Přehled ověřených výroků

Petr Hannig

Taky se většinou ocitám v tom žebříčku Prezident 21 na předposledním místě, na posledním místě se ocitá Miloš Zeman.
Výzva: Prezidentský souboj, 13. prosince 2017
Nepravda

Prezident 21 je projekt miliardáře Karla Janečka, který dává uživatelům možnost nanečisto hlasovat o volbě prezidenta. Způsob hlasování je následující: každý uživatel disponuje 3 kladnými a 1 záporným hlasem, přičemž může využít od 1 do 4 hlasů.

Po spuštění druhé fáze hlasování se v současné době Petr Hannig nachází v tomto žebříčku na posledním místě. Stávající prezident Miloš Zeman se v současnosti v tomto hlasování umístil na pátém místě.

V první fázi hlasování se na prvním místě umístil Jiří Drahoš, na druhém místě Michal Horáček a na třetím místě Marek Hilšer. Následoval Pavel Fischer na 11. místě, Vratislav Kulhánek na 14. místě, Mirek Topolánek na 26. a JIří Hynek na 27. místě. Petr Hannig se umístil na 36. místě a Miloš Zeman na posledním 613. místě.

Petr Hannig

Advokát Kalvoda zastupoval i tehdy toho slavného poslance Melčáka.
Výzva: Prezidentský souboj, 13. prosince 2017
Pravda

Petr Hannig svým výrokem odkazuje na situaci z roku 2009, kdy byl Sněmovnou a Senátem schválen ústavní zákon o zkrácení volebního období v té době činné Poslanecké sněmovny. Poslanec Melčák proti tomu zákonu podal ústavní stížnost – Ústavní soud dal pak poslanci za pravdu a poprvé v historii České republiky zrušil ústavní zákon.

Jak vyplývá z článku věnujícího se nálezu Ústavního soudu, Melčákův právní zástupce v tomto řízení byl skutečně Jan Kalvoda. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Vratislav Kulhánek

Říkáte (směrem k Hannigovi, pozn. Demagog.cz), že způsob výkonu funkce prezidenta Zemana Vám vyhovuje...
Výzva: Prezidentský souboj, 13. prosince 2017
Nepravda

V rozhovoru pro Aktuálně.cz z července tohoto roku Petr Hannig uvedl, že by „s jeho(Zemanovou, pozn. Demagog.cz)politikou pokračoval.

Naproti tomu se ale vymezuje vůči pokračování stylu:

Já bych řekl, podívejte se, spousta lidí chce volit Miloše Zemana, další spousta lidí říká, já bych ho volil/volila, ale nelíbí se mi jeho projev, no tak pro ty lidi jsem tu já.“

Pro Českou televizi v listopadu tohoto roku podobně uvedl: „Mnozí lidé souhlasí s politikou prezidenta Zemana, nechtějí ho však volit kvůli formě jeho chování, jak říkají. Mou formou bude pokora, naslouchání druhým, snaha pochopit jiná stanoviska.

Z výroků Petra Hanniga sice vyplývá, že s politikou prezidenta Zemana souhlasí a pokračoval by v ní, nicméně by se tak dělo jinou formou, tedy jiným stylem. Celkově proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Jiří Drahoš

Já jsem v posledních osmi letech dělal něco, čemu se vznešeně říká management vědy, byl jsem v pozici předsedy Akademie věd České republiky a to znamenalo styk s politiky. To znamenalo neustálé potýkání se s politiky, s premiéry, s ministry financí a dalšími politiky. V poslední době měla vláda pozici vicepremiéra pro vědu.
Výzva: Prezidentský souboj, 12. prosince 2017
Pravda

Tomuto výroku jsme se již věnovali v jednom z našich předchozích ověřování.

Jiří Drahoš byl předsedou Akademie věd České republiky (AV ČR) osm let, tedy dle zákona dvě funkční období – od 25. března 2009 do 24. března 2013 a následně od 25. března 2013 do 24. března 2017. Během této doby zastávalo funkci pět premiérů v pěti vládách.

