Ondřej Knotek

Předsedkyně Evropské komise (EK) Ursula von der Leyen podle slov českého europoslance Ondřeje Knotka připustila, že se vedení Evropské unie v posledních letech málo bavilo se zástupci průmyslu. Knotek to řekl v kontextu debaty o náročnosti ekologických opatření a jejich dopadů na průmysl i zemědělce. Zdůrazňuje tak, že by se EU a Evropská komise dle jeho názoru měly více věnovat zlepšení podmínek pro průmysl, aby toto odvětví bylo konkurenceschopné na světovém trhu.

Vyjádření Ursuly von der Leyen

O komunikaci s průmyslem mluvila von der Leyen v srpnu 2023, kdy se rozhodla jmenovat slovenského eurokomisaře Maroše Šefčoviče místopředsedou Komise pro oblast Zelené dohody. Tehdy řekla, že realizace Green Dealu, jehož cílem je do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality, „vyžaduje ještě intenzivnější dialog s průmyslem, klíčovými zúčastněnými stranami, jako jsou vlastníci lesů, zemědělci, a také s občany“. Podobně se von der Leyen vyjádřila i v září 2023, kdy zopakovala, že jedním z úkolů Šefčoviče v nové funkci bude „posílit dialog“ EU se zástupci průmyslu (.pdf, str. 5).

V září 2023 také v Evropském parlamentu von der Leyen při svém projevu o stavu EU uvedla, že Komise chce sbírat podněty od malých a středních podniků ohledně překážek v jejich fungování (video, čas 3:35) a jmenovat jejich speciálního vyslance, který nově podává zprávy přímo šéfce EK. 

Ve spojitosti s průmyslem von der Leyen tehdy také mluvila o tom, že EU vstupuje do nové fáze plnění evropské Zelené dohody. Zmiňovala, že Unie bude průmysl podporovat po celou dobu jeho transformace a že už Komise předložila návrhy Aktu o klimaticky neutrálním průmyslu a Aktu o kritických surovinách. Následně von der Leyen dodala, že právě od září 2023 Komise se zástupci průmyslu odstartuje řadu „dialogů o čisté transformaci“.

První z těchto dialogů se nakonec konal 10. října 2023. V úvodním proslovu tehdy von der Leyen zopakovala, že se Zelená dohoda nově posouvá na další úroveň. K tomu podle ní dochází pomocí opatření, která jsou průmyslu „šitá na míru – prostřednictvím posíleného dialogu“ se zástupci tohoto odvětví.

V letošním únoru poté von der Leyen řekla, že Komise pracuje „na zintenzivnění dialogu“ se soukromým sektorem ohledně investic do zelené energie.

Doplňme, že média také mluví o roli průmyslu v případném příštím mandátu Ursuly von der Leyen, která opětovnou kandidaturu ohlásila 19. února. Ve stejné době se šéfka EK na pozvání belgického premiéra zúčastnila jednání se zástupci zejména chemického průmyslu, které probíhalo za zavřenými dveřmi. Z celého summitu nakonec vzešla Antverpská deklarace, kterou podpořili zástupci několika průmyslových odvětví. Hlavním cílem této deklarace je, aby v příštím unijním volebním období došlo k vytvoření Evropské průmyslové dohody, která by doplnila současnou Zelenou dohodu a zajistila tak lepší podporu průmyslu v EU.

Závěr

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen v poslední době klade větší důraz na podporu průmyslu, s jehož zástupci v poslední době i jednala. V srpnu 2023 zmiňovala, že realizace Zelené dohody „vyžaduje intenzivnější dialog s průmyslem“, později také několikrát zopakovala, že Komise „pracuje na posílení dialogu“ se zástupci průmyslu a soukromého sektoru. Ve svých vyjádřeních tak sice explicitně neřekla, že se vedení EU s průmyslem „bavilo málo“, z jejích slov ale skutečně vyplývá, že dřívější komunikaci nepovažovala za dostatečnou. Výrok Ondřeje Knotka tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Poslanec Evropského parlamentu Ondřej Knotek výrok zmiňuje v kontextu diskuze o tzv. přeshraničním uhlíkovém clu, které se vztahuje na „dovážené suroviny a výrobky ze třetích zemí, jejichž výroba je spojena se zvýšenou emisí skleníkových plynů“. Knotek se k tomuto mechanismu staví skepticky a podotýká, že ačkoliv některé státy mají podobný cíl v boji proti klimatické změně, cesta, jak jej dosáhnout, se liší. Jako příklad uvádí Austrálii, která podle jeho tvrzení hodlá být do roku 2050 klimaticky neutrální, v případě potřeby ale neplánuje zastavit energetické zpracování uhlí do roku 2049.

