Hlasování o důvěře vládě Jiřího Rusnoka

Zásah Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), který se odehrál v noci 13. června 2013, skutečně odstartoval pád vlády premiéra Petra Nečase. I dle slov premiéra Nečase byly patrně události spojené se zásahem ÚOOZ dominantním motivem pro jeho demisi.

Petr Nečas se ve svém projevu z 16. června vyjádřil takto: „Jsem si plně vědom toho, jak peripetie mého osobního života v současné době zatěžují českou politickou scénu i Občanskou demokratickou stranu...” a „Já jsem samozřejmě velmi pozorně vnímal celý vývoj politické situace, který tady nastal počínaje středou a jsem si vědom toho, jaké to pro mě má konsekvence. Proto jsem dnes oznámil členům politického grémia Občanské demokratické strany a posléze i našim koaličním partnerům, že zítra podám demisi na pozici předsedy vlády.”

Premiér Nečas podal demisi 17. června 2013, tedy 4 dny po policejním zásahu na ÚOOZ, tento krok dle článku 73 Ústavy ČR znamená faktickou demisi celé vlády.

Výrok je hodnocen na základě dohledaných průzkumů různých agentur z minulých let jako pravdivý.

Nečasovu kabinetu na podzim roku 2012 podle agentury STEM nedůvěřovalo 83 % respondentů (42 % určitě nedůvěřuje, 41 % spíše nedůvěřuje).

Agentura Sanep, která svůj průzkum prováděla ve dnech 18. - 23. června 2013, zveřejnila takové výsledky, podle kterých vrcholné politické reprezentaci nedůvěřovalo 85,4 % respondentů (61,2 % nedůvěřuje, 24,2 % spíše nedůvěřuje).

Podle agentury CVVM (.pdf)v červnu 2013 důvěřovalo vládě 18 % obyvatel (jedná se o součet odpovědí “rozhodně důvěřuje” a “spíše důvěřuje”, 82 % odpovědí jsou součtem “rozhodně nedůvěřuje”, “spíše nedůvěřuje” a “nevím”).

V červnovém šetření agentura CVVM (.pdf) nechala respondenty ohodnotit činnost politických stran a vybraných institucí za použití školní klasifikace. 1 % udělilo vládě známku 1, 10 % známku 2, 26 % známku 3, 33% známku 4 a 28 % známku 5. 2 % dotázaných odpověděla “nevím”.

V teletextu České televize v sekci „Z TISKU“ (str. 152, trvalý odkaz) byla 7. srpna 2013 publikována informace, že předsedkyni politické strany LIDEM Karolíně Peake byl výměnou za příslib podpory nabídnut post ministryně vnitra v případné vládě sestavované Miroslavou Němcovou. Jako zdroj této zprávy je uveden deník Mladá fronta DNES.

Dodáváme však, že tuto informaci Karolína Peake následně veřejně popřela.

Prezident tento výrok uvedl v kontextu, kdy mluví o postoji Sobotky před jmenováním Rusnokovy vlády. Sobotka si skutečně řekl o 2. pokus až po jmenování tohoto kabinetu.

Server Idnes uvedl 22. července 2013 následující: ”ČSSD odmítla možnost, že by podpořila úřednickou vláda, kterou podle šéfa TOP 09 Karla Schwarzenberga preferuje prezident Miloš Zeman. Širší vedení ČSSD se v sobotu shodlo, že nová vláda má vzejít až z nových voleb. Strana se tak postavila jak proti tomu, že by některý její politik mohl přijmout pověření sestavit vládu, tak proti úřednické vládě.(...)" Ve staré Poslanecké sněmovně se žádná rozumná vláda postavit nedá. V této Sněmovně bychom nebyli schopni plnit závazky, které jsme dali voličům," řekl po jednání ústředního výkonného výboru ČSSD předseda Bohuslav Sobotka.”

Na základě výše uvedených skutečností tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle Ústavy České republiky lze k rozpuštění Poslanecké sněmovny dojít dvěma způsoby. První (čl. 35 odst. 1 Ústavy) je především pojistkou pro případ dlouhodobé nečinnosti Sněmovny či její zablokování. Podmínky pro takový krok jsou vyjmenovány pod písmeny a) až d). Tento zmiňovaný článek Ústavy začíná slovy “ Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže.. ”.

Stejně tak druhý způsob podle odst. 2 stejného článku Ústavy vkládá rozpuštění Sněmovny do rukou prezidenta, pokud mu to navrhne Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.

V obou případech Poslaneckou sněmovnu rozpouští prezident, nikoliv však z vlastní iniciativy, ale pouze v reakci na předešlou a v Ústavě pamatovanou činnost či nečinnost Sněmovny. V odborné literatuře však panuje nejednotnost v názoru na to, zda má prezident v případě splnění ústavních podmínek pouze právo anebo přímo povinnost Sněmovnu rozpustit. (např. Man, V. a K. Schelle. Základy ústavního práva. 2009, str. 64: „Prezident republiky není povinen tuto pravomoc vykonat.” Tento spor však dosud zůstává spíše teoretickým).

Pokud se budeme držet ústavní terminologie, Poslanecká sněmovna se tak nemůže sama rozpustit, maximálně může tento krok navrhnout usnesením prezidentovi. Ten může Sněmovnu rozpustit také při naplnění některých objektivních skutečností (nevyslovení důvěry vládě ani na třetí pokus, neusnesení ohledně důvěry vládě, dlouhodobá nečinnost, nezpůsobilost se usnášet). Prezident republiky je tak naopak jediným oprávněným Poslaneckou sněmovnu rozpustit. V otázce rozpuštění Sněmovny nehraje vláda skutečně žádnou přímou ústavní roli.

Výrok Miloše Zemana tak hodnotíme jako nepravdivý.

