Přehled ověřených výroků

Pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti) přišel na tiskovou konferenci, kterou svolaly na 6. prosince 2019 Spojené síly pro Prahu prostřednictvím tiskového oddělení magistrátu, a to do Tiskového centra Magistrátu hlavního města Prahy. Podle předsedy zastupitelů Jiřího Pospíšila (TOP 09) se jednalo o konferenci Spojených sil a dohadoval se, proč na ni primátor Hřib přišel. Zdeněk Hřib však reagoval tím, že předsedové koaličních klubů a primátor mají právo podle koaličních mechanismů (.pdf, str. 3, část Chod úřadu, tiskové výstupy a tiskové oddělení, bod 3), které jsou přílohou koaliční smlouvy, přijít na jakoukoliv tiskovou konferenci pořádanou tiskovým oddělením magistrátu. Podle Pospíšila měl pak primátor oslovit Spojené síly, a ne přijít neohlášen.

Dle zaběhnutých zvyklostí Hřib navíc dostal jako primátor Prahy slovo jako první. Jiří Pospíšil na tento krok reagoval: „Je to konference našeho klubu a je elementární slušností, abychom ji zahájili my.“ Části tiskové konference odvysílala televizní stanice TV Nova ve svých zprávách (video, čas 5:11).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť primátor Hřib, ač měl z koaliční smlouvy právo se tiskové konference účastnit, na ni skutečně pozván nebyl a jeho účast byla pro zástupce Spojených sil pro Prahu překvapením.

Předně uveďme, že poslankyně Pekarová Adamová zde hovoří o auditní zprávě o střetu zájmů premiéra Babiše a její neveřejnosti, neboť Evropská komise ji vede v režimu „důvěrné“ (2. video, čas 1:05). Primátor Hřib se nechal slyšet, že Magistrát hlavního města Prahy auditní zprávu obdržel, chtěl by ji zveřejnit a zkoumá, jaké důsledky by to pro něj mělo. Poté se Magistrát na mimořádném jednání shodl na variantě nezveřejnění zprávy. Zdeněk Hřib sdělil, že se v Bruselu zeptá na možnosti jejího zveřejnění.

Primátor Hřib skutečně do Bruselu letěl. Svoji cestu popsal pro Novinky.cz: „Je pravda, že jedu do Bruselu. Jedu tam primárně na výbor regionů jako delegát, ale při té příležitosti se pokusím zítra setkat s někým, kdo mi řekne, proč by měl být audit důvěrný, protože v průvodním dopise je uvedeno, že audit je finální, a já nevidím důvod, proč by měla být zpráva důvěrná.” Primátor Hřib je jedním z českých delegátů Evropského výboru regionů. Ten měl 4.–5. prosince své 137. plenární zasedání.

Hřib tedy podnikl cestu do Bruselu primárně z důvodu zasedání Evropského výboru regionů. Toto uvádějí jako hlavní důvod jeho cesty Novinky.cz, Echo24 či Aktuálně.cz. Twitterový ani facebookový účet primátora Hřiba neprezentuje cestu do Bruselu jako cestu výhradně kvůli auditu, neboť cestu ani nezmiňuje.

Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící, neboť z výroku Markéty Pekarové Adamové vyplývá, že primátor Hřib svou cestu do Bruselu prezentoval tak, že hlavním důvodem jeho cesty je zjištění možnosti zveřejnění auditní zprávy. Ve skutečnosti však média i samotný Zdeněk Hřib zmiňovali, že primárním účelem cesty je dlouhodobě plánovaná účast na jednání Výboru regionů a zjištění informací o zveřejnění auditu je pouze její vedlejší náplní. Na závěr připomeňme, že auditní zprávu o střetu zájmu premiéra Babiše zveřejnil Deník N.

