Andrej Babiš

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se v debatě vyjadřuje k otázce nastolení míru na Ukrajině. Říká, že kdyby byl prezidentem nebo premiérem, převzal by iniciativu k ukončení konfliktu. Premiéra Petra Fialu kritizuje za to, že podle něj „nikdy nemluvil o míru“ a že místo mírového řešení podporuje zasílání vojenského materiálu. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, jestli Petr Fiala skutečně nikdy nevolal po diplomatickém řešení rusko-ukrajinského konfliktu.

Petr Fiala a mír na Ukrajině

Premiér Fiala se o míru v souvislosti s Ukrajinou vyjadřoval od vypuknutí konfliktu v únoru 2022 hned několikrát. Poprvé o něm mluvil už v březnu 2022 poté, co se vrátil z cesty do Kyjeva. Uvedl, že pokud Evropa a NATO budou pokračovat v podporování Ukrajiny a sankcích proti Rusku, je šance dospět k diplomatickému mírovému řešení.

V dubnu 2023 pak Petr Fiala společně s tehdejším slovenským a polským premiérem publikovali článek, který se konfliktu týkal. V případě pádu Ukrajiny by podle nich střední Evropa mohla být „další na řadě“. V článku napsali, že mír může nastat jen za podmínek Ukrajiny a že si Rusko zamrzlým konfliktem kupuje čas.

V červnu 2023 se Fiala na summitu Evropského politického společenství k podmínkám míru vyjádřil obdobně. „Mír lze přinést jedině tehdy, když Ukrajina obhájí své území a uspěje, jinak není možné přimět Rusko, aby respektovalo nezávislost Ukrajiny a světový řád a světový mír,“ řekl.

Dva roky od vypuknutí konfliktu, tedy v únoru 2024, Petr Fiala uvedl, že složení zbraní a ustoupení agresorům nikdy k míru nevedlo. V březnu následně řekl, že boje pravděpodobně budou pokračovat, a odmítl, že by pomoc Ukrajině její šance na mír ničila. Rusko by se podle něj nezastavilo ani v případě, že by ostatní země Ukrajinu obětovaly, a pasivita by dle jeho slov znamenala „čekat, až Rusko přijde k nám domů“. V jiném rozhovoru zase uvedl, že každý, kdo vyzývá Ukrajinu k vyhlášení příměří, když je část jejího území okupována Ruskem, napomáhá cílům Ruska (video, čas 2:46)

V dubnu se k volání po míru na Ukrajině vyjádřil v souvislosti se setkáním slovenského ministra zahraničí Juraje Blanára s jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Předseda vlády Fiala řekl, že taková schůzka a snaha o mír za každou cenu ohrožuje bezpečnost Evropy. Zároveň ale zopakoval, že po míru touží, ale že dosáhnout ho lze jen tak, že se Ukrajina ruské agresi ubrání (video, čas 22:00).

Závěr

Premiér Petr Fiala o míru v souvislosti s konfliktem na Ukrajině mluvil opakovaně. Za přijatelnou podobu míru považoval takovou variantu, při které se Ukrajina ruské agresi ubrání a zachová si územní celistvost. Ve svých komentářích byl sice skeptický k volání po mírovém řešení za každou cenu, už v roce 2022 se ale pozitivně vyjadřoval o možnosti ukončení konfliktu diplomatickou cestou. Výrok Andrej Babiše tak hodnotíme jako nepravdivý.

V diskuzi s premiérem Petrem Fialou o české muniční iniciativě pro Ukrajinu Andrej Babiš tvrdí, že Česká republika na Ukrajinu posílá nekvalitní a drahou munici. Opírá se přitom o vyjádření zbrojaře Michala Strnada, kterého označuje za zbrojaře Petra Fialy slovy: „To říká váš zbrojař.“ Předseda hnutí ANO Babiš v souvislosti s tím uvádí, že premiér Petr Fiala Strnada vzal s sebou při své návštěvě Bílého domu.

Michal Strnad je majitelem a předsedou představenstva průmyslově-technologického holdingu Czechoslovak Group (CSG). CSG je mimo jiné nejvýznamnější zbrojařskou firmou v Česku. V rozhovoru pro britský list Financial Times Strnad uvedl, že zhruba polovina munice, kterou jeho společnost jménem ČR zakoupila, nebyla dostatečně kvalitní, aby se bez dalšího zpracování mohla odeslat na Ukrajinu. Ve stejném rozhovoru Strnad také uvedl, že „každý týden se cena zvyšuje a s komponenty jsou velké problémy.“

Fialova návštěva Bílého domu

Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli zmínku, že by se Michal Strnad zúčastnil jednání premiéra Petra Fialy s americkým prezidentem Joem Bidenem v Bílém domě, které se uskutečnilo 15. dubna 2024. Součástí návštěvy v Bílém domě byla také bilaterální jednání delegací Česka a USA. Podle vládního poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara se na české straně jednání účastnil vedle něj a předsedy vlády také velvyslanec v USA Miloslav Stašek, první náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák „a pak lidé přímo od premiéra“. Tyto osoby ovšem blíže nespecifikoval.

