Andrej Babiš

Kandidát na prezidenta Andrej Babiš mluví o evakuaci pracovníků v Afghánistánu, která proběhla v srpnu 2021 v reakci na pád afghánské metropole. V následujících odstavcích se zaměříme na to, jaká byla role tehdejšího premiéra Babiše a zda to skutečně byl on, kdo dal rozkaz, aby armádní letouny vzlétly.

Bezpečnostní radu státu tvoří premiér a vybraní členové vlády, přičemž premiér je jejím předsedou (.pdf, str. 2). Jejím úkolem je koordinace problematiky „bezpečnosti České republiky a příprav(a) návrhů opatření k jejímu zajišťování“. Právě prostřednictvím této rady se tehdejší premiér Babiš s bývalým ministrem zahraničí Jakubem Kulhánkem a bývalým ministrem obrany Lubomírem Metnarem podílel na evakuaci pracovníků a spolupracovníků Česka z Afghánistánu.

O vyslání armádního airbusu do Kábulu rozhodlo předsednictvo Bezpečnostní rady státu 14. srpna 2021. Následující den v noci, tedy 15. srpna, letadlo odstartovalo. Celkově se české airbusy vydaly do Kábulu třikrát. První let z Prahy nedostal povolení k přistání v Kábulu, a tak zamířil do ázerbajdžánského Baku a až později se pilotům podařilo přistát v Kábulu.

Kdo vydal rozkaz, aby letadla z Prahy směrem do Kábulu vzlétla, není z dostupných dokumentů jasné. Existuje nicméně vícero zmínek jednotlivých účastníků celé operace. Armádní pilot Ondřej Kudělka např. uvádí, že pomoc z Prahy byla pro piloty neocenitelná. Dle článku armády byla jedinou spojkou pro české piloty Praha, „konkrétně pak plukovník Josef Nejedlý z Velitelství pro operace AČR, který celou záchrannou operaci naplánoval, řídil a koordinoval s Ministerstvem zahraničních věcí“. „Byl pro nás strašně důležitý, dával nám informace, říkal, jak se věci mají, bral na sebe odpovědnost, která byla obrovská,“ popisuje jeho roli Kudělka. Konečné rozhodnutí, jak postupovat přímo na letišti v Kábulu, ale bylo na jednotlivých pilotech.

Tehdejší ministr zahraničí Jakub Kulhánek na tiskové konferenci po skončení evakuační akce poděkoval Andreji Babišovi za to, že „se do této věci velmi aktivně vložil a pomohl tak k úspěchu této evakuační operace, která byla bezprecedentní“. Potvrdil také, že s tehdejším premiérem „byli takřka v neustálém telefonním kontaktu a konzultovali (…) jednotlivé kroky této evakuační operace“. Velvyslanec ČR v Afghánistánu Jiří Baloun poděkoval ministru Kulhánkovi a premiéru Babišovi za „rychlou reakci (mj. svolání Bezpečností rady státu, pozn. Demagog.cz), která samozřejmě nám pomohla, protože ty pokyny z ústředí jsou pro nás směrodatné, na základě informací od nás“.

Z uvedených informací lze vyčíst, že Andrej Babiš se jako předseda Bezpečnostní rady státu a tehdejší premiér výrazně podílel na řešení evakuace v Kábulu. Často spolurozhodoval s tehdejším ministrem zahraničních věcí Jakubem Kulhánkem. Nedokážeme však na základě dostupných zdrojů určit, jestli Andrej Babiš skutečně „zavelel, aby okamžitě naše airbusy vzlétly“ z Prahy směrem do Kábulu. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš v kontextu výroku hovoří o jmenování Petra Pavla předsedou Vojenského výboru Severoatlantické aliance (VV NATO). Předseda VV NATO je volený na tři roky a funkce se ujímá jeden z náčelníků generálních štábů jednotlivých členských států. Pavel byl do tohoto úřadu vybrán v září 2014, poté co v tajné volbě porazil konkurenty z Řecka a Itálie. Ve funkci předsedy Vojenského výboru byl Pavel od června 2015 až do roku 2018.

Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky navrhla (.docx) Petra Pavla na tento post 21. července 2014 a uložila ministru obrany Martinu Stropnickému, aby kandidaturu oznámil Severoatlantické alianci. Dopis, který měl Martin Stropnický do NATO poslat, se nám ovšem ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat.

Nominaci Petra Pavla veřejně podpořil i prezident Miloš Zeman, který se společně s Martinem Stropnickým a tehdejším ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem na začátku září 2014 účastnil (.pdf, str. 2) summitu NATO ve Walesu. Z dostupných zdrojů nicméně nelze zjistit, zdali prezident Zeman tehdy za hlasování pro Petra Pavla skutečně lobboval. Zmiňme, že hlavními tématy (.pdf, str. 1) summitu byl vztah NATO a Ukrajiny po anexi Krymu Ruskem, a působení NATO v Afghánistánu.

Petr Pavel byl předsedou Vojenského výboru zvolen až ve druhé půlce září na summitu ve Vilniusu, kde se sešli náčelníci generálních štábů členských zemí. Martin Stropnický tedy zjevně Pavlovu kandidaturu oznamoval již předtím, nemůžeme ale vyloučit, že jiný dopis poslal NATO také 30. dubna 2015. Tedy několik dní předtím, než Petr Pavel skončil ve funkci náčelníka Generálního štábu Armády ČR.

Z veřejně dostupných zdrojů tedy nelze zjistit, jestli v dubnu 2015 tehdejší ministr obrany Martin Stropnický posílal dopis orgánům NATO kvůli zvolení Petra Pavla předsedou Vojenského výboru NATO. Rovněž nelze zjistit, jestli za Pavla na summitu Severoatlantické aliance Miloš Zeman lobboval. Martin Stropnický po návrhu vlády v červenci 2014 pouze uvedl, že podle něj lobbování nastane. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš zde mluví o funkci předsedy Vojenského výboru NATO, kterou v letech 2015–2018 vykonával Petr Pavel. Ten v debatě zmiňoval (video, 27:38), že předsedu výboru volí členské země NATO tajným hlasováním. Na Pavlovo vyjádření pak reagoval Andrej Babiš právě tvrzením, že nárok na pozici předsedy mají všechny země Aliance, které v tomto případě „rotují“.

Vojenský výbor je nejvyšším vojenským orgánem NATO. Politickým orgánům Severoatlantické aliance předkládá doporučení, která považuje za nezbytná pro společnou obranu třiceti členských zemí. Výbor je tvořen třiceti náčelníky generálních štábů (.pdf, str. 232), každý náčelník zde reprezentuje jednu členskou zemi. V některých případech náčelníky zastupují stálí vojenští představitelé daných států (.pdf, str. 2). Za Českou republiku je v současnosti členem výboru náčelník generálního štábu Armády ČR Karel Řehka, pozici vojenského představitele ČR při NATO vykonává Jaromír Alan (.pdf).

Předseda Vojenského výboru je z náčelníků generálních štábů členských zemí volen na neveřejném zasedání. Podmínkou je také hodnost generála nebo její ekvivalent. Funkci tradičně nezastává zástupce Spojených států, kterým vždy připadá post místopředsedy výboru.

Funkční období předsedy trvá tři roky. Po tuto dobu zastává roli nejvyššího vojenského představitele Aliance a je hlavním vojenským poradcem generálního tajemníka NATO. Zároveň je hlavním vojenským mluvčím NATO. Plní také reprezentativní funkci, podniká oficiální návštěvy a setkává se s vládními i armádními představiteli jak členských zemí NATO, tak těch, se kterými Aliance rozvíjí formální partnerství.

