Demagog.cz

Prezidentské interview ČT: Petr Hannig

Petr Hannig ve svém vystoupení v České televizi představoval sebe a své přednosti, se kterými jde do prezidentských voleb. Tématicky se pak věnoval např. otázkám Evropské unie, migrace nebo médií.

Ověřili jsme
Interview ČT24 ze dne 30. listopadu 2017 (moderátor Zuzana Tvarůžková, záznam)

8 ověřených výroků

Petr Hannig

Petr Hannig

A teď už nejsou vůbec žádný uprchlíci, to jsou ekonomičtí migranti, kteří sem jdou z oblasti Sahelu. !

Oblast Sahel se rozkládá na jižním okraji Sahary, táhne se od západu k východu Afriky a zahrnuje území Mauritánie, Senegalu, Mali, Burkiny Faso, Nigeru, Čadu, Súdánu, Eritrei a Etiopie.

Podívejme se na tabulku Eurostatu ukazující počty uprchlíků podle jejich státní příslušnosti za prvních šest měsíců roku 2017. V tomto období přišlo do Evropy přibližně 315 tisíc uprchlíků, nejvíce ze Sýrie (44 320), dále pak z Afghánistánu, Nigérie, Iráku a Pákistánu.

Uprchlíků ze zemí v oblasti Sahel, konkrétně z Eritrei, Senegalu, Mali a Súdánu, přišlo pak součtem do Evropy 27 290, což se jen těžko blíží například Syřanům. Rozdíl cca 17 tisíc lidí se pak dá srovnat třeba s počtem obyvatel Svitav (.pdf, str. 65).

Pokud bychom sledovali příchody do Evropy po moři, tak data Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ukazují, že nejvíce lidí přichází z Nigérie, Sýrie, Guinei, Pobřeží Slonoviny, Maroka a Bangladéše. Je tedy zjevné, že do Evropy přicházejí lidé i z jiných zemí, než jen ze zemí Sahelu, jak o tom Hannig mluví.

Petr Hannig

Petr Hannig

Já tedy, víte, ty všechny volby, vždycky jsem kandidoval jenom za stranu, kde jsem byl předsedou. Nikdy jsem v žádné jiné straně nebyl.

V roce 2002 založil Petr Hannig Stranu zdravého rozumu, která (dle informací v Rejstříku politických stran ministerstva vnitra) změnila v dubnu 2017 svůj název na Rozumní. Mezi těmito dvěma daty strana mírně změnila název vícekrát, avšak až na období let 2009–2010, kdy se strana nazývala Suverenita, byl její název téměř totožný.

Pro úplnost je třeba dodat, že Hannig byl předsedou strany i v době, kdy nesla název Suverenita – blok Jany Bobošíkové. Bobošíková pro účely parlamentních voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2010 figurovala ve straně jako její volební lídr.

Po celou dobu existence strany (i pod mírně změněnými názvy a po změně v roce 2017) je její předsedou zakladatel Hannig. Podle svých slov nikdy nebyl členem KSČ.

V rámci této strany kandidoval Hannig do veřejných funkcí (Senát, Poslanecká sněmovna, Evropský parlament) již patnáctkrát, avšak ani jednou neuspěl.

V tabulce níže se nachází výpis všech kandidatur Petra Hanniga do veřejných funkcí.

Typ voleb Název strany Rok Volební zisk v %

Senát Rozumní

2002

1. kolo : 2,19%

2. kolo: 0%

Senát

Rozumní

2004

1. kolo: 1,78%

2. kolo: 0%

Senát

Rozumní

2006

1. kolo: 1, 43%

2. kolo: 0%

Senát

Rozumní

2008

1. kolo: 0,79%

2. kolo: 0%

Senát

Rozumní

2010

1. kolo: 7,21%

2. kolo: 0%

Senát

Rozumní

2012

1. kolo: 3,50%

2. kolo: 0%

Senát

Rozumní

2014 1. kolo: 1,32%

2. kolo: 0%

Senát

Rozumní

2016

1. kolo: 2,34%

2. kolo 0%

Poslanecká sněmovna

Strana zdravého rozumu

2002

Strana celkově: 0,22%

Poslanecká sněmovna

Strana zdravého rozumu

2006

Strana celkově: 0,46%

Poslanecká sněmovna

Suverenita – blok J. Bobošíkové

2010

Strana celkově: 3,67%

Poslanecká sněmovna

Suverenita – Strana zdravého rozumu

2013 Strana celkově: 0,27%

Poslanecká sněmovna

Rozumní 2017

Strana celkově: 0,72%

Evropský parlament

Strana zdravého rozumu

2004

Strana celkově: 0,27%

Evropský parlament

Strana zdravého rozumu

2014 Strana celkově: 1,63%

Petr Hannig

Petr Hannig

No, já nemám úplně stejnou politiku jako pan současný prezident. Například já jsem zásadně proti přijetí eura.

