Andrej Babiš

Takovou zprávu veřejně uvedl radní městské části Brno-střed Svatopluk Bartík. Ten s odkazem na nejmenované zdroje na svém Facebooku napsal, že prezident Zeman skutečně trpí touto nemocí. Hrad zprávu odmítl a Bartíka chtěl zažalovat za pomluvu.

Co se týče zmíněné polemiky, Babiš naráží na rozhovor Jiřího Pehe pro Respekt, kde Pehe na otázku redaktora, zda polarizace společnosti skončí s druhým Zemanovým mandátem, odpovídá nastíněním budoucího vývoje – podle něj hraje roli i odcházení jisté části voličstva.

Pehe v rozhovoru řekl: „Navíc je tu zmíněný demografický vývoj, který se projevil už od minulé volby. Před pěti lety vyhrál Zeman nad Schwarzenbergem o 800 tisíc hlasů, tentokrát je to o 150 tisíc hlasů. Zemanovi voliči odcházejí a do volebního cyklu přicházejí mladí lidé. Za pět let půl milionu starých odejde a půl milionu přijde. Situace není pro postkomunistický tábor příznivá.“ Babiš popisuje narozdíl od prezidenta Zemana pouze fakt, že se daná věc vyskytla ve veřejném prostoru a uvádí, že je to podle něj již přes čáru. Jde tedy o jeho pohled na danou věc, který nehodnotíme.

Výrok premiéra v demisi Babiše hodnotíme jako zavádějící. Přestože má Babiš pravdu s prodejem Aero Vodochody a žádostí o zastavení trestního stíhání pro manažery v kauze Nomura, tvrzení o odpuštění sta miliard Nomuře je podáno jednostranně a značně zjednodušeně. Šlo totiž o částku v arbitráži, kterou Česká republika měla požadovat, naopak Nomura požadovala po České republice 40 miliard. Situace nebyla postavena tak, že by se Česká republika automaticky vzdala 100 miliard korun, věc byla součástí dohod mezi oběma aktéry a také rozhodnutí v arbitráži.

Andrej Babiš vystoupil ve Sněmovně na osmé schůzi 9. března poprvé od žádosti o vyslovení důvěry jeho vládě 16. ledna 2018, nepočítáme-li interpelace. Schůze se týkala personálních změn, které provádí vláda bez důvěry. Babiš na jejím začátku vypočítával ODS její prohřešky za vlády Mirka Topolánka v demisi, která vykonávala svou funkci od 4. září 2006 do 9. ledna 2007, v demisi od 11. října.

Babiš kritizuje prodej české zbrojovky a výrobce letadel Aero Vodochody v říjnu 2006. V tendru zvítězila slovenská společnost Penta, která Aero Vodochody odkoupila za 2,91 miliard korun. Je na místě zmínit, že podle Aktuálně.cz v problematice prodeje zbrojovky Pentě nenastal výrazný spor mezi ODS a sociálními demokraty, kteří privatizaci připravili.

Druhým skandálem, na který Babiš ukazuje, je kauza Nomura. V červnu 2000 uvalila ČNB na Investiční a poštovní banku nucenou správu a kontrolu nad IPB přebrala ČSOB. Japonská investiční banka Nomura se jakožto akcionář IPB jala Českou republiku žalovat za údajnou zmařenou investici.

ČR následnou arbitráž s Nomurou v březnu 2006 prohrála a Nomura se domáhala odškodného ve výši 40 miliard korun. Ve stejné době se však začala rozbíhat tzv. curyšská arbitráž, ve které Česká republika požadovala po Nomuře 111 miliard korun jako náhradu výdajů spojených s nucenou správou IPB.

