Přehled ověřených výroků

Ve studii (.pdf, str. 14–15) z prosince 2021, kterou zpracoval sociolog Daniel Prokop s dalšími autory PAQ Research, se hovoří o zvýšení počtu domácností, pro které jsou výdaje na bydlení velkou zátěží a které mají nárok na státní příspěvek na bydlení. V roce 2021 na něj mělo nárok 16 % domácnosti. Jejich počet by se podle studie mohl v roce 2022 v důsledku zdražení energií zvýšit na 21 %. Studie nicméně zmiňuje i to, že v současnosti podporu z různých důvodů využívá pouze čtvrtina domácností, které na ni mají nárok (podle Zprávy o vyloučení z bydlení 2021 je tento poměr pouze pětinový (.pdf, str. 30)).

Podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) pobíralo příspěvek na bydlení za prvních 11 měsíců roku 2021 v průměru 145 tisíc (.pdf, vždy str. 11) domácností. Při zachování čtvrtinové míry využívání příspěvku mezi domácnostmi, které na něj mají nárok, by při nárůstu z 16 na 21 % mohlo v roce 2022 příspěvek využít 191 tisíc domácností. Autoři studie ale předpokládají, že míra využívání příspěvku může vzhledem ke zvyšujícím se cenám bydlení vzrůst.

Studie tedy neobsahuje hodnoty uvedené Marianem Jurečkou. Autoři sice předvídají, že by se mohl změnit poměr využívání příspěvku, žádná konkrétní čísla ale neuvádí.

Že by počet domácností žádajících o příspěvek na bydlení mohl v roce 2022 dosahovat právě 220–280 tisíc, pak predikuje Jurečkovo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tento odhad MPSV podle vyjádření Mariana Jurečky vychází ze studie PAQ Research. Ministr práce a sociálních věcí tedy zřejmě mluví o odhadu MPSV založeném na studii PAQ Research, ale nesprávně tyto hodnoty připisuje přímo týmu Daniela Prokopa, který k nim ve studii nedospěl. Rozdíl mezi studií PAQ Research a odhadem MPSV je nicméně způsoben v lednu 2022 přijatou novelou zákona o státní sociální podpoře, která rozšířila okruh potenciálních žadatelů o příspěvek na bydlení mj. o domácnosti v podnájmu. Ministerstvo tak pochopitelně v rámci svého odhadu dospělo k vyšší hodnotě než PAQ Research.

Marian Jurečka tedy připisuje hodnotu 220–280 tisíc studii Daniela Prokopa, přičemž se jedná o odhad MPSV, který hodnotu ze studie vzhledem k nové právní úpravě navýšil. I tuto hodnotu tak lze, vzhledem k rozšíření okruhu možných žadatelů, s jistou mírou zjednodušení považovat za odhad vyplývající ze studie PAQ Research. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Doplňme, že na příspěvek na bydlení mají nárok domácnosti, u nichž výdaje na bydlení tvoří více než 30 % jejich příjmů (více než 35 % u pražských domácností). Domácnost musí žít v nájmu, v bytě v tzv. osobním či družstevním vlastnictví.Při nárůstu z 16 na 21 %, tedy na 234 tisíc domácností, a také při současném navýšení míry využívání příspěvku z nynější čtvrtiny odpovídá výsledný počet domácností, které by o příspěvek na bydlení mohly žádat, hodnotám uvedeným Marianem Jurečkou. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že zde Marian Jurečka zmiňuje dle svých slov „klíčovou podmínku“ pro získání příspěvku na bydlení, a to ve spojitosti s návrhem novely zákona o státní sociální podpoře, která podobu příspěvku na bydlení upravuje. Jedná se konkrétně o návrh, který předložila Sněmovně vláda Petra Fialy 5. ledna. Zmiňme, že v době námi ověřovaného rozhovoru byla tato novela schválena jen dolní komorou a Senát ji následně odsouhlasil 20. ledna. Po podpisu prezidenta by tak měla novelizace vstoupit v účinnost.

Novela je cílena především na osoby, které by se v roce 2022 v důsledku zvyšování cen energií mohly potýkat s tzv. energetickou chudobou (.pdf, str. 4, 11). Pomoci by těmto lidem mělo především navýšení tzv. normativních nákladů na bydlení, z nichž se výše příspěvku na bydlení vypočítává. Navýšení těchto nákladů, které se nicméně vztahuje jen k roku 2022 (.pdf, str. 2–3), tak v důsledku bude znamenat navýšení celé částky příspěvku. Upřesněme, že normativní náklady představují „průměrné celkové náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů domácnosti“ a zahrnují nájemné (u vlastníků či družstevníků tzv. srovnatelné náklady) a také ceny služeb a energií (.pdf, str. 5–6).

