Přehled ověřených výroků

Neověřitelné
Návrh auditu Evropské komise sice přichází se zjištěním, že Andrej Babiš je skutečným vlastníkem skupiny Agrofert, ale tato zjištění jsou předběžná.

Oprava:

Původně jsme tento výrok hodnotili jako nepravdivý, protože Stanislav Polčák uváděl, že firmy skupiny Agrofert jsou přímo vlastněny premiérem. Avšak z kontextu a na základě upozornění europoslance Polčáka jsme zjistili, že tento výrok lze v kontextu sémanticky chápat jako tvrzení, že firmy jsou vlastněny přímo premiérem. Zde slovo přímo tedy klade důraz na osobu premiéra (ve smyslu podobnému "dokonce"), nikoliv na přímost vlastnictví. Hodnocení tedy opravujeme na neověřitelné, a to vzhledem k tomu, že zjištění vyplývající ze zprávy Evropské komise jsou teprve předběžná. Za nepřesné hodnocení se omlouváme.

Původní odůvodnění:

Jedním ze závěrů návrhu auditní zprávy Evropské komise z konce letošního května, je, že „pan Babiš je skutečným vlastníkem skupiny firem Agrofert a od února 2017 dvou fondů, které plně kontroluje, a proto má přímý ekonomický zájem na úspěchu skupiny Agrofert" (str. 21, překlad Demagog.cz).

Nicméně audit obsahuje taky informaci, že „tato zpráva uvádí prozatímní nálezy, závěry a doporučení auditorů Evropské komise. Může být opravena s ohledem na připomínky a další informace obdržené od národních orgánů." (str. 2, překlad Demagog.cz)

Máme tak před sebou šetření, které ještě nebylo ukončeno a s jehož závěry Andrej Babiš nesouhlasí. Proto do vydání konečné zprávy je nutné považovat zjištění za předběžná.

Nicméně Andrej Babiš vložil své firmy do svěřenského fondu a nelze tedy tvrdit, že je vlastní přímo. Tuto část je nutné považovat za nepravdivou.

Dodejme, že rozsah dotací, které pobírá skupina Agrofert, popisují výroční zprávy této společnosti. V poslední dostupné výroční zprávě z roku 2017 (.pdf) se uvádí, že v tomto roce získala firma na dotacích téměř 2 miliardy při konsolidovaném výsledku hospodaření 4,799 miliard. Dotace se tak na zisku společnosti podílejí přibližně ze 40 % (str. 4 a 58).

Rozhlas se věnoval tématu podnikání evropských politiků. Například v Německu probíhala debata o kandidátovi CDU na post předsedy strany Fridriechu Merzovi. Ten dlouho pracuje pro největšího světového správce soukromých majetků, americkou firmu BlackRock. Pro případ, že by byl zvolen, ale slíbil vzdát se všech svých funkcí. Se svým majetkem se musel vypořádat i ukrajinský prezident Porošenko, který ho nakonec vložil do slepého trustu. Do slepého trustu vložila svůj majetek i britská premiérka Theresa May.

Nepravda
V 1., 2., ani 3. volebním období Poslanecké sněmovny neproběhlo žádné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Ve 4. volebním období však toto hlasování proběhlo dvakrát, v 5. a 6. volebním období dokonce pětkrát. V 7. a 8. volebním období se pak o nedůvěře hlasovalo jen jednou.

V prvním volebním období během vlády Václava Klause (1992–1996) neproběhlo žádné hlasování o nedůvěře vlády.

V druhém volebním období (1996–1998) se taktéž neuskutečnilo hlasování o nedůvěře, a to ani v období vlády Václava Klause, ani Josefa Tošovského.

Ani ve třetím volebním období (1998–2002) za vlády Miloše Zemana se neuskutečnilo žádné hlasování o vyslovení nedůvěry vládě.

Ve čtvrtém volebním období (2002–2006) bylo pak o nedůvěře vládě hlasováno dvakrát. Poprvé k tomu došlo v období vlády Vladimíra Špidly (2002–2004) v září 2003, a to v souvislosti s vládní reformou veřejných financí, s níž opozice nesouhlasila. Návrh byl zamítnut. Podruhé bylo o nedůvěře hlasováno během vlády Stanislava Grosse (2004–2005) v dubnu 2005 v souvislosti s vládní krizí kvůli nejasným majetkovým poměrům premiéra Grosse. Návrh byl však také zamítnut.