Na podzim 2006 tehdejší ministr financí Vlastimil Tlustý oznámil dohodu, které se s Nomurou podařilo dosáhnout, a Česká republika tak ukončila veškeré spory s japonskou investiční bankou týkající se IPB. Česko následně Nomuře vyplatilo kompromisně 3,6 mld. korun. Ministerstvo financí posléze požádalo o zastavení trestního stíhání manažerů Nomury a IPB, prezident Klaus však abolici neudělil. O osvobození většiny manažerů IPB se postaral o rok později Městský soud v Praze.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože podle dostupných informací skutečně státní zástupci z Olomouce vznesli některé otázky stran šéfa GIBS. Dodejme, že nehodnotíme jejich závažnost, jejich přiměřenost v případném Murínově odvolávání či to, zda může být tento fakt součástí politického boje nebo snah Murína odvolat. V rámci výroku se zaměřujeme toliko na fakt, že zmíněné výtky jsou veřejně medializovány.

Výrok Andreje Babiše se týká situace okolo Michala Murína, ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů, kdy vyšlo najevo, že na něj Babiš tlačí, aby odstoupil z funkce z důvodu nedůvěry ze strany Babiše a kvůli jeho pochybám nad hospodařením úřadu. Murín však odstoupit odmítl.

Babiš poté uvedl, že na Úřad vlády v roce 2017 přišel dopis z olomouckého státního zastupitelství ve věci prověření možného kázeňského přestupku Michala Murína. Česká televize údajně získala k tomuto dokumentu přístup, jak uvádí v článkuvěnujícímu se této kauze:

„Šéf inspekce podle něj brzdil vyšetřování úniku informací – a to tím, že odmítal přesně vysvětlit, od koho se dozvěděl, že inspekce prověřovala někdejšího náměstka policejního prezidenta Zdeňka Laubeho.“

„… svým jednáním bránil tomu, aby prověřování této trestní věci bylo provedeno bez zbytečných průtahů, čímž současně porušil své povinnosti vyplývající z jeho postavení ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů…“

V případu se jednalo o sporné vyšetřování údajného zneužívání funkce náměstka policejního prezidenta Zdeňka Laubeho v roce 2016. Murín o tomto vyšetřování vědět neměl, svému podřízenému však sdělil, že o kauze ví, dále pak však odmítal sdělit náměstkovi státní zástupkyně Adamu Bašnému, od koho tuto informaci má. Podle dokumentu státního zástupce Murín bránil urychlenému prověření této věci.

Podle státního zástupce existují vážné pochybnosti o věrohodnosti Murínovy výpovědi, jeho tvrzení o zdroji informací o vyšetřování Laubeho však nebylo možné dokázat, ale ani vyvrátit.

„V prvé řadě lze stěží uvěřit tomu, že osoba v pozici ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů, tedy osoba, jejímž prvořadým úkolem je řešit profesní a lidská selhání příslušníků ostatních bezpečnostních sborů, se nechá pozvat od známého, kterého vlastně ani nezná, do společnosti jemu neznámých osob, které prý nezná ani ten známý, co ho tam pozval, aby tam poseděli. Shodou okolností pak právě v tomto prostředí vyslechne skutečnosti svědčící o zřejmém úniku informací…“

Podle dokumentu státního zástupce tedy opravdu existují pochybnosti týkající se osoby Michala Murína. Bezpečnostní rada státu svolaná Andrejem Babišem vyslýchalaMurína ve čtvrtek 8. 3. 2018, další zasedání by mělo proběhnout o týden později.

Takzvaný nominační zákon (zákon o výběru osob do řídících a dozorčích orgánů právnických osob s majetkovou účastí státu a změnu zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů) navrhlo ministerstvo financí v čele s Andrejem Babišem v roce 2017. Tento návrh obsahoval formulaci o tom, že senátoři a poslanci nesmějí po dobu čtyř let od skončení mandátu zasedat v kontrolních orgánech podniků s účastí státu (. docx, str. 8).

Návrh se ovšem nepodařilo vůbec protlačit vládou, v redukované podobě byl předložen opět formou poslaneckého návrhu. Ten také nebyl projednán v Poslanecké sněmovně.

Zdeněk Ondráček byl zvolen poslancem v období 2013–2017 a v období od roku 2017 do současnosti.