Strana TOP 09 se snažila zachovat původní vládní koalici tvořenou stranami ODS, LIDEM a TOP 09, jak ale informovaly zpravodajské servery ihned.cz (ze dne 19. června 2013) nebo aktuálně.cz (ze dne 22. června 2013), vedoucí představitel TOP 09 Karel Schwarzenberg připustil, že jeho strana „v případě neúspěchu při jednáních o novém premiérovi návrh na rozpuštění sněmovny podpoří. Je to podle ní lepší řešení než úřednická vláda, která by vedla zemi až do řádných voleb v roce 2014. Po jednání s ČSSD Karel Schwarzenberg také dodal, že " vzhledem k situaci v republice je dobře, že demokratické strany mezi sebou mluví, a tedy nejenom v koalici, ale i s opozicí."

Ačkoliv se nám konkrétní citované prohlášení nepodařilo dohledat, výrok Miloše Zemana je na základě informací ze zpravodajských serverů hodnocen jako pravdivý, neboť vedoucí představitelé TOP 09 se před jmenováním Jiřího Rusnoka hlavou úřednického kabinetu, ke kterému došlo 10. července 2013, a o čemž například informoval server aktuálně.cz, vyjádřili se stejným stanoviskem jako znělo ve výroku.

Z uvedeného výroku nehodnotíme slova o užitečnosti Rusnokovou vládou učiněných kroků nebo odbornost jejích členů. Pouze konkrétní vyjmenované kroky.

Nařízením vlády č. 210/2013 Sb. se s účinností od 1. 8. 2013 skutečně zvedla minimální mzda, konkrétně o 500 Kč na částku 8 500 Kč měsíčně.

Co se týká dohody s kraji, Miloš Zeman má nejspíše na mysli výstupy společného jednání vlády České republiky a Asociace krajů České republiky, které se uskutečnilo 19. 7. 2013. Dohoda byla nalezena především v otázce “zřízení řídícího týmu k problematice evropských fondů za účasti premiéra, ministra financí a ministra proto místní rozvoj. Na straně krajů se práce v týmu zúčastní vybraní hejtmani.”

Na tiskové konferenci z úst premiéra Rusnoka zaznělo (přepis videozáznamu): “ Byla tam samozřejmě záležitost kofinancování evropských fondů, jak známo minulá vláda zrušila, zřejmě to měl být nějaký politický trest, zrušila kofinancování pro kraje, nikoliv pro jiné operační programy, i o tom jsme se bavili." Mezi Nečasovou vládu a kraji existovalo ve věci spolufinancování projektů čerpajících finance z evropských fondů skutečně napětí. Zásadní neshody o podobě čerpání fondů lze vysledovat i do minulosti. Byť se tedy nedá jednoznačně říct, která strana nesla na blokaci vinu, Rusnokova vláda dohodu skutečně uzavřela.

Stejně tak ministr zahraničních věcí Jan Kohout a ministr průmyslu a obchodu Jiří Cienciala podepsali dne 25. července 2013 Ujednání (.pdf) MZV ČR a MPO ČR o zásadách spolupráce při budování, provozování a řízení sítě zahraničních zastoupení organizace zřízené ministerstvem průmyslu a obchodu. Podle ministra Kohouta “ Začíná nová etapa spolupráce v oblasti hájení ekonomických zájmů České republiky. Oba naše resorty budou v tandemu úzce spolupracovat ve prospěch české ekonomiky. Stojí tak bok po boku, jako výkonná ekonomická ministerstva.” Podle zprávy uveřejněné na webu MZV tak například V některých případech budou ekonomičtí experti působit přímo v prostorách zastupitelských úřadů, zejména v oblastech s náročnými podmínkami, například v Iráku. Tuto dohodu tak lze chápat jako posílení role obchodních zastupitelství. Pro údajnou blokaci ze strany ministerstva zahraničí (v té době pod vedením Karla Schwarzenberga) platí stejná poznámka jako pro otázku dohody o spolufinancování výše.

Je pravdou, že v roce 1998 vznikla úřednická vláda Josefa Tošovského, která byla sestavena z nestraníků, členů KDU-ČSL, ODA a čtyř členů ODS. To, zda získá vláda důvěru Poslanecké sněmovny skutečně nebylo zcela zřejmé - ODS vládu podpořit odmítla s tím, že Václav Havel nerespektuje volební výsledky z roku 1996. Ani druhá nejsilnější strana - ČSSD - důvěru vládě předem nepřislíbila. Vládu odmítly podpořit rovněž KSČM a Sládkovi republikáni. Vláda měla zajištěnou podporu KDU-ČSL, ODA a US (jejichž hlasy k vyslovení důvěry vládě nestačily). (Kopeček, Lubomír (1998): Jak se zrodila opoziční smlouva. Analýza vzniku jednoho z nejkontroverznějších paktů české politiky, s. 4-5).

Miloš Zeman hovoří pravdu také ohledně vyjádření Václava Havla. Ten měl v pátek 23. ledna novinářům sdělit, že považuje za svou povinnost, aby činil kroky vedoucí k získání důvěry Tošovského vládě. Pakliže by nedostala důvěru, prezident bude " týdny hledat takového muže či ženu, který bude mít naději důvěru dostat. Nedostane-li důvěru, budu týdny hledat dalšího, každý z nich bude mít měsíc na vypracování programového prohlášení. Předčasných voleb se těžko dočkají ti, co je chtěj í." (Právo, 24. ledna 1998) O tomto vyjádření 26. ledna 1998 referovalo také Radio Prague.

Vládě Josefa Tošovského byla následně 28. ledna 1998 důvěra vyslovena (viz záznam hlasování 19. schůze PSP ČR, 28. ledna 1998). Předčasné volby do Poslanecké sněmovny se konaly na základě Ústavního zákona č. 69/1998 Sb., o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny 19. a 20. června 1998.

