Alexandr Vondra

Lídr koalice SPOLU ve volbách do Europarlamentu Alexandr Vondra odpovídá na otázku, jestli má jednoznačný názor na rušení práva veta v EU. Reaguje, že právo veta rušit nechce, protože by to podle něj vedlo k oslabení Česka, k omezení prostoru pro společná jednání a v konečném důsledku i k rozložení EU. V tomto kontextu uvádí, že koalice SPOLU se proti zrušení vyslovuje i ve svém volebním programu.

Právo veta

Právo veta znamená, že každý členský stát může odmítnout navrhované rozhodnutí Rady EU, které se týká citlivých oblastí. Jedná se například o daňovou politiku, rozhodnutí o přijetí nového člena do EU nebo společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Pokud se tedy na takovém rozhodnutí neshodnou všechny členské země, není přijato.

Zastánci reformy práva veta zdůrazňují potřebu větší flexibility v rozhodování EU, protože s rostoucím počtem zemí je stále složitější najít jednomyslnou shodu. Odpůrci naopak poukazují na to, že bez práva veta by menší státy mohly být snadno přehlasovány.

Program SPOLU

Program, se kterým jde koalice SPOLU do Evropských voleb 2024, obsahuje čtyři hlavní tematické okruhy, ve kterých SPOLU prezentuje svůj souhlasný či odmítavý postoj k jednotlivým problematikám (.pdf, str. 9–21).

Stanovisko k zachování práva veta obsahuje konkrétně závěrečný okruh nazvaný Budoucnost EU. V části, ve které se koalice mimo jiné hlásí k podpoře rozšiřování EU o státy východní a jihovýchodní Evropy včetně Ukrajiny, se SPOLU zároveň vyslovuje proti „rušení práva veta v klíčových oblastech zahraniční politiky, obranné politiky nebo daní“ (.pdf, str. 21).

Závěr

Volební program koalice SPOLU před volbami do Evropského parlamentu skutečně obsahuje nesouhlas se zrušením práva veta. Výrok Alexandra Vondry tak hodnotíme jako pravdivý.

Lídr koalice SPOLU do eurovoleb Alexandr Vondra reaguje na kritiku od lídryně kandidátky ANO Kláry Dostálové, která tvrdí, že koalice SPOLU je nejednotná v otázce zachování práva veta v EU. Vondra poukazuje na to, že je podle něj hnutí ANO v některých ohledech méně jednotné než koalice SPOLU. Argumentuje tím, že se s hnutím ve volebním období 2014–2019 rozešli dva z jeho čtyř europoslanců a ve volebním období 2019–2024 se s ANO rozešli tři z jeho šesti europoslanců.

Europoslanci ANO ve volebním období 2014–2019

Ve volbách do Evropského parlamentu (EP) v roce 2014 získalo hnutí ANO čtyři mandáty, byli zvoleni Pavel Telička, Petr Ježek, Dita Charanzová a Martina Dlabajová. Ti následně vstoupili do politické skupiny ALDE (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu).

Europoslanec Pavel Telička ovšem v roce 2017 ukončil s ANO spolupráci. Od hnutí se podle svých slov odstřihnul kvůli neshodám ohledně politického směřování hnutí a nedostatečnému prosazování evropské tematiky. Mandát europoslance si ale ponechal. Na začátku roku 2018 se s hnutím rozešel europoslanec Petr Ježek, kterému vadila podpora Miloše Zemana v prezidentských volbách a spolupráce s KSČM. Oba europoslanci v roce 2019 založili nové politické hnutí Hlas.

Europoslanci ANO ve volebním období 2019–2024

V evropských volbách v roce 2019 hnutí ANO vyhrálo se ziskem šesti křesel a následně se stalo součástí nové frakce Renew Europe, která vznikla jako nástupce skupiny ALDE. Zvoleni byli Dita Charanzová, Martina Dlabajová, Martin Hlaváček, Radka Maxová, Ondřej Knotek a Ondřej Kovařík.

Hnutí v roce 2020 opustila Radka Maxová, která kritizovala, že podle ní v ANO převažují marketingové zájmy nad původními idejemi hnutí. Později v roce 2021 navázala spolupráci se sociální demokracií (SOCDEM), kterou poté v EP zastupovala jako nezávislá. Současně přestoupila z frakce Renew Europe do frakce S&D (Progresivní aliance socialistů a demokratů).