V pátém volebním období (2006–2010) bylo o nedůvěře vládě hlasováno celkem pětkrát, všechny pokusy proběhly během vlády Mirka Topolánka (2007–2009), poprvé v červnu 2007 v souvislosti s korupčními podezřeními ministra pro místní rozvoj, vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Jiřího Čunka. Návrh byla zamítnut. Druhý pokus o vyslovení nedůvěry v prosinci 2007 se uskutečnil např. kvůli kritice reformy veřejných financí, návrh byl však také zamítnut. Korupční aféra Jiřího Čunka byla důvodem i třetího návrhu na vyslovení nedůvěry v dubnu 2008. Návrh opět nebyl přijat. Čtvrtý pokus pak proběhl v říjnu 2008, po aférách Jana Moravy a Vlastimila Tlustého z ODS (první se vzdal poslaneckého mandátu, druhý se začal stavět proti ODS) a po konfliktu Strany zelených s Olgou Zubovou a Věrou Jakubkovou. Návrh však opět nebyl přijat. Popáté zkusili opoziční poslanci vyslovit vládě nedůvěru v březnu 2009, v hlasování, které iniciovala ČSSD po lednových personálních změnách. Sněmovna vyslovila vládě nedůvěru, a ta byla nucena podat demisi.

V šestém volebním období za vlády Petra Nečase (2010–2013) bylo hlasování o vyslovení nedůvěry vládě zahájeno opět pětkrát. Poprvé v prosinci 2010, kdy návrh podali opoziční sociální demokraté v souvislosti s korupční kauzou na ministerstvu životního prostředí a Státního fondu životního prostředí České republiky.  Návrh však nebyl úspěšný. Druhé hlasování o vyslovení nedůvěry se uskutečnilo v dubnu 2011. Návrh iniciovala opoziční ČSSD kvůli aférám spojeným s některými členy vlády a vládní krizí. Návrh nebyl přijat. Potřetí bylo vyslovení nedůvěry naplánováno v březnu 2012 v souvislosti s reformami vlády a úspornými opatřeními. Návrh opět nebyl přijat. Počtvrté byla nedůvěra vládě v červenci 2012 kvůli možnému ovlivňování vyšetřování kauzy nákupu letadel CASA ze strany členů vlády i kvůli rozpočtové politice vlády. Návrh nebyl opět úspěšný. Popáté bylo hlasování o nedůvěře vyvoláno v lednu 2013 v souvislosti s kontroverzní amnestií Václava Klause, kterou spolupodepsal premiér Nečas. Návrh nebyl přijat.

V sedmém volebním období (2013–2017) se opozice snažila svrhnout vládu pouze jednou, a to v květnu 2015 kvůli zachování daňové podpory biopaliv spojované s podnikáním ministra financí Andreje Babiše. Návrh nebyl úspěšný.

V osmém, současném, volebním období (od roku 2017) bylo o nedůvěře hlasováno prozatím jednou, a to v listopadu 2018 v souvislosti s nejasnostmi kolem cesty premiérova syna Andreje Babiše ml. do Moskvy a na Krym. Návrh však ani tentokrát neuspěl.

Pravda
Marie Benešová v minulosti působila jako advokátka a od roku 2009 zastupovala Ústecký kraj.

Marie Benešová působila jako advokátka s přestávkami od roku 1996. Před svým posledním vstupem na Ministerstvo spravedlnosti na jaře 2019 pracovala v pražské advokátní kanceláři Benešová Beránek Blaha, kterou spoluzakládala.

Polčák hovoří o „pochybnostech‟, má zřejmě na mysli kritiku spolupráce mezi Benešovou a Ústeckým krajem. Její advokátní kancelář působila od roku 2009 jako poskytovatel externích právních služeb Ústeckého kraje a během tohoto působení byl kraj kritizován za vysoké částky vyplácené právě advokátní kanceláři Marie Benešové. Právě spolupráce Marie Benešové s Ústeckým krajem vyvolává diskuzi o nezaujatosti vzniku smlouvy z roku 2009, protože v té době regionu vládla ČSSD v čele s tehdejší hejtmankou Janou Vaňhovou a Marie Benešová byla od roku 2007 rovněž členkou ČSSD. Vaňhová navíc pomáhala Benešové v roce 2006 s kampaní při její kandidatuře do Senátu.

Z tohoto důvodu poukazuje Stanislav Polčák v rozhovoru pro ČT24 na to, že možnost klienta odmítnout s sebou nese odpovědnost advokátů za svá rozhodnutí. Marie Benešová se tak musí při svém opětovném vstupu do veřejné funkce připravit na otázky ohledně výběru svých klientů.