Coby předseda AV ČR se Jiří Drahoš skutečně stýkal s politiky. V roce 2009 jednal s tehdejším premiérem Janem Fischerem o navýšení rozpočtu pro akademii o půl miliardy korun. Tomuto jednání předcházela rozhodnutí vlády naopak snížit rozpočet AV ČR o více než miliardu korun pro rok 2010 a do roku 2012 přibližně na polovinu. Tématem financování AV ČR jsme se více zabývali v listopadu letošního roku, konkrétně v této analýze.

Další jednání/styk s politiky dokládá například pozvání premiéra Petra Nečase na sněm AV ČR v roce 2010, na kterém se měl mimo jiné řešit rozpočet na následující rok, nebo výstup (.pdf) ministra školství Petra Fialy na obdobném zasedání v roce 2012.

Sněmu z letošního roku se účastnil i premiér Bohuslav Sobotka s Pavlem Bělobrádkem a Milanem Štěchem, přičemž Pavel Bělobrádek skutečně zastával od 29. ledna 2014 do 13. prosince 2017 funkci vicepremiéra pro vědu, výzkum a inovace (od 5. do 13. prosince v demisi).

Jiří Drahoš

Já jsem nikdy v žádné straně nebyl.
Výzva: Prezidentský souboj, 12. prosince 2017
Pravda

Jiří Drahoš se veřejně prezentuje jako kandidát na prezidenta, který v minulosti nikdy nebyl členem politické strany a neplánuje to ani v budoucnosti. Stejné tvrzení uvádí i na své oficiální osobní stránce, na které zároveň předkládá i lustrační osvědčení o tom, že nikdy nebyl příslušníkem StB.

Nejsou dostupné žádné informace, které by jeho opakované veřejné tvrzení, že nikdy nebyl členem politické strany, vyvrátily.

Jiří Drahoš

Čekal jsem také, jestli politické strany vygenerují nějaké kandidáty, jako tomu bylo vždycky v minulosti. Ani z té strany jsem se ničeho nedočkal.
Výzva: Prezidentský souboj, 12. prosince 2017
Pravda

Jiří Drahoš svou kandidaturu na prezidenta republiky oznámil dne 28. března 2017 v Jablunkově, odkud pochází. Jiří Drahoš pro svou kandidaturu získal dostatečnou podporu od občanů, když na ministerstvo vnitra podal kandidaturu (.pdf, str. 1 a 282) s peticí se 141 455 platnými podpisy, přičemž dle zákona o volbě prezidenta je nutných alespoň 50 000 podpisů. Ke sběru podpisů od občanů nutných ke kandidatuře se rozhodli také Michal Horáček a Miloš Zeman.

Nikdo z devíti současných kandidátů na pozici prezidenta republiky není oficiálním kandidátem politické strany. Podporu senátorů pro svou kandidaturu využili Pavel Fischer, Marek Hilšer a Miroslav Topolánek, ovšem podpisy získali napříč politickým spektrem. Podporu mezi poslanci získali Petr Hannig, Jiří Hynek a Vratislav Kulhánek, taktéž napříč politickým spektrem.

Oproti první přímé volbě prezidenta v roce 2013 kandiduje pro nadcházející volbu méně kandidátů politických stran či hnutí. V roce 2013 se volby účastnili kandidáti těchto politických stran: Jiří Dientsbier ml. jako oficiální kandidát ČSSD, který získal podporu stranických senátorů; Přemysl Sobotka jako kandidát ODS a Karel Schwarzenberg za TOP 09, jíž tehdy předsedal – oba sbírali podpisy stranických poslanců. Jako nezávislí kandidáti sbírající podpisy občanů se v roce 2013 volby zúčastnili Jana Bobošíková, Jan Fischer, Táňa Fischerová, Vladimír Franz, Zuzana Roithová a Miloš Zeman.

Jiří Drahoš

Když jsem třeba přišel s představou strategie Akademie věd pro 21. století, spolupracovat efektivně s průmyslem a se státní správou, tak jsme vedli nejprve velmi dlouhé debaty na úrovni Akademie věd. Já jsem musel ty lidi přesvědčit, já jim to nemohu nařídit jako předseda Akademie věd (...) No a pak jsem s tím šel za politiky a musel jsem zase přesvědčovat je.
Výzva: Prezidentský souboj, 12. prosince 2017
Neověřitelné

Strategie Akademie věd pro 21. stoletíje koncepcí pro budoucí vývoj výzkumu Akademie věd ČR, která byla představena v roce 2014. V rámci této strategie se počítá s rozvojem spolupráce vědy a průmyslu či státní správy tak, aby docházelo k financování výzkumu těmi subjekty, které v konečném důsledky z výzkumu profitují, a zároveň aby byla umožněna snazší mezioborová spolupráce na daných výzkumech. Tato strategie vznikla během předsednického působení Jiřího Drahoše, který dle svých slov za prosazení strategie bojoval.

