Demagog.cz

Radek Vondráček

Radek Vondráček (ANO 2011)

  • 15
  • 3
  • 0
  • 0

Výroky

Radek Vondráček

Radek Vondráček

Ano, máme to (zavedení korespondenční volby, pozn. Demagog.cz) v programovém prohlášení. Politologický klub FSV UK, 6. května 2021

Kabinet hnutí ANO a ČSSD má skutečně v programovém prohlášení vlády napsáno, že zjednoduší volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám – včetně zavedení korespondenční volby.

skrýt celé odůvodnění

Kabinet hnutí ANO a ČSSD v části svého programového prohlášení, která se týká vnitřní bezpečnosti a veřejné správy, uvádí (.pdf, str. 21), že zjednoduší „volební pravidla tak, aby se občanům usnadnil přístup k volbám“. Toho chce vláda docílit mimo jiné zavedením korespondenční volby a zrušením místní příslušnosti pro vydávání voličských průkazů. Výrok předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka (hnutí ANO) tak hodnotíme jako pravdivý.

Radek Vondráček

Radek Vondráček

Ten zákon zalepuje díru, která zbyla po rozhodnutí Ústavního soudu (...) a ta korespondenční volba je něco navíc. Politologický klub FSV UK, 6. května 2021

Nový volební zákon skutečně pouze nahrazuje paragrafy zrušené Ústavním soudem v únoru 2021. Otázka korespondenční volby součástí rozhodnutí Ústavního soudu nebyla.

skrýt celé odůvodnění

Ústavní soud 2. února 2021 zrušil ustanovení zákona o volbách do Parlamentu, která zvýhodňovala při volbách do Poslanecké sněmovny velké strany, a to vlivem kombinace d'Hondtovy metody přepočtu hlasů a čtrnácti různě velkých krajů jako volebních obvodů. Zrušena taktéž byla tzv. aditivní uzavírací klauzule pro kandidující koalice politických stran, podle které dvoučlenné koalice musely pro zisk mandátů dostat 10 % hlasů, tříčlenné 15 % a čtyř a vícečlenné koalice dokonce 20 % hlasů.

Novela volebního zákona (.pdf), která na zrušující nález Ústavního soudu reagovala, stanovila (.pdf, str. 1–2) kvorum na 8 %, pokud jsou strany v koalici dvě. Tří a vícečlenné koalice pak musí získat alespoň 11 % hlasů.

Kraje jako volební obvody byly novelou ponechány, nicméně nově bude přepočet probíhat ve dvou skrutiniích. Rozdělování hlasů proběhne nejprve mezi stranami, které překročily limit pro vstup do Sněmovny, za pomocí tzv. Imperialiho kvóty. Ta sice opět zvýhodňuje silnější strany, ale mírněji než původní d'Hondtova metoda. Ve druhém skrutiniu se mandáty přidělí na celostátní úrovni pomocí Hagenbach-Bischoffovy kvóty. Nic jiného než výše zmíněné změny přitom novela neřeší, můžeme tedy říci, že „zalepuje díru“ způsobenou Ústavním soudem.

Novela byla schválena oběma komorami Parlamentu a 4. května 2021 ji podepsal prezident Zeman. 

Ačkoliv zavedení korespondenční volby je součástí Programového prohlášení vlády České republiky (.pdf, str. 21) z června 2018, rozhodnutí Ústavního soudu se korespondenční volbě skutečně nevěnuje. Pokud tedy primárním účelem zmíněné novely bylo přijmout nová volební pravidla nahrazující ta zrušená Ústavním soudem, můžeme skutečně říci, že zavedení korespondenční volby je „něco navíc.

Radek Vondráček

Radek Vondráček

Tam je 300 návrhů, které tam leží a neprojednávají se (ve Sněmovně, pozn. Demagog.cz). Politologický klub FSV UK, 6. května 2021

Sněmovních tisků, které se v legislativním procesu v posledních 3 měsících nijak neposunuly, je pouze 254.

skrýt celé odůvodnění

Z výroku není zcela jasné, o jakých návrzích poslanec Radek Vondráček hovoří. Uveďme, že každý návrh zákona prochází v Poslanecké sněmovně postupně přes tři čtení. Zpravodaje pro první čtení navrhuje Organizační výbor, spolu s tím také určí, kterému výboru má Sněmovna návrh zákona přikázat v prvém čtení. Pokud není návrh zamítnut nebo vrácen ke zpracování, posunuje se ke druhému čtení. Pokud není zákon ani na závěr druhého čtení vrácen výboru k novému projednání, postupuje do třetího čtení. Je-li ve třetím čtení vysloven souhlas s návrhem zákona, projednávání ve Sněmovně v této fázi končí a návrh zákona, s nímž vyslovila Sněmovna souhlas, je bez zbytečného odkladu postoupen Senátu

