Jan Skopeček

Jan Skopeček hovoří o nominaci Karla Havlíčka na post předsedy Poslanecké sněmovny. Tajná volba předsedy sněmovny proběhla ve středu 10. listopadu 2021 a zvolena byla nakonec jediná kandidátka Markéta Pekarová Adamová (TOP 09). Karel Havlíček byl z volby ještě před jejím zahájením vyřazen, a to právě kvůli neslučitelnosti funkcí. Karel Havlíček totiž zastává ministerskou funkci – je stále ministrem dopravy a ministrem průmyslu a obchodu, a nemůže tak být zároveň předsedou Sněmovny.

Legislativní odbor Poslanecké sněmovny neslučitelnost funkcí skutečně potvrdil. „Předpokladem pro to, aby poslanec – člen vlády, mohl být volen do funkce předsedy Poslanecké sněmovny, je nutný předchozí zánik členství ve vládě,“ stojí ve stanovisku sněmovních právníků. Podmínka musí být podle legislativců splněna ještě před samotnou volbou. K Havlíčkově volitelnosti do čela Sněmovny by podle stanoviska nevedlo ani to, pokud by čestně prohlásil, že by se po zvolení vzdal vládních funkcí. Doplňme, že stanovisko si vyžádala volební komise Sněmovny.

Neslučitelnost těchto funkcí upravuje Ústava České republiky. Její článek 32 konkrétně říká: „Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.“

O tom, jestli vůbec může Sněmovna rozhodnout, zda by se ministr mohl stát předsedou nebo místopředsedou Sněmovny, píše v komentáři k Ústavě Jindřiška Syllová. Ta k článku 32 píše následující: „Ustanovení žádným způsobem nesankcionuje případné nabytí funkce neslučitelné podle čl. 32 členem vlády. Ve skutečnosti jde o zákaz volby člena vlády do této neslučitelné funkce (nevolitelnost).“ (Komentář k Ústavě ČR, 2016, str. 367). To, že člen vlády nesmí být do funkce ve vedení Sněmovny či Senátu ani volen, vyplývá také z důvodové zprávy k Ústavě.

Jan Skopeček popisuje situaci, kdy se Vojtěch Filip stal prvním místopředsedou Poslanecké sněmovny. Poukazuje na to, že si Filipa jako představitele KSČM přímo vybral tehdejší předseda Radek Vondráček.

Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 proběhla ustavující schůze Sněmovny, na níž si poslanci zvolili (.pdf) do svého čela Radka Vondráčka (ANO) a také pět místopředsedů (.pdf): Vojtěcha Filipa (KSČM), Jana Hamáčka (ČSSD), Tomia Okamuru (SPD), Vojtěcha Pikala (Piráti) a o několik dní později (.pdf) ještě Petra Fialu (ODS). Ústava nepracuje se skutečností, že by místopředsedové byli nějakým způsobem seřazeni, a proto měli po zvolení všichni místopředsedové stejné postavení.

Pořadí místopředsedů ale může na základě § 29 odst. 2 písm. c) jednacího řádu Poslanecké sněmovny stanovit její předseda. To ještě v den zvolení posledního z místopředsedů (28. listopadu 2017) Radek Vondráček udělal (.pdf). Prvním místopředsedou se stal Jan Hamáček, druhým Vojtěch Filip, třetím Petr Fiala, čtvrtým Tomio Okamura a pátým Vojtěch Pikal.

Ke změně na postu prvního místopředsedy došlo v červnu 2018 v důsledku vzniku nové vlády s účastí ČSSD, respektive jejího předsedy Jana Hamáčka. Jelikož je členství ve vládě neslučitelné s pozicí ve vedení Sněmovny, Hamáček skončil jako první místopředseda Poslanecké sněmovny v den, kdy byl jmenován ministrem nové vlády.

