Andrej Babiš

Andrej Babiš podobný výrok použil již ve videu na svém facebookovém profilu 4. února 2017. Konkrétně uvedl:

„A přijede Rod Laver. A já jsem mu, když mi bylo 9 let, sbíral balony za 5 korun na hodinu, na Slovaně.“

Rod Laver je jeden z nejslavnějších světových tenistů. V Československu hrál nicméně pouze jednou. Konkrétně v roce 1961 během exhibice, která se uskutečnila na Štvanici v Praze (.pdf, 1. ČLTK Revue, str. 28).

Dle vyjádření dvojnásobného vítěze grandslamu Roda Lavera v rozhovoru pro iDNES.cz 27. ledna 2017 byl v Československu pouze jednou, a to na exhibici právě v Praze v roce 1961.

V jednom z dalších rozhovorů (pro server Tenisový svět) Laver říká:

„Už je to doba! Ano, víckrát jsem u vás nebyl. Navštívil jsem Budapešť a další města ve střední Evropě. S tenisem jsem procestoval tolik zemí. Ale do Československa jsem se podíval jen jednou.“

V tomto roce bylo Babišovi sedm let a ne devět, jak uvádí (což může být pochopitelný omyl). Andrej Babiš se narodil v Bratislavě v roce 1954. V mládí žil, jak sám uvádí ve svém životopise, s rodiči v Paříži. Konkrétně píše, že zde žil právě do roku 1961. Nelze přesně určit, zda již v tomto roce mohl být zpátky v Československu a sbírat tenisáky Rodu Laverovi, rozhodně mu je ovšem nemohl sbírat „na Slovaně“, tj. v Bratislavě. V kronice tohoto klubu se nelze o návštěvě této sportovní legendy dočíst.

Výše uvedená kronika/Revue klubu ČLTK k návštěvě Lavera v Praze uvádí:

„Na přelomu 50. a 60. let přijeli do Prahy dvakrát Australané. Vždy krátce před Wimbledonem a v hvězdné sestavě. V roce 1959 přiletěli Emerson s Nealem Fraserem, o dva roky později Laver a John Fraser (...) Mimochodem – na zmíněné exhibiční utkání proti Australanům má vzpomínky i JAN KODEŠ, další z klubových legend. Na dvorci tehdy nechyběl, ovšem v roli sběrače. Až o pár let pozdějisi vychutnával ovace jako hráč.“

Podle Laverových a Newcombových statistik z deblu nebyli zrovna častí či úspěšní spoluhráči, v podstatě spolu hráli jen během roku 1973 v Teheránu a v Sydney. Ani životopis Karola Šafárika, tak jak je uvedený na stránkách TK Slovan Bratislava, nehovoří o střetnutí s těmito velikány. U Tiriaca nelze dohledat, že by někdy hrál čtyřhru s některým ze zbývajících uvedených hráčů.

Z ukázky neoficiálního životopisu Andreje Babiše „Příběh Oligarchy“ (.pdf, str. 10) můžeme vyčíst, že ho jeho matka nechala zapsat v devíti letech do tenisové školy v Bratislavě, kde žil podle jím předloženého životopisu v období let 1962 až 1969, tedy v době, kdy mu bylo devět let. Tuto informaci nelze ovšem potvrdit.

Je tedy zřejmé, že jeho vyjádření o tom, že když mu bylo devět let, tak sbíral na Slovanu v Bratislavě míčky Laverovi, není přesné. A to zejména vzhledem k tomu, že podle dostupných informací Laver v Československu hrál pouze na exhibici v Praze o dva roky dříve. Nepodařilo se nám z veřejně dostupných zdrojů ani dohledat událost, při níž by čtyři zmínění tenisté hráli společně čtyřhru, na níž by Babiš mohl míče sbírat. Všichni hráči se teoreticky potkat mohli, hráli na špičkové úrovni v 60. letech, jejich setkání však (na jednom kurtu při hře v jeden čas) dohledat nelze.

Andrej Babiš (ANO) ve výroku hovoří o materiálu (.pdf) nazvaném Analytický souhrn kauz a nezodpovězené otázky souvisejícís podnikáním ministra financí A. Babiše, který vypracovali poradci premiéra Sobotky. O existenci materiálu informoval koncem dubna 2017 zpravodajský server Deník.cz.