Zvýšením těchto normativních nákladů pak podle návrhu novely dosáhne na příspěvek i větší počet lidí (.pdf, str. 6). Novela zároveň rozšíří okruh lidí, kterým na příspěvek vzniká nárok. Kromě vlastníků a nájemců bytů se bude nově jednat také o lidi v podnájmu a o osoby, které byt využívají na základě tzv. služebnosti (věcného břemene) (.pdf, str. 1, 6).

Doplňme, že normativní náklady se podle novely zvýší o 1 120 až 2 147 Kč (.pdf, str. 2) v závislosti na počtu osob v domácnosti a také na tom, zda se jedná o nájemní a podnájemní bydlení, či ne. Dosud přitom normativní náklady zákon stanovoval v rozmezí od 5 do 20,5 tisíce Kč (.pdf, str. 3). Vláda je pak podle návrhu novely také oprávněna rozhodnout o dalším navýšení v průběhu roku, pokud by ceny elektřiny a plynu dále rostly (.pdf, str. 3, 6).

Uveďme, že novela nemění koeficienty a základní princip, podle nichž se stanovuje nárok na získání příspěvku na bydlení (.pdf, str. 1). Podle zákona již nyní, tedy před novelizací (.pdf, str. 5), vzniká nárok na příspěvek, pokud „náklady na bydlení přesahují 30 % (na území hlavního města Prahy 35 %) rozhodného (čistého) příjmu rodiny“ a zároveň „těchto 30 % (na území hlavního města Prahy 35 %) rozhodného (čistého) příjmu rodiny není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení“. Díky novele zákona nicméně bude mít nárok na příspěvek, který bude stanovován podle tohoto principu, více domácností. Výrok Mariana Jurečky tedy hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že 19. ledna Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejnilo kalkulačku, prostřednictvím níž si lidé mohou orientačně vypočítat výši příspěvku na bydlení nebo zjistit, zda na něj mají nárok, či ne.

Pro kontext uveďme, že tímto výrokem reagoval (audio, čas 8:02) Marian Jurečka na dotaz moderátora, zda není možné, aby člověk mohl získat příspěvek například i na investiční byt, ve kterém vůbec nebydlí. Ministr práce a sociálních věcí tuto teorii popřel s tím, že k získání příspěvku je zapotřebí několik formulářů a dokumentů, jejichž doložení by mělo prokázat, že osoba v bytě/domě skutečně žije. Zároveň tyto podmínky označil za „minimální“, aby jejich administrativa nebyla náročná.

Na příspěvek na bydlení má podle zákona o státní sociální podpoře nárok vlastník nebo nájemce bytu. Od ledna 2022 se díky novele (.pdf), kterou již schválil Senát a podepsal prezident, tento nárok rozšíří také na osoby, které byt využívají na základě věcného břemene (služebnosti) a na podnájemce (.pdf, str. 1).

Při podání žádosti o příspěvek na bydlení musí tyto osoby kromě povinného předložení nájemní smlouvy, výpisu z katastru nemovitostí, podnájemní smlouvy či smlouvy o zřízení služebnosti připojit také doklad o výši čtvrtletního příjmu všech výdělečných osob sdílejících domácnost a doklady o výši nákladů na bydlení, a to včetně vyúčtování za energie. 

Ve formuláři (.pdf, str. 1) pak má žadatel povinnost kromě trvalého pobytu vyplnit také pobyt skutečný, pokud se liší od trvalého. Pravdivost těchto údajů je stvrzena čestným prohlášením. Úřad práce má právo tyto skutečnosti ověřit pomocí šetření v posuzované domácnosti (str. 4). Dodejme, že tyto kontroly probíhají se souhlasem žadatele, v případě odepření vstupu ÚP příspěvek nepřizná či odejme. 

Na závěr shrňme, že na hodnocení výroku má vliv především existence povinnosti žadatele vyplnit do formuláře svou skutečnou adresu (jejíž pravost může ÚP zkontrolovat) a připojit doklady o platbách za energie. Také s přihlédnutím k tomu, že sám Marian Jurečka podmínky pro získání příspěvku označil za „minimální“, hodnotíme výrok jako pravdivý. Nicméně je potřeba dodat, že tyto podmínky nelze označit za neobejitelné.  

