Oto Klempíř
Ministr kultury
(…) připomínkám (u návrhu zákona o médiích veřejné služby, pozn. Demagog.cz), kterých bylo 512, všechny jsme zapracovali (…) a výsledkem těch připomínek bylo to, že se mění jenom financování České televize a rozhlasu. Ten zbytek ty připomínky říkaly: „OK, nic neměňte.“
Připomínky k návrhu zákona o médiích veřejné služby kromě financování kritizovaly problémy s terminologií, možnou neslučitelnost s právem EU nebo příliš krátkou lhůtu mezi platností a účinností. Vláda od návrhu upustila a schválila dílčí novelu rušící koncesionářské poplatky.
Ministr kultury Oto Klempíř (za Motoristy) reaguje na otázku, zda by stáhl návrh Státní kulturní politiky 2026–2030+, pokud by ho k tomu na základě otevřeného dopisu kulturních institucí vyzval premiér. Moderátorka v této souvislosti připomíná Klempířův předchozí návrh zákona o médiích veřejné služby. O tom premiér Babiš v květnu řekl, že se jím vláda kvůli vysokému množství připomínek nebude zabývat a že změny poplatků prosadí pomocí novely existujícího zákona. Klempíř v reakci na moderátorku uvedl, že ministerstvo tehdy obdrželo 512 připomínek a že podle něj jejich zapracování vedlo pouze ke změně způsobu financování České televize a Českého rozhlasu, zatímco v případě ostatních částí návrhu se podle připomínek nic měnit nemělo.
Ministr kultury Oto Klempíř v dubnu 2026 předložil návrh zákona o médiích veřejné služby, jehož cílem byla mj. změna financování veřejnoprávních médií a zrušení koncesionářských poplatků, kdy ČT a ČRo měly podle návrhu dostávat finance ze státního rozpočtu (.docx, str. 22–23). Přijetím tohoto zákona by zároveň došlo k nahrazení zákona o Českém rozhlase a zákona o České televizi.
Podle portálu Veřejné elektronické knihovny legislativního procesu (VeKLEP) se k návrhu zákona o médiích veřejné služby v připomínkovém řízení vyjádřilo celkem 31 institucí. Dohromady se k návrhu zákona sešlo 395 připomínek z ministerstev a Úřadu vlády. O tom, že k návrhu bylo zhruba 400 připomínek, psal také např. iRozhlas nebo ČT24. Pokud do celkového počtu zahrneme i připomínky z ostatních institucí, jako jsou např. Hospodářská komora, Český telekomunikační úřad nebo Nejvyšší kontrolní úřad, dostaneme se na číslo 494. Číslo 512, které ministr zmiňuje, se nám ve veřejných zdrojích nepodařilo dohledat.
V rámci připomínkového řízení mají připomínková místa tři způsoby, jak se k návrhu zákona vyjádřit (.pdf, str. 11). Prvním z nich je vznesení zásadních připomínek, které musí být jasně označeny a předkládající rezort je musí vypořádat. Pokud jim nevyhoví, stávají se předmětem rozporu, který je nutné odstranit dalším jednáním mezi připomínkovými místy a v případě pokračujícího nesouladu předložit vládě k rozhodnutí. Druhou možností je uplatnit doporučující připomínky, které mají povahu návrhu. Pokud takovou připomínku rezort nezapracuje, nevede se o ní spor. V neposlední řadě připomínkové místo může sdělit, že žádné připomínky neuplatňuje (.pdf, str. 11).
Nejvíce připomínek vzneslo Ministerstvo financí (.docx), které se skutečně zabývalo problémy ve financování veřejnoprávních médií. Jedním z nich bylo, že návrh nestanovoval, ze které kapitoly státního rozpočtu má být příspěvek na financování ČT a ČRo poskytován ani kdo a jak bude stanovovat jeho výši (.docx, str. 3). Dále návrh podle ministerstva neuváděl termín, do kterého budou tyto příspěvky každoročně poskytovány, což by znemožnilo předvídatelné a řádné rozpočtové plánování (.docx, str. 3). Ministerstvo rovněž kritizovalo, že se důvodová zpráva nezabývala dopadem plánovaného snížení příjmů médií oproti výnosům koncesionářských poplatků z let 2025 a 2026 (.docx, str. 4).