Jakub Michálek několikrát prohlásil, že Miroslav Kalousek z TOP 09 by měl odejít do ústraní, protože kvůli němu přichází opozice o hlasy voličů. Toto tvrzení odůvodnil průzkumem, podle kterého tři čtvrtiny lidí Miroslavu Kalouskovi nevěří. Místopředseda Pirátů Michálek uvedl, že „v okamžiku, kdy jednu z nejmocnějších funkcí má pan Kalousek, je nemožné, abychom prosadili jakoukoliv alternativu, protože pan Babiš to bude vždy svádět na pana Kalouska“.

„Myslím si, že TOP 09 by měla zaniknout a uvolnit potenciál pro další subjekty,“ vyjádřil se poslanec Michálek v rozhovoru pro Aktuálně.cz ze dne 5. prosince 2019.

Později se Jakub Michálek za svůj výrok o tom, že by TOP 09 měla být zrušena, na Twitteru omluvil s tím, že to nebylo myšleno jako osobní útok, ale pouze jako politologická úvaha. Jakub Michálek však ve stejném twitterovém příspěvku uvedl: „Zároveň trvám na tom, že pan Kalousek výrazně snižuje šance celé opozice na úspěch.“

Pirátská strana se oficiálně k výroku Jakuba Michálka nevyjádřila. Její předseda Ivan Bartoš svého stranického kolegu podpořil, i když představitelé některých dalších opozičních stran podpořili TOP 09. Podle Ivana Bartoše Jakub Michálek pouze popsal současnou politickou situaci. Prohlásil, že „jistý proces integrace v této části spektra je určitě žádoucí, ostatně se o tom přeci veřejně hovoří a veliká část společnosti to i takto vnímá. Stejně tak jako roli pana bývalého předsedy Kalouska“.

V duchu nepochopení výroku Jakuba Michálka se nesla vyjádření a reakce vrcholných představitelů opozice. Tón jejich odporu vyjádřil například místopředseda ODS Martin Kupka, který se k výroku Jakuba Michálka vyjádřil takto: „Já bych čekal kádrování od komunistů, možná od poslanců z hnutí ANO, ale od Pirátů to bych nečekal.“

Evropská komise ve finálním auditu potvrdila závěry předběžného auditu z května 2019 a vyhodnotila, že Andrej Babiš nepřímo ovládá firmu Agrofert. Evropská komise uvádí (Final audit, str. 18–19), že Babiš tak činí prostřednictvím svěřenských fondů, mimo jiné například jmenuje a odvolává členy Rady protektorů, jejíž součástí je i jeho manželka. Monika Babišová nyní zastává funkci rodinného protektora, bez které rada není usnášeníschopná.

„Considering the above governance features, in particular that Mr Babiš has defined the objectives of trust funds (notably the protection of his interests), set up their functioning and appointed all their actors, whom he can also dismiss, Mr Babiš currently exercises a decesive influence over the two trust funds. Mr Babiš therefore controls the two trust funds and, through these trust funds, he also controls the Agrofert group.“ (Final audit, str. 21)

Dle Evropské komise se premiér Babiš dostal do střetu zájmů, čímž porušil (Final Audit, str. 66 a 68) § 4 zákona č. 159/2006 Sb. i § 4c zákona č. 159/2006 Sb. a článek 61 nařízení EU č. 2018/1046 (.pdf, str. 57). Podle tohoto článku se osoby podílející se na plnění rozpočtu musí zdržet jednání v případě, že by mohlo dojít k ohrožení nestranného a objektivního výkonu funkcí, ať už z důvodu hospodářského nebo jiného osobního zájmu.

Komise došla k závěru, že české orgány nebyly (Final Audit, str. 68) schopny zajistit, aby nedocházelo k porušování zákona č. 156/2006 Sb. o střetu zájmů, čímž Česká republika porušila finanční pravidla EU vyplývající z článku 32 odst. 3 nařízení č. 2012/966 (.pdf, str. 25) a článku 36 odst. 3 nařízení EU č. 2018/1046 (.pdf, str. 44).

