Andrej Babiš

Analýza ČSSD jednoznačně mluví o zveřejněném příjmu, nikoliv o tom, že se snad jedná o celkový příjem. V auditu svých příjmů, který předložil ministr Babiš veřejnosti, se zabývá výhradně obdobím 1995 až 2015. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Zmíněná analýza ČSSD pokládá otázku takto:

„20. Kde na tuto transakci vzal peníze, když do roku 2000 byl jeho zveřejněný čistý příjem pouze 8,3 milionu korun?“

Vychází tak ze zpráv auditorů, kteří pro ministra Babiše prováděli „audit“ jeho příjmů od roku 1995 do roku 2015. Analýza ČSSD jen jednoduše sečetla roční příjmy ministra Babiše z tohoto auditu mezi roky 1995 - 2000. Do roku 1995 byl Andrej Babiš podle svého životopisu zaměstnancem firmy Petrimex, příjmy z tohoto období nezveřejnil.

ČSSD tedy neříká, že Andrej Babiš do roku 2000 měl pouze tento příjem, ale že se jedná o příjmy, které sám Andrej Babiš ukázal veřejnosti.

Andrej Babiš podobný výrok použil již ve videu na svém facebookovém profilu 4. února 2017. Konkrétně uvedl:

„A přijede Rod Laver. A já jsem mu, když mi bylo 9 let, sbíral balony za 5 korun na hodinu, na Slovaně.“

Rod Laver je jeden z nejslavnějších světových tenistů. V Československu hrál nicméně pouze jednou. Konkrétně v roce 1961 během exhibice, která se uskutečnila na Štvanici v Praze (.pdf, 1. ČLTK Revue, str. 28).

Dle vyjádření dvojnásobného vítěze grandslamu Roda Lavera v rozhovoru pro iDNES.cz 27. ledna 2017 byl v Československu pouze jednou, a to na exhibici právě v Praze v roce 1961.

V jednom z dalších rozhovorů (pro server Tenisový svět) Laver říká:

„Už je to doba! Ano, víckrát jsem u vás nebyl. Navštívil jsem Budapešť a další města ve střední Evropě. S tenisem jsem procestoval tolik zemí. Ale do Československa jsem se podíval jen jednou.“

V tomto roce bylo Babišovi sedm let a ne devět, jak uvádí (což může být pochopitelný omyl). Andrej Babiš se narodil v Bratislavě v roce 1954. V mládí žil, jak sám uvádí ve svém životopise, s rodiči v Paříži. Konkrétně píše, že zde žil právě do roku 1961. Nelze přesně určit, zda již v tomto roce mohl být zpátky v Československu a sbírat tenisáky Rodu Laverovi, rozhodně mu je ovšem nemohl sbírat „na Slovaně“, tj. v Bratislavě. V kronice tohoto klubu se nelze o návštěvě této sportovní legendy dočíst.

Výše uvedená kronika/Revue klubu ČLTK k návštěvě Lavera v Praze uvádí:

„Na přelomu 50. a 60. let přijeli do Prahy dvakrát Australané. Vždy krátce před Wimbledonem a v hvězdné sestavě. V roce 1959 přiletěli Emerson s Nealem Fraserem, o dva roky později Laver a John Fraser (...) Mimochodem – na zmíněné exhibiční utkání proti Australanům má vzpomínky i JAN KODEŠ, další z klubových legend. Na dvorci tehdy nechyběl, ovšem v roli sběrače. Až o pár let pozdějisi vychutnával ovace jako hráč.“

Podle Laverových a Newcombových statistik z deblu nebyli zrovna častí či úspěšní spoluhráči, v podstatě spolu hráli jen během roku 1973 v Teheránu a v Sydney. Ani životopis Karola Šafárika, tak jak je uvedený na stránkách TK Slovan Bratislava, nehovoří o střetnutí s těmito velikány. U Tiriaca nelze dohledat, že by někdy hrál čtyřhru s některým ze zbývajících uvedených hráčů.

Z ukázky neoficiálního životopisu Andreje Babiše „Příběh Oligarchy“ (.pdf, str. 10) můžeme vyčíst, že ho jeho matka nechala zapsat v devíti letech do tenisové školy v Bratislavě, kde žil podle jím předloženého životopisu v období let 1962 až 1969, tedy v době, kdy mu bylo devět let. Tuto informaci nelze ovšem potvrdit.

