Volby 2017: Lídr ČSSD v ČRo

Minimální mzda se zvýšila od roku 2014 z 9 200 korun na současných 11 000 korun. Vláda již ale schválila další zvýšení od 1. ledna 2018 na 12 200 korun. Zároveň se také dařilo zvyšovat podíl (.pdf, str. 3) minimální mzdy na průměrné mzdě, který se v současné době pohybuje nad 37 %.

Vláda svým usnesením (.pdf) skutečně zvýšila mzdy ve zdravotnictví, a to o 10 % k 1. lednu 2017. Česká televize však upozornila na to, že změnu na svých výplatních páskách nemuseli zaznamenat zaměstnanci nemocničních akciových společností.

Podle Lubomíra Zaorálka funguje systém zdravotnictví takovým způsobem, že 10 % lidí čerpá 60 % finančních prostředků, na které se skládáme. Těmito finančními prostředky má ministr zřejmě na mysli prostředky vybrané z pojistného na zdravotní pojištění, které je ze zákona povinné.

Prostředky vybrané z pojistného vynakládají zdravotní pojišťovny na zdravotní péči obyvatel ČR. Největší podíl nákladů zdravotních pojišťoven na zdravotní péči spadá na segment ústavní péče (51 % nákladů). Následují segmenty ambulantní péče (27 %) a léky na recept (16 %).

Z publikaceVýsledky zdravotnických účtů ČR - 2010-2015, kterou zveřejnil v květnu 2017 ČSÚ, lze v podkapitole 3.1Výdaje zdravotních pojišťoven vyčíst, kolik prostředků zdravotní pojišťovny vydaly na zdravotní péči podle diagnóz, a zejména také podle věku a pohlaví.

Nejvíce peněz vydaly v roce 2015 zdravotní pojišťovny na léčení nemocí oběhové soustavy (14 % výdajů), dále na léčbu novotvarů (13 %). Třetí nejnákladnější kapitolu výdajů tvoří faktory ovlivňující zdravotní stav a kontakt se zdravotnickými službami (9 %). Dokládá to graf v podkapitole 3.1 (.pdf, str. 18).

Z hlediska věku a pohlaví byly pro zdravotní pojišťovny vyšší celkové výdaje na péči o ženy než o muže (v poměru 53 % ku 47 %). U mužů byla vydána nejvyšší částka na zdravotní péči ve věkové skupině 65–69 let, zatímco u žen ve věkové skupině 70–74 let. Nejvíce výdajů vynaložily zdravotní pojišťovny u mužů i žen starších 60 let. Tato čísla dokládá graf opět v podkapitole 3.1 (.pdf, str. 24).

V žádném případě však údaje z této podkapitoly neukazují, že 10 % lidí (ať už jsou to muži či ženy nebo mladší či starší lidé) čerpá na zdravotní péči 60 % finančních prostředků vybraných z pojistného na zdravotní pojištění, jak ve výroku uvádí ministr Zaorálek. Je logické, že větší objem prostředků ze zdravotního pojištění budou čerpat osoby, jejichž léčba je extrémně nákladná, a také lidé s chronickými nemocemi, popř. senioři, kteří potřebují péče více. Nicméně se nám nepodařilo dohledat data, která Zaorálek popisuje.

Mapa globálních oborových příležitostíje nástrojem české ekonomické diplomacie a její první knižní vydání vzniklo v roce 2015. V úvodu této publikace je seznam prioritních zemí daných Exportní strategií 2012 – 2020 označen za překonaný, protože určuje pouze exportní destinaci.

Českým exportérům má Mapa nově pomáhat s hledáním perspektivních oborů, v nichž má ČR konkurenční výhodu. Ve stejném roce vyšlo také tzv. sektorové vydání, které bylo na rozdíl od prvního teritoriálně členěného vydání děleno oborově. Následovalo vydání z roku 2016, jež navíc informuje i o příležitostech rozvojové spolupráce v jednotlivých zemích. Nejaktuálnější verze je z června 2017.

Mapu globálních oborových příležitostí připravuje MZV ve spolupráci s MPO a CzechTrade. Využívá přitom informace získané ekonomickými diplomaty v zahraničí a zapojen je i soukromý sektor. Publikace jsou k dispozici v knižní i elektronické podobě a na portálu BusinessInfo.cz se nachází jejich interaktivní verze.