Do České republiky dorazila finální zpráva auditorů Evropské komise 29. listopadu 2019 v angličtině. Závaznou se ale stává až doručením českého překladu. Podle vyjádření mluvčího Evropské komise bude mít Česko od toho dne dva měsíce na to, aby sdělilo, jak plní obsažená doporučení. Po uplynutí dvouměsíční lhůty Evropská komise rozhodne o dalším postupu.

Státní zemědělský intervenční fond vydal 12. prosince 2019 tiskovou zprávu, ve které vysvětluje své rozhodnutí o proplacení dotace společnostem z koncernu Agrofert z konce listopadu 2019.
 Jde o dva projekty. Společnost Kladrubská, a. s. dostane téměř 3 miliony korun na nový nakladač a velkochovu vepřového dobytka Lipra Pork bude proplaceno více než 48 milionů korun na modernizaci chovů prasat v závodech.

Fond celkově vyplatí dotace ve výši 51,2 milionu korun, a to za období mezi únorem 2017, kdy Andrej Babiš vložil koncern do svěřenských fondů, a srpnem 2018, kdy začalo platit evropské nařízení o střetu zájmů.



SZIF se podle tiskové zprávy nachází v odlišném právním postavení než poskytovatelé dotací z kohezního fondu. Dle výkladu SZIF se poskytování dotací SZIF řídí jiným zákonem, a to zákonem č. 256/2000 Sb., o státním zemědělském intervenčním fondu. Platební agentura SZIF neposkytuje dotace ze státního rozpočtu, ale z rozpočtu SZIF.

SZIF vysvětluje v tiskové 

zprávě: „Ustanovení § 4c zákona o střetu zájmů spojuje zákaz poskytnout dotaci s postupem poskytovatele dotace podle rozpočtových pravidel. Na dotace poskytované SZIF se tedy toto ustanovení, jak je vysvětleno výše, nemůže vztahovat. SZIF se ani neřídí rozpočtovými pravidly při poskytování dotací, ani neposkytuje dotace ve smyslu jejich definičního vymezení v rozpočtových pravidlech.“

Ve vztahu k projektům schváleným od 2. srpna 2018 zůstává SZIF nadále v režimu předběžné opatrnosti a tyto projekty neproplácí.

Do České republiky dorazila finální zpráva (.pdf) auditorů Evropské komise v anglickém jazyce dne 29. listopadu 2019. Závaznou se ale stává až doručením českého překladu zprávy, který bude následovat.

Ve finální zprávě (.pdf, str. 70) je uvedeno, že lhůta pro provedení vytyčených požadavků plynoucích z auditu je 2 měsíce. Délka lhůty je v rozporu s výrokem poslankyně Adamové, která mylně uvádí lhůtu jeden měsíc.

Dvouměsíční lhůta byla také potvrzena ve vyjádření mluvčího Evropské komise. Ten uvedl, že Česko bude mít od data doručení českého překladu auditní zprávy dva měsíce na to, aby zaslalo zprávu, jak plní obsažená doporučení.

Dále je třeba uvést, že již dále nebude možné audit rozporovat, ale pouze reagovat na jednotlivá doporučení. Po uplynutí dvouměsíční lhůty Evropská komise rozhodne o dalším postupu. Komise a Česká republika poté mohou další měsíce vyjednávat o částce, která by případně měla být stržena z české alokace do unijních fondů, nicméně rozhodnutí Komise o střetu zájmu premiéra Babiše je konečné a Komise svůj názor již nehodlá měnit.

Markéta Pekarová Adamová mluví o situaci, kdy na návrh radní Hany Kordové Marvanové schválila Rada Hlavního města Prahy (.pdf, str. 14) 4. listopadu 2019 projektový záměr výstavby dostupného družstevního bydlení spolu se zřízením příslušné komise.