Austrálie a emise

Austrálie obsazuje přední příčky mezi všemi zeměmi v produkci emisí oxidu uhličitého (CO₂) na obyvatele. V roce 2022 se jednalo o 15 tun emisí CO₂ na obyvatele, což je například ve srovnání s Čínou téměř dvojnásobek. Na čelních místech se Austrálie dlouhodobě nachází i ve statistice, která vyčísluje množství emisí všech skleníkových plynů (včetně metanu a oxidu dusného) na obyvatele.

Podle zprávy energetického think-tanku Ember měla Austrálie v roce 2021 také nejvyšší emise CO₂ z uhlí na obyvatele mezi zeměmi G20, a to i přes pokroky v oblasti solární a větrné energie. Ember zároveň zemi kritizuje za vývoz zásob uhlí do zahraničí, což dlouhodobě přispívá k růstu emisí. Austrálie je totiž po Indonésii druhým největším exportérem uhlí na světě.

Uhlíková neutralita do roku 2050

V říjnu 2021 tehdejší premiér Scott Morrison zveřejnil plán, ve kterém se Austrálie zavázala do roku 2050 dosáhnout nulových čistých emisí uhlíku – tedy že stát bude do ovzduší vypouštět stejné množství oxidu uhličitého, jaké z ní bude odstraňovat, a výsledná bilance tak bude nulová. Tím se Austrálie připojila k řadě dalších států, které usilují o uhlíkovou neutralitu. Odborníci a opoziční představitelé však zpochybňovali účinnost australské strategie především kvůli chybějícím průběžným cílům.

Morrisonův plán spoléhal především na investice ve výši více než 20 miliard australských dolarů do nových technologií, které by umožnily snížení emisí v následujících letech. Tehdejší premiér však neplánoval zastavit ani omezovat využívání fosilních paliv, aby dle jeho slov nebyla ohrožena konkurenceschopnost průmyslu.

V parlamentních volbách v roce 2022 po devíti letech zvítězila Labouristická strana a novým premiérem se stal Anthony Albanese. V září téhož roku australský parlament schválil vládou navrhovanou legislativu, která obsahuje závazek snížit emise všech skleníkových plynů (nejen oxidu uhličitého) o 43 % do roku 2030 a dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Do roku 2030 Austrálie také plánuje dodávat 82 % elektřiny na australském národním trhu s elektřinou (NEM) z obnovitelných zdrojů.

Uzavření uhelných elektráren

Australský operátor trhu s energií (AEMO) vydal nový Plán integrovaného systému (ISP) pro rok 2024, který navrhuje efektivní rozvoj australského trhu s elektřinou v průběhu příštích 20 let (.pdf, str. 3, 7). Plán obnáší tři možné cesty, jak energetických cílů dosáhnout – skoková změna, postupná změna a vývoz zelené energie (str. 8).

Nejpravděpodobnějším scénářem je podle plánu tzv. skoková změna, která předpokládá vyřazení 90 % zbývajících uhelných elektráren v Austrálii do roku 2034 či 2035 a vyřazení celkové uhelné výroby do roku 2038 (.pdf, str. 9, 18).

Téměř stejnou pravděpodobnost ale plán uvádí i u tzv. postupné (progresivní) změny (.pdf, str. 8–9), která počítá s tím, že se množství elektřiny vyráběné z uhlí bude snižovat pomaleji. V úvahu totiž bere obtížnější ekonomické podmínky a pomalejší investování do moderních technologií (str. 40). Zmíněná varianta proto předpokládá, že se od roku 2040 do roku 2050 bude kapacita australských uhelných elektráren pohybovat stále okolo 3 GW (str. 9). Pro srovnání, česká uhelná elektrárna v Prunéřově má instalovaný výkon 0,75 GW.