V roce 2023 spolupráci s ANO ukončila Dita Charanzová, která uvedla, že se v nadcházejících volbách do europarlamentu už za hnutí kandidovat nechystá. Na hnutí kritizovala konzervativní a „národovecké“ směřování. Místopředseda ANO Karel Havlíček naopak odchod Dity Charanzové vysvětloval její nespokojeností s pravděpodobně nízkým umístěním na kandidátce hnutí ANO v nadcházejících eurovolbách.

Ve stejné době Charanzovou následovala europoslankyně Martina Dlabajová, která hnutí vytýkala odklon od liberálních hodnot a obávala se možné budoucí spolupráce ANO s SPD. Europoslankyně Charanzová a Dlabajová nadále zůstaly ve frakci Renew Europe jako nezávislé. Hnutí ANO tak v Evropském parlamentu zbyli už jen tři europoslanci: Martin Hlaváček, Ondřej Knotek a Ondřej Kovařík.

Závěr

V minulém volebním období (2014–2019) opustili hnutí ANO dva ze čtyř zvolených europoslanců. V tomto volebním období (2019–2024) mělo původně ANO v europarlamentu šest mandátů, tři europoslankyně se ovšem postupně s hnutím rozešly. Výrok Alexandra Vondry tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Alexandr Vondra (ODS) v kontextu výroku porovnává jednotu v rámci hnutí ANO a v rámci koalice SPOLU. Mluví proto o svém kolegovi z koalice SPOLU Luďku Niedermayerovi (TOP 09) a argumentuje, že v zásadních otázkách oba zastávají podobný názor.

Emisní norma Euro 7

Emisní normy Euro stanovují limity škodlivin, které do ovzduší vypouštějí motorová vozidla. Jedná se o závazné právní akty, které se postupem času zpřísňují. Nejnovější normu Euro 7 schválili europoslanci v březnu 2024.

Euro 7 nahrazuje předcházející normy, a to konkrétně normu Euro 6, která platila pro osobní automobily, dodávky a lehká vozidla, a také Euro VI, která platila pro nákladní automobily a těžká nákladní vozidla. Euro 7 je tedy jedinečnou normou v tom, že se vztahuje na oba druhy vozidel.

Významnou změnou, kterou Euro 7 přináší, jsou nová opatření ke snížení emisí pevných částic z opotřebovávání pneumatik a brzd. Kromě toho např. zavádí požadavky na zvýšení životnosti baterií. Někteří europoslanci nakonec schválenou podobu návrhu kritizovali za to, že byla mírnější než původní představený návrh. Především u osobních automobilů totiž emisní limity z výfukových plynů zůstaly na úrovni předchozí normy (.pdf, str. 26).

Hlasování o Euro 7

Zpravodajem nové normy byl v Evropském parlamentu sám Alexandr Vondra. Jeho spolustraníci z ODS a kolegové z koalice SPOLU hlasovali pro přijetí této normy. Jedním z hlasů pro byl i ten Luďka Niedermayera, který měl dříve výhrady k tomu, že podle něj norma zasáhne jen málo aut nebo k údajně nedostatečné akcentaci zdravotních dopadů emisí.

Proti přijetí normy pak skutečně hlasovali všichni tři poslanci hnutí ANO, tedy Martin Hlaváček, Ondřej Knotek a Ondřej Kovařík, které Vondra označil za „zbylé“. Tím odkazuje na skutečnost, že z hnutí Andreje Babiše v tomto volebním období odešly tři europoslankyně, původně zvolené právě za ANO.

Jako první se s hnutím ANO rozešla Radka Maxová, která jej opustila v roce 2020 a později navázala spolupráci se sociálními demokraty (SOCDEM). V roce 2023 se pro podobný krok rozhodla i místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová a také europoslankyně Martina Dlabajová, které nyní v europarlamentu působí jako nezávislé. Ve zmiňovaném hlasování normu Euro 7 podpořila Dita Charanzová i Radka Maxová, stejně jako zástupci koalice SPOLU. Martina Dlabajová se tehdy hlasování neúčastnila.

Závěr

Alexandr Vondra (ODS) správně uvádí, že jeho kolega z koalice SPOLU Luděk Niedermayer (TOP 09) hlasoval pro přijetí nové emisní normy Euro 7. Proti jejímu přijetí naopak hlasovali všichni tři z původních šesti zástupců hnutí ANO v Evropském parlamentu.

