Aleš Juchelka

Poslanec Aleš Juchelka (ANO) v kontextu výroku kritizuje schválení stavu legislativní nouze (.pdf), ve kterém byla projednána úprava parametrů mimořádné valorizace důchodů, jež prosadil kabinet Petra Fialy. Aleš Juchelka naznačuje, že vláda už od 8. září díky vyjádření Národní rozpočtové rady věděla, že se během roku 2023 zvýší výdaje na důchody o 20 miliard korun, a dle něj tedy na toto zvýšení výdajů měla čas se připravit.

Stanoviska Národní rozpočtové rady

Národní rozpočtová rada (NRR) je nezávislý odborný orgán, který se věnuje vyhodnocování rozpočtové politiky státu. Tento orgán kromě jiného každé tři měsíce publikuje „Stanovisko k vývoji hospodaření sektoru veřejných institucí a k nastavení fiskální a rozpočtové politiky“, které podle NRR slouží jako podklad pro vládu, Poslaneckou sněmovnu a územní samosprávy, aby mohly plánovat svou rozpočtovou a fiskální politiku.

Poslanec Aleš Juchelka svým výrokem poukazuje na stanovisko NRR publikované 8. září 2022. NRR v tento den své stanovisko skutečně vydala. Konkrétní částku, kterou by vláda měla do svého rozpočtu pro rok 2023 na mimořádné valorizace vyčlenit, dokument nicméně neobsahuje (.pdf). NRR pouze zmiňuje, že během loňského roku „výdajovou stranu významně zatížily a dále zatíží zejména mimořádné valorizace dávek důchodového pojištění“ (.pdf, str. 2).

NRR pak na skutečnost, že zákon o státním rozpočtu pro rok 2023 nepočítá s výdaji na mimořádnou valorizaci, upozorňovala v prosinci minulého roku (.pdf, str. 2–3). Konkrétně k tomu tehdy uvedla: „Na základě očekávaného vývoje inflace lze odhadovat, že k překročení pětiprocentní hranice nárůstu spotřebitelských cen (…) dojde v lednu 2023, což bude znamenat spuštění mimořádné valorizace dávek důchodového pojištění v červnu. To si vyžádá dodatečné výdaje okolo 20 mld. Kč, které nejsou v aktuálním rozpočtu předpokládány“ (.pdf, str. 2–3).

Státní rozpočet na rok 2023

Uveďme, že podle zákona musí vláda Poslanecké sněmovně předložit návrh státního rozpočtu do 30. září. Ministerstvo financí má pak povinnost předložit návrhy výdajů vládě už do 31. května a návrh celkového rozpočtu pak předkládá vládě do konce srpna.

Návrh rozpočtu na rok 2023 tedy kabinet Petra Fialy Poslanecké sněmovně předložila 30. září 2022, přičemž poslanci jej schválili na konci listopadu (.pdf). V návrhu (.pdf) rozpočtu na rok 2023 vláda na mimořádnou valorizaci skutečně žádné výdaje nevyčlenila. V dokumentu pouze stojí (.pdf, str. 80 z 516): „Na výdajové straně návrhu jsou oproti rozpočtu na rok 2022 o 141,4 miliard Kč vyšší výdaje pro kapitolu Ministerstva práce a sociálních věcí, která bude muset i v příštím roce zabezpečit zvýšené výdaje státu na rostoucí sociální dávky pro ohrožené skupiny obyvatel a především na nové valorizace důchodů.“

Z dalších částí návrhů však vyplývá (.pdf, str. 98 a 99 z 516), že tyto výdaje byly navýšeny kvůli mimořádným valorizacím, ke kterým vláda Petra Fialy v loňském roce musela přistoupit. Návrh dále uvádí (.pdf, str. 129 z 516): „Oproti očekávané skutečnosti roku 2022 se navrhuje zvýšit výdaje na důchody o 81,2 mld. Kč. V tomto nárůstu jsou zohledněny mimořádné valorizace důchodů z roku 2022, výdaje na zákonnou valorizaci důchodů i prostředky na nárůst počtu důchodců.“ Tato zmínka o zákonné valorizaci se zjevně vztahuje na pravidelné zvyšování penzí, které nastává na začátku každého roku.