Novinky.cz uvedly, že vedle výše zmíněných osob se schůzky také zúčastnili vrchní ředitelka Sekce Kabinetu předsedy vlády Petra Fojtíková, ředitel odboru komunikace Úřadu vlády Václav Smolka a ředitel Odboru strategie a analýz Úřadu vlády Jakub Kajzler. Ten o svém setkání s Joem Bidenem informoval i na síti X (dříve Twitter), stejně jako např. Jiří Kozák. Kromě nich byla s delegací ve Washingtonu také mluvčí vlády Lucie Ješátková. 

Michal Strnad v USA

Strnad se v dubnu 2024 ve Washingtonu nacházel, dohledatelná je ale pouze jeho účast na galavečeři zaměřené na prezentaci českých investic v USA, která se odehrála 16. dubna ve washingtonském Cosmos Clubu. Večeři uspořádal spolek Jagello 2000, který se zaměřuje na oblast české zahraniční bezpečnostní politiky a členství Česka v NATO. Michal Strnad byl zachycen např. na fotografii u facebookového příspěvku skupiny Jagello 2000.

Na zveřejněných fotografiích lze rozpoznat, že Strnad na galavečeři seděl u stejného stolu jako premiér Petr Fiala, bližší informace o jejich jednání ale nejsou k dispozici. Podle slov ředitele odboru komunikace Václava Smolky ze 6. června Michal Strnad do USA „přijel po vlastní ose“ jako zbytek podnikatelské delegace a nebyl součástí doprovodného týmu premiéra Fialy. Podobně se pro Demagog.cz vyjádřila i mluvčí vlády Lucie Ješátková, podle které Strnad „nebyl součástí delegace“ a návštěvy v Bílém domě se neúčastnil.

Závěr

Andrej Babiš tvrdí, že zbrojař Michal Strnad navštívil s premiérem Petrem Fialou Bílý dům. Ačkoliv Strnad v té době ve Washingtonu také byl, jeho setkání s Petrem Fialou je zdokumentované pouze z galavečeře pořádané spolkem Jagello 2000. O Strnadově přítomnosti v Bílém domě ve veřejně dostupných zdrojích není žádná zmínka a neobjevuje se ani na žádné fotografii z Fialovy návštěvy Bílého domu. Mluvčí Úřadu vlády pro Demagog.cz uvedla, že Strnad součástí české delegace nebyl a návštěvy Bílého domu se neúčastnil. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Andreje Babiše jako nepravdivý.

Kromě vlády se inflaci snaží zmírnit také Česká národní banka (ČNB). I vláda však svými kroky inflaci ovlivňuje, jak řekl např. bývalý člen bankovní rady ČNB Oldřich Dědek. Vláda dle něj „může svými politikami přímo ovlivnit důchodovou pozici domácností, což je klíčový faktor poptávky v ekonomice“. Podle vyjádření Národní rozpočtové rady (NRR) z února 2022 neplnila fiskální politika v předchozích letech svou stabilizační funkci, přičemž úspory ve státních výdajích mohou dle NRR inflaci utlumit. V neposlední řadě se pak do ceny výrobků promítají i daně (.pdf, str. 1), např. zvyšování spotřební daně.

Prominutí DPH u elektřiny a plynu

Ministerstvo financí rozhodlo v říjnu 2021 za vlády Andreje Babiše o prominutí daně z přidané hodnoty (DPH) u elektřiny a plynu za poslední dva měsíce roku 2021. Rozhodnutí (.pdf) o tomto kroku tehdy vydala šéfka resortu Alena Schillerová. Ministerstvo financí vedené Zbyňkem Stanjurou (ODS) později prominutí DPH označilo za nezákonné.

V důsledku tohoto opatření došlo v listopadu 2021 k meziměsíčnímu poklesu cen elektřiny a zemního plynu. U elektřiny se dle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) jednalo o snížení o 16,2 %, u zemního plynu pak o 11,5 %. Jak líčíme v následující části, celková inflace ale neklesla, naopak i nadále stoupala.

Inflace rostla

Meziroční inflace v prosinci 2021 (tedy v posledním měsíci vlády Andreje Babiše) dosáhla podle dat ČSÚ hodnoty 6,6 % a byla o 0,6 procentního bodu vyšší než v předchozím měsíci. Jak ukazuje následující graf, meziroční míra inflace nepřetržitě stoupala již od června 2021, a nedá se tedy mluvit o „sražení“ inflace, jak ve výroku zmiňuje předseda hnutí ANO.