Pozici zastávalo od roku 1963 již devatenáct armádních představitelů. Německo a Itálie tuto funkci v posledních třech dekádách získaly hned ve dvou funkčních obdobích. Před rokem 1963 skutečně fungoval ve Vojenském výboru NATO automatický princip rotace předsednictví po jednom roce dle abecedního pořadí, byl ale zrušen a předsedu začala Aliance volit z přihlášených kandidátů.

Doplňme, že Andrej Babiš v debatě ve spojitosti s „rotací“ předsednictví také řekl, že podle jeho názoru by post předsedy v roce 2015 připadl Polsku, kdyby náčelník generálního štábu polské armády nezemřel při leteckém neštěstí ve Smolensku. K této nehodě, během níž zahynul náčelník polského generálního štábu Franciszek Gągor, nicméně došlo již v roce 2010, tedy čtyři roky před zvolením Petra Pavla v roce 2014. Za zmínku také stojí, že Franciszek Gągor se o post předsedy Vojenského výboru ucházel v roce 2007, Aliance ale dala tehdy při hlasování přednost italskému kandidátovi, a Itálie tak získala post v období let 2008–2011, přestože její představitel funkci zastával už v letech 1999–2002.

Na pozici předsedy Vojenského výboru NATO tedy mají nárok všechny členské země. V tomto případě nicméně není zaveden a ani neformálně uplatňován princip rotace, jak uvádí Andrej Babiš. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Iniciativa Spolu Silnější, o které zde Andrej Babiš mluví, byla založena Petrem Pavlem na jaře 2020 za účelem finanční podpory lidí „v první linii boje s epidemií“. V září 2020 pak iniciativa vypracovala doporučení expertního týmu pro lepší zvládání krizí (.pdf).

V seznamu členů expertního týmu je kromě Petra Pavla také Babišem zmíněná jaderná fyzička Dana Drábová i bývalý velvyslanec v USA a Rusku Petr Kolář (.pdf, str. 16). V tomto týmu byla ovšem i Jana Šeblová, lékařka se specializací na urgentní medicínu.

Dokument obsahuje i přehled účastníků kulatých stolů (.pdf, str. 17–19). Jedná se především o zastupitele samospráv, vzdělávání či neziskových organizací. Mezi těmito odborníky je rovněž 19 zástupců zdravotnictví a integrovaného záchranného systému (IZS). Jde např. o Jaroslava Štěrbu, tehdejšího ředitele Fakultní nemocnice Brno, nebo ředitele Biologického centra Akademie věd Libora Grubhoffera.

Dodejme, že kromě nich se kulatých stolů účastnili také čtyři zástupci hygienických stanic (.pdf, str. 17). Jmenovitě šlo o Květoslavu Kotrbovou, Lenku Šimůnkovou, Michala Bartoše a Pavlu Svrčinovou, nynější hlavní hygieničku ČR.

V týmu odborníků iniciativy Spolu silnější, kterou založil Petr Pavel, tedy skutečně byla Dana Drábová a Petr Kolář. Mezi experty a účastníky kulatých stolů však bylo několik zástupců z oboru zdravotnictví. Výrok Andreje Babiše tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Andrej Babiš zřejmě hovoří o podílu jaderných zdrojů na celkovém množství vyrobené elektřiny v České republice. Taková data zveřejňuje například Energetický regulační úřad (ERÚ). Ten ve zprávě za rok 2021 uvádí (.pdf, str. 12), že se podíl jaderných zdrojů na celkové (hrubé) výrobě elektřiny rovnal 36,2 %. V roce 2020 pak zmiňovaný podíl odpovídal 36,9 %. 

Podobný podíl uvádějí zprávy ERÚ i v případě výroby elektřiny netto (.pdf, str. 5), tedy celkového množství vyrobené energie po odečtení vyprodukované elektřiny, kterou dané elektrárny spotřebují na svůj provoz (.pdf, str. 7). V roce 2021 to bylo 36,6 %, v předcházejícím roce 37,3 % (.pdf, str. 7).

