Andrej Babiš

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v kontextu výroku kritizuje českou muniční iniciativu, jejímž účelem je s pomocí dalších států nakoupit především dělostřeleckou munici v zemích mimo EU a tu následně předat Ukrajině. Podle Babiše se ale jedná pouze o reklamu premiéra Fialy a nakoupená munice je dle něj navíc nekvalitní a ruského původu.

Česká muniční iniciativa

Na mimořádném summitu EU na začátku února 2024 se lídři unijních zemí shodli, že EU musí urychlit dříve přislíbené dodávky munice na Ukrajinu, které se nepodařilo dodat podle původního plánu. Premiér Fiala tehdy na summitu navrhl, aby Unie dělostřeleckou munici nakupovala i mimo země EU, což by podle něj mohlo pomoct unijní slib splnit. Schválení takového návrhu ovšem později zablokovalo několik členských zemí EU.

Česká republika se nakonec rozhodla postupovat nezávisle na Evropské unii. V polovině února prezident Petr Pavel oznámil, že se Česku podařilo mimo EU najít zdroje dělostřelecké munice, kterou by ČR mohla nakoupit a poměrně rychle dodat Ukrajině, pokud by další země pomohly s financováním. Do českého projektu se poté skutečně rozhodly zapojit i další státy. 

V rámci iniciativy chce Česká republika Ukrajině zajistit zejména dělostřeleckou munici ráže 155 milimetrů, případně ráže 152 mm. Pavel dříve mluvil i o pořízení munice ráže 122 mm. V případě ráže 155 mm se jedná o munici odpovídající standardům NATO. Naopak munice ráže 152 mm a 122 mm se používá do zbraní a vojenské techniky sovětského typu, tyto typy munice se tak běžně označují za „východní“ (.pdf, str. 13) či „sovětskou“ ráži.

Ačkoliv ukrajinská armáda postupně začala přecházet na modernější dělostřeleckou techniku ráže 155 mm, velká část jejího dělostřelectva je stále ještě sovětské konstrukce, a využívá tak právě munici sovětských ráží.

Podle vyjádření Petra Pavla z dubna 2024 se do projektu rozhodla zapojit dvacítka států, ministryně obrany Jana Černochová i její náměstek Daniel Blažkovec později upřesnili, že jde o 18 států. Jana Černochová po odvysílání námi ověřované debaty uvedla, že počet zájemců, kteří se do iniciativy chtějí zapojit, i nadále roste.

Ministerstvo obrany plánovalo zprostředkovat nákup 800 000 kusů dělostřelecké munice. Ke dni odvysílání námi ověřované debaty jich iniciativa zvládla celosvětově zajistit přibližně půl milionu. Prezident Petr Pavel v dubnu 2024 mluvil o tom, že se již podařilo předjednat pořízení více než milionu kusů dělostřelecké munice.

Původ munice

Ruské, případně sovětské, zbraně má stále v armádní výbavě řada států světa – jsou rozšířené například v Číně, Indii, Vietnamu či některých státech Afriky a Latinské Ameriky. Ačkoliv Ministerstvo obrany uvádí, že klade důraz na transparentnost české muniční iniciativy, z bezpečnostních důvodů o ní nezveřejňuje konkrétní detaily. Deník The Wall Street Journal pouze napsal, že Česko munici nakupuje i od států, které vystupují jako spojenci Ruska.

Česko v rámci iniciativy nakupuje nově vyráběnou munici i munici, která pochází ze starších skladových zásob zdrojových zemí. Nelze tedy vyloučit, že munice pořizovaná od zemí, které lze označit za spojence Ruska, je buď sovětského typu, nebo ještě vyrobená přímo v Sovětském svazu či Rusku.

Závěr

Do české muniční iniciativy se rozhodlo zapojit několik států, především těch z Evropské unie. S pomocí jejich finančních zdrojů Česko zajišťuje nákup dělostřelecké munice ze zemí mimo EU. Podle amerického deníku The Wall Street Journal Česko nakupuje munici i od zemí, které jsou spojenci Ruska. Ze kterých konkrétních zemí munice pochází a kde byla vyrobena, se nám ale ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Kontaktovali jsme proto Ministerstvo obrany, které nám odpovědělo, že původ munice z bezpečnostních důvodů nebude komentovat. Protože nemůžeme potvrdit ani vyvrátit, jestli je pořizovaná munice sovětského či ruského původu, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Andrej Babiš přesně neuvádí, jakého období se zmíněný údaj týká, výrok nicméně zmiňuje v kontextu kritiky současné vlády Petra Fialy a v odůvodnění tak vycházíme z nejnovějších dat.