Jisté paralely, ovšem také zásadní odlišnosti, lze v postupu Václava Havla v roce 1998 a v současném postupu Miloše Zemana nalézt. Do jaké míry jsou si tyto dvě situace podobné necháváme na posouzení každého jednotlivce.

Pavel Blažek skutečně oslovil dopisem (.pdf) nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana s otázkami, které směřovaly k zásahu ÚOOZ na Úřadu vlády ČR. Těchto otázek bylo však celkem 19 a ne 23, jak uvádí prezident Zeman, což je ovšem v kontextu výroku spíše drobná nepřesnost.

NSZ skutečně odmítl odpovědět na tyto otázky. Mluvčí NSZ se k celé věci vyjádřila následovně: “ Jde o požadování informací zasahující do působnosti státního zastupitelství týkající se konkrétní kauzy," uvedla. Zákon přitom jasně říká, že věci svěřené do působnosti státního zastupitelství vykonávají pouze státní zástupci a jiné orgány či osoby nesmějí do jejich činnosti zasahovat.”

Miloš Zeman tedy celý proces popisuje korektně, mýlí se v počtu otázek, které měl Blažek Zemanovi zaslat. Tato nepřesnost je však spíše drobná, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Ištvan pouze řekl, že má podezření, které se vyšetřuje.

Zeman zde odkazuje na rozhovor s Ivo Ištvanem, věnovaný kauze Jany Nagyové a tří zatčených poslanců a publikovaný v HN 12. července. Konkrétně jde o pasáž (zveřejnou také na Ihned.cz), kdy je Ištván tázán: “ Jak si vysvětlujete, že takové vyšetřování tady ještě nikdy nebylo? Co se změnilo“. Státní zástupce následně mj. říká: “ …Vím, proč k těmto věcem nemohlo docházet.”, “ mohla by to být senzace ” a “ Prověřujeme klientelistickou síť a z toho samozřejmě lze odvodit mnohé.”

Nic bližšího se však v rozhovoru od Ištvana nedovíme. Olomoucký státní zástupce podle svých slov pouze doufá, že své podezření bude moci převést do procesních úkonů (“Budu rád, pokud to budeme moci i procesně sdělit”). Není tedy pravdou, jak uvádí prezident Zeman, že Ištvan již v době rozhovoru měl “ dostatečné důkazy ” pro svá podezření. Zároveň, jelikož Ištvan nesdělil podrobnosti, nemůžeme vědět, že hovoří o “ propojení s kmotrovskými mafiemi ”, jak uvádí Zeman.

Současná vláda České republiky byla skutečně jmenována prezidentem Zemanem po demisi kabinetu Petra Nečase, který odstoupil na základě skandálu, spojeném se sledováním Nečasovy manželky vojenským zpravodajstvím.

Nepodařilo se nám také dohledat, že by od listopadu 1989 bylo vyšetřováno podobné zneužití vojenského zpravodajství jaké nyní prošetřuje ÚOOZ. Nicméně proces je stále ve fázi vyšetřování a platí tedy presumpce neviny a to, jestli došlo či nedošlo ke zneužití vojenského zpravodajství tedy nehodnotíme.

Co se týče části výroku týkající se ústavnosti jmenování vlády, tak tuto musíme hodnotit, jako neověřitelnou. Ani odborná veřejnost totiž nemá jasno v tom, zda prezident Zeman jmenováním vlády Jiřího Rusnoka porušil či neporušil ústavní zvyklost, viz předchozí hodnocení podobného výroku.

Podle dat ČSÚ hrubý domácí produkt ČR klesl ve srovnání s předchozím čtvrtletím o 0,1 % už ve třetím čtvrtletí roku 2011. Ve 4. čtvrtletí roku 2011 mezičtvrtletně klesl opět o 0,1 %. Dále pak HDP klesal o 0,8 % (1. čtvrtletí 2012), 0,2 % (2. čtvrtletí 2012), 0,3 % (3. čtvrtletí 2012), 0,2 % (4. čtvrtletí 2012), 1,1 % (1.čtvrtletí 2013).

Pokles HDP ČR tedy nezačal ve čtvrtém čtvrtletí, ale už ve třetím. Podle prognózy ČNB bude pokles opravdu pokračovat a to meziročně o 1,5 %. S výtkou však hodnotíme výrok jako pravdivý.

Mezičtvrtletní vývoj HDP ČR

3. čtvrtletí 2011: -0,1 %4. čtvrtletí 2011: -0,1 %

1. čtvrtletí 2012: -0,8 %

2. čtvrtletí 2012: -0,2%

3. čtvrtletí 2012: -0,3%

4. čtvrtletí 2012: -0,2%

1. čtvrtletí 2013: -1,1 %

Vývoj státního dluhu 1993 - 2013 (dropbox - tabulka xls.) s přihlédnutím k predikci vývoje pro rok 2013, data Wikipedie.

Průměrný roční přírůstek státního dluhu v absolutních číslech (mld. Kč):

Klaus I: -1,2

Klaus II: 17,9

Tošovský: 21,6

Zeman: 50,3

Špidla: 98,5

Gross: 98,3

Paroubek: 111,3

Topolánek: 125,1

Fischer: 165,8

Nečas: 161,8 (s 2013 141,3)

Průměrný roční přírůstek státního dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu (v procentních bodech):

Klaus I: -2,12

Klaus II: 0,30

Tošovský: 0,20

Zeman: 1,58

Špidla: 4,04

Gross: 2,10

Paroubek: 1,74

Topolánek: 2,52

Fischer: 4,16

Nečas: 4,56 (s 2013 3,50)

Údaje pro rok 2013 jsou pouhými predikcemi, schodek rozpočtu naplánovaný podle Zákona o státním rozpočtu České republiky pro rok 2013 může dosáhnout jiné hodnoty, stejně tak predikce ministerstva financí ohledně vývoje HDP mají jen omezenou přesnost. Proto tyto údaje a naše výpočty ve spojitostí s tímto rokem uvádíme, ale nezahrnujeme je do výstupu naší analýzy. V “kategorii” průměrného ročního růstu dluhu v absolutních číslech je Nečasova vláda v závěsu za vládou Jana Fischera na druhém místě. Pokud se však zaměříme na průměrný roční přírůstek státního dluhu v poměru k HDP, Nečasova vláda se (mimo jiné z důvodu poklesu celkového objemu HDP) stává vládou s nejrychlejším navyšováním státního dluhu v období samostatné ČR.