Dalším zdrojem dat je Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), jež v dubnu 2022 zveřejnilo zprávu (.pdf) o vývoji množství vyrobené elektřiny v ČR mezi lety 2010 a 2020. Na rozdíl od zprávy ERÚ tak neobsahuje údaje za rok 2021. Za poslední měřený rok, tedy 2020, uvádí, že se jaderné zdroje podílely na celkové (hrubé) výrobě elektřiny z 36,9 % (.pdf, str. 5). To je stejné procento, jako uvádí ve své zprávě ERÚ.

Doplňme, že k výrobě jaderné energie se v ČR využívají reaktory jaderných elektráren Dukovany a Temelín. Ty v roce 2021 vyprodukovaly a do přenosné soustavy dodaly přes 30 TWh elektřiny.

Údaj o podílu jaderných zdrojů na výrobě elektřiny, který zmiňuje Andrej Babiš, se tedy jen drobně odchyluje od čísel ze statistik ERÚ a MPO a pohybuje se v rámci naší 10% tolerance. Proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Evropská komise označení jádra za čistý zdroj energie, které se Andrej Babiš skutečně dříve snažil dlouhodobě prosadit při jednáních v Evropské radě, schválila 2. února 2022.

Andrej Babiš se o uznání jádra za ekologický zdroj energie v minulosti skutečně zasazoval. Že se mu toho podařilo dosáhnout, tvrdil už několik měsíců po zasedání Evropské rady z 12. prosince 2019, kterého se sám zúčastnil. Jaderná energie tehdy nicméně mezi „obnovitelné zdroje energie,“ které mají mít podle Zelené dohody pro Evropu zásadní roli (bod 2.1.2), ještě zařazena nebyla. V závěrech samotného zasedání stálo (.pdf, str. 2, bod 6) pouze, že „některé členské státy uvedly, že součástí jejich vnitrostátní skladby zdrojů energie je energie jaderná“. 

V březnu 2021 byl Babiš jedním ze sedmi evropských lídrů podepsaných pod dopisem adresovaným Evropské komisi, ve kterém vyzvali k uznání jádra jako nízkoemisního zdroje a k jeho podpoře.

V červnu 2021 Evropská komise vydala nařízení, jehož text vyjmenovával zdroje energie, které lze považovat za udržitelné, významně nepoškozující životní prostředí. Jednalo se tedy o první podrobnou část tzv. taxonomie, tedy systém pro klasifikaci udržitelných aktivit. Energie z plynu ani z jádra se součástí tohoto seznamu tehdy nestala. Podle vyjádření (bod 27 preambule) Evropské komise v té době o jaderné energii ještě nebylo rozhodnuto a posuzování stále probíhalo.

V první polovině října 2021 pak deset zemí, mezi nimiž byla opět Česká republika, znovu vyzvalo Evropskou komisi, aby jadernou energii jako zelený zdroj označila a zařadila ji do taxonomie.

K výraznějšímu posunu došlo až v prosinci 2021. Končící premiér Andrej Babiš ani na svém posledním bruselském summitu dne 16. prosince prosadit „zelené jádro“ do závěrů jednání nedokázal. Unijní činitelé nicméně už v té době dávali najevo (již 22. října 2021 např. předsedkyně Komise Ursula von der Leyen), že návrh na doplnění taxonomie, který se Komise chystala v dalším týdnu představit, bude s podporou jádra počítat. Hospodářské noviny 17. prosince 2021 ve své analýze shrnující Babišovo působení v EU přiřkly dosluhujícímu premiérovi na posunu celé věci jistý podíl: „Rozhodující v tomto ohledu samozřejmě byla snaha Francie jakožto jaderné velmoci. Pravdou ale je, že Babiš toto téma opakovaně otevíral i v době, kdy se do něj Francouzům s ohledem na Němce, odpůrce jádra, příliš nechtělo.“

