Přehled ověřených výroků

Babiš při vyslovení tohoto výroku ukazuje mapu, na níž jsou žlutě označeny některé země Evropy, Asie a Afriky, které přijímají pomoc České republiky.

Informaci o tom, jakou hospodářskou pomoc poskytuje ČR jiným zemím zveřejňuje každoročně Ministerstvo zahraničních věcí. Dostupné jsou však pouze zprávy o pomoci za roky 2015 a 2016. Výsledný přehled pomoci pro rok 2017 bude zveřejněn až v průběhu září letošního roku. Informace pro rok 2018 chybí zcela.

Podíváme-li se do zpráv pro roky 2015 a 2016, zjistíme, že není zveřejňována informace o všech zemích, do kterých směřuje pomoc České republiky, ale jen seznam 10 největších příjemců pro každý rok, popřípadě seznam regionů, do kterých pomoc směřuje (souhrná označení Evropa, Blízký východ a severní Afrika).

Z uvedených důvodů proto nelze informace pronesené Babišem ověřit. Dodejme jen, že celková výše rozvojové pomoci ČR v roce 2015 činila 4,9 mld Kč, v roce 2016 pak 6,4 mld Kč. V této částce však jsou zahrnuty i některé platby směřované do EU, OSN či Světové banky. Pokud odečteme tyto platby od celkové výše rozvojové pomoci, zbude nám např. pro rok 2016 částka 1,7 mld Kč cílená do konkrétních zemí.

Premiér Andrej Babiš se sice setkal 28 srpna 2018 s kontraadmirálem Enrico Credendinem, který velí operaci EUNAVFOR MED Sophia, nicméně pokud jde o jeho vysvětlení mezinárodního námořního práva dopouští se nepřesné interpretace. Mezinárodní námořní právo nezná pojem náhodný trosečník, a v rámci tohoto námořního práva je kapitán lodi pod vlajkou povinnen poskytnout pomoc každé osobě nalezené na volném moři, která je v ohrožení života. Tedy i v případě migrantů zachráněných v oblasti Středozemního moře.

Operace EU NAVFOR MED Sophia je námořní operace EU, která byla zřízena s cílem rozbít operační model převaděčů migrantů a obchodníků s lidmi v jižní části středního Středomoří. Od počátku své aktivní fáze (říjen 2015) přispěla operace k zatčení 143 osob podezřelých z převaděčství a obchodování s lidmi a jejich předání italským orgánům a neutralizovala 545 plavidel. Operace rovněž přispěla k záchraně životů 44 251 osob. Její mandát končí 31. prosince 2018.

Pravdila chování na mořích a oceánech jsou mezinárodně platnou normou, jejichž definice vychází z mezinárodní úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS) z roku 1982. V současné době je tato dohoda podepsána 157 státy a aktéry. Libye je jedním z prvních signatářů (1982), smlouva ale nebyla zatím ratifikována. Itálie smlouvu podepsala v roce 1984 a schválila v roce 1995. Pro představu ČSSR podepsala tuto dohodu již v roce 1982, ale bez ratifikace. Ta proběhla až po rozdělení republiky. Česká republika smlouvu přijala v roce 1996 v rámci řešení přístupu k moři přes sousední Německo.

Pokud tedy jde o mezinárodní námořní právo vyplývají pro signatáře určitá práva a povinnosti. Jedním z nich je i povinnost poskytnutí pomoci. Tato skutečnost je popsána v článku 98 smlouvy UNCLOS (pdf., s.25) takto:

„Každý stát je povinen požadovat od kapitána lodi plující pod jeho vlajkou, aby, pokud tak může učinit bez vážného ohrožení lodi, její posádky nebo cestujících:

(a) poskytl pomoc kterékoli osobě nalezené na moři, která je v nebezpečí života;

(b) se s největší rychlostí vydal na záchranu osob, které jsou v nebezpečí, je-li zpraven o tom, že potřebují pomoc, a pokud lze takový jeho zákrok rozumně očekávat;

(c) po srážce poskytl pomoc druhé lodi, její posádce a jejím cestujícím, a pokud je to možné, sdělil druhé lodi jméno své vlastní lodi, její domovský přístav a nejbližší přístav, do něhož pluje.