Čerpání fondů EU v rámci politiky soudržnosti skutečně patří v České republice k problematickým činnostem a Česká republika, jak například informuje server novinky.cz s odkazem na deník Právo, patří v čerpání evropských fondů mezi nejhorší země Evropské Unie.

S odkazem na Výroční zprávu (.pdf) Evropské komise o situaci informuje například server zprávy.e15.cz a konkrétně uvádí, že za rok 2012 byla Česká republika dokonce vůbec nejhorší zemí Evropské unie v dohledu nad čerpáním peněz z fondů. Fakt, že skutečně hrozí ztráta desítek miliard korun je dále popisován na serveru zprávy.e15.cz, neboť dle něj Česká republika obdržela pouze 54% (432 miliard korun) z celkové možné částky, kterou mohla mít země k dipozici. O sporném čerpání peněz z fondů informoval k 21. květnu 2013 také s odkazem na ČTK server deník.cz.

Na základě informací ze zpravodajských serverů a informacemi z Výroční zprávy Evropské komise (.pdf) hodnotíme výrok Jiřího Rusnoka jako pravdivý.

Nařízením vlády č. 210/2013 Sb. se s účinností od 1. 8. 2013 skutečně zvedla minimální mzda, konkrétně o 500 Kč na částku 8 500 Kč měsíčně.

Po mnichovském diktátu, v období tzv. druhé republiky, docházelo v okleštěném Československu k oslabování demokratického étosu i institucí. Prvorepubliková demokracie byla napadána a prezentována jako slabá a neživotaschopná. Politická soutěž (.doc) byla limitována (vznikly státostrana Strana národní jednoty a symbolicky opoziční Národní strana práce), byla zaváděna cenzura či profesní omezení pro občany židovského původu.

Na příkladě tzv. zmocňovacího zákona (Ústavní zákon č. 330/1938 Sb.), který vybavoval prezidenta republiky v demokratickém státě nepředstavitelnými pravomocemi, lze vysledovat zásadní odklon od prvorepublikové a demokratické tradice.

S tím bylo spojené také mediální napadání osob, které byly symboly demokratického uspořádání. Vedle např. Edvarda Beneše či Karla Čapka se jednalo právě o (v té době již zesnulého) Tomáše G. Masaryka.

Vzorem, který tehdy v Evropě vítězil, myslí Karel Schwarzenberg nepochybně různé typu autoritářských či totalitních režimů, které Evropě na východ od Rýna na konci třicátých let početně i mocensky dominovaly.

Období druhé republiky trvalo pouhých 167 dní a bylo ukončeno nacistickou okupací v březnu 1939.

O volbách r. 1946 se hovoří často jako o relativně demokratických nebo o částečně svobodných. Volební soutěž byla deformována tím, že se jí mohl účastnit pouze omezený počet stran, přičemž do té doby velmi silná Agrární strana se voleb účastnit nesměla. Nelze je tedy považovat za úplně demokratické, jak ve svém výroku připouští i Karel Schwarzenberg.

Dalším nedemokratickým prvkem pak bylo sčítání hlasů KSČ* a KSS**, kdy obdobná možnost ostatním stranám dána nebyla. Nicméně ve srovnání s volbami r. 1948 se stále dá hovořit o jisté míře demokratičnosti.

Ve volbách nakonec zvítězila KSČ se 40,17 % hlasů.

Tehdejší Sociální demokracie (ČSD) byla stejně jako KSČ součástí tzv. Národní fronty. Po událostech z února 1948 se ČSD skutečně pod vedením pro-komunistického křídla v červnu 1948 po sjednocujícím shromáždění (.pdf) skutečně stává součástí KSČ.

* Komunistická strana Československa

** Komunistická strana Slovenska

Před Únorem 48 byli komunisté nejsilnější stranou - ve volbách v roce 1946 získali v Českých zemích 40,17 % hlasů, což znamenalo podporu více než jedné třetiny voličů. Sice není údaj Schwarzenberga zcela přesný, nicméně si jím nijak ve svém výroku nepřilepšuje, spíše naopak.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat, zda T. G. Masaryk ve svých pravomocech rámec Ústavy překračoval či nikoliv.

T. G. Masarykovi byl skutečně prezidentský model USA blízký. Po návratu z emigrace v r. 1918 se jeho představy o silném prezidentovi dostali do střetu s některými představiteli domácí politiky. Masaryk nesouhlasil mj. s návrhem prozatímní Ústavy, který prezidentovi přiřknul pouze malé reprezentativní pravomoci. Již v r. 1919 tak došlo k jistým modifikacím (.pdf, s. 15-17) prozatímní Ústavy ve prospěch prezidenta. Ústava z r. 1920 byla pak do jisté míry kompromisem mezi stanoviskem T. G. Masaryka a zastánců omezené role prezidenta.

Dle Ústavy tedy prezident nehrál v politickém systému dominantní roli, kdy např. odpovědnost za něj měla vláda, ale zároveň nesla i prvky ústavy USA. Dle politologa Josefa Mlejnka si Masaryk: ,, Také ústavu si často interpretoval dost volně, a nikdo si mu nedovolil příliš oponovat. ”. Avšak autor již nezmiňuje konkrétní projevy.