Ministerstvo práce a sociálních věcí nabízí prostřednictvím Úřadu práce ČR několik způsobů pomoci při finanční tísni spojené s růstem cen energií. Jedním z nich je tzv. mimořádná okamžitá pomoc (MOP). Jedná se o jednorázovou dávku v hmotné nouzi, která může být použita na pomoc při úhradě nedoplatků za dané období v režimu DPI (dodavatel poslední instance). Zavedení tohoto typu MOP schválila v listopadu 2021 vláda Andreje Babiše.

Jednou z podmínek pro získání této jednorázové dávky za účelem zaplacení elektřiny a plynu je, aby žadatel již přešel od dodavatele poslední instance ke standardnímu dodavateli. 

Zároveň není možné MOP poskytnout na úhradu záloh za plyn a elektřinu, ale jedině na proplacení předloženého vyúčtování od dodavatele poslední instance. 

Dodejme také, že je možné zažádat o „klasickou“ MOP v případech, kdy například žadatele postihne vážná mimořádná událost, hrozí mu vážná újma na zdraví či musí vynaložit nezbytný jednorázový výdaj.

Předně uveďme, že Marian Jurečka se ve výroku vyjadřuje k výdajům za státní příspěvek na bydlení. V souvislosti se zvyšováním cen energií (.pdf, str. 4) totiž vláda Petra Fialy schválila změny v podmínkách pro jeho získání.

Návrh novely zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, který vláda předložila Sněmovně 5. ledna, přesněji počítá s navýšením tzv. normativních nákladů na bydlení, z nichž se výše příspěvku na bydlení vypočítává. Navýšení těchto nákladů, které se nicméně vztahuje jen k roku 2022 (.pdf, str. 2–3), tak v důsledku bude znamenat navýšení celé částky příspěvku. Upřesněme, že normativní náklady představují „průměrné celkové náklady na bydlení podle velikosti obce a počtu členů domácnosti“ a zahrnují nájemné (u vlastníků či družstevníků tzv. srovnatelné náklady) a také ceny služeb a energií (.pdf, str. 5–6).

Podle vládního návrhu by mělo dojít nejen ke zvýšení podpory u dosavadních příjemců příspěvku na bydlení, ale také k rozšíření okruhu lidí, kteří ho budou moci získat (.pdf, str. 6). V rámci novely pak vláda mimo jiné navrhla (.pdf, str. 2, 6), aby o příspěvek mohli nově požádat i lidé v podnájmu.

Rozpočtové dopady těchto změn vládní návrh odhaduje (.pdf, str. 8) na 2,56 až 2,98 mld. korun za rok. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý.

Doplňme, že zmiňovaný návrh novely 11. ledna schválila Poslanecká sněmovna a 20. ledna i Senát. Po podepsání prezidentem republiky bude moci novelizace vstoupit v platnost.

Představitelé koalice SPOLU se v předvolebním období několikrát vyjádřili, že daně zvyšovat nebudou a úspory pro snížení schodku státního rozpočtu chtějí hledat na straně výdajů.

Ve svém předvolebním programu měla koalice SPOLU závazek vytvoření pravidla daňové brzdy, které by znemožňovalo zvýšení celkového daňového zatížení nad předem stanovenou kvótu. Stejný závazek obsahuje také koaliční smlouva (.pdf, str. 18) koalic SPOLU a Pirátů a Starostů: „Vytvoříme pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene. Jakmile jej složená daňová kvóta dosáhne, zvyšování daní bude automaticky vyloučené.“ O tom, kde by se měl nacházet zmíněný strop, ale koalice v programu nic nepíše. Stejný slib se pak nachází také v programovém prohlášení vlády v sekci Veřejné finance.

Kromě toho ale koaliční smlouva (.pdf, str. 4) SPOLU a Pirátů a Starostů stejně jako programové prohlášení vlády obsahují slova o tom, že reforma výdajů státu by neměla způsobit zvýšení daňové zátěže: „Cesta ke stabilitě je v reformě výdajů státu, (…) efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže.“

O tom, že koalice SPOLU nechce zvyšovat daně, tedy mluvili její představitelé už před sněmovními volbami a k nezvyšování daňové zátěže se zavázali také v koaliční smlouvě s Piráty a Starosty i ve vládním programovém prohlášení. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že tímto výrokem Marian Jurečka odpovídal na otázku moderátora (audio, čas 13:18), která se týkala zvyšování daní. Jurečka v reakci uvedl, že vláda Petra Fialy nechce zvyšovat celkovou daňovou kvótu (tedy poměr výnosu daní, cel a pojistného na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení k HDP). K tomu dodal, že by nicméně podle koaličního programu mohlo dojít k úpravě výše spotřební daně, a poukázal na to, že k úpravám sazeb spotřební daně již docházelo dříve. V první části našeho hodnocení se proto zaměříme na to, zda koaliční program skutečně mluví o možném zvyšování spotřební daně, ve druhé části pak na to, zda opravdu dochází k jejím pravidelným úpravám.