Tehdejší předseda Radek Vondráček ještě v ten samý den rozhodl v souladu s jednacím řádem (.pdf), že se prvním místopředsedou Sněmovny stane dosavadní druhý místopředseda, Vojtěch Filip. Podle serveru iROZHLAS.cz Vondráček zdůraznil, že výběr prvního místopředsedy je výlučně v jeho kompetenci a s nikým věc nekonzultoval. „Měnit to můžu každý týden teoreticky,“ uvedl. Svou volbu Vojtěcha Filipa Vondráček zdůvodnil jeho zkušenostmi. „Je to zkušenost, znalost věci. Je z jižních Čech, odkud to není daleko do Prahy. Potřeboval jsem někoho, když já odejdu z baráku, abych tu měl někoho, na kterého se mohu spolehnout,“ popsal Vondráček důvody k výběru Filipa. Zároveň odmítl, že by šlo o povýšení výměnou za podporu nové vlády komunisty.

Uvolněný post místopředsedy za ČSSD převzal o dva týdny později z rozhodnutí (.pdf) Sněmovny poslanec Tomáš Hanzel. Ten zůstal místopředsedou až do konce volebního období.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož si Radek Vondráček skutečně zvolil představitele KSČM jako prvního místopředsedu Poslanecké sněmovny. Konkrétně se jím na základě Vondráčkova rozhodnutí stal Vojtěch Filip, tehdejší předseda komunistické strany.

Jan Skopeček zde reaguje na otázku (video, 13:48) moderátorky, která zmiňovala, že hnutí SPD s 20 poslanci prozatím ve vedení dolní komory nezískalo ani jednoho zástupce, zatímco Pirátská strana se čtyřmi poslanci svou zástupkyní má. Jan Skopeček vysvětluje, proč podle něj skutečnost, že se pirátská poslankyně Olga Richterová stala místopředsedkyní Sněmovny, není v rozporu s poměrným rozdělením postů ve vedení Sněmovny. Poukazuje přitom na to, že na ustavující schůzi vystupují kluby STAN a Pirátů sdruženě. Zisk více místopředsednických křesel pro tento sdružený klub je pak podle něj v souladu s principem poměrného zastoupení.

Vzhledem ke kontextu výroku proto budeme v následujících odstavcích pracovat s tím, že Jan Skopeček mluví o rozložení sil v rámci ustavující schůze Sněmovny.

Nejdříve se zaměřme na části výroku, v nichž Jan Skopeček mluví o poslaneckých klubech. Koalice Pirátů a Starostů již před volbami avizovala (.pdf, příloha č. 2, str. 6), že vzniknou dva samostatné kluby STANu a Pirátů, v rámci vyjednávání o zastoupení ve vedení Poslanecké sněmovny ale budou postupovat jednotně: „Koaliční strany se dohodly, že po volbách vytvoří samostatné poslanecké kluby, které budou postupovat jednotně při vyjednávání o zastoupení koaličních stran ve vedení Poslanecké sněmovny a v jejích orgánech (…).“

Jednotné vystupování různých poslaneckých klubů v rámci volby sněmovních funkcionářů poté umožňuje článek 7 volebního řádu Poslanecké sněmovny, který je součástí zákona o jednacím řádu dolní komory. Sdružení poslaneckých klubů je považováno v kontextu jednání Sněmovny za jeden klub.

Piráti a Starostové a nezávislí po volbách opravdu vytvořili dva samostatné poslanecké kluby, které v rámci ustavující schůze skutečně hlasovaly jednotně. Samotná volba předsedy a místopředsedů Sněmovny je tajná, a tak společný postup dvou klubů při hlasování nemůžeme ověřit. Uveďme však, že Olgu Richterovou na post místopředsedkyně Sněmovny nominovali Piráti a hnutí STAN společně.

Byť je Olga Richterová členkou poslaneckého klubu Pirátů, v rámci ustavující schůze 8. a 10. listopadu 2021 byla součástí společného sněmovního uskupení Pirátů a Starostů, které zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny považuje za jeden klub. 

Zde je však nutné upozornit na to, že před Olgou Richterovou byla na post místopředsedkyně Poslanecké sněmovny zvolena také Věra Kovářová (STAN). Z celkového počtu šesti místopředsedů (.pdf) tak koalice PirSTAN obsadila již dvě místa. Podle zásad poměrného zastoupení by přitom na celou koalici Pirátů a hnutí STAN, která ve volbách získala 37 poslaneckých mandátů, mělo (po zaokrouhlení na celá čísla) připadat jen jedno křeslo ve vedení Sněmovny.

