Demagog.cz

Jednání o vládě

Předsedové KSČM a KDU-ČSL v České televizi hodnotili vyjednávání o vládě, kauzu Nikulin i věci, které jsou spjaty s fungováním české dolní komory. 

Ověřili jsme
Události, komentáře ze dne 4. dubna 2018 (moderátor Jiné, záznam)

11 ověřených výroků

Pavel Bělobrádek

Pavel Bělobrádek

Mohu mluvit za KDU-ČSL. Ta před volbami řekla jasné limity a ty držíme stále. Nebudeme ve vládě, která bude závislá na hlasech extremistů a radikálních stran, a stejně tak nebudeme ve vládě, kde bude člen vlády, kterému hrozí kriminál. Člověk, který je obviněn. To jsou věci, které nebyly splněny, proto jsme odešli do opozice.

Bělobrádkův výrok je pravdivý, protože se v době před volbami vyjádřil, že KDU-ČSL nepůjde do případné vlády se stíhaným premiérem, a zároveň vyloučil účast na vládě, která by měla podporu radikálů – tedy dle lidovců stran KSČM a SPD.

Pozice KDU-ČSL k otázce účasti na vládě byla veřejně reflektována několikrát. Ke spolupráci na vládě, která má trestně stíhaného předsedu, se KDU-ČSL stavila negativně, ať už slovy svého předsedy (například pro Lidovky.cz, Echo24) či přímo na oficiálních stranických stránkách.

Podobně zamítavý je i postoj k účasti ve vládě či její toleranci, pokud by s ní byla spojena spolupráce s KSČM a SPD. Tato pozice je zmíněna například na oficiálních stránkách KDU-ČSL.

Pokud jde ale o odchod KDU-ČSL do opozice, důvodem je podle jejího vyjádření spíše obecná situace a výsledky voleb, než nesplnění výše zmíněných podmínek. I přesto ale výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pavel Bělobrádek

Pavel Bělobrádek

A když jsme se snažili tuto podmínku s hnutím ANO otevřít (aby nebyl premiérem obviněný člověk, pozn. Demagog.cz), tak nám bylo řečeno, že to dál nemá smysl, protože tato podmínka nikdy splněna nebude.

Dne 24. ledna 2018 informovala Česká tisková kancelář (ČTK) o zhruba půlhodinové schůzce zástupců hnutí ANO a KDU-ČSL. Z této schůzky vyplynulo, že hnutí ANO nepřistoupí na podmínku lidovců, aby členem vlády nebyl trestně stíhaný člověk.

V únoru stejného roku sám Babiš uvedl: „(...) budu jediný kandidát na premiéra až do smrti.“

Pavel Bělobrádek

Pavel Bělobrádek

(...) menšinová vláda, konečně o tom otevřeně mluvil její předseda (předseda hnutí ANO, pozn. Demagog.cz), dlouhodobě je tím nejlepším (...)

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož předseda ANO Andrej Babiš skutečně dlouhodobě a otevřeně hovoří o tom, že nejlepší variantou je menšinová vláda.

Na začátku ledna 2018 se Babiš v rozhovoru pro Právo vyjádřil o menšinové vládě následovně: „Určitě preferuji menšinovou vládu, nebudu to zastírat. Je to ta nejlepší varianta.“

V rozhovoru pro iDNES.cz na konci ledna 2018 mluvil Babiš opět o menšinové vládě jako o nejlepším řešení: „Samozřejmě je nejlepší menšinová vláda jednobarevná, protože je akční a funguje o mnoho lépe než koaliční.“

Pavel Bělobrádek

Pavel Bělobrádek

(...) pro současnou menšinovou vládu, která může vládnout neomezeně, protože má v tom podporu prezidenta republiky.

Ústava České republiky říká, že prezident jmenuje předsedu vlády (čl. 62) a na jeho návrh další členy vlády. Po svém jmenování musí vláda do 30 dnů předstoupit před poslance s žádostí o důvěru. Pokud ji nezíská, prezident opět jmenuje předsedu vlády. Aktuálně se nacházíme v bodě, kdy vláda důvěru nezískala a prezident stále nejmenoval ve druhém pokusu předsedu vlády. Prozatím se Miloš Zeman omezil na to, že Andreje Babiše pověřil vyjednáváním o vládě. Tento krok není v Ústavě přímo zakotven, nicméně jde o zvyklost, kterou využívali i zbývající polistopadoví prezidenti.