Uvedený materiál obsahuje seznam použitých zdrojů, na jejichž základě si lze udělat představu o tom, z jakých zdrojů autoři materiálu vycházeli. Pro úplnost je také třeba dodat, že materiál obsahuje poměrně rozsáhlou přílohu (od str. 37), která obsahuje nejrůznější listiny týkající se podnikání Andreje Babiše.

Mezi zdroji jsou mimo jiné uvedeny zpravodajské servery, které založili novináři, jež odešli z mediálního domu Mafra, a.s. poté, co jej koupil Andrej Babiš. Jedná se o mediální projekty Echo24.cz a Reportermagazin.cz.

Server Echo24.cz nabízí seznam 51 novinářů, kteří opustili řady redaktorů titulů Lidové noviny (LN) a Mladá fronta Dnes (MF Dnes) poté, co Andrej Babiš mediální dům koupil (případně poté, co Babiš oznámil záměr Mafru koupit).

Sever Echo24.cz založil Dalibor Balšínek, který dříve působil v Lidových novinách. V redakci zmíněného serveru najdeme také mnoho dalších bývalých redaktorů Lidových novin nebo Mladé fronty Dnes, například Lenku Zlámalovou, Daniela Kaisera, Martina Weisse nebo Ondřeje Štindla.

Po změně vlastnictví Mafry odešel z této společnosti také Robert Čásenský, dlouholetý šéfredaktor deníku MF Dnes, který následně založilReportér Magazín. V něm působí například reportéři Jaroslav Kmenta nebo Adéla Dražanová, bývalí novináři deníku MF Dnes.

Je pravda, že Sobotkova analýza čerpá i z médií, v nichž působí novináři, kteří odešli z Mafry poté, co ji koupil Andrej Babiš. Nelze nicméně tvrdit, že vzhledem k této skutečnosti jsou zjištění daných novinářů irelevantní. Navíc je třeba dodat, že z 22 zdrojů, které jsou v analýze uvedeny, pouze čtyři pochází z Echo24.cz nebo Reportermagazin.cz. Mezi dalšími zdroji figuruje (a převažuje) Český rozhlas, Hlídací pes nebo například Deník Referendum.

Andrej Babiš opakovaně jako o „zhrzené novinářce“ mluví o Lence Zlámalové, která pracuje v redakci Echo24.cz. Její článek pro zmíněný server vyšel v lednu 2016. Podrobně rozebírá, jak probíhal nákup dluhopisů firmy Agrofert. Uvádí také, že dle veřejně dostupných informací nemohl ministr Babiš mít na nákup takového objemu korunových dluhopisů peníze. Zlámalová vycházela z Babišových veřejných vyjádření pro Deník a Hospodářské noviny:

„Šlo o moje vydělané a zdaněné peníze. Od roku 1993 jsem jako fyzická osoba oficiálně vydělal 1,8 miliardy korun, za tu dobu jsem na dani z příjmů zaplatil 310 milionů korun a 27 milionů korun na pojistném. Můj čistý příjem tedy byl 1,526 miliardy korun a za ně jsem nakoupil dluhopisy v ceně 1,482 miliardy korun,“uvedl Babiš v rozhovoru pro Deník 4. ledna 2017.

Toto vyjádření Zlámalová porovnala s majetkovým přiznáním poslance Babiše z roku 2013, které je založené ve sněmovně, a zjistila, že uváděné příjmy nemohly stačit na nákup zmíněných dluhopisů v roce 2013.

O několik dní později na tiskové konferenci v reakci na toto zpochybnění doplnil ministr financí dalších 668 milionů nedaněných příjmů z prodejů firem či akcií.

V následujících dnech po vydání tohoto článku se situací začala zabývat další média (mimo jiné pořad 168 hodin). Ministr argumentoval zapomenutými nezdanitelnými příjmy, které v jeho případě činily asi jednu miliardu korun.