Závěr

Národní rozpočtová rada tedy v minulosti skutečně uvedla, že pro rok 2023 se kvůli očekávané mimořádné valorizaci zvýší výdaje na důchody o 20 miliard korun. Toto zvýšení výdajů pak rozpočet na letošní rok skutečně neobsahuje, jak zmínila i NRR. Stanovisko obsahující tuto informaci však orgán nepublikoval 8. září, jak tvrdí poslanec Aleš Juchelka, ale až 8. prosince 2022.

Běžně bychom podobný výrok hodnotili jako pravdivý s výhradou. Nicméně s ohledem na to, že vláda musí Poslanecké sněmovně předložit návrh zákona o rozpočtu nejpozději do 30. září, se při jeho přípravě kabinet Petra Fialy o stanovisko NRR, které zvýšení výdajů na penze o 20 mld. Kč zmiňovalo, nemohl opírat. Aleš Juchelka přitom svým výrokem vytváří dojem, že vláda touto informací disponovala již při přípravě rozpočtu. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Schodek státního rozpočtu za první čtyři měsíce letošního roku dle Ministerstva financí skutečně činil 200 miliard korun. V nominálním vyjádření se jedná se o nejvyšší deficit za leden až duben od vzniku České republiky v roce 1993. 

Podle ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) měly na rostoucí rozpočet vliv mj. zvyšující se důchody a sociální dávky. „Takřka dvojnásobné jsou oproti loňsku také státní investice zejména na dopravní stavby a energeticky úsporné projekty. Každoročně navíc platí, že duben je slabší měsíc zejména na příjmové straně kvůli vratkám z daňových přiznání fyzických osob,“ dodal Stanjura.

Zároveň jde o dvojnásobný meziroční nárůst salda státního rozpočtu. Za první čtyři měsíce loňského roku schodek dosáhl výše 100,1 miliard korun.

Situace je ovšem odlišná, pokud se podíváme na reálnou hodnotu deficitů. Když nominální hodnoty pro jednotlivé roky upravíme o inflaci, není schodek za leden až duben roku 2023 tím nejvyšším. V roce 2021, tedy ještě za vlády Andreje Babiše, totiž v přepočtu odpovídal 245 mld. Kč, což je o 45 mld. Kč více než v letošním roce. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako zavádějící.

Hodí se doplnit, že reálná hodnota schodku v roce 2021 by přesahovala 200 mld. Kč, i pokud bychom pro výpočet u let 2022 a 2023 použili inflaci 3,8 %, tedy stejnou míru inflace jako v posledním roce vlády Andreje Babiše. V grafu níže jsme pro rok 2022 použili skutečnou míru inflace 15,1 %, pro rok 2023 10,9 % (dle predikce Ministerstva financí).

Zdroj dat: Ministerstvo financí, Český statistický úřad

Návrh na zavedení elektronické evidence tržeb (EET) vypracovala vláda Bohuslava Sobotky. Předkladatelem návrhu bylo Ministerstvo financí, které v té době vedl Andrej Babiš (ANO). Poslanecká sněmovna zákon schválila v únoru 2016 (.pdf) s účinností od 1. prosince 2016, od kdy se EET týkala restaurací a ubytovacích zařízení. Později začala platit pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu.

V květnu 2020 pak byla EET kvůli pandemii covidu‑19 dočasně přerušena. Později se rozhodlo, že povinnost evidence tržeb bude pozastavena až do konce roku 2022. Současný kabinet Petra Fialy nicméně v březnu loňského roku schválil definitivní zrušení EET, které následně prošlo i Sněmovnou. Zákon o zrušení zákona o evidenci tržeb nabyl účinnosti 1. ledna 2023.