Podle zjištění Deníku N však Hana Kordová Marvanová viní primátora Zdeňka Hřiba, že zakázal zpracování analýzy a potřebných právních dokumentů k projektu družstevního bydlení. Zbylá koaliční uskupení (Piráti a Praha sobě) to ale odmítají. Chtějí prý jen zajistit, aby byl projekt řádně ošetřen a metropole na něm netratila. Dále tvrdí, že Kordová Marvanová s nimi nedokáže komunikovat.

Na mimořádné tiskové konferenci k dostupnému bydlení dne 6. prosince primátor Hřib vyzval (čas 55:02–55:46) radní Kordovou Marvanovou k tomu, aby zvážila, zda se nechce vzdát gesce podpory bydlení, kterou má v radě HMP na starosti.

Zda však primátor Hřib skutečně vyzval radní Kordovou Marvanovou k jejímu odstoupení z rady, se nám z dostupných zdrojů nepodařilo zjistit. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Emisní dopad energetického zdroje ve smyslu emisí skleníkových plynů se vyjadřuje v hmotnosti ekvivalentu CO2 na kWh. Emise se mohou vytvářet samotným provozem anebo mohou být důsledkem celého životního cyklu elektrárny. Do životního cyklu se započítává i výroba a obsluha elektrárny a další C02 ekvivalentní efekty, nikoliv pouze emise skleníkových plynů vypouštěné do atmosféry např. při pálení uhlí nebo plynu.

Tyto veličiny se získávají statistickou analýzou provozů používaných elektráren. Jedna taková analýza se nachází v příspěvku (.pdf, str. 1335) pracovní skupiny č. III. k 5. zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) za rok 2014. Dle této zprávy vyžaduje například provoz elektrárny na zemní plyn v mediánu 370 g/kWh přímých emisí a 490 g/kWh za životní cyklus. Uhelné elektrárny produkují v mediánu 760 g/kWh přímých emisí a 820 g/kWh za životní cyklus.

Obnovitelné zdroje, které jsou považovány za bezemisní, mají sice nulové přímé emise, ale nemají nulové emise za celý životní cyklus. Medián jejich hodnot je v aktuálních ekonomických podmínkách o řád nižší. Větrné elektrárny za životní cyklus vyprodukují v mediánu 11 či 12 g ekvivalentu CO2 na jednu kWh (záleží na tom, zda jsou umístěny na pevnině nebo v moři), solární elektrárny vyprodukují 27/41/48 g/kWh (záleží na jejich druhu), vodní elektrárny vyprodukují 24 g/kWh, biomasa pak 230 g/kWh.

Z této studie tedy vyplývá, že nahrazením uhlí jako zdroje výroby elektřiny některým z obnovitelných zdrojů by došlo ke snížení množství vyprodukovaného CO2 více než 60×. Solární panely však dle studie produkují v mediánu 41 g či 48 g ekvivalentu CO2 na jednu kWh (dle druhu), což představuje zhruba dvacetinu emisí produkovaných uhelnými elektrárnami za životní cyklus. Vzhledem k tomu, že europoslanec Peksa nespecifikoval, kterým obnovitelným zdrojem by mělo být uhlí nahrazeno, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Lídři členských států EU se ve čtvrtek 12. 12. 2019 shodli na záměru dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. Jedna ze zpráv IPCC, tedy expertského panelu OSN, jehož členové jsou nominováni jednotlivými členskými státy, však skutečně ukazuje, že dosažení uhlíkové neutrality je možné i dříve.

Zpráva IPCC (.pdf str. 12–13), která státům poskytuje informace o možných variantách dosažení uhlíkové neutrality, cílí na snížení emisí CO2 do roku 2030 o 40–60 % oproti roku 2010. Uhlíkové neutrality pak může být dle zprávy dosaženo v letech 2045–2055. Tyto ambice přitom vycházejí ze snahy zamezit globálnímu oteplení o více než 1,5 °C.

