Alexandr Vondra

Dle dostupných informací se názory Američanů na Čínu v roce 2020 ve srovnání s dřívějšími lety zhoršují. Podle aktuálního průzkumu z října 2020 amerického Pew Research Center se 73 % Američanů dívá na Čínu negativně, což je nejvyšší procento zaznamenané od roku 2005 (.pdf, str. 21).

Přibližně devět z deseti dospělých Američanů (cca 90 %) pak podle průzkumu z dubna 2020 vnímá moc a vliv Číny jako hrozbu. Z toho za „významnou hrozbu“ považuje čínský vliv zhruba šest z deseti dotázaných Američanů (62 %) – pro srovnání, v roce 2017 takto odpovědělo jen 41 % dotázaných.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, že by byla zveřejněna aktuálnější data. Jelikož se číslo, které ve výroku zmiňuje Alexandr Vondra (75 %), liší od údaje uváděného americkým Pew Research Center (cca 90 %) o více než 10 %, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Je pravda, že Německo podle dostupných údajů (.pdf, str. 3) v tomto roce pravděpodobně neutratí dvě procenta svého HDP za obranu, což vyžaduje jeho členství v NATO (konkrétně se jedná o závazek z roku 2006).

Pokud se podíváme na členské státy NATO v Evropě s nejvyšším počtem obyvatel (.xlsx), v letošním roce podle dostupných odhadů nesplňuje 2% závazek kromě nejlidnatějšího Německa ani Itálie nebo Španělsko. Uveďme, že v počtu obyvatel mezi evropskými státy NATO se tyto dvě země řadí na čtvrté a páté místo. Dodejme, že na 2% hranici nedosahuje také Turecko (s 84,3 miliony obyvatel).

Pro kontext předešleme, že výrok se podobá tvrzení ekonoma Lukáše Kovandy o Tchaj-wanu jako o 14krát významnějším investorovi v ČR oproti Číně. To se několikrát objevilo v českých médiích – vždy však s upřesněním, že se jedná o investice v českém zpracovatelském průmyslu. Pro kontext dodejme, že například server Hlídací pes poněkud nešťastně zvolil zjednodušující titulek „Tchaj-wan: v ČR 14krát větší investor než Čína“. I v tomto textu se nicméně píše o stavu „přímých investic v českém zpracovatelském průmyslu“.

Nejednalo se tedy o data vztahující se k celkovým investicím Číny a Tchaj-wanu v ČR. Popisovaná čísla byla také navíc uváděna pouze za období, které končilo 31. prosincem 2017.

Pokud budeme vycházet z dat, která jsou nyní (v září 2020) dostupná na stránkách České národní banky (ČNB), musíme označit výrok Alexandra Vondry za nepravdivý. Přehled ČNB totiž nabízí i informace o stavu „přímých zahraničních investic v ČR podle zemí“ za roky 2014 až 2018. (Údaje za rok 2019 zde ještě zveřejněny nebyly.) Z nich lze vyčíst, že situace je spíše opačná, tedy že celkový stav přímých investic do ČR je vyšší u Číny než u Tchaj-wanu.

Podle metodiky ČNB se výpočet přímých zahraničních investic stanovuje jako součet základního kapitálu, reinvestovaného zisku a ostatního kapitálu (.pdf, str. 2–3).

I pokud bychom se podívali na aktuální údaje o výši investic ve zpracovatelském průmyslu (nejnovější data ČNB jsou opět za rok 2018), situace se oproti roku 2017 významně změnila. Tchajwanské investice do tohoto sektoru dosahují výše 1 360,8 milionu korun, zatímco investice čínské 3 669,3 milionu korun.

Tématem se pak zabýval například zpravodajský server denik.cz, který také k článku uvedl: „Vyznat se v číslech, která vycházejí z různých databází a často hovoří protichůdně, je složité i pro ekonomy. Navíc je velmi ošidná struktura těchto investic. Platí to především pro ty čínské, které často nejsou investicemi v pravém smyslu, ale spíše skupováním majetku a různými akvizicemi (například pražské Slavie).“

Česká republika skutečně má zápornou bilanci obchodu s Čínou. Jinými slovy to znamená, že import čínského zboží a služeb je vyšší než český export do Číny. Podle dat Ministerstva průmyslu a obchodu (.xlsx) v první polovině roku 2020 dosahoval schodek vzájemné obchodní bilance mínus 11 mld. eur. Bilance vzájemného obchodu je záporná dlouhodobě, přičemž od roku 2016 do roku 2019 se rozdíl mezi vývozem a dovozem stále prohlubuje. V roce 2019 byl dovoz z Číny do Česka o celých 21,783 mld. eur vyšší než vývoz z ČR do Číny.