Upřesněme, že pokud by mělo být poměrným systémem rozděleno 6 míst místopředsedů, připadalo by na koalici PirSTAN 1,1 místa; na koalici SPOLU 2,1 místa; na hnutí ANO 2,2 místa a na hnutí SPD 0,6 míst. Pokud by při výpočtu mělo být rozděleno všech 7 míst ve vedení Sněmovny, tedy 6 místopředsedů a 1 předseda, jsou tato čísla podobná. Na Piráty a hnutí STAN by připadalo 1,3 místa a například na SPD 0,7 místa.

Rozdělení pozic předsedy a místopředsedů Sněmovny pak tomuto poměrnému zastoupení neodpovídá. K volbě posledního z šesti místopředsedů prozatím nedošlo, z pěti míst již ale 2 obsadila koalice SPOLU, 1 místo hnutí ANO a Piráti a Starostové dohromady dvě místa. Koalice PirSTAN tedy získala více pozic v předsednictvu Sněmovny, než jí dle zásad poměrného zastoupení připadá. Výrok Jana Skopečka proto hodnotíme jako zavádějící.

Doplňme, že na počtu dvou místopředsedů pro koalici SPOLU a dvou místopředsedů pro koalici PirSTAN se tato tzv. pětikoalice dohodla v rámci své koaliční smlouvy (.pdf, str. 11). Původně pětikoalice počítala se zachováním stejného počtu místopředsedů jako v minulém volebním období, kdy bylo místopředsedů pět. O plánu na navýšení na celkem 6 místopředsedů poté začali zástupci pětikoalice hovořit ve druhé polovině října, zbývající dva posty přitom měly připadnout hnutí ANO. Uveďme, že svého místopředsedu chtěla získat také SPD, která kritizovala především to, že při navýšení počtu místopředsedů nezíská pozici, která by jí dle zásad poměrného zastoupení měla připadnout. Účast SPD v předsednictvu Poslanecké sněmovny však hned po volbách odmítla především TOP 09 v čele s Markétou Pekarovou Adamovou, která označila zástupce SPD za extremisty.

Rozdělení předsednických postů ve výborech Poslanecké sněmovny je obvykle výsledkem politické dohody sněmovních stran a podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny by měly být jednotlivé výbory ustaveny podle zásady poměrného zastoupení. Předsedu daného výboru nejdříve volí členové výboru na jeho první ustavující schůzi a poté zvolení předsedy musí potvrdit ještě Poslanecká sněmovna.

V rámci ustavení orgánů Sněmovny na začátku minulého volebního období se do čela rozpočtového a hospodářského výboru skutečně dostali zástupci KSČM, respektive SPD. Rozpočtový výbor si na své ustavující schůzi 28. listopadu 2017 zvolil (.pdf) za předsedkyni komunistickou poslankyni Miloslavu Vostrou. Do čela hospodářského výboru byl o den později zvolen (.pdf) poslanec Radim Fiala (SPD). Oba ve funkcích setrvali až do konce volebního období.

Doplňme, že Jan Skopeček spojuje post předsedkyně rozpočtového výboru pro KSČM s podporou vlády hnutí ANO komunisty. Je však třeba upozornit na to, že Miloslava Vostrá byla zvolena na základě politické dohody, bez protikandidáta a dle poměrného rozdělení míst ve vedení výborů již v listopadu 2017, tedy před vznikem jednobarevné vlády hnutí ANO. 

Poslanec Skopeček ale může poukazovat také na to, že například již v říjnu 2017 tehdejší předseda KSČM Vojtěch Filip vyjádřil podporu menšinové vládě hnutí ANO, když uvedl, že by komunisté raději než předčasné volby tolerovali menšinovou vládu. To samé poté Filip zopakoval i v polovině listopadu 2017, kdy představitelé KSČM potvrdili, že na funkci předsedy Poslanecké sněmovny podpoří kandidáta hnutí ANO Radka Vondráčka. Dle serveru iRozhlas.cz pak měli komunisté na oplátku získat podporu hnutí ANO pro Vojtěcha Filipa při volbě místopředsedy Sněmovny a také „předsednické křeslo v rozpočtovém výboru“.