Upřesněme, že spotřební daň se vztahuje především na alkohol, tabákové výrobky a minerální oleje (např. benzin a naftu), v širším pojetí zahrnuje také daň z pevných paliv, ze zemního plynu a z elektřiny, tedy tzv. energetické daně.

Koalice Spolu a PirSTAN ve svém volebním programu (.pdf, str. 18) k tomuto tématu píše, že „spotřební daně budou zohledňovat škodlivost“. Ačkoli se jedná o poměrně neurčitou formulaci, na což dříve poukazoval například zpravodajský web E15.cz, lze usuzovat, že koaliční program opravdu úpravy spotřební daně připouští. 

Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v rozhovoru pro Seznam Zprávy k tomuto programovému bodu uvedl (video, čas 27:55), že by se výše spotřební daně na různé komodity měla určovat podle jejich míry škodlivosti, a částečně připustil i její zvýšení. Možné zvyšování spotřební daně zmínil v prosinci i ekonomický expert ODS Jan Skopeček: „Nezvyšovat daně byl náš jasný slib ve volbách. Jedinou výjimkou jsou harmonizované daně, kdy směrnice Evropské unie občas vyžadují aktualizaci daní kvůli kurzovým pohybům, například u spotřební daně na tabák.“

Vliv okolních států a EU

Na harmonizaci spotřebních daní se společně dohodly členské státy Evropské unie. Ta také stanovuje jejich minimální sazbu, pod kterou nesmí výše spotřební daně klesnout. Členský stát nicméně smí nad rámec této minimální sazby uvalit na komodity podléhající spotřební dani i vyšší sazby.

Česká legislativa se tedy částečně podřizuje směrnicím EU. V případě úpravy těchto směrnic se tak změní i české sazby spotřební daně. V roce 2021 se například v rámci EU diskutovalo o tom, že by nově mohla být v rámci unijní směrnice zavedena i minimální sazba spotřební daně na tzv. zahřívané tabákové výrobky, která by mohla být stejně vysoká jako u ostatních tabákových výrobků. V případě zavedení takto vysoké minimální sazby by poté muselo dojít k úpravě českého zákona, protože spotřební daň na tyto výrobky je v ČR v současnosti nižší než u tradičních tabákových komodit (.pdf, str. 117) a také nižší než jejich unijní minimální sazba.

Dodejme také, že minimální sazby spotřební daně Evropská unie stanovuje v eurech. Při zvýšení kurzového ukazatele koruny k euru (tedy „slabší koruně“) by tak teoreticky mohlo dojít k situaci, kdy by česká sazba daně po přepočtu na eura byla nižší než minimální hranice daná Evropskou unií. Za těchto okolností by proto také muselo dojít k aktualizaci českých sazeb spotřební daně, jak tomu bylo například v roce 2014 (.pdf, str. 4).

Co se týče souvislosti změn spotřební daně a situace v zahraničí, výši sazeb v okolních státech uvádělo jako argument pro navyšování spotřební daně z lihu v ČR například Ministerstvo financí v jednom ze svých dokumentů (.pdf, str. 1) z roku 2019. Zmiňovalo především Německo a Polsko, kde byly tyto sazby přibližně o 200 €/hl vyšší než tehdy platná sazba v České republice, která tehdy odpovídala (.pdf, str. 6) 28 500 Kč/hl (tedy cca 1 106 €/hl při přepočtu podle tehdejšího kurzu). Později tak byla česká sazba zvýšena na 32 500 Kč/hl etanolu. Dodejme, že vláda Andreje Babiše tehdy navýšení daně z alkoholu odůvodňovala mimo jiné také tím, že jej doporučuje (.pdf, str. 18) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Na závěr tedy shrňme, že koaliční program vládní pětikoalice skutečně připouští možné úpravy – tedy i zvyšování – spotřební daně. K jejím úpravám také v průběhu let dochází především kvůli změnám směrnic EU, ale například také ve spojitosti se situací v zahraničí. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý.

Ke zdanění nemovitých majetků dochází pravidelně každý rok. Předmětem této daně jsou například rodinné domy, byty, rekreační zařízení, stavební parcely, zahrady, ale i ovocné sady, vinice nebo třeba chmelnice. Upřesněme, že daň z nemovitosti se podle zákona dělí na daň z pozemků a daň ze staveb a jednotek.