Odhady Ministerstva financí

Zmiňme, že určit přesný přínos EET na výběru daní je značně problematické. Pokud se ekonomice daří, dochází obecně ke zvýšenému výběru daní. Český statistický úřad (ČSÚ) v únoru 2017 uvedl, že z jeho statistik nelze určit vliv EET, neboť „ČSÚ zjišťuje celkové tržby bez DPH podniků zařazených do daného odvětví podle převažující činnosti, zatímco EET je zaměřena na hotovostní platby za určitou specifickou činnost.“

Když vláda v roce 2015 Poslanecké sněmovně předkládala návrh zákona o EET (.pdf), v důvodové zprávě uváděla, že předpokládá roční přínos systému ve výši 12,5 mld. Kč do státní pokladny za sektory maloobchod (kromě motorových vozidel) a stravování a pohostinství (.pdf, str. 29). Zpráva hodnocení dopadu regulace (RIA) k návrhu zákona pak zmiňuje, že příjem za ostatní sektory má „potenciál dodatečných příjmů až 5 mld. Kč“ (.pdf, str. 60), v součtu se tedy mělo jednat maximálně o 17,5 mld. Kč.

V únoru 2019 pak ministerstvo (stále ještě pod vedením hnutí ANO) vyčíslilo, že se díky EET na daních a pojistném na sociální a zdravotní pojištění vybralo 7,9 mld. Kč v roce 2017 a 12,3 mld. Kč v roce 2018. V součtu se tedy měl zisk z EET za první dva roky fungování dostat na 20,2 mld. Kč. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) nicméně již v srpnu 2018 (.pdf) zpochybnil předchozí údaje poskytované resortem financí, jelikož „se v jednotlivých dokumentech Ministerstva financí významně lišily. Věrohodnost těchto údajů je diskutabilní, protože v materiálech jsou zveřejňovány rozdílné hodnoty, u nichž není vysvětlena metoda jejich výpočtu a nejsou podloženy ani analýzou konkrétních dat“ (.pdf, str. 15).

V červenci 2019 pak NKÚ vydal Zprávu o daních v České republice (.pdf), podle které měla EET spolu se zavedením kontrolního hlášení na zvýšení příjmu z daní menší vliv. Zároveň ovšem NKÚ dodal, že „jejich vliv (…) nebyl dosud věrohodně kvantifikován“ (.pdf, str. 22).

Dodejme, že Ministerstvo financí –⁠ již pod vedením Zbyňka Stanjury (ODS) –⁠ pak v návrhu na zrušení EET (.pdf) uvedlo, že se kvůli jeho zrušení předpokládá snížení inkasa daní (str. 21 ze 70). Konkrétně se ztráta odhadla na 4,2 miliardy korun (str. 13 ze 70).

Závěr

Je tedy zjevné, že neexistuje jednotná metodika, která by roční přínos EET kvantifikovala, jeho přesnou výši proto nelze spolehlivě určit. NKÚ se k věrohodnosti číslům poskytovaných Ministerstvem financí stavěl skepticky a předpokládal, že reálné příjmy do rozpočtu jsou ve skutečnosti nižší. Přínos EET do státního rozpočtu nedokázal určit ani ČSÚ. Jelikož tedy máme pouze údaje Ministerstva financí, které jsou ostatními státními orgány zpochybňovány, nedokážeme určit přesný přínos EET. Výrok Aleše Juchelky z těchto důvodů hodnotíme jako neověřitelný.

Předně uveďme, že Aleš Juchelka hovoří o 9. schůzi Poslanecké sněmovny, na níž poslanci ve dnech 16. až 18. února projednávali novelu pandemického zákona v režimu tzv. legislativní nouze.