Diskuse o změně předsedy sněmovního školského výboru (přesněji Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu PSP ČR) započala v roce 2019. Tehdejšímu předsedovi za ODS, Václavu Klausovi ml., bylo členství ve straně zrušeno a občanští demokraté chtěli svého člověka ve funkci předsedy vyměnit. Předseda strany Petr Fiala tehdy uvedl, že buď Klaus post šéfa školského výboru opustí, nebo ODS navrhne jeho odvolání z vedení výboru a nominuje místo něj do této funkce někoho jiného.

Náhradníkem na pozici předsedy školského výboru měl být Martin Baxa z ODS, jelikož podle předešlých dohod tento post náležel právě této straně. Členové výboru však jeho jmenování při hlasování (.pdf, str. 6) na začátku dubna 2019 neschválili, a v čele tak formálně zůstal Václav Klaus ml., v té době jako nestraník. Baxa ve volbě získal (.pdf, str. 6) pouze 6 hlasů z 21 přítomných členů výboru. Uveďme, že z celkového počtu 30 členů výboru bylo 11 z nich zvoleno na kandidátce hnutí ANO.

K odvolání Václava Klause ml. z funkce předsedy školského výboru poté nakonec došlo 17. dubna 2019, kdy o jeho odchodu (.pdf) rozhodla Poslanecká sněmovna. V době, kdy výbor nového předsedu neměl, zastával jeho povinnosti místopředseda Karel Rais (ANO). Dělo se tak od 23. dubna 2019. ODS však na Martinu Baxovi jako kandidátovi na předsedu trvala. Podle Petra Fialy byli za nezvolení Martina Baxy zodpovědní členové výboru za ANO, ČSSD, KSČM a SPD, poněvadž měli ve výboru většinu. Baxa tedy zvolen nebyl a Rais zůstal vedením pověřen až do konce volebního období, tedy do letošního roku.

Připomeňme, že důvodem pro vyloučení Klause mladšího z ODS byl podle tehdejších vyjádření zástupců strany názorový rozkol, např. skutečnost, že Klaus opakovaně kritizoval Evropskou unii, ačkoliv se ODS prezentuje jako proevropská strana. Před senátními volbami v roce 2018 navíc Václav Klaus ml. podpořil kandidáta SPD Ladislava Jakla proti kandidátovi vlastní strany.

Velké pobouření nejen mezi členy ODS však způsobil hlavně výrok Václava Klause ml. o přijímání nařízení Evropské unie, který pronesl ve Sněmovně 12. března 2019 při projednávání zákona o zpracování osobních údajů: „Mně to připomíná, my jsme jak židovský výbor, když nám řekli, že máme vypravit transport, a my jenom tak jako rozhodujeme, že teda ty nemocné ženy ještě nepošleme, ty půjdou až příštím vlakem. Ale jinak děláme to, co nám řeknou.“ Problematických výroků měl Václav Klaus ml. za sebou v té době již větší počet.

Pro vysvětlení také uveďme, že členství ve výborech, stejně jako počty předsedů výborů, jsou ve Sněmovně rozdělovány po volbách. Členství ve výborech je většinou rozděleno podle principu poměrného zastoupení všech stran, které se do Sněmovny dostaly. Pro křesla předsedů jednotlivých výborů pak platí, že jsou většinou rozdělována v rámci povolebních jednání mezi stranami. V rámci nich došlo na podzim 2017 k dohodě, že ODS může získat křeslo předsedy ústavně-právního výboru pro Marka Bendu, obranného výboru pro Janu Černochovou a předsednictví školského výboru pro Václava Klause mladšího.

Zmiňme také, že výrok na totožné téma jsme ověřovali již dříve. 

Nově zvolená Poslanecká sněmovna bude mít 18 výborů, tedy stejně jako v minulém volebním období. Podle § 32 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny má dolní komora povinnost zřídit 7 výborů (mandátový a imunitní výbor, výbor petiční, rozpočtový, kontrolní, organizační, volební a výbor pro evropské záležitosti), další výbory pak zřizuje dle vlastního uvážení. 