Nevíme, co přesně myslí předseda Radek Vondráček výrazem „leží“. Předpokládejme, že hovoří o návrzích zákona, které ještě nejsou ukončené. Ke dni 13. května 2021 je Poslaneckou sněmovnou vedeno celkem 367 dosud neukončených návrhů zákona. K témuž dni se v Poslanecké sněmovně také nachází celkem 7 návrhů zákona, které čekají na první čtení. K prvnímu čtení bylo odsouhlaseno 250 návrhů, ve druhém čtení je aktuálně 69 návrhů, v posledním třetím čtení se nachází 15 návrhů.

Abychom došli ke stavu, ve kterém se navrhované zákony nacházely 6. května, kdy ověřovaný výrok zazněl, je třeba zmínit další tři sněmovní schůze. K té první došlo 7. května 2021, během té poslanci projednávali dva návrhy zákona ve třetím čtení (sněmovní tisk 1025 a 911) a došlo také ke sloučené rozpravě k bodům 337 a 338 (sněmovní tisky 1008 a 1009). Druhá schůze proběhla 12. května 2021. Nejprve došlo opět ke sloučené rozpravě k bodům 1 a 2 (sněmovní tisky 1008 a 1009), poté byla schůze přerušena. Ještě týž den následovala schůze další, během které poslanci projednávali šest návrhů zákona ve druhém čtení (sněmovní tisk 793, 1084, 652, 1043, 1044, 658) a tři návrhy zákona v prvním čtení (sněmovní tisky 955, 1150, a 1151).

Z tohoto důvodu do celkového počtu nezahrnujeme 11 návrhů zákona, které od 6. května prošly ke sněmovnímu projednání. Od dosud neukončených návrhů je třeba také odečíst tisky, které již přešly do projednávání v Senátu. Takových tisků je v současnosti 8. Dalších 9 sněmovních návrhů zákona bylo ze Senátu vráceno k přepracování. Od celkového čísla 367 dosud neukončených návrhů bylo tedy nutno odebrat 28 návrhů. Finálním výsledkem je 339 neukončených návrhů zákona.

Složitější je však zjistit, které z těchto tisků se neprojednávají. V legislativním procesu nejsou určité „pauzy“ mezi jednotlivými fázemi, např. mezi projednáním ve výborech a na plénu, ničím výjimečným. Pokud se tak tisk v legislativním procesu neposunul např. jen několik týdnů, není to ničím výjimečné a neznamená to, že by tisk ve sněmovně jen ležel a neprojednával se. 

Jako příklad uveďme návrh zákona o stejnopohlavních svazcích. Ten byl Poslanecké sněmovně poprvé předložen 12. června 2018. Organizační výbor projednání návrhu zákona doporučil (.pdf) 27. června 2018. Projednávání této novely v rámci prvního čtení bylo v Poslanecké sněmovně dříve několikrát přerušeno. Poslanci tak zmíněný návrh probírali na plénu společně s protichůdným návrhem novely Listiny základních práv a svobod poprvé 14. listopadu 2018. Návrh novely byl poté diskutován 26. března 2019, avšak projednávání bylo odročeno (.pdf). K dalšímu projednávání došlo až 10. března 2021, kvůli pevně zařazenému bodu však musela být tato diskuze po několika minutách přerušena. Naposledy se návrh novely v rámci prvního čtení objevil v Poslanecké sněmovně 29. dubna 2021. Jeho posunutí ke druhému čtení tedy trvalo necelé tři roky.

Pojmy „leží a neprojednávají se“ jsou zároveň značně subjektivní a mohou být vykládány rozdílně. Proto jsme pro ověření výroku stanovili dvě hranice. V rámci první budeme za neprojednávané tisky považovat ty tisky, které se v legislativním procesu nijak neposunuly od začátku roku 2021. V rámci druhé, benevolentnější, pak budeme jako neprojednávané počítat tisky, u kterých nebyl zaznamenán žádný vývoj v posledních 3 měsících.

Tisků, které se v legislativním procesu neposunuly od začátku roku, je celkem 243. Je to 223 tisků nacházejících se v prvním čtení, konkrétně tisky č. 741113. Výjimkou jsou tisky 1082 a 1109, u kterých k určitému posunu došlo 7. ledna. Dále také 20 tisků v čtení druhém, konkrétně tisky 19–159, 213, 320, 359 a 456–557.