Petr Mlsna pak tvrdí, že T. G. Masaryk soustavně Ústavu porušoval tím, že si nenechal kontrasignovat své úkony a projevy, avšak toto tvrzení se nám nepodařilo potvrdit ani vyvrátit.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě údajů v tiskové zprávě ČSÚ, ve které je uvedeno: " Od roku 2010 se Česká republika vzdaluje průměrné úrovni EU podle HDP na obyvatele v paritě kupní síly (PPS), který činil loni podle údajů Eurostatu za ČR 79 % průměru EU27 a 72,5 % průměru skupiny EU15, zahrnující nejvyspělejší, tzv. „staré“ země unie. V žebříčku evropských zemí byla ČR na 20. místě, v pořadí samotné EU27 pak na 17. místě. "

Bohuslav Sobotka se vší pravděpodobností mluví o obstrukcích při prosazování některých vládních reforem, o nichž informovala například Česká televize nebo server idnes.cz a pamatuje si především na rozhodnutí Ústavního soudu z 2. července 2013, kdy Ústavní soud rozhodl o 14 klíčových zákonech takzvané sociální, zdravotní a důchodové reformy, která byla dle poslanců ČSSD a KSČM „protlačena“ vládní koalicí. Jak informoval například zpravodajský server idnes.cz, ČSSD žádala u Ústavního soudu veškeré zrušení reforem prosazovaných na podzim 2011, neboť „při přijetí zákonů docházelo k opakovaným omezováním práva jednotlivých poslanců projednávat tyto zákony ve svobodné parlamentní rozpravě“. Celý soupis daných reforem můžete nalézt zde.

Konkrétně Ústavní soud zrušil s okamžitou platností nadstandardy ve zdravotnictví, s odloženou platností poté zrušil zvýšení poplatků za pobyt v nemocnici ze 60 Kč na 100 Kč za den a pokuty za nevybírání regulačních poplatků. Na základě rozhodnutí Ústavního soudu, jehož nález je k shlédnutí zde, lze tyto reformy označit jako „chybné“, ačkoliv několik soudců ÚS si vyhradilo odlišné stanovisko k rozhodnutí a napadené reformní zákony nebyly zrušeny jako celek – tedy tak, jak bylo skupinou 51 poslanců Poslanecké sněmovny původně požadováno. Pravdou ale zůstává, že poslanci koalice si musí zvýšené poplatky za pobyt v nemocnici a pokuty za nevybírání regulačních poplatků zrušit sami. Musí se také vrátit k otázce nadstandardů a nově je upravit v zákoně. O jednotlivých krocích Ústavního soudu v těchto záležitostech informovaly například servery lidovky.cz nebo aktuálně.cz.

Na základě stížnosti poslanců ČSSD také Ústavní soud nálezem ze dne 27. listopadu 2012 zrušil koalicí prosazovanou reformu týkající se tzv. veřejné služby.

S odkazem na údaje vyplývající z nálezů Ústavního soudu a na informace ze zpravodajských serverů je výrok Bohuslava Sobotky hodnocen jako pravdivý.

Bohuslav Sobotka podle všeho odkazuje na užití institutu legislativní nouze vládní většinou k prosazení zákona č. 347/2010 Sb. Ten byl následně zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne 1. března 2011 sp. zn. Pl. ÚS 55/10 pro zneužití institutu legislativní nouze za účelem rychlého a snadného prosazení vůle většiny a omezení práv parlamentní menšiny.

"(...) Ústavní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě všechna rozhodnutí orgánů Poslanecké sněmovny činěná k návrhu vlády, jakož i samo rozhodnutí o trvání stavu legislativní nouze a o trvání podmínek pro projednání napadeného zákona ve zkráceném jednání (…) byla učiněna v rozporu se shora vysvětlenými aspekty charakterizujícími ústavní demokratický princip. Proto bylo možné ústavní přezkum uzavřít již v této fázi konstatováním, že v procesu přijímání napadeného zákona byly porušeny čl. 1 odst. 1 a čl. 6 Ústavy České republiky a čl. 22 Listiny.“

Právě Bohuslav Sobotka byl jedním z navrhovatelů ústavní stížnosti a zároveň zastupoval skupinu navrhujících poslanců před Ústavním soudem.

Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Vláda pod vedením premiéra Petra Nečase vznikla po řádných sněmovních volbách konaných 28. a 29 května 2010, a ačkoliv nejvíce hlasů a mandátů získala strana ČSSD (56), tak ostatní tři úspěšné strany – ODS (53), TOP 09 (41) a VV (24) – získaly dohromady 118 z celkových 200 mandátů, a sestavily tedy vítěznou koalici. Přehled zisků mandátů jednotlivých stran je uveřejněn na stránkách volby.cz.

Co se týče „stojedničky“, tak o té se v době (dne 7. srpna 2013) uvedení výroku jednalo, pravdou ale zůstává, že dle zástupců strany ODS, TOP 09 a LIDEM tato koalice disponovala podporou 101 hlasů – tedy nejmenším možným počtem hlasů, díky kterému by koalice mohla obvykle sestavit vládu s důvěrou parlamentu. O „stojedničce“ informuje například zpravodajské servery českátelevize.cz nebo ihned.cz.

Výrok Bohuslava Sobotky je tedy na základě výše uvedených oficiálních informací hodnocen jako pravdivý

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť není pravda, že by ODS a TOP 09 odmítla všechny návrhy ČSSD na zpřesnění (resp. úpravu) prezidentských pravomocí.

Pravdou je, že sociální demokraté před schválením přímé volby prezidenta navrhovali několik úprav prezidentských pravomocí. ČSSD jednak navrhovala převést doposud samostatnou pravomoc prezidenta jmenovat členy bankovní rady do režimu kontrasignace či za souhlasu Senátu.