O auditu začal Babiš hovořit na přelomu ledna a února 2017. Dle svých slov oslovil dva „renomované auditory“ a požádal je o nezávislý audit, který následně zveřejní. Doslova řekl:„Já jsem oslovil dva renomované auditory z první čtyřky(čtveřice největších auditorských firem v České republice, poznámka Demagog.cz)a požádal jsem je, aby udělali nezávislý audit.“

Tak se stalo v březnu, kdy zprávy auditorských firem EY a PWC určily, že ministr Babiš měl do roku 2015 zdanitelné příjmy 1,8 miliardy korun (po zdanění 1,5 miliardy) a k tomu nedaněné příjmy z prodeje akcií ve výši 750 milionů korun. Vzhledem k tomu, že zprávy nejsou auditem, nemají vypovídací hodnotu, která je auditům přisuzována. Jinými slovy, nesledují například, zda příjem osvobozený od daně byl „fakticky realizován“. Tuto skutečnost dodává Tomáš Brabec z auditorské společnosti APOGEO AUDIT.

Zlámalová si tedy nic nevymyslela, porovnala pouze veřejné vyjádření Andreje Babiše pro média s jím předloženým majetkovým přiznáním do Poslanecké sněmovny.

ANO opravdu neprosazovalo privatizaci nemocnic. Není však pravdou, že by hejtman Zimola v Jihočeském kraji nemocnice privatizoval.

Zadlužené nemocnice a řešení situace bylo jedním z témat před krajskými volbami. ČSSD se opravdu stavělado pozice strany, která je zárukou proti privatizaci nemocnic, protože mnoho podnikatelů by podle ní chtělo nemocnice koupit. Strana však explicitně nezmiňovala hnutí ANO ani Andreje Babiše.

Převádění nemocnic od státu do soukromých rukou Andrej Babiš nepodporovala v programupro krajské volby je přímo napsáno: „Jsme i nadále proti plošné privatizaci krajských a městských nemocnic a poliklinik. To neznamená, že bychom byli proti privátním zdravotnickým zařízením, ale podstatná zdravotní zařízení musejí zůstat v rukou státu, krajů, měst a obcí.“

Andrej Babiš má peníze ve fondu, který nakoupil zdravotnická zařízení (např. několik reprodukčních klinik), nicméně mělo jít o nákupy od soukromých lékařů. K věci se vyjádřil také v SuperdebatěČeské televize v předvečer krajských voleb.

Pokud jde o nemocnice v Jihočeském kraji, kde byl donedávna hejtmanem za ČSSD Jiří Zimola, působí zde holding osmi nemocnic s názvem Jihočeské nemocnice, který vlastní kraj. K žádné privatizaci zde za Zimoly nedošlo.

Zimola skončiljako hejtman v dubnu 2017 kvůli tomu, že předseda představenstva holdingu Martin Bláha staví Zimolovi a jeho náměstkovi domy na Lipně, přičemž za své působení v holdingu dostává Bláha měsíčně statisícové částky. Po této kauze se rozpadla koalice a jednou z priorit té novéje změna systému odměn v Jihočeských nemocnicích.

Výrok navazuje na další Babišovo prohlášení o znovuzdanění korunových dluhopisů, které podle něj blokoval Bohuslav Sobotka. To ovšem není pravda.

Zaokrouhlování vyměřené daně směrem nahoru přinesla novela zákona o dani z příjmu navržená Nečasovou vládou, respektive až pozměňovací návrh hospodářského výboru. Sobotka proto hlasoval ve třetím čtení v této věci dvakrát - nejprve musel být schválen pozměňovací návrh a posléze zákon jako celek.

Jak v hlasování o pozměňovacích návrzích (A22, bod č. 6), tak i ve finálním hlasování se Bohuslav Sobotka zdržel. I bez ohledu na Sobotkův hlas byl návrh těsně přijat, čímž byly korunové dluhopisy podrobeny zdanění. K oběma hlasováním kromě toho došlo nikoli 23., ale už 21. března.

Babišův výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Bohuslav Sobotka nemohl svým aktivním hlasováním pro návrh změnit jeho výsledky, a to v žádném směru. Zdanění korunových dluhopisů bylo navrženo vládou, konkurenční návrh poslance Sobotky by byl v této fázi rovněž bezpředmětný.

