Přehled ověřených výroků

Poslankyně hnutí SPD Karla Maříková říká, že vládní pětikoalice označuje zavedení korespondenční volby za jednu ze svých priorit. Kritizuje, že návrh novely Sněmovně předložili poslanci, nikoliv Fialův kabinet. Pokud by podle ní byla korespondenční volba skutečná priorita, očekávala by, že návrh zákona bude podaný jako vládní návrh.

Hlasování poštou jako priorita

Vláda Petra Fialy se k zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí zavázala ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 (.pdf, str. 31), kde kromě toho slíbila i jednodušší získávání voličských průkazů. Stejný bod obsahuje i revidovaná verze prohlášení.

Dlouhodobou prioritouje zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí pro hnutí STAN. Ministr vnitra Vít Rakušan ji chtěl prosadit už pro prezidentské volby v roce 2023. Nakonec se stal i jedním z předkladatelů návrhu novely, která hlasování poštou pro české občany žijící v zahraničí zavádí (.pdf, str. 14 ze 46).

Možnost hlasování poštou za prioritu označil i pirátský poslanec Jakub Michálek, který uvedl, že Česko je podle něj jednou z posledních zemí EU, která tuto možnost nemá. Předseda Pirátů a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš o změně mluvil jako o dlouho očekávaném kroku. Koalice Pirátů a Starostů zavedení korespondenční volby slibovala i ve svém programu pro sněmovní volby v roce 2021 (.pdf, str. 23).

Vyjádření koalice SPOLU

TOP 09 se ke korespondenční volbě dlouhodobě staví pozitivně. Poslanec za TOP 09 a nynější ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek už v prosinci 2015 Poslanecké sněmovně předložil návrh novely zákona o volbách do Parlamentu, jehož cílem bylo zavést korespondenční hlasování pro volby do Sněmovny, Evropského parlamentu a při prvním kole prezidentských voleb (.pdf, str. 24 ze 62).

V minulém volebním období předsedkyně strany Markéta Pekarová Adamová uvedla, že zavedení korespondenční volby je pro stranu důležité z toho důvodu, aby dle ní Češi žijící v zahraničí mohli jednodušeji odvolit. V letošním květnu pak před schůzí dolní komory řekla, že je pro ni prosazení návrhu na zavedení hlasování poštou důležité.

V ODS se názory na hlasování poštou různily. Premiér Petr Fiala v komentáři pro Forum 24 před tímto způsobem hlasování ještě v roce 2020 varoval. Později ale začal korespondenční volbu podporovat a řekl, že by podle něj by měli mít i občané žijící v zahraničí podobně snadnou možnost odvolit jako Češi v tuzemsku. Poslanec Marek Benda v srpnu 2023 označil volbu poštou za přeceňovanou, ale zároveň ji dle svých slov respektoval. V letošním květnu poslankyně Eva Decroix, která byla i jednou z předkladatelů výše zmíněného návrhu, hlasování poštou podpořila.

KDU‑ČSL korespondenční volbu v den jejího schválení označila za důležitý nástroj. Předseda poslaneckého klubu lidovců Aleš Dufek dříve řekl, že tato změna podle jeho názoru zjednoduší hlasování v zahraničí těm, kdo jsou od volebních míst vzdálení. Místopředseda strany Jan Bartošek také zmínil, že se chce přiblížit dalším evropským státům, které tento způsob hlasování umožňují.

Závěr

Zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí slibovala Fialova vláda v obou svých programových prohlášeních. Z výše zmíněných vyjádření vyplývá, že vládní strany prosazení tohoto způsobu hlasování skutečně označovaly za prioritu. Výrok Karly Maříkové tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Karla Maříková (SPD) mluví o návrhu novely zákona o správě voleb, která pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46). Odpovídá na dotaz moderátora, zdali se neobává, že tato změna může znamenat horší výsledky pro SPD. V této souvislosti tvrdí, že volební obvody bude vybírat Ministerstvo zahraničí, což v kontextu výroku kritizuje.

Návrh korespondenční volby

Poslanecká sněmovna zmíněný návrh novely schválila v červnu 2024 a normu dostane k projednání ještě Senát. Pakliže úspěšně projde legislativním procesem, bude se možnost korespondenčního hlasování týkat sněmovních, prezidentských a evropských voleb (.pdf, str. 14 ze 46).

Podle návrhu novely nebude hlasování poštou zavedené plošně, ale jen v obvodech. které vyhláškou stanoví Ministerstvo zahraničí (.pdf, str. 5, 11, 24 ze 46). Jejich určení bude vycházet z „dostupnosti a podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území“ (.pdf, str. 4).