Stanislav Polčák

Pravda
Advokát podle zákona nemá povinnost převzít jakéhokoli klienta.

Podle § 18 odst. 1 zákona o advokacii je advokát oprávněn poskytnutí právních služeb odmítnout, pokud nebyl podle zvláštních právních předpisů ustanoven nebo Komorou k poskytnutí právních služeb podle odstavce 2 a §§ 18a až 18c určen.

Z tohoto důvodu poukazuje Stanislav Polčák v rozhovoru pro ČT24 na to, že možnost klienta odmítnout s sebou nese odpovědnost advokátů za svá rozhodnutí. Marie Benešová se tak musí při svém opětovném vstupu do veřejné funkce připravit na otázky ohledně výběru svých klientů.

Neověřitelné
Europoslanec Polčák se zúčastnil brněnské demonstrace dne 13. května 2019. Jejím hlavním tématem byla nezávislost justice. Neznáme však obsah Polčákova projevu.

Europoslanec Polčák se skutečně zúčastnil demonstrace proti premiéru Babišovi a ministryni Benešové, konané v Brně dne 13. května 2019. Při té příležitosti také spolu s dalšími politiky řečnil k demonstrantům.

Leitmotivem demonstrace bylo zachování a potřeba nezávislosti justice. Nevíme však, zda poslanec EP Polčák mluvil právě především o potřebě nezávislé justice, jak tvrdí, protože se nám jeho kompletní proslov nepodařilo dohledat.

Stanislav Polčák

Pravda
Stanislav Polčák veřejně výzvu k demisi ministryně spravedlnosti nepodpořil. Zúčastnil se pouze demonstrace na podporu nezávislé justice.

Stanislav Polčák se zúčastnil brněnské demonstrace v květnu 2019, která se týkala podpory nezávislé justice. Protesty pořádá spolek Milion chvilek, tématem je výzva k demisi ministryně spravedlnosti Marie Benešové a požadavek na nezávislost justice. Obsah Polčákova projevu však není znám. Veřejně se také k výzvě nepřipojil a nevydal žádné oficiální prohlášení.

Pravda
V politickém uskupení Spojenci pro Evropu je skutečně zastoupeno 18 politických stran a hnutí, nicméně nelze přesně určit, kterou stranu lze považovat za celostátní a kterou za regionální. Z těch větších stran lze však jmenovat TOP 09, STAN, SZ, případně LES.

Podle seznamu kandidátních listin k volbám do Evropského parlamentu politické hnutí Starostové a nezávislí složili koalici s parlamentní stranou TOP 09. Podle Programu pro volby do Evropského parlamentu 2019 jsou členy politického uskupení Spojenci pro Evropu čtyři celostátní strany. Jedná se o STAN a TOP 09 s podporou Strany zelených a Liberálně ekologické strany. Spojenci pro Evropu podle tohoto dokumentu dále spolupracují se třinácti regionálně zaměřenými politickými stranami: Starostové pro Liberecký kraj, Jsme pro kraj, Občané patrioti, Hradecký demokratický klub, Čisté Budějovice, Karlovarská občanská alternativa, Pro Vysočinu, Východočeši, Zlínské hnutí nezávislých, Starostové a osobnosti pro Moravu, Nový impuls, Fórum Jihlava a Jihočeši 2012.

Do voleb do Evropského parlamentu za politické uskupení Spojenci pro Evropu kandidovali zástupci osmi výše zmíněných politických stran (konkrétně TOP 09, STAN, Strana zelených, Liberálně ekologická strana, dále Jihočeši 2012, Hradecký demokratický klub, Karlovarská občanská iniciativa a Starostové pro Liberecký kraj) a jeden kandidát strany iČesko, která není v Programu pro evropské volby tohoto uskupení uvedena.













Nepravda
Předvolební průzkumy agentury CVVM koalici STAN, TOP 09, Zelených a dalších menších uskupení sice výsledek přesahující 10 % nepředpovídaly, ale kupříkladu agentury STEM/MARK nebo MEDIAN uveřejnily šetření, podle kterých měl být výsledek koalice dvojciferný.