Proti prvnímu i druhému návrhu ve 3. čtení hlasovala ODS, TOP 09 i VV, a návrhy byly následně zamítnuty. Dodejme, že podobné omezení této pravomoci, pouze ze strany Sněmovny, navrhovala i KSČM, i tento návrh byl ovšem odmítnut napříč politickým spektrem, včetně hlasů ČSSD.

Zmiňovaní poslanci ODS a TOP 09 pak ovšem hlasovali ve prospěch dalších “omezovacích” návrhů ČSSD, konkrétně v oblasti abolice (práva zasahovat do trestního řízení) a za omezení imunity pouze na dobu funkčního období. Vzhledem ke skutečnosti, že tedy TOP O9 i ODS souhlasily s výše uvedenými návrhy ČSSD na zpřesnění ústavy, hodnotíme výrok jako zavádějící.

V tiskové zprávě ČSSD z 13. června stojí: “ Za jediné demokratické a odpovědné řešení současné politické krize, vyvolané kriminálními problémy ODS, pokládá ČSSD dohodu parlamentních stran na rozpuštění Poslanecké sněmovny a uspořádání nových voleb v co nejkratším termínu. V tomto smyslu zahájí ČSSD neprodleně konzultace se všemi parlamentními stranami a také prezidentem republiky. ”

Miroslav Kalousek v rozhovoru ze 7. srpna potvrdil slova Karla Schwarzenberga, tedy že pokud Rusnokova vláda získá důvěru, TOP 09 bude hlasovat pro rozpuštění Sněmovny.

V projevu ze 17. července ovšem Miroslav Kalousek přibližuje důvody, kvůli kterým poslanecký klub TOP 09 a Starostové nebude hlasovat pro rozpuštění sněmovny.

Po jednání TOP 09 a ČSSD z 19. července se obě strany shodly, že “ v určité situaci politického vývoje mohou být řešením předčasné volby, tedy rozpuštění Poslanecké sněmovny.”

V rozhovoru ze 6. srpna se za ODS vyjádřila Miroslava Němcová, že strana Rusnokově vládě nevyjádří důvěru a další kroky zveřejní až po hlasování o důvěře (jedná se o odpověď na otázku ohledně postoje ODS poté, co Karel Schwarzenberg oznámil, že pokud Rusnokova vláda získá důvěru, TOP 09 bude chtít rozpuštění sněmovny).

V červenci se Marek Benda za ODS vyjádřil následovně: “ My se nedomníváme, že za situace, kdy dochází ke střetnutí mezi prezidentem republiky a Poslaneckou sněmovnou a její většinou, je správným řešením rozpustit Poslaneckou sněmovnu.”

V článku portálu Týden.cz ze 7. července Miroslava Němcová říká, že pokud by Rusnokova vláda získala důvěru, byly by lepší předčasné volby. Dodává však, že se jedná pouze o její osobní názor.

Předsedou vlády byl Jiří Rusnok prezidentem jmenován 25. června 2013. Následně 1. července přijal Ústřední výkonný výbor ČSSD usnesení, v němž „(...)navrhuje jako demokratické a odpovědné řešení současné situace rozpuštění Poslanecké sněmovny na základě usnesení alespoň 120 poslanců a rychlé volby“.

ČSSD poté skutečně iniciovala mimořádnou schůzi sněmovny, na níž 17. července došlo k hlasování o jejím rozpuštění. Návrh ČSSD však přijat nebyl, přičemž ze záznamu o hlasování jednotlivých poslanců vyplývá, že pro návrh se vyslovili poslanci ČSSD, KSČM, VV a část nezařazených, zatímco proti návrhu se postavily strany ODS, TOP 09 a LIDEM.

Jiná řešení se mezi lidmi těší větší oblibě.

Podle agentury SANEP vidí 24,2 % dotázaných jako řešení současné politické situace sestavení vlády s podporou 101 poslanců pod vedením Miroslavy Němcové a její dovládnutí do řádných voleb v roce 2014. Větší podporu veřejnosti mělo řešení “sestavení úřednické vlády premiéra Jiřího Rusnoka a co nejrychlejší vyhlášení předčasných voleb” (38,6 %) a “okamžité rozpuštění Sněmovny a vyhlášení předčasných voleb” (31,1 %).

Podle průzkumu STEM/MARK pro Českou televizi by s vládou na základě nynější koalice souhlasilo 21 % obyvatel

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Důvodem rezignace Petra Nečase na post předsedy vlády byl skutečně skandál spojený s šéfkou jeho kabinetu Janou Nagyovou, která nechala sledovat jeho manželku Radku vojenskou rozvědkou.

Petr Nečas k tomu uvedl následující: “ Jsem si plně vědom toho, jak peripetie mého osobního života v současné době zatěžují politickou scénu i ODS. Já jsem velmi pozorně vnímal celý vývoj politické situace, který tady nastal počínaje středou. A jsem si vědom toho, jaké to pro mne má konsekvence. Chci zdůraznit, že jsem si vědom své politické odpovědnosti a vyvozuji z ní tyto důsledky." (pozn. hovoří o své rezignaci na post premiéra)

V současné době v web Poslanecké sněmovny eviduje 198 návrhů zákonů, které jsou v různém stádiu projednávání.

Patrně nejstarší je novela trestního zákoníku, která byla Poslanecké sněmovně předložena dne 12. července 2011. V současné době probíhá obecná rozprava druhého čtení.

Ve sněmovně se nacházejí také návrhy zákonů, které zatím projednával pouze organizační výbor - nejstarším z nich je návrh poslance Victora Paggia - Novela zákona o
toleranci poskytování sexuálních služeb, který byl poslancům doručen dne 4. července 2013. V Poslanecké sněmovně se nacházejí také návrhy, které nebyly projednány vůbec - nejstarším z nich je Novela zákona o pozemních komunikacích. Tento návrh pochází ze dne 12. července 2013.