V textu Ondřeje Kundry je Drahoš z výpovědí politiků vykreslen jako silný a neústupný soupeř, který politickému lobbingu věnoval mnoho úsilí. Text zároveň zmiňuje další strategické kroky jako tiché spojení se zahraničními univerzitami, ve kterých Drahoš přesvědčoval své partnery. Tyto výpovědi se ale váží zejména k období, kdy Rada pro výzkum, vývoj a inovace jednala o výrazném snížení rozpočtu pro AVČR v roce 2009. Rozpočet AVČR byl snížen o více než 0,5 miliardy Kč (.pdf, str. 9), což bylo však méně než bylo původně avizováno. AVČR svou pozici uhájila pravděpodobně i díky Drahošově snaze.

Co se však týče samotného projednávání Strategie AV21, nepodařilo se nám dohledat přímo s jakými akademiky či politiky Jiří Drahoš jednal. Mezi partnery Strategie AV21 patří i politici (mimo jiné i Parlament ČR, Vláda ČR), kteří jsou však partnery jednotlivých výzkumných programů (.pdf, str. 9). Co se týče samotného schválení AV21 v „Návrhu Strategie AV21“ stojí, že „nevyžaduje žádné legislativní změny“, aby financování mohlo probíhat i ve spolupráci s firmami, které mají na výzkumu zájem (.pdf, str. 6). Z těchto informací není jasné, zda a v jaké míře musela pro schválení Strategie jednání s politiky probíhat.

Jiří Drahoš

Vykonával jsem čtyři roky funkci prezidenta Evropské federace chemického inženýrství, což je instituce mimo ty klasické evropské struktury (...) Byl jsem jediný široko daleko z oblasti střední Evropy.
Výzva: Prezidentský souboj, 12. prosince 2017
Pravda

Evropská federace chemického inženýrství (EFCE) byla založena v roce 1953. Československá společnost chemického inženýrství se k federaci připojila v roce 1966 jako první vědecká asociace z východní Evropy. Jiří Drahoš vykonával funkci ředitele EFCE od ledna 2006 do prosince 2007. Poté byl do této funkce zvolen znovu na další dva roky. Funkce prezidenta EFCE existuje až od roku 1993 a od tohoto roku pocházeli, až na profesora Drahoše, všichni prezidenti ze západní Evropy.

Pořadí prezidentů EFCE:

září 1993 – prosinec 1997, Prof. Hanns P.K. Hofmann, Německo (první prezident EFCE)

leden 1998 – prosinec 2001, Prof. Roel Westerterp, Nizozemsko

leden 2002 – prosinec 2005, Prof. Jean-Claude Charpentier, Francie

leden 2006 – prosinec 2009, Prof. Jiří Drahoš, Česká republika

leden 2010 – prosinec 2013, Prof. Richard Darton, Spojené království

leden 2014 – prosinec 2017, Prof. Rafiqul Gani, Dánsko

Pavel Fischer

Když jsme u těch funkcí, já jsem vlastně zvítězil v konkurzu na náměstka generálního tajmeníka NATO (...) To, že jsem nakonec nebyl vybrán, to už byla politika. Tam byli tři kandidáti tzv. na shortlistu a vzali jinou národnost, nezvali Českou republiku.
Výzva: Prezidentský souboj, 12. prosince 2017
Neověřitelné

Výrok Pavla Fischera je z faktického hlediska neověřitelný. Konkurzy na náměstky generálního tajemníka NATO probíhají v různých časových intervalech a jejich průběh není zveřejněn. Pavel Fischer nespecifikuje, kdy k jeho vítězství mělo dojít, tím pádem není možné ověřit ani pravdivost druhé částí jeho tvrzení. Jediným úspěšným českým kandidátem na post náměstka generálního tajemníka zůstává Jiří Šedivý, který se v říjnu 2007 stal náměstkem generálního tajemníka NATO pro obrannou politiku a plánování.