Poslankyně Lucie Potůčková (STAN), jedna z předkladatelů novely, odhadla, že případné odepření korespondenční volby některým obvodům bude výjimečné. To stojí i v důvodové zprávě, podle které nebude volba poštou umožněna v oblastech, kde není možné zajistit doručení nezbytných písemností, a to např. kvůli probíhajícímu válečnému konfliktu (.pdf, str. 24 ze 46).

Závěr

Poslankyně Karla Maříková správně uvádí, že rozhodnutí o tom, ve kterých územních obvodech v zahraničí bude korespondenční volba občanům umožněna, bude náležet Ministerstvu zahraničí. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Karla Maříková v debatě mluví o legislativním návrhu na zavedení korespondenční volby ze zahraničí, který předložila skupina poslanců, nikoli vláda, a nemusel tak projít běžným připomínkovým řízením. Podle Maříkové se Fialova vláda obávala toho, jak by klasický legislativní proces dopadl, kdyby jím prošel i aktuální návrh. V této souvislosti poslankyně zmiňuje, že předchozí návrhy na zavedení poštovního hlasování u Legislativní rady vlády (LRV) neuspěly.

Vládní vs. poslanecké návrhy zákonů

Na základě Ústavy má právo podat návrh zákona vláda a také poslanci, Senát nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku – tedy krajů a hlavního města Prahy. Pokud návrh podává vláda, probíhá příprava návrhu jiným způsobem, než když návrh podává například právě skupina poslanců (.pdf). Jednou z odlišností je úloha Legislativní rady vlády – poradního orgánu vlády, který se skládá ze zhruba 30 odborníků a jemuž předsedá jeden z ministrů.

• V případě vládních návrhů vytváří počáteční dokument některé z ministerstev (.pdf), které svou verzi návrhu vloží do elektronické knihovny vlády. Následně probíhá meziresortní připomínkové řízení (.pdf, str. 24). V něm podle legislativních pravidel vlády k dokumentu podávají připomínky ostatní ministerstva a další ústřední orgány státní správy, případně další organizace, pokud se návrh týká oblasti jejich působnosti (.pdf, str. 10, 6). Na základě těchto připomínek ministerstvo návrh zákona ještě upravuje (.pdf, str. 15) a až tento upravený dokument předkládá kabinetu.
  
  Zároveň je upravený návrh předložen i Legislativní radě vlády, která ho poté projednává a vydá k němu své vlastní stanovisko (.pdf, str. 12–13). Také má možnost ministerstvu dokument vrátit zpátky s požadavkem, aby návrh ještě dále upravilo.
   
• U poslaneckých a dalších nevládních návrhů je ovšem postup odlišný. Poslanci nejdříve Sněmovně předloží svůj hotový návrh zákona, který poté předseda dolní komory posílá vládě s žádostí o vydání stanoviska (.pdf). V elektronické knihovně vlády (eKLEP) se k návrhu vyjadřují jednotliví ministři a případně i vedoucí jiných orgánů státní správy (.pdf, str. 31–32), což se v eKLEPu také označuje jako „připomínkové řízení“. Tyto připomínky ale slouží jen jako podklad (.pdf, str. 23–24), na jehož základě vláda vydává své stanovisko k návrhu – souhlasné, nesouhlasné, nebo neutrální (.pdf, str. 32). Nejedná se tedy o klasické připomínkové řízení.
  
  Legislativní pravidla vlády u nevládních návrhů nestanovují, že by je měla projednávat přímo LRV, jako je tomu u návrhů vlády. Pravidla tak ani nezmiňují, že by rada k nevládním návrhům vydávala své vlastní stanovisko nebo připomínky. Roli zde hraje jen předseda LRV, jehož úkolem je požádat ministerstva a další orgány o vyjádření a následně připravit „návrh stanoviska vlády“ (.pdf, str. 23–24).

Minulé návrhy na zavedení korespondenční volby

Korespondenční hlasování se v minulosti pokoušela zavést řada návrhů, které byly předloženy Poslanecké sněmovně. Jen jeden z nich předložila vláda, konkrétně Paroubkův kabinet, který chtěl v roce 2005 umožnit hlasování poštou ze zahraničí ve volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu (.pdf, str. 4, 25 z 51). Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nedohledali, jak se k návrhu stavěla Legislativní rada vlády, a návrh není dohledatelný ani ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP). Dolní komora se k návrhu později nedostala a jeho projednávání tehdy skončilo spolu s koncem volebního období.