Z pohledu Ústavy se tedy nacházíme v bodě, kdy je na rozhodnutí prezidenta, jak dlouho bude Babišova vláda v demisi vládnout.

Během prezidentských voleb mluvil Zeman o tom, že podmíní druhý pokus pro sestavení Babišovy vlády 101 hlasy. Po výhře v druhém kole ale tuto podmínku zrušil a dal Babišovi na vyjednávání neomezenou dobu.

Ke konci února řekl Vojtěch Filip po jednání s prezidentem, že by Zeman uvítal sestavení vlády nejpozději do prázdnin. V pořadu televize Barrandov prezident také přiznal, že začíná být z jednání nervózní. Reálně se ovšem neděje ze strany prezidenta nic a vláda v demisi stále funguje. Je tedy na prezidentovi, kdy vláda v demisi skončí (z pohledu Ústavy), a to tak, že jmenuje vládu novou. V tomto ohledu má Bělobrádek pravdu.

Pavel Bělobrádek

Pavel Bělobrádek

Zaprvé jsou tady fakta. Fakta jsou, že hlasovací mašina ANO, SPD a KSČM funguje ve Sněmovně už několik měsíců (...) Je potřeba se podívat na ta hlasování, podívat se na to, kdy bylo možné o některých věcech diskutovat, ale nebyly schvalovány ani programy schůzí.

Jak vyplývá z veřejných zdrojů, hnutí ANO, SPD a KSČM dvakrát neumožnily projednávání pořadu mimořádné schůze. K neschválení programu schůze došlo v aktuálním volebním období ve třech případech. Výrok přesto hodnotíme jako neověřitelný, protože Bělobrádek popisuje „hlasovací mašinu“, tedy obecný trend, kdy tři kluby mají hlasovat jednotně. Na pouhých dvou příkladech ovšem toto tvrzení nelze reálně doložit a širší zpracování, které by reflektovalo všechna hlasování, je mimo možnosti tohoto odůvodnění.

Návrh pořadu schůze, a tedy i následné diskuze všech poslanců, byl zamítnut v tomto volebním období zatím třikrát. Poprvé se tak stalo 7. března, kdy Poslanecká sněmovna měla projednávat odvolání místopředsedy Sněmovny Tomia Okamury. Pro schválení bodů byly kluby ODS, Pirátů, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a Starostů. Proti návrhu hlasovali všichni poslanci kromě Rostislava Vyzuly (ANO) a SPD. Za KSČM se většina klubu zdržela kromě poslance Zdeňka Ondráčka, který byl proti návrhu. Dodejme, že zdržení se je v tomto případě de facto, jako by poslanec hlasoval proti.

Dalším případem byla schůze 9. března, na jejímž pořadu byl bod o personálních změnách, které provádí vláda v demisi. Proti návrhu hlasovali jen čtyři poslanci – Andrej Babiš, Martin Kolovratník, Richard Brabec a Marcela Melková (všichni ANO). Přihlášení poslanci za KSČM a SPD se hlasování zdrželi. Strana ODS, Piráti, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09 a Starostové hlasovali pro návrh.

Třetím a posledním případem byla schůze 27. března, na které se mělo projednávat správní řízení s ředitelem GIBS. Ač ani v tom případe nedošlo ke schválení programu schůze, jednání bylo neveřejné, a tak nelze zjistit, kdo jak hlasoval.

Pavel Bělobrádek

Pavel Bělobrádek

Konečně sociální demokraté to také dělali za Jiřího Paroubka, kdy hlasovali s komunisty přesto, že byli v koalici, hlasovali s opozičními komunisty, když se jim to hodilo, když to pro ně bylo výhodné.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože ve volebním období 2002–2006 skutečně vládní sociální demokraté v Poslanecké sněmovně využívali většiny 111 hlasů (v jistém období a pro některé konkrétní zákony) s KSČM, zatímco vládní koalici tvořili s lidovci a unionisty.