Eurostat a ČSÚ

Mírou chudoby v zemích EU se zabývá statistický úřad Eurostat. Ten pracuje s ukazatelem rizika ohrožení příjmovou chudobou, který představuje podíl lidí, jejichž příjmy se pohybují pod 60 % mediánu (tedy úrovně příjmu, kterého dosahuje polovina lidí). Tomuto údaji se také říká hranice chudoby a její přesnou hodnotu pro Českou republiku stanovuje (.pdf) Český statistický úřad (ČSÚ). Dle jeho dat, ze kterých Eurostat vychází (.pdf), byla hranice příjmové chudoby v roce 2022 186 847 Kč ročně. Pod hranicí příjmové chudoby se tak nacházelo 10,2 % Čechů, což dle dat ČSÚ odpovídalo přibližně milionu lidí. Nejnovější data za rok 2023 ČSÚ dosud nezveřejnil.

Z mediánu příjmů pak částečně vychází také ukazatel „rizika chudoby nebo sociálního vyloučení“. Ten představuje podíl lidí ve společnosti, kteří spadají do alespoň jedné ze tří následujících podmínek: jsou ohroženi již zmíněnou příjmovou chudobou, vážně materiálně strádají nebo žijí v domácnosti s velmi nízkou pracovní intenzitou, která zahrnuje domácnosti, kde lidé v produktivním věku nenaplnili potenciál své možné pracovní doby a odpracovali z ní maximálně 20 %. V roce 2022 bylo chudobou podle této širší definice ohroženo 11,8 % Čechů, tedy přibližně 1,2 milionu lidí (.xlsx).

Zpráva Poverty Watch

V říjnu 2023 se uskutečnila konference Evropské sítě proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN), na které byla představena Zpráva o stavu a vývoji chudoby v ČR 2023, kterou EAPN každoročně zpracovává a později se stává součástí celoevropské zprávy „Poverty Watch“ (.pdf). Autoři této zprávy se vůči metodice Eurostatu vymezují (.pdf, str. 2) a navrhují porovnávat příjmy českých domácností s mediánem příjmů v celé Evropě, neboť mediánový příjem v České republice je podle nich zpravidla nízký.

Ukazatele míry chudoby Eurostatu bývají odborníky kritizovány z více důvodů (.pdf, str. 121), za problematické je považováno hlavně srovnání mezi jednotlivými státy (.pdf, str. 8). Výsledky České republiky v rámci těchto žebříčků označil za možný statistický klam např. i sociolog Daniel Prokop kvůli tomu, že se příjmový medián mezi evropskými státy liší.

V textu publikovaném na webových stránkách organizace EAPN, který informuje o konané konferenci, stojí, že „ohroženo chudobou je v ČR téměř 15 % obyvatelstva a více než 10 % obyvatel ČR žije již pod hranicí chudoby.“ Tyto údaje na základě nejnovějších dat o počtu obyvatel (.xlsx) odpovídají zhruba milionu lidí žijících pod hranicí chudoby a 1,6 milionu osob ohrožených chudobou. V textu ovšem není zmíněný zdroj, ze kterého organizace vychází.

Ve zprávě Poverty Watch (.pdf, str. 15) autoři pouze píší, že „v ČR žije asi milion lidí na hranici chudoby, velké množství lidí se ale zároveň nachází i těsně nad touto hranicí“. Konkrétní číslo se přitom ve zprávě nenachází (.pdf). Seznam Zprávy později informovaly o tom, že během tiskové konference předseda EAPN Karel Schwarz (.pdf) upřesnil, že „velkým množstvím“ jsou „podle odhadů až dva miliony lidí“. Tyto údaje pak převzala některá média. Podle Seznam Zpráv ale experti nechtěli zprávu komentovat a poukazovali na to, že tato iniciativa nepřesně interpretuje zdroje, jejichž údaje navíc nelze ověřit.

Česko 2022: Život k nezaplacení

Autoři zmíněné zprávy Poverty Watch čerpají (.pdf, str. 7) z dat projektu Česko 2022: Život k nezaplacení, který zpracovává Český rozhlas společně s výzkumnou společností PAQ Research. Tento projekt rozlišuje domácnosti v příjmové chudobě a nízkopříjmové domácnosti bez větších úspor, které definuje jako domácnosti, jejichž čistý měsíční příjem je nižší než medián a současně mají úspory na maximálně jeden měsíc. V metodických poznámkách k projektu je upřesněno, že vychází z hranice chudoby, kterou v roce 2019 stanovil ČSÚ, tj. 12 818 Kč, a pro následující měsíce ji vždy navyšuje podle míry inflace oproti předchozímu měsíci. 

Dle posledních dat z listopadu 2023 se 13 % domácností nacházelo v příjmové chudobě a 18 % domácností bylo nízkopříjmových bez větších úspor. V průběhu roku 2022 se ukazatel příjmové chudoby pohyboval v rozmezí 13–17 % a ukazatel nízkopříjmových domácností bez větších úspor na 15–18 %.

Tyto údaje jsou ovšem uvedeny na domácnosti, nikoliv na obyvatele. Dle posledního sčítání lidu v roce 2021 má Česká republika 4 813 103 hospodařících domácností, přičemž průměrně v jedné domácnosti žije 2,15 osob. Na základě těchto údajů bychom tak mohli velmi hrubě odhadnout, že 13 % domácností trpících příjmovou chudobou odpovídá 625 703 domácnostem, v přepočtu na obyvatele by se pak jednalo cca o 1,35 milionu osob. Obdobným způsobem při výpočtu 18 % nízkopříjmových domácností bez větších úspor dojdeme k číslu přibližně 1,86 milionu lidí. Toto číslo se blíží zmiňovaným 2 milionům lidí. Náš hrubý odhad nicméně nereflektuje velikost daných domácností, ale operuje pouze s celorepublikovým průměrem.