Základní sazba daně z nemovitosti se určuje na základě výměry (v Kč/m²) a poté se násobí koeficientem, který je přiřazen jednotlivým obcím podle počtu obyvatel při posledním sčítání lidu. Zákon konkrétně rozlišuje sedm kategorií obcí. Obec přitom může obecně závaznou vyhláškou koeficient, který je pro ni stanoven, snížit o jednu až tři kategorie nebo zvýšit o jednu kategorii. Nejvyšší koeficient připadá na území hlavního města Prahy, a to ve výši 4,5. V tomto případě jej lze zvýšit už jen na hodnotu 5,0.

Obce pak mají k navyšování daně z nemovitosti ještě další nástroj, tzv. místní koeficienty pro jednotlivé části obce (.pdf, str. 81–82). Tímto místním koeficientem, v rozmezí od 1,1 do 5, se násobí „daň poplatníka za jednotlivé druhy pozemků, zdanitelných staveb nebo zdanitelných jednotek, popřípadě jejich souhrny“ s výjimkou některých zemědělských pozemků (.pdf, str. 39). U některých druhů staveb také může obec prostřednictvím vyhlášky stanovit navýšení daně z nemovitosti koeficientem 1,5.

Dodejme, že obcím je ponecháno 100 % výnosu z daně z nemovitých věcí, které se nacházejí na území dané obce.

Dále také uveďme, že podle informací z května 2021 vyšší koeficienty daně z nemovitosti, než jaké jsou stanoveny podle počtu obyvatel, velká část obcí nevyužívá. Minulý rok tuto daň zvýšila jen přibližně desetina z celkového počtu zhruba 6 250 obcí, ačkoli prostor k dalšímu zvyšování většina z nich stále má. Výkonná ředitelka Svazu měst a obcí Radka Vladyková k tomu v lednu 2022 například zmínila, že obce k navyšování daně příliš často nepřistupují, protože kvůli tomu musejí vydat obecně závaznou vyhlášku, což podle ní „není příliš populární“ krok. 

Ošetřovným je v kontextu pandemie koronaviru zjevně myšleno Krizové ošetřovné, které platí zpětně od 1. listopadu 2021 do 28. února 2022. Jde o pomoc rodinám v případě, že školy zavřou třídy v souvislosti s pandemií, nebo v případě, že jejich děti onemocní covidem-19. Ošetřovné se může čerpat za celou dobu, po kterou zůstalo dítě doma. Maximální částka podpory dosahuje 80 % denního vyměřovacího základu rodiče, minimálně pak 400 Kč na den při plném úvazku.

Tzv. Izolačka je mimořádný příspěvek ve výši až 370 Kč za den jako náhrada příjmů zaměstnanců v karanténě či izolaci. Momentálně je schválená také do 28. února 2022.

Oba příspěvky jsou tedy schváleny do konce února tohoto roku, a proto hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý. 

Program Antivirus tehdejší Babišova vláda schválila 31. března 2020 jako jeden ze státních kompenzačních nástrojů. Jeho hlavním účelem byla od počátku ochrana zaměstnanosti a poskytnutí pomoci zaměstnavatelům při snaze udržet své zaměstnance. Tato pomoc probíhala prostřednictvím částečné či celkové kompenzace mzdových nákladů (.pdf, str. 2) v rámci částí programu A, B, C a A+. Program Antivirus B měl bránit propouštění zaměstnanců při omezení výroby nebo výpadku služeb. Dorovnával 60 procent náhrady mzdy až do výše 29 000 korun.

Vláda na konci prosince 2021 rozhodla o pozastavení programu Antivirus B s platností od 1. ledna 2022. Kabinet chce vyhodnotit, zda jde o efektivní nástroj, nicméně v současné chvíli jeho pokračování neplánuje. „Nenecháváme nikoho na holičkách, pamatujeme na pomoc firem, ale musí být efektivní, smysluplná a cílená,“ uvedl ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Podle něj se bude vláda snažit, aby Evropská komise co nejdříve schválila program kurzarbeit.

Vyplácení kompenzací v rámci programu Antivirus A+ bylo ukončeno k 1. červnu 2021. Antivirus C byl v platnosti pouze během června, července a srpna 2021. Při nástupu Fialovy vlády byl tedy kromě programu Antivirus B v platnosti také Antivirus A. Jeho platnost je prozatím stanovena do konce února 2022. Kromě Antiviru A zůstává v platnosti také podpůrný program Ministerstva financí pro poškozené OSVČ a další podnikatele, případně podpůrné programy Ministerstva průmyslu a obchodu. Pozastavení Antiviru B je tedy skutečně zatím jediným krokem, který vláda podnikla v souvislosti s programy na podporu podnikatelů. Výrok Mariana Jurečky tedy hodnotíme jako pravdivý.