Lídr kandidátky SPOLU v evropských volbách Alexandr Vondra odpovídá na otázku, jestli má jednoznačný názor na zachování práva veta. Uvádí, že toto právo nechce rušit, jelikož by to podle něj vedlo k oslabení Česka, které by se vzdalo nástroje k vynucení jednání. V tomto kontextu zmiňuje, že právo veta se aplikuje pouze na některé poslední oblasti.

Právo veta

Právo veta mohou členské státy uplatnit v Radě EU, která je složená z ministrů členských zemí. Ti mají tři způsoby, jak přijímat rozhodnutí. Pro schválení procedurálních otázek je potřeba prostá většina, kterou tvoří alespoň 14 států. Většinu právních předpisů Rada schvaluje tzv. kvalifikovanou většinou. Tu představuje minimálně 55 % členských států, které zastupují alespoň 65 % celkového počtu obyvatel EU. 

Právo veta mohou státy využít ve třetím typu hlasování, ve kterém je nutné dosáhnout jednomyslnosti, která stojí na shodě mezi všemi členskými zeměmi. Ty tak nehledě na velikost či počet obyvatel mohou daný návrh vetovat. Jednomyslnosti je dosaženo i v případě, že se některý stát hlasování zdrží, a neblokuje tak schválení návrhu.

Oblastí, ve kterých státy hlasují jednomyslně, v průběhu vývoje Evropské unie ubylo. Po přijetí Lisabonské smlouvy se tento způsob hlasování týká oblastí evropské politiky, které členské země považují za citlivé. Web Rady Evropské unie i databáze eur-lex jako oblasti jednomyslnosti vyjmenovávají následující: zdanění, sociální zabezpečení nebo sociální ochranu, přistoupení nových členských států a společnou zahraniční, bezpečností a obrannou politiku. Dalšími oblastmi, kterých se jednomyslnost týká, jsou udělení nových práv občanům EU, některá ustanovení v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, jako je policejní spolupráce mezi členskými státy či rodinné právo, jazyková pravidla a rozhodování o sídlech unijních institucí.

Česká republika využila své právo veta jen jednou, a to v daňové oblasti. Stalo se tak v roce 2006, kdy vetovala snahu o zvýšení minimální spotřební daně na pivo.

Závěr

Přímé daně a zahraniční, obranná a bezpečnostní politika skutečně patří mezi jedny z posledních oblastí, kde se stále hlasuje jednomyslně. Členské státy mohou navíc vetovat i návrhy týkající se sociální ochrany a zabezpečení, jazykových pravidel či udělení nových práv unijním občanům. Výrok Alexandra Vondry tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Europoslanec Alexandr Vondra se vyjadřuje ke způsobu boje proti dezinformacím. V souvislosti s tím podotýká, že v případě války vypnutí dezinformačních webů považuje za správné, což se podle něj stalo před dvěma lety po zahájení ruské invaze na Ukrajinu.

Vládní výzva

Fialova vláda 25. února 2022, tedy den po začátku invaze Ruska na Ukrajinu, vyzvala k přijetí kroků, které by vedly k zamezení šíření nepravdivých a zavádějících informací v kybernetickém prostoru, jenž dle vládního usnesení „slouží k manipulování obyvatelstva České republiky směrem k ospravedlnění a schvalování aktuální ruské vojenské agrese vůči Ukrajině“ (.pdf).

Patřičné kroky učinil správce tuzemské domény CZ.NIC, který po konzultacích s bezpečnostními složkami státu a na základě doporučení vlády zablokoval osm webů, které podle něj šíří dezinformace a ohrožovaly národní bezpečnost. Národní centrum kybernetických operací při Vojenském zpravodajství (NCKO) poté žádalo, aby se zablokovalo ještě více webů, k čemuž CZ.NIC a také mobilní operátoři přistoupili. Velkou část webů s českou doménou CZ.NIC znovu zpřístupnil v květnu 2022 kvůli tomu, že v daný moment již podle něj nepředstavovaly bezprostřední bezpečnostní hrozbu.

Proti výzvě vlády a Vojenského zpravodajství se už v červnu 2022 vymezily některé neziskové organizace, které si u soudu stěžovaly na to, že blokace webů je nezákonná a jde proti principům právního státu. V dubnu 2024 ale Ústavní soud stížnost odmítl s tím, že se nejednalo o zásah státu, který k blokaci pouze nezávazně vyzval, a nešlo tak o vymahatelný příkaz.