Upřesněme, že stav legislativní nouze umožňuje Poslanecké sněmovně za mimořádných okolností projednávat vládní návrhy zákona ve zrychleném řízení. Stav legislativní nouze konkrétně https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1995-90#p99-1">vyhlašuje předseda Sněmovny na návrh vlády, a to vždy na určitou dobu. Podle jednacího řádu pak má Sněmovna vždy před projednáváním návrhu programu schůze posoudit, zda situace stále vyžaduje, aby stav legislativní nouze nadále trval. Podobně má pak dolní komora postupovat i před projednáváním vládního návrhu zákona ve zkráceném jednání.

V tomto volebním období vyhlásila (.pdf) předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarová Adamová stav legislativní nouze od 25. listopadu 2021 do 7. ledna 2022. Později postupně došlo (.pdf) k jeho prodloužení až do 18. února (.pdf).

Současná Poslanecká sněmovna hlasovala o potvrzení stavu legislativní nouze na své 3., 6. a 8. schůzi. Na 9. schůzi, která začala 15. února, se projednával pandemický zákon. Ten již dříve zamítl Senát. O pandemickém zákonu se hlasovalo v legislativní nouzi, na začátku schůze ale poslanci nehlasovali o pokračování stavu legislativní nouze. Během druhého jednacího dne pak vystoupil bývalý předseda dolní komory Radek Vondráček (ANO) s kritikou, že Sněmovna vůbec nerozhodla o trvání stavu legislativní nouze. Zároveň navrhl jeho zrušení.

Po konci Vondráčkova projevu následovala krátká diskuze s Janem Skopečkem (ODS), který v danou chvíli řídil schůzi, o tom, jak se s Vondráčkovým návrhem procedurálně vypořádat. Místopředseda Sněmovny Skopeček ho chtěl zařadit jako první bod programu, zatímco Vondráček tvrdil, že by se o něm mělo hlasovat ještě před projednáváním programu schůze. Jan Skopeček na závěr řekl, že před hlasováním o programu schůze vyhlásí přestávku, aby se o tom se svými kolegy poradil.

Když se pak tentýž den začalo hlasovat o pořadu schůze, označil řídící schůze Jan Bartošek (KDU-ČSL) návrh poslance Vondráčka za nehlasovatelný. Své počínání zdůvodnil diskuzí v rámci grémia a stanoviskem legislativního odboru. Dodejme, že předsedkyně klubu ANO Alena Schillerová podala proti postupu předsedajícího námitku, ale poslanci ji při hlasování zamítli. Z uvedených důvodů proto výrok Aleše Juchelky hodnotíme jako pravdivý.

Ve dnech od 15. do 18. února projednávala poslanecká Sněmovna novelu pandemického zákona, kterou ve čtvrtek 10. února zamítl Senát. Pro kontext uveďme, že celé jednání se neslo v duchu obstrukcí opozičního hnutí SPD, jehož předseda Tomio Okamura hovořil celých 6 hodin. Poslancům tak jen schválení programu schůze trvalo 31 hodin, dalších 6 hodin se projednávala samotná novela zákona. 18. února pak poslanci senátní veto po 37 hodinách přehlasovali.

Za hnutí ANO se k novele pandemického zákona vyjádřilo (1, 2, 3) celkem 8 poslanců, jednalo se o Alenu Schillerovou, Davida Kasala, Jiřího Maška, Patrika Nachera, Julia Špičáka, Ivanu Mádlovou, Marka Nováka a Janu Mračkovou Vildumetzovou.

Julius Špičák a David Kasal jsou vystudování lékaři. Julius Špičák se mimo jiné věnuje především gastroenterologii, v roce 2007 získal profesorský titul v oblasti vnitřního lékařství. David Kasal je primářem Dětského a novorozeneckého oddělení nemocnice v Chrudimi. Oba zmiňovaní jsou navíc členy sněmovního výboru pro zdravotnictví. Lze tedy oba poslance označit za odborníky, byť se ani jeden z nich v rámci lékařství nezabývá epidemiologií či virologií.