Shrnutí

Australská vláda v čele s Anthonym Albanesem v roce 2022 v parlamentu prosadila legislativu, ve které se stát zavázal k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Podle Australského operátora trhu s energií existuje více možností, jak Austrálie této klimatické neutrality dosáhne. Jedna z variant, která reflektuje obtížnější ekonomickou situaci a pomalejší investování do nových technologií, opravdu počítá s tím, že některé uhelné elektrárny budou v provozu i v letech 2040 až 2050. Výrok Ondřeje Knotka tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Ondřej Knotek (ANO) mluví o dostavbě bloků jaderné elektrárny Temelín, od které bylo v roce 2014 upuštěno v reakci na přístup vlády Bohuslava Sobotky. Ta se rozhodla negarantovat minimální výkupní ceny elektřiny, načež energetická společnost ČEZ, jež je většinově vlastněna státem, zrušila tehdy probíhající výběrové řízení. Europoslanec Knotek ale tvrdí, že váhavý postoj k projektu měly i starší vlády, během kterých se tendr zdržel.

Plán dostavby jaderné elektrárny Temelín

Výstavba jaderné elektrárny Temelín byla dokončena v roce 2002. V původních plánech se počítalo celkem se čtyřmi jadernými bloky, nakonec ale byly postaveny a zprovozněny jen dva. Zmiňme, že možnou dostavbu podporoval z pozice premiéra například Mirek Topolánek.

O dostavbě třetího a čtvrtého bloku se nicméně hovořilo už po spuštění elektrárny. ČEZ v roce 2011 (tedy během vládnutí Nečasova kabinetu) předal zájemcům zadávací dokumentaci k veřejnému výběrovému řízení na dostavbu bloků. Řízení se zúčastnily celkem tři subjekty: americký Westinghouse, francouzská Areva a konsorcium složené z ruských státních společností Atomstrojexport a Gidropress a z české Škody JS. Francouzská společnost ale byla později z tendru vyloučena a dál se tak rozhodovalo jen mezi zbylými dvěma subjekty.

Výkupní cena elektřiny

K výběru vítěze tendru mělo dojít v roce 2013. Vzhledem k postupnému poklesu velkoobchodních cen elektřiny se projekt dostal do bodu, kdy nebylo jisté, zda by investice byla pro ČEZ návratná. Začalo se proto hovořit o možné minimální výkupní ceně elektřiny, kterou by ČEZu garantoval stát.

O tomto možném schématu, kdy by stát dotoval ČEZu nízké ceny a při vysokých cenách by naopak ČEZ odváděl přebytky do státního rozpočtu, se mluvilo především v první polovině roku 2013. Vláda Petra Nečase samotný projekt dostavby podporovala, před svou rezignací nicméně nedošla k žádnému závěru ohledně státní garance minimální výkupní ceny elektřiny.

ČEZ v červenci 2013, kdy už vládl úřednický kabinet Jiřího Rusnoka, oznámil, že o výherci výběrového řízení nerozhodne na podzim téhož roku, jak původně plánoval, ale až o rok později. Ředitel divize strategie ČEZu krok vysvětloval mimo jiné tím, že vláda do té doby nerozhodla o možné státní garanci minimální výkupní ceny elektřiny.

V roce 2014 o výkupní ceně elektřiny jednala vláda Bohuslava Sobotky, která se k této variantě postavila odmítavě. Tehdejší ministr financí Andrej Babiš jednání komentoval slovy, že „si nemůžeme dovolit garantovat ceny elektřiny“. ČEZ následně zareagoval na postoj vlády tím, že celý tendr zrušil.

Generální ředitel ČEZu Daniel Beneš přitom už před klíčovým jednáním vlády avizoval, že pokud společnosti nebude garantována minimální výkupní cena elektřiny v souvislosti s dostavením bloků, bude tendr pravděpodobně zrušen.

Závěr

Nečasova vláda tedy tendr na dostavbu jaderné elektrárny Temelín opravdu zdržela, jelikož během svého působení nestihla projednat možnost zavedení minimální výkupní ceny elektřiny. Andrej Babiš jakožto ministr financí v Sobotkově vládě byl jedním z těch, kteří tyto ceny odmítli garantovat, což odůvodnil tím, že si to stát nemohl dovolit. Tato garance se přitom stala podmínkou ČEZu pro pokračování tendru. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ale, že mezi Topolánkovým a Nečasovým kabinetem byla u moci ještě úřednická vláda Jana Fischera.

