Přehled ověřených výroků

Pavel Bělobrádek působil jako veterinární inspektor v letech 2001–2009 na Krajské veterinární správě pro Královéhradecký kraj. Česká republika se stala členem Evropské unie 1. května 2004.

Politika EU v oblasti bezpečnosti potravin byla důkladně reformována na počátku 21. století. Vznikla definice tzv. přístupu ze zemědělského výrobku až na stůl, což zajišťuje bezpečnost na vysoké úrovni ve všech fázích výrobního a distribučního procesu všech potravinářských výrobků, jež jsou na trhu EU. Nezáleží přitom na tom, zda jejich výroba probíhá v EU, nebo zda jsou dováženy ze třetích zemí mimo EU.

V roce 2002 vstoupilo v platnost nařízení (ES) č. 178/2002, kterým byly stanoveny obecné zásady a požadavky potravinového práva a postupy týkající se bezpečnosti potravin. Nařízením byl také zřízen Evropský úřad pro bezpečnost potravin. Podle tohoto nařízení (.pdf, str. 471) „potraviny a krmivo dovážené do Společenství za účelem uvedení na trh ve Společenství musí splňovat odpovídající požadavky potravinového práva nebo podmínky, které Společenství považuje přinejmenším za rovnocenné těmto požadavkům, nebo existuje-li zvláštní dohoda mezi Společenstvím a vyvážející zemí, požadavky obsažené v dotyčné dohodě.“

Nařízení č. 178/2002 z roku 2002, kdy ČR ještě nebyla členem EU, stanovilo dovozcům potravin a krmiv, jež měly být ze třetích zemí uvedeny na trh v EU, splnit stejné, odpovídající požadavky či podmínky, které platily pro výrobce potravin v zemích EU. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť Jurečka podporuje snahy o zamezení dvojí kvality potravin, není v tomto snažení osamocen. Navíc je otázkou, zda a jak se konkrétně bude daný problém řešit, zde se postoje různých aktérů liší.

Začátkem roku 2017, po výsledcích testů porovnávajících potraviny z různých zemí EU, požádalo Slovensko o mimořádnou schůzi V4. Porovnávání potravin bylo inspirované průzkumem Vysoké školy chemicko-technologické. V minulosti však bylo vypracováno víc takových testů, které zkoumaly kvalitu potravin. Záměr opětovně testovat kvalitu potravin v zemích EU tehdy vyjádřil i ministr zemědělství Marian Jurečka.

Státy V4 se na summitu shodly, že otázka dvojí kvality potravin musí být v rámci společného evropského trhu odstraněna. Podle premiérů zemí V4 je tento problém dlouhodobě podceňovaný, proto ohlásili plán vytvoření společné pracovní skupiny.

V létě tohoto roku ministerstvo zemědělství zveřejnilo výsledky testu zatím největšího srovnání potravin a drogistických výrobků, který vypracovala Vysoká škola chemicko-technologická. Tyto testy opětovně potvrdily rozdílnou kvalitu potravin, kterou jsou prodávány pod stejnou značkou ve stejných obalech.

Následně byl Robert Fico pověřen jednáním s Jean-Claude Junckerem za státy V4 o řešení problému dvojí kvality potravin, které jsou prodávány pod stejnou značkou a ve stejném obale, ovšem s rozdílným obsahem. Juncker po jednání připustil, že to není nevýznamný problém.

Zatím nebyly navrhnuty žádné legislativní kroky, jak by se dal tento problém řešit. Evropská unie však přislíbila uvolnit přibližně 1 mil. eur, který bude zemím poskytnut na další testování kvality potravin. Evropská komise zároveň vydala metodiku, jak bojovat proti dvojí kvalitě potravin podle momentálně účinné právní úpravy.

Zda bude vytvořena nová legislativa (úprava příslušné směrnice), je otázkou dalších jednání. Není to tak jasné, jak to Bělobrádek podává. Eurokomisařka Jourová na jednání v Bratislavě před několika dny uvedla, že preferuje využití současných pravidel. Uvedla:

„Myslím, že nekalé obchodní praktiky, kdy se různá kvalita zboží prodává pod stejnou značkou, se dají potírat na základě směrnice o nekalých obchodních praktikách.“

Juncker ve svém hodnotícím projevu v září během pasáže o kvalitě potravin mluvil o tom, že současná pravidla dvojí kvalitu zakazují.