Ve zdravotnictví pracují také Ivana Mádlová a Jiří Mašek a jsou rovněž členy výboru pro zdravotnictví. Ivana Mádlová vykonávala (.pdf, str. 44–48) profesi zdravotní sestry a nyní je ředitelkou pražského alzheimer centra. Jiří Mašek je vystudovaný lékař a působil jako ředitel záchranné služby Královéhradeckého kraje.

Zbývající čtyři poslanci, kteří se k návrhu novely pandemického zákona za hnutí ANO vyjádřili, lékařskou ani jinou formální odbornost týkající se zdravotní problematiky, či přímo epidemie covidu-19, nemají. Bývalá ministryně financí Alena Schillerová má právní vzdělání a je členkou ústavně-právního výboru. Marek Novák je členem výboru hospodářského a také několika podvýborů (např. pro ICT, telekomunikace a digitální ekonomiku, pro vězeňství, pro dopravu). Před vstupem do politiky působil např. jako manažer prodeje nebo šéf zákaznického centra. Patrik Nacher je uváděn mezi členy stínové vlády ANO jako zmocněnec pro ochranu spotřebitelů, v Poslanecké sněmovně je členem hospodářského a rozpočtového výboru. A místopředsedkyně Sněmovny a bývalá hejtmanka Karlovarského kraje Jana Mračková Vildumetzová je ve stínové vládě ANO uváděna jako stínová ministryně vnitra.

Aleš Juchelka hovoří ve svém výroku o tom, že při projednávání pandemického zákona vystupovali za hnutí ANO v rozpravě odborníci, lékaři a profesoři. Za lékaře či odborníky na zdravotnickou problematiku mohou být považováni 4 z 8 vystoupivších poslanců. Profesorem je pouze 1 z 8 vystupujících. Pandemii lze nepochybně považovat za celospolečenský problém a lze k ní odborně přistupovat i z nelékařského hlediska. Zaměříme-li se však na obsah vystoupení zbývajících 4 poslanců, je nutno dodat, že po významnou většinu jejich projevů nekritizovali pandemický zákon z hlediska své odbornosti. Například Alena Schillerová ve svém vystoupení nejdříve citovala předsedu Senátu Miloše Vystrčila, poté napadla vládu, že údajně ignoruje diskusi a snaží se zákony protlačit silou. Následně hovořila o údajném rozporu mezi slovy a činy vlády a kritizovala koalici za schválený program schůze Sněmovny. Výhrady legislativního či ekonomického typu ve svém vystoupení uvedla jen zcela okrajově.

Aleš Juchelka během rozhovoru argumentuje tím, že poslanci za hnutí ANO se během rozpravy vyjadřovali k pandemickému zákonu z odborného hlediska a že tedy svými vystoupeními Sněmovnu nezdržovali. Významnou část těchto vyjádření ale jako odbornou považovat nelze. Největší část vystoupení zejména 4 poslanců, kteří nejsou členy zdravotnického výboru, tvořila obecná kritika vlády, upozorňování na údajnou aroganci vlády, na údajnou nedůvěryhodnost ministra zdravotnictví, na údajný rozpor mezi slovy a činy vlády a podobně. Daný výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Předně uveďme, že Aleš Juchelka hovoří o situaci, která nastala v úterý 15. února na 9. schůzi Poslanecké Sněmovny, jejímž hlavním bodem bylo projednávání novely pandemického zákona. Poslanci se sešli ve dvě hodiny odpoledne a hned na začátku projednávali návrh pořadu schůze. 