Vyšetřovací komise došla v závěru, že reorganizace byla plně v kompetenci ministra vnitra a ač by to bylo vhodné, není nutné ji konzultovat se státními zástupci ani jinými subjekty. Komise také navrhla Poslanecké sněmovně několik usnesení. Výzvu však může vládě dát pouze Poslanecká sněmovna, která o těchto i dalším usnesení záhy hlasovala.

V Ústavě je pak zakotveno pouze obecné zmocnění státních zástupců zastupovat veřejnou žalobu, s dalšími pravomocemi (včetně dozorčích a vyšetřovacích) Ústava odkazuje na jednotlivé zákony. Naposledy je také nepřesné, že by státní zástupci přišli o pravomoc určit vyšetřujícího policistu, svévolně jej neurčovali ani dříve.

Vyšetřovací komise k prověření reorganizace Policie ČR byla ustavena 1. srpna 2016. Závěrečnou zprávu, hodnotící průběh reorganizace Policie ČR, pak vydala 30. ledna 2017, přičemž ji její členové (mezi nimi i poslanec Chalupa za ANO) schválili jednomyslně (.pdf). Ve své závěrečné zprávě (.pdf, str. 8 první odstavec) k prověření reorganizace Policie ČR vyšetřovací komise potvrdila, že „provedení organizačních změn v rámci Policie ČR je plně ve sdílené kompetenci ministra vnitra a policejního prezidenta." Přípravu reorganizace policie však vyšetřovací komise shledala jako „značně podceněnou a nedostatečně projednanou s dotčenými subjekty," což klade za vinu zejména bývalému náměstkovi policejního prezidenta Laubemu (.pdf, str. 8, třetí odstavec). Samotná reorganizace ale podle názoru vyšetřovací komise nebyla založena s cílem „zbavit se bývalého policisty Šlachty, omezit činnost ÚOOZ či zabránit prověřování konkrétních trestních věcí." Cíl reorganizace Policie ČR tak vyšetřovací komise pokládá za legitimní (.pdf, str. 8, pátý odstavec) a postup za zákonný, ač ne zcela propracovaný.

Kromě závěrečné zprávy vyšetřovací komise ještě navrhla vydání usnesení (.pdf, str. 1), kterým má Poslanecká sněmovna vyzvat vládu, „aby zvážila, zda pro zajištění zákonnosti v činnostiVrchního státního zastupitelství v Olomouci postačuje kárná žaloba podaná Nejvyšším státním zástupcem či zda nejsou nutná další opatření včetně opatření personálních. "

Návrh usnesení zároveň obsahuje několik změn (.pdf, str. 2, bod IV.) trestního řádu, mezi které mj. patří vypuštění ustanovení týkajících se jednak „oprávnění státního zástupce přikázat, aby vyšetřování nebo jednotlivé úkony prováděla jiná osoba služebně činná v policejním orgánu." Jde o výjimečnou pravomoc, jejíž využití je nutno odůvodnit (.pdf, str. 144–145) například opakovaným neuposlechnutím pokynů k dokazování. Nelze tedy říci, že by státní zástupci „určovali“ vyšetřujícího policistu.

Požadavek (.pdf, str. 1, bod III. a)) ohledně vyšetřování státních zástupců mezi sebou navíc nerozporuje znění Ústavy. V ní je obsaženo pouze obecné zmocnění státních zástupců zastupovat veřejnou žalobu v trestním řízení, s dalšími pravomocemi (včetně dozorčích a vyšetřovacích) Ústava odkazuje na jednotlivé zákony.

Poslanecká sněmovna 2. února návrh usnesení ve všech bodech přijala (.docx), přičemž do usnesení přidala ještě vlastní námět k úpravě trestního řádu, konkrétně k použití odposlechů. Vládu tak adresuje Poslanecká sněmovna, ne vyšetřovací komise, ta k tomu nemá zákonem svěřenou pravomoc. Z těchto všech důvodů hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Česká televize nikdy dluhopisy neemitovala, jak pro Demagog.cz uvedla tisková mluvčí ČT Alžběta Plívová. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Mluvčí ČT ve vyjádření dodala, že „V roce 2012 si /ČT/ pouze pořídila Reinvestiční spořicí státní dluhopisy ČR.“ To uvádí také web Borovan.cz, podle kterého tímto krokem televize řešila problém se svou příliš vysokou hotovostí.