V předchozím volebním období byl členem Stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Babišem zmíněné hlasování nebylo hlasováním o členství výhradně Ondráčka v dané komisi – šlo o hlasování o všech členech komise, kdy se nehlasovalo o jednotlivých poslancích postupně. Babišovu zmínku o dohodě ohledně vedení komise navíc popírají veřejná prohlášení různých představitelů, což znamená, že poslanci Ondráčka nepřímo nezvolili. Ondráček byl předsedou zvolen v samostatném hlasování, které nemělo s tímto nic společného.

Po loňských volbách do Poslanecké sněmovny došlo mezi politickými stranami k sérii jednání o rozdělení funkcí v Poslanecké sněmovně. Dlouho ale nemohlo dojít k dohodě o funkci předsedy komise pro kontrolu GIBS. O tento post měli zájem zástupci ČSSD a KSČM. Neexistuje společný výstup zástupců politických stran o tom, že by k nějaké dohodě došlo, pouze výpovědi jednotlivých politiků k průběhu daného jednání.

Na jednání Poslanecké sněmovny dne 6. března se k tomuto tématu vyjádřili někteří poslanci.

Zbyněk Stanjura (ODS): „O tuto komisi projevili zájem sociální demokraté. Ti v tomto nároku byli na tom jednání podpořeni zástupci pěti dalších stran. Proti se postavilo hnutí ANO, SPD. A bylo nám oznámeno, že tak prostě bude. To jednání bylo nakonec poměrně emocionálně vyhrocené. Kdo si vzpomínáte, já jsem se po dvou hodinách zvedl a řekl jsem, že o tom se s komunisty dohadovat nebudu. Odešel jsem a se mnou odešli někteří další předsedové klubů. Takže neříkejte tady, že jsme se na tom všichni dohodli a že to místo patří komunistické straně. Není to pravda. Dohodly se na tom pouze tři kluby.“

Jaroslav Faltýnek (ANO): „Částečně dávám za pravdu panu předsedovi Stanjurovi, že to nebyla jednoduchá debata - nebyla - a že v určitých věcech zvítězil názor nějaké většiny a že tam byl spor mezi sociální demokracií, která měla zájem o tuto komisi, a KSČM. … 12. prosince jsme volili členy komisí, mimo jiné tedy i komise GIBS, kde kandidovali za každou stranu jeden, kolegové - omlouvám se, bez titulů - Bartoš, Majerová Zahradníková, Mašek, Ondráček, Řehounek, Schiller, Španěl, Válková a Výborný. A pro ty lidi hlasovalo 173 přítomných poslanců ze 181. Zajímavé je, že nikdo v diskusi nevystoupil a nenavrhl třeba hlasování po jménech, anebo že když tedy je ta většinová dohoda na tom, že by zástupce KSČM měl být předsedou, tak to nikdo nezpochybnil.“

Jan Chvojka (ČSSD): „V podstatě jsme se domluvili opravdu na všem - opravdu na všem - až na jednu jedinou zásadní základní věc a to je právě to, kdo má právo na to, aby měl post předsedy komise pro kontrolu GIBS. ČSSD měla tehdy svého nominanta. Chtěli jsme, usilovali jsme o tento post. A měli jsme kvalitního nominanta. A komunisté ho měli taky. Já jsem se snažil o to, a upozorňoval jsem tehdy na přelomu listopadu a prosince na to, že za prvé, když toto připadne komunistům, tak to není úplně šťastné, a za druhé, že když to připadne komunistům a ještě k tomu bude předsedat pan kolega Ondráček, že to není vůbec šťastné a že to ani není mediálně šťastné a že se to prostě obrátí proti těm, kteří s tím návrhem přišli. Bohužel, bohužel mi bylo sděleno tehdy tou ďábelskou koalicí, jak my říkáme s kolegou Birkem hnutí ANO, SPD a KSČM, že případně kdyby to došlo k tomu, že budeme hlasovat na plénu mezi kandidátem ČSSD a kandidátem KSČM a budeme rozhodovat, že prostě ta mašina těch tří stran prohlasuje pana kolegu Ondráčka.“

Zástupci ODS, ČSSD i ANO tedy zpětně popisují jednání stejně. Neexistovala dohoda všech stran Sněmovny o tom, že předsedou komise pro kontrolu GIBS bude komunista. Dohodly se na tom pouze některé ze stran. Tento scénář přitom potvrdil i Jaroslav Faltýnek, předseda poslaneckého klubu hnutí ANO.