Není ovšem pravda, že by na tom byla takto i každá jiná západní země. Podle dat Světové banky mělo v roce 2018 kladnou bilanci zahraničního obchodu s Čínou například Švýcarsko, Německo, Irsko či Francie. Německo vyvezlo zboží v hodnotě o celých 28 mld. dolarů vyšší nežli z Číny dovezlo, Francie kupříkladu dosáhla přebytku lehce nad miliardu dolarů.

Je pravda, že v zahraničním obchodu s Čínou mají veliký deficit Spojené státy americké (za rok 2018 dle Světové banky -323,7 mld. dolarů) a také Evropská unie jako celek. Z posledních dostupných dat Eurostatu lze vyčíst, že celkový deficit v obchodu mezi EU a Čínou v roce 2019 dosáhl výše 164 mld. eur. Vývoz z EU do Číny odpovídal 198 mld. euro, dovoz z Číny do EU pak 362 mld. eur. Zápornou bilanci obchodu s Čínou má EU kontinuálně posledních deset let a trendem spíše je, že se tento deficit lehce zvyšuje.

Tehdejší předseda belgického Senátu, Jacques Brotchi, podnikl svou cestu na Tchaj-wan v datu od 3. do 6. května 2019. Doprovázela ho jeho manželka a vedoucí protokolu belgického Senátu Thibaut Cardon. Během této cesty se Jacques Brotchi setkal s prezidentkou Tchaj-wanu Tsai Ing-wenovou, tchajwanskými ministry zahraničí a zdravotnictví, navštívil Belgickou kancelář v Tchaj-peji, muzeum umění a jiné. Tchajwanské ministerstvo zahraničí jako cíl této návštěvy označilo posílení meziparlamentních, zdravotnických a obchodních vztahů mezi oběma zeměmi.

Z důvodu jeho cesty v roce 2019 mu však bylo následně zakázáno zúčastnit se dalšího neurochirurgického kongresu, který se konal v čínském Pekingu. Samotní organizátoři tohoto kongresu mu sdělili, že vzhledem k tomu, že se jedná o akci vědeckou, nikoliv politickou, nesmí na ní promluvit.

Jacques Brotchi, původním povoláním neurochirurg, navštívil Tchaj-wan již dříve, a to jako předseda Světové federace neurochirurgických společností.

Jacques Brotchi svou cestu na Tchaj-wan podnikl v květnu roku 2019, konkrétně od 3. do 6. května. Krátce po této návštěvě Brotchi skončil v pozici předsedy Senátu, kterou vykonával od konce roku 2018. Stalo se tak ovšem na základě voleb, které se uskutečnily koncem května 2019, a po kterých došlo k výrazné generační obměně belgického Senátu. Krátce poté, co Jacques Brotchi opustil post předsedy Senátu, navíc opustil i Městskou radu města Uccle a tím ukončil i celou svou politickou kariéru. 

Sám Jacquas Brotchi popírá jakékoliv spekulace o tom, že by o svůj mandát přišel v důsledku své cesty na Tchaj-wan. „Nemůžou tlačit na vaše politiky tvrzením, že já jsem kvůli Tchaj-wanu musel odstoupit. Nikdy jsem neměl se svou vládou problém. Odsloužil jsem mandát v takové délce, jaká byla od začátku v plánu.“ Cesta se pak prý uskutečnila se souhlasem belgického ministerstva zahraničí, ohradil se v minulosti Jacques Brotchi proti tvrzení čínské ambasády v Praze, která se právě ve spojitosti s jeho osobou obrátila na českou stranu ve věci plánované cesty Jaroslava Kubery na Tchaj-wan.

Na oficiálních webových stránkách tibetského duchovního vůdce dalajlamy lze nalézt výčty jeho setkání s vysokými představiteli světových zemí. Dle seznamu za roky 1990 až 1999 byla jeho návštěva Václava Havla v Praze 3. února 1990 jeho první schůzkou s některým ze světových státníků v 90. letech.