Jako první se s přednostním právem přihlásil ke slovu předseda SPD Tomio Okamura, který následně svým projevem blokoval projednání novely pandemického zákona až do osmé hodiny večer. Tehdy jeho proslov přerušil místopředseda Sněmovny Jan Skopeček, který vyhlásil 10minutovou přestávku, protože v jednacím sále nebyl přítomný ani jeden ministr. Podle platných sněmovních pravidel (.pdf, str. 5) totiž na schůzi alespoň jeden člen vlády přítomný být musí. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pro úplnost doplňme, že po přestávce byl načten písemný procedurální návrh o prodloužení jednání po 21. i 24. hodině. Standardní jednací den Sněmovny přitom trvá do 21. hodiny. Poslanci tento návrh odsouhlasili a schůze pokračovala. A to i přesto, že jednací řád Sněmovny říká, že hlasování o změně doby jednání musí proběhnout nejpozději v sedm hodin večer.

Uveďme také, že Tomio Okamura už poté ve svém projevu pokračovat nemohl, protože v rozporu s obvyklou praxí nedostal zpět slovo, což silně kritizoval. Nesouhlasil také s hlasováním o prodloužení jednacího dne. Hnutí SPD následně uvedlo, že na postup vládní koalice hodlá podat žalobu.

Podle poslance Juchelky se v minulém volebním období vždy před každou schůzí hlasovalo o pokračování stavu legislativní nouze. Připomeňme, že tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny byl jeho kolega z hnutí ANO Radek Vondráček.

Pro kontext uveďme, že stav legislativní nouze umožňuje Poslanecké sněmovně za mimořádných okolností projednávat vládní návrhy zákona ve zrychleném řízení. Stav legislativní nouze konkrétně vyhlašuje předseda Sněmovny na návrh vlády, a to vždy na určitou dobu. Podle jednacího řádu má pak vždy před projednáváním návrhu programu schůze Sněmovna posoudit, zda situace stále vyžaduje, aby stav legislativní nouze trval. Podobně pak má dolní komora postupovat i před projednáváním vládního návrhu zákona ve zkráceném jednání. Vzhledem k tomu, že poslanec Juchelka hovořil pouze o hlasování na začátku schůze, nebudeme se v naší analýze zabývat potvrzením o stavu legislativní nouze před projednáváním návrhů zákona.

V minulém volebním období, tedy mezi lety 2017 až 2021, předseda Sněmovny vyhlásil stav legislativní nouze několikrát:

• poprvé nastal (.pdf) 19. března 2020 v souvislosti s pandemií covidu-19 a trval (.pdf) až do konce nouzového stavu, tedy do 17. května;
• mezi 26. květnem a 30. červnem 2020 (.pdf) (k ukončení došlo 23. června);
• mezi 18. a 25. srpnem 2020 (.pdf);
• mezi 25. zářím a 31. říjnem 2020 (.pdf) (k ukončení došlo 30. září);
• mezi 9. říjnem a 30. listopadem 2020 (.pdf);
• mezi 1. a 18. prosincem 2020 (.pdf);
• v roce 2021 došlo k vyhlášení od 6. ledna do 31. března (.pdf);
• dále od 1. do 30. dubna 2021 (.pdf);
• od 1. do 31. května 2021 (.pdf);
• od 1. do 30. června 2021 (.pdf) (vyhlášení Sněmovna nepotvrdila 25. května);
• znovu od 1. do 30. června 2021 (.pdf) (vyhlášení Sněmovna nepotvrdila 9. června);
• od 14. června do 16. července 2021 (.pdf), přičemž se prodloužil (.pdf) až do 31. července.

Sněmovna v minulém volebním období hlasovala o potvrzení stavu legislativní nouze na začátku 42., 44., 45., 48., 49., 52., 57., 60., 62., 72., 73., 74., 76., 77., 79., 83., 86., 87., 88.,104.,109. a 111. schůze. S výjimkou 52., 60., 104. a 109. schůze poslanci vždy legislativní nouzi schválili. Dále k hlasování došlo i v průběhu 98. schůze, kdy po jejím začátku vláda předložila v dolní komoře jednu ze svých novel se žádostí o zkrácené projednání. Na začátku ostatních schůzí v daném období se nestalo, že by se o pokračování legislativní nouze nehlasovalo, když se v tomto režimu následně projednával návrh zákona nebo když návrh pořadu schůze obsahoval návrh zákona v legislativní nouzi. 