Připomínky ostatních rezortů a institucí ale kromě financování varovaly i před řadou dalších problémů. Opakovanou připomínkou, kterou vzneslo například Ministerstvo vnitra (.docx, str. 3–4) i Ministerstvo spravedlnosti (.docx, str. 4), byla nekonzistentnost či nepřesnost terminologie, se kterou návrh zákona pracoval. Dalším z problémů byla příliš krátká lhůta mezi platností a účinností zákona, ke které se vyjadřovalo Ministerstvo vnitra (.docx, str. 3) nebo Hospodářská komora ČR (.docx, str. 1). Akademie věd ČR (.docx, str. 3), Hospodářská komora ČR (.docx, str. 1) nebo Ministerstvo dopravy (.docx, str. 2) zase upozornily na riziko neslučitelnosti nového zákona s právem Evropské unie. Ministerstvo spravedlnosti rovněž varovalo, že by se na základě navrženého zákona dala zpochybnit samotná existence ČT a ČRo (.doc, str. 2). Návrh zákona by totiž rušil zákony, které tyto instituce zřizují, zároveň je však sám nezřizoval.
Kromě institucí uvedených ve VeKLEPu se k návrhu vyjadřovala i Česká televize (ČT) a Český rozhlas (ČRo). Ve věci navrhované maximální valorizace ročního příspěvku se ČT (.pdf, str. 14) shoduje s Ministerstvem financí (.docx, str. 13). ČT také upozornila na neúplný výčet činností, které televize v současné době zajišťuje, například zahraniční zpravodajství (.pdf, str. 9). Na možné problémy v zajištění kontinuity upozornila jak ČT (.pdf, str. 16), tak i ČRo (.pdf, str. 7), a to v souladu s pochybnostmi Ministerstva spravedlnosti (.doc, str. 2). Ve společném vyjádření pak Český rozhlas a Česká televize uvedly deset nejzásadnějších právních nedostatků navrženého zákona. V podobném duchu se vyjádřila i Asociace komerčních televizí.
Po ukončení připomínkového řízení premiér Andrej Babiš 30. května oznámil, že vláda se návrhem zákona o médiích veřejné služby kvůli množství připomínek zabývat nebude a k převedení financování veřejnoprávních médií pod státní rozpočet využije novelu stávajících zákonů. Novelu, která ruší zákon o rozhlasových a televizních poplatcích (.docx, str. 3) a převádí financování ČRo a ČT na státní rozpočet (.docx, str. 1–2), pak vláda schválila 15. června (.pdf). Novela stanovuje výši příspěvků ze státního rozpočtu, způsob jejich případné valorizace a termíny jejich vyplácení (.docx, str. 1–2).
K původnímu návrhu zákona o médiích veřejné služby od Ministerstva kultury zaslalo 31 institucí celkem 494 připomínek, což se blíží počtu 512 připomínek, které zmiňuje Oto Klempíř. Připomínky se však netýkaly pouze financování veřejnoprávních médií, jak tvrdí Klempíř, ale upozorňovaly také na nepřesnou terminologii, příliš krátkou dobu mezi platností a účinností zákona, možný rozpor s právem Evropské unie nebo na to, že návrh rušil zřizovací zákony o ČT a ČRo, aniž by je sám zřizoval. Místo dalších úprav návrhu vláda kvůli velkému množství připomínek nakonec od původního návrhu zákona upustila a místo něj schválila novelu upravující financování veřejnoprávních médií, která ruší zákon o rozhlasových a televizních poplatcích a převádí financování ČRo a ČT na státní rozpočet. Protože připomínky kromě financování upozorňovaly na další rozsáhlé problémy návrhu zákona a vláda později oznámila, že se návrhem dále zabývat nebude, hodnotíme výrok Oty Klempíře jako nepravdivý.