Europoslanec Ondřej Knotek říká, že Evropská komise zamýšlela prosadit návrh, který by od roku 2030 zakázal produkovat elektřinu z fosilních paliv. V našem odůvodnění se tak zaměříme na to, zda EK takový cíl někdy zmiňovala.

Podle nejnovějších dat Eurostatu k roku 2021 pocházelo 37,9 % elektřiny vyprodukované v Evropské unii (EU) z obnovitelných zdrojů, 25,2 % elektřiny vyrobily jaderné elektrárny a 36,6 % bylo ze všech fosilních zdrojů dohromady, tedy např. z uhlí nebo zemního plynu.

Evropská komise (EK) si v rámci programu REPowerEU dala za cíl navýšit do roku 2030 kapacitu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na 42,5 %. Do roku 2050 si pak EK dala za cíl vytvořit klimaticky neutrální Evropskou unii, což znamená, že by členské státy vypouštěly do atmosféry pouze tolik emisí, kolik by byl kontinent schopen znovu absorbovat.

V žádném z cílů se ovšem nemluví o zákazu spalování fosilních paliv, ani o jejich naprostém nahrazení obnovitelnými zdroji. Ani v jiných dokumentech EK nemluví o takovém záměru. Taktéž v přehledu právních předpisů Evropské unie se žádný takový návrh nenachází a o tomto cíli nemluvila ani předsedkyně EK Ursula von der Leyen. Výrok Ondřeje Knotka tak hodnotíme jako nepravdivý.

Německý Spolkový účetní dvůr, ekvivalent českého Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), vydal na začátku března 2024 „Zvláštní zprávu o stavu provedení energetické tranzice s ohledem na bezpečnost dodávek, cenovou dostupnost a slučitelnost dodávek elektřiny s životním prostředím“ (.pdf). Adresoval ji oběma komorám německého parlamentu a vládě.

Zpráva uvádí, že německá energetická transformace nejde s ohledem na dodávky elektřiny podle plánu. Podle autorů „je ohrožena bezpečnost dodávek, elektřina je drahá a spolková vláda není schopna komplexně posoudit dopad energetického přechodu na krajinu, přírodu a životní prostředí“ (.pdf, str. 6).

Dokument kritizuje německou vládu i Spolkovou agenturu pro sítě (BNetzA), jejíž monitorovací zprávy považuje za zkreslené (.pdf, str. 28–29). Podle auditorů vychází pouze z nepravděpodobných „nejlepších“ případů, tzv. „best-case“ scenarios, zatímco prognózy jiných analýz jsou pesimističtější. Auditoři také uvádí, že podle Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E) nejsou německé dodávky elektřiny do roku 2030 zajištěné (.pdf, str. 29).

Německá obdoba Nejvyššího kontrolního úřadu tedy skutečně vydala zprávu, podle které zemi hrozí nedostatek energie. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ondřej Knotek byl zvolen europoslancem ve volbách do EP konaných v květnu 2019, první ustavující schůze Evropského parlamentu se pak konala 2. července 2019. Prošli jsme tedy dostupné videozáznamy z jednání Výboru pro rozpočtovou kontrolu EP od července 2019 až do začátku března 2020, na žádném z nich se nám však konverzaci uváděnou Ondřejem Knotkem najít nepodařilo. Nelze nicméně vyloučit, že k takovému konkrétnímu rozhovoru došlo mimo záznamy kamer.

Členy evropského Výboru pro rozpočtovou kontrolu, jemuž předsedá právě Monika Hohlmeier, jsou za Českou republiku Tomáš Zdechovský /KDU-ČSL/ a Martina Dlabajová /ANO 2011/. Mikuláš Peksa /Piráti/ je náhradníkem. Ondřej Knotek členem tohoto výboru není.

Předem je důležité říct, že kontrolní komise Výboru pro rozpočtovou kontrolu v čele s Monikou Hohlmeierovou nevydala žádnou dostupnou písemnou zprávu, ale pouze výsledky šetření vyhlásila na tiskové konferenci.

