Alexandra Udženija

Ve zmiňované kauze, kde Andrej Babiš nakoupil dluhopisy vlastní firmy Agrofert, a tím si zajistil nezdaněný příjem desítek milionů korun ročně, zatím neproběhlo žádné soudní řízení, které by osvětlilo, zda transakce byla, či nebyla legální. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Kauzu dluhopisů přehledně shrnuje například server Lidovky.cz. Na veřejnost se téma dostalo v lednu 2017, kdy bylo na Babiše podáno trestní oznámení. Informoval o tom internetový deník Echo24. Transakci by mohla prověřit také Finanční správa, to ale její generální ředitel Janeček odmítá.

I přes mnohé spekulace zatím není k dispozici žádné rozhodnutí příslušných orgánů. Zda se tedy ministr tímto nákupem vyhnul placení daní, či nikoliv, není zatím jasné.

Během tří měsíců Andrej Babiš skutečně pronesl hned několik různých vyjádření ohledně svých příjmů a částky se liší až o stovky milionů korun.

O příjmech Andreje Babiše se začalo spekulovat v lednu 2017, kdy redaktorka časopisu Echo24 Lenka Zlámalová upozornila na nesrovnalosti v účetnictví ministra financí. Podle ní jeho uváděné příjmy nemohly stačit na nákup dluhopisů jím vlastněné firmy Agrofert emitované v roce 2012 a nakoupené v letech 2013 a 2014. Zlámalová vycházela z Babišova vyjádření pro Deník a Hospodářské noviny.

„Šlo o moje vydělané a zdaněné peníze. Od roku 1993 jsem jako fyzická osoba oficiálně vydělal 1,8 miliardy korun, za tu dobu jsem na dani z příjmů zaplatil 310 milionů korun a 27 milionů korun na pojistném. Můj čistý příjem tedy byl 1,526 miliardy korun a za ně jsem nakoupil dluhopisy v ceně 1,482 miliardy korun,“uvedl Babiš v rozhovoru pro Deník 4. ledna 2017. Toto vyjádření Zlámalová porovnala s majetkovým přiznáním poslance Babiše z roku 2013, které je založené ve Sněmovně, a zjistila, že uváděné příjmy nemohly stačit na nákup zmíněných dluhopisů v roce 2013.

O několik dní později na tiskové konferenci v reakci na toto zpochybnění doplnil ministr financí dalších 668 milionů nedaněných příjmů z prodeje firem či akcií.

V důsledku těchto pochybností nechal Andrej Babiš také zpracovat „audit“svých příjmů. Výsledkem bylo vyjádření renomovaných auditorských společností, které prověřily příjmy ministra financí s upozorněním, že se nejedná o skutečný audit, ale pouze o kontrolu příjmů na základě předložených dokumentů. Příjmy podle tohoto auditu neodpovídají dříve uváděným částkám a liší se i od majetkových přiznání pro Poslaneckou sněmovnu. Nesrovnalosti Babiš označuje za bagatelní chybu účetní.

Andrej Babiš skutečně nesrovnalosti ve svých příjmech označil za chybu účetní, která prý vznikla nevinným prohozením hrubé a čisté mzdy. Podobné opomenutí při vyplňování kontrolního hlášení by však skutečně znamenalo pokutu v řádu desetitisíců korun. Je ale nutné dodat, takový postup je v souladu s platnými zákony. Ministerstvo financí a státní správa provádí změny, které mají vést ke zmírnění sankcí za nepřesnosti v kontrolním hlášení. Současný stav ale popisuje Alexandra Udženija korektně.

Oznámení o majetku poslance je povinnost vyplývající ze zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů. Porušení této povinnosti, například uvedením zjevně nepřesných, neúplných nebo nepravdivých údajů v oznámení, může být trestáno pokutou až do výše 50 tisíc korun s přihlédnutím k závažnosti přestupku.

Při porušení povinnosti v souvislosti s kontrolním hlášením zavádí zákon sankce ve výši 1000, 10 tisíc, 30 tisíc a 50 tisíc korun. Tyto pokuty jsou stanoveny pevnou částkou, není možné přizpůsobit výši pokuty míře pochybení. Média či sociální sítě tak informují o řadě případů, kdy byl podnikatel za drobnou chybu v kontrolním hlášení, která nebyla po výzvě včas odstraněna, pokutován částkou 30 tisíc korun.