Zdroj: Český rozhlas a PAQ Research

Shrnutí

Dle posledních dat Eurostatu z roku 2022 je v Česku příjmovou chudobou ohroženo asi 1,2 milionu lidí, což je značně odlišné číslo, než které uvádí Andrej Babiš. Metodika Eurostatu je ovšem terčem kritiky, vymezuje se vůči ní např. Evropská síť proti chudobě a sociálnímu vyloučení (EAPN). Ta během své tiskové konference v říjnu 2023 uvedla, že v Česku žije asi milion lidí na hranici chudoby a až dva miliony lidí se nachází těsně nad touto hranicí.

Tuto informaci později převzala řada médií, nám se ovšem nepodařilo ověřit, ze kterých statistických dat tyto údaje vycházejí. EAPN se odvolává na zprávu Poverty Watch, kde ale počet osob těsně nad hranicí chudoby není upřesněn. Ve zprávě se navíc neuvádí přesné zdroje k těmto datům. Naopak zmiňuje výsledky projektu Česko 2022: Život k nezaplacení, dle kterého v roce 2022 žilo 13 % domácností v příjmové chudobě a 18 % domácností bylo označeno jako nízkopříjmové bez větších úspor. Z těchto dat o domácnostech nicméně nelze jednoznačně určit, kolik lidí se v příjmové chudobě nachází a kolik jich je ohroženo. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako neověřitelný.

Pro kontext nejdříve uveďme, že hnutí ANO i slovenské hnutí Progresivní Slovensko (PS) jsou v Evropském parlamentu členy stejné nadnárodní politické skupiny. Ta se dříve nazývala ALDE (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu), v roce 2019 nicméně došlo k jejímu přejmenování na Renew Europe (Obnova Evropy), a to především kvůli sloučení s poslanci francouzské strany Obroda prezidenta Emmanuela Macrona. Renew Europe tedy navazuje na činnost skupiny ALDE a vyznává liberální a proevropské hodnoty.

Konference CPAC a její následky

Andrej Babiš ve svém výroku zjevně poukazuje na kritiku, která se na jeho hlavu snesla za účast na mezinárodní konzervativní konferenci CPAC (Conservative Political Action Conference) v Budapešti. Tato akce, označovaná za setkání národoveckých ultrakonzervativců a euroskeptiků, se uskutečnila v květnu 2023. Jejím hlavním vystupujícím byl maďarský premiér Viktor Orbán.

Kromě Babiše, který je na webu budapešťské akce označen jako „konzervativní lídr“, se konference zúčastnili např. politici z evropských frakcí konzervativců a reformistů (ECR), euroskeptiků (ID), ale také američtí republikáni blízcí Donaldu Trumpovi. Dodejme, že Andrej Babiš ve svém projevu mj. kritizoval unijní Zelenou dohodu pro Evropu, která podle něj zničí evropský průmysl a uvrhne lidi do chudoby (video, čas 01:58).

Babišovu účast na této konferenci veřejně kritizovala mj. Katalin Cseh, viceprezidentka maďarské strany Momentum a evropské frakce Renew Europe. Ta na adresu bývalého českého premiéra uvedla, že považuje za nepřijatelné, „že zatímco na jedné straně Dunaje jsou studenti kropeni slzným plynem, na druhé straně stojí člen naší stranické rodiny na jednom pódiu s Viktorem Orbánem“. Pro doplnění zmiňme, že maďarská strana Momentum kandidovala v maďarských parlamentních volbách v roce 2022 v koalici s dalšími pěti stranami pod názvem Společně pro Maďarsko ve snaze porazit předsedu vlády Viktora Orbána a jeho vládnoucí stranu Fidesz.

Vystoupení a účast Babiše na budapešťské akci se nelíbily ani jeho dalším spolustraníkům z evropské frakce. Na kongresu ve Stockholmu, konaném taktéž v květnu 2023, straničtí delegáti schválili rezoluci, která Babišovu účast na konferenci odsoudila. Zároveň odsouhlasili, že ho přestanou zvát na své akce do té doby, než prověří, jestli je hnutí ANO věrné liberálním hodnotám. Prověřování mělo proběhnout v září, avšak dle informací serveru Aktuálně.cz a Hospodářských novin bylo na poslední chvíli zrušeno, neboť hnutí ANO avizovalo, že „jeho představitelé nebudou svým evropským kolegům v Česku k dispozici pro rozhovory“.

Dodejme, že již během léta poslalo hnutí ANO frakci Renew Europe dokument, ve kterém popisovalo svou podporu pro liberální kroky v České republice. Mezi ty zařadilo např. pomoc ukrajinským uprchlíkům nebo podporu manželství pro stejnopohlavní páry.