Všechny pobřežní státy napomáhají vytvoření, provozu a udržování přiměřené a účinné pátrací záchranné služby za účelem zajištění bezpečnosti na moři a nad mořem a tam, kde to vyžadují okolnosti, sjednávají za tím účelem oblastní dohody o vzájemné spolupráci se sousedními státy.“

Bližší náležitosti ohledně mezinárodně uznávaného postupu při záchraně na moři dále rozvádí Mezinárodní námořní organizace (IMO) ve své rezoluci číslo A920 z roku 2001, kde přiznává právo na záchranu všem v ohrožení života nehledě na jejich národnost, status a okolnosti, které je vedly do ohrožující situace. Dále určuje, že zachraňující loď či lodi musí zachráněné přepravit do bezpečí a chovat se k zachráněným v rámci pravidel IMO a námořních tradic. Obecná pravidla a návody popisuje IOM zde.

Problematika obchodu s lidmi je vysoce komplikovaný problém, jehož rostoucí rozsah začíná být vnímán i na mezinárodním poli, kdy po poslední reportáži CNN, uvalila v červnu 2018 OSN sankce na několik osob podezřelých z účasti na obchodu s lidmi v Libyi a vyzvala k zvýšení snah o řešení tohoto problému.

Andrej Babiš se s bavorským premiérem Markusem Söderem setkal v červenci tohoto roku v Bayreuthu. Kromě jiných témat se shodli na společném požadavku účinné ochrany vnějších hranic EU nebo na důsledném potíraní převaděčské kriminality a nutnosti zlepšit životní perspektivy pro lidi ve zdrojových a tranzitních zemích.

Söder už v minulosti kritizoval některé kroky kancléřky Angely Merkelové, například její známý výrok „my to
zvládneme“, který se podle něj neustálým opakováním nestane pravdou. V červenci 2016 tak po setkání bavorské vlády v Gmündu řekl, že bylo zásadní chybou pustit uprchlíky do země částečně nekontrolovaně. „Samozřejmě, že se bude lidem v nouzi dál pomáhat, ale naivita v této věci je špatný koncept, protože první na řadě musí být bezpečnost," zdůrazňoval.

Co se týče příkladu Rakouska, to mělo do roku 2014 poměrně liberální imigrantskou politiku. Rakouské zákony například umožňovaly, aby majitelé soukromých penzionů ubytovávali uprchlíky. Na oplátku pak dostávali státní příspěvek. V prosinci 2013 se ale rakouským ministrem zahraničí stal Sebastian Kurz, který
v prosinci 2017 postoupil až na post předsedy vlády. Dodnes prosazuje tvrdší postoj k migrantům, například navrhoval omezení dávek migrantům a jejich snadnější deportaci.

Proti migračním kvótám se v současnosti staví také italský ministr vnitra Matteo Salvini. Během letošního roku se vyjádřil pro uzavření vnějších hranic EU a ve své zemi prosazuje také ukončení přijímání uprchlíků. V červenci uvedl například: „Udělali jsme víc než kterákoli jiná země. Teď je s tím konec, na řadě jsou ostatní. Protože na summitu v Bruselu bylo ujednáno, že přijímání migrantů má být na dobrovolném základě, uplatní také Itálie svou vůli.“

První z pokusů proběhl koncem července, kdy přibližně 800 migrantů zaútočilo na zdejší policii
nehašeným vápnem a zápalnými lahvemi či sprejovými lahvemi s hořlavými látkami. Zraněno bylo patnáct španělských policistů a třicet migrantů. Do Španělska se nakonec podařilo dostat 600 z nich.

Druhý incident se odehrál o měsíc později. Tentokrát evropskou hranici chtělo překonat 300 migrantů,
úspěšných bylo 100. I tady na policisty útočili kyselinou nebo nehašeným vápnem.

Frontex rovněž uvádí, že tato západní cesta z Afriky do Španělska se stává stále více využívanou a počet migrantů, kteří se pokouší dostat do Evropy touto cestou významně stoupá.

Premiér Andrej Babiš se před odjezdem do Německa na oficiální návštěvu vyjádřil, že hlavním tématem rozhovorů bude rozpočet Evropské unie a migrace. K tomu dodal, že se mu nelíbí návrh příštího rozpočtu EU a vidí v něm 75 miliard euro, které by se daly použít na řešení migrace. Zatím však neuvedl podrobnější informace, jak přišel k této částce, zda by byla skutečně použitelná na řešení migrace.

Andrej Babiš zde mluví o počtu nelegálních migrantů v Evropské unii.

Podle informací Eurostatu bylo na území Evropské unie v roce 2017 nalezeno něco přes 600 tisíc tzv. ilegálních imigrantů, přičemž toto číslo se oproti letům 2015 a 2016 výrazně snížilo. Ve srovnání s rokem 2016 šlo o 37% pokles.

Demagog.cz nenašel žádné informace o tom, že by na území EU bylo přítomno 1,5 milionu těchto osob.