Petr Hannig v rozhovorech s prezidentskými kandidáty – konkrétně například v Prezidentském duelu Seznamu, který jsme již dříve ověřovali – prohlásil, že je proti přijetí společné měny Evropské unie. Svůj postoj k euru dlouhodobě prezentuje například i kandidaturou do Evropského parlamentu za stranu Rozumní, jejíž oficiální název v roce 2014 zněl Strana zdravého rozumu –NECHCEME EURO – za Evropu svobodných států.

Miloš Zeman naproti tomu ve svých veřejných vyjádřeních pro média opakovaně vyjadřuje svůj kladný postoj k přijetí eura – avšak nejdříve tehdy, až z eurozóny vystoupí Řecko, protože v opačném případě by se Česká republika musela podílet na splácení řeckého dluhu.

Na 212. Žofínském fóru, konaném dne 22. června 2017 na téma Český národní zájem, Zeman uvedl, že Česká republika je na vstup do eurozóny připravena již téměř deset let a přijetí eura neuškodí národní suverenitě. Lidé se dle jeho vyjádření přijetí eura obávají iracionálně.

Ve svém vystoupení kromě dalšího řekl: „Česká republika je na vstup do eurozóny připravena necelých deset let, plníme maastrichtská kritéria, ale je tu mentální bariéra. Jen 30 procent Čechů je pro vstup do eurozóny (...) Nezmění se teplota, změní se pouze měřítko, ve kterém ty ekonomické jevy budete zobrazovat, to je všechno. Ale lidi se naprosto iracionálně bojí eura.“

Petr Hannig

Petr Hannig

Premiér Bohuslav Sobotka a premiér Slovenska Fico jezdili do Bruselu, aby jak Česká, tak Slovenská republika dostala ty dvě agentury, co byly v Londýně. Čili ta agentura finanční, ta měla přijít, já nevím přesně, jak se to jmenuje, do Prahy a léková do Bratislavy. Celou dobu to vyjednávají a potom kvůli zaměstnancům těch agentur, kteří si myslí, že jedou někam na divoký východ, to dají Amsterodamu a Paříži.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť situace kolem zmíněných agentur nebyla postavena tak, že by byl vyjednán jejich přesun do Prahy, resp. Bratislavy a na popud jejich zaměstnanců by k této věci nakonec nedošlo.

Velmi podobný výrok (Hannig zde vyměnil Fica za Orbána) jsme již v rámci kampaně ověřovali.

Přesunutí Evropského bankovního úřadu a Evropské lékové agentury se opravdu neuskutečnilo. Není však pravdou, že by český premiér Sobotka a slovenský předseda vlády Fico vyjednali přesun těchto agentur do Prahy a Bratislavy.

O přesunutí agentur se samozřejmě jednalo a každý stát se snažil vyjednat podporu pro své město. O postupu o přidělení agentur rozhodla Evropská rada, která 22. června 2017 zveřejnila pravidla pro kandidaturu měst. Již 5. června česká vláda delegovala zmocněnce pro kandidaturu Karla Dobeše, samotnou kandidaturu Prahy schválila až vláda 24. července 2017. Bratislava pak figurovala v seznamu měst ucházejících se o umístění Evropské agentury pro léčivé přípravky.

O novém sídle agentur rozhodovali ministři států Evropské unie 20. listopadu 2017. Společně s Prahou se o sídlo Evropského bankovního úřadu ucházel i Frankfurt nad Mohanem, Vídeň, Dublin, Paříž, Varšava, Brusel a Lucemburk, přičemž Praha patřila podle sázkařů spíše k outsiderům. Praha od ministrů států EU nedostala potřebný počet hlasů a byla vyřazena už v prvním kole. Ministři států rozhodli, že se agentura přesune do Paříže, Evropskou agenturu pro léčiva ministři přesunuli do Amsterdamu.