Progresivní Slovensko

Konkrétní kritiku ze strany zástupců hnutí Progresivní Slovensko se nám ve veřejně dostupných zdrojích ani na sociálních sítích jeho zástupců v Renew Europe nepodařilo dohledat. Katalin Cseh dříve v rozhovoru pro iRozhlas.cz uvedla, že jednou z šesti stran, které iniciovaly zmíněnou rezoluci, byla i strana ze Slovenska. V evropské frakci Renew Europe je nicméně v současné době mimo PS zastoupena také slovenská strana Jablko. Ta je v Evropském parlamentu reprezentována jednou poslankyní, která v roce 2019 kandidovala za stranu Svoboda a Solidarita (SaS).

Závěr

Maďarská členka Evropského parlamentu Katalin Cseh skutečně kritizovala Andreje Babiše za jeho účast na konzervativní konferenci CPAC. Konkrétní kritiku ze strany představitelů hnutí Progresivní Slovensko se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Podrobné informace o dění uvnitř frakce, které by slova Andreje Babiše mohly potvrdit, skupina Renew Europe (ALDE) nezveřejnila. Na zástupce této frakce jsme se proto obrátili s dotazem, která slovenská strana rezoluci iniciovala, odpověď jsme doposud nicméně neobdrželi. Z uvedených důvodů výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš v rozhovoru reaguje na otázku, kde by získal finance, když odmítá zvyšování daní. Finanční zdroje, které v rámci výroku uvádí, používá jako argument ke svému tvrzení, že má stát k dispozici dostatečné množství peněz i bez zvyšování daní. V následujících odstavcích si tak rozebereme jednotlivé jím jmenované možnosti.

Modernizační fond

Cílem Modernizačního fondu je umožnit zemím rychlejší přechod na nízkouhlíkové hospodářství. Fond slouží jako podpora investic do modernizace energetických soustav a zlepšení energetické účinnosti. Peníze jsou tedy určeny na investice do konkrétních oblastí, přičemž základní programy podpory Modernizačního fondu se týkají především modernizace dopravy, infrastruktury a zvýšení energetické účinnosti v průmyslu.

Fond je určený pro Bulharsko, Česko, Estonsko, Chorvatsko, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko a pro jeho financování jsou celkově vyčleněny výnosy z 2 % emisních povolenek v EU ETS (Systém EU pro obchodování s emisemi) v období 2021–2030.

Z veřejných zdrojů lze jen těžko posoudit, zda Andrej Babiš fond „spolu s Morawieckým vybojoval“, nicméně do jeho úpravy skutečně na jednání Evropské rady zasáhl. Česká republika nakonec získala nárok na 15,6 % z celkových prostředků, po Polsku druhý nejvyšší.

Konkrétní částku, která bude pro Českou republiku ve fondu dostupná, nelze přesně určit, neboť se odvíjí od cen na trhu emisních povolenek. Nejprve se počítalo se 150 miliardami korun, v prosinci minulého roku hovořilo Ministerstvo životního prostředí o prostředcích v hodnotě zhruba 400 mld. Kč. Společnost ČEZ v jednom ze svých dokumentů ze začátku února letošního roku zmiňuje sumu 394 mld. Kč (.pdf, str. 31) při předpokládané ceně 80 eur za jednu emisní povolenku (tj. za 1 tunu vypuštěných emisí). Částku 600 mld. Kč, o které mluví Andrej Babiš, se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Cena emisních povolenek se nicméně postupně zvyšuje (v únoru 2023 až na 100 eur za tunu), celková suma z Modernizačního fondu určená pro Česko tak může přesáhnout i výše uváděných 400 mld. Kč. V současnosti však není možné říct, kolik miliard Česko z fondu celkem získá.

Doplňme, že o 590 miliardách pro Česko se na konci ledna zmínil senátor Josef Bazala (KDU-ČSL). Ten nicméně mluvil o součtu prostředků z Modernizačního fondu a Národního plánu obnovy, u kterého explicitně uvedl, že jde o 210 mld. Kč – na Modernizační fond by tedy i v tomto případě vycházela částka odpovídající hodnotám zmíněným Ministerstvem životního prostředí.

Evropské fondy

Na programové období 2021–2027 se České republice skutečně podařilo vyjednat podle odhadů z roku 2021 necelý bilion korun, do částky je ovšem zahrnutý i zmíněný Modernizační fond (.pdf, str. 1), u nějž není známá výsledná částka. V letáku (.pdf, str. 1) Evropské fondy v České republice v období 2021–2027 lze nalézt přehled finančních zdrojů společně s oblastmi, ve kterých může ČR peníze čerpat. Opět se tedy jedná o prostředky, jejichž využití má své postupy a nelze s nimi nakládat volně.

S financemi z evropských fondů současná vláda zjevně počítá, Ministerstvo pro místní rozvoj 8. února informovalo o tom, že již dochází k proplácení prvních projektů v aktuálním programovém období.