Téměř totožný vývoj zaznamenal v popisovaném období i tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který používá pro srovnání růstu cen mezi jednotlivými zeměmi EU evropský statistický úřad Eurostat (.pdf). Podle jeho dat HICP v prosinci 2021 meziročně vrostl o 5,4 %, v lednu 2023 to bylo už o 19,1 %.

Odlišnost od údajů ČSÚ je v tomto případě dána mírně rozdílnou strukturou spotřebního koše (.pdf), který zahrnuje například i tržby za nákupy cizinců na území Česka (.pdf, str. 38). I podle těchto dat Eurostatu spotřebitelské ceny od června 2021 rostly a hodnota v prosinci 2021 byla nejvyšší za celou dobu vlády Andreje Babiše.

Závěr

Vláda Andreje Babiše v posledních dvou měsících roku 2021 prominula DPH u elektřiny a plynu. Tento krok však nevedl k poklesu inflace, která naopak nepřetržitě rostla už od června 2021 a v prosinci 2021 činila 6,6 %. Babišův výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Andrej Babiš ve videu (čas 1:44) mluví o snižování daní za vlády hnutí ANO, které celkově vyčísluje na 504 mld. Kč. Babiš zastával funkci premiéra v letech 2017 až 2021, v čele Ministerstva financí ale stáli zástupci ANO 2011 již od roku 2014. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na celou dobu působení hnutí ve vládě.

Zmiňme, že podobný výrok jsme ověřovali v minulosti již dvakrát – poprvé v rámci debaty před volbami do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 a podruhé během loňských prezidentských voleb.

Zrušení superhrubé mzdy

Během období vlády hnutí ANO 2011 skutečně došlo k několika daňovým změnám. Pravděpodobně tou nejzásadnější bylo zrušení tzv. superhrubé mzdy, kdy došlo ke změnám u výpočtu dílčího základu daně z příjmu fyzických osob. Tzv. superhrubá mzda byla tvořena hrubou mzdou zvýšenou o částku pojistného, a to včetně pojistného, které bylo placeno zaměstnavatelem. Tento základ byl zdaněn 15% sazbou daně. Protože byl však daňový základ vyšší než hrubá mzda, bylo tím pádem efektivní zdanění hrubé mzdy větší než 15 %. 

Přijetím daňového balíčku (.docx) v roce 2020 došlo ke zrušení tohoto výpočtu. Základ daně je tak nově tvořen čistě hrubou mzdou. Návrh daňového balíčku byl předložen Poslanecké sněmovně vládou, zrušení superhrubé mzdy navrhl přímo tehdejší premiér Andrej Babiš formou poslaneckého pozměňovacího návrhu. Pro schválení novely pak hlasovali jak poslanci hnutí ANO, tak i zástupci ODS, SPD a KSČM. Zrušení superhrubé mzdy znamenalo snížení výběru daní o cca 88 miliard korun, spolu s dalšími návrhy pak zhruba o 100 miliard.

Další změny

Dále je důležité zmínit další, spíše dílčí daňové změny. Od roku 2014, kdy bylo hnutí ANO ve vládě, nastal výpadek 23 miliard korun ročně z důvodu daňových změn pro rok 2015. V dalších letech byly změny spíše drobné. Pro rok 2016 jsme žádné významné daňové změny nedohledali. V roce 2017 došlo ke změnám v oblasti DPH a spotřební daně z minerálních olejů, které mohly snížit daňové příjmy přibližně o 3 mld. Kč.

V roce 2018 byly daňové příjmy sníženy jen o 2 mld. V rámci jednotek miliard se pohybuje i snížení daní pro rok 2019. Prominutí zálohy na daň z příjmu právnických osob v roce 2020 pak znamenalo snížení daňových příjmů o cca 15 mld. Kč, o rok později se ale část těchto peněz do rozpočtu vrátila v rámci vyrovnání daně. Významným zásahem v roce 2020 bylo také zrušení daně z nabytí nemovité věci, což znamenalo snížení daňových příjmů cca o 14 miliard.

Daňové příjmy v roce 2021 negativně ovlivnil také kompenzační bonus vyplacený v průběhu roku, s dopadem 12 mld. Kč. O dvě miliardy Kč se v důsledku snížení sazby spotřební daně z motorové nafty snížil také výnos spotřební daně z minerálních olejů.

