Přehled ověřených výroků

Výzkum společnosti Behavio (rozkliknout bublinu SZ, záložka „demografie“), zveřejněný na konci srpna tohoto roku, se zaměřuje na popis volebního potenciálů jednotlivých subjektů. Oproti jiným výzkumům zveřejňuje i demografické a další charakteristiky příznivců stran a hnutí.

Pokud se podíváme na data Zelených, tak z voličů, kteří zvažují právě podporu této strany (resp. jsou pro ni rozhodnuti), je 64 % žen.

TNS AISA ve spolupráci s Českou televizí spolupracuje na projektu Trendy Česka, který mapuje volební preference a názory respondentů na klíčová témata ve společnosti. V jednom ze svých výzkumů přišli s tvrzením, že pohlaví hraje jen minimální roli, výrazný rozdíl je skutečně u Strany zelených, kterou podporují více ženy.

Dle informací dostupných z webových stránek Budějovického Budvaru odvedl pivovar do státního rozpočtu za poslední tři roky 1,3 miliardy zisku a 1,2 miliardy na daních a poplatcích. To dává dohromady 2,5 miliardy korun.

Stejný text doplněný citacemi z projevu ekonomického ředitele Budvaru Ing. Jiřího Žáčka před poslanci Ústavně-právního výboru hovoří i o tom, že pivovar nikdy nečerpal „ani korunu dotací z veřejných rozpočtů“.

V rozhovoru z prosince 2015 mluví ředitel Budvaru Jiří Boček o problematice zveřejňování smluv. Specifickou situaci pivovaru ilustruje mimo jiné informací o tom, že firma na svůj provoz a rozvoj vydělává vlastní činností a nikdy nečerpala „podporu ze státního rozpočtu nebo z evropských dotací“.

Výrok označujeme jako neověřitelný, protože neexistují žádná srovnatelná data, podle kterých by se počet zadaných zakázek bez výběrového řízení vládou Bohuslava Sobotky dal správně posoudit nebo porovnat s ostatními vládami České republiky.

Data o množství veřejných zakázek jsou dostupná pouze od roku 2006 a to v podobě výročních zpráv, ze kterých se nedají čerpat přesné informace o jednotlivých vládách. Rozdělit jednotlivá vládní období se dá až v novém Informačním systému o veřejných zakázkách, který funguje od začátku roku 2013. Data také zahrnují i zakázky jednotlivých krajů a objektů, které kraje spravují, nejen vládní zakázky.

Typ zakázek, které mohou proběhnout bez výběrového řízení, jsou „jednací řízení bez uveřejnění“. Vláda Bohuslava Sobotky od začátku působení (za tři roky a pět měsíců) zadala 7 824 zakázek s jednacím řízením bez uveřejnění v konečné ceně zhruba za 41,6 mld. Kč. Pro srovnání, za šest měsíců svého působení zadala vláda Jiřího Rusnoka 1 455 zakázek s jednacím řízením bez uveřejnění v hodnotě 1,4 mld. Kč. Oba údaje jsou ovšem orientační, protože zahrnují i zakázky krajů.

Ministerstvo hospodářství fungovalo v České republice (resp. v české vládě v rámci federace) v letech 1992–1997. Vedle něj v této vládě působilo také ministerstvo průmyslu a obchodu. V roce 1996 byl přijat zákon (272/1996 Sb.), který ruší ministerstvo hospodářství a jeho kompetence přecházejí na řadu různých resortů (MPO, doprava, školství a místní rozvoj).

Stejný zákon pak zřídil ministerstvo pro místní rozvoj - to tedy vzniklo až v roce 1996. Například zmíněné ministerstvo životního prostředí fungovalo od roku 1990 (myšleno v rámci české vlády pod premiérem Pithartem).

Ministerstvo průmyslu pod různými názvy působí na české politické scéně minimálně od vzniku první republiky, zatímco ministra životního prostředí vídáme (čl. 2, odst. 7) ve vládě až od 1. ledna 1990.

Reálně to tedy bylo přesně naopak, než jak Šlechtová uvádí. Z již fungujícího ministerstva hospodářství část kompetencí přešla na nový resort - MMR. MŽP i MPO fungovaly dříve, než zmíněné ministerstvo hospodářství zaniklo.

