Schwarzenberg, Zaorálek, Zahradil

Výrok místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Zaorálka lze s ohledem na záznam hlasování a detail rozpravy v Senátu České republiky ze dne 8. února 2012 označit jako pravdivý.

Na 17. schůzi senátu ze dne 8. února byl zařazen bod6 -Informace vlády ČR o výsledcích jednání Evropské Rady, která se konala 30. 1. 2012 a Informace předsedy vlády o stavu příprav Fiskální úmluvy a pozici Vlády ČR tuto úmluvu schválit. Nejprve vystoupil s informací o průběhu zmíněného jednání Evropské rady premiér Nečas, který obhajoval svou pozici a vysvětloval, proč za Českou republiku tuto fiskální úmluvu nepodepsal. Argumentoval tím, že " konečný text byl projednán až na samotném summitu, takže nemohl být našimi experty analyzován, natož prodiskutován ve vládě či parlamentu." Dále obhajoval svůj postoj z tohoto summitu tak, že "smlouva je otevřena k přístupu smluvních stran i po březnovém podpisu bez omezení kdykoli v budoucnosti." Následně byl po vystoupení premiéra Nečase načten návrh usnesení senátorky (a také zpravodajky tohoto bodu) Aleny Gajdůškové, který obsahoval "doporučení předsedovi vlády, aby přehodnotil své stanovisko a Česká republika přistoupila ke Smlouvě současně s většinou členských států EU na dalším jednání Evropské Rady tak, aby se Česká republika nezbavila vlivu na další formování politik EU." Současně s tímto usnesením senátorka Gajdůšková kritizovala premiéra, že neinformoval senát na zasedání 25. ledna 2012 o svém záměru na jednání Evropské rady zmíněnou smlouvu odmítnout. Návrh usnesení v duchu výroku poslance Zaorálka byl po následné senátní diskuzi schválen v hlasování, kdy tento návrh podpořilo 41 senátorů (šlo o 39 senátorů ČSSD a senátory Pitharta a Bayerovou).

Česká republika je skutečně, co se týče mezinárodního obchodu, velmi vázaná na evropský trh. Podle údajů Českého statistického úřadu činil vývoz do zemí eurozóny za prosinec 2011 144,4 miliard Kč. Celkový export za tento měsíc činil 228,5 miliard Kč. Procentuálně nám to dává číslo přibližně 63%. Co se týče dovozu, tak celkový objem dovozu čítal částku 218 miliard Kč, přičemž za eurozónu je toto číslo 108,7 miliard Kč. Procentuálně nám to tedy dává hodnotu 49,5 %. Přesné statistické údaje z ČSÚ jsou dostupny zde, konkrétně tabulka č.3: Zahraniční obchod se zbožím podle skupin zemí.

Ve výroku je tedy hodnota vývozu nadnesena o celých 7%, a u dovozu pak o 10%. Vzhledem k tomuto faktu si dovolujeme označit výrok za nepravdivý.

Z důvodu relevantní připomínky v komentáři, jsme se rozhodli spočítat i celkový objem dovozu a vývozu ČR s eurozónou za celý rok 2011. Tyto udaje se ale markantně neliší od údajů za měsíc prosinec. Přesná čísla jsou 2677 miliard Kč za celkový objem dovozu, z toho 1354 miliard Kč do zemí eurozóny. Procentuálně vyjádřeno zde směřuje 50% dovozu. Co se týče vývozu, tak za uplynulý rok byl celkový vývoz v hodnotě 2869 miliard Kč, z toho 1883 miliard Kč do zemí eurozóny. Převedeno na procenta to dává 65%. Nadhodnocení dovozu tedy zůstává stejné a u vývozu pouze o 2% přibližuje Zaorálkovo tvrzení ke skutečnému údaji, přesto je zde pořád 5% rozdíl. Pro ověření statistik bylo použito oficiální databáze Českého statického úřadu.

Na základě veřejně přístupných zdrojů byl výrok Jana Zahradila označen za pravdivý. Oficiální znění daného vládního mandátu není sice dohledatelné, pokud však nebudeme striktně lpět na doslovnosti, tak vyjádření premiéra Nečase a ministra Kalouska daný výrok potvrzují.

