Alexandr Vondra

Předně uveďme výrok do kontextu. Alexandr Vondra zde odpovídal na otázku moderátorky, která mluvila (audio, 7:40) o tom, že Viktor Orbán na začátku dubna vyhrál v maďarských parlamentních volbách a voličům jeho strany Fidesz tak například „nevadilo“, že dříve jednal s Vladimirem Putinem. Alexandr Vondra poté ve své odpovědi poukazoval na skutečnost, že Moskvu navštívili i lídři Francie, Německa a Rakouska.

Maďarský premiér Viktor Orbán, francouzský prezident Emmanuel Macron i německý kancléř Olaf Scholz skutečně Moskvu navštívili, a to v první polovině února 2022. Tedy v době před zahájením ruské invaze na Ukrajinu, kdy Rusko u ukrajinských hranic soustřeďovalo vojenské síly a média i světoví státníci otevřeně varovali před možnou ruskou agresí. Rakouský kancléř Karl Nehammer poté navštívil prezidenta Putina v den Vondrova výroku, 11. dubna 2022. 

Viktor Orbán konkrétně návštěvu Moskvy podnikl 1. února 2022, důležitou součástí schůzky přitom bylo jednání o zvýšení dodávek ruského plynu do Maďarska. Udržení nižších cen energií mělo pro maďarského lídra podstatný význam v kontextu předvolebního období. Mezi další témata jednání patřila například spolupráce Ruska a Maďarska v oblasti ekonomiky nebo při výstavbě maďarské jaderné elektrárny Paks II. Dále maďarský premiér a ruský prezident probírali také otázku Ukrajiny a vztahy Ruska se západními zeměmi. V této souvislosti Orbán označil návštěvu za „mírovou misi“ a zároveň uvedl, že si žádný lídr v Evropské unii nepřeje válku nebo konflikt. Zdůraznil také nutnost dalších jednání, „aby se zabránilo návratu ke studené válce“.

Emmanuel Macron poté jel 10. února 2022 do Moskvy za účelem zmírnění tenzí mezi Ruskem a západními státy vzhledem k eskalujícímu napětí na Ukrajině.

Olaf Scholz přijel do Moskvy 15. února 2022 s podobným cílem jako Emmanuel Macron, tedy zabránit válce. Rusko tehdy varoval, že je Německo připraveno v případě ruské agrese na Ukrajině zavést tvrdé sankce.

Rakouský kancléř Karl Nehammer o svém plánu navštívit Moskvu informoval 10. dubna. S Vladimirem Putinem se poté setkal 11. dubna 2022, tedy v den Vondrova výroku. Při jednání vyjádřil solidaritu s Ukrajinou a výrazně odsoudil ruské válečné zločiny. Zároveň Putina varoval před dalším zesílením západních sankcí. Po schůzce Nehammer rozhovor s ruským prezidentem označil za „velmi přímý, otevřený a tvrdý“. Dodal také, že to „nebyla žádná přátelská návštěva“. Pro úplnost dodejme, že Putin údajně Nehammerovi při jednání řekl, že Rakousko může počítat s dodávkami ruského plynu a i nadále za ně platit v eurech. Zda s tématem dodávek plynu přišel jako první Karl Nehammer, ale není jasné.

Na závěr tedy shrňme, že mezi hlavní body Orbánovy návštěvy Moskvy patřilo jednání o zvýšení dodávek ruského plynu do Maďarska a jednání o ekonomické spolupráci či o výstavbě jaderné elektrárny. Ostatní evropští lídři však s Putinem jednali, alespoň dle jimi zveřejněných informací, primárně o deeskalaci napětí mezi Ruskem a Ukrajinou. Výrok Alexandra Vondry z tohoto důvodu hodnotíme jako zavádějící.

Alexandr Vondra v diskuzi prohlásil, že maďarská opozice, která se postavila v letošních parlamentních volbách Viktoru Orbánovi a jeho straně Fidesz, vytvořila jakýsi „megakonglomerát“. Jeho slova si vykládáme jako tvrzení, že opoziční koalice Společně pro Maďarsko je spojením mnoha nesourodých stran s odlišným zaměřením v rámci politického spektra.