V případě mírnější, tříměsíční hranice se pak dostaneme k číslu 254 neprojednávaných tisků. V prvním čtení jsou to všechny tisky až do č. 1131, celkem 230. V druhém čtení jsou, kromě tisků zmíněných výše, i tisky 912, 683, 682 a 295. I pokud bychom přidali tisk 1111 vrácený Senátem, který byl jen krátce uveden na schůzi 26. února, dostaneme se pouze k číslu 255.

Celkem tedy hodnotíme výrok jako nepravdivý, neboť neprojednávaných tisků, které ve Sněmovně pouze leží, je i podle mírnějšího kritéria pouze 254, nikoliv tvrzených 300.

Radek Vondráček

Radek Vondráček

Máme třeba 0 % alkoholu za volantem, někde mají až půl promile. Politologický klub FSV UK, 6. května 2021

Nulová tolerance alkoholu za volantem se ze zemí EU týká jen České republiky, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Hranice v jiných státech se pohybují mezi 0,2 až 0,5 promile.

skrýt celé odůvodnění

Předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček zde reaguje na předchozí odpověď Markéty Pekarové Adamové. Ta se v debatě (video, čas 37:40) snažila upozornit na to, že je Česká republika jedním z mála států EU, které svým občanům v zahraničí neumožňují hlasovat korespondenčně (její výrok jsme ověřovali zde). Radek Vondráček s jejím argumentem, proč korespondenční hlasování zavést, nesouhlasil (video, čas 42:05) a poukázal právě na skutečnost, že na rozdíl od některých členských zemí EU v ČR pro řidiče platí přísnější limit hladiny alkoholu v krvi.

Podle českého zákona o provozu na pozemních komunikacích nesmí řidič požít alkohol či jiné návykové látky za jízdy a nesmí řídit bezprostředně po jejich požití nebo v takové době, „kdy by mohl být ještě pod vlivem“.

Podle posledních dostupných informací je nulová tolerance alkoholu v krvi při řízení v rámci Evropské unie poměrně ojedinělá a jako standardní ji používá jen Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Rumunsko. V ostatních zemích se hranice pohybuje mezi 0,2–0,5 promile. Je však důležité zmínit, že se hranice v zemích mohou měnit podle toho, zda se týkají řidičů profesionálních nebo začínajících, v jejichž případě bývá limit přísnější. Můžeme uvést, že v Německu platí hranice 0 % pro řidiče do 21 let. Rozdíly poté panují například i u cyklistů.

Radek Vondráček

Radek Vondráček

2010 například, tak tam z toho systému (přepočtu hlasů, pozn. Demagog.cz) těžila třeba i TOP 09 nebo KDU-ČSL. Politologický klub FSV UK, 6. května 2021

Nelze říct, že by TOP 09 a KDU-ČSL ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 těžily z tehdy platného volebního systému. KDU-ČSL se tehdy do Poslanecké sněmovny vůbec nedostala. Hlas pro TOP 09 měl sice větší váhu než hlas pro Věci veřejné, avšak menší váhu než pro ČSSD či ODS

skrýt celé odůvodnění

Předseda Poslanecké sněmovny svým výrokem reaguje na slova Víta Rakušana, který poukazoval na nepoměr mezi hlasy, které ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 potřebovala hnutí ANO a STAN. Tehdy měl hlas odevzdaný pro hnutí ANO 2,27× větší váhu, než hlas pro hnutí STAN. Radek Vondráček tedy upozorňuje na to, že i ve volbách v roce 2010 byly tímto způsobem některé strany zvýhodněny.

Po volbách v roce 2010 byla TOP 09 třetí nejsilnější stranou v Poslanecké sněmovně s 41 mandáty, na které potřebovala 873 833 hlasů, což odpovídalo 16,7 % hlasů. Na jeden mandát tak TOP 09 v roce 2010 potřebovala 21 313 hlasů. Jestliže to porovnáme s Věcmi veřejnými, jakožto nejmenším politickým uskupením, které se ten rok dostalo do dolní komory Parlamentu, pak měl jeden hlas pro TOP 09 1,11× větší váhu než hlas odevzdaný Věcem veřejným. Ovšem porovnáme-li výsledek TOP 09 s výsledky politických stran, které se ve volebním klání umístily před nimi, pak se daný poměr otočí. Hlas odevzdaný ČSSD měl v daných volbách 1,03× a hlas odevzdaný ODS 1,07× větší váhu než hlas odevzdaný TOP 09. 