Úřad vlády ČR uvedl v emailové komunikaci následující: " Mandát byl projednán a schválen (.pdf) Výborem pro Evropskou unii dne 29. února 2011. Vzhledem k tomu, že jednání Evropské rady jsou neveřejná, jsou i dokumenty, obsahující informace k těmto jednáním (a to je právě případ i zmíněného mandátu) dokumenty interními a tudíž veřejnosti nepřístupnými."

Na zasedání poslanecké sněmovny však premiér Nečas informoval poslance ohledně rámcové pozice přijaté vládou na schůzi 18. ledna 2012. Řekl, že "rámcová pozice, schválená vládou 18. ledna, jasně říká - cituji: "S ohledem na změnu podmínek pro přijetí eura v důsledku ratifikace smlouvy se v souladu s programovým prohlášením vlády jeví nezbytné, aby byl souhlas s ratifikací této smlouvy vyjádřen v referendu nebo aby referendem bylo podmíněno pozdější přijetí eura, jež nastane účinností smlouvy, jímž nastane účinnost smlouvy vůči ČR. Bez jasné politické shody na této věci nemůže pověřený zástupce vlády ČR smlouvu podepsat.
Znovu opakuji citaci poslední věty z rámcové pozice, schválené jednomyslně vládou 18. ledna letošního roku: "Bez jasné politické shody na této věci nemůže pověřený zástupce vlády ČR smlouvu podepsat."
Ohledně premiérova vystoupení se píše také na stránkách Vlády ČR. Také slova Miroslava Kalouska, místopředsedy TOP 09, na tiskové konferenci po jednání vlády z 18. ledna 2012, potvrzují danou diskuzi ohledně způsobu ratifikace smlouvy:

"Velmi vážnou diskuzi jsme vedli o způsobu ratifikace této smlouvy, kdy vláda většinou obou dvou našich koaličních partnerů, z důvodů, které bereme na vědomí a respektujeme, si přeje ratifikaci referendem.Ministři za TOP 09 jsou opačného názoru, nehlasovali jsme pro referendum a nedomnívám se, že by TOP 09 jako politická strana podpořila tento zákon o referendu v PS i v Senátu, sdělili jsme našim koaličním partnerům 3 důvody, které proto máme."
To jasně ukazuje situaci, při níž opravdu obdržel premiér Nečas od vlády mandát, o kterém hovoří europoslanec Zahradil, ošem za situace vyplývající z Jednacího řádu vlády (článek VI hovoří o schvalování usnesení vlády nadpoloviční většinou všech členů vlády), tedy za nesouhlasu jedné ze tří koaličních stran. Výše uvedenou rámcovou pozici vlády k návrhu mezinárodní smlouvy o posílené hospodářské unii schválil také vládní orgán Výbor pro Evropskou unii.

Česká vláda se v lednu letošního roku rozhodla podpořit původní návrh Velké Británie, Francie a Německa, jež se rozhodli usilovat o postupné snížení rozpočtu EU na 0,8% celkového HDP Evropské unie, tudíž opravdu iniciovala podporu postupnému snížení evropského rozpočtu až na 0,8% celkového HDP společenství.

Česká republika původně podporovala návrh Evropské komise, který navrhoval rozpočet ve výši 1,05 % HDP Evropské unie, čímž stála na straně zemí, které nejsou čistými plátci do rozpočtu Unie. Obrat nastal až na zasedání vlády v úvodu roku 2012, kdy se kabinet rozhodl přehodnotit priority a usilovat po boku čistých plátů (země, které do rozpočtu více přispívají než získávají) o postupnou redukci rozpočtů.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože návrh perspektivy ze strany Komise je v projednávání již od června 2011 a samotná jednání probíhají od října téhož roku.