V hlavním městě upravuje výstavbu skutečně nařízení (.pdf) Rady hlavního města Prahy, které je také nazýváno jako Pražské stavební předpisy.

Obecně je problematické určit, které případy jsou podobného charakteru případu Andreje Babiše, jak o tom Kováčik mluví. Pokud se podíváme na známé kauzy, KSČM skutečně hlasuje pro vydávání poslanců. Není ovšem pravdou, že by automaticky byli komunisté vždy pro vydání i svých vlastních členů při situacích, jako jsou dopravní nehody.

V roce 2001 takto KSČM hlasovala proti vydání své poslankyně Jirousové, rovněž nepodpořila v tom samém volebním období vydání poslankyně Kailové z ČSSD v podobné věci (autonehoda), kdy se klub kompletně zdržel hlasování (což fakticky znamená hlasování proti v daném případě). Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, automaticky poslanci KSČM pro vydávání poslanců a poslankyň ruce nezvedají.

Oněmi známějšími případy jsou vydání Davida Ratha či Vlasty Parkanové. V obou těchto případech byli komunisté pro vydání. Dále například u Petra Wolfa z ČSSD, který byl podezřelý z úvěrového podvodu, zkreslování údajů o stavu hospodaření a z porušování autorských práv, hlasovali všichni tehdejší poslanci za KSČM pro vydání.

Stejná situace nastala u Víta Bárty a Jaroslava Škárky z Věcí veřejných, kteří měli být vydání k trestnímu stíhání kvůli korupci.

Pokud se podíváme na hlasování v tomto volebním období, tedy od roku 2013, zjistíme, že kromě jednoho hlasování o Zuzaně Kailové, kdy se všichni členové KSČM zdrželi, nebyl žádný hlas z jejich klubu proti vydání.

Při hlasování o vydání k trestnímu stíhání poslance Bronislava Schwarze a Bohuslava Svobody byli všichni poslanci za KSČM pro vydání, stejně tak u druhého hlasování o Bohuslavu Svobodovi a prvního o Zuzaně Kailové. Taktéž nehlasoval proti nikdo u vydání Štěpána Stupčuka a Aleny Nohavové.

Co se týká hlasování u kolegyň z poslaneckého klubu KSČM po spáchání dopravní nehody, Pavel Kováčik má na mysli Taťánu Jirousovou (.pdf, str. 4), která byla imunity zbavena při druhém hlasování. Díky poslancům KSČM to však nebylo, když pro vydání byli jak při prvním, tak při druhém hlasování pouze dva. Právě Pavel Kováčik se u jednoho hlasování zdržel, u druhého byl dokonce proti vydání.

O zavedení kvót nerozhodla Komise, nýbrž Rada. To jsou zástupci všech členských států Evropské unie (za nás v daném hlasování ministr vnitra). Česká republika hlasovala proti rozhodnutí, vzhledem k systému rozhodování kvalifikovanou většinou však byla přehlasována. Výrok poslance Babiše tak hodnotíme jako nepravdivý.

Problematika přistěhovalectví a azylu je jednou z politik, na kterých se Evropská unie podílí spolu s ostatními členskými státy. Právním základem pro tuto pravomoc je Smlouva o fungování Evropské unie, která umožňuje v případě, že se některý z členských států dostane do stavu nouze v důsledku migrační krize, přijmout dočasná opatření (.pdf, čl. 78(3)). O přijetí takových opatření rozhoduje Rada na návrh Komise kvalifikovanou většinou.

Nyní je třeba si objasnit, co za orgán vlastně Rada je. Rada je legislativním orgánem Evropské unie složeným z ministrů členských států, který v některých záležitostech rozhoduje společně s Evropským parlamentem a v jiných záležitostech sám po konzultaci s Evropským parlamentem. V Radě se může rozhodovat několika způsoby, přičemž obecným způsobem je rozhodování kvalifikovanou většinou (.pdf, čl. 16(3)). To znamená, že pro přijetí určitého opatření není třeba souhlasu všech členských států, nýbrž pouze určité většiny. Konkrétně musí pro přijetí rozhodnutí hlasovat alespoň 55 % členských států reprezentujících 65 % obyvatel EU (.pdf, čl. 238(3)).