O návrhu na ustavení Stálé komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů hlasovali poslanci 12. prosince 2017 na 4. schůzi Poslanecké sněmovny. Pro návrh hlasovalo 173 poslanců ze 181 přítomných. Proti hlasoval pouze poslanec za ČSSD Petr Dolínek. Jelikož ale zmiňovaná dohoda neexistovala, jak uvádějí předsedové klubů ODS a ČSSD a jak navíc fakticky potvrzuje i Faltýnek, je Babišův výrok hodnocen jako zavádějící.

Andrej Babiš zavádí, když tvrdí, že Kalousek vytvořil úpravu umožňující vydávat nedaněné jednokorunové dluhopisy. Ve skutečnosti tato možnost měla právní základ položen v 90. letech. Následně byla návrhem Kalouskova ministerstva financí ze zákona krátce vypuštěna, záhy byla vrácena zpět (opět MF pod Kalouskem) a nakonec opět vypuštěna (pozměňovacím návrhem hospodářského výboru.) V tom krátkém období, kdy byla možnost vrácena zpět do zákona, pak Kalousek vydal v několika vlnách sérii státních korunových dluhopisů, které nastartovaly vlnu takových emisí. Z tohoto pohledu nejde de facto o to, že by Kalousek takovouto možnost nově vytvořil, nicméně takovou možnost „oživil“ a výrazně se tak zasadil o boom korunových dluhopisů.

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů se zakládá na dvou ustanoveních – zaprvé na ustanovení umožňujícím zdanění jednotlivých cenných papírů (nikoliv jejich souhrnu), zadruhé na ustanovení, které zaokrouhluje takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů k počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V této době však Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany, jejich tvorbu mu tak nelze připsat.

V roce 2009 (s účinností 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem, navrženým ministrem financí Kalouskem. „Zaokrouhlovací“ ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm tehdy nebylo obsaženo, daň na dluhopisy od účinnosti zákona dopadala podle obecnéhopravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího rozporného postupu, byla ovšem takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů, předložená opět ministrem financí Kalouskem, do daňového systému vrací zaokrouhlování dolů (ergo nedanění korunových dluhopisů).

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po začátku účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO). Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

V mezidobí, tedy od poloviny roku 2011 do poloviny roku 2012, Miroslav Kalousek vydal několik sérií nedaněných korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. To spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů, vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO.

Z technického hlediska tedy Kalousek úpravu, která umožňuje korunové dluhopisy nedanit, nevymyslel, její základ byl položen již mnoho let zpět. Nicméně podílel se na oživení takového zákona a ač (alespoň dle vyjádření TOP 09) šlo o krátkou, provizorní úpravu, kdy bylo nedanění dočasně umožněno, vydal v tomto období několik sérií korunových dluhopisů, což povzbudilo další subjekty k témuž postupu.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť byť v obecné rovině lze sledovat, že ANO i SPD mohou deklarovat podobně zaměřené body v jejich programech a představách, jejich konkrétní představy na řešení se různí. Dodejme, že Okamura již své představy v daných oblastech předkládal v tomto volebním období a hnutí ANO je ani v jednom případě nepodpořilo.

Na základě porovnání volebních programů hnutí ANO a SPD nelze říci, že by Andrej Babiš a Tomio Okamura měli na tyto záležitosti zcela stejný názor. ANO se podle programu shoduje s SPD pouze v otázce zastavení migrace. O odpovědnosti politiků a přímé volbě se ANO ve svém programu nezmiňuje, Babiš ale o těchto záležitostech píše ve své knize O čem sním, když náhodou spím.