„V Unii, kde jsou si všichni rovni, nejsou ani spotřebitelé druhé kategorie. Není pro mě přijatelné, aby občanům v některých částech Evropy, ve střední a východní Evropě, byly pod stejnou značkou a ve stejném balení prodávány potraviny nižší kvality než občanům v jiných zemích. Slováci si nezasluhují rybí prsty s nižším obsahem rybího masa. Maďaři pokrmy s nižším obsahem masa. Češi čokoládu s nižším obsahem kakaa. Právní předpisy EU již tyto praktiky zakazují. A my nyní musíme národním orgánům poskytnout více pravomocí, které jim umožní tyto nezákonné praktiky vymýtit, ať už se vyskytnou kdekoli.“

Komise připravila také jednoduchý factsheet, který ukazuje, jaká opatření se chystají v nejbližší době. Jde o vytvoření studií, metodiky, komunikaci mezi dotčenými subjekty nebo úpravu pokynů pro vnitrostátní subjekty.

Varování před závadnými potravinami je zveřejňované na stránkách Informačního centra bezpečnosti potravin (ICBP). Převažují hlášení o nevyhovujících potravinách ze zahraničního dovozu. Za tento rok bylo zatím uveřejněno celkem 28 hlášení. Zároveň funguje Systém rychlého varování (RASFF), v němž jsou sdíleny informace o nebezpečnosti potravin na úrovni EU a EFTA.

V poslední době se veřejně mluvilo o několika případech - např. o dovážených kontaminovaných vejcích nebo o salmonele v kuřecím mase z Polska. Takové případy nejsou zcela ojedinělé.

Pavel Bělobrádek má tedy pravdu, že problémy s bezpečností dovážených potravin existují, resp. že se mezi nimi vyskytují i potraviny potenciálně škodlivé. Data popisující kvantitu takových potravin v celkovém objemu jsou problematicky dostupná, nicméně jelikož jádro výroku odpovídá faktům, hodnotíme výrok jako pravdivý.

V poslední době byly publikovány dva výzkumy relevantních agentur, které měřily sympatie k jednotlivým politikům. Předně je třeba konstatovat, že agentury neměří „žebříček důvěryhodnosti“, ale sledují oblibu lidí v jednotlivé lídry.

Agentura STEM pro TV Nova sledovala, nakolik mají lidé příznivý a nepříznivý názor na daného politika, popř. zda jej neznají. Na reprezentativním vzorku 1001 lidí jim vyšlo, že Okamura je skutečně politik s největším podílem příznivých hodnocení. Získal jich 46 %.

CVVM pak průběžně sleduje míru důvěry lidí v jednotlivé stranické činitele. V září Okamura uspěl i zde, skončil na druhém místě za ministrem obrany Stropnickým. Předseda SPD získal 39 % kladných reakcí.

Tomio Okamura na svém blogu na iDNES.cz prezentuje své politické názory a příspěvky s politickou tématikou. V posledních několika letech se na blogu nejčastěji vyjadřoval na téma migrace.

Pasáž zmiňovaná redaktorem Kubíkem je obsažena v Okamurově příspěvku Ne českému Romanistánu! ze dne 21. března 2014. V tomto příspěvku se Tomio Okamura zabývá romskou problematikou. Zmiňuje konkrétní návrhy řešení romské problematiky z dílny Úsvitu a uvádí, že by romské obyvatelstvo mělo samo převzít iniciativu a vylepšit svou pověst u české veřejnosti.

V příspěvku spojil Okamura svůj citát s myšlenkou romského státu pocházející od samozvaného romského krále Janusze Kwieka, který dle publikace Roma in Europe autora Jean-Pierre Liégeois (str. 207) před druhou světovou válkou žádal Benita Mussoliniho o část okupovaného etiopského území v Africe, aby zde vznikl romský stát.

Výrok hodnotíme jako zavádějcí, neboť se ve skutečnosti jednalo o Okamurovo vlastní tvrzení, které on sám použil a dal patrně do souvislosti s myšlenkou romského státu od Janusze Kwieka.