O přesunutí rozhodli ministři států EU. Je pochopitelně možné, že zaměstnanci agentur mohli vyvíjet tlak na dané rozhodnutí, to je ovšem neměřitelná veličina a veřejně není dostupná informace, že by toto mělo být rozhodujícím faktorem. Je tedy otázka, z jakého zdroje Hannig vychází.

Petr Hannig

Petr Hannig

...paní Merkelová neměla toho, myslím, že to bylo 5. září, nebo tak nějak, 2015 říct to, co řekla. Máme otevřené brány. A vlastně zazdila všechny do té doby platící evropské zákony.

Prohlášením kancléřky Merkelové o otevření hranic Německo opravdu porušilo evropské právo, konkrétně nařízení Dublin III týkající se kritérií pro určení členského státu příslušného pro posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Nejdřív si popišme situaci ze dní 4. a 5. září, kdy migrační krize dosáhla svého vrcholu. Čtvrtého září kolem 21. hodiny rozhodla Orbánova vláda, že Maďarsko už není schopno imigranty registrovat a autobusy je proto přivezly na hranici s Rakouskem. Z toho důvodu Němci a Rakušani otevřeli své hranice. Německo chtělo původně otevřít hranice jen krátkodobě, hranice nakonec zůstaly pro uprchlíky otevřené šest měsíců.

Toto otevření hranic však znamenalo, že Německo začalo přijímat uprchlíky bez ohledu na to, kde překročili hranice Evropské unie, což bylo v rozporu s nařízením Dublin III, podle kterého (.pdf, čl. 13 odst. 1) je i v případě nedovoleného překročení hranice EU příslušný k posouzení žádosti ten členský stát, na jehož území vstoupil žadatel jako první. Soudní dvůr EU toto pochybení vůči Dublinskému nařízení potvrdil (bod 83 a 84 odůvodnění a druhý výrok rozhodnutí). Státy podle něj dublinské nařízení nemohou překračovat ani z humanitárních důvodů.

Petr Hannig

Petr Hannig

Protože je ústavní zvyklostí druhou možnost dát druhému na pásce (při případném druhém pokusu, pozn. Demagog.cz). I když se to taky nestalo vlastně. V roce 2006 dostala první možnost Topolánkova vláda a druhou možnost znova Topolánkova vláda.

Podle článku 68 Ústavy jmenuje prezident předsedu vlády a na jeho žádost pak jmenuje další členy vlády. Vláda po svém jmenování musí předstoupit před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o důvěru.

Pokud tato vláda nezíská důvěru, jmenuje prezident předsedu vlády znovu, přičemž může jmenovat i stejného premiéra. Pokud ani tato vláda nezíská důvěru, pak jmenuje prezident předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. Prezident není ve jmenování předsedy vlády nijak omezen. Teoreticky může hlava státu jmenovat libovolnou osobu, nicméně přirozeně vychází z výsledků voleb.

Hannig ve svém výroku vyjadřuje názor, že při druhém pokusu by měl šanci získat předseda druhé nejsilnější strany. Aktuálně to znamená, že by jmenoval Petra Fialu. Tento jeho postoj je zcela legitimní a nijak jej nehodnotíme. Hannig se ovšem odvolává na ústavní zvyklosti – žádné takové ústavní zvyklosti prakticky neexistují.

Od roku 1996 se po volbách sestavovala vláda doposud celkem šestkrát. Jediná vláda, které nebyla vyslovena důvěra při prvním pokusu, byla první vláda Mirka Topolánka. Prezident svým druhým pokusem jmenoval znovu Mirka Topolánka, jehož druhá vláda již získala důvěru Poslanecké sněmovny. Zpravidla hlava státu jmenuje premiérem předsedu vítězné strany, i když i zde již došlo k výjimce. V roce 2010 Václav Klaus jmenoval předsedou vlády Petra Nečase, jehož ODS byla ve volbách na druhém místě.

Ústavní zvyklostí tedy není při druhém pokusu jmenovat lídra druhé nejsilnější strany. K této situaci doposud došlo pouze jednou a prezident se zachoval tak, že jmenoval podruhé stejnou osobu, která předtím se svou vládou důvěru nezískala. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Petr Hannig

Petr Hannig

No politici, média, média hrozně tedy bojovala za to, i v té Velké Británii, aby Velká Británie zůstala v Evropské unii.