Ministerstvo financí v červenci 2016, tedy sedm měsíců po uvedení kontrolního hlášení do praxe, zavedlo možnost odpouštění pokut. „Vzhledem k tomu, že tato změna v promíjení pokut u kontrolních hlášení byla očekávána, ukládání pokut jsme do doby účinnosti novely pozastavili. Tisícikorunová pokuta nebyla uložena žádná, co se týká těch vyšších pokut, byly uloženy jen čtyři. V budoucnu se k tomuto v minulosti vzniklému porušení už nebude přihlížet,“ přislíbil tehdy generální ředitel Finanční správy Martin Janeček. Toto však Finanční správa nedodržela a možnosti odpouštění pokut také příliš nevyužívá. Podle článku na serveru Podnikatel.cz z ledna 2017 byla do té doby odpuštěna pouze jediná pokuta, navíc pouze částečně. Důvodem měl být i metodický pokyn Finanční správy, který povoloval odpuštění pokuty pouze ve výjimečných případech.

V březnu 2017 přislíbilo ministerstvo další zmírnění přístupu k sankcím za kontrolní hlášení.

V tomto výroku nehodnotíme „nesmyslnost“ pokuty, ale pouze údaje týkající se žádosti o prominutí pokuty a poplatků. Tyto skutečnosti popisuje místopředsedkyně ODS korektně: podnikatel může podat žádost o prominutí pokuty z nepodání kontrolního hlášení k DPH a podání této žádosti podléhá správnímu poplatku ve výši 1000 Kč.

Informace lze nalézt v Pokynu Generálního finančního ředitelství D-29. Žádost o prominutí pokuty z nepodání kontrolního hlášení k DPH podléhá správnímu poplatku ve výši 1000 Kč (.pdf, str. 2) a lze ji podat nejpozději do tří měsíců (.pdf, str. 2) ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit tuto pokutu.

Správce daně pak na základě žádosti posoudí, zda vůbec lze pokutu prominout. Kladná odpověď však sama o sobě neznamená, že pokuta bude skutečně prominuta. Následně se totiž posuzuje rozsah prominutí.

Pro určení rozsahu (.pdf, str. 4) jsou důležitá dvě kritéria: ospravedlnitelný důvod prodlení a četnost porušování povinností při správě daní daňovým subjektem. Pokutu pak lze prominout až do výše 100 %. Ospravedlnitelný důvod posuzuje správce daně a zároveň procentuálně ohodnocuje, do jaké výše může být pokuta prominuta.

Novela stavebního zákona č. 183 /2006 Sb. a na ni navazující normy v současné době prošly rozpravou ve druhém čtení 28. února 2017. Z této rozpravy vyšlo množství pozměňovacích návrhů, jejichž soupis řeší parlamentní tisk číslo 927/5 (. pdf).

Zde výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj navrhl 60 pozměňovacích bodů, výbor pro životní prostředí přišel jen s formální změnou v přečíslování a hospodářský výbor podal 54 pozměňovacích bodů. V rozpravě se vyjadřovali k zákonu i poslanci, kteří dohromady podali přibližně 102 bodů změn.

Celkem tedy bylo navrženo 216 pozměňovacích bodů ke sledovanému zákonu. Vzhledem k tomu, že rozdíl je v řádech desítek návrhů/bodů, musíme výrok hodnotit jako nepravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože novela stavebního zákona je skutečně v průběhu hlasování a stejně tak Šlechtová v lednu 2017 informovala o záměru stvořit úplně nový stavební zákon. O tom měla informovat vládu po druhém čtení novely, což však neučinila.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, a to i přesto, že některé z částí jsou popisovány korektně. Jednu z částí tvořících podstatu výroku nejsme schopni ověřit, a proto je tímto hodnocením označen i výrok jako celek.

Alexandra Udženija porovnává rozdíly aktuálního stavebního zákona a navrhované novely (.pdf).