V předcházejícím období se pak dalajlama podle výčtu setkání za léta 1954 až 1989 sešel mimo jiné 11. prosince 1989 s tehdejším norským premiérem Janem Pederem Sysem. Dodejme, že tento den přijal také v Oslu Nobelovu cenu za mír. 10. prosince 1989 se dalajlama setkal i s norským králem Olafem V. Dále můžeme zmínit jeho schůzku s tehdejší předsedkyní Německého spolkového sněmu Ritou Süssmuth z 8. prosince téhož roku nebo schůzky s prezidenty Kostariky a Mexika v červnu a červenci 1989.

Co se týče setkání tibetského duchovního vůdce se státníky západní Evropy, 13. května 1986 se ve Vídni sešel s rakouským prezidentem Rudolfem Kirchschlägerem. V říjnu 1973 pak proběhla jeho schůzka s irským prezidentem a předsedou vlády.

Z tohoto úhlu pohledu nelze popřít, že po návštěvě Václava Havla v únoru 1990 se dalajlama začal více setkávat s ostatními státníky nejen Evropy (například v říjnu 1990 s německým prezidentem či v prosinci 1991 s britským premiérem atd.), ale také s vysokými představiteli Spojených států. V dubnu 1991 navštívil ve Washingtonu tehdejšího amerického prezidenta George Bushe, o dva roky později pak jeho nástupce Billa Clintona. Je tak možné, že v tomto ohledu Václav Havel skutečně učinil jistý pokrok, či dokonce průlom. Tvrzení Alexandra Vondry, že se v období začátku 90. let s dalajlamou nesetkával „žádný státník“, je nicméně nepravdivé.

Předně uveďme, že při ověřování tohoto výroku považujeme výraz „nedal červený koberec“ pouze za obrazné vyjádření, a nebereme ho tedy doslovně.

Jan Fischer se s tibetským duchovním vůdcem dalajlamou setkal 11. září 2009, tedy v době, kdy předsedal tzv. úřednické vládě, která byla jmenována v květnu 2009 po pádu vlády Mirka Topolánka. Ke schůzce došlo v Kramářově vile, která slouží jako „rezidence předsedy vlády České republiky“. Čínské velvyslanectví se tehdy proti návštěvě dalajlamy v ČR a jeho účasti na konferenci o míru a demokracii v Asii ohradilo.

Podle tehdejšího prohlášení tiskového mluvčího Jana Fischera však zmiňované přijetí dalajlamy v Kramářově vile bylo „soukromou schůzkou“. Toto tvrzení později zopakoval Jan Fischer i v roce 2012 ve svém článku pro Parlamentní listy: „(…) s ohledem na citlivost této věci pro čínskou stranu jsem zvolil setkání soukromé, v rezidenci – Kramářově vile, a bez médií.“ Dodejme, že tehdy Jan Fischer reagoval na kritiku, která k němu směřovala právě ze strany Alexandra Vondry.

Nepřísluší nám hodnotit, do jaké míry byla schůzka Jana Fischera s dalajlamou skutečně soukromá. Pro hodnocení výroku je nicméně důležité zmínit, že například setkání dalajlamy a Václava Havla v únoru 1990 mělo do jisté míry podobnou formu jako setkání tibetského duchovního vůdce s Janem Fischerem. Jako úřadující československý prezident tehdy Václav Havel pozval dalajlamu „do prezidentské rezidence na zámek v Lánech“ (video, čas 01:50). Jednalo se také o „soukromé setkání“ (video, tamtéž). I proti této návštěvě čínská strana protestovala a nepřijala „názor, že návštěva má ryze soukromý charakter a že nepoškodí společné zájmy obou zemí“ (video, čas 02:14).

Za dobu, kdy byl Václav Havel českým a dříve československým prezidentem, navštívil dalajlama Českou republiku celkem čtyřikrát: v letech 1990, 1997, 2000 a 2002. Dodejme, že ve výroční zprávě Správy Pražského hradu za rok 2002 (.pdf, str. 19) je mezi „společenskými a pracovními akcemi“ na zámku v Lánech uvedena právě také návštěva delegace dalajlamy.

Je pravdou, že zástupci Čínské lidové republiky se ohradili proti návštěvě dalajlamy v ČR v roce 2009, kdy proběhlo také jeho setkání s Janem Fischerem. Jelikož však tato schůzka měla v zásadě stejnou formu jako schůzka dalajlamy s Václavem Havlem v roce 1990 (oba v době setkání vykonávali vysokou funkci, oba dalajlamu pozvali do své oficiální rezidence a oba označili tato setkání za soukromá), hodnotíme výrok jako nepravdivý.