Soubor návrhů týkajících se finanční perspektivy pro období 2014-2020 Komise zveřejnila 29. června 2011 (viz (.pdf): COM(2011)500, COM(2011)403, COM(2011)398 a COM(2011)510). K prohloubení jednání pak došlo v říjnu 2011 a podle odhadů potrvají až do října roku 2012, kdy pravděpodobně dojde k přesunu vyjednávání na půdu Evropské rady. Podle euroskop.cz by k politické dohodě na úrovni Rady mělo dojít už v polovině tohoto roku pod vedením Dánska a na konci roku 2012 se během kyperského předsednictví počítá s uzavřením meziinstitucionální dohody. Celý proces by měl být uzavřen v roce 2013. V každém případě tato data neodpovídají výroku pana Zahradila.

(Odpověď na komentář Lubomíra Zaorálka: "Já jenom ale musím říci, že jsem jednal s komisařem pro konkurenceschopnost nedávno, který mě upozornil na to, že česká pozice, která tlačí na snížení rozsahu toho rozpočtu, nebude mít za důsledek snížení zemědělské politiky, ale naopak snížení rozsahu kohezních fondů.")

Na základě níže uvedeného rozboru smlouvy a dalších informačních zdrojů jsme označili výrok europoslance Zahradila o novém mechanismu kontroly fiskální odpovědnosti států eurozóny evropskými orgány za pravdivý.

Zásadní body ve Smlouvě (.pdf) o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (tzv. fiskální pakt) jsou následující:

Hned v preambuli je uvedeno, že rozpočtový schodek nesmí překročit 3 % HDP a deficit veřejných financí musí být podle této smlouvy nižší než 60 % HDP. V tomto ohledu nejde o nic nového, k těmto hodnotám se již země eurozóny zavázaly v Paktu růstu a stability. O těchto hodnotách se píše také ve článku třetím, kde je dále uvedeno, jak mají vstoupit daná pravidla v platnost ve vnitrostátních právních řádech. Optimální řešení je dle smlouvy ustanovení ústavního charakteru. Případně je ovšem možné také ustanovení jinak závazného charakteru.

Zde je zajímavé podotknout, že v programové prohlášení (.pdf) Nečasova kabinetu se píše, že "vláda předloží ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti."

Článek pátý uvádí:

"Smluvní strana, vůči které se dle smluv, na kterých je založena Evropská unie, uplatňuje postup při nadměrném deficitu, zavede program rozpočtového a ekonomického partnerství obsahující podrobný popis strukturálních reforem, které se musí zavést a vykonat za účelem zabezpečení účinné a udržitelné korekce nadměrného deficitu. Obsah a forma takových programů se vymezí v rámci práva Evropské unie. Jejich předkládaní Radě Evropské unie a Evropské komisi na účely jejich schválení a monitorování se uskuteční v kontextu existujících postupů dohledu stanovených v Paktu stability a růstu.
Vykonávaní programu rozpočtové a ekonomického partnerství a ročních rozpočtových plánů, které jsou s nimi v souladu, bude monitorovat Rada Evropské unie a Evropská komise. "

Jak uvádí dále rozbor serveru aktuálně. cz, další články obsahují následující:

"Článek 6 předpokládá koordinační a oznamovací povinnost týkající se emisí dluhopisů.
Článek 7 navrhuje zakotvit v zásadě ,,automatické" přijetí navrženého opatření Komise vůči příslušnému státu v řízení pro nadměrný rozpočtový schodek, pokud není kvalifikovaná většina členských států eurozóny proti.
Článek 8 zakotvuje pravomoc Soudního dvoru Evropské unie přezkoumávat správnost a úplnost transpozice pravidel o vyrovnaném státním rozpočtu v právních řádech členských států EU. Nově je umožněno, aby SDEU sankcionoval smluvní stranu, která nesplní jeho první odsuzující rozsudek.
Článek 12 zavádí orgán EU složený z hlav států a vlád zemí eurozóny. Článek navrhuje pravidelné neformální zasedání (nejméně dvakrát ročně) na úrovni hlav států a předsedů vlád členských států eurozóny v rámci tzv. Euro summitů a předsedy Evropské komise. Na jednání by byl zván i prezident Evropské centrální banky. Tento Euro Summit bude mít také svého zvoleného šéfa."