Návrh Evropské komise na zařazení jaderné energie a plynu do taxonomie rozeslaný na konci roku 2021 členským státům EU vzbudil u některých zemí odpor. Ke schválení zařazení jádra mezi čisté zdroje energie nakonec 2. února 2022 opravdu došlo. Zároveň ovšem platilo, že Evropská komise „nezohlednila požadavek Prahy, aby se s jadernou energií počítalo dlouhodobě a neměla jen přechodnou perspektivu.“ Podle taxonomie totiž budou projekty nových jaderných elektráren klasifikovány jako udržitelné jen do roku 2045, projekty úprav a modernizace těch stávajících jen do roku 2040. U reaktorů tzv. čtvrté generace nová výstavba časově omezená není.

Dvojice klíčových výborů Evropského parlamentu se 14. června 2022 proti „zelenému jádru“ postavila, europoslanci EP jejich námitku ale 6. července 2022 odmítli.

Je obtížné určit, jak výrazný měl Andrej Babiš na úspěch celé věci vliv. Vzhledem k tomu, že dlouhodobě patřil k těm, kteří se snažili téma prosadit – k čemuž nakonec došlo – jeho výrok hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost je třeba ovšem připomenout, že samotné zařazení má dočasný charakter a prosadit se jej podařilo až poté, co Andrej Babiš ve funkci premiéra skončil.

Dle dat serveru Our World in Data bylo uhlí ve Spojeném království hlavní surovinou na výrobu elektřiny v průběhu 19. i 20. století. Postupně však bylo nahrazeno zemním plynem a v menší míře i jadernými a obnovitelnými zdroji. Obecně se výroba elektřiny z uhlí považuje za způsob výroby, jenž nejvíce ohrožuje životní prostředí. Uvolňování oxidu uhličitého při spalování uhlí je vyšší než u spalování ropy či zemního plynu.

Kvůli obavám o životní prostředí se Velká Británie dlouhodobě snaží o snížení využívání uhlí. Dle zprávy (.pdf, str. 19) britského Ministerstva podnikání, energetiky a průmyslové strategie (BEIS) ve Spojeném království klesá celková spotřeba uhlí. Největší pokles, jak ukazuje také graf níže, lze přitom v posledních letech vidět právě v případě využití uhlí pro výrobu elektrické energie.

K prvnímu kompletnímu zastavení výroby elektřiny z uhlí došlo poprvé od 19. století v roce 2016, a to na několik hodin. V roce 2017 zaznamenala Velká Británie první celý den bez výroby elektřiny z uhlí, o dva roky později už jeden celý týden. V roce 2020 během pandemie covidu-19 Británie dosáhla rekordu dvou měsíců bez užití uhlí k výrobě elektřiny. Rok 2020 společně s rokem 2022 se tak staly v Británii z pohledu vyrábění energie nejekologičtějšími roky.

Britská vláda se původně zavázala postupně zcela uzavřít uhelné elektrárny do roku 2025. V roce 2020 dokonce zamýšlela uzavřít všechny elektrárny již o rok dřív, tedy v roce 2024. V této spojitosti bylo například původně plánováno ukončení provozu uhelné elektrárny Drax v anglickém Yorkshiru na září 2022. Kvůli energetické krizi spojené s ruskou invazí na Ukrajinu se však v létě 2022 britská vláda s provozovatelem elektrárny dohodla na tom, že Drax zůstane k dispozici do března 2023. Podobně tomu bylo i v případě uhelné elektrárny společnosti EDF v Nottinghamshiru.

Deník The Guardian k tomu v létě 2022 uvedl, že v souvislosti se snahou vlády zabezpečit dodávky elektřiny je cíl uzavřít uhelné elektrárny v roce 2024 „v ohrožení“. Koncem prosince 2022 však britské Ministerstvo podnikání, energetiky a průmyslové strategie ve své statistické zprávě potvrdilo, že by k uzavření posledních uhelných elektráren mělo dojít do roku 2024 (.pdf, str. 4). V současnosti v provozu zůstávají čtyři tyto elektrárny.