EET

Návrh na zavedení elektronické evidence tržeb (EET) vypracovala vláda Bohuslava Sobotky, ve které Andrej Babiš zastával post ministra financí. Právě Babišův resort byl předkladatelem tohoto návrhu. Poslanecká sněmovna zákon schválila v únoru 2016 (.pdf) s účinností od 1. prosince 2016, od kdy se EET týkala restaurací a ubytovacích zařízení. Později začala platit pro podnikatele ve velkoobchodu a maloobchodu.

V květnu 2020 pak byla EET kvůli pandemii covidu‑19 dočasně přerušena. Později se rozhodlo, že povinnost evidence tržeb bude pozastavena až do konce roku 2022. Současný kabinet Petra Fialy nicméně v březnu loňského roku schválil definitivní zrušení EET, které následně prošlo i Sněmovnou. Zákon o zrušení zákona o evidenci tržeb nabyl účinnosti 1. ledna 2023.

V listopadu 2019 Ministerstvo financí uvedlo, že za první tři roky provozu získaly veřejné rozpočty díky EET celkem 33 mld. Kč – v prezentaci (.pdf, str. 5) pak ministerstvo upřesnilo, že v roce 2017 mělo jít konkrétně o 7,9 mld. Kč, o rok později o 12,3 mld. Kč, v roce 2019 přínos odhadovalo na 12,8 mld. Kč, tedy hodnotu, která se již blíží číslu, které Andrej Babiš uvádí.

Určení vlivu EET se nicméně ukazovalo jako komplikované a výše prostředků, které podle ministerstva přinesla, byla opakovaně zpochybňována, mj. i Nejvyšším kontrolním úřadem: „Věrohodnost těchto údajů je diskutabilní, protože v materiálech jsou zveřejňovány rozdílné hodnoty, u nichž není vysvětlena metoda jejich výpočtu a nejsou podloženy ani analýzou konkrétních dat“ (.pdf, str. 15).

Přesný vliv zavedení EET proto nelze spolehlivě určit, Ministerstvo financí nicméně v roce 2019 odhadovalo přínos EET pro veřejné rozpočty ve výši 12,8 mld. Kč (.pdf, str. 5), tedy částku, která se od 14 miliard uvedených Andrejem Babišem liší jen nepatrně.

Závěr

Andrej Babiš správně vyjmenovává zdroje, ze kterých může Česko čerpat v rámci státního rozpočtu. Částky, které expremiér uvádí, ale není možné spolehlivě ověřit. Finance z modernizačního fondu totiž závisí na ceně emisních povolenek, jejichž cena se v poslední době výrazně měnila. Tato nejistota se promítá také do celkové částky z evropských fondů a také celková částka, kterou by stát získal díky EET, není možné jednoznačně určit. Kromě toho není možné ani s jistotou říct, jaký byl podíl Andreje Babiše a polského premiéra Mateusze Morawieckého na vzniku modernizačního fondu. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Andrej Babiš v debatě zmiňuje, že bývalého náčelníka Generálního štábu Armády ČR Aleše Opatu v červenci 2020 kontaktoval, neboť Ministerstvo zdravotnictví nebylo schopno krizi spojenou s covidem-19 zvládnout bez armády. 

Informace o dané schůzce Andreje Babiše a Aleše Opaty se nám ovšem ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. S dotazem jsme se proto obrátili na oddělení komunikace Generálního štábu, prozatím jsme však nedostali odpověď. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Pro úplnost nicméně doplňme, že vláda Andreje Babiše schválila v pondělí 13. července 2020 využití Armády České republiky k záchranným pracím během pandemie covidu-19, a to i mimo nouzový stav. Dle nařízení vlády se mělo konkrétně jednat o 68 vojáků, kteří byli určeni na pomoc Ministerstvu zdravotnictví, hygienickým stanicím a zdravotním ústavům.

Nutno však podotknout, že armáda byla zapojena do boje s pandemií již od samého začátku šíření onemocnění v březnu 2020. Pomáhala s testováním na hranicích, dodáváním ochranných prostředků a například i s projektem takzvané chytré karantény.

Bývalý premiér Andrej Babiš mluví o nákupu nemovitostí ve Francii, o kterém se začalo diskutovat v říjnu 2021 poté, kdy byl publikován projekt Pandora Papers. Podle něj měl Babiš v roce 2009 přes tzv. offshorové firmy nakoupit právě nemovitosti ve Francii za 15 milionů eur, tedy v přepočtu za zhruba 400 milionů korun. Odborníci již tehdy zastávali názor, že tento postup nese znaky praní peněz.

Vyšetřování Finančního analytického úřadu

Finanční analytický úřad (FAÚ), o kterém předseda hnutí ANO Andrej Babiš mluvil, převzal v roce 2017 činnost Finančního analytického útvaru a zaštiťuje opatření zaměřená „na prevenci a boj proti praní peněz, financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení“.