Závěr

Pokud bychom tedy výše uvedené částky sečetli, dostali bychom se ke snížení daní přibližně o 160 miliard. Když sečteme vlivy těchto dílčích daňových změn od počátku jejich účinnosti až do roku 2021, dostaneme se přibližně na 350 miliard korun, což je podstatně méně než tvrzených 504 miliard korun. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Dodejme, že s žádostí o vysvětlení původu tohoto čísla jsme se na hnutí ANO 2011 obrátili již dvakrát při ověřování předešlých výroků. Ani v jednom případě se nám ale nedostalo žádné odpovědi. 

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizoval vládu Petra Fialy a podotkl, že v současnosti má Česko jedny z nejvyšších cen elektřiny v Evropské unii (EU). Ceny elektřiny pro domácnosti napříč EU porovnává např. Statistický úřad Evropské unie (Eurostat), který tyto údaje zaznamenává pololetně.

Nejnovější data jsou v době našeho ověření dostupná za první pololetí roku 2023. Jak ukazuje následující graf, v tomto období mělo Česko dle Eurostatu až 11. nejdražší elektřinu ze všech 27 členských států. Konkrétně elektřina stála 0,264 eur za kilowatthodinu, tedy 264 € za megawatthodinu (v přepočtu ke kurzu z 30. června 2023 asi 6 265 korun).

Odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje energie (POZE)

Plán na odpuštění poplatků za obnovitelné (přesněji podporované) zdroje energie, tzv. POZE, vláda schválila v červnu 2022. Vydala nařízení, kterým od 1. října 2022 navýšila prostředky, jimiž stát dotuje náklady na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Podle zákona č. 165/2012 Sb. mají výrobci elektřiny „z obnovitelných zdrojů, druhotných zdrojů nebo vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla“ právo získat finanční podporu za každou vyrobenou MWh energie. Celkové náklady na tuto podporu přitom částečně financuje stát a mimo jiné také samotní odběratelé – právě prostřednictvím poplatků, které jsou součástí plateb za elektřinu.

Výši prostředků, které poskytuje stát, určuje podle zákona vláda, a to tak, aby spolu s ostatními zdroji pokryly celkové předpokládané náklady na podporu obnovitelných zdrojů v daném roce. Díky navýšení státního financování se tak v důsledku snížila suma, kterou musí zaplatit odběratelé elektřiny. Na tuto skutečnost následně zareagoval Energetický regulační úřad, který výši poplatku podle zákona stanovuje. Od 1. října 2022 snížil částku, z níž se poplatek za POZE vypočítává (.pdf, str. 25), na nulu (.pdf, str. 2).

Do 1. října 2022 tak odpovídala maximální výše poplatku za POZE 495 Kč/MWh (.pdf, str. 25) bez DPH, tedy v médiích často zmiňovaným 599 Kč/MWh s DPH. Od tohoto data byl ale poplatek nulový a domácnosti a firmy jej tedy neplatily – hradil se pouze ze státního rozpočtu.

Návrat POZE

Vláda Petra Fialy ale na konci září 2023 schválila (.pdf) nařízení (.pdf), kterým se pro domácnosti a firmy obnovila povinnost platit poplatky. Podle vlády šlo o plošné opatření, které v době nižších cen energií už není nutné. Odběratelé tak od začátku letošního roku opět musí hradit poplatek ve výši 599 korun za megawatthodinu.

Fialův kabinet tedy skutečně z velké části „přehodil“ placení poplatků za obnovitelné (respektive podporované) zdroje energie na domácnosti a firmy, jak řekl Andrej Babiš. Bývalý premiér už ovšem nezmínil, že stát na tyto poplatky stále uvolňuje peníze ze státního rozpočtu, na letošní rok se má konkrétně jednat o 9,35 miliardy korun (.pdf). Celkové náklady přitom dle odhadu Energetického regulačního úřadu (ERÚ) budou činit přibližně 36 miliard, a lidé a firmy by tak letos měli zaplatit asi 26,65 miliard Kč. Tato částka je tedy výrazně nižší, než jakou ve výroku uvádí bývalý premiér.

Následující graf zobrazuje celkové výdaje na podporované zdroje energie v posledních letech. Vyplývá z něj, že domácnosti a firmy ve většině let platily větší část, či alespoň přibližně polovinu poplatků. Situace se výrazně změnila až v roce 2022, kdy vláda na poslední tři měsíce tyto poplatky odpustila, jak zmiňujeme výše. Je nicméně pravdou, že letos stát na podporované zdroje energie vydá mnohem menší částku než v předcházejících letech.

Dodejme, že částka přibližně 62 miliard korun se ve veřejném prostoru objevovala v souvislosti s celkovým snížením státních výdajů v roce 2024. Například i podle konsolidačního balíčku se má letos ušetřit 62,4 mld. Kč. Z návrhu rozpočtu nicméně vyplývá, že se plánované výdaje meziročně sníží o necelých 50 miliard korun.