Pokud porovnáme průměrný počet hlasů na mandát ve sněmovních volbách 2010 s počtem hlasů na mandát u TOP 09, dojdeme k tomu, že TOP 09 potřebovala na zisk mandátu jen o 84 hlasů (0,4 %) méně, než je podíl všech platných hlasů pro strany, které překročily 5 %, a celkového počtu mandátů. Strana tedy byla systémem přepočtu hlasů zvýhodněna, ovšem jen nepatrně (srovnáme-li toto zvýhodnění se zvýhodněním hnutí ANO ve volbách v roce 2017). Lze ovšem také říci, že proti některým stranám byla systémem přepočtu hlasů znevýhodněna.

Výrok Radka Vondráčka však rozhodně neplatí pro KDU-ČSL, které se v těchto volbách do Poslanecké sněmovny nedostalo. Strana obdržela pouze 4,39 % všech odevzdaných hlasů, nepřekročila tím pádem 5% hranici a v tomto volebním období tak neměla v dolní komoře Parlamentu ani jednoho zástupce.

Dodejme ještě důvody, proč byl ve volbách v roce 2010 rozměr zvýhodnění některých politických stran zcela jiný než ve volbách v roce 2017.

Zdroj: irozhlas.cz

Po volbách konaných v roce 2010 se do Poslanecké sněmovny dostalo pět politických uskupení. Procentuální rozdíl v získaných hlasech mezi největší a nejmenší politickou stranou, které překročily 5% hranici, činil 11,2 procentních bodů.

zdroj: irozhlas.cz

Jiná situace ale nastala po sněmovních volbách v roce 2017. Do Poslanecké sněmovny se tehdy dostalo devět politických uskupení, přičemž tři z nich (KDU-ČSL, TOP 09 a STAN) překonaly 5% hranici jen velmi těsně. Procentuální rozdíl v získaných hlasech mezi nejsilnějším hnutím ANO a nejslabším hnutím STAN činil 24,46 procentních bodů. V důsledku těchto faktorů a v té době platného volebního systému měl hlas odevzdaný pro hnutí ANO 2,27× větší váhu než hlas odevzdaný hnutí STAN.

Dodejme ještě, že pokud bychom opět srovnali průměrný počet hlasů na mandát ve sněmovních volbách 2017 s počtem hlasů na mandát u hnutí ANO, zjistíme, že ANO stačilo k zisku mandátu o 4 489 hlasů (18,9 %) méně, než je podíl všech platných hlasů pro strany, které překročily 5 %, a celkového počtu mandátů. Hnutí tedy bylo zvýhodněno nesrovnatelně více než TOP 09 v roce 2010.

Radek Vondráček

Radek Vondráček

(...) změnili volební zákon, což musí schválit obě komory. Politologický klub FSV UK, 6. května 2021

Dle článku 40 Ústavy České republiky je k přijetí volebního zákona nutný výslovný souhlas Poslanecké sněmovny i Senátu.

skrýt celé odůvodnění

Radek Vondráček výrok zmiňuje v kontextu reakce na Markétu Pekarovou Adamovou a ostatní předřečníky, kdy naznačuje, že například v roce 2010 z tehdejšího nastavení přepočtu volebních hlasů profitovaly i strany TOP 09 nebo KDU-ČSL. Také dále zmiňuje, že návrh 21 senátorů a senátorek z roku 2017, na základě kterého Ústavní soud zkraje roku 2021 zrušil část zákona o volbách do Poslanecké sněmovny, byl trik, jímž senátoři obešli jinak relativně rigidní proces změny volebního zákona. S takovou změnou totiž jinak musí dle Vondráčka souhlasit obě komory Parlamentu.

O legislativním procesu v případě volebních zákonů hovoří čl. 40 Ústavy České republiky: „K přijetí volebního zákona (…) je třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.“ Je tedy pravdou, že v rámci legislativního procesu je pro přijetí i změnu zákona o volbách do Parlamentu České republiky nutný výslovný souhlas obou komor. V případě jiných, běžných zákonů může Poslanecká sněmovna nesouhlas Senátu přehlasovat.

Pro kontext dodejme, že současnou novelu volebního zákona, která byla vyvolaná právě nálezem Ústavního soudu, již schválila Poslanecká sněmovna i Senát.