Zdroj: (IPCC, .pdf, str. 13)

Modrý pruh na velkém grafu na levé straně ukazuje rozpětí možných rychlostí snižování emisí CO2 a z něj tedy plyne, že uhlíkové neutrality lze dosáhnout i dříve než v roce 2050.

Ze statistiky národního energetického mixu vidíme, že zdroje sluneční, větrné a vodní energie se řadí mezi obnovitelné. Dále se zde nachází geotermální energie a energie z biomasy. Jaderná energie má svojí vlastní kategorii, která nespadá ani mezi obnovitelné zdroje, ani fosilní zdroje.

Emisní dopad energetického zdroje ve smyslu emisí skleníkových plynů se vyjadřuje v hmotnosti ekvivalentu CO2 na kWh. Emise se mohou vytvářet samotným provozem anebo mohou být důsledkem celého životního cyklu elektrárny. Do životního cyklu se započítává i výroba a obsluha elektrárny a další C02 ekvivalentní efekty, a ne pouze emise skleníkových plynů vypouštěné do atmosféry, např. při pálení uhlí nebo plynu.

Tyto veličiny se získávají statistickou analýzou provozů používaných elektráren. Jedna taková analýza se nachází v příspěvku (.pdf, str. 1335) pracovní skupiny č. III. k 5. zprávě Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) za rok 2014. Tato analýza uvádí nulové přímé emise CO2 u solárních, větrných, vodních, geotermálních i jaderných elektráren. Co se týče emisí nepřímých, pak sluneční elektrárny vyprodukují za svůj životní cyklus v mediánu 41 až 48 g ekvivalentu CO2 na jednu kWh (záleží na druhu), větrné 11 či 12 g/kWh (záleží na tom, zda jsou umístěny na pevnině nebo v moři), vodní 24 g/kWh. Medián emisí za životní cyklus geotermálních elektráren je 38 g/kWh, zatímco jaderné elektrárny se podílí na emisích 12 g/kWh.

Složitější situace je v případě spalování biomasy. ČT24 přináší zprávu o komentáři Expertní rady evropských akademií k biomase. V ní se píše: „Lesní biomasa se často mylně považuje za uhlíkově neutrální zdroj obnovitelné energie. Zvláště to platí v kontextu Pařížské dohody z roku 2015, jejímž cílem je významné snížení emise skleníkových plynů Evropské unie do roku 2030. Zpráva EASAC (Expertní rada evropských akademií) se snaží upozornit politiky, aby přehodnotili svůj přístup k využívání lesní biomasy. Dosud převládá názor, že při spalování biomasy dojde k produkci stejného množství CO2, který rostlina potom spotřebuje při svém růstu. Může to být sice pravda z dlouhodobého hlediska, ale ve skutečnosti to trvá dost dlouhou dobu, než nová vegetace oxid uhličitý absorbuje. Vědci popisují, že tento návrat oxidu uhličitého do přírody může trvat desítky let, v některých případech to jsou dokonce stovky let. A celou tu dobu uhlík přispívá ke změnám klimatu stejnou měrou jako spalování uhlí nebo ropy.“ Při nesprávném spalování biomasy nelze tedy mluvit o bezemisním zdroji obnovitelné energie.

Pro hodnocení výroku jsme použili pouze emise vyprodukované při provozu elektrárny, tedy emise přímé. Poslancem Holíkem vyjmenované zdroje energie mají nulové přímé emise CO2. Geotermální elektrárny mají také nulové přímé emise a patří mezi obnovitelné zdroje elektrické energie. V České republice však v současnosti nefunguje žádná geotermální elektrárna a pochopitelně i podíl elektřiny z geotermálního zdroje je nulový. Z kontextu ověřovaného rozhovoru vyplývá, že poslanec Holík hovoří o současném stavu českého energetického mixu, a proto v rámci ČR je tvrzení, že jsou pouze tři obnovitelné bezuhlíkové zdroje, pravdivé. Státní energetická koncepce však do budoucna s využíváním geotermální energie v ČR počítá (str. 107).