Už dříve Ústavní soud odmítl obdobnou stížnost pražského advokáta. V březnu 2024 ale Městský soud v Praze vydal rozsudek, podle kterého byla blokace webu porušením zákona o svobodném přístupu k informacím, čímž řízení vrátil zpět obvodnímu soudu.

Závěr

Bezprostředně po ruském útoku na Ukrajinu byla skutečně zablokovaná řada webů, které byly označeny za dezinformační. Učinili tak správci domény a mobilní operátoři na základě doporučení vlády a žádosti Národního centra kybernetických operací. Výrok Alexandra Vondry tak hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Alexandr Vondra uvádí, že do poslední chvíle váhal, jak bude o aktu o umělé inteligenci (AI) hlasovat. Nakonec se zdržel, protože dle svých slov chápe potřebu tuto oblast regulovat, na druhou stranu se vývoj a inovace dle něj přesune jinam. To může způsobit, že Evropská unie (EU) bude za ostatními regiony zaostávat.

Zákon o umělé inteligenci

Akt o umělé inteligenci představila Evropská komise v dubnu 2021. Jeho cílem je zavedení jednotného právního rámce pro vývoj a používání umělé inteligence v souladu s hodnotami EU. Zajistit má také to, aby systémy AI byly bezpečné a respektovaly základní práva platná v EU.

Evropský parlament o návrhu hlasoval v březnu 2024. Pro jeho přijetí hlasovalo 523 europoslanců, proti bylo 46 a zdrželo se jich celkem 49 (.pdf, str. 11–12). Jedním z těch, kdo se zdržel, byl právě Alexandr Vondra (str. 12).

Hlavní částí aktu je regulační rámec, jenž systémy AI rozděluje do čtyř úrovní, do kterých je rozřazuje podle principu „čím vyšší riziko, tím přísnější pravidla“. Za minimální riziko byly označeny systémy ve videohrách nebo spamové filtry. Systémy jako jsou chatboty nebo deepfakes spadají do omezeného rizika, což znamená, že budou muset informovat o tom, že se jedná o výtvor AI.

Přísnějším požadavkům jako zaznamenávání dat nebo vysoké úrovni zabezpečení podlehnou vysoce rizikové systémy AI například v kritické infrastruktuře, vzdělávání nebo řízení zaměstnanců. Úplně zakázané budou praktiky AI jako rozpoznávání emocí na pracovištích a ve školách, manipulace s chováním nebo hodnocení sociálního kreditu.

Závěr

Europoslanec Alexandr Vondra se při hlasování o aktu o umělé inteligenci opravdu zdržel. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Alexandr Vondra mluví o aktu o umělé inteligenci (AI) a uvádí, že se hlasování o jeho přijetí zdržel. Tvrdí, že ačkoliv rozumí nutnosti regulovat technologie, zastává názor, že akt omezuje příležitosti pro inovace v oblasti umělé inteligence v Evropské unii (EU). Jedním z důvodů je dle něj právě to, že EU přistoupila k regulaci AI dříve než USA.

Opravdu byla Evropa první, kdo přistoupil k regulaci AI? A jaké snahy regulovat umělou inteligenci nebo zavést podobný zákon probíhají v USA?

Akt o umělé inteligenci

Europoslanci schválili akt o umělé inteligenci (.pdf) v březnu 2024, přičemž v platnost vejde nejdříve v roce 2025. Jeho cílem je zavést jednotný právní rámec pro vývoj a používání umělé inteligence v souladu s hodnotami EU. Má také zajistit, aby byly systémy AI bezpečné a respektovaly základní práva platná v EU. Akt se dotýká využití AI v řadě oblastí od vojenství, vzdělávání nebo bankovnictví až po medicínu a cestování.

Hlavní částí aktu je regulační rámec, jenž systémy AI rozděluje do čtyř úrovní podle principu „čím vyšší riziko, tím přísnější pravidla“. Za minimální riziko byly označeny systémy ve videohrách nebo spamové filtry. Chatboty nebo deepfakes spadají do systémů s omezeným rizikem, což znamená, že budou muset obsahovat informaci, že se jedná o výtvor AI.