Předsednictví ve výborech by mělo být rozděleno poměrným systémem na základě výsledků říjnových sněmovních voleb. V nich získala koalice SPOLU 71 mandátů a koalice PirSTAN 37 mandátů, tedy dohromady 108 křesel. Hnutí ANO pak získalo 72 mandátů a SPD 20 mandátů. Podle zásad poměrného zastoupení (po zaokrouhlení na celá čísla) by tedy mělo při počtu 18 výborů připadnout pětikoalici SPOLU a PirSTAN ve vedení výborů dohromady 10 míst, hnutí ANO 6 míst a 2 místa hnutí SPD.

Pro úplnost uveďme, že předsedu daného výboru nejdříve volí členové výboru na jeho první ustavující schůzi a poté musí zvolení předsedy potvrdit navíc Poslanecká sněmovna. V současnosti ještě k volbě většiny předsedů nedošlo, jelikož se výbory prozatím nesešly a sněmovní strany teprve nominují členy. Už nyní ale existují určité politické dohody, na jejichž základě by mělo k volbě předsedů dojít. 

Zástupci budoucí vládní koalice, složené z koalic SPOLU a PirSTAN, by tak měli skutečně zasednout v čele celkem 10 výborů. Prvním z nich je organizační výbor, jehož řízení vždy připadá předsedovi Sněmovny, v tomto případě tedy současné předsedkyni Markétě Pekarové Adamové (TOP 09). Koalice SPOLU by dále měla vést hospodářský výbor, výbor pro bezpečnost, výbor pro evropské záležitosti, výbor pro sociální politiku, výbor pro zdravotnictví, zahraniční výbor a zemědělský výbor. Hnutí STAN získá 2 předsednická křesla, konkrétně v rozpočtovém výboru a výboru pro životní prostředí. Piráti nepovedou žádný z výborů. 

Hnutí ANO poté bylo nabídnuto 6 výborů: mandátový a imunitní, branný, školský, volební a správní a také ústavně-právní, o němž hovoří Jan Skopeček. Hnutí SPD by mělo stát v čele dvou výborů, konkrétně kontrolního a petičního.

Dodejme, že hnutí ANO vyjádřilo nespokojenost s přidělenými výbory. Výhrady má také hnutí SPD, například poslanec Jan Hrnčíř (SPD) pro Českou televizi uvedl (video, 19:40), že poměrný systém při rozdělování vedení výborů byl zachován, navržené vedení výborů kontrolního a petičního ale SPD nepovažuje za adekvátní.

Po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 proběhla ustavující schůze, na níž si poslanci zvolili (.pdf) do svého čela Radka Vondráčka (ANO) a také místopředsedy Sněmovny (.pdf): Vojtěcha Filipa (KSČM), Jana Hamáčka (ČSSD), Tomia Okamuru (SPD) a Vojtěcha Pikala (Piráti). V prvním ani druhém kole hlasování ovšem na post místopředsedy nebyl zvolen Petr Fiala (ODS). Ten v prvním kole ze 195 odevzdaných hlasovacích lístků obdržel pouze 83 hlasů. Ve druhém kole pak získal jen 85 hlasů.

Upozorněme, že místopředsedové Poslanecké sněmovny jsou voleni tajným hlasováním, tudíž nelze stoprocentně určit, jak konkrétní poslanci hlasovali. Z tehdejšího uskupení sil v dolní komoře však vyplývá, že pro Fialu nehlasovali poslanci z ANO, SPD a KSČM.

Nezvolení Petra Fialy vyvolalo odpor tzv. Demokratického bloku. Tento blok se skládal z poslanců ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a hnutí STAN. Jeho cílem byl společný postup při ustavující schůzi Poslanecké sněmovny. Zástupci Demokratického bloku kritizovali, že nezvolení předsedy druhé nejsilnější strany odporuje principu poměrného zastoupení. Nezvolení Petra Fialy ovšem kritizovali rovněž Piráti a ČSSD.