V analýze smlouvy provedené Tomášem Břicháčkem v časopisu Revue politika se opravdu píše o přenosu pravomocí, je zde uvedeno následující:

"Smlouva by z hlediska českého ústavního pořádku byla nepochybně smlouvou podle článku 10a Ústavy, tj. takovou, jíž jsou některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. Na jejím základě by totiž jednak byly svěřeny konkrétní pravomoci mezinárodním institucím, jednak, jak již bylo řečeno, by došlo k faktické změně zakládacích smluv EU.
Přenos kompetencí na mezinárodní instituce je nejlépe patrný u pravomocí svěřených Soudnímu dvoru v článku 8, tj. pravomoci přezkoumávat zakotvení pravidla vyrovnaného rozpočtu a případně ukládat sankce. Dále je případné o takovém přenosu hovořit v souvislosti s rolí, jakou by měly hrát Rada a Komise při schvalování zmíněných „programů rozpočtového a hospodářského partnerství" či v případě vytvoření eurosummitu a jeho úkolů při řízení eurozóny. V širším smyslu lze považovat za přenos pravomocí i posílení postavení Komise v rámci změny hlasovací procedury v řízení o nadměrném schodku (čl. 126 SFEU), protože zde získává prakticky možnost přijímat rozhodnutí sama, nejsou-li kvalifikovanou většinou vetována.
Ze závěru o faktické změně zakládacích smluv EU, které jsou z pohledu českého práva smlouvami podle článku 10a, vyplývá logicky nutnost kvalifikovat navrženou smlouvu stejným způsobem.
Na tomto posouzení nic nemění skutečnost, že pro smluvní státy, které (zatím) neplatí eurem, by se povinnosti ze smlouvy (pokud by se iniciativně nepřihlásily k těm, kde to smlouva umožňuje) bezprostředně nevztahovaly a aktivovaly se až okamžikem přijetí eura. Už ratifikací smlouvy by byl dán nevratný souhlas s přenosem pravomocí, který bude účinný ke dni přijetí eura. Šlo by tedy jen o přenos s odloženou účinností.
K souhlasu s ratifikací tohoto druhu mezinárodních smluv vyžaduje Ústava ČR souhlas Parlamentu daný ústavní většinou, popř. souhlas daný občany v referendu."

Podle údajů ministerstva financí získala ČR vůči rozpočtu EU téměř 180 miliard.

Ministr se odvolává k tvrzení moderátora z úvodu debaty: " vstup [do EU]vynesl státní pokladně zatím bezmála 180 miliard korun ". Moravec odkazoval k tiskové zprávě MFČR, které měří čistou pozici ČR vůči rozpočtu EU, tedy rozdíl mezi platbami ČR do rozpočtu EU a příjmy z něj. K období let 2004-2011 poskytuje ministerstvo kladný údaj 176,15 miliard korun.

Schwarzenberg sice částku navýšil o Moravcovo "málo" o 3,85 miliard korun, se zaokrouhlením ale můžeme údaj (s důvěrou v MFČR) považovat za pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože sociální demokracie opravdu měla výrazný a nepopiratelný podíl na vstupu ČR do EU. Je samozřejmě zela jasné, že do Evropské unie jsme nevstoupili po roce 2007, ale v roce 2004. Tímto špatným datem ale Lubomír Zaorálek jistě nikoho nemystifikuje.

Pravděpodobně nejdůležitějším faktem potvrzujícím roli ČSSD na vstupu ČR do EU je fakt, že klíčová vyjednávání mezi EU a ČR i samotný podpis smlouvy o přistoupení se odehrávala v období vlády ČSSD a samotná smlouva byla podepsána tehdejším předsedou sociální demokracie Vladimírem Špidlou.

Jednoznačně proevropský směr strany je dán i programovým prohlášením vlády z roku 1998 (.pdf), které říká, že: "ČSSD se ztotožňuje s myšlenkou integrace států evropského kontinentu a za svou prioritu považuje přijetí České republiky do Evropské unie..."Sociální demokracie byla považována za nejvíce proevropskou stranu v českém (relevantním) politickém spektru a její poslanci vždy hlasovali v souladu se snahou co nejrychleji vstoupit do EU.

Ano, tento výrok je pravdivý.