Ve sněmovně skutečně můžeme nalézt návrhy zákonů, které zde leží již více než dva roky.

Podle československé Ústavy 1920 měl Masaryk právo jmenovat vládu bez formálního podmínění parlamentem (§ 70). Vláda pak mohla o důvěru žádat Poslaneckou sněmovnu, ale nebylo to podmíněno (§ 77). Vedle toho pak existoval i dnešní institut vyslovení nedůvěry (§ 75 a 76). Za tzv. první republiky pak bylo skutečně jmenováno několik úřednických vlád, dvě vlády Jana Černého (1920/21 a 1926) a poté úřednická vláda generála Syrového (1938) (seznam vlád Československa nabízí např. Wikipedie). Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předešleme, že výraz “tady leží” chápeme jako odkaz k návrhu zákona, předloženému Poslanecké sněmovně.

V současnosti pak mezi navrženými změnami zákona o občanských průkazech leží jeden jednostránkový návrh (.pdf) poslanců KSČM, který (jak ukazuje přehled na webu sněmovny) v květnu 2013 prošel Výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Tento návrh byl ale předložen až v březnu 2012: “leží tady” 16 měsíců, nikoli dva roky, proto tedy výrok poslance Filipa hodnotíme jako nepravdivý.

Dodejme, že před dvěma lety sice poslanci KSČM předložili podobný, ještě kratší návrh (.doc, přehled zde) z. o obč. průkazech, ten byl však zamítnut sněmovnou již v prvním čtení.

Podle článku 62 Ústavy prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, jakožto i odvolává a přijímá demisi vlády jako celku. Konkrétní proces jmenování vlády upravuje článek 68.

Pokud nedojde ani při třetím pokusu k úspěšnému sestavení vlády a získání důvěry (vláda jmenována na návrh předsedy či předsedkyně Poslanecké sněmovny), postupuje se dle článku 35, kdy prezident republiky v tomto případě může dolní komoru rozpustit. K rozpuštění zákonodárného sboru může rovněž dojít, jak zmiňuje poslanec Filip, podle téhož článku, kdy je o to prezident republiky požádán návrhem (usnesením) Poslanecké sněmovny, se kterým vyslovila souhlas třípětinová (ústavní) většina všech poslanců. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Aktuální volební období sice lze považovat za turbulentní vzhledem k množství přestupů a přeběhnutí poslanců, vzniku nových formací či různě vyobchodovaných vzdání se mandátů, nejnestálejší však byla Poslanecká sněmovna během svého vůbec nejkratšího volebního období, tj. v letech 1996 až 1998.

Bylo tomu tak především z důvodu rozkolu v největší sněmovní i vládní straně, ODS. Takřka polovina jejího poslaneckého klubu z něj vystoupila, většina z nich zamířila do nově založené Unie svobody. Různé přestupy se týkaly i jiných stran, celkově změnilo svůj klub 38 poslanců. V současném volebním období jsme nepočítali “jen” 22 “přeběhlých” poslanců.

Dále, ačkoliv Vojtěch Filip hovoří o politických stranách vzniklých vládních krizích, fakticky lze takto popsat pouze stranu jedinou - LIDEM. V letech 1996 - 1998 i současném volebním období se tak jedna z vládních stran rozštěpila, což bylo provázeno řadou přestupů, k čemuž se přidaly další přestupu “individuální. Jelikož tento fenomén byl v prvním období masivnější, musíme výrok označit za nepravdivý.

1996 - 1998

- odchod z posl. klubu ODA: Navrátil (nezař., pak ODS)

- odchod z posl. klubu ČSSD: Wagner, Noveská, Teplík (nezařazený, pak ODS),

- odchod z posl. klubu ODS: celkově 33 poslanců zvolených původně za ODS následně vstoupilo do posl. klubu nově vzniklé Unie Svobody, Fójcin (KDU-ČSL)

1998 - 2002

- odchod z posl. klubu US: Machatá, Paulík (následně složil mandát)

2002 - 2006

- odchod z posl. klubu ODS: Kott

- odchod z posl. klubu US-DEU: Vrbík, Bielesz

2006 - 2010

- odchod z poslaneckého klubu ČSSD Snítilý, Melčák, Pohanka, Dimitrov, Wolf

- odchod z poslaneckého klubu KDU-ČSL: Husák, Kalousek, Parkanová, Severa,

- odchod z poslaneckého klubu SZ: Jakubková, Zubová

- odchod z poslaneckého klubu ODS: Raninec, Schwippel, Tlustý, Slámová (zvolena za ODS, nevstoupila do klubu)

2010 - 2013

- odchod z poslaneckého klubu Věcí veřejných: Andrýsová, Dobeš, Kočí, Navrátilová, Paggio, Peake, Rusnok, Suchá, Škárka, Vacek, Vysloužil, Huml (klub ČSSD), Šťovíček (TOP 09 a STAN)

- odchod z poslaneckého klubu ČSSD: Benda (zvolen za ČSSD, nenastoupil však do jejího klubu), Paroubek, Rath, Šlégr (po nějaké době se vzdal mandátu)

- odchod z poslaneckého klubu ODS: Doktor, Fiala, Pekárek

Vláda Petra Nečase (koaliční vláda ODS, TOP 09 a Věcí Veřejných) požádala Poslaneckou sněmovnu o důvěru 10. srpna 2010, tedy “ 3 roky, bez tří dnů ” od dnešního dne. Pro hlasovalo všech 118 koaličních poslanců, proti bylo 82 poslanců. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

TOP 09 byla členem vládní koalice tzv. “vlády rozpočtové odpovědnosti” Petra Nečase, která daně několikrát zvýšila. Zvyšování daní ovšem nepodporovala jen TOP 09, ale i další politické strany - ODS nebo Věci Veřejné.