Tehdejší předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek nicméně řekl, že bude nabádat poslance ANO, aby Petra Fialu místopředsedou v další volbě zvolili. Konkrétně prohlásil: „Budu apelovat na naše kolegy na klubu, abychom podpořili pana Fialu na tuto pozici.“ Uveďme, že někteří poslanci ANO měli vůči Petru Fialovi výhrady kvůli tomu, že se o hnutí ANO vyjadřoval negativně, a také proto, že ODS nepodpořila Radka Vondráčka na předsedu Sněmovny.

Hnutí SPD již před uskutečněním třetího kola hlasování uvedlo, že ani tentokrát nebude pro Petra Fialu hlasovat. Poslancům z řad SPD totiž vadilo, že ODS v předchozím hlasování nepodpořila Tomia Okamuru na pozici místopředsedy Poslanecké sněmovny. Na třetí pokus byl přesto Petr Fiala zvolen (.pdf) místopředsedou, když dostal 116 hlasů.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, jelikož z dostupných informací vyplývá, že poslanci ANO a SPD opakovaně nepodpořili Petra Fialu na pozici místopředsedy Sněmovny.

Z posledních zveřejněných dat Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vyplývá, že složená daňová kvóta České republiky v roce 2019 činila 34,9 %, zatímco celkový průměr členských zemí OECD byl 33,8 %. V případě České republiky je tedy tento ukazatel (.pdf, str. 18) daňového zatížení skutečně o 1,1 procentního bodu vyšší, než je průměr všech zemí OECD. 

Upřesněme, že složená daňová kvóta je podíl (.pdf, str. 6) všech daní a příspěvků na sociální a zdravotní zabezpečení na HDP.

Doplňme, že nejnižší kvótu mezi zeměmi OECD mají Spojené státy, Jižní Korea a Japonsko, nadprůměrnou naopak evropské země. Pokud bychom tedy srovnali složenou daňovou kvótu mezi zeměmi Evropské unie, zjistíme, že složená daňová kvóta v Česku je spíše podprůměrná. Dle Eurostatu byla v roce 2019 průměrná složená daňová kvóta v EU 41,1 % HDP, v České republice jen 36,1 %.

Opoziční Piráti i vládní ČSSD skutečně mluví o zvyšování daní. Sociální demokraté jsou tak například pro zavedení sektorové daně pro banky či pro progresivní zdanění lidí s nejvyššími příjmy. Dále chce ČSSD například zavést tzv. digitální daň pro velké internetové firmy. Připomeňme, že návrh zákona o dani z digitálních služeb předložila vláda Sněmovně již v listopadu 2019, v současnosti však stále neproběhlo jeho třetí čtení.

Piráti pak například zvažují zvýšit zdanění komerčních nemovitostí. Uveďme, že se však nejedná o navýšení daní z nemovitostí určených k bydlení. Pirátská strana chce také zvýšit zdanění těžby nerostných surovin, podporuje pak podobně jako ČSSD zavedení digitální daně.

Snižování počtu státních úředníků zmínil premiér Andrej Babiš například v Poslanecké sněmovně 15. července 2018, kdy prohlásil: „(…) máme strašně moc úředníků. Ano, to taky řešíme.“ Vláda také ve svém programovém prohlášení z června 2018 uvádí: „Vyhodnotíme rozsah a efektivnost činnosti státních úřadů a institucí a uskutečníme potřebné organizační změny za účelem efektivního vynakládání prostředků na chod státní správy.“ O plánu snižovat počty úředníků pak premiér Babiš a ministryně financí Alena Schillerová mluvili například na začátku roku 2019.

Pro posouzení vývoje počtu úředníků se zaměříme na ukazatel vývoje počtu zaměstnanců. Zároveň se budeme snažit zaměřit na ty zdroje, které odpovídají obecnému významu slova úředník – vyloučíme tedy například učitele, hasiče či policisty.

Vývoj počtu zaměstnanců

Počet reálných zaměstnanců ve státní správě každoročně sleduje Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). V jeho stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu ČR za rok 2019 (.pdf, str. 38) lze například dohledat přehled (str. 40) vývoje počtu zaměstnanců ve státní správě. Mezi ně zde NKÚ nezapočítává ty, „kteří nemají status zaměstnance ve státní správě (např. učitelé, vojáci)“ (str. 39). Podle těchto dat tak od roku 2013 počet uvedených zaměstnanců postupně narůstal až na necelých 161 tisíc v roce 2019 (str. 40). 