Podle volebního programu ANO a volebního programu SPD se tato dvě hnutí shodují v otázce migrace, a to v tom ohledu, že odmítají ilegální imigraci. ANO se zaměřuje na odmítnutí ilegální imigrace do Evropy, SPD se pak zaměřuje na odmítnutí imigrace do České republiky. Obě hnutí se také shodují, že migrace by měla být suverénní záležitostí jednotlivých států EU. ANO otázce migrace věnuje v rámci svého programu tři krátké body, SPD této otázce věnuje mnohem více prostoru.

V otázce odpovědnosti politiků chce SPD prosadit uzákonění osobní, hmotné a trestní odpovědnosti politiků, soudců, státních zástupců a exekutivy. SPD také prosazuje přímou volbu a odvolatelnost politiků, a to včetně prezidenta republiky. V tomto případě se tak jedná o odpovědnost vůči občanům. Politici tak mají být pod přímou kontrolou občanů.

ANO požaduje posílení kompetencí a odpovědnosti pro ministry, starosty a primátory. Podle Babiše a jeho knihy by měli být poslanci voleni v přímých volbách (str. 130) na základě většinového volebního systému. Přímo volení by měli být také starostové a primátoři (str. 126), politická odpovědnost starostů by tímto měla být podle Babiše posílena. Babiš oproti Okamurovi ale nikde nehovoří o odvolatelnosti politiků.

Tomio Okamura byl v roce 2014 jedním z předkladatelů novely zákona o majetku ČR, která se zabývala právě trestní a hmotnou odpovědností politiků. Tuto záležitost jsme již několikrát ověřovali. Zmíněnou novelu ale odmítla jak vláda (jejíž součástí je také hnutí ANO), s tím, že je nadbytečná a duplicitní, tak Sněmovna. Nutno podotknout, že se hlasovalo o zamítnutí návrhu novely a téměř všichni hlasující poslanci za ANO hlasovali pro zamítnutí.

Jak jsme popisovali dříve, motivací vlády pro zamítnutí těchto návrhů bylo, že měly být duplicitní se současně platnou legislativou, nepřinášet do ní nic nového, popř. být dokonce méně účinné.

Přímou demokracii má SPD ve svém názvu, proto nechybí ani v programu. SPD prosazuje právo občanů rozhodovat o věcech veřejných v referendu. Proto by mělo dojít k novelizaci zákona o referendu a zákona o obecném referendu. Občané mají mít podle SPD právo vyjádřit se ke všem otázkám budoucnosti českého státu a to včetně členství v EU a NATO. Okamura v lednu 2014 předložil společně s několika dalšími poslanci návrh ústavního zákona o referendu. Tento návrh byl ale zamítnut mimo jiné také poslanci hnutí ANO. Okamura se také snažil o to, aby se ve Sněmovně projednával vládní návrh zákona o referendu, který se tam poněkud zasekl. Když navrhl, aby se jednání o tomto návrhu zařadilo na pořad schůze, neuspěl. Proti byli opět také poslanci ANO.

Kromě toho Okamura dlouhodobě prosazuje zrušení senátu nebo snížení počtu poslanců na 81.

ANO se o přímé demokracii ve svém programu nezmiňuje. V červenci 2016 se ale Andrej Babiš vyjádřil, že konání referenda o vystoupení ČR z EU by pro nás bylo zničující. Podle jeho knihy by ale občané měli v referendu hlasovat o nejdůležitějších změnách, změnách ústavy nebo mezinárodních paktech (str. 131). V referendu by se mohlo také hlasovat o jednacím řádu Sněmovny (str. 133). Rozdíl tedy je, že Okamurovy návrhy jsou výrazně širší a umožnily by lidem vyvolat referendum na libovolné téma (prošlo-li by přes Ústavní soud), sesbírali-li by potřebný počet podpisů.