Je možné, že Andrej Babiš ve svém výroku vychází ze schválení výstavby nového uhelného dolu, ke kterému poprvé po 30 letech došlo v prosinci 2022. Stavba dolu Woodhouse Colliery na severozápadu Anglie se původně začala plánovat již v roce 2014 (.pdf, str. 11). Důl by měl ale sloužit zejména k těžbě koksovatelného uhlí (.pdf, str. 3), tedy uhlí určeného především na výrobu oceli, nikoliv elektřiny. Výstavba dolu se i přes rozhodnutí vlády setkává s vysokým počtem nesouhlasných protestů, které bojují za ochranu klimatu.

V závěru shrňme, že britská vláda stále počítá s plánem na uzavření uhelných elektráren v roce 2024. I přesto, že se Velká Británie snaží výrobu elektřiny z uhlí a celkovou produkci uhlí v posledních letech významně snižovat, ke kompletnímu zastavení výroby až na krátké přestávky doposud nedošlo. V roce 2022 pak byla sice schválena výstavba nového uhelného dolu. Ten je však určen pro těžbu koksovaného uhlí, které se běžně neužívá pro výrobu elektřiny (.pdf, str. 13–14). Z těchto důvodů výrok Andreje Babiše hodnotíme jako nepravdivý.

Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), jehož cílem je snižování emisí skleníkových plynů, funguje od roku 2005. Základem tohoto systému jsou tzv. emisní povolenky. Podle pravidel EU ETS musí všichni znečišťovatelé, jejichž okruh EU vymezuje, pro vypuštění jedné tuny ekvivalentu oxidu uhličitého do atmosféry disponovat jednou emisní povolenkou. Celkový počet povolenek je přitom regulován EU, která jednotlivé povolenky přiděluje, popř. si je znečišťovatelé kupují. Počet povolenek se v rámci systému postupně snižuje, aby se snižovalo množství emisí skleníkových plynů. Zároveň také roste cena těchto povolenek, což se promítá i do ceny energií.

Systém pro obchodování s emisemi se v průběhu let rozšiřuje a je rozdělený do několika fází. V první fázi se povinnost prokazovat se emisními povolenkami týkala především energeticky náročných průmyslových odvětví. Od druhé fáze se systém vztahuje i na letectví, od roku 2013 například i na výrobu hliníku a zpracování chemikálií. Současná, čtvrtá fáze začala v roce 2021.

Andrej Babiš ve výroku mluví o rozšíření EU ETS, které navrhla Evropská komise v červenci 2021. Daný návrh europoslanci v prvním čtení odhlasovali v červnu 2022. Podobu a úpravy (.pdf) tohoto rozšíření, jež dle návrhu zahrnuje i spalování paliv v odvětví budov (.pdf, str. 20, 57), od července 2021 také opakovaně projednávala Rada EU. Ta se skládá ze zástupců jednotlivých členských zemí, obvykle z ministrů pro danou oblast. Ke konečnému schválení rozšíření EU ETS nicméně zatím nedošlo a nové nařízení tak není v platnosti.

Na změně pravidel systému obchodování s povolenkami se ovšem předběžně dohodla Rada EU, které v té době předsedala Česká republika, a zástupci Evropského parlamentu 18. prosince 2022. Vyjednavač Evropského parlamentu Peter Liese k této dohodě novinářům řekl: „Je to zatím největší zákon na ochranu klimatu v Evropě, podle některých i ve světě.“ Upravený systém se bude skutečně vztahovat také na vytápění budov. Emise z vytápění budov a silniční dopravy mají být v rámci nového systému zpoplatněny od roku 2027. Pokud by však přetrvávaly výjimečně vysoké ceny energií, zavedení povolenek na vytápění budov by mělo platit až od roku 2028.