Závěr

Česko tedy nepatří k zemím EU, které mají jedny z nejvyšších cen elektřiny. Dle srovnání Eurostatu ČR v prvním pololetí roku 2023 měla až 11. nejdražší elektřinu ze všech členských států. Rozhodnutím Fialovy vlády se pak pro domácnosti a firmy skutečně vrací povinnost platit poplatky za podporované zdroje energie, která byla přerušena od 1. října 2022. Stejně jako v předcházejících letech ale bude část výdajů hradit stát. Celková podpora má dle odhadu ERÚ dosáhnout pouze 36 miliard korun, nikoliv 62 miliard, které zmiňuje Andrej Babiš. Jeho výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu porovnává období své vlády a působení kabinetu Petra Fialy. Ve videu mj. řekl, že během jeho působení Česko v hrubém domácím produktu (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele předstihlo Španělsko a Itálii. Později zmínil, že tyto dvě země Českou republiku za vlády Petra Fialy opět předběhly.

Nejprve přibližme, že hrubý domácí produkt (HDP) v přepočtu na jednoho obyvatele se obvykle používá k porovnání životní úrovně, a to v tzv. paritě kupní síly. Jelikož je v různých zemích HDP počítáno v různých měnách a směnné kurzy věrně neodrážejí rozdíly v kupní síle peněz, používá se právě parita kupní síly, která představuje poměr cen v národních měnách za stejné výrobky a služby v různých zemích.

Data Organizace pro hospodářskou spolupráci (OECD) ukazují, že Česko předčilo v HDP na obyvatele Španělsko poprvé v roce 2019 a v roce 2020 už předstihlo jak Španělsko, tak Itálii. V tomto roce ČR dosáhla hodnoty 36 208 dolarů, Itálie 35 841 dolarů a Španělsko 33 673 dolarů. Itálie později Česko opravdu znovu předběhla, stalo se tak ovšem už v posledním roce Babišovy vlády, nikoli během působení Fialova kabinetu. Španělsko pak Českou republiku vůbec nepřekonalo.

HDP na jednoho obyvatele v paritě kupní síly měří např. i Světová banka. Podle ní Česká republika poprvé předstihla Španělsko v roce 2018. Ani v pozdějších letech se tomuto státu nepodařilo Česko předehnat. U Itálie je však situace o něco složitější. Dle současných dat Světové banky totiž Česko Itálii nikdy nepředběhlo. Podobný výrok Andreje Babiše jsme ale ověřovali již v prosinci 2021 – v té době data Světové banky naopak ukazovala, že v roce 2020 Česká republika dosáhla v HDP na obyvatele v paritě kupní síly vyšších hodnot než Itálie. Rozdíl je tedy patrně způsobený aktualizací dat. Nicméně už v roce 2021 (tedy v posledním roce Babišovy vlády) byla Itálie opět před Českem.

Závěr

Španělsko podle dat OECD a Světové banky během vlády Petra Fialy v HDP na jednoho obyvatele Českou republiku nepředstihlo. Itálie sice Česko překonala, stalo se tak ale už v posledním roce působení Babišova kabinetu. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý.

Slovensko vstoupilo do Evropské unie (EU) v roce 2004 poté, co byl tento krok podpořen v celostátním referendu, které se konalo o rok dříve. K 1. lednu 2009 pak přijalo euro jako svou měnu, a vstoupilo tak do eurozóny. Robert Fico (SMER-SD) pak jako slovenský premiér působil v letech 2006–2010 a 2012–2018.

Vstup do EU

Slovensko zahájilo vyjednávání o vstupu do EU v roce 1999. O tři roky později se spolu s dalšími uchazeči zúčastnilo summitu v Kodani, kde dojednalo podmínky svého vstupu a svou žádost o členství v EU zároveň potvrdilo. Slovenskou delegaci vedl tehdejší premiér Mikuláš Dzurinda, Robert Fico jakožto opoziční politik součástí delegace nebyl (.rtf).

Následně se v roce 2003 uskutečnilo celostátní referendum o připojení k EU. Více než 92 % hlasujících se vstupem souhlasilo. Na rozdíl od tehdejšího premiéra Dzurindy ale Robert Fico nepatřil mezi hlavní podporovatele kampaně pro přičlenění k Evropské unii. Podle některých slovenských politologů byla evropská integrace pro stranu spíše okrajovým tématem, ke kterému se jen zřídkakdy vyjadřovala (.pdf, str. 107). Sám Robert Fico nazýval pozici své strany jako „eurorealistickou“. Dokresloval tím to, že ačkoliv strana vstup do EU spíše podporovala, byla opatrnější „v očekávání bezprostředních výhod plynoucích z členství v EU“ (str. 106).

