Přehled ověřených výroků

Výrok hejtmana Běhounka je na základě zápisu ze zastupitelstva z června 2010 hodnocen jako nepravdivý. Zmíněné hlasování proběhlo o 2 roky později, než hejtman uvádí.

22. června 2010 projednávalo zastupitelstvo kraje bod 17 - Návrh na zavedení integrovaného dopravního systému Kraje Vysočina — návrh na provedení rozpočtového opatření v rámci kapitoly Doprava. V hlasování tento návrh podpořilo 19 z 38 zastupitelů (přehled hlasování — pro návrh nehlasovali ani všichni zástupci vládnoucí ČSSD), nebyl tedy přijat.

Pro zajímavost dodejme, že podobný výrok už hejtman uvedl v námi ověřované předvolební diskuzi před 4 lety, tehdy však popsal situaci přesně.

Mackovík sice korektně popisuje to, že zmíněný zákon byl předložen a že ministr spravedlnosti jej narozdíl od vlády podpořil, stejně tak popisuje správně, že v dané věci byla podána interpelace, v dalších částech svého výroku se dopouští zavádění. Konkrétně zákon není předložen 3 roky, jak je naznačováno, ale "pouze" rok. Rovněž zužuje možnosti, za kterých může být tento návrh návrh předložen, když tvrdí, že je snad 3 roky nucen čekat, s čím přijde ve věci této konkrétní předlohy (tisk 539) vládní koalice.

V Poslanecké sněmovně leží sněmovní tisk 539, což je poslanecká novela zákona o soudech a soudcích. Tento návrh zavádí právě krajský soud v městě Liberec.

Důvodová zpráva (.pdf - str. 2 důvodové zprávy) návrhu konkrétně uvádí:

" Cílem navrhované právní úpravy je zřízení Krajského soudu v Liberci, který je sídlem Libereckého kraje, a zrušení pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem se sídlem v Liberci. V důsledku tohoto opatření se struktura krajských soudů přiblíţí struktuře vyšších územních samosprávných celků. Spolu s novým krajským soudem vznikne namísto pobočky Krajského státníhozastupitelství v Ústí nad Labem se sídlem v Liberci i Krajské státní zastupitelství v Liberci. "

Tento návrh byl do Sněmovny podán8. července 2015.

Zřízení krajského soudu v Liberci skutečně Pelikán veřejně podpořil. Pro server Česká justice 5. února 2016 uvedl:

" Pokud jde o Liberec, my to podporujeme proto, že Liberec to z justičního hlediska má do toho Ústí opravdu hodně daleko. Nejenom, že je to dlouhá cesta, takže ta komunikace mezi těmi dvěma soudy je obtížná, ale i z hlediska jaksi socioekonomického jsou to dvě velmi různé oblasti a moc nám to tam dohromady nefunguje. A do toho ještě Ústecký kraj je hodně problematický z hlediska správy justice. Takže představa, že bychom té správě ulevili tím, že bychom od ní oddělili relativně bezproblémové Liberecko, nám dává smysl." Vláda k návrhu vyslovila skutečně nesouhlasné stanovisko (.pdf). Její výtky jsou zejména nekoncepčnost návrhu a pak také některé legislativně technické požadavky.

Je také pravdou, že téma zřízení krajského soudu v Liberci bylo tématem několika interpelací. Konkrétně poslance Václava Horáčka zvoleného v Libereckém kraji. Ten se na danou věc dotazou ministryně Válkové v únoru 2014. Tedy ještě před podanou poslaneckou novelou. Dále ve věci interpeloval ministra Pelikána i poslanec Mackovík v květnu 2016. V odpovědi Mackovíkovi Pelikán opětovně podpořil myšlenku zřízení soudu.

Aktuálně je třeba návrh navrhnout na zařazení na program schůze, což je věcí většiny ve sněmovně. Nejde tedy pouze o vládní koalici. Ovšem stejně tak mohl za celý rok zkusit prosadit bod na jednání poslanec Mackovík, neboť je to jeho právo (stejně jako dalších poslanců), které mu dává zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Toho Mackovík nevyužil.