Tomio Okamura neříká pravdu, když tvrdí, že pro vznik státu Izrael hlasovala také Velká Británie. Část výroku o území, kde začaly židovské dějiny a odkud Židé skutečně pochází, pravdivá je; výrok je ale přesto hodnocen jako nepravdivý, a to z důvodu nepravdivosti první části.

Na úvod tedy začneme částí výroku zabývající se územím, z něhož židovský národ pochází.

K tomuto účelu nám dobře poslouží kniha Paula Johnsona Dějiny židovského národa. Budeme-li struční a podíváme-li se hned do první kapitoly (str. 6), zjistíme, že dějiny Židů skutečně začínají ve městě Hebron ležícím v Judském pohoří přibližně 32 km jižně od Jeruzaléma. V tomto místě začala historie židovského národa a zároveň se jedná o místo nejstarší komunity Židů na světě (Johnson, 2007).

Přikládáme také mapu území:

Zdroj: Mapy Google

Druhá – primární část výroku se váže k hlasování o vzniku státu Izrael.

V roce 1917 byla vydána takzvaná Belfourova deklarace, která znamenala souhlas tehdejší britské vlády se vznikem židovského území v Palestině; tuto deklaraci podpořily také Spojené státy.

Na konci druhé světové války ovšem tehdejší americký prezident F. D. Roosevelt ubezpečil Araby žijící na území Palestiny, že Spojené státy nebudou nikterak intervenovat ve prospěch vytvoření židovského státu.

Velká Británie (tehdy ještě vůči Palestině koloniální velmoc – do května 1948) byla proti vytvoření státu Izrael, neboť si chtěla udržet dobré ekonomické i politické vztahy s Araby.

V roce 1947 ovšem Britové předali mandát OSN, která později ustanovila Zvláštní výbor pro Palestinu (UNSCOP), ve kterém bylo zastoupeno 11 států, včetně Československa. Z důvodů neutrality výboru v něm chyběly velmoci. Tento výbor navrhl dvě řešení, z nichž jedno doporučovalo vznik federativního státu a druhé vznik dvou samostatných států. Druhé řešení bylo přijato 29. listopadu 1947 Valným shromážděním OSN jako rezoluce 181.

O rezoluci hlasovalo celkem 56 států:

33 států hlasovalo PRO přijetí rezoluce (mezi těmito státy bylo i Československo);

13 států hlasovalo PROTI rezoluci (především muslimské země, ale také Kuba nebo Řecko);

10 států se zdrželo hlasování – jedním z nich byla právě i Velká Británie.

Podle znění ústavního pořádku jsou si všichni lidé v právech rovni. Co se týče povinností, ty lze ukládat pouze na základě zákona, z čehož plyne požadavek chování ke všem adresátům stejně. Ostatní politické strany nemají v programech cíl tento předpoklad měnit, výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Z preambule Ústavy vyplývá, že všichni občané České republiky si jsou ve svých právech rovni. To samé plyne i z Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku a která obsahuje seznam základních práv a svobod.

Listina v článku 1 stanovuje, že všichni lidé si jsou ve svých právech rovni. V článku 4 pak zmiňuje, že případná omezení základních práv a svobod musí platit pro všechny případy splňující dané podmínky stejně. Žádné povinnosti Listina výslovně neukládá, v případě jejich uložení však vyžaduje schválení zákona, jehož základní charakteristikou je obecnost, tzn. platí pro všechny adresáty stejně.

Jediná nerovnost v právech, kterou Listina připouští, se týká politických a některých sociálních práv. Právo na správu věcí veřejných, volební právo, právo na hmotné zabezpečení ve stáří nebo právo na veřejné pojištění přiznává Listina pouze občanům České republiky, nikoliv všem, jako je tomu u zbylých základních práv a svobod.