To, že SMER-SD nepatřil mezi hlavní zastánce vstupu do EU, dokládá například i neúčast Roberta Fica a dalších zástupců strany na některých prounijních akcích, které přitom měly podporu napříč politickým spektrem. SMER-SD a Robert Fico se tedy nepodíleli na politických vyjednáváních o vstupu do EU a nehráli důležitou roli během referenda.

Vstup do eurozóny

Do eurozóny Slovensko vstoupilo v roce 2009, tedy v době, kdy Robert Fico zastával pozici premiéra. Jeho vláda se o tento krok zasazovala už od svého nástupu v roce 2006. Soustředila se na to, aby Slovensko plnilo tzv. Maastrichtská konvergenční kritéria, tedy podmínky vyžadované pro vstup do eurozóny. Tato kritéria určují např. nejvyšší možnou míru inflace, minimální výši dlouhodobých úrokových sazeb či maximální výši státního dluhu.

Rada EU schválila žádost Slovenska o připojení k eurozóně v roce 2008. K placení eurem, a tedy i k samotnému vstupu do eurozóny, došlo k 1. lednu následujícího roku. Dodejme, že necelý rok od přijetí eura Robert Fico, jehož vláda se o přijetí měny zasadila, hodnotil tento krok jako pozitivní.

Závěr

Robert Fico i jeho strana SMER-SD hráli důležitou roli při vstupu Slovenska do eurozóny. Nelze však tvrdit, že se strana zasloužila o samotný vstup země do EU v roce 2004. Nejen, že strana nebyla ve vládě a neúčastnila se mezinárodních jednání o vstupu země do EU, ale nepatřila ani k hlavním podporovatelům kampaně pro vstup v rámci celostátního referenda.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš mluví o svém videu, ve kterém před slovenskými parlamentními volbami kritizoval hnutí Progresivní Slovensko a které zveřejnil v době probíhajícího moratoria (tedy v době zákazu volební kampaně). Ve výroku tvrdí, že Česká televize informovala o tom, že moratorium porušil, načež měla tuto zprávu převzít ostatní média. Babiš zároveň uvádí, že moratorium neporušil.

Moratorium

Volební moratorium na Slovensku začíná platit 48 hodin přede dnem konání voleb. Během tohoto moratoria je politickým stranám a koalicím zakázáno vést volební kampaň. Další omezení platí také pro média, která ve stejném období nesmí zveřejňovat informace o kandidátech, a nesmí se ani zveřejňovat volební průzkumy.

Volby do Národní rady Slovenské republiky se uskutečnily 30. září. Zmíněné video Babiš publikoval 28. září ve večerních hodinách, tedy již v době zákazu volební kampaně. V samotném zákoně o volební kampani nicméně stojí, že se zákaz zveřejňování informací o kandidátech v době moratoria nevztahuje na vysílání prostřednictvím internetu. Slovenské Ministerstvo vnitra poté upřesňuje, že tzv. bezplatné statusy (tedy statusy, které nejsou financovány v rámci kampaně) se za volební kampaň nepovažují. Andrej Babiš tedy moratorium neporušil.

Česká televize a další média

Česká televize prostřednictvím svého moderátora o Babišově videu mluvila ve svém vysílání 29. září odpoledne, kdy pouze podotkla, že předseda hnutí ANO svůj příspěvek publikoval v době zákazu volební kampaně. Explicitně však neuvedla, že by moratorium porušil (video, čas 09:29).

O videu Andreje Babiše pak ČT psala až 1. října, kdy pouze uvedla, že příspěvek zveřejnil před volbami do Národní rady. ČT o této záležitosti neinformovala např. ani v článku, který pokrýval podobu kampaně. Jako jeden z prvních se o videu zmínil server iRozhlas,cz, který pouze napsal, že „Babiš promluvil do finiše předvolebních bojů na Slovensku“ navzdory probíhajícímu moratoriu. Článek o jeho porušení výslovně nehovoří a podrobně popisuje především obsahovou stránku Babišova videa.

Podobně se k této situaci postavila i další média, která pouze upozorňovala na to, že Babiš své video publikoval v době, kdy je na Slovensku volební kampaň zakázána. Neuváděla ovšem, že by bývalý premiér moratorium porušil. Takovou informaci nepřinesla ani po skončení voleb.

Dodejme, že problematiku volebního moratoria v České televizi později probírali poslanec Karel Havlíček (ANO 2011) a předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS) s moderátorem Jakubem Železným (video, čas 10:33). Avšak ani zde moderátor o porušení moratoria nehovořil.