Kromě výše uvedeného návrhu web Poslanecké sněmovny zařazuje do kategorie „korespondenční hlasování“ už jen vládní návrh z roku 2021, který se ovšem odvolení poštou vůbec netýkal (.pdf). Zabýval se pouze zvláštními způsoby hlasování v souvislosti s pandemií covidu-19 ve volbách do Sněmovny v říjnu 2021, kdy umožnil odvolit také osobám s nařízenou karanténou nebo izolací (.pdf, str. 16 z 50).

Podle záznamů v digitální knihovně VeKLEP v minulém volebním období návrh na zavedení korespondenční volby připravilo také Ministerstvo vnitra pod vedením Jana Hamáčka (.doc). K němu se Legislativní rada vlády vyjádřila, když doporučila návrh upravit na základě svých připomínek (.pdf, str. 5–6, .doc). Samotnou korespondenční volbu ale neodmítala (.pdf) a návrh zákona jako celek doporučila vládě schválit (.doc, str. 6).

V dalších případech, kdy návrhy předkládali poslanci nebo Senát, se Legislativní rada vlády k navrhovaným změnám nevyjadřovala. Připomínky k nim zpravidla měly kraje, ministerstva, či případně další instituce jako Český statistický úřad.

Závěr

Legislativní rada vlády tedy podává stanoviska pouze k vládním návrhům zákonů. V případě návrhu Paroubkova kabinetu z roku 2005 jsme stanovisko rady ve veřejně dostupných zdrojích nedohledali. K návrhu Ministerstva vnitra pod vedením Jana Hamáčka sice Legislativní rada vlády měla řadu připomínek, proti korespondenční volbě se ale nevyslovila a návrh zákona doporučila vládě schválit. Výrok Karly Maříkové tak hodnotíme jako nepravdivý.

Andrej Babiš (ANO) se vyjadřuje ke svému přesvědčení, že je potřeba „zastavit boje na Ukrajině a začít jednat“. Odkazuje na jedna z prvních setkání mezi ruskou a ukrajinskou stranou.

Jednání zprostředkovaná Tureckem

Brzy po vypuknutí ruské agrese v únoru 2022 se odehrála řada rozhovorů mezi zástupci Kyjeva a Moskvy v Bělorusku. Tato jednání významný posun nepřinesla. Ve stejné době nabídlo možnost zprostředkovat mír i několik dalších států včetně Izraele, Indie, Spojených arabských emirátů nebo Turecka.

Hostitelem prvních jednání vysoce postavených představitelů Ukrajiny a Ruska se 10. března 2022 stalo právě Turecko v čele s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. Turecko předtím vyjádřilo naději, že jednání na úrovni ministrů – tedy mezi ukrajinským ministrem zahraničí Dmytrem Kulebou a jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem – otevře dveře k trvalému příměří.

Průběh jednání

První třístranné setkání šéfů diplomacie Ruska, Ukrajiny a Turecka podle ukrajinského serveru Ukrajinska pravda nepřineslo velké úspěchy. V polovině března 2022 následovala další ukrajinsko-ruská jednání prostřednictvím videokonferencí. Tehdy byl představen návrh plánu o patnácti bodech, podle kterého by se Ukrajina stala neutrální, například by se vzdala snahy přidat se k NATO a zavázala by se k odmítnutí zahraničních vojenských základen i zbraní na svém území. Výměnou by Rusko souhlasilo s tím, že by Ukrajině ochranu zaručovali někteří spojenci, např. Spojené státy, Velká Británie či Turecko.

Následně 17. března 2022 proběhl telefonát mezi tureckým a ruským prezidentem. Během něj si Erdogan od Vladimira Putina vyslechl šest základních ruských požadavků. 25. března 2022 Erdogan dle serveru Ukrajinska pravda oznámil, že jsou obě strany připravené se dohodnout na čtyřech z uváděných šesti ruských podmínek.

Podle Erdogana existovala shoda na tom, že se Ukrajina vzdá členství v NATO, uzná ruštinu jako druhý oficiální jazyk a provede ústupky v oblasti demilitarizace. Čtvrtý bod se týkal „kolektivní bezpečnosti“. Zároveň Ukrajinska pravda zmiňovala, že dle Erdoganových slov Ukrajina odmítla ruský požadavek na uznání anexe Krymu a uznání statusu separatistických republik na Donbasu.