Hlava třetí Ústavy České Republiky, článek 76:

(1) Vláda rozhoduje ve sboru.
(2) K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo získat text listu poslance Saryusza-Wolskeho ani email poslance Zahradila. Pro ilustraci uvádíme informace, které se dohledat podařilo.

Zdroj, který se odvolává přímo na zmiňovaný dopis, je blog europoslance Havla, který tvrdí, že polský europoslanec Jacek Saryusz-Wolski zasílal prosbu, aby se poslanci EP podepsali pod jeho výzvu, aby se nečlenské země eurozóny mohly účastnit schůzek zemí se společnou měnou. Zároveň tvrdí, že ve své poště nalezl odmítavý dopis od europoslance Zahradila o tom, že skutečným záměrem české vlády není účast na summitech, ale vyjednání trvalé výjimky na zavedení eura a možnost uskutečnění referenda o této otázce.

Text zmiňovaného emailu zveřejnil deník E15.cz, který se obrátil přímo na Zahradila, který na dotaz, zda šlo o soukromou iniciativu či postup z pověření ODS, reagoval: „Kongres i výkonná rada schválily požadavek na referendum o vstupu do eurozóny, což je – v případě negativního výsledku – de facto opt-outem.“

Pravdou je, že polská strana trvala (viz např. euractive.pl nebo idnes.cz) na tom, aby byla v nové fiskální úmluvě zakotvena klauzule povolující nečlenským krajinám eurozóny účastnit se eurosummitů v podobě pozorovatelů. K těmto tvrzením se hlásí i sám europoslanec Saryusz-Wolski, který na svých stránkách zdůrazňuje potřebu dosáhnout řešení problémů jednáním u jednoho stolu, ne vytvořením sedmnáctičlenné unie mimo rámec příslušného seskupení.

Výrok poslance Lubomíra Zaorálka je neověřitelný, neboť není možné dohledat konkrétní dotaz a odpověď premiéra Nečase k otázce českého překladu tzv. fiskální smlouvy.

Premiér Nečas sice nepodepsal tzv. fiskální dohodu, nelze ovšem z dostupných zdrojů ověřit, zda na jednání Evropské rady odpověděl na dotaz, zda je třeba dělat český překlad, že to nutné není. Nicméně je faktem, že schválená smlouva (.pdf) nebyla oficiálně do češtiny přeložena, což vyplývá z článku 16 dané smlouvy. Např. na webových stránkách Vlády České republiky je k dispozici pouze neoficiální překlad (.pdf) dané dohody.

Faktem je, že fiskální smlouva do češtiny oficiálně přeložena nebyla. Jestli překlad odmítl český premiér je ale neověřitelné.

Výrok hodnotíme jako závadějící. V rámci zemí ležících mimo eurozónu je ale ČR až na čtvrtém místě "nejbohatších" zemí, před ní se umístilo Dánsko, Velká Británie a Švédsko. Jan Zahradil zmiňuje konkrétní příklady Maďarska a Polska, v postavení vůči nim nebo obecně vůči zemím, které přistoupily zároveň s nebo později než ČR, jsme podle statistik nejbohatší. Mimo eurozónu však stojí i některé starší státy Evropské unie.

Europoslanec Zahradil, když hovoří o "bohatství ČR", má pravděpodobně na mysli index kupní síly obyvatelstva (PPS) vztažený k HDP země. Pokud bereme do úvahy tento index (ang.), tak je Česká republika podle dat za rok 2010 skutečně na 80% průměru eurozóny. Zmiňované Polsko a Maďarsko se drží na 63%, resp. 65% průměru EU, i v tomto má tedy Zahradil pravdu. Mezi státy eurozóny ovšem v současnosti nespadá Velká Británie, Švédsko a Dánsko. Obě tyto země jsou na tom statisticky lépe než ČR (112%, 123%, resp. 127%). Zahradil tak sice tvrdí pravdu, když srovnává země tzv. bývalého východního bloku (a zároveň země, které prozatím nejsou čistými plátci do rozpočtu Unie), ze kterých je na tom ČR statisticky nejlépe, ovšem mezi státy mimo eurozónu je ČR celkově až na 4. místě.