Závěr

Andrej Babiš tedy moratorium před slovenskými volbami do Národní rady skutečně neporušil. Česká televize však nepsala o tom, že by se tak stalo, jak Babiš ve výroku tvrdí. ČT ani nebyla mezi prvními, kdo o videopříspěvku bývalého premiéra informovali. Ostatní média tak od ní nemohla „opisovat“. Ani jiná média se však nevyjadřovala v tom smyslu, že by Babiš moratorium porušil. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš svým výrokem zjevně naráží na připravovanou migrační reformu, na jejíchž zásadních bodech se členské státy EU dohodly 8. června 2023. Pro přijetí tohoto nového paktu o migraci a azylu, jak se reforma oficiálně nazývá, hlasoval za Českou republiku ministr vnitra Vít Rakušan (STAN).

Migrační pakt

Původní návrh migračního paktu předložila Evropská komise už v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až letos v červnu, tedy po několika letech vyjednávání. K tomu došlo v době, kdy Radě Evropské unie předsedalo Švédsko. Základy však během svého předsednictví ve druhé půlce roku 2022 položila již Česká republika (.pdf, str. 4).

Tento návrh (.pdf) nicméně ke dni vysílání námi ověřovaného rozhovoru nebyl plně schválen, ačkoliv se na něm shodli ministři vnitra v Radě EU. Dokument totiž slouží jako základ pro jednání předsednictví Rady EU s Evropským parlamentem. Cílem je přitom dovršit jednání do voleb do Evropského parlamentu, které se budou konat na jaře 2024.

Migrační pakt zahrnuje pravidla pro zrychlení vyřizování neúspěšných žádostí a princip „povinné solidarity“ se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí. Členské státy si tak budou moci vybrat, jakou formu pomoci zvolí. Jejich příspěvek do nového mechanismu solidarity může mít formu relokace (tedy přijetí běženců), ročního finančního příspěvku v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci, respektive za jednoho odmítnutého migranta, či alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí.

Co se týče potenciálního počtu přijatých migrantů, každá země bude muset zavést přesně stanovenou tzv. „adekvátní kapacitu“, která bude vyjadřovat, kolik migrantů je členský stát schopen přijmout. V rámci celé Evropské unie (tedy nikoliv pouze u Česka) by měl být počet stanoven na 30 tisíc.

Vít Rakušan ani premiér Petr Fiala však o tom, že Česko kvůli dohodě přijme 30 tisíc migrantů, nehovořili. Oba jen zdůrazňovali, že odsouhlasená reforma znamená definitivní odmítnutí povinných kvót pro přerozdělování migrantů. „Nebudou žádné povinné kvóty, tato dohoda vylučuje povinné kvóty,“ řekl například Fiala. Rakušan pak doplnil, že České republice prozatím domluvil výjimku z tohoto systému „povinné solidarity“, a to kvůli velkému počtu ukrajinských uprchlíků, které ČR přijala. Ani jeden z těchto politiků se o takovém číslu nezmínil ani svých sociálních sítích.

Počet migrantů v ČR

Andrej Babiš u druhého uvedeného údaje, tedy množství příchozích uprchlíků, nezmiňuje časový úsek, kterého se týká. Z jeho vyjádření ovšem vyplývá, že jde zjevně o počet od červnového schválení zmíněného paktu. Návrh nicméně ke dni rozhovoru nebyl plně schválen, a tudíž nelze tvrdit, kolik osob po jeho přijetí do Česka přišlo.

Podívejme se tedy alespoň na dostupné údaje ohledně počtu migrantů příchozích do Česka. Data se nicméně týkají zejména nelegální migrace. V prvním čtvrtletí letošního roku policie zadržela 2 658 osob při nelegální migraci. Tiskový mluvčí cizinecké policie nám na dotaz sdělil, že ke 12. říjnu bylo při tranzitní nelegální migraci zjištěno 3 455 cizinců. Zmiňme také, že celkový počet (.pdf, str. 1) cizinců žijících na českém území se ke konci letošního června oproti konci loňského roku snížil o přibližně 80 tisíc (.pdf, str. 1). Konkrétně žilo v ČR ke 30. červnu 1 036 798 cizinců (.pdf, str. 1).

Co se týče evropského kontextu, můžeme uvést, že podle EU dorazilo na hranice Evropské unie od začátku roku k letošnímu září přibližně 194 tisíc uprchlíků. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) pak uvádí mírně odlišné počty – dle ní se ke 3. říjnu (tedy k datu vysílání námi ověřovaného rozhovoru) jednalo o cca 187 tisíc osob.