Přísnějším požadavkům jako zaznamenávání dat nebo vysoká úroveň zabezpečení podlehnou vysoce rizikové systémy AI, nacházející se například v kritické infrastruktuře, vzdělávání nebo řízení zaměstnanců. Úplně zakázané budou praktiky jako rozpoznávání emocí na pracovištích a ve školách, manipulace s chováním nebo hodnocení sociálního kreditu.

Za vůbec první rozsáhlý právní rámec pro regulaci AI označují akt jak samotná EU, tak některá česká i zahraniční média. Prvenství má EU především díky přípravě právního dohledu nad umělou inteligencí. Ten je založený na bezpečnostních požadavcích, které musí společnosti splnit, než daný systém s AI uvede na evropský trh.

Pokyny, pravidla nebo národní strategie k používání umělé inteligence zavádějí státy po celém světě, Evropská unie je ale první, kdo zavedl komplexní soubor předpisů s vymahatelnými pokutami. Regulace AI se v různých zemích liší, ale ve všech je cílem legislativy rovnováha mezi podporou rozvoje a omezením rizik (.pdf, str. 2).

Regulace AI v USA

Alexandr Vondra konkrétně zmiňuje USA jako zemi, která obdobný akt nemá. Spojené státy vydaly řadu směrnic a doporučení k umělé inteligenci, neexistuje však žádný zastřešující zákon jako v EU. Pravidla v současnosti určuje kombinace federálních zákonů (.pdf, str. 26–27), legislativ jednotlivých států a soudních rozhodnutí, ale také samotné odvětví.

Americký Kongres vydal pouze legislativu, jejímž účelem je zachovat vedoucí postavení Spojených států ve výzkumu a vývoji AI (.pdf, str. 93). Schválil také zákon, který kontroluje, jak umělou inteligenci využívá vláda (.pdf, str. 1105). Za zmínku stojí i zákon o Národní iniciativě pro umělou inteligenci z roku 2020, který vytvořil pravidla pro výzkum, vývoj a vyhodnocování AI ve federálních vědeckých agenturách (.pdf, str. 1).

V květnu 2023 administrativa amerického prezidenta Joea Bidena aktualizovala Národní strategický plán výzkumu a vývoje umělé inteligence (.pdf). Jeho nové znění zdůrazňuje potřebu koordinovaného přístupu k mezinárodní spolupráci ve výzkumu AI (.pdf, str. 26).

V říjnu 2023 vydal Joe Biden výkonné nařízení o umělé inteligenci, který zdůrazňuje nutnost předcházet hrozbám, jež AI představuje pro občanské svobody a národní bezpečnost. Také jeho cílem je zajistit domácí výzkum AI a globální konkurenceschopnost USA v této oblasti.

Bidenovo výkonné nařízení, obdobně jako unijní legislativa, požaduje monitorování a transparentnost technologií AI pro spotřebitele. Jedná se ale pouze o výkonné nařízení. Akt o umělé inteligenci je zákonem, na základě kterého mohou orgány EU vymáhat pokuty, jak jsme zmínili výše.

Závěrečné hodnocení

Europoslanec Vondra má pravdu v tom, že Evropská unie vytvořila rozsáhlý zákon, který reguluje umělou inteligenci, jako první. Jako první totiž stanovila bezpečnostní požadavky, které musí jednotlivé společnosti splnit pro uvedení určité technologie AI na evropský trh. V USA sice existují snahy o komplexnější regulaci umělé inteligence, ty ale nyní stanovují spíše priority ve využití AI a nezavádí vymahatelná legislativní opatření. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Alexandra Vondry jako pravdivý.

Alexandr Vondra hovoří o předvolebních průzkumech před prvním kolem francouzských prezidentských voleb, které proběhly 10. dubna 2022. 

Podle jednoho z posledních předvolebních průzkumů (.pdf, str. 25) provedeného 7. a 8. dubna (str. 3) by dohromady 59 % mladých ve věku 18 až 24 let volilo Jean-Luca Mélenchona nebo Marine Le Penovou. Agentura Harris Interactive zjistila, že v této věkové kategorii by 38 % dotázaných dalo svůj hlas krajně levicovému Jean-Lucu Mélenchonovi, 23 % stávajícímu prezidentu Emmanuelu Macronovi a 21 % pak krajně pravicové Marine Le Penové. Podpora Mélenchona a Le Penové je právě u nejmladší voličské skupiny kumulativně nejvyšší, v žádné jiné skupině nepřesahuje 50 % (.pdf, str. 25).