Členové komise se během tiskové konference zabývali problematikou nerovnosti mezi malými a středními podniky a velkými holdingy (čas v konferenci: 17:20, 20:00), v žádné části tiskové konference se však členové komise jednoznačně nevyhradili proti velkým zemědělcům, ani neučinili žádné vyjádření, které by se za takovou výhradu dalo považovat.

Poslankyně Evropského parlamentu Monika Hohlmeierová se během kontrolní mise Výboru pro rozpočtovou kontrolu v České republice setkala mimo jiné s představiteli českých zemědělců. Dle dostupných informací se setkala pouze s představiteli Asociace soukromého zemědělství ČR, která zastupuje spíše malé a střední zemědělce. Toto setkání bylo následně napadeno v otevřeném dopise Zemědělským svazem České republiky, ale i Agrární komorou ČR.

Výňatek z dopisu (.doc) Zemědělského svazu ČR týkající se velkých zemědělců a trendů v zemědělství:

„Nemohu souhlasit s některými tezemi, které v průběhu diskuse s touto zemědělskou organizací zazněly. Jednou z nich je údajné znevýhodnění malých rodinných farem v důsledku nastavení Společné zemědělské politiky (SZP) v ČR. Takový pohled je zcela zkreslený a zavádějící.“

V souladu s výrokem Agrární komora České republiky ve svém stanovisku považuje tvrzení poslankyně Evropského parlamentu Moniky Hohlmeier za neobjektivní.

Výňatek z prohlášení Agrární komory České republiky:

„Paní europoslankyně v rozhovorech, které s ní byly publikovány, tvrdí, že chce ke kontrolní misi přistupovat nestranně, její prohlášení a skutky však hovoří o zásadním porušení základních zásad objektivity a profesionality.“

Kontrolní mise do České republiky proběhla pod záštitou Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu mezi 26. a 28. únorem v Praze. Na závěr celé akce proběhla tisková konference. Na ní předsedkyně Výboru Monika Hohlmeierová uvedla (čas 36:30), že s problémem s nerovností v rozdělování dotací se potýká většina států EU. Tvrdila, že větší podnik má větší možnosti k dosažení dotace. Zároveň dodala, že v Česku není viditelná snaha ze strany státu, aby se situace narovnala. Řekla, že by mělo existovat více programů na podporu malého zemědělství, ale na na druhou stranu dodala, že takové programy v Česku existují, že se nedají závěry považovat za finální, a že zkoumání bude pokračovat.

Po samotné tiskové konferenci sdělila médiím následující:

„Naše cesta byla opravdu velmi cenná. Tato mise zaměřená na zjištění informací nám umožnila mluvit s nevládními organizacemi, hovořit s investigativními novináři, ale zároveň i se státními orgány. A bylo velmi zajímavé vidět na jedné straně, že v České republice existuje mnoho pozitivních známek dotací EU, jak jsme to viděli u laserového centra, na druhou stranu jsme viděli určité problémy v interpretaci a právním výkladu otázky střetu zájmů. A při rozdělování finančních prostředků EU na různé projekty v případě možného střetu zájmů nebo možného zneužití. A tam si myslím, že musíme zintenzivnit naši práci na určitých otázkách transparentnosti. Kdo je zodpovědný za distribuci a kdo je zodpovědný za kontrolu nebo za možné indikátory zneužití střetu zájmů? Existuje ještě více otázek, než jsme měli dříve, ale máme nové informace, takže nové informace předáme Evropské komisi a kontrolním orgánům.“

Dále také uvedla, že peníze daňových poplatníků by neměl využívat někdo, kdo toho může využít ve svůj prospěch díky hluboké znalosti politiky.

Mise samotné se se účastnili i další europoslanci z Výboru pro rozpočtovou kontrolu. Mezi nimi byli i dva čeští europoslanci Mikuláš Peksa a Tomáš Zdechovský. Německý europoslanec Daniel Freund z německých Zelených, taktéž člen dané komise, na svém webu uveřejnil článek s vyjádřením.