Vládní Rakouská Lidová strana, jejíž předsedou a současným spolkovým kancléřem Rakouska je Sebastian Kurz, již před loňskými (2017) volbami prohlásila, že sníží sociální dávky pro migranty. Podle jednoho ze současných vládních návrhů má být hlavním kritériem pro výši sociálních dávek znalost němčiny. V případě, že cizinci nesloží test z němčiny, budou dostávat o 300 eur méně.

V Rakousku dále o udělování státních sociálních dávek rozhodují jednotlivé federální státy, výše podpory se tak opravdu v jednotlivých rakouských městech, které Babiš zmiňuje, různí.

Evropská unie a Turecko v roce 2016 uzavřely mezi sebou dohodu, dle které měly být Turecku vyplaceny tři miliardy eur mezi lety 2016 a 2017. Peníze byly určeny na pomoc pro uprchlíky na tureckém území, konkrétně jsou přerozdělovány na různé projekty zejména v oblasti zdraví, vzdělání, potravin a dalších životních nákladů. Po vyčerpání této částky Evropská unie přislíbila dodatečně přispět další tři miliardy eur do konce roku 2018. Turecku zatím byla vyplacena více než polovina ze tří miliard eur. Komisařka pro spravedlnost, spotřebitele, rovnost žen a mužů Věra Jourová uvedla, že peníze Evropská unie nedává turecké vládě, ale že jsou přímo financovány aktivity organizací, které působí v uprchlických táborech.

Současná situace v Libyi je opravdu značně problematická. Politické frakce usilující o vládu rozdělují jak jejich odlišné zájmy, tak i neochota uznat autoritu jediné z nich.

Tuto situaci by mohly vyřešit volby naplánované na 10. prosince 2018, podle dohody by se do 16. září 2018 měly strany usnést na předpisech, dle kterých se tyto volby uskuteční.

Od květnové schůzky libyjských frakcí však došlo k několika změnám ve vlivu jednotlivých skupin. Důvěru ve vytvoření stabilní vlády a v samotný příslib voleb pak nijak neposilují předešlé neúspěšné pokusy o ustavení jednotné vlády a roztříštěná politická situace v zemi.

Do jednání mezi politickými skupinami v Libyi se zapojila také Itálie. Giuseppe Conte řekl, že pro stabilizaci Libye zorganizuje separátní konferenci s podporou Donalda Trumpa, která by se mohla konat v průběhu listopadu. K otázce na názor Emmanuela Macrona, který vedl dohodu předešlou, pak dodal, že tato dohoda není nijak na škodu žádné předešlé dohodě, kterou uskutečnily jiné evropské státy.

Co se týče části výroku ohledně operace Sophia (.pdf), pak je pravda, že ČR je jedním z 26 podílejících se členských státu. Hlavním úkolem operace je spolupráce s Libyjskou pobřežní stráží a námořnictvem při udržování kontroly nad části Středozemního moře.

Její efektivita avšak dle dat za první polovinu roku 2018 nedosahuje ani padesáti procent. Podle Washington Post Libyjská pobřežní stráž zachytila v roce 2017 pouze jednoho z devíti migrantů na cestě přes Středozemní moře. Tento rok toto číslo stouplo na dva z pěti. Konkrétně v červnu 2018 stráž zachytila asi 47 % migrantů.

Italská společnost Eni S. p. A., která největším zahraničním producentem ropy působícím v Libyi, kterou má zřejmě Andrej Babiš ve výroku na mysli, je sice řízená státem, jenž vlastní asi 30 % podíl, momentálně se ale již nejedná o "státní firmu", i přestože byla ve svých počátcích založena na základě zákona.

Údajné komplikace s poskytnutím paliva pro libyjskou stráž se nám z dostupných zdrojů nepodařilo potvrdit, ani vyvrátit.

Výdaje jsou v rozpočtu Evropské unie rozděleny na závazky a platby, přičemž závazky představují celkovou výši právních závazků, které může Evropská unie v daném roce podepsat. Platby zahrnují výdaje, které jsou splatné v běžném roce, a které vyplývají z právních závazků uzavřených v témže roce nebo z minulých let. V návrhu rozpočtu Evropské unie na rok 2019 se výdaje na administrativu (v dokumentu pod názvem Správa), tedy prostředky na závazky a prostředky na platby navyšují oproti roku 2018 o 2,33 % a o 2,36 %.

Podle nejnovějších údajů Eurostatu k 1. lednu 2018 žije v 28 členských státech Evropské unie přibližně 512,6 milionů lidí. Počet obyvatelů Velké Británie by měl být 66,2 milionů, což představuje 13 % z celkové populace Evropské unie.