(Nedoručení návrhu, kterým prezident mj. žádal Ústavní soud o předběžné opatření ve sporu s vládou, pozn. Demagog.cz) to je přímo v rozporu se zákonem o Ústavním soudu, který jasně říká, že soudce zpravodaj zajistí, aby byl návrh neprodleně doručen účastníkům řízení s výzvou k vyjádření ve lhůtě, kterou určí nebo stanoví zákon.

Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO) v rozhovoru kritizuje postup Ústavního soudu (ÚS) v kompetenčním sporu mezi prezidentem a vládou. Podle Tejce postupoval ÚS nezákonně, když soudce zpravodaj nezaslal neprodleně prezidentův návrh všem účastníkům řízení, přičemž se odvolává na zákon o Ústavním soudu. V odůvodnění se tak zaměříme na to, zda Tejc správně popisuje obsah zákona. Nehodnotíme, jestli ÚS postupoval v rozporu se zákonem.

Spor prezidenta a vlády

V kompetenčním sporu jde zejména o určení rozsahu pravomocí prezidenta a vlády ve vztahu k rozhodování o účasti hlavy státu na summitech Severoatlantické aliance (.pdf), v tomto případě konkrétně na summitu v Ankaře, který proběhl na začátku července 2026.

Ministr zahraničí Petr Macinka v lednu mluvil o tom, že by měl Českou republiku na červencovém summitu NATO zastupovat předseda vlády Andrej Babiš, nikoliv prezident. Babiš v březnu řekl, že se akce zúčastní on spolu s Macinkou, což zdůvodnil neshodami ohledně letošních výdajů na obranu. Pavel reagoval prohlášením, že ke změně diplomatických zvyklostí nevidí důvod. V dubnu pak trval na tom, že se summitu zúčastní, a Babišovi poslal dopis (.pdf), ve kterém napsal, že hodlá stát v čele české delegace v souladu se svým ústavním postavením. V květnu Pavel oznámil, že má pro případ, že by mu vláda zabránila v účasti na summitu NATO, připravenou kompetenční žalobu.

V pondělí 8. června prezident Pavel navštívil jednání Babišovy vlády, během kterého mělo původně padnout rozhodnutí o tom, kdo na summit pojede. Rozhodnutí ohledně prezidentovy účasti na summitu NATO však vláda už před svým jednáním odložila na 22. června. Po jednání, které proběhlo 22. června, Babišův kabinet oznámil, že se prezident summitu NATO nezúčastní.

V reakci na rozhodnutí vlády podal prezident Pavel téhož dne k Ústavnímu soudu kompetenční žalobu (.pdf). Žádal přitom o předběžné opatření, které by mu na letošním summitu zajistilo účast, a o vyjasnění kompetencí vztahujících se k účasti prezidenta na summitech NATO (.pdf, str. 1). Soud následně 24. června vládě předběžným opatřením – tedy dočasným procesním rozhodnutím – nařídil, aby prezidentovi účast na summitu v Ankaře zajistila.

Co říká zákon

Podle Jeronýma Tejce měl soudce zpravodaj podle zákona o Ústavním soudu zajistit, aby byl návrh spolu s výzvou k vyjádření v zákonné lhůtě doručen účastníkům řízení. Prezidentův návrh označil jako další účastníky řízení vládu, ministra zahraničních věcí a Ministerstvo zahraničních věcí (.pdf, str. 1). Soudce zpravodaj je soudce, kterému je návrh na zahájení řízení přidělen a který mj. shromažďuje podklady pro rozhodnutí a předkládá návrh na rozhodnutí. U tohoto případu se jím stal Pavel Šámal.

Zákon o Ústavním soudu opravdu stanovuje, že soudce zpravodaj zajistí neprodlené doručení návrhu spolu s výzvou k vyjádření ostatním účastníkům. Slovo „neprodlené“ může ale v zákonu o Ústavním soudu označovat různé okamžiky podle podnětu k zahájení řízení, zákon zároveň umožňuje přiměřené použití občanského soudního řádu. U předběžných opatření v řízení o ústavní stížnosti navíc výslovně připouští, že ve zvlášť naléhavých případech nemusí být vyžádáno vyjádření ostatních účastníků.

Jak Ústavní soud postupoval

Podle vyjádření vlády si soudce zpravodaj 23. června vyžádal vládní usnesení a podklady, ale samotný návrh kompetenční žaloby neposlal. Ten byl vládě podle jejího vyjádření doručen až 25. června (.pdf, str. 8–9). Z vyjádření Ústavního soudu po vydání usnesení vyplývá, že vyjádření účastníků k návrhu bude zvažovat až v dalším průběhu řízení. Předseda soudu Josef Baxa následně řekl, že u naléhavého předběžného opatření nebylo předchozí vyjádření účastníků nutné.

V čem je výrok zavádějící?

Jeroným Tejc správně cituje ustanovení zákona o Ústavním soudu, podle kterého má být v obecné rovině návrh neprodleně doručen ostatním účastníkům řízení. U předběžných opatření v řízení o ústavní stížnosti zákon nicméně připouští, že ve zvlášť naléhavých případech nemusí být vyjádření ostatních účastníků vyžádáno. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.