Celý výrok se točí kolem toho, zda Babiš nakupoval korunové dluhopisy svého holdingu Agrofert v době, kdy již byl politikem. Na opakované otázky moderátora odpovídal, že to není pravda a že je nakupoval předtím.

Andrej Babiš do veřejného prostoru vstoupil v roce 2011. Vydal vyjádření, že má ambici zlepšit fungování státu. Na podzim 2011, když tato prohlášení a inzerci činil, popíral, že by mířil do politiky. V květnu 2012 pak došlo k registraci hnutí ANO, jak dokládá Rejstřík politických stran a hnutí na webu ministerstva vnitra.

Poslancem byl Babiš zvolen v předčasných volbách na podzim 2013. Ministrem financí se stal v lednu 2014.

Co se týče dluhopisů Agrofertu, ty skutečně byly emitovány v roce 2012. Nicméně Babiš je jako fyzická osoba koupil až v letech 2013 a 2014, tedy v letech, kdy již v politice prokazatelně byl. V roce 2013 byl předsedou hnutí, které se účastnilo voleb do Poslanecké sněmovny, a stal se poslancem. V roce 2014 již přímo zasedl do vládního křesla.

Výroční zpráva skupiny Agrofert (.pdf, str. 45) za rok 2014 dokládá, že v roce 2012 byly dluhopisy emitovány. Zpráva uvádí:

„Společnost AGROFERT, a.s. k 31. prosinci 2012 emitovala dluhopisy s pevným úrokovým výnosem v celkové jmenovité hodnotě 3 000 000 tis. Kč. Dluhopisy jsou splatné v roce 2022. K 31. prosinci 2014 činily prodané dluhopisy1 482 270 tis. Kč (k 31. prosinci 2013: 1 252 270 tis. Kč).“

Babiš byl, jak je známo, jediným kupujícím těchto dluhopisů. V roce 2013, což uvádí výroční zpráva společnosti za tento rok na straně 44, byly prodány dluhopisy ve výši 1,252 mld. Kč. V roce 2014 pak došlo k prodeji další části ve výši 230 milionů korun. Média (např. iDNES.cz nebo Seznam.cz) s odkazem na Babišova majetková přiznání, která jsou uložena v Poslanecké sněmovně, informují o tomtéž.

Jelikož tedy Andrej Babiš reálně nakupoval dluhopisy v době, kdy již prokazatelně politikem byl, je výrok hodnocen jako nepravdivý. Pro úplnost dodejme, že preference hnutí v létě 2013 popisuje ministr korektně.

Česká republika opravdu přichází podle údajů Evropské komise každoročně na únicích z daně z přidané hodnoty o 60 miliard Kč, pro celou Evropskou unii pak tato částka činí 160 miliard eur ročně.

Evropská komise se však DPH zabývá, v dubnu loňského roku vydala akční plán a v prosinci pak navrhla úpravy stávajícího systému DPH, které reagují mj. i na snahy ministra Babiše, jenž na unijní úrovni prosazuje systém reverse-charge. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Evropská komise se DPH zabývá, v dubnu 2016 vydala akční plán, ve kterém navrhla zmodernizovat stávající systém DPH. 21. prosince 2016 pak předložila novelu směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty, jež v článku 199c zavádí všeobecný mechanismus přenesení daňové povinnosti z dodavatele na odběratele, neboli tzv. reverse-charge systém. Jedná se o všeobecnou odchylku ze stávajícího mechanismu, kdy daň z přidané hodnoty musí až na výjimky platit dodavatel (.pdf, str. 39, čl. 193). Státy však mohou reverse-charge zavést pouze u transakcí přesahujících 10 000 eur, zároveň musí splnit podmínky stanovené v odstavci 1 a jejich žádost o zavedení musí schválit Evropská komise. Použití všeobecné reverse-charge je omezeno i časově, a to do 30. června 2022.