Stejný server 29. března 2022 zveřejnil informaci, že ukrajinská delegace na dalším jednání v Istanbulu, kterého se účastnil i turecký prezident Erdogan, představila „systém bezpečnostních záruk“. Jejich splnění ze strany Ruska by podle ukrajinských vyjednavačů mohlo vést k vyhlášení neutrálního statusu Ukrajiny.

Následující vývoj

Rusko 7. dubna 2022 uvedlo, že jednání postupují pomalu. Moskva kritizovala západní země za to, že se podle ní snaží mírová jednání sabotovat tím, že ruské vojáky obviňují z válečných zločinů. O několik dní později Vladimir Putin řekl, že mírová jednání jsou ve slepé uličce, protože se podle něj Ukrajina údajně odchýlila od dohod z Istanbulu. Na konci dubna stejného roku prohlásil, že dříve zahájená jednání zmařilo obvinění Ruska z masakru civilistů v ukrajinském městě Buča.

Prezident Erdogan v březnu letošního roku oznámil, že Turecko je znovu připraveno mírová jednání zprostředkovat. Moskva na jaře uvedla, že jednání v Istanbulu z roku 2022 by se mohla stát základem pro další vyjednávání o míru v letošním roce.

Závěr

Andrej Babiš správně uvádí, že brzy po vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 se vyjednavači obou zemí několikrát setkali na mírových jednáních zprostředkovaných tureckým prezidentem Erdoganem. Server Ukrajinska pravda v březnu 2022 zveřejnil článek s Erdoganovým vyjádřením, dle kterého se tehdy Ukrajina a Rusko shodovaly na čtyřech z celkem šesti požadavků, jimiž Rusko podmiňovalo konec bojů. Lze tedy říci, že podle informací portálu Ukrajinska pravda byla Ukrajina s Ruskem „blízko dohody“. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš reaguje na otázku, jestli je rychlé nastolení příměří ve válce na Ukrajině bez přímé účasti Ukrajiny reálné. Podle Babiše mírové rozhovory probíhaly už dříve a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj představil desetibodový mírový plán. Na tom ilustruje, že se obě strany konfliktu mohou dohodnout, a kritizuje premiéra Petra Fialu, že se dle jeho názoru nedostatečně angažuje ve snahách nastolit mír.

Mírový plán

Volodymyr Zelenskyj o plánu na obnovení míru na Ukrajině mluvil již v listopadu 2022 na summitu států G20. Tehdy ve svém projevu řekl, že pokud nedojde ke konkrétním činům vedoucím k obnovení míru, Rusko během vyčkávání nahromadí své síly a zahájí nové útoky.

V prosinci 2022 deník The Wall Street Journal informoval, že na mírovém plánu Zelenského tým pracuje. O pár dní později agentura Reuters zveřejnila konkrétní přehled, který desetibodový plán rozebíral. Ten obsahoval následující požadavky:

1. radiační a jaderná bezpečnost – obnovení bezpečnosti v Záporožské jaderné elektrárně,
2. potravinová bezpečnost s důrazem na zajištění vývozu obilí do nejchudších států světa,
3. energetická bezpečnost – pomoc Ukrajině při obnově energetické infrastruktury a zavedení cenových omezení ruských energetických zdrojů,
4. propuštění vězňů a deportovaných osob do Ruska,
5. obnovení územní celistvosti Ukrajiny a následné uznání ze strany Ruska,
6. stažení ruských vojsk a obnovení ukrajinsko-ruských hranic,
7. zřízení zvláštního tribunálu pro potrestání ruských válečných zločinců,
8. zabránění ničení ekosystémů a ochrana životního prostředí, včetně obnovy a odminování zařízení určených k úpravě vody,
9. prevence eskalace konfliktu a vytvoření bezpečnostních záruk pro Ukrajinu,
10. potvrzení konce války, včetně podepsání příslušného dokumentu zapojenými stranami.

Rusko na tento plán ihned reagovalo odmítavě, když mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl, že musí zohledňovat i ruské územní zisky. V únoru 2023 mírový návrh podpořila Evropská unie. Ukrajina poté obdobný plán představila Organizaci spojených národů, která jej naprostou většinou podpořila.

Už v prosinci 2022 Zelenskyj navrhl uspořádání mírového summitu, který byl nakonec naplánován až na polovinu letošního června. Ukrajinská strana předem avizovala, že se summit zaměří především na tři části ze zmiňovaného desetibodového plánu (.pdf) – na potravinovou bezpečnost, jadernou bezpečnost a propuštění vězňů a deportovaných osob.