Kauze Pandora Papers se v říjnu 2021 věnovala Stálá komise pro kontrolou činnosti FAÚ Poslanecké sněmovny. Komise konstatovala (.docx), že FAÚ ve věci nepochybil a rovněž vzala na vědomí informace tehdejšího ředitele úřadu Libora Kazdy. Poslanci po něm tehdy žádali informaci, zdali FAÚ problematickou transakci z roku 2009 již v minulosti prověřoval. Ředitel FAÚ je za normálních okolností vázán mlčenlivostí, tehdejší premiér Babiš jej však mlčenlivosti zprostil, a to na žádost předsedy zmíněné komise.

FAÚ sice nedostal žádné upozornění na podezřelý převod peněz v souvislosti s Babišovou koupí, v roce 2018 se však těmito transakcemi zabýval. Úřad tehdy došel k závěru, že nešlo o praní špinavých peněz. Podle poslance Karla Krejzy (ODS) banka původ peněz totiž dohledala.

Další vyšetřování

Aférou Pandora Papers se zabývala také Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ). Podle ní nebylo jednání Andreje Babiše trestným činem. Tiskový mluvčí NCOZ Jaroslav Ibehej na začátku února 2022 nicméně uvedl, že informace předali k prověření policejním orgánům nejmenovaného členského státu Evropské unie.

Později vyšlo najevo, že případ již v únoru loňského roku začala vyšetřovat francouzská Národní finanční prokuratura (PNF). Dokumenty z Pandora Papers přitom uvádějí, že Babišova americká společnost využila k nákupu francouzských nemovitostí svou dceřinou společnost sídlící v Monaku. Na financování nákupu domů ve Francii použila půjčku 15 milionů eur od offshorové společnosti registrované na Britských Panenských ostrovech. Oficiální francouzské dokumenty se však o půjčce nezmiňují.

Deník Le Monde k tomu napsal, že „využití offshorových společností v daňových rájích a utajená půjčka by mohly představovat praní peněz, které má zakrýt jejich původ“. Doplňme, že předseda hnutí ANO trvá na tom, že o praní špinavých peněz nešlo, a že veškeré nákupy proběhly v souladu se zákony. Vyšetřování ze strany francouzských orgánů nicméně stále probíhá, což po námi ověřované debatě potvrdily francouzské úřady i Hospodářským novinám.

Závěr

Finanční analytický úřad (FAÚ) tedy kroky Andreje Babiše vyhodnotil tak, že nešlo o praní špinavých peněz. Jednání bývalého premiéra nebylo trestné ani podle Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ). Předseda hnutí ANO Babiš je však stále vyšetřován francouzskými orgány, které k jednoznačnému závěru prozatím nedošly. Nelze tedy s jistotou zjistit, zdali šlo o praní peněz či nikoliv. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. 

Kandidát na prezidenta Andrej Babiš mluví o evakuaci pracovníků v Afghánistánu, která proběhla v srpnu 2021 v reakci na pád afghánské metropole. V následujících odstavcích se zaměříme na to, jaká byla role tehdejšího premiéra Babiše a zda to skutečně byl on, kdo dal rozkaz, aby armádní letouny vzlétly.

Bezpečnostní radu státu tvoří premiér a vybraní členové vlády, přičemž premiér je jejím předsedou (.pdf, str. 2). Jejím úkolem je koordinace problematiky „bezpečnosti České republiky a příprav(a) návrhů opatření k jejímu zajišťování“. Právě prostřednictvím této rady se tehdejší premiér Babiš s bývalým ministrem zahraničí Jakubem Kulhánkem a bývalým ministrem obrany Lubomírem Metnarem podílel na evakuaci pracovníků a spolupracovníků Česka z Afghánistánu.

O vyslání armádního airbusu do Kábulu rozhodlo předsednictvo Bezpečnostní rady státu 14. srpna 2021. Následující den v noci, tedy 15. srpna, letadlo odstartovalo. Celkově se české airbusy vydaly do Kábulu třikrát. První let z Prahy nedostal povolení k přistání v Kábulu, a tak zamířil do ázerbajdžánského Baku a až později se pilotům podařilo přistát v Kábulu.

Kdo vydal rozkaz, aby letadla z Prahy směrem do Kábulu vzlétla, není z dostupných dokumentů jasné. Existuje nicméně vícero zmínek jednotlivých účastníků celé operace. Armádní pilot Ondřej Kudělka např. uvádí, že pomoc z Prahy byla pro piloty neocenitelná. Dle článku armády byla jedinou spojkou pro české piloty Praha, „konkrétně pak plukovník Josef Nejedlý z Velitelství pro operace AČR, který celou záchrannou operaci naplánoval, řídil a koordinoval s Ministerstvem zahraničních věcí“. „Byl pro nás strašně důležitý, dával nám informace, říkal, jak se věci mají, bral na sebe odpovědnost, která byla obrovská,“ popisuje jeho roli Kudělka. Konečné rozhodnutí, jak postupovat přímo na letišti v Kábulu, ale bylo na jednotlivých pilotech.