Přesně taková situace nastala v létě roku 2015, kdy se ve stavu nouze v důsledku migrační krize ocitly Řecko a Itálie. Rada na situaci zareagovala přijetím dvou rozhodnutí o relokaci žadatelů o mezinárodní ochranu, nebo-li kvótách. Prvním z nich bylo rozhodnuto o přemístění 40 000 osob, druhé pak zvýšilo tento počet o dalších 120 000.

Co se týče role České republiky, ta se již v červenci 2015 usnesla (.pdf) na přijetí 1100 z původně 40 000 přemísťovaných osob. V případě rozhodnutí Rady o relokaci 120 000 osob hlasovala ČR prostřednictvím ministra vnitra Chovance proti jeho přijetí, avšak vzhledem k výše popsanému mechanismu hlasování kvalifikovanou většinou byla přehlasována. V červnu letošního roku pak vláda rozhodla (.pdf) o pozastavení provádění relokací osob, a to jak na základě svého vlastního usnesení, tak na základě rozhodnutí Rady.

Komise v celé záležitosti hraje několik rolí. Zaprvé sama navrhla rozhodnutí o kvótách, dále jako orgán dohlížející na dodržování práva EU vyzvala státy k provádění rozhodnutí o kvótách. Na základě šetření pak letos v červnu rozhodla o zahájení řízení o porušení povinnosti v důsledku nerespektování rozhodnutí o kvótách vůči třem členským státům, mezi které patří i Česká republika. Sama však rozhodnutí o kvótách nepřijala.

O kvótách rozhodla nikoliv Komise, nýbrž Rada, která se skládá ze zástupců všech členských států. Česká republika hlasovala proti kvótám, avšak byla přehlasována. Výrok poslance Babiše proto hodnotíme jako nepravdivý.

Celkový počet cizinců žijících na území ČR čítá podle Českého statistické úřadu (.pdf) přes 495 tisíc lidí. Číslo je součtem všech možností, jak v ČR může cizinec přebývat. 271 tisíc cizinců žije v České republice díky povolení k trvalému pobytu, obyvatel EU s povolením k přechodnému pobytu pak okolo 130 tisíc. Třetí nejpočetnější skupinou jsou cizinci, kteří dlouhodobě pobývají na území ČR, těch je téměř 80 tisíc. První z dvou posledních skupin jsou cizinci s dlouhodobým vízem, těch je přes 13 tisíc. Celou skupinu cizinců uzavírají žadatelé o azyl, jichž bylo v minulém roce 2 972. Tomio Okamura tak podcenil celkový počet cizinců, kteří se pohybují na území České republiky.

Co se týče národnostního složení cizinců (.pdf) žijících v České republice, tak největší počet jich pochází z Ukrajiny a to celých 110 tisíc. Druzí jsou Slováci s počtem 107 tisíc, třetí místo pak obsadili Vietnamci, kterých v České republice pobývá okolo 58 tisíc. Občanů ze zemí Evropské unie pak v ČR žije přes 200 tisíc. Za zmínku ještě stojí čtvrté místo, které okupují občané původem z Ruska s počtem 35 tisíc.

Dle odborů se v loňském roce nástupní měsíční mzda zaměstnanců v sociální sféře pohybovala v rozmezí 12 000 až 16 000 Kč. Průměrnou mzdu s bonusy a přesčasy pak odbory odhadují na 18 000 korun. Dle Informačního systému o průměrném výdělku spadající pod Ministerstvo práce a sociálních věcí si loni pečovatelé v sociálních službách či domácnostech seniorů vydělali v průměru necelých 18 000 korun hrubého (pdf. str. 40) i s odměnami a všemi příspěvky. V sociálních službách pracuje zhruba 100 000 lidí.

Miloš Zeman svou kandidaturu oficiálně ohlásil na tiskové konferenci 10. března.

Zdroj: ČTK

O den dříve na Hradě ovšem uspořádal večírek pro své podporovatele, během nějž přítomným oznámil, že se bude opětovně ucházet o post prezidenta. Tyto informace pochopitelně z Hradu unikly na veřejnost a právě na ně Horáček reagoval. Konkrétně na svém Facebooku zveřejnil následující status:

Je tedy pravdou, že Horáček reagoval na Zemanovo ohlášení kandidatury bezprostředně, zatímco v předchozím období byl spíše zdrženlivý.