Závěr

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ke konci roku 2022 opravdu představil desetibodový mírový plán, který obsahoval např. zajištění potravinové, energetické či jaderné bezpečnosti. Zelenskyj také navrhl uspořádání mírového summitu, na jehož programu bylo právě jednání o zmiňovaném mírovém plánu. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se v debatě vyjadřuje k otázce nastolení míru na Ukrajině. Říká, že kdyby byl prezidentem nebo premiérem, převzal by iniciativu k ukončení konfliktu. Premiéra Petra Fialu kritizuje za to, že podle něj „nikdy nemluvil o míru“ a že místo mírového řešení podporuje zasílání vojenského materiálu. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, jestli Petr Fiala skutečně nikdy nevolal po diplomatickém řešení rusko-ukrajinského konfliktu.

Petr Fiala a mír na Ukrajině

Premiér Fiala se o míru v souvislosti s Ukrajinou vyjadřoval od vypuknutí konfliktu v únoru 2022 hned několikrát. Poprvé o něm mluvil už v březnu 2022 poté, co se vrátil z cesty do Kyjeva. Uvedl, že pokud Evropa a NATO budou pokračovat v podporování Ukrajiny a sankcích proti Rusku, je šance dospět k diplomatickému mírovému řešení.

V dubnu 2023 pak Petr Fiala společně s tehdejším slovenským a polským premiérem publikovali článek, který se konfliktu týkal. V případě pádu Ukrajiny by podle nich střední Evropa mohla být „další na řadě“. V článku napsali, že mír může nastat jen za podmínek Ukrajiny a že si Rusko zamrzlým konfliktem kupuje čas.

V červnu 2023 se Fiala na summitu Evropského politického společenství k podmínkám míru vyjádřil obdobně. „Mír lze přinést jedině tehdy, když Ukrajina obhájí své území a uspěje, jinak není možné přimět Rusko, aby respektovalo nezávislost Ukrajiny a světový řád a světový mír,“ řekl.

Dva roky od vypuknutí konfliktu, tedy v únoru 2024, Petr Fiala uvedl, že složení zbraní a ustoupení agresorům nikdy k míru nevedlo. V březnu následně řekl, že boje pravděpodobně budou pokračovat, a odmítl, že by pomoc Ukrajině její šance na mír ničila. Rusko by se podle něj nezastavilo ani v případě, že by ostatní země Ukrajinu obětovaly, a pasivita by dle jeho slov znamenala „čekat, až Rusko přijde k nám domů“. V jiném rozhovoru zase uvedl, že každý, kdo vyzývá Ukrajinu k vyhlášení příměří, když je část jejího území okupována Ruskem, napomáhá cílům Ruska (video, čas 2:46)

V dubnu se k volání po míru na Ukrajině vyjádřil v souvislosti se setkáním slovenského ministra zahraničí Juraje Blanára s jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Předseda vlády Fiala řekl, že taková schůzka a snaha o mír za každou cenu ohrožuje bezpečnost Evropy. Zároveň ale zopakoval, že po míru touží, ale že dosáhnout ho lze jen tak, že se Ukrajina ruské agresi ubrání (video, čas 22:00).

Závěr

Premiér Petr Fiala o míru v souvislosti s konfliktem na Ukrajině mluvil opakovaně. Za přijatelnou podobu míru považoval takovou variantu, při které se Ukrajina ruské agresi ubrání a zachová si územní celistvost. Ve svých komentářích byl sice skeptický k volání po mírovém řešení za každou cenu, už v roce 2022 se ale pozitivně vyjadřoval o možnosti ukončení konfliktu diplomatickou cestou. Výrok Andrej Babiše tak hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš reaguje na poznámku moderátorky, která zmiňuje, že podle slov premiéra Petra Fialy představují Babišovy výroky bezpečnostní riziko. Babiš v kontextu vyzdvihuje nutnost obrany a upozorňuje na to, že Severoatlantická aliance má jen 5 % nutné protivzdušné obrany, jak podle něj informoval iRozhlas.cz

Článek iRozhlasu

Server iRozhlas na konci letošního května zveřejnil článek s titulkem „ ‚Jedna z největších děr, které máme.‘ NATO má jen pět procent nutné protivzdušné obrany, píše deník“. Redakce iRozhlasu ve svém textu vycházela informací, které publikoval britský deník Financial Times. Jeho článek se odvolával na tvrzení nejmenovaných diplomatů obeznámených s obrannými plány, které NATO vypracovalo v loňském roce. Oba články uvedly, že Aliance disponuje pouze pěti procenty kapacit potřebných pro ochranu vzdušného prostoru svého východního křídla. Upřesněme, že nejde o celé území NATO.