Tehdejší ministr zahraničí Jakub Kulhánek na tiskové konferenci po skončení evakuační akce poděkoval Andreji Babišovi za to, že „se do této věci velmi aktivně vložil a pomohl tak k úspěchu této evakuační operace, která byla bezprecedentní“. Potvrdil také, že s tehdejším premiérem „byli takřka v neustálém telefonním kontaktu a konzultovali (…) jednotlivé kroky této evakuační operace“. Velvyslanec ČR v Afghánistánu Jiří Baloun poděkoval ministru Kulhánkovi a premiéru Babišovi za „rychlou reakci (mj. svolání Bezpečností rady státu, pozn. Demagog.cz), která samozřejmě nám pomohla, protože ty pokyny z ústředí jsou pro nás směrodatné, na základě informací od nás“.

Z uvedených informací lze vyčíst, že Andrej Babiš se jako předseda Bezpečnostní rady státu a tehdejší premiér výrazně podílel na řešení evakuace v Kábulu. Často spolurozhodoval s tehdejším ministrem zahraničních věcí Jakubem Kulhánkem. Nedokážeme však na základě dostupných zdrojů určit, jestli Andrej Babiš skutečně „zavelel, aby okamžitě naše airbusy vzlétly“ z Prahy směrem do Kábulu. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš v kontextu výroku hovoří o jmenování Petra Pavla předsedou Vojenského výboru Severoatlantické aliance (VV NATO). Předseda VV NATO je volený na tři roky a funkce se ujímá jeden z náčelníků generálních štábů jednotlivých členských států. Pavel byl do tohoto úřadu vybrán v září 2014, poté co v tajné volbě porazil konkurenty z Řecka a Itálie. Ve funkci předsedy Vojenského výboru byl Pavel od června 2015 až do roku 2018.

Tehdejší vláda Bohuslava Sobotky navrhla (.docx) Petra Pavla na tento post 21. července 2014 a uložila ministru obrany Martinu Stropnickému, aby kandidaturu oznámil Severoatlantické alianci. Dopis, který měl Martin Stropnický do NATO poslat, se nám ovšem ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat.

Nominaci Petra Pavla veřejně podpořil i prezident Miloš Zeman, který se společně s Martinem Stropnickým a tehdejším ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem na začátku září 2014 účastnil (.pdf, str. 2) summitu NATO ve Walesu. Z dostupných zdrojů nicméně nelze zjistit, zdali prezident Zeman tehdy za hlasování pro Petra Pavla skutečně lobboval. Zmiňme, že hlavními tématy (.pdf, str. 1) summitu byl vztah NATO a Ukrajiny po anexi Krymu Ruskem, a působení NATO v Afghánistánu.

Petr Pavel byl předsedou Vojenského výboru zvolen až ve druhé půlce září na summitu ve Vilniusu, kde se sešli náčelníci generálních štábů členských zemí. Martin Stropnický tedy zjevně Pavlovu kandidaturu oznamoval již předtím, nemůžeme ale vyloučit, že jiný dopis poslal NATO také 30. dubna 2015. Tedy několik dní předtím, než Petr Pavel skončil ve funkci náčelníka Generálního štábu Armády ČR.

Z veřejně dostupných zdrojů tedy nelze zjistit, jestli v dubnu 2015 tehdejší ministr obrany Martin Stropnický posílal dopis orgánům NATO kvůli zvolení Petra Pavla předsedou Vojenského výboru NATO. Rovněž nelze zjistit, jestli za Pavla na summitu Severoatlantické aliance Miloš Zeman lobboval. Martin Stropnický po návrhu vlády v červenci 2014 pouze uvedl, že podle něj lobbování nastane. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako neověřitelný.

Andrej Babiš zmiňuje cenu výroby jednoho „megawattu“, pravděpodobně má však na mysli megawatthodinu (MWh), která se používá pro měření spotřeby elektřiny např. u domácností nebo pro obchodování s elektřinou na burzách. Megawatt (MW) je jednotkou výkonu a nevyjadřuje tedy spotřebu elektrické energie v čase.

Skupina ČEZ ve veřejně dostupných dokumentech cenu výroby 1 MWh nezveřejňuje. Uveďme, že náklady na výrobu elektřiny jsou jednak fixní (např. náklady na výstavbu elektráren, údržbu, opravy atd.), jednak variabilní, např. náklady na palivo. Náklady se poté ještě zvyšují o ceny pořízených emisních povolenek. Ve zprávě Skupiny ČEZ za první pololetí roku 2022 lze nalézt souhrnnou částku, kterou ČEZ vynaložil na nákup paliva a emisních povolenek (.pdf, str. 4), náklady na samotné palivo zpráva neobsahuje. Ani ostatní náklady v segmentu výroby poté nelze z dokumentů ČEZu přesně určit.

Doplňme, že ČEZ část emisních povolenek využívá k dalšímu obchodování (.pdf, str. 16). Jejich cena se také v průběhu roku liší (.pdf, str. 24) a povolenky nakoupené např. v předchozím roce za nižší ceny si ČEZ může převádět do dalších let. Ani v případě emisních povolenek tak nelze z dostupných dokumentů vyčíst přesnou aktuální výši nákladů.