Na závěr tedy shrňme, že v minulém volebním období, kdy stál v čele Sněmovny Juchelkův kolega z hnutí ANO Radek Vondráček, proběhlo vždy hlasování o trvání stavu legislativní nouze, když v jejím režimu následně došlo k projednávání návrhu zákona. Výrok Aleše Juchelky proto hodnotíme jako pravdivý. 

Předně uveďme, že Aleš Juchelka (ANO) zde mluví o vystoupeních poslanců na 9. schůzi Sněmovny, která začala 15. února. Již před tímto datem bylo avizováno, že hlavním bodem schůze bude především projednávání návrhu novely tzv. pandemického zákona. Aby samotné jednání o novele mohlo začít, musela Sněmovna nejdříve schválit program schůze. Tomu se však obstrukcemi snažilo zabránit hnutí SPD, které s návrhem na změnu zákona dlouhodobě nesouhlasí. Předseda SPD Tomio Okamura měl například ve Sněmovně téměř šestihodinový projev.

Upřesněme, že Aleš Juchelka pronesl námi ověřovaný výrok v rámci své odpovědi (video, 12:13) na otázku, zda by vláda a opozice mohly jednat o změně jednacího řádu Sněmovny, aby už k obstrukcím nedocházelo. Ve své odpovědi pak Juchelka mluvil o jednání ve dnech 15. a 16. února či o dvou svoláních tzv. grémia (.pdf, str. 40), k nimž došlo během projednávání pořadu schůze. V našem odůvodnění se proto zaměříme jak na dobu jednání o novele pandemického zákona, tak na schvalování programu schůze, které tomuto projednávání předcházelo.

Samotné schvalování programu schůze poslancům zabralo přibližně 31 hodin, konkrétně probíhalo od 14:00 15. února do zhruba 20:40 následujícího dne. Poté již začalo přímo projednávání novely pandemického zákona. V době námi ověřované debaty byla schůze přerušena, a to až do 12:45 18. února. V tento den odpoledne pak celé jednání také skončilo, poté co poslanci přehlasovali senátní veto. K přijetí novely zákona došlo po dlouhých 37 hodinách rokování.

Co týče projevů poslanců hnutí ANO, během projednávání pořadu schůze 15. února vystoupila dvakrát u řečnického pultu Alena Schillerová s krátkými několikaminutovými vyjádřeními k dění a hlasování na schůzi. V rámci toho prvního například požádala o vyhlášení dvouhodinové přestávky v jednání.

16. února pak vystoupilo se svými připomínkami a návrhy k programu schůze celkem 21 poslanců hnutí ANO. Konkrétně to byli poslanci Peštová, Pastuchová, Brabec, Pražák, Schillerová, Fialová, Ožanová, Janulík, Brázdil, Petrtýl, Farhan, Kubíček, Kolovratník, Brož, Dostálová, Kott, Králíček, Nacher, Rais, Vondráček a Adámková. Jak lze vyčíst i z následující tabulky, která zobrazuje délku jednotlivých vystoupení, některé projevy poslanců byly krátké a stručné. Jako příklad lze uvést poslance Lubomíra Brože, Roberta Králíčka či Kláru Dostálovou. Jiní však již mluvili o poznání déle – například Richard Brabec, Martin Kolovratník nebo Radek Vondráček.

Přímo při jednání o návrhu novely pandemického zákona se pak u řečnického pultu vystřídalo 8 poslanců z hnutí ANO, jmenovitě poslanci Schillerová, Mračková Vildumetzová, Kasal (4x), Mašek (2x), Nacher, Špičák, Mádlová a Novák. Nejdelší projev měl tehdy Patrik Nacher. Pro úplnost doplňme, že v té době bylo už vystoupení poslanců, kteří nedisponují přednostním právem, omezeno na maximálně 10 minut.