Index kupní síly obyvatelstva je umělě vytvořená měnová jednotka, která se nejčastěji používá při mezinárodních srovnáních tohoto druhu. Na rozdíl od pouhého srovnávání domácích národních produktů dokáže reflektovat a do jisté míry vyrovnávat rozdíly mezi kupní silou národních měn jednotlivých států.

Pro přehled ještě uvádíme tabulku zemí stojících mimo eurozónu podle jejich indexu kupní síly:

ZeměPPS (% průměru EU) Dánsko127Švédsko 123VB112 ČR80 Maďarsko65Polsko63Litva57Lotyšsko51Rumunsko46Bulharsko44

Premiér Nečas skutečně, spolu s dalšími dvanácti premiéry, poslal dopis týkající se dokončení jednotného trhu EU. Dopis byl adresován předsedovi Evropské komise José Manuelu Barrosovi a předsedovi Evropské rady Hermannu van Rompuyovi. Tuto informaci oficiálně potvrdil informační portál Euroskop.cz. Summit Evropské rady také zohlednil požadavky tohoto dopisu. 12 zemí (Švédsko, Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Slovensko, Irsko, Španělsko, Itálie, Polsko a Nizozemí), které tento dopis iniciovaly, se přiklonilo k požadavkům tohoto dopisu, navíc se k nim připojilo i Německo a Malta. Přesné znění dopisu se dá najít zde. Výrok tedy můžeme označit za pravdivý.

Tzv. kompetenční zákon (č. 2/1969 Sb.) je skutečně v českém právním řádu obsažen a dává hlavní kompetence v oblasti zahraniční politiky téměř výhradně do rukou ministra zahraničních věcí České republiky (s výjimkou pravomocí svěřených prezidentu republiky) - výrok Karla Schwarzenberga je tedy v kontextu kompetenčního zákona pravdivý.

Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (tzv. kompetenční zákon), v paragrafu 6 popisuje kompetence Ministerstva zahraničních věcí České republiky. Konkrétně pak v bodě 1 uvádí, že "Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, dále pak v bodu 2 říká, že Ministerstvo zahraničních věcí zabezpečuje vztahy České republiky k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním seskupením..." Bod 3 f) pak popisuje, že "ministerstvo zahraničních věcí dále zejména koordinuje a zabezpečuje přípravu, sjednávání a vnitrostátní projednávání mezinárodních smluv a dohod." Pro oblast zahraniční politiky je důležitá také osoba prezidenta České republiky, neboť podle Ústavy České republiky (Článek 63 bod 1a) "prezident zastupuje stát navenek a (Článek 63 bod 1b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy."

V oblasti zahraniční politiky tak český premiér opravdu není nadřízeným ministra zahraničních věcí, v kontextu kompetenčního zákona tedy Karel Schwarzenberg vyřkl pravdivý výrok.

Formulace Lubomíra Zaorálka neumožňuje přesně určit jakou podporu myslel (výsledky průzkumů se mohou lišit v závislosti na položené výzkumné otázce). Nicméně výsledky Centra pro výzkum veřejného mínění CVVM (pdf.), zveřejněné 1. března 2012, potvrzují jeho slova, když uvádějí, že je s činností Vlády ČR spokojeno 16% občanů.

Pro srovnání však uvádíme statistiky STEM a SANEP, které se zabývají spokojeností veřejnosti s činností vlády a důvěrou veřejnosti vládě.

Středisko empirických výzkumů STEM uveřejnilo 23.1.2012 výzkum v němž tvrdí, že 30% občanů hodnotí práci české vlády za poslední měsíc jako relativně dobrou.(Zdroj: STEM - statistika je na požádání zasílána emailem)

Středisko analýz a empirických výzkumů SANEP 29.2.2012 uvedlo, že vládnímu kabinetu Petra Nečase důvěřuje v průměru jedna pětina Čechů.

Tento výrok lze považovat za zavádějící.