Zaměřme se také na druhou částku, kterou ve výroku uvádí Andrej Babiš, a to zmíněných 10 000 Kč. Obchodní cenu elektřiny lze dobře pozorovat na sazbě D02d, jež je v Česku nejběžnější sazbou cen elektřiny. Jedná se o jednotarifovou sazbu pro domácnosti se středně velkou spotřebou energie. V ceníku smluv elektřiny na jeden rok, který byl platný v září, nabízel ČEZ nové kontrakty s cenou 8 445 Kč včetně DPH (.pdf, str. 2) za každou dodanou megawatthodinu. Stála tedy stejně jako v sazbě D01d, která také patří mezi nejčastěji volené tarify. Nejvyšší cenu, přesněji 8 795,5 Kč/MWh, v září ČEZ nabízel v rámci tarifů pro domácnosti, jež využívají elektřinu k vytápění (.pdf, str. 2). Částka 10 000 Kč pak u většiny nabízených tarifů zhruba odpovídá souhrnné ceně elektřiny za MWh, do níž je nicméně započítána i cena za distribuci či daň.

Na závěr tedy shrňme, že Andrej Babiš ne zcela přesně uvádí cenu, za niž ČEZ v září nabízel 1 MWh dodané elektřiny (tedy cenu tzv. silové elektřiny). Cenu, za kterou vyrábí jednu megawatthodinu, však ČEZ nezveřejňuje, a nelze tedy přesně určit, jakou část z prodejní ceny elektřiny v současnosti tvoří právě výrobní cena. Výrok Andreje Babiše tak z tohoto důvodu hodnotíme jako neověřitelný.

Posledním průzkumem publikovaným na toto téma Českým statistickým úřadem bylo ENERGO 2015. Data, která v odůvodnění používáme, vychází z něj. V současné době probíhá výběrové šetření ENERGO 2021, které skončí až v roce 2022. 

Z výsledných zpráv z roku 2015 je zřejmé, že k vytápění používá (.pdf) tuhá paliva (.pdf, str. 13) – tedy černé a hnědé uhlí, koks nebo uhelné brikety – 544 231 domácností. Tento počet činí (.pdf) 12,6 % všech domácností. 40,4 % domácností pak teplo nakupuje, 36,2 % používá k vytápění zemní plyn.

Zaměřme se ještě na zmiňovaných zhruba 40 % domácností, které teplo nakupují a berou (.pdf, str. 13) jej tedy ze systému centrálního zásobování teplem, blokových kotelen, případně domovních kotelen. Podle Zprávy o vývoji energetiky v oblasti tepla za rok 2019, kterou připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, se uhlí v roce 2019 na prodaném teple podílelo z 54,7 % (.pdf, str. 11). Zde se však jedná o podíl na celkové tepelné energii, který nemusí odpovídat podílu domácností – část tepla jde také do nebytových objektů.

Tento hrubý odhad nicméně použijme k výpočtu celkového množství domácností využívajících teplo z uhlí. Celkový počet domácností, které teplo nakupují, je 1 740 841 a za použití 54,7% podílu uhlí na výrobě prodaného tepla tak můžeme získat přibližný počet domácností, které zprostředkovaně uhlím vytápějí. Teplo vyrobené z uhlí tedy v Česku nakupuje dle velmi hrubého odhadu 950 tisíc domácností.

Obdobně můžeme zjistit také počet domácností, které topí elektřinou vyrobenou z uhlí. Podíl hnědého a černého uhlí na českém energetickém mixu činil v roce 2020 42,66 %. Teoreticky tak z celkového počtu 408 603 (.pdf) domácností, 174 tisíc domácností používá k vytápění elektřinu vyrobenou z uhlí. Opět se však jedná o hrubý odhad.

Za použití těchto orientačních výpočtů pak přímo či zprostředkovaně využívalo spalování uhlí k vytápění 1,67 milionu českých domácností. 

Tento výpočet tedy vychází z výzkumu za rok 2015, podíl uhlí na prodaném teple z údajů z roku 2019 a podíl elektřiny z uhlí je za rok 2020. Jedná se tedy pouze o orientační hodnotu, lze ale předpokládat, že skutečný počet domácností pro rok 2021 bude ještě nižší. Podíl uhlí na prodaném teple (.pdf, str. 11) i na vyrobené elektřině se totiž dlouhodobě snižuje.

Dalším omezením je to, že v rámci šetření ENERGO jsou domácnosti využívající na vytápění více paliv zahrnuty (.pdf) vícekrát, takže celkový součet přesahuje 100 %. V případě domácností využívajících uhlí jen přibližně polovina (.pdf, str. 3) z nich používá uhlí jako hlavní palivo.

Náš odhad celkového počtu domácností vytápějících uhlím je tedy nižší než Andrejem Babišem uvedené 2 miliony, nicméně metoda výpočtu i vstupní data mají mnohá omezení, která výrazně snižují vypovídací hodnotu výsledku. Nepodařilo se nám tedy s jistotou ověřit, že celkový počet je výrazně nižší než 2 miliony, a tak výrok Andreje Babiše hodnotíme jako neověřitelný.