Vraťme se tedy k výroku Aleše Juchelky. Při projednávání novely pandemického zákona v Poslanecké sněmovně vystoupilo celkem 8 poslanců hnutí ANO s dohromady 12 vystoupeními. Juchelkových „10 vystoupení“ je tedy se zaokrouhlením přibližně správná hodnota.

Celkem se ale při jednání, jenž vedlo k přijetí pandemického zákona, u řečnického pultu vystřídalo nejméně 27 poslanců za hnutí ANO. Někteří z nich na plénu mluvili víckrát – dohromady se tak jednalo o minimálně 33 vystoupení. Většina z těchto poslanců hovořila ještě v době schvalování programu schůze, jejich vystoupení však schválení zákona oddalovala úplně stejně jako projevy přímo při jednání o novele.

Zda lze postup hnutí ANO vykládat za obstrukční, je subjektivní otázka. Aktivitu poslanců hnutí ANO ve Sněmovně za obstrukce označila například některá média, projevy těchto řečníků byly nicméně stručnější než projevy SPD. Připomeňme, že jeden z proslovů Tomia Okamury měl téměř 6 hodin. Poslanci hnutí ANO tedy bezpochyby neobstruovali stejně jako zástupci SPD a při samotném schvalování novely jich vystoupilo méně než deset. Aleš Juchelka zde nicméně zavádí tím, že pomíjí vystoupení svých kolegů během předcházjícího jednání o pořadu schůze.

Jednání o novele pandemického zákona, kterou Senát vrátil poslancům, začalo v úterý 15. února a skončilo v pátek 18. února schválením dané novely, kdy pro návrh hlasovalo 104 poslanců vládnoucí koalice.

Poslankyně Alena Schillerová (ANO) během prvního dne tohoto jednání zažádala o svolání tzv. grémia (.pdf, str. 40), tedy neformálního jednání vedení Poslanecké sněmovny a poslaneckých klubů. Žádosti bylo vyhověno, porada však nedospěla ke konsenzu.

Následující den Alena Schillerová opět navrhla svolání grémia. S předsedy poslaneckých klubů chtěla jednat o přednostním projednání státního rozpočtu na rok 2022 v rámci programu schůze. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. 

Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (SPR-RSČ) byla, co se týče velmi dlouhých až obstrukčních vystoupení, v 90. letech sněmovních velmi aktivní. Poslanec Juchelka však naráží přímo na situaci z února 1997. Tehdy v rámci druhého čtení návrhu zákona o všeobecném zdravotním pojištění vystoupil poslanec SPR-RSČ Jan Vik a začal (následován svými spolustraníky Jaroslavem Novákem a Milanem Loukotou) předčítat seznam léků.

Deník Právo tehdejší republikánské obstrukce popsal (8. února 1997) takto: „Z plánovaných 88 bodů se podařilo za uplynulé čtyři dny projednat jen necelou čtvrtinu. Vinou republikánských obstrukcí, které provázejí schůzi od úterý, ztrácí mnoho poslanců a členů vlády nervy. Zvažují proto novelu zákona o jednacím řádu. Sněmovní šílenství vyvrcholilo v pátek, když pět hodin tři republikáni předčítali prázdnému sálu seznam stovek léků.“

Poslanci SPR-RSČ předčítali léky z pozměňovacího návrhu, který předložil poslanec ODS Zvěřina. Jan Vik svůj monolog začal slovy: „Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolím si reagovat na slova pana předsedy Špidly a opravdu vidíme jako nezbytně nutné, aby pozměňovací návrhy zazněly na mikrofon, a proto si dovolím je přečíst.“

Dalším příkladem velmi dlouhých monologů poslanců této strany je například vystoupení Josefa Krejsy jen o několik dní později, přesněji 15. února 1997. Poslanec Krejsa četl dlouhý seznam pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu zákona o odpadech. 

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože republikánští poslanci v rámci obstrukcí ve Sněmovně mj. skutečně předčítali seznam léků.