Jediným existujícím výzkumem (časový rámec publikovaných výzkumů je vztažen od počátku roku 2012) veřejného mínění, který odpovídá na otázku, jež koreluje s faktickým výrokem řečníka, a která zní: "Pokud by se v tuto chvíli konalo všelidové referendum o vstupu ČR do eurozóny, souhlasili byste i se vstupem ČR do eurozóny a přijetím eura jako hlavní společné měny?", je výzkum agentury Sanep, publikovaný 22. ledna 2012. V něm 71,3% respondentů vyjádřilo svůj nesouhlas s účastí ČR v eurozóně. Pokud tedy použijeme argument "odmítnutí eurozóny veřejností" (na základě uvedeného průzkumu) a následně jej konfrontujeme s postojem vlády, je dále nutné uvést, že oficiální postoj vlády, který by deklaroval odmítnutí vstupu do eurozóny, a tudíž by byl v souladu se zmíněným průzkumem, neexistuje. Vláda v samotném vztahu a závazku k přijetí jednotné evropské měny není jednotná. Tento postoj dokládají následující uveřejněné výstupy z vládních jednání či vystoupení předsedy vlády a jejích členů (časově vymezeny opět počátkem roku 2012) - např. ČTK - novinky.cz, zpravy.rozhlas.cz, týden.cz, idnes.cz atd.

Poslanec Zahradil pravdivě tvrdí, že operačních programů zde bylo a je realizováno několik desítek.

V období 2004-2006, tedy zejména za vlád ČSSD (Špidlovy, Grossovy a Paroubkovy) bylo financování z evr. fondů realizováno v podobě 5 operačních programů (OP) a několika iniciativ společenství (až 12 iniciativ, některé byly ale realizovány v rámci OP). V rámci těchto 5 programů bylo ovšem čerpání prostředků dále děleno, např. pro Společný regionální OP do 5 priorit, 11 opatření a dalších 6 podopatření.

Pro léta 2007-2013, tedy období vlád Topolánka, Fischera a Nečase, bylo stanoveno dokonce 26 OP, které zahrnují i dřívější iniciativy. 26 OP je dále strukturováno do priorit, resp. prioritních os, jejichž souhrnný počet už přesahuje stovku.

Evropské prostředky jsou poskytovány skrze desítky operačních progamů, které jsou dále složitě děleny. Poslanec Zahradil má v tomto pravdu. Necháme na posouzení čtenáře, zda více než 650 miliard korun, které na tyto programy připadají, by mělo být rozděleno na větší či menší množství programů, a zda desítky jsou " strašně moc ".

Dle serveru euractiv mělo k připojení ke skupině dojít po vládním jednání 18. ledna tohoto roku. V usnesení vlády tato informace přímo nefiguruje, nicméně dle vyjádření vládních politiků i oficiálních zástupců úřadu vlády se tak opravdu stalo.

K informaci o připojení ČR ke koalici čistých plátců vůči budoucímu rozpočtovému rámci se vyjádřil nejen tiskový mluvčí vlády Ondřej Jakob: " Rozhodnutí o členství ČR v této skupině představuje vývoj pozice ČR a nikoliv změnu klíčových priorit při jednání o rozpočtu EU na období 2014-2020", ale rovněž jej svými výroky potvrdil i ministr financí Miroslav Kalousek :"Koheze je naše priorita. Pro obhajobu těchto zájmů se nám zdá výhodnější, abychom byli ve skupině pro úsporný rozpočet než mimo ni."

Ač se nepodařilo postoj vlády ověřit přímo z oficiálních záznamů a usnesení, veřejné prohlášení je dostatečně relevantní podklad pro posouzení tvrzení jako pravdivého.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože jeho hlavní část - existenci a vyjednávání v pracovní skupině - potvrdili i zástupci jiných stran, mimo jiné i opozice. Vzhledem k nedostupnosti oficiálních primárních zdrojů nelze ověřit, jestli v ní za sociální demokracii sedí pan Mládek, je však jisté, že někdo z opozice se jednání účastní.

Představitel opozice Lubomír Zaorálek jednání na zmíněné platformě potvrzuje (viz OVM 4. března 2012 - "Účastním se toho, jako znám ty texty, ale nechcu teď předbíhat událostem, protože opravdu, jak bylo řečeno, je to předmětem jednání."). Dalším zdrojem, potvrzujícím existenci pracovní skupiny, je rozhovor s ministrem financí Miroslavem Kalouskem uveřejněný 18. února v deníku Právo, který její ustanovení rovněž potvrzuje.