Pokud se podíváme na DPH, to bylo zvýšeno hned dvakrát. Od 1. ledna 2012 vzrostla snížená sazba DPH z 10 na 14 %. Od ledna 2013 došlo ke zvýšení DPH o jeden procentní bod, a to u obou sazeb - tedy ze 14 na 15 % a z 20 na 21 %. (Aktualne.cz)

TOP 09 také navrhla a prosazovala tzv. daňový balíček, který obsahuje také zvýšení dalších daní.

Miroslav Kalousek stál rovněž za návrhem na tzv. povodňovou daň, známou také jako “povodňová stokoruna”. V tomto případě nešlo přímo o zvýšení daně, ale o snížení daňové slevy z daně z příjmu, a to o sto korun měsíčně na poplatníka této daně. Tato daň měla platit v letech 2011, 2012 a 2013 a sloužit na pokrytí škod způsobených povodněmi. (Aktualne.cz) Proti této dani se ale postavila ODS v čele s Petrem Nečasem a nakonec platila pouze v roce 2011. (viz. internetové stránky TOP 09 a server iDnes.cz)

Nepodařilo se nám dohledat žádné tvrzení Miroslava Kalouska, kde by spojoval účast přímo své osoby ve vládě s podporou státního rozpočtu.

Kalousek se v rozhovoru pro Ihned.cz vyjádřil takto: ,, Jediná vláda, která může získat důvěru a prosadit rozpočet, je vláda Miroslavy Němcové. Jakákoli jiná vláda může udělat přesně to, co může udělat Jiří Rusnok. Tedy téměř nic. V okamžiku, kdy požádá o důvěru a nemůže ji dostat, je věcí pana prezidenta, kdy podle ústavy vyhlásí druhý pokus. Bude-li se chovat stejně nezodpovědně, uvrhne zemi do rozpočtového provizoria na svoji vlastní odpovědnost.”

Miroslav Kalousek tedy spojuje prosazení rozpočtu s nástupem vlády Miroslavy Němcové, jejíž personální složení však není známo.

Miloš Zeman v dnešním dopoledním projevu uvedl následující: “ První, nejjednodušší a také podle mého názoru nejméně správné, by bylo ponechat vládu Petra Nečase v demisi, protože ústava nestanoví žádnou lhůtu, po kterou vláda v demisi může vykonávat svoji funkci.” (viz. stenozáznam z jednání Poslanecké sněmovny)

Ve své kampani Zeman Nečasovu vládu kritizoval, přímo o jejím zničení, resp. odvolání však - podle dohledaných informací - nemluvil. O odvolání vlády Petra Nečase, byť v teoretické rovině, mluvil až po vítězných prezidentských volbách. Z tohoto důvodu je výrok Marka Bendy hodnocen jako nepravdivý.

V předvolební kampani Miloš Zeman použil např. bilboard s nápisem “ Stop této vládě ”. Vládu Petra Nečase pak kritizoval nedlouho po svém zvolení, kdy se vyslovil pro předčasné volby jako ideální řešení politické situace.

V jednom z předvolebních rozhlasových duelů Miloš Zeman řekl: “ Tak za prvé, tato vláda, jak jistě tazatel ví, má v současné době důvěru 8 % občanů. Prezident, který je zvolen přímou volbou není mluvčím jakékoliv politické strany, je především mluvčí občanů. A měl by tedy vyjadřovat ve svých vystoupeních názor těchto 92 % občanů. Samozřejmě bude-li to levicový prezident a já se s tím nějak neskrývám, tak vláda Petra Nečase to bude mít s levicovým prezidentem o něco obtížnější, než jestliže v čele prezidentského úřadu bude předseda jedné ze silných vládních stran.”

V jiném prezidentském duelu pak hovořil následovně: “ Jsem levicový politik a jsem odpůrcem Nečasovy vlády. Je-li Nečasova vláda pravicová a je-li případný budoucí prezident levicový, pak bych minimálně kritizoval Nečasovu vládu za chyby, které dělá.”

Poslanec Benda mluví o propuštění bývalých poslanců Tluchoře, Fuksy a Šnajdra z vazební věznice (zadržovaných v souvislosti s údajnou korupcí kolem tzv. politických trafik) na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu. NS rozhodl o vynětí trojice z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Jejich trestní stíhání bylo skutečně na jejich žádost nejvyšším státním zástupcem Zemanem zrušeno. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Vláda Jiřího Rusnoka byla oficiálně jmenována 10. července 2013. Od tohoto data přibylo na účet Jana Fischera celkem 531 Kč. (viz transparentní účet Jana Fischera)

Jiří Rusnok byl pověřen sestavením vlády dne 25. června 2013, o možném angažmá Jana Fischera v této vládě na postu ministra financí se v médiích začalo spekulovat už na přelomu června a července. (viz zpravodajské servery iDnes.cz, Aktualne.cz nebo zpravodajství ČT) V této době se také na účtu Jana Fischera začaly objevovat sponzorské dary pro splacení dluhů z prezidentské kampaně. Od 4.do 9. června 2013 na tento účet přibylo celkem více než 5 320 000 korun. (viz transparentní účet Jana Fischera)

Nehodnotíme smyslnost/nesmyslnost tohoto kroku, nicméně je pravdou, že ministr kultury Jiří Balvín skutečně ve čtvrtek 1. srpna odvolal ředitele Národního divadla Jana Buriana. Hned následující den však ministr kultury na základě nařízení premiéra Jiřího Rusnoka jmenoval Jana Buriana zpět do funkce, avšak ten si nyní klade podmínky.

Zda tento krok vyvolal ,, absolutní rozvrat ” v Národním divadle neověřujeme, nicméně několik herců v reakci na tento krok podalo výpověď. Umělečtí šéfové baletu a činohry pak požadují odvolání Jiřího Balvína z postu ministra kultury.