Program SPD obsahuje pouze proklamaci o podpoře rovnováhy občanských práv, svobod a povinností. Dále se však o povinnostech plynoucích z Ústavy nezmiňuje. Zároveň ani v programu žádné české politické strany nefiguruje požadavek na nerovnoměrné rozdělení ústavně zaručených práv nebo povinností.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože v Česku neexistuje souhrnná statistika prodeje konkrétních titulů, což potvrzuje zpráva České tiskové kanceláře, která uvádí: „Oficiální údaje o aktuálním objemu českého knižního trhu nejsou k dispozici, neboť Český statistický úřad prodeje knih jako samostatnou kategorii nezjišťuje a neexistuje ani jiná jejich systematická evidence.“

Tomio Okamura zatím napsal dohromady pět knih, přičemž u třech z nich je uvedený jako spoluautor. Všechny knihy byly vydané nakladatelstvím Fragment

První kniha Český senbyla vydána v roce 2010. Spolupracoval na ni s Jaroslavem N. Večerníčkem. Následovaly další knihy – Umění vládnout v roce 2011, Umění žít v roce 2012. Na knize Umění přímé demokracie (Kam dál Česko?) z roku 2013 opět spolupracoval s Večerníčkem. Následovala kniha Velká japonská kuchařka, na které se stejně jako v předchozím případě spolupodílel.

Ani u jedné z výše uvedených knih není možné dohledat, jaký měla prodej či náklad. Z toho důvodu označujeme tento výrok jako neověřitelný.

Tomio Okamura poukazuje na případ z března a dubna 2015, kdy byl vyloučen z hnutí Úsvit po sporech o zneužití financí strany. Financemi strany se už v březnu 2015 zabývala Prověrková komise, podle níž přímo ke zpronevěře finančních zdrojů strany nedošlo. Spor mezi předsednictvem hnutí a Tomiem Okamurou se týkal peněz z volební kampaně. Obě strany sporu tvrdily, že finance hnutí byly zneužity.

K vyšetřování opravdu došlo, podle dostupných informací ho údajně odstartovalo trestní oznámení, které podal sám Okamura. Kromě informace, že Tomio Okamura vypovídal na policii o vyšetřování, není z vyšetřování mnoho dostupných informací. Tento výrok je proto hodnocen jako neověřitelný.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť z veřejně dostupných zdrojů nelze potvrdit ani vyvrátit, zda platby od hnutí Úsvit jeho tehdejšímu předsedovi skutečně probíhaly.

Smlouva o poskytování mediálního poradenství byla podepsána v září 2013 mezi Tomiem Okamurou a hnutím Úsvit. Cena za mediální služby se měla odvíjet od výsledku voleb do Poslanecké sněmovny. Tato smlouva byla ukončena dohodou a mediální služby měly zajišťovat jiné subjekty.

Celé znění smlouvy přinesl v minulých dnech web Manipulátoři.cz.

V roce 2014 byl v týdeníku Reflex zveřejněn článek o fakturách, které Okamura vystavoval hnutí Úsvit za marketingové a mediální služby. Tyto služby měly být vykonávány například i během Štědrého dne. Tomio Okamura tvrdil, že měl na práci najaty jiné lidi a během svátků pracovali kvůli předčasným senátním volbám na Zlínsku. Hospodaření hnutí bylo odsouhlaseno auditorem.

Problémy se zabezpečením mediálních služeb přetrvávaly i nadále. Hnutí Úsvit se dostalo do finančních problémů. Podíl na tom měly mít i dvě PR agentury, které měl doporučit Okamura. S nimi uzavřené smlouvy neobsahovaly pevně stanovené ceny za poskytované služby. Jedna z PR firem měla oficiálně sídlo na místě polorozpadlé chaty, druhá měla mít na svém oficiálním sídle jen cedulku se jménem a poštovní schránku (odvysíláno v Reportérech ČT dne 23. března 2015).

V tomto období byl Tomio Okamura rozhádaný už s většinou straníků. Po zveřejnění zprávy o hospodaření hnutí vyzvalo předsednictvo k vyvození zodpovědnosti Okamury. Zároveň navrhlo vypovědět smlouvy s PR agenturami. Spory nakonec vedly k odchodu Okamury a založení hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD).

S financováním PR měl Úsvit problémy. Není však možné dohledat, zda Úsvit platil, nebo neplatil Tomia Okamuru na základě smlouvy o poskytování služeb mediálního poradenství.