Jiří Paroubek byl předsedou vlády od dubna 2005 do září 2006. Sociální demokraté vládli v koalici s KDU-ČSL a US-DEU. V tomto období Sněmovna skutečně schválila některé zákony nikoliv hlasy vládní koalice, ale hlasy sociálních demokratů a komunistů.

Například zákoník práce a zákon o neziskových nemocnicích byly schváleny hlasy ČSSD a opoziční KSČM, zatímco tehdejší koaliční partner ČSSD, KDU-ČSL, hlasoval proti.

Ostatně v září 2005 se Paroubek vyjádřil na toto téma svým slavným výrokem: „Zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, lidu této země, budeme schvalovat i třeba s komunisty. A kdyby tady spadli Marťani, tak je budu schvalovat s Marťany.“

ČSSD takto v květnu 2006 společně s KSČM schválila například zákoník práce nebo zákon o neziskových nemocnicích.

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip

A jestliže pan, pan ministr spravedlnosti je schopen odepřít advokátovi, aby se seznámil s tím, že někoho vydává z předběžné vazby do vydávací vazby, což je právní úkon, u kterého musí být advokát, a on to obejde, obejde to šest minut po půlnoci na státní svátek (...)

Jak přesně došlo ve věci vydání Nikulina k jeho extradici, není veřejně dohledatelné. Všechny aspekty této události nejsou jasné, a není tedy možné posoudit, nakolik je výrok Filipa přesný.

O tom, že k vydání Nikulina a jeho odjezdu ze země těsně před svátky skutečně došlo, svědčí vyjádření samotného ministra Pelikána. Ten pro server iROZHLAS.cz uvedl:

Vylučujete tedy, že by načasování vydání na noc před svátky bylo účelové? Šlo skutečně o nejbližší možný termín?Byl to nejbližší možný termín. Tak to prostě vyšlo.

O vydání svého klienta se právní zástupce Sadílek podle svých slov dozvěděl až z médií. Proč jste ho předem neinformoval?
Právní zástupce pana Nikulina je skutečně právní zástupce, není to jeho opatrovník, není to někdo, koho bychom se chodili ptát před tím, než učiníme nějaké opatření, které máme právo učinit. Nevidím na tom nic divného.

Nebyla potřeba z vašeho pohledu informovat právního zástupce předem?
Absolutně ne. Zároveň je nutno říci, že z bezpečnostních důvodů bylo vhodné, aby o tom, že bude pan Nikulin transportován na letiště, vědělo co nejméně osob.“

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip

Když tahle kauza byla sledovaná (Nikulin, pozn. Demagog.cz), on (Pelikán, pozn. Demagog.cz) flagrantně poruší ústavní principy České republiky, mezinárodní právo, vnitřní právní předpisy.

Jak plyne z dřívějšího rozhodnutí Ústavního soudu (které je ministr povinen respektovat), není možné, aby Pelikán o vydání rozhodl před pravomocným rozhodnutím soudu o tom, zda bude J. Nikulinovi udělena mezinárodní ochrana, či nikoliv. Pokud by tak učinil, jednalo by se o postup rozporný se zákonem a o porušení ústavně zaručených základních práv. Výrok ovšem hodnotíme jako neověřitelný, problematická k hodnocení je jak otázka mezinárodního práva, tak i fakt, že porušení práva by měl v tomto případě konstatovat nezávislý soud.

V případě hackera Nikulina byla před soudy zároveň vedena dvě řízení. První se týkalo toho, zda může být vydán do USA k trestnému stíhání, v druhém řízení soudy posuzovaly jeho žádost o udělení azylu.

O vydání Nikulina do USA byla veřejnost informována 30. března 2018. Již v květnu 2017 o přípustnosti Nikulinova vydání jak do USA, tak do Ruska rozhodl kladně Městský soud v Praze, což následně potvrdil i Pražský vrchní soud. Věcí se zabýval také Ústavní soud, který však Nikulinovu stížnost odmítl. V takové situaci přešlo finální rozhodování na ministra spravedlnosti.