Návrhy na formulaci finanční ústavy je možno dohledat již v samotném programovém prohlášení vlády (zmíněný zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti). Nejaktuálnější stanoviska vládních a opozičních stran v této oblasti lze nalézt v publikovaných článcích zpravodajských serverů, ať již v souvislosti s nepřistoupením ČR k tzv. fiskální unii či pouze jako samostatné deklarace jednání či možností jednání (např. IDNES, novinky.cz, E15 atd.).

Tento souhrn výroků hodnotíme jako pravdivý.

Řeč je o tzv. konvergenčních kritériích. Princip 3 % znamená, že "poměr schodku veřejných financí a hrubého domácího produktu nesmí překročit 3 %". Princip 60 % znamená, že "poměr veřejného dluhu a hrubého domácího produktu nesmí překročit 60 %".

ČSSD ve svém volebním programu z roku 2006 (.pdf), konkrétně v šestém bodě "Deseti závazků občanům České Republiky" na straně 10, uvádí slib: "Nadále budeme snižovat tempo zadlužování a udržovat nízký podíl veřejného dluhu k HDP. Učiníme vše potřebné pro přijetí společné měny euro v roce 2010." Na straně 34 je pak explicitně řečeno: "Hlásíme se k Paktu stability a růstu". Podobně na své stránce Hodnoty, cíle a principy ČSSD je znovu uvedena "podpora zavedení eura a začlenění ČR do hospodářské a měnové unie."

V roce 2006 byl dluh veřejných rozpočtů v poměru k HDP podle Eurostatu 28.3 % a schodek veřejných financí 2,4 %. Čísla se liší podle zvolené metodiky. Podle Českého statistického úřadu to bylo 29,4% a 2,6 %. Nicméně obojí potvrzuje slova Lubomíra Zaorálka.

Na základě informací z oficiálních stránek Evropské unie a Evropské parlamentu jsme označili výrok za pravdivý.

Z níže zmíněných zdrojů opravdu vyplývá, že většina bodů tzv. fiskálního paktu (.pdf), tedy Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, byla již obsažena v dokumentech neoficiálně nazvaných Six-Pack a Two-Pack. První zmíněný byl schválen všemi 27 členskými státy a Evropským parlamentem. Rada kompromis, zprostředkovaný polským předsednictvím a Komisí, fakticky akceptovala na neformálním zasedání ve Vratislavi 16. 9. 2011 a v Coreperu 21. 9. 2011, plénum EP jej stvrdilo 28. 9. 2011.

Na straně 6 tiskového prohlášení Rady EU je uvedeno, že balík Two-Pack byl schválen (.pdf) tímto orgánem 21. února.

Jak je vysvětleno na níže uvedených stránkách Evropského parlamentu, Two-Pack je postaven na Six-Packu, a dále jej rozšiřuje.

Cílem těchto dohod je snaha o reformu Paktu stability a růstu. Jejich účelem má být zejména redukce veřejných rozpočtů a větší finanční odpovědnost členských států.

V prvním zmíněném jsou uvedeny povinnosti, které se objevují také v pozdějším fiskálním paktu. Rozpočtový schodek členských států nesmí překročit 3 % HDP a deficit veřejných financí musí být nižší než 60 % HDP. Dále také stát, který bude porušovat povinnosti vyplývající ze smlouvy, může být finančně sankcionován.

Na serveru wikipedia.cz jsou k nalezení další informace.

V druhém se pak mluví například o dalším posilování finanční disciplíny.

Je také pravdou, že v těchto dvou dokumentech se ještě nepíše o nutnosti implementovat dané závazky do národní legislativy.

Naopak v článku 3 fiskálního paktu je již uvedeno, že " pravidla stanovená v odstavci 1 nabudou ve vnitrostátním právě smluvních stran účinnosti nejpozději do jednoho roka po nabytí platnosti této smlouvy, a to prostřednictvím ustanovení, které jsou závazné, trvalé a v optimálním případě ústavního charakteru, nebo v případě kterých je jinak zaručené jejich úplné dodržování a zachování v rámci vnitrostátních rozpočtových postupů."