Je tedy pravdou, že zákon, který má za cíl zřídit krajský soud v Liberci, byl již předložen. Vláda jej skutečně odmítla, byť ministr Pelikán s ideou jako takovou veřejně souhlas později vyslovil. Je také pravdou, že téma soudu bylo interpelováno. Zákon je ve sněmovně ovšem předložen "pouhý rok", Mackovík ve svém výroku naznačuje, že tento poslanecký návrh vláda již 3 roky ignoruje, reálně se tak děje po dobu jednoho roku. Sám také jeho předložení na plénum sněmovny nenavrhl, byť je to jeho právo a není nucen sedět a čekat, s čím přijde vláda. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Petr Fiala zmiňuje bývalého náměstka Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Jiřího Veselého. Ten byl do této pozice jmenován 1. května 2011, v této funkci však působil pouze několik měsíců. V listopadu téhož roku ukončil svůj služební poměr u Policie ČR a od 1. prosince 2011 začal působit v roli šéfa divize interní bezpečnosti společnosti Agrofert (Česká pozice, Lidovky, iHNed), kde je ostatně dodnes.

Výrok je hodnocen, jako neověřitelný, protože i přes výklad ministerstva vnitra, existuje možnost, že se situace ohledně výkladu bude muset řešit před soudem.

Zákon o volbách do zastupitelstev obcí č.491/2001 sb. neřeší ve své části o volitelnosti institut státní služby. Je tedy opravdu možné, aby paní Drábová byla ve funkci neuvolněné místostarostky obce Pyšely.

Podobně se k místům zastupitelů pro obec či kraj vyjadřuje i zákon č.234/2014 sb. o služební poměru. Ten jen taxativně vymezuje pozice neslučitelné s přijetím do služebního poměru státního zaměstnance v §33. Neřeší tedy již ty osoby, které ve služebním stavu jsou.

Jediným zákonem, který nějakým způsobem hovoří neslučitelností funkcí je zákon o volbách do zastupitelstev krajů č.130/2000 sb.. Ten byl novelizován v dubnu 2016, i když je pasáž o neslučitelnosti stejná jak ve znění z roku 2000, a je tedy otázkou zda mluvit o modernosti zákona v této záležitosti jak tvrdí ministr Chovanec. Ve své novele řeší právo volit §5, neslučitelnost funkcí pak bod 2 tohoto paragrafu:

(2) Funkce člena zastupitelstva kraje je neslučitelná:

• a)s funkcí vykonávanou na ministerstvu, jiném ústředním orgánu státní správy nebo na orgánu státní správy s celostátní působností, obsazovanou volbou, jmenováním nebo ustanovováním
• b)s funkcí vykonávanou zaměstnancem kraje, zařazeným do krajského úřadu, zaměstnancem obce, zařazeným do obecního úřadu, nebo zaměstnancem jiného než ústředního orgánu státní správy, nejde-li o orgán s celostátní působností, jsou-li tyto funkce obsazovány volbou, jmenováním nebo ustanovováním
• c)s funkcí statutárního zástupce právnické osoby zřízené nebo založené krajem, anebo v níž má kraj majetkovou účast.

Podstatou současného sporu je právě rozpor mezi zákonem o volbách do zastupitelstev krajů, který slučitelnost funkcí neumožňuje a který by podle stanoviska ministerstva vnitra měl mít přednost před novějším zákonem o státní službě, který slučitelnost státní služby a zastupitele nezakazuje pro osoby, které již ve služebním stavu jsou.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože v současné době existují minimálně dva výklady těchto dvou zakonů, a je pravděpodobné, že se o soulad obou norem bude muset pokusit soud, jak naznačují někteří advokátní experti jako např. Pavel Mates.

Paní europoslankyně ve svém tvrzení zaměňuje počty syrských uprchlíků v Turecku s celkovým počtem všech (ne jenom syrských) uprchlíků v této zemi. Registrovaných syrských uprchlíků je v Turecku podle informací Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky opravdu oněch 2,7 milionu (k 19. květnu 2016). Ovšem celkový počet uprchlíků všech národností registrovaných v Turecku je podle zprávy oddělení Evropské komise Humanitarian Aid and Civil Protection 3,1 milionu (k březnu 2016). Tato zpráva také upřesňuje, že zhruba 90% syrských uprchlíků v Turecku žije mimo prostředí uprchlických táborů.

Kvůli této záměně hodnotíme výrok jako zavádějící.

Věk dožití (naděje dožití při narození) se v České republice podle dat ČSÚ (.xlsx) skutečně zvyšuje každý rok s výjimkou zakolísání v letech 2001-2003. Ženy narozené v roce 2014 měly naději na dožití 81,7 roku, muži pak 75,8 let.