Za východní křídlo Severoatlantické aliance se považuje Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko, Polsko, a pobaltské státy (.pdf). Vzdušný prostor tohoto křídla chrání mezinárodní mise v rámci tzv. posílené předsunuté přítomnosti (enhanced Forward Presence – eFP; .pdf) či mise Air Policing (česky střežení vzdušného prostoru), která je součástí Integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO.

Deník Financial Times s odkazem na interní výpočty NATO napsal, že kapacita obrany je na východním křídle Aliance značně omezená. Podle deníku jsou státy NATO schopné poskytnout právě jen zmiňovaných 5 % z celkových prostředků protivzdušné obrany, které by byly v případě plnohodnotné invaze potřebné k zajištění obrany středo- a východoevropských členů Aliance. Jeden z citovaných představitelů NATO pro Financial Times dodal, že se jedná o „jednu z největších děr“ v obraně členských států. Severoatlantická aliance v reakci na tento článek uvedla, že informace tohoto druhu jsou tajné, ale že ke snížení „zásob protivzdušné obrany“ skutečně došlo.

Závěr

Andrej Babiš se odkazuje na skutečný článek iRozhlasu, který přebírá informace z původního článku Financial Times. V tom se vyjadřují anonymní zdroje z NATO o tom, že Aliance má pouze 5 % protivzdušné obrany nutné k ochraně svého východního křídla v případě invaze. Diplomat z NATO také uvedl, že protivzdušná obrana je jedna z největších děr, které Aliance má. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v kontextu výroku kritizuje vládu Petra Fialy a její muniční iniciativu pro Ukrajinu, skrze kterou dle jeho názoru vláda „okrádá Ukrajince“ kvůli nedostatečné kvalitě munice. Na příkladu iniciativy se Babiš snaží demonstrovat, že Fialův kabinet Ukrajině pomáhá méně, než se na první pohled zdá. V této souvislosti zmiňuje titulek článku serveru iDNES.cz, v němž se tvrzení zbrojaře Michala Strnada o nekvalitní munici objevilo.

Česká muniční iniciativa

Muniční iniciativu pro Ukrajinu představil premiér Petr Fiala na mimořádném summitu EU na začátku února 2024. Prostřednictvím bilaterální spolupráce se třetími zeměmi (státy mimo EU) chce Česká republika Ukrajině dodávat zbraně, munici a jinou zbrojní techniku. Zejména se jedná o zajištění dělostřelecké munice ráže 155 milimetrů, přičemž prezident Petr Pavel při proslovu na únorové Mnichovské bezpečnostní konferenci mluvil konkrétně o dojednání „půl milionu kusů munice ráže 155 milimetrů a 300 tisíc kusů munice ráže 122 milimetrů“.

Česká pomoc Ukrajině, která se týká oblasti dodávek dělostřelecké munice, je podle Ministerstva obrany založená na třech pilířích. Prvním pilířem je spolupráce s Dánskem a Nizozemím na dodávkách těžké techniky (např. tanků, bojových vozidel, dronů nebo velkorážní munice). Druhý pilíř stojí na přímé spolupráci mezi Ukrajinou a českými firmami (především jde o dodávky velkorážové munice sovětského typu). Třetí pilíř tvoří právě zmíněná muniční iniciativa. Tu ke dni vysílání námi ověřované debaty podpořilo celkem 20 států, ale pouze 15 z nich do ní podle premiéra Fialy finančně přispělo.

Nekvalitní munice

Jak uvedl server iDNES.cz, jedním z problémů iniciativy je podle majitele zbrojařské společnosti Czechoslovak Group Michala Strnada nedostatečná kvalita samotné munice. Podle Strnada je přibližně polovina munice, kterou firma sehnala, nepoužitelná a firma do ní musí dodávat vlastní komponenty. Americký deník Financial Times konkrétně uvedl, že „díly získané jeho společností jménem české vlády v místech, jako je Afrika a Asie, nebyly dost dobré na to, aby byly bez další práce odeslány na Ukrajinu.“

V případě poškozené munice jde zejména o tu, která putuje přímo ze skladů. Inciativa ale staví také na munici, která byla v Česku a zahraničí vyrobena nově. Podle Strnada je tak iniciativa stále „na dobré cestě“ a zmíněné komplikace by neměly zabránit dodání slíbeného množství munice.