„Většina stran může být označena za středo-levicové. Ale je tam Jobbik, který býval extrémní pravicí. A lídr celé aliance Péter Márki-Zay se považuje za křesťanského konzervativce. Jsou tam nějaké liberální strany, jako je Momentum. Máme tam socialistickou stranu, což je nástupce komunistické strany, která existovala před rokem 1990. Máme tam Demokratickou koalici, což je odštěpek od socialistů. A jsou tam zelení, takže je to skutečně různobarevná aliance“, uvedl pro ČRo Plus k maďarské opoziční koalici politolog Zsolt Enyedi.

Vondra označuje stranu Jobbik za extrémně pravicovou. Je pravda, že Jobbik, neboli Hnutí za lepší Maďarsko, byl v minulosti za krajní pravici označován. V posledních několika letech se však strana začala posouvat do středu politického spektra, zmírnila rétoriku a nyní se definuje jako středopravicová.

Co se týče Vondrou zmiňované krajní levice, je třeba říct, že jednou ze stran koalice Společně pro Maďarsko je Maďarská socialistická strana (MSZP). Předchůdcem této strany, která vznikla (.pdf, str. 1) v říjnu 1989, byla Maďarská socialistická dělnická strana. Ta se ideologicky (.pdf, str. 188–189) hlásila ke komunismu a marxismu-leninismu. Za krajně levicovou (str. 417–418) MSZP v minulosti označovaly některé z ostatních politických stran Maďarska. Dnes je ale politické zaměření strany spíš sociálnědemokratické a proevropské a je popisována jako středolevicová. V Evropském parlamentu například patří do frakce evropských sociálních demokratů, stejně jako v minulosti ČSSD. 

Koalice Společně pro Maďarsko je tedy skutečně seskupením různorodých politických stran. Kromě středové liberální strany Momentum, zelených stran Dialog pro Maďarsko a LMP a středolevicové Demokratické koalice zahrnuje i Maďarskou socialistickou stranu a Jobbik. Je pravda, že v minulosti MSZP byla označována za krajně levicovou a Jobbik za stranu krajně pravicovou, v současnosti se ale obě strany posunuly směrem ke středu politického spektra. Vzhledem k této časové nesrovnalosti hodnotíme výrok Alexandra Vondry jako zavádějící.

Analýza americké vládní agentury Energy Information Administration (EIA) uvádí, že v roce 2019 výrazně klesly (o 16 %) hodnoty vyrobené elektrické energie vzniklé spalováním uhlí. Uhlím vyráběný výkon začal klesat v roce 2011, kdy mnoho elektráren přestalo fungovat, nebo přešlo na jiná paliva. Míra využití uhlí pak od roku 2010 klesla na 48 %. 

USA je ve spotřebě uhlí mezi zeměmi sice na 3. místě, avšak Německo je hned za nimi, s tím, že spotřeba na obyvatele je v Německu zřetelně vyšší.

V Německu, pro které uhlí bylo hlavním zdrojem elektřiny, klesla spotřeba uhlí v roce 2019 o více než 20 % oproti předchozímu roku. Přesto výraznější pokles jak produkce, tak spotřeby uhlí je ve Spojených státech.

Pokud bychom se podívali na vývoj produkce uhlí ve Spojených státech amerických a v Německu v posledních deseti letech, tedy v období let 2010–2019 (odhady pro rok 2020 se nám pro Německo nepodařilo dohledat), lze z grafu níže vyčíst, že produkce uhlí klesla více v USA. I v tomto grafu však lze pozorovat, že v roce 2019 klesala produkce uhlí rychleji v Německu.

Připomeňme, že Alexandr Vondra o „odchodu od uhlí“ hovoří v souvislosti s funkčním obdobím prezidenta Donalda Trumpa, který nastoupil do funkce v roce 2017. V grafu níže proto uvádíme data, jež popisují vývoj v letech 2016 až 2019. Zde je dobré také uvést, že Donald Trump není zastáncem útlumu těžby uhlí a v roce 2017 například zrušil ekologické regulace zavedené jeho předchůdcem Barackem Obamou.

Podobný vývoj pak lze pozorovat i v případě spotřeby elektrické energie z uhlí. I zde zaznamenaly Spojené státy v delším časovém období větší pokles než Německo. Také je však možné si všimnout, že například v roce 2019 klesala spotřeba této energie rychleji v Německu.

Pokud pak porovnáme hodnoty v letech 2016–2019, je zmiňovaný pokles poměrně vyrovnaný.

Jelikož byl tedy pokles produkce uhlí i spotřeby elektrické energie z uhlí větší v USA jen pokud porovnáme delší časové období, zatímco v posledních letech je situace odlišná, hodnotíme výrok jako zavádějící.