Andrej Babiš se k návrhu Komise vyjádřil 21. prosince 2016, přičemž jej vítá, avšak podle jeho názoru je hrubě nedostačující. 27. ledna 2017 pak na Radě pro hospodářské a finanční věci ECOFIN seznámil s výtkami ČR i ostatní ministry financí. Kritizoval zejména podmínku souhlasu Komise se zavedením reverse-charge, která ke schválení vyžaduje předepsanou minimální výši nevybrané DPH, a také pravomoc Komise zastavit po půl roce fungování reverse-charge.

Podle studie (.pdf, str. 19) zabývající se mezerou ve výběru DPH přichází všechny členské státy EU ročně dohromady o přibližně 160 miliard eur. Česká republika podle údajů za rok 2014 ročně přichází o 2,2 miliardy eur, což v přepočtu činí přibližně 60 miliard Kč. V procentuálním vyjádření tvoří tato mezera za rok 2014 v České republice 16 %, průměr v rámci EU je pak 14 %.

Údaje o únicích v korporátních daních v rámci České republiky se nám nepodařilo získat, analytická služba Evropského parlamentu odhaduje (.pdf, str. 3, pole Abstract) korporátní úniky způsobené agresivním daňovým plánováním v rámci celé EU na 50–70 miliard eur. Úniky z úmyslného zatížení společnosti vysokým úrokem na úvěr v rámci koncernu pak na 160–190 miliard eur.

V tomto výroku Andrej Babiš reaguje na slova Luďka Niedermayera, že je ČR mezi třemi zeměmi, které mají naplánovány projekty za méně než 10 % hodnoty celkové alokace. Má pravdu, že ČR mezi nimi opravdu není, je totiž na čtvrtém místě. Není však pravdou, že by východoevropské země obecně měly problém s plánováním čerpání: Maďarsko bylo v roce 2016 mezi trojicí nejúspěšnějších v rámci EU.

Podle souhrnných dat (.pdf, str. 21) dat Evropské komise jsou čtyři země, které zatím naplánovaly projekty za méně než 10 % svých přidělených prostředků: Kypr (5,1 %), Chorvatsko (9,1 %), Česká republika (9,6 %) a Rumunsko (7,2 %). Je tedy pravdou, že nejsme mezi třemi nejhoršími - tuto trojici tvoří Kypr, Rumunsko a Chorvatsko, ČR je čtvrtá.

Naopak nejefektivněji aktuálně čerpá Belgie (42 %), Finsko (40 %) a právě Maďarsko (39,1 %).

Problém s čerpáním se tedy netýká obecně východní Evropy, respektive vyjmenovaných zemí. Jak bylo zmíněno, Maďarsko je mezi trojicí nejlépe plánujících, i když se na tuto pozici vyšvihlo až v roce 2016. V předchozím roce (str. 20) naopak mělo problémy a naplánovalo pouze 5,8 % z peněz (ČR v roce 2015 vyčerpala 3 %).

Tabulka ukazuje, jak si v letech 2015 a 2016 vedly Babišem zmíněné země, hodnoty jsou v procentech:

Zdroj dat: Evropská komise

Jak je vidět, Maďarsko určitě s plánováním čerpání problém nemá. Ani Slovensko na tom není nijak špatně. Pobaltské státy si rovněž vedou poměrně dobře - Litva v roce 2016 naplánovala 23,9 %, Lotyšsko 22,6 %, Estonsko 13,3 %. Plánování čerpání je tedy problémem jen některých východoevropských zemí.

Výrazné problémy s čerpáním evropských dotací měla ČR především v programovém období 2007–2013. Fakt, že z hlediska čerpání dotací patřila ČR k nejhorším v EU, zmiňuje i zpráva EU Report 2015, kterou zveřejnil NKÚ. Podle něj byl na vině především velký počet programů a také složitost jejich implementační struktury (.pdf, str. 25).

V roce 2015 došlo ke zrychlení čerpání peněz z EU a čistá pozice za rok 2015 dosáhla rekordní výše (.pdf, str. 37). Následující rok 2016 z pohledu čerpání dotací nebyl tak úspěšný, což přiznává jak MMR, které je za čerpání evropských dotací zodpovědné, tak zpráva NKÚ, jež vytýká zpoždění s čerpáním dotací a absenci jasných cílů. Vyhodnocováním efektivního čerpání se však bude Evropská komise zabývat až příští rok.