Závěr

Ministr vnitra Vít Rakušan ani premiér Petr Fiala se nevyjádřili v tom smyslu, že by Česká republika mohla (či se chystala) přijmout 30 tisíc uprchlíků. Návrh nového migračního paktu zatím ani není definitivně schválen, a nelze tedy tvrdit, kolik migrantů po jeho přijetí do Česka přišlo. Podle posledních údajů bylo nicméně v letošním roce při tranzitní nelegální migraci zadrženo pouze přibližně 3,5 tisíce osob. Počet cizinců žijících na území ČR se pak snížil. Čísla, která uvádí Andrej Babiš, tak neodpovídají současnému stavu. Jeho výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš mluví o svém videu, ve kterém kritizoval hnutí Progresivní Slovensko. V něm zároveň nastínil domnělé změny, které by dle něj toto hnutí chtělo prosadit, pokud by vyhrálo volby do Národní rady pořádané 30. září. Vyzýval přitom slovenské občany, aby této možnosti zabránili. 

V námi ověřovaném výroku pak premiér tvrdí, že podle něj měla místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová prohlásit, že Babiš „příště“ (tedy zjevně před volbami do Evropského parlamentu) obdobné video nebude moci publikovat.

Dodejme, že Babiš své video zveřejnil 28. září, tedy v době, kdy již na Slovensku platilo tzv. předvolební moratorium. To podle slovenského zákona začíná 48 hodin před dnem konání voleb a politickým stranám je během něj zakázáno vést volební kampaň. Další omezení platí také pro média, která nesmí zveřejňovat informace o kandidátech. Expremiér Babiš nicméně v tomto případě moratorium neporušil, o čemž píšeme v naší další analýze.

Vyjádření Věry Jourové

Věra Jourová Andreje Babiše za toto video ve veřejně dostupných zdrojích nekritizovala ani „nepohrozila“, že by před příštími volbami obdobné záběry nemohl natočit. Nevyjádřila se takto například ani na svém účtu na Twitteru.

O slovenských volbách do Národní rady Věra Jourová mluvila např. v rozhovoru pro Českou televizi, který se uskutečnil 1. října (video). Ani v něm však video Andreje Babiše nijak nezmínila. Mluvila jen o tom, že dané volby provázela „bezprecedentní dezinformační masáž“, a také, že se podle ní ještě nemohl plně projevit efekt nového unijního Aktu o digitálních službách.

Upřesněme, že cílem tohoto aktu je kromě jiného „udržovat bezpečné online prostředí“ a zmírňovat „systémová rizika“, jako je šíření manipulací nebo dezinformací. V této souvislosti Evropská komise v dubnu 2023 zveřejnila seznam subjektů, které (co do počtu uživatelů) spadají do kategorie „velmi velkých online platforem“ a „velmi velkých internetových vyhledávačů“. Na tyto subjekty, mezi které patří např. Twitter, Facebook, Instagram nebo Google, se tak od konce srpna 2023 vztahují nové povinnosti. 

Dané platformy a vyhledávače musí například zajistit, že dojde k posílení postavení uživatelů, ochrana nezletilých osob bude na vysoké úrovni nebo že bude docházet k pečlivějšímu moderování obsahu. S tím poté souvisí i povinnost přijmout taková opatření, která povedou k menšímu šíření nezákonného obsahu a k menšímu šíření dezinformací. Další povinnosti také mají vést i k větší transparentnosti a odpovědnosti online platforem.

Právě kvůli tomu, že tato pravidla začala platit až koncem srpna, podle Jourové tento akt ještě nemohl mít plný vliv na činnost online platforem v době slovenské předvolební kampaně. Ta totiž oficiálně odstartovala už letos v červnu. Jourová ale v říjnovém rozhovoru pro ČT uvedla, že předpokládá, že v kampani před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu bude jeho dopad již výraznější (video, čas 3:43). 

Důležité je dodat, že Jourová v rozhovoru také upozorňovala na to, že názory jednotlivců tímto opatřením nebudou zasaženy (video, čas 3:43). Nařízení dle jejích slov slouží zejména k tomu, aby platformy zajistily dostatečné kapacity pro ověřování faktů. Dále např. zmínila, že dle ní je „dezinformace ověřitelná lež“. 

Dodejme, že Andrej Babiš na rozhovor s Věrou Jourovou reagoval už dříve na svém facebooku, kam 4. října nahrál video kritické k jejímu vyjádření ohledně „dezinformační masáže“. V něm se vyjadřoval podobně jako v námi ověřovaném výroku. Už tehdy totiž naznačoval, že mu podle něj Jourová chce s pomocí nových pravidel zakázat, aby mohl před evropskými volbami na internetu vyzývat lidi, ať nevolí Progresivní Slovensko (video, čas 52:00).

Závěr

Jak vyplývá z výše uvedených informací, Věra Jourová předvolební video Andreje Babiše vůbec nekomentovala. Její slova v rozhovoru pro ČT se týkala pouze Aktu o digitálních službách, který zmínila v obecné spojitosti se slovenskými volbami do Národní rady a volbami do Evropského parlamentu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.