Podle únorového (.pdf, str. 3) a dubnového (str. 3) průzkumu voličských preferencí agentury CVVM měla koalice získat přibližně 7,5 %, respektive 5 %. Výsledkem měření jsou v tomto případě údaje o voličských preferencích, tedy rozložení podpory mezi lidmi, kteří jsou rozhodnuti jít k volbám, ale nemusí mít jasno v tom, koho budou volit. Zahrnuti jsou tedy i voliči, kteří neví, koho budou volit (v únorovém průzkumu bylo takových voličů cca 15 %, v dubnu již jen 10 %). Každý z průzkumů měl navíc trochu jinou metodologii a při únorovém šetření byl vznik koalice ohlášen až v závěru průběhu šetření, takže respondenti nemohli této skutečnosti přizpůsobit svou volbu.

Pokud se podíváme na průzkumy jiných agentur, přes dvojcifernou hranici se v nich výsledek STAN a TOP 09 dostal. V květnovém šetření STEM/MARKu uvedlo koalici jako svou první volbu 12 % respondentů (jako případnou druhou pak dalších 8 %). Výsledky agentury STEM/MARK ukazují volební potenciál – výzkumníci se v tomto případě ptali jen těch respondentů, kteří nevyloučili svou účast ve volbách a mají již jasnou preferenci pro určitou stranu.

Agentura MEDIAN pak ve stejném měsíci uveřejnila šetření (str. 9), které zohledňuje různou volební účast. Při předpokládané patnácti nebo dvacetiprocentí účasti by podle tohoto průzkumu koalice dostala 11,3, respektive 10,5 % (při vyšší účasti by se přes desetiprocentní hranici výsledek nedostal). Výsledkem MEDIANU je volební model, který počítá s aktuální preferencí již rozhodnutých voličů. Metodika toho průzkumu byla komplikovanější vzhledem ke snaze simulovat voličské preference v závislosti na volební účasti.

Každé z šetření využilo jinou metodologii, a proto je srovnávání jednotlivých výsledků problematické. Samotné výstupy také ukazují odlišné údaje z podstaty toho, co se snažily zjistit, nikoliv pouze kvůli metodologii (která je svému cíli přizpůsobena). Nedá se však říci, že by žádný z průzkumů neukazoval dvojciferný výsledek.

Nepravda
Mezi zvolenými europoslanci ve volbách do Evropského parlamentu 2019 se Stanislav Polčák umístil až na 11. místě podle preferenčních hlasů. Těch získal jen 25 352. V předchozích volbách, v roce 2014, získal jen 11 997 preferenčních hlasů, a umístil se tak na 12. místě.

Stanislav Polčák kandidoval v evropských volbách jako druhý na kandidátce TOP 09+STAN. Jako nově zvolený europoslanec získal u voleb 25 352 preferenčních hlasů. To ho řadí na celkově 11. místo v pořadí mezi nově zvolenými českými europoslanci. Nejvíce preferenčních hlasů získal Luděk Niedermayer, třetí v pořadí na kandidátce TOP09+STAN, poté Dita Charanzová, lídryně kandidátky ANO, a třetí se umístil Jan Zahradil, lídr kandidátky ODS.

Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidoval Stanislav Polčák jako třetí kandidát za Koalici TOP 09+STAN. Ve volbách získal 11 997 preferenčních hlasů, umístil se tak mezi všemi 21 zvolenými českými europoslanci na 11. místě.
Ve volbách v roce 2019 Stanislav Polčák tedy získal o 13 355 hlasů více, posunul se ale jen o jednu příčku v pořadí podle množství preferenčních hlasů.


Neověřitelné
Je pravda, že STAN se chystá v krajských volbách pokračovat ve spolupráci s regionálními partnery, nicméně o uskutečněném sezení se oficiální kanál STAN ani média nezmiňují, jednání byla pravděpodobně neveřejná.

Ve volbách do Evropského parlamentu kandidovalo hnutí STAN s regionálními partnery a TOP 09 a nakonec získali 11,65 %, což znamenalo zisk tří mandátů. STAN pokládá výsledek evropských voleb za jednoznačný úspěch. „Budeme se všemi partnery mluvit o možné spolupráci, není ale teď na místě mluvit o jakémkoliv spojování stran,“ prohlásil předseda hnutí STAN Vít Rakušan poté, co byly oznámeny volební výsledky.

V krajských volbách má STAN ambice zvítězit. Ve volbách chce kandidovat společně s dalšími regionálními partnery. Hovoří se třeba o spolupráci s TOP 09 v Libereckém kraji, v každém regionu je však situace jiná.

Kvůli pravděpodobně neveřejné povaze jednání jsme ovšem o schůzce nenašli žádné další relevantní informace.