Uprchlíci opravdu často nemají doklady, kterými by prokázali svoji totožnost. Někteří (například Afghánci) se bez dokladů vydávají za Syřany, aby dostali v Evropě azyl. V některých případech byly dokumenty po cestě zničeny či ztraceny, případně od doby útěku ze země vypršela jejich platnost.

S neprokazatelností identity uprchlíků se potýkají i české úřady. Minulý rok na břeclavském nádraží ve vlacích z Rakouska a Maďarska policisté zadrželi celkem 214 nelegálních migrantů. Většina z nich u sebe neměla osobní doklady, na základě kterých by se dali identifikovat. V podobných případech se zjišťuje totožnost migrantů pomocí otisků prstů, které se následně porovnají s dalšími otisky z databáze dalších členských států EU.

ČR má dále přijímat uprchlíky na základě přerozdělovacích kvót. Podle informací České tiskové kanceláře přijelo v srpnu 2016 do České republiky 8 uprchlíků z Řecka, ovšem již v únoru tohoto roku nabídlo Česko přesídlení celkem dvaceti migrantů z Řecka a deseti z Itálie. Po bezpečnostních prověrkách nakonec dorazili pouze čtyři syrští uprchlíci z Řecka, protože 13 uprchlíků nemělo dostatek dokladů, které by potvrdily jejich totožnost.

Data ČSÚ toto prohlášení potvrzují. Přímo na Vysočině (která je v celostátním srovnání na vrcholu mezi kraji) se střední délka života za posledních 10 let prodloužila u žen o 3,19 roku a u mužů o 3,46 roku.

Informace o vlastnictví dálnic a silnic 1. třídy lze dohledat v zákoně o pozemních komunikacích č. 13/1997 Sb. Podle § 9 odst. 1 je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Dále podle odst. 3 je „vlastník dálnice, (tedy v tomto případě stát) silnice nebo místní komunikace povinen vykonávat její správu zahrnující zejména její pravidelné a mimořádné prohlídky, údržbu a opravy (…)“ Pro tuto činnost je však Ministerstvem dopravy ČR zřízena státní příspěvková organizace Ředitelství silnic a dálnic, jehož činností je výkon vlastnických práv státu k nemovitostem tvořícím dálnice a silnice I. třídy.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože přestože ŘSD má na starosti správu a údržbu dálnic a silnic I. tříd, je jeho zřizovatelem stát a je tedy zodpovědný za chod ŘSD a jeho práci.

Nepodařilo se nám doložit čísla, o kterých Miloš Zeman mluví. Výrok tedy zůstává neověřitelný.

Předně, metodiky pro výpočet nezaměstnanosti se liší: podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí bylo k 31. srpnu 2016 nezaměstnaných 388,5 tisíc, což by přibližně odpovídalo proklamovaným “necelým 400 tisícům.” MPSV však nemonitoruje nebo nezveřejňuje počet osob, které pracovat mohou, leč nechtějí. Sám Zeman říká, že čerpá z “odborných odhadů,” ty se nám však nepodařilo vypátrat. Jisté indicie poskytuje Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2015. Informuje například, že až 130,4 tisíc osob nepracuje, údajně pracovat chce, ale práci aktivně nevyhledávají. Ke zmiňovaným 80 % to je však stále ještě daleko.

Jiná je metodika ČSÚ, která v srpnu letošního roku udávala 209,7 tisíc nezaměstnaných (metodika ČSÚ počítá s tím, že započítaný člověk musí aktivně hledat práci a být schopen nastoupit do dvou týdnů). Podle ní tedy dalších 126 tisíc osob nepracuje a práci ani aktivně nehledá (nesplňují podmínky pro nezaměstnané), ale přitom uvádějí, že by pracovat chtěli. “Většina osob,které by chtěly pracovat, však nemůže ihned nastoupit do případného zaměstnání.” Podle ČSÚ je také momentálně osob nezaměstnaných déle než jeden rok 91,2 tisíc, z toho však nelze vyvodit jejich nechuť k práci.

Co se týče osob se zdravotním postižením a matek samoživitelek, nezaměstnaných osob se zdravotním postižením bylo v srpnu 2016 v evidenci Úřadu práce 55 410. To tvoří 14,3 % z celkového počtu nezaměstnaných. Obdobná aktuální data týkající se samoživitelek nejsou dostupná.

Ani jeden z těchto ukazatelů bez dalšího nedokazuje, že by 80 % nezaměstnaných nechtělo pracovat, výrok tedy zůstává neověřitelný.