Konkurzy na jednotlivé posty náměstků generálního tajemníka NATO jsou vypsané veřejně a všichni občané členských států NATO se mohou o tyto pozice ucházet. Výsledky konkurzů, ani v podobě tzv. shortlistu se třemi kandidáty, na který se Pavel Fischer odvolává, nejsou veřejné a jedinou zveřejněnou informací nadále zůstává jméno a profil úspěšného kandidáta.

Pokud se Pavel Fischer účastnil konkurzu na náměstka generálního tajemníka NATO před rokem 2007, potom část výroku „vzali jinou národnost“ je pravdivá. Český občan se stal náměstkem generálního tajemníka NATO jen jednou a to v roce 2007, kdy post náměstka pro obrannou politiku a plánování byl přidělen Jiřímu Šedivému, který na poste setrval do listopadu 2010. To však nic nemění na faktu, že tvrzení v celé své podobě nelze věrohodně ověřit.

Pavel Fischer

Když pomáháte prezidentovi vytvářet jeho politickou agendu, když mu pomáháte formulovat jeho stanoviska ve sporu s Ústavním soudem nebo ve sporu s premiérem, tehdy se jmenoval Miloš Zeman, nebo ve sporu o jmenování generálů, ve sporu o jmenování guvernéra centrální banky, ve sporu jak dál pokračovat s Evropskou unií nebo jakým způsobem pokračovat například s reformou policie a dalších ozbrojených sil...
Výzva: Prezidentský souboj, 12. prosince 2017
Neověřitelné

Pavel Fischer má mnoho pracovních zkušeností, z domova i ze světa. V době prezidentování Václava Havla působil mezi lety 1995 až 2003 v Kanceláři prezidenta republiky, zprvu jako tiskový specialista, poté jako zástupce prezidentského mluvčího, a nakonec se propracoval na pozici ředitele politického výboru. Byl sedm let českým velvyslancem ve Francii a Monaku, od roku 2003.

V době pobytu Pavla Fischera na Pražském hradě probíhala obě volební období Václava Havla, co by prezidenta nově utvořeného samostatného státu. V roce 1998 se odehrály několikeré důležité události, byly vypsány předčasné sněmovní volby následované tzv. opoziční smlouvou a V. Havel vstoupil do svého posledního funkčního období. Právě pakt oficiálně nazvaný Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, mezi ODS a vítězem voleb ČSSD, se dotýká Fischerova výroku. Prezidentská kancelář musela řešit, zda svolit k takovému kroku, zda hlava státu posvětí tuhle nestandartní dohodu. Mimo jiné se taky projednávalo její znění, které mnohým zavánělo nedemokratickými principy. Ústředním bodem problému byl fakt, že opoziční ODS slibovala, že v době této vlády nevyvolá hlasování o nedůvěře. Předsedou takto vytvořené vlády se stal Miloš Zeman za ČSSD, na postu setrval až do července 2002. Dále Havlovo prezidentství, do posledního dějství vstoupilo 20. ledna 1998 a neslo se v duchu konečného upevnění ČR ve strukturách západních organizací – NATO, EU. Na summitu Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 se rozhodlo o konečných 11 kandidátských zemích, které se na základě své přihlášky stanou novými členy EU v další vlně rozšíření. Samotný proces byl posléze zahájen v březnu následujícího roku, přičemž oficiálně se ČR stala součástí k 1. květnu 2004. Iniciativa ohledně Severoatlantické aliance se vyvíjela o něco rychleji než ta týkající se EU. V roce 1999 se Česká republika stala součástí NATO a již v roce 2002 organizovala historický pražský summit.

V souvislosti s výrokem Pavla Fischera je nutné zmínit, že všechny uvedené okolnosti se v době jeho pobytu na Hradě opravdu projednávaly. Je ovšem velice složité dokázat, že se na jejich rozhodnutí opravdu podílel. Pozice mluvčího prezidenta obnáší absolvování veškerých jednání hlavy státu a následné formulování stanovisek, je nutné, aby mluvčí znal názory svého nadřízeného, a aby je v jeho nepřítomnosti mohl reprezentovat. Nejsme však schopní z veřejných zdrojů odhalit, jak velký poradní hlas Pavel Fischer měl vůči Václavu Havlovi.