Radek Vondráček

Radek Vondráček

To, co před několika lety nevadilo, například i těch 5 % co se týče té aditivní klauzule, tak to bylo v pořádku (při přezkumu Ústavním soudem, pozn. Demagog.cz) a pak už to v pořádku není. Politologický klub FSV UK, 6. května 2021

Ústavní soud se možnou protiústavností aditivní klauzule zabýval např. již v roce 2001. Návrh na zrušení klauzule tehdy Ústavní soud zamítl. Na začátku února 2021 pak Ústavní soud aditivní klauzuli zrušil.

skrýt celé odůvodnění

Na začátku února 2021 zrušil Ústavní soud svým nálezem (.pdf) ustanovení volebního zákona z důvodu nerovnoměrného počtu hlasů potřebných na zisk jednoho poslaneckého mandátu, jelikož velkým stranám na zisk jednoho křesla stačil menší počet hlasů.

Současně s tím byla zrušena rovněž tzv. aditivní uzavírací klauzule (.pdf, str. 22) pro kandidující koalice politických stran, podle které pro vstup do Poslanecké sněmovny musela koalice složená ze dvou stran nebo hnutí ve volbách získat alespoň 10 % hlasů, trojkoalice 15 % a čtyř- či vícečlenná koalice 20 % hlasů.

Zrušení klauzule Ústavní soud zdůvodnil tím, že „může zkreslovat legitimitu volebního výsledku a nutí strany k vytváření koalic ex lege (ve snaze dostat se do Poslanecké sněmovny, nikoliv prosazovat názorově podobný program), a proto je tato právní úprava nepřiměřená a nedůsledná“.

Potenciální protiústavností uzavíracích klauzulí pro koalice se Ústavní soud již v minulosti zabýval. Například v nálezu z roku 2001 nastavení vstupních klauzulí pro koalice neshledalo většinové stanovisko pléna Ústavního soudu protiústavním. Ústavní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že klauzule „v podstatě uplatňuje metodu součtu 5 procent připadajících na každou jednotlivou politickou stranu nebo politické hnutí“.

Radek Vondráček

Radek Vondráček

Když se koncipovala Ústava České republiky, tak se používal termín vládnoucí komora a nevládnoucí komora. Otázky Václava Moravce, 6. prosince 2020 !

Při tvorbě české ústavy po volbách 1992 došlo k projednávání o nové podobě zákonodárné moci, a to hlavně v souvislosti se vznikem Senátu. Přidělování pravomocí a rozdělení rolí pak do určité míry probíhalo v intencích odlišení na vládnoucí a nevládnoucí komoru.

skrýt celé odůvodnění

O odlišné podobě a roli obou parlamentních komor bylo rozhodnuto (.doc, str. 107) již na počátku jednání o podobě nové ústavy v červenci 1992 pod záštitou Komise předsednictva ČNR (České národní rady) pro Ústavu ČR. Tato myšlenka dvoukomorového parlamentu pak vycházela z prvorepublikové tradice. Tehdejší Ústavní listina stanovovala, že pro funkční dvoukomorový systém je potřeba pravomoci obou komor maximálně odlišit: zatímco Poslanecká sněmovna tak měla mít primárně právotvornou roli, Senát byl kontrolním a stabilizujícím prvkem.

Hlavním sporným bodem při jednáních ve druhé polovině roku 1992 se v tomto ohledu stala budoucí podoba horní komory. Byť tedy byla (.doc, str. 108) během vyjednávání na odlišném postavení Senátu shoda, samotné představy se lišily. Jedním z myšlenkových proudů ku příkladu bylo, že by Senát zastával regionální, případě zemské zájmy. Dalším ze zvažovaných návrhů pak bylo, aby byla působnost obou komor tzv. Hayekovsky oddělena (.doc, str. 108–109, 113–114). „Nevládnoucí” Senát by se v takovém případě zabýval soukromým právem, zatímco „vládnoucí” Sněmovna právem veřejným (.pdf, str. 56). V praxi by se tak v podstatě jednalo o dva parlamenty stojící vedle sebe.

I když tehdejší politické strany disponovaly různými vlastními návrhy a představami, prosazen nakonec byl vládní konstrukt. Ten však zpočátku počítal (.doc, str. 110) s omezenou rolí Senátu, jenž by se zabýval například ústavními zákony, volebními zákony nebo mezinárodními smlouvami. Nakonec po jednání během října a listopadu 1992 bylo Senátu umožněno (.doc, str. 111–112) přijímat i zákonná opatření, začal disponovat zákonodárnou iniciativou a jeho další pravomoci či způsob volby tak postupně doznaly současných podob.