Je tedy zřejmé, že jeho vyjádření o tom, že když mu bylo devět let, tak sbíral na Slovanu v Bratislavě míčky Laverovi, není přesné. A to zejména vzhledem k tomu, že podle dostupných informací Laver v Československu hrál pouze na exhibici v Praze o dva roky dříve. Nepodařilo se nám z veřejně dostupných zdrojů ani dohledat událost, při níž by čtyři zmínění tenisté hráli společně čtyřhru, na níž by Babiš mohl míče sbírat. Všichni hráči se teoreticky potkat mohli, hráli na špičkové úrovni v 60. letech, jejich setkání však (na jednom kurtu při hře v jeden čas) dohledat nelze.

Andrej Babiš (ANO) ve výroku hovoří o materiálu (.pdf) nazvaném Analytický souhrn kauz a nezodpovězené otázky souvisejícís podnikáním ministra financí A. Babiše, který vypracovali poradci premiéra Sobotky. O existenci materiálu informoval koncem dubna 2017 zpravodajský server Deník.cz.

Uvedený materiál obsahuje seznam použitých zdrojů, na jejichž základě si lze udělat představu o tom, z jakých zdrojů autoři materiálu vycházeli. Pro úplnost je také třeba dodat, že materiál obsahuje poměrně rozsáhlou přílohu (od str. 37), která obsahuje nejrůznější listiny týkající se podnikání Andreje Babiše.

Mezi zdroji jsou mimo jiné uvedeny zpravodajské servery, které založili novináři, jež odešli z mediálního domu Mafra, a.s. poté, co jej koupil Andrej Babiš. Jedná se o mediální projekty Echo24.cz a Reportermagazin.cz.

Server Echo24.cz nabízí seznam 51 novinářů, kteří opustili řady redaktorů titulů Lidové noviny (LN) a Mladá fronta Dnes (MF Dnes) poté, co Andrej Babiš mediální dům koupil (případně poté, co Babiš oznámil záměr Mafru koupit).

Sever Echo24.cz založil Dalibor Balšínek, který dříve působil v Lidových novinách. V redakci zmíněného serveru najdeme také mnoho dalších bývalých redaktorů Lidových novin nebo Mladé fronty Dnes, například Lenku Zlámalovou, Daniela Kaisera, Martina Weisse nebo Ondřeje Štindla.

Po změně vlastnictví Mafry odešel z této společnosti také Robert Čásenský, dlouholetý šéfredaktor deníku MF Dnes, který následně založilReportér Magazín. V něm působí například reportéři Jaroslav Kmenta nebo Adéla Dražanová, bývalí novináři deníku MF Dnes.

Je pravda, že Sobotkova analýza čerpá i z médií, v nichž působí novináři, kteří odešli z Mafry poté, co ji koupil Andrej Babiš. Nelze nicméně tvrdit, že vzhledem k této skutečnosti jsou zjištění daných novinářů irelevantní. Navíc je třeba dodat, že z 22 zdrojů, které jsou v analýze uvedeny, pouze čtyři pochází z Echo24.cz nebo Reportermagazin.cz. Mezi dalšími zdroji figuruje (a převažuje) Český rozhlas, Hlídací pes nebo například Deník Referendum.

Andrej Babiš byl v letech 1985–1991 v Maroku jako delegát několika podniků zahraničního obchodu. Tyto podniky fungovaly po roce 1948 pro zprostředkování obchodu s (kapitalistickou) cizinou a mohly vznikat přeměnou z dříve akciových společností. Byly nicméně pod kontrolou státu a také bezpečnostních a tajných služeb. Zaměstnání v nich bylo poměrně elitní záležitostí a mnoho bývalých zaměstnancůse po roce 1989 stalo velmi úspěšnými podnikateli.

Je také pravda, že podnikal. Vybudoval holding Agrofert a byl osobou samostatně výdělečně činnou. Konkrétně se jí stal v roce 1998 (v oblasti „poradenství v oblasti řízení“) a tento stav ukončil v roce 2008.

Andrej Babiš podal v roce 2013 žalobu na Ústav paměti národa kvůli spisůmStB, ve kterých měl být evidován pod jménem Bureš.

V roce 2014 rozhodl okresní soud, že je Babiš evidován neoprávněně a že s StB nespolupracoval vědomě. To potvrdil v