Andrej Babiš a Tomio Okamura se tak v jistých základních bodech shodnou, rozhodně se ale neshodnou na praktické proveditelnosti, proto výrok hodnotíme jako zavádějící. O tom svědčí také to, že ANO několikrát hlasovalo proti návrhům Okamury. Důležitý je také fakt, že se neshodnou na odvolatelnosti politiků, což je pro SPD velmi důležitý bod programu. SPD také hodně staví na otázkách migrace, ovšem pro ANO je migrace spíše okrajovou záležitostí.

Vláda Petra Nečase, v níž byly zastoupeny ODS i TOP 09, v květnu 2012 představila daňové změny, které měly vstoupit v účinnost od roku 2013. Mezi schválená opatření patřilo například: omezení výdajových paušálů u daně z příjmů fyzických osob; zvýšení daně z převodu nemovitosti (ze 3 na 4 %); zrušení základní slevy na dani z příjmů fyzických osob pro důchodce; zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty (z 20 na 21 %); zvýšení nižší sazby DPH (nejdříve z 10 na 14 a následně na 15 %) nebo solidární zvýšení daně z příjmů fyzických osob ve výši 7 % z tzv. nadlimitního příjmu.

V programech vidíme, že tato daňová politika příliš nekorespondovala s tím, co strany slibovaly v programech. Předseda tehdejší vlády tyto kroky ospravedlňoval snahou zabránit růstu schodku státního rozpočtu v době ekonomické krize.

Ve volebním programu ODS pro volby do Poslanecké sněmovny pro rok 2010 je hned na začátku uveden seznam 15 hlavních priorit. Mezi ně patří mimo jiné bod pojmenovaný Jednoduché a nízké daně. Konkrétně se u něj píše: „Výrazně zjednodušíme a zpřehledníme daňové zákony. To povede k transparentnosti výběru daní a sníží míru daňových podvodů. Zároveň udržíme daně na současné úrovni. Nezvýšíme ani odvody na sociální pojištění.“(.pdf, str. 18)

Volební program TOP 09 pro volby do Poslanecké sněmovny pro rok 2010 obsahuje kapitolu s názvem Hospodářská politika. Jedna z podkapitol je pojmenována „DANĚ JEDNODUŠŠÍ, SROZUMITELNĚJŠÍ, BEZ VÝJIMEK“. V prvním odstavci se lze dočíst následující: „Současný stav tuzemských veřejných rozpočtů neumožňuje v příštích několika letech snižování daní. Vláda nechce daně zvyšovat, proto musí velmi rozhodně snižovat rozpočtové výdaje.“Jednou ze snah TOP 09 bylo podle volebního programu také„zrušení transakčních daní (daň dědická, darovací a z převodu nemovitostí)“ (.pdf, str. 10).

Dělnická mzda ve společnosti Bosch se pohybuje pouze kolem 30 tisíc Kč.

Ve společnosti Škoda Auto sice hrubá měsíční mzda všech zaměstnanců nezačíná na 40 tisících Kč, dosáhnout na ni však mohou zaměstnanci v některých platových třídách a po připočtení bonusů i dělníci.

To v českobudějovické továrně společnosti Bosch šplhají (po započtení prémií a bonusů) mzdy dělníků podle samotné firmy jen k 30 tisícům Kč.

Přehledy průměrné měsíční mzdy zveřejňuje každý kvartál Český statistický úřad. Podle nejnovějších dat (.xlsx) jsou mzdy v různých sektorech skutečně velmi rozdílné. Zatímco zaměstnanci v komunikačních a informačních činnostech si měsíčně přijdou na 51 592 Kč, nejhůře placení pracovníci v ubytování, stravování a pohostinství si musí vystačit s 17 897 Kč hrubé mzdy.

Jelikož skutečně mezi různými sektory ekonomiky existují velké rozdíly (Babiš o tom mluví v kontextu zvyšování průměrné mzdy), hodnotíme výrok jako pravdivý.