Ověř to! Ověřeno!

Výrok senátora Jirsy je hodnocen jako zavádějící. Přestože popisuje vcelku přesně reálie kolem novely volebního zákona v roce 2000, tak není pravda, že tato úprava prošla v obou komorách ústavní většinou, jak konkrétně tvrdí.

Co se týká zmíněného volebního zákona, tak v roce 2000 byl novelizován tak, že zaváděl některé nové prvky, které měly posilovat silnější strany ve volbách (např. zvýšení počtu volebních obvodů). Tato novela, která prošla zákonodárným procesem, byla prezidentem Havlem (ten nejprve zákon také vetoval) skutečně poslána k Ústavnímu soudu (.pdf - usnesení ÚS), jenž ji v roce 2001 zrušil (ne však celou).

Co se týká hlasování v obou komorách, senátor Jirsa mluví o ústavní většině. Ta je definována jako nejméně třípětinová podpora všech poslanců/přítomných senátorů. V Poslanecké sněmovně je tedy třeba pro ústavní většinu nejméně podpora 120 poslanců a v Senátu se počet mění v závislosti na počtu přítomných.

HlasováníPodpora návrhu novely vol. zákonaPoslanecká sněmovna - 3. čtení Pro 117Senát Pro 40 (ze 79 přítomných) Poslanecká sněmovna - po vetu prezidenta Pro 124

Jak vyplývá s výše přiložené tabulky, ústavní většinou novela volebního zákona prošla pouze v Poslanecké sněmovně, a to až po vetu prezidenta Havla. Klasicky ve třetím čtení nedosáhla podpora ústavní většiny ani zde. Pro doplnění uvádíme, že tento typ zákona automaticky k prosazení ústavní většinu nepotřebuje, senátor Jirsa se na ni ovšem explicitně odvolává.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť i když nevíme, co považuje poslanec Roztočil za zásadní záležitost, tak je nepochybné, že proběhlo celostátní referendum o vstupu do Evropské unie v roce 2003.

13. a 14. června 2003 se uskutečnilo celostátní referendum o přistoupení České republiky k Evropské unii. Toto doposud jediné v ČR konané celostátní referendum bylo uskutečněno díky přijetí speciálního ústavního zákona. Jde o zákon č. 515/2002 Sb. o referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii.

Výrok senátora Okamury je hodnocen jako zavádějící, neboť i když je pravda, že ve Švýcarsku funguje institut odvolatelnosti politiků, reálně nefunguje v celé zemi, ale v pouze v 6 z celkových 26 kantonů. Navíc v několika byl tento institut dokonce zrušen.

Ve Švýcarsku sice existuje tzv. institut odvolání (něm. Abberufung, ang. recall), nikoli však na federální, ale pouze kantonální úrovni (Dvořákova, Vladimíra a kolektiv. 2008: Základní modely politických systémů, str. 244) a to pouze v šesti kantonech z celkových 26 - Bernu, Schaffhausenu, Solothurnu, Ticinu, Thurgau a Uri.

Naopak v kantonech Aargau (1980), Basilej (1984) a Lucerne (2007) byl tento institut ústavně zrušen.

Odvolatelnost politiků tedy nefunguje v celém Švýcarsku, ale pouze v jeho menší části, v některých kantonech je tento institut dokonce rušen. Právě z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící. Senátor Okamura má nicméně pravdu v tom, že k odvolávání politiků skrz "odvolatelnost referendem" prakticky vůbec nedochází.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož informace, na které Miroslav Kalousek odkazuje, jsou v důvodové zprávě přítomna na místě, které M. Kalousek označil.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o změně daňových předpisů v souvislosti s rekodifikací soukromého práva je dostupná ke stažení zde (.pdf). Na stránce 235 začíná kapitola č. 8. "Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy" a následující tři strany jsou vyplněny grafy a tabulkami.

Počet vydaných sKaret jsme ověřovali již na začátku dubna, kdy nás klientské centrum České spořitelny informovalo, že bylo předáno “více než 260 000 karet”.

Server Patria.cz ve svém článku z 2. května 2013 uvádí dokonce již číslo 274 tisíc (údaj k 25. dubnu). Zároveň uvádí, že na účty k sKartám bylo vyplaceno 7,34 miliardy korun. Nicméně nikde není přímo uvedeno, kolik z těchto peněz již klienti utratili. Stejnou částku, tedy čtyři miliardy korun realizovaných transakcí, zmiňuje také stranický kolega poslankyně Peckové, exministr Drábek.

Protože jsme však v tuto chvíli nenašli žádný nezávislý veřejný zdroj, který by tuto informaci potvrdil či vyvrátil, hodnotíme výrok jako neověřitelný.