Adam Vojtěch

Bohužel se nám nepodařilo dohledat přesná data o počtech plicních ventilátorů v Itálii, a z toho důvodu ani ověřit, jestli je tento počet v přepočtu na 100 tisíc obyvatel skutečně nejnižší v Evropě. Situaci v Itálii jsme se proto rozhodli analyzovat s pomocí několika mezinárodních studií, jako je například Global Health Security Index (GHS index) nebo dostupných dat z Eurostatu.

GHS index hodnotí připravenost jednotlivých zemí světa na případnou pandemii. Na prvním místě se v celkovém hodnocení (.pdf, str. 20–29) umístily Spojené státy s výsledkem 83,5, na posledním potom Rovníková Guinea s výsledkem 16,2. Itálie (.pdf, str. 200) se v tomto žebříčku umístila na 31. místě ze všech 195 hodnocených států s výsledkem 56,2. V rámci Evropy obsadila Itálie 18. místo.

Nejlepších výsledků dosahuje Itálie v kategorii detekování případné nákazy. Do této kategorie (.pdf, str. 90–93) spadá například vybavenost laboratoří, schopnost státu zajistit zdravotnické vybavení, zda stát pravidelně provádí monitoring infekčních onemocnění. V rámci této kategorie získala Itálie skóre (.pdf, str. 200) 78,5, průměr všech států je 41,9.

Další kategorie (.pdf, str. 94–98) sledovala, jak rychle a efektivně dokáže země na případnou nákazu reagovat. V rámci této kategorie získala Itálie skóre (.pdf, str. 200) 47,5, průměr činí 34,8. Přesto se v této kategorii vyskytlo několik položek, ve kterých Itálie zaostává. Takovou položkou může být například počet nemocničních lůžek, kterých je v Itálii podle GHS indexu 340 na 100 tisíc obyvatel. Údaje z Eurostatu z roku 2017 poskytují velmi podobný údaj, 318 lůžek na 100 tisíc obyvatel. Zde se Itálie pohybuje pod průměrem Evropské unie, který byl 541 lůžek na 100 tisíc obyvatel.

Trojice italských profesorů v otevřeném dopise Evropské společnosti pro intenzivní medicínu uvádí, že asi 10 % pacientů nakažených koronavirem musí být ošetřováno na jednotkách intenzivní péče. V tomto dopise proto doporučují evropským státům zajistit dostatek lůžek na jednotkách intenzivní péče a mít k dispozici dostatek plicních ventilátorů. Podle studie z roku 2012 má Itálie k dispozici asi 12,5 lůžek na jednotkách intenzivní péče na 100 tisíc obyvatel. V současné situaci se tento počet ukazuje jako nedostatečný.

Zdroj: SpringerLink

Italské ministerstvo zdravotnictví ve své statistické zprávě z roku 2017 uvádí (.pdf, str. 43), že v Itálii bylo na jednotkách intenzivní péče 5 090 lůžek, což představuje 8,42 lůžek na 100 tis. obyvatel.

V žádné zkoumané kategorii se Itálie neumístila na posledním místě, a to ani v rámci Evropy. Jak už bylo zmíněno, přesný počet plicních ventilátorů, které má Itálie k dispozici neznáme, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

V Itálii se objevily první případy koronaviru SARS-CoV-2 v pátek 31. ledna, kdy byli hlášeni dva nakažení. Tato informace vyplývá ze situační zprávy WHO z 31. ledna (.pdf, str. 1). První nakažení v Evropě se objevili ve Francii 24. ledna. První případy v České republice eviduje WHO až od 2. března (.pdf, str. 4), kdy jsou zaznamenáni první tři nakažení. Všichni tři byli nakaženi v již zmíněné Itálii, která v této době evidovala již 1 689 nakažených (.pdf, str. 4).

Pokud bychom měli porovnávat samotnou Českou republiku s Itálií, tak začátek epidemie, v Itálii posuzujeme od propuknutí kolem 22. – 23. února, kdy se počet identifikovaných případů nákazy v Itálii skokově zvýšil z původních 2 na přibližně 75 případů. V České republice se podobný počet nakažených objevil 11. (.pdf, str. 4) – 12. (.pdf, str. 4) března, což odpovídá zpoždění 17–18 dnů. Tato hodnota se udržuje do nynějška, neboť 17. března (.pdf, str. 4) měla Česká republika podle WHO 383 nakažených. Této hodnoty Itálie dosahovala kolem 26. (.pdf, str. 3) – 27. února (.pdf, str. 4), kdy byl počet zjištěných nakažených mezi 322–400. Tento rozdíl odpovídá přibližně 18–19 dnům.

Jako příklad dalších evropských států můžeme uvést např. Německo, které mělo podle grafu k 5. březnu okolo 545 nakažených. Této hodnoty dosáhla Česká republika 18. března, tedy o 13 dnů později. Jako další příklad můžeme uvést např. Francii, která měla mezi 5. – 6. březnem mezi 423–653 nakaženými, což také odpovídá 12–13 dnům rozdílu oproti České republice. O pár dní později (mezi 7. – 8. březnem) ke stejnému počtu nakažených došlo např. ve Španělsku, kdy bylo v těchto datech mezi 525–674 nakaženými.

Zde je např. srovnání vývoje počtu nakažených z přenosu ČT24. Daniel Stach pro pořad Interview ČT24 říká (čas 0:59): „Česká republika dosáhla sta pacientů o 18 dní později než Itálie. Zjednodušeně řečeno to znamená, že jsme o 18 dní za Itálií, 11 dní za Německem a 4 dny za Rakouskem.”

Zdroj: ČT24

Číselný průběh počtu nakažených v čase ve vybraných zemích

Zdroj: Studio ČT24 (v čase 2:50)

Počet evidovaných nakažených se může lišit od počtu skutečně nakažených. Uvedená data je tedy nutné brát čistě orientačně.