Co se týče možnosti odvolání, novela v tomto směru nic nemění. O odvolání hovoří pouze v souvislosti s nemožností jej u některých úkonů podat či u zapovídání odkladného účinku odvolání. Stejně tak není v novele správního řádu (.pdf, str. 226), jímž by se odvolání řídilo, měněno nic s tímto souvisejícího.

Za jakých podmínek se mohou spolky účastnit stavebních a souvisejících řízení shrnuje přehledně článek na webu Frank Bold. Obecně platí, že je potřeba splnit určité podmínky – cíl spolku ve stanovách (ochrana přírody a krajiny, atd.) a přisouzení postavení účastníka řízení. Ani v tomto směru se v předkládané novele nic zásadního oproti současnému znění nemění.

Počet dotčených orgánů ve stavebním řízení zpracovává dokument (.pdf) ministerstva pro místní rozvoj. Jednotlivé dotčené orgány se však v dokumentu prolínají a není tedy možno zjistit, zda Alexandra Udženija počítá všechny zde (v jakýchkoli obměnách) uvedené či nikoli. Stejně tak je mimo naše kapacitní možnosti překontrolovat, zda jsou tyto orgány v celé novele stejné jako v aktuálním znění.

Ke zdroji aktuálního a budoucího počtu dotčených orgánů jsme požádali o vyjádření jak Alexandru Udženiju, tak ministerstvo pro místní rozvoj. Do současnosti nám však nebylo odpovězeno. Z těchto důvodů je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Dostupné informace naznačují, že pravidla pro výstavbu se v jednotlivých zemích EU výrazně neliší. Dohledané zdroje jsou však příliš obecné a staršího data, takže pro nás výrok zůstává neověřitelný.

Ve studiiComparison of building permits procedures in European Union countries (2011) autoři shrnují, že „organizace a regulace procedur stavebních povolení je podobná v evropských zemích“ (str. 415). Od ostatních se liší hlavně Velká Británie. Studie také konstatuje, že v zemích najdeme rozdělení na povolení plánovat stavbu a poté samotné stavební povolení (str. 421).

Agentura Czechinvest ve svém dokumentu (.pdf) z roku 2011 o výstavbě na území ČR pro potenciální investory ze zahraničí také uvádí, že proces plánování a výstavby je v ČR podobný jako v jiných evropských zemích (str. 1).

Novela stavebního zákona, která již prošla druhým čtením v Poslanecké sněmovně, by měla mimo jiné zavádět tzv. koordinované řízení, jež spojí územní a stavební řízení a bude vydávat jedno koordinované povolení jak pro jednotlivé stavby, tak i pro soubory staveb.

Pro obecné stavby bude příslušnou institucí obecný stavební úřad, pro vybrané speciální stavby (například stavby silničních komunikací) to bude silniční správní úřad (obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad či ministerstvo dopravy).

Některé stavby tedy budou nově posuzovány úřadem obce s rozšířenou působností.

Jaká bude administrativní zátěž této změny konkrétně ve Středočeském kraji, se z dostupných zdrojů nedá zjistit. O počtu 15 tisíc papírů a razítek v případě přesunutí posuzování staveb na úřady obcí s rozšířenou působností ale hovoří v komentáři místopředseda ODS Martin Kupka. Vyjádření však nedokládá žádnými konkrétnějšími vysvětleními a podobnou informaci přímo od Krajského úřadu Středočeského kraje se nám nepodařilo najít. Výrok tedy zůstává neověřitelný.

Náročnost povolovacích procesů, které předcházejí realizaci investice (například územní nebo stavební řízení apod.), hodnotí Světová banka. Nejnovější data pochází z léta roku 2016 a hodnotí 189 států.

Při kombinaci kritérií délky povolovacích procesů na dny (time) a množství administrativních procedur (procedures) se Česká republika nachází na 183. místě. Čad je na 170. místě, Zimbabwe na 179 místě a Tádžikistán na 180. místě. Výrok Alexandry Udženiji je proto hodnocen jako pravdivý, neboť správně vyjádřila umístění České republiky i dalších zmíněných států.

Je-li kritériem pouze počet dní, které celkově zabere povolovací řízení, je ČR na 127. místě.