Závěr

Majitel české zbrojařské společnosti Czechoslovak Group Michal Strnad se skutečně vyjádřil v tom smyslu, že zhruba polovina nakoupených dělostřeleckých nábojů má špatnou kvalitu a jeho firma tak musí doplňovat chybějící komponenty. Výrok Andreje Babiše tedy hodnotíme jako pravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v kontextu výroku kritizuje českou muniční iniciativu, jejímž účelem je s pomocí dalších států nakoupit především dělostřeleckou munici v zemích mimo EU a tu následně předat Ukrajině. Podle Babiše se ale jedná pouze o reklamu premiéra Fialy a nakoupená munice je dle něj navíc nekvalitní a ruského původu.

Česká muniční iniciativa

Na mimořádném summitu EU na začátku února 2024 se lídři unijních zemí shodli, že EU musí urychlit dříve přislíbené dodávky munice na Ukrajinu, které se nepodařilo dodat podle původního plánu. Premiér Fiala tehdy na summitu navrhl, aby Unie dělostřeleckou munici nakupovala i mimo země EU, což by podle něj mohlo pomoct unijní slib splnit. Schválení takového návrhu ovšem později zablokovalo několik členských zemí EU.

Česká republika se nakonec rozhodla postupovat nezávisle na Evropské unii. V polovině února prezident Petr Pavel oznámil, že se Česku podařilo mimo EU najít zdroje dělostřelecké munice, kterou by ČR mohla nakoupit a poměrně rychle dodat Ukrajině, pokud by další země pomohly s financováním. Do českého projektu se poté skutečně rozhodly zapojit i další státy. 

V rámci iniciativy chce Česká republika Ukrajině zajistit zejména dělostřeleckou munici ráže 155 milimetrů, případně ráže 152 mm. Pavel dříve mluvil i o pořízení munice ráže 122 mm. V případě ráže 155 mm se jedná o munici odpovídající standardům NATO. Naopak munice ráže 152 mm a 122 mm se používá do zbraní a vojenské techniky sovětského typu, tyto typy munice se tak běžně označují za „východní“ (.pdf, str. 13) či „sovětskou“ ráži.

Ačkoliv ukrajinská armáda postupně začala přecházet na modernější dělostřeleckou techniku ráže 155 mm, velká část jejího dělostřelectva je stále ještě sovětské konstrukce, a využívá tak právě munici sovětských ráží.

Podle vyjádření Petra Pavla z dubna 2024 se do projektu rozhodla zapojit dvacítka států, ministryně obrany Jana Černochová i její náměstek Daniel Blažkovec později upřesnili, že jde o 18 států. Jana Černochová po odvysílání námi ověřované debaty uvedla, že počet zájemců, kteří se do iniciativy chtějí zapojit, i nadále roste.

Ministerstvo obrany plánovalo zprostředkovat nákup 800 000 kusů dělostřelecké munice. Ke dni odvysílání námi ověřované debaty jich iniciativa zvládla celosvětově zajistit přibližně půl milionu. Prezident Petr Pavel v dubnu 2024 mluvil o tom, že se již podařilo předjednat pořízení více než milionu kusů dělostřelecké munice.

Původ munice

Ruské, případně sovětské, zbraně má stále v armádní výbavě řada států světa – jsou rozšířené například v Číně, Indii, Vietnamu či některých státech Afriky a Latinské Ameriky. Ačkoliv Ministerstvo obrany uvádí, že klade důraz na transparentnost české muniční iniciativy, z bezpečnostních důvodů o ní nezveřejňuje konkrétní detaily. Deník The Wall Street Journal pouze napsal, že Česko munici nakupuje i od států, které vystupují jako spojenci Ruska.

Česko v rámci iniciativy nakupuje nově vyráběnou munici i munici, která pochází ze starších skladových zásob zdrojových zemí. Nelze tedy vyloučit, že munice pořizovaná od zemí, které lze označit za spojence Ruska, je buď sovětského typu, nebo ještě vyrobená přímo v Sovětském svazu či Rusku.