Tuto dohodu 18. prosince komentoval na twitteru také ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Na závěr shrňme, že o návrhu na rozšíření systému emisních povolenek oficiálně hlasoval jen Evropský parlament v prvním čtení, čeští europoslanci přitom hlasovali (bod 70) různě, a to i jednotlivé strany vládní koalice. V Radě EU ještě schválení návrhu nařízení neproběhlo. Zástupci Evropského parlamentu a Rada EU, které v té době předsedala Česká republika, se nicméně domluvili na předběžné dohodě, podle níž by mělo dojít ke zpřísnění a rozšíření současného systému emisních povolenek. Systém by se měl nově vztahovat mimo jiné i na oblast vytápění budov. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Prezident má pravomoc vyhlásit amnestii na základě článku 63 Ústavy České republiky. Odstavec 3 stejného článku pak stanovuje, že „rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavců 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.“

Hodí se dodat, že za veškerá rozhodnutí hlavy státu, která vyžadují spolupodpis (jinými slovy kontrasignaci) premiéra, případně jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.

Od vzniku České republiky byla amnestie vyhlášena třikrát. Poprvé 3. února 1993 Václavem Havlem po svém prvním zvolení prezidentem ČR; podruhé přesně o pět let později opět Václavem Havlem na začátku jeho druhého funkčního období a potřetí Václavem Klausem před koncem jeho druhého volebního období, s účinností od 2. ledna 2013. Současný prezident Miloš Zeman již dříve avizoval, že amnestii vyhlásit neplánuje.

Plukovník Michal Koudelka (.pdf) je současným ředitelem Bezpečnostní informační služby (BIS), což je česká kontrarozvědná zpravodajská služba s působností na území České republiky. Tuto funkci vykonává již od roku 2016, od srpna 2021 do února 2022 byl ale vedením pouze pověřen.

Vláda Andreje Babiše Koudelkovo povýšení na generála navrhla poprvé v květnu 2018. Prezident Miloš Zeman návrh odmítl. Podle zdrojů Aktuálně.cz měly být důvodem výhrady kvůli zprávě BIS ke skladování jedu novičok na českém území a vyhoštění tří ruských agentů. Tyto ani jiné konkrétní důvody nicméně nebyly ze strany Hradu potvrzeny. Podruhé pak Koudelku prezident Zeman nepovýšil v říjnu 2018.

Další návrhy na Koudelkovo jmenování generálem podala Babišova vláda v dubnu (.pdf) a říjnu 2019 (.pdf), v říjnu 2020 (.pdf) a v dubnu 2021 (.pdf). Celkem jich tedy předložila šest, žádný z návrhů ovšem nebyl úspěšný.

Prozatím poslední, sedmý, návrh na povýšení Koudelky do hodnosti generála předložila vláda Petra Fialy. Zmiňme, že mluvčí Fialova kabinetu již v říjnu loňského roku uvedl, že vláda povýšení ředitele BIS „plánuje zopakovat opět v příštím roce“. Z toho vyplývá, že o jmenování Michala Koudelky generálem rozhodne až příští prezident či prezidentka.

Pro úplnost dodejme, že Miloš Zeman práci BIS i jejího šéfa kritizuje dlouhodobě. V říjnu 2018 v rozhovoru pro Parlamentní listy například uvedl: „(…) pan Koudelka podle mého názoru není člověk na svém místě.“ V prosinci 2018 pak BIS označil za „čučkaře“ a její výroční zprávu (.pdf), ve které varovala mj. před působením ruských a čínských zpravodajců na našem území (.pdf, str. 6–9), za „plácání“. V srpnu 2021 pak Zeman službu obvinil z odposlouchávání lidí v jeho nejbližším okolí. Sněmovní komise pro kontrolu činnosti BIS však tato podezření nepotvrdila.

Vláda Andreje Babiše tedy jmenování Michala Koudelky do hodnosti generála navrhla celkem šestkrát. Bývalý premiér však ve výroku naznačuje, že si přesným počtem není jistý a především poukazuje na to, že jeho kabinet tento návrh opakovaně předložil, v čemž se nemýlí. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.