Řada britských deníků zastávala v období před referendem pozici opustit Evropskou unii. Jednalo se především o bulvární média, která podle Huffington Post mohla ovlivnit dohromady 4,8 milionu svých čtenářů oproti 3 milionům čtenářům deníků, které byly pro zůstání v EU.

Mezi deníky, které proklamovaly postoj opustit Evropskou unii, byl Daily Mail, The Sun, The Telegraph, Express, Star a The Sunday Time. Například na titulní straně Daily Mail se objevily zprávy jako: If you believe in Britain, vote Leave (Pokud věříte v Británii, volte odchod), Who will speak for England? (Kdo promluví za Anglii?); v The Sun se pak objevilo například BeLeave in Britain (Věřte/opustit v Anglii) a po referendu Sun wot won it (Sun to vyhrál).

Naopak důležitost zůstat v EU zdůrazňovaly serióznější noviny. Mezi nimi například The Guardian, The Financial Times (Britain should vote to stay in European Union – Británie by měla volit za setrvání v Evropské unii), The Times, Daily Mirror, The Mail nebo The Observer.

Daily Mirror například v jednom ze svých vydání uvedl, že i přes některé neshody, které tento list měl s Evropskou unií, na své čtenáře apeluje, aby volili pro setrvání.

Opustit Evropskou unii:

Daily Mail a The Sun

Zdroj

Express

ZdrojZůstat v Evropské unii:

The Times

Zdroj

The Guardian

Zdroj

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť britská média nepodporovala plošně hlasování proti Brexitu – naopak některé velmi vlivné tituly zcela zřetelně uváděly, že by měli Britové hlasovat pro opuštění Evropské unie.

Petr Hannig

Petr Hannig

Já jsem čet v nějakých novinách, že Madeta byla hrozně poškozena tím, že ty ruské sankce jsou (...) Rusko, Německo, který je proti, je pro sankce, tak si dělá ten plynovod nebo ropovod.

Konflikt na Ukrajině vyvolal mnoho reakcí. Mezi ně patří také sankce. Nikoliv jen ze strany Evropské unie vůči Rusku, jak se může z výroku Hanniga zdát, ale také ze strany Ruské federace proti Evropské unii a sankce USA vůči Rusku. Sankce, které uvalila Evropská unie na Ruskou federaci, nemají žádný vliv na obchod s potravinami ani na energetiku.

Pětina celkové produkce největší české mlékárny Madeta končila před zavedením sankcí a přerušením obchodních styků v Ruské federaci. Na začátku roku 2015 jihočeská Madeta vyčíslila ztrátu na 150 miliónů. Později v roce 2015 pak uvedla, že neobnoví končící smlouvy se 72 dodavateli mléka, přičemž ve většině případů se jednalo o malé producenty.

Madeta je tak poškozena sankcemi, které uvalila Ruská federace na země Evropské unie. Tyto sankce zakazují dovoz potravin ze západní Evropy a reagují tak na sankce, které naopak Evropská unie uvalila na Rusko. Sankce Evropské unie vůči Rusku se týkají především zákazu dovozů zbraní, zákazu obchodování s finančními institucemi, ve kterých mají ruští majitelé větší jak poloviční podíl, anebo také obchodu s citlivými technologiemi.

Ovšem existují ještě třetí sankce, které reagovaly na ukrajinskou krizi a to konkrétně americké. Sankce, jenž drtivě schválily obě komory Kongresu, mohou ohrožovat energetickou situaci Evropské unie. Ty kritizuje i Německo. Mohly by zkomplikovat výstavbu připravovaného plynovodu, který je známý také jako Nord Stream 2, jenž má vést po dně Baltského moře.

Petr Hannig tak velice zjednodušuje systém sankcí, jež byly vyvolány krizí na Ukrajině. Německo, jako člen EU, je pro sankce Evropské unie vůči Rusku, avšak ty nikterak nezasahují do energetické oblasti. Naopak Německo a např. i předseda Evropské komise Juncker zaujímají silný negativní prostoj k sankcím, které uvalily Spojené státy americké na Rusko.

V nejobecnějším pohledu, tedy že Německo sice slovy kancléřky Merkelové podporuje evropské sankce vůči Rusku a přitom s Ruskem obchoduje (byť v jiných oblastech), má ovšem Hannig pravdu. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, byť se prezidentský kandidát dopouští řady zjednodušení.