Závěr

Do české muniční iniciativy se rozhodlo zapojit několik států, především těch z Evropské unie. S pomocí jejich finančních zdrojů Česko zajišťuje nákup dělostřelecké munice ze zemí mimo EU. Podle amerického deníku The Wall Street Journal Česko nakupuje munici i od zemí, které jsou spojenci Ruska. Ze kterých konkrétních zemí munice pochází a kde byla vyrobena, se nám ale ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Kontaktovali jsme proto Ministerstvo obrany, které nám odpovědělo, že původ munice z bezpečnostních důvodů nebude komentovat. Protože nemůžeme potvrdit ani vyvrátit, jestli je pořizovaná munice sovětského či ruského původu, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Andrej Babiš v kontextu výroku kritizuje českou muniční iniciativu, jejímž účelem je s pomocí dalších států nakoupit především dělostřeleckou munici v zemích mimo EU a tu následně předat Ukrajině, aby se mohla bránit ruské agresi. Podle Babiše se ale jedná pouze o reklamu premiéra Fialy a jeho vlády a nakoupená munice je dle něj navíc nekvalitní a předražená. Říká, že z celkové přislíbené částky poskytlo Německo 500 milionů eur, které jdou do kapsy českému zbrojaři. Vzhledem ke kontextu výroku tím zjevně naráží na Michala Strnada, který vlastní Czechoslovak Group.

Česká muniční iniciativa

Muniční iniciativu pro Ukrajinu představil premiér Petr Fiala na mimořádném summitu EU na začátku února 2024. Česko chce Ukrajině zajistit zejména dělostřeleckou munici ráže 155 milimetrů. Při svém proslovu na únorové Mnichovské bezpečnostní konferenci Petr Pavel mluvil konkrétně o dojednání „půl milionu kusů munice ráže 155 milimetrů a 300 tisíc kusů munice ráže 122 milimetrů“.

Iniciativy se kromě jednotlivých států účastní také společnosti Czechoslovak Group (CSG), STV Group, Česká zbrojovka nebo skupina Omnipol, které část munice samy vyrábějí. K polovině dubna se podle předsedy vlády Fialy podařilo zajistit 500 tisíc kusů dělostřelecké munice a na dalších téměř 200 tisíc kusů byly hotové smlouvy. Objevily se i nedostatky, podle majitele CSG není všechna munice kompatibilní se zbraněmi, které Ukrajinci využívají. Jedná se zejména o munici z afrických a asijských zemí, CSG proto musí některé komponenty nahrazovat vlastními.

Kdo přispívá?

Podle slov premiéra Fialy přispělo ke konci května do české iniciativy 15 zemí EU a NATO celkovou částkou 1,6 miliardy eur (39,5 miliardy korun). Ne všechny státy ale českému Ministerstvu obrany poslaly přislíbené finanční závazky, podle ministryně obrany Jany Černochové tak ke dni námi ověřované debaty učinily pouze čtyři země, a to Kanada, Dánsko, Nizozemsko a Portugalsko. Z jejího vyjádření také vyplývá, že zapojené země finanční prostředky poskytují českému Ministerstvu obrany, které munici následně nakupuje.

Jedním z problémů z hlediska informovanosti je tlak ze strany Ruska vyvíjený na třetí země, ze kterých munice pochází. Ministerstvo obrany proto z bezpečnostních důvodů nechce o nákupu munice sdělovat více detailů a nezveřejňuje, které země se do iniciativy zapojily nebo jakou částkou přispěly.

Některé státy ale informace o svém zapojení samy zveřejnily. Jedná se např. právě o Andrejem Babišem zmíněné Německo, které na začátku dubna uvedlo, že přispěje částkou 576 milionů eur, tedy v přepočtu přibližně 14,6 miliardy korun. Kromě toho Německo pro Ukrajinu připravilo svůj vlastní balík vojenské pomoci v celkové hodnotě 500 milionů eur.

Ke dni vysílání námi ověřované diskuze bylo také známo, že Nizozemsko slíbilo přispět částkou 250 milionů eur. Ministryně obrany Černochová mluvila i o příspěvku Litvy, která na nákup munice poslala 35 milionů eur.

Závěr

Andrej Babiš správně zmiňuje, že do české iniciativy na nákup munice pro Ukrajinu zapojené státy přislíbily přispět celkem 39,5 miliard korun, z čehož Německo poskytne zhruba třetinu. Peníze ovšem neputují jednomu vybranému českému zbrojaři, nýbrž Ministerstvu obrany. Součástí iniciativy je navíc vícero tuzemských zbrojařských firem. Kromě Czechoslovak Group jsou to také STV Group, Česká zbrojovka nebo skupina Omnipol. Předseda hnutí Babiš tak mylně vytváří dojem, že peníze byly předem určené jen jednomu konkrétnímu podnikateli. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako zavádějící.