Je tedy pravda, že by více než polovina mladých dala svůj hlas Le Penové nebo Mélenchonovi, samotná Le Penová není ale u mladších lidí populárnější než mezi staršími věkovými skupinami (.pdf, str. 25). To platí i pro dalšího krajně pravicového kandidáta Érica Zemmoura. Spíše než že by mladí lidé ve Francii inklinovali k politickým extrémům obecně, podporují krajně levicového kandidáta Mélenchona relativně více než jiné věkové skupiny.

Doplňme, že data z volebních exitpollů rozdělená dle věkových skupin zatím nejsou (k 12. dubnu) dostupná.

Společnost YouGov ve svém průzkumu (.pdf, str. 1, 5) z konce března 2022 ukázala, že mladí mezi lety 18–24 chovají zdaleka největší sympatie k Jean-Lucu Mélenchonovi. Marine Le Penová je velmi nebo alespoň poněkud sympatická čtvrtině dotázaných v této věkové kategorii, na Macrona má pak pozitivní názor 37 % mladých. 

Ve druhém kole francouzských prezidentských voleb, které se bude konat 24. dubna, se znovu setká Macron s Le Penovou, podobně jako v předchozích volbách z roku 2017. YouGov předpovídá (.pdf, str. 1), že 56 % mladých ve věku 18–24 let se přikloní k Macronovi, Le Penové dá svůj hlas 44 % dotázaných v této kategorii.

Již na podzim loňského roku média informovala o tom, že Ruská federace shromažďuje své vojenské jednotky v blízkosti hranic s Ukrajinou. Ruské vojenské manévry zde pokračovaly i v lednu 2022. Dle tehdejších odhadů se u ukrajinských hranic nacházelo více než 100 tisíc ruských vojáků. Někteří experti označili v té době možnost útoku Ruska na Ukrajinu za vysoce pravděpodobnou. Podobně před ruskou invazí varoval i americký prezident Joe Biden. Například 18. února prohlásil, že je podle něj Rusko vojensky připraveno na Ukrajinu zaútočit a k útoku pravděpodobně dojde v řádu dnů. 

Ruská vojenská invaze na Ukrajinu následně započala 24. února 2022 v časných ranních hodinách. Pokud se podíváme zpět do několika posledních dnů před invazí, zástupci Ukrajiny například 18. února oficiálně odmítli, že by ukrajinská armáda plánovala provést ofenzivu v separatistických oblastech na východě země. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj také ještě 20. února v telefonátu s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem uvedl, že je připravený s Moskvou jednat. Především tehdy zmiňoval, že Ukrajina nebude reagovat na ruské provokace na východě země, přestože zde v separatistických „republikách“ došlo 19. února k vyhlášení všeobecné mobilizace. 

Připomeňme, že Vladimir Putin 21. února 2022 uznal nezávislost samozvané Doněcké a Luhanské lidové republiky. Den na to oznámil, že se tato nezávislost má vztahovat na celé území Doněcké a Luhanské správní oblasti, které však bylo z velké části pod kontrolou ukrajinských sil. Zároveň tehdy ruský prezident rozhodl o vyslání armády na východ Ukrajiny. 

V reakci na to následně 23. února vyhlásil prezident Zelenskyj na území Ukrajiny výjimečný stav, všeobecnou mobilizaci ale v té době opět vyloučil. Do armády byli povoláni pouze rezervisté, což Zelenskyj okomentoval slovy: „Musíme zlepšit připravenost naší armády na všechny možné situace.“

Je tedy pravda, že Ukrajina v předvečer ruského útoku své ozbrojené síly nemobilizovala. K vyhlášení mobilizace ze strany Ukrajiny došlo až 24. února v reakci na její napadení ruskými vojsky.

Ve volbách do maďarského parlamentu (Országgyűlés) v roce 2018 zvítězila strana Fidesz v koalici s Křesťanskodemokratickou lidovou stranou, když celkově získala 49,3 % hlasů a obsadila tak 133 mandátů. 

V posledních volbách, které se v Maďarsku konaly 3. dubna 2022, obhájila tato koalice vítězství se ziskem 54,1 % hlasů a 135 mandátů. 

Koalice v čele s Viktorem Orbánem tedy skutečně obhájila své vítězství, přičemž získala téměř 5 procentních bodů navíc a o 2 mandáty více než před čtyřmi lety. Výrok Alexandra Vondry tedy hodnotíme jako pravdivý.