Obchodní výměna se jmenovanými státy podle dostupných dat Českého statistického úřadu od nástupu Sobotkovy vlády po poslední dostupné údaje (první čtvrtletí 217) stoupla.

Obchodní výměnu podle jednotlivých čtvrtletí od počátku roku 2014 můžeme vidět v následujícím grafu, a to až po první čtvrtletí 2017. Zde ani jeden ze států nevykazuje konstantní čtvrtletní růst obchodní výměny s Českou republikou, ovšem výkyvy (i vzhledem k pravidelným cyklům ekonomik) nejsou neobvyklým jevem.

Lze si povšimnout, že Česká republika se všemi státy zaznamenala rostoucí bilanci, a to i pokud srovnáme první čtvrtletí 2014 a první čtvrtletí 2017 (porovnáváme stejnou část roku, abychom zamezili zkreslení kvůli fázi ročního cyklu).

V červenci roku 2016 vznikla v rámci velvyslanectví v Tel Avivu pozice atašé pro oblast vědy, výzkumu a inovací v Izraeli. Tuto pozici zastává Delana Mikolášová.

Úkolem vědeckého diplomata v Izraeli je zajišťovat pořádání mezinárodních konferencí, veletrhů a reprezentačních akcí pro české a izraelské vědce a podnikatele.

Delana Mikolášová považuje za svůj cíl zejména podpořit vznik česko-izraelských výzkumných programů v oblastech s výzkumným a komerčním potenciálem, především v oblasti biotechnologií, nanotechnologií, IT a strojírenství.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože byť strany explicitně ve svých programech o zavádění poplatků nemluví, teze o možném zvyšování spoluúčasti doprovázejí v případě KDU-ČSL a TOP 09 i veřejná prohlášení, která zavádění poplatků připouštějí. Lubomír Zaorálek má tedy de facto pravdu, že se o dané věci opětovně mluví, i když strany v programech nemají přímo uvedeno, že chtějí poplatky zavádět.

Ze současných sněmovních stran mají v programu odmítání veškerých poplatků za zdravotnictví sociální demokraté a komunisté. ČSSD uvádí opakovaně „žádné nové poplatky“. S poplatky nepočítá ani program KSČM.

KDU-ČSL naopak o spoluúčasti pacientů hovoří jako o jednom z možných zdrojů pro lepší financování zdravotnictví. Patřila by mezi ně část výnosů z prodeje tabákových a alkoholických produktů, která by šla na preventivní programy, nebo právě spoluúčast. Přímo o poplatcích program nepíše, nicméně z rozhovoru šéfa strany Pavla Bělobrádka pro Zdravotnický deník plyne, že by KDU-ČSL uvažovala o poplatku za hospitalizaci (tj. za pobyt v nemocnici) s tím, že by byly nastaveny limity za délku pobytu.

TOP 09 ve svém programu se spoluúčastí počítá. Jako příklad však uvádí možnost „komerčního připojištění na nezdravotnické, tzv. hotelové služby (veškeré služby, spojené s pobytem pacienta v rámci hospitalizace mimo přímou léčbu – náklady na lůžko, stravu atd.) nebo na nadstandardní zdravotnické materiály či výkony, které jsou mimo definovaný nárok.“ Přímo o poplatcích tedy nemluví, nicméně zdravotnický expert strany a bývalý ministr zdravotnictví Leoš Heger pro Českou televizi připustil (stejně jako Bělobrádek) znovuzavedení poplatku za pobyt v nemocnici. Uvedl: „My bychom byli pro to, zavést znovu poplatek za hospitalizaci, který by kompenzoval náklady na hotelové služby a zejména na stravu, ale v míře rozumně sociálně zastropované.“

ANO vyšší spoluúčast také neodmítá. V samotném programu však není příliš jasně vymezen názor na toto téma - snad kromě poznámky o zvyšování důchodů, kde můžeme nalézt ujištění, že nechtějí zdravotnictví privatizovat nebo potají zvyšovat spoluúčast pacientů.

ODS ve svém programu uvádí, že prosadí možnost připlatit si za kvalitnější metodu výkonu, materiál nebo operatéra (tj. nadstandard). Člověk by mohl dobrovolně platit za rozdíl mezi základní péčí, která je dostupná všem, a touto možností. Poplatky občanští demokraté nezmiňují.

SPD pak ve svém programu o spoluúčasti nebo poplatcích nemluví vůbec.