V něm projevuje zklamání, že se Andrej Babiš nedostavil na jednání s europoslanci. Dále uvádí, že premiér osobně profituje z peněz EU směřujících do Agrofertu. Rovněž tvrdí, že jeho přesvědčení o střetu zájmu českého premiéra se ještě více prohloubilo. Rovněž uvádí, že dostal zprávy od Asociace soukromého zemědělství, jak fondy a dotace EU přinesly výhody 1 700 velkých farem, zatímco třicet tisíc malých podniků nedostalo žádné další finance. Na závěr uvádí, že je nutné, aby se EU bránila před oligarchy a zkorumpovanými vládami.

Co se týče nepravdivosti těchto závěrů, tak Výbor pro rozpočtovou kontrolu EP není jediný, kdo k takovým závěrům došel. Kritiku Programu rozvoje venkova vyvolala kontrolní zpráva (.pdf, str. 3) Nejvyššího kontrolního úřadu, který se zaměřil na čerpání a řízení opatření Spolupráce v rámci Programu v letech 2014–2017. Ve vyhodnocení zprávy se uvádí, že „MZe podporu zaměřilo především na velké zpracovatelské podniky, které místo výdajů na vědu a výzkum vynakládají prostředky na pořízení strojů a technologií. K podpoře malých a středních podniků nedochází, jelikož realizace operací zaměřených na jejich podporu je neúspěšná.“

Kritika se kvůli vyplácení dotací velkým podnikům snesla i na Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, který vyplácel dotace i firmám, které na ně podle Nadačního fondu proti korupci neměly právo. Mezi problematické příjemce státních peněz patří firmy i z holdingu Agrofert, který premiér Andrej Babiš vložil do svěřenských fondů.

Protože ke stejným závěrů jako mise Výboru EP došel mimo jiné i NKÚ, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Podle analýzy zemědělství (.pdf, str. 2), kterou zpracoval tým Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR v srpnu 2019 se „české zemědělství vyznačuje dvěma specifiky – význačný podíl velkých zemědělských podniků vlastněných právnickými osobami a rovněž velký podíl subjektů hospodařících na pronajaté půdě“. Tato zpráva také uvádí, že: „ke konci roku 2017 obhospodařovalo zemědělskou půdu podle údajů zemědělského registru ČSÚ celkem 46 055 subjektů, z toho fyzické osoby představovaly 41 650 subjektů a právnické osoby 4 405. Fyzické osoby obhospodařovaly 30,4 % výměry zemědělské půdy a podniky právnických osob obhospodařovaly 69,6 % výměry (...)“ Zemědělský registr je ale neveřejným registrem, a proto v další analýze vycházíme ze statistik, které poskytuje Ministerstvo zemědělství.

Podle situační a výhledové zprávy (.pdf, str. 63) Ministerstva zemědělství z roku 2018 je struktura subjektů hospodařících na zemědělské půdě od 3 hektarů výše následovná: ,,Fyzické osoby obhospodařovaly 30,4 % výměry zemědělské půdy, z toho zemědělští podnikatelé zaevidovaní dle zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, hospodařili na 27,2 % celkové výměry zemědělské půdy. Největší podíl výměry zemědělské půdy, a to 69,6 %, obhospodařovaly podniky právnických osob.“

Z následujícího grafu, vycházejícího ze statistik Ministerstva zemědělství, vyplývá, že počet zemědělských podnikatelů roste; a to jak fyzických osob, tak právnických osob.

Co se týká srovnání s Evropou, Eurostat sice nabízí rozsáhlou publikaci o zemědělství, časové řady ohledně růstu počtu malých zemědělců zde ale uvedeny nejsou.

Na druhou stranu však podle Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR počet firem v zemědělství v posledních 5 letech stagnuje a pohybuje se mezi 47 a 48 tisíci podnikateli. Problémem pak do budoucna může být nedostatek mladých lidí v zemědělství, kdy podle zprávy Ministerstva zemědělství je více než polovina zemědělských pracovníků starší 45 let. Předseda zemědělských odborů Bohumír Dufek odhaduje, že se počet zemědělských pracovníků v rozpočtovém období 2020–2026 sníží přibližně na 75 000. Podle údajů Českého statistického úřadu se v roce 2018 pracovníci v zemědělském sektoru (zahrnuje i lesnictví a rybářství) tvořili 2,80 % všech pracovníků.