Vedle tohoto vydávacího řízení však souběžně probíhalo řízení o udělení azylu. Nikulinovu žádost o azyl nejprve zamítlo ministerstvo vnitra a následně toto rozhodnutí potvrdil také Městský soud v Praze. Proti jeho rozhodnutí však podal Nikulin kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Jak na Twitteru upozornil ústavní právník a asistent soudce Ústavního soudu Martin Kopa, prakticky totožnou situací se v jiném případu již v minulosti zabýval Ústavní soud; ten rozhodl, že v případě, kdy jsou současně vedle sebe vedena řízení o vydání a řízení o udělení azylu, je povinností ministra vyčkat s rozhodnutím o vydání, až pravomocně skončí řízení o udělení azylu. Opačný postup podle Ústavního soudu vede k závěru, že došlo k porušení ústavně zaručených základních práv.

Pokud v případě Nikulin rozhodl ministr Pelikán o vydání před soudním rozhodnutím o udělení azylu, postupoval v rozporu se zákonem a s tímto dřívějším rozhodnutím Ústavního soudu. Ústavní soud totiž navíc uvedl, že ministr spravedlnosti má ze zákona povinnost zkoumat, zda nebyl dané osobě udělen azyl nebo jestli řízení o udělení azylu před soudy stále neprobíhá.

Pokud by Nejvyšší správní soud rozhodl o tom, že Nikulin má na udělení azylu nárok, ministru Pelikánovi by navíc jeho vydání výslovně zakazoval § 91 odst. 1 písm b) zákona o mezinárodní justiční spolupráci.

Nikulin byl do USA vydán na konci března 2018, dle ministra spravedlnosti pro větší důvodnost žádosti oproti té ruské. Vydání do USA veřejně kritizoval například prezident Zeman, i přes svůj odlišný názor však poznamenal, že respektuje právo ministra spravedlnosti rozhodnout v dané věci.

Pavel Bělobrádek

Pavel Bělobrádek

Pana Klause mohu maximálně tak politovat, mi ani nestojí tenhle blábol za nějakou skutečně seriozní reakci, protože pokud vím, tak ten, kdo prosazoval, aby ODS šla do koalice s hnutím ANO, byl on.

Václav Klaus mladší se opakovaně zmínil, že by koalici ODS a hnutí ANO podpořil, ačkoli několik dní po zvěřejnění výsledků voleb se v Parlamentních listech nechal slyšet, že případnou koalici ODS a ANO neschvaluje.

Přibližně o měsíc později, v rozhovoru z listopadu loňského roku pro Novinky.cz zaznělo:

Nedávno jste napsal, že vás voliči zvolili proto, abyste měnil školství, ne proto, abyste byl profesionální kritik. Znamená to, že byste byl pro, aby ODS šla do vlády s ANO?I takhle se to dá interpretovat.“

Vzhledem k tomu, že aktuálnější z vyjádření Václava Klause ml. koalici podporuje, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jistý názorový vývoj dokládá také výsledek vyhledávání Klausova postoje k dané věci v Googlu.

Pavel Bělobrádek

Pavel Bělobrádek

Pro pana Filipa za radikální stranu považuji komunisty. Konečně pan předseda Kováčik o komunistech jako o radikální straně sám hovořil v médiích.

Pavel Kováčik (KSČM) mluvil o této straně jako o radikálně levicové v roce 2011 v pořadu ČT Hyde Park (8:50), kdy řekl: „(...) dopouštíme se jedné věci: jsme tady jako ostře opoziční, radikálně levicová strana a to mnohým možná vadí (...)“

Dále mluvil Kováčik o KSČM jako o radikálně levicové straně v rozhovoru v lednu 2018 pro deník Haló noviny. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Vojtěch Filip

Vojtěch Filip

Například tím, že se, že se nám podařilo do jednání Poslanecké sněmovny zařadit bod, který se bude zabývat právě zločiny privatizace z devadesátých let.

Komunisté prostřednictvím svého předsedy navrhli 20. března na jednání Poslanecké sněmovny nový bod, který se jmenuje Nezaplacené podniky privatizované vládami ODS, ODA a KDU-ČSL v letech 1992 až 1996. Pro zařazení tohoto bodu hlasovaly kluby KSČM, hnutí ANO, Pirátů a většina přítomných z klubu SPD.

Bod tak byl zařazen a poslanci budou diskutovat nad těmito otázkami. Nakolik samotné jednání může vést k tomu, že se reálně s některou privatizací či jejími důsledky něco stane, nehodnotíme.