Tento ukazatel však nelze bez dalšího označovat za počet „úředníků“ v pravém slova smyslu, jelikož mimo jiné zahrnuje více než 40 tisíc příslušníků Policie ČR či přibližně 10 tisíc hasičů (.pdf, str. 22–24).

Ve svém stanovisku NKÚ vychází z údajů obsažených v tabulkových přílohách státních závěrečných účtů. Ty obsahují data o plnění závazných počtů zaměstnanců v jednotlivých složkách státní správy. Graf níže tak zobrazuje vývoj počtu úředníků právě dle informací ze státních závěrečných účtů. Konkrétně se jedná (.pdf, str. 25) o zaměstnance v ústředních orgánech státní správy (str. 22) a organizačních složkách státu (str. 23). 

Vzhledem k obecnému významu slova úředník jsou v našem grafu vynecháni zaměstnanci obranných a bezpečnostních složek, Generálního ředitelství cel, soudů, Státního zastupitelství a Vězeňské služby (str. 24). Vynechána je také Agentura ochrany přírody a krajiny, která byla pod Ministerstvo životního prostředí včleněna až v roce 2019. Její zaměstnanci byli v roce 2019 formálně přesunuti mezi „úředníky“ (str. 23), pro lepší meziroční srovnání jsme je však i pro rok 2019 a 2020 ponechali mimo náš ukazatel. Pro rok 2020 vycházíme z aktuálního vládního návrhu Státního závěrečného účtu ČR za rok 2020.

Počet úředníků v letech 2016, 2017, 2018 a 2019 (vše .pdf, str. 22–24) rostl. V roce 2020 (.pdf, str. 22–24) podle vládního návrhu z konce dubna 2021 tento počet klesl o necelý tisíc. Zdůrazněme však, že finální Státní závěrečný účet za rok 2020 ještě Ministerstvo financí nezveřejnilo.

Dle nejnovějších údajů obsažených v návrhu státního závěrečného účtu za rok 2020 tedy došlo ke snížení počtu úředníků ve státní správě. Celkový počet v roce 2020 byl nižší než v letech 2019 i 2018. Přestože nelze nepatrné snížení počtu úředníků považovat za naplnění slibů vládních představitelů, není pravdou, že by vláda udělala „pravý opak“, tedy že by počet úředníků navýšila. Výrok Jana Skopečka proto hodnotíme jako nepravdivý.

Vývoj počtu míst

Závěrem doplňme, že některé oficiální zdroje zveřejňují také ukazatel počtu míst úředníků ve státní správě. Ministerstvo vnitra ve výroční zprávě o stavu veřejné správy České republiky za rok 2019 (.pdf), která se zabývá „úřednickými“ pozicemi, udává, že „v roce 2019 došlo k výraznému snížení počtu služebních a pracovních míst ve služebních úřadech, a to o 2 042 míst“ (.pdf, str. 58). K 1. lednu 2020 se přesně jednalo o pokles o 2 089 míst oproti předchozímu roku. 

Co se týče počtu míst státních úředníků zaměstnaných ve služebním poměru, v roce 2018 (.pdf, sešit B, str. 42) tento počet činil 67 752. Podle informací ve vládním návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2020 (.pdf) byl tento počet v roce 2019 67 029 (.pdf, sešit B, str. 29). V roce 2020 (.pdf, sešit B, str. 30) se pak počet míst státních úředníků zaměstnaných ve služebním poměru dále snížil na 64 842. Dodejme, že návrh zákona o státním rozpočtu 2021 počítá v letošním roce s mírným nárůstem na 65 114 míst. Stále se nicméně jedná o číslo menší než v roce 2018, a počet míst tedy zdánlivě klesá.

Uveďme však, že tato čísla zachycují tabulkové počty míst, bez ohledu na to, zda jsou reálně obsazena či nikoliv. Snížení počtu míst tedy nemusí automaticky znamenat i reálné snížení počtu úředníků, pokud např. byla jen zrušena neobsazená místa.