Senát tak i dle prvorepublikové tradice plní (.doc, str. 114–115) svou funkci v rámci principu brzd a protivah mezi jednotlivými mocemi. Jedná se o určitou pojistku ústavního systému plnící revizní a stabilizující roli.

Role Senátu jakožto nevládnoucí komory, o které se zmiňuje předseda Poslanecké sněmovny Radek Vondráček, je v tomto ohledu míněna v souvislostech s již výše zmíněným Hayekovským pojetím zákonodárství. Jak uvádí (.pdf, str. 55–57) Jindřiška Syllová, tato koncepce nevládnoucí komory byla přítomna v podstatě během celé doby jednání Komise ČNR pro Ústavu ČR, byť však spíše implicitně. Až do září 1992 nicméně byly kompetence a funkce Senátu navrhovány právě v intencích Hayekova konceptu. I když byl jako celek odmítnut, některé prvky tohoto uvažování typu vyloučení Senátu z tvorby státního rozpočtu nebo vyslovování důvěry vládě byly nakonec zavedeny.

Radek Vondráček

Radek Vondráček

Vláda České republiky odpovídá Poslanecké sněmovně. Otázky Václava Moravce, 6. prosince 2020

Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně podle článku 68 Ústavy České republiky.

skrýt celé odůvodnění

Ustanovení říkající, že „vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně“, je součástí Ústavy ČR, konkrétně článku 68 odst. 1

Pro kontext dodejme, že Radek Vondráček zde hovoří v souvislosti s pravidly schvalování nouzového stavu. K jeho vyhlášení má nyní pravomoc vláda, o vyhlášení však musí informovat Poslaneckou sněmovnu, „která může vyhlášení zrušit“.

Výrok Radka Vondráčka také souvisí s otázkou Václava Moravce, která se týká role Senátu při schvalování nouzového stavu. Ústavní právník Jan Kysela totiž ve spojitosti s jeho opakovaným prodlužováním ze strany vlády vyslovil myšlenku, že by právě Senát do tohoto rozhodování mohl vstoupit. A to kvůli tomu, „aby vláda ve spojení se svou většinou neponechávala zemi v nouzovém stavu po delší dobu, než je nezbytně nutné“.

Radek Vondráček

Radek Vondráček

A pan premiér na to (návrh zákona MZ o ochraně veřejného zdraví, pozn. Demagog.cz) zareagoval poměrně rychle a řekl, že bylo předčasné umístit ten text do eKLEPu. Otázky Václava Moravce, 6. prosince 2020

Návrh zákona Ministerstva zdravotnictví o ochraně veřejného zdraví byl do elektronické knihovny vložen 27. listopadu 2020. Premiér Babiš o šest dní později prohlásil: „Ministerstvo zdravotnictví pochybilo, protože to dali do eKLEPu bez toho, aby to bylo v připomínkovém řízení“.

skrýt celé odůvodnění

Ministerstvo zdravotnictví vypracovalo návrh zákona o ochraně veřejného zdraví, který byl do eKLEPu (Elektronické knihovny připravované legislativy) vložen 27. listopadu 2020. Tento návrh počítá s vytvořením ústředního orgánu Státní hygienické služby, která by centralizovala krajské hygienické stanice. Tento orgán by bez nouzového stavu a bez kontroly Parlamentu mohl zavírat školy, obchody nebo zakazovat akce. Dále se v návrhu (.docx, str. 24) píše, že by si Státní hygienická služba mohla vyžádat lokalizační data od mobilních operátorů až tři týdny zpětně.

Na ústních interpelacích dne 3. prosince 2020 byl premiér Andrej Babiš dotazován poslancem Markem Výborným (KDU-ČSL) a poslankyní Zuzanou Majerovou Zahradníkovou (Trikolóra) na tento návrh zákona. Markovi Výbornému premiér řekl: „(…) vláda tento zákon vůbec neprojednala a zkrátka Ministerstvo zdravotnictví pochybilo, protože to dali do eKLEPu bez toho, aby to bylo v připomínkovém řízení. Takže vláda to odmítla, zákon projde mezirezortním připomínkovým řízením a samozřejmě různé věci, které tam nemají co dělat, které tam navrhli úředníci, nevím proč, my odmítáme“.

 Ve své odpovědi poslankyni Majerové Zahradníkové uvedl: „Je to jednoznačné pochybení Ministerstva zdravotnictví. Pan ministr je tam nový, samozřejmě řeší covid, neměli to vůbec dávat ven“.