Typický exponenciální růst celkových případů COVID-19 vykazuje například Írán a Itálie, jak se lze přesvědčit na grafu níže. Naopak v zemích jako je Japonsko nebo Singapur, které zavedly intenzinvní testování a přísnější karanténní opatření dříve od vypuknutí nákazy, počty nakažených nerostou tak dramatickou rychlostí. Aktuální data pro jednotlivé země lze nalézt také v datovém přehledu Světové zdravotnické organizace (WHO).

Graf: Růst celkového počtu případů COVID-19 ode dne výskytu 1. případu v zemi, data k 11. březnu 2020

Zdroj: npr.org

Zvláštním případem na grafu je pak Jižní Korea, kde do určité chvíle křivka nakažených rostla exponenciálně i přes poměrně přísná opatření. Jedním z důvodů je pravděpodobně také výskyt tzv. superpřenašeče, který mohl nakazit tisíce lidí. Díky intenzivnímu testování se zde však situace opět uklidňuje.

K zavedení přísných či „drakonických“ opatření, jak uvádí ministr Vojtěch, vyzývá státy také Světová zdravotnická organizace (WHO). Její ředitel Tedros Adhanom Ghebreyesus například uvedl: „Vyzýváme každý den, aby země podnikly naléhavé a agresivní kroky, všechny můžou určit další směr pandemie.“

Zajímavý výklad o nutnosti zavést rázná opatření co nejdříve podává článek Tomase Pueya, který je dostupný i v českém překladu. Jeden z grafů ilustruje dopad zavedení omezení pohybu osob, konkrétně zákazu vycházení, na podobu křivky, která znázorňuje přírůstek nových případů COVID-19 v čínské provincii Chu-pej za den.

Zdroj: medium.com

Na grafu je žlutými sloupci označen „oficiální denní počet nových případů“, zatímco sloupce šedé představují skutečný počet nových případů za den, „čínští odborníci je vyvodili tak, že se ptali pacientů při diagnóze na to, kdy se u nich začaly projevovat příznaky nemoci“. Zákaz vycházení ze dne 23. ledna 2020 ve Wu-chanu a 24. ledna 2020 v dalších 15 městech v provincii Chu-pej se na křivce oficiálních nových případů začal projevovat až 4. února, tedy až za 12 dnů.

Od tohoto data lze také pozorovat změnu na grafu, který ukazuje celkový počet nakažených novým typem koronaviru v celé Číně. Od data 4. února 2020 si lze všimnout, že křivka přestává mít typický exponenciální tvar, jako například výše zmiňovaný Írán. Skok v tomto grafu ve dnech 12. února a 13. února 2020 je způsoben změnou metodiky určování nakažených v Číně.

Graf: Vývoj celkového počtu případů COVID-19 v Číně

Zdroj: gisanddata.maps.arcgis.com

Matematické modely v článku Tomase Pueya také ukazují, jaký rozdíl může znamenat zavedení omezení pohybu osob (přesněji odstupu mezi lidmi, v angličtině „social distancing“) jen o jeden den později. Autor článku uvádí, že „v tomto teoretickém modelu, který volně připomíná Hubei, vytváří čekání jeden den o 40 % více případů“. Rozdíl jednoho dne v zavedení omezení pohybu „může vést až k 10násobku případů koronaviru ve vaší komunitě a mnohem vyšší smrtnosti“. Vyčkávání se zavedením karanténních opatření má podobný vliv na tvar křivky také podle studie australských vědců z roku 2009, kteří vytvářeli modely vývoje pandemie chřipky.

Graf: Model celkového počtu případů COVID-19 při zavedení omezení pohybu osob s rozdílem 1 dne

Legenda: černá křivka představuje vývoj při nezavedení žádných opatření; zelená křivka znázorňuje vývoj při zavedení opatření 20 dnů po vypuknutí nákazy; červená křivka ukazuje vývoj při zavedení opatření 21 dnů po vypuknutí nákazy

Zdroj: Tomas Pueyo, medium.com

Co se týče smrtnosti, důležitým faktorem je zde míra zahlcení nemocnic. Tedy čím více pacientů je nemocných v jednom okamžiku, tím větší bude smrtnost, protože nemocnice nebudou schopné zajistit péči pro takové množství pacientů najednou. Právě proto je důležité začít zavádět přísná opatření brzy, aby křivka nemocných COVID-19 nepřesáhla hranici kapacity zdravotnictví a množství pacientů se rozložilo v čase.

Zdroj: zoommagazin.iprima.cz

Podle Ministerstva zdravotnictví (.pdf, str. 3) se riziko vážnějšího průběhu onemocnění COVID-19 „zvyšuje s věkem a případně jinými zdravotními komplikacemi“. Dle nedávného čínského výzkumu jsou nejvíce ohroženi na životě lidé, kteří trpí dalšími nemocemi a mají tak oslabený imunitní systém. Jedná se především o pacienty se srdečními chorobami, u nich se smrtnost pohybuje kolem 10,5 %. Ohroženou skupinou pacientů jsou také diabetici (smrtnost 7,3 %), lidé s chronickým respiračním onemocněním (6,3 %), vysokým krevním tlakem (6 %) či rakovinou (5,6 %). Z pohledu věkových skupin jsou nejvíce ohroženi lidé starší 60 let.

Graf: Smrtnost COVID-19 v Číně podle věku

Zdroj: SeznamZpravy.cz

Vliv zavádění opatření, která omezují pohyb obyvatel, na podobu tvaru křivky nemocných dobře znázorňují také animace deníku The Washington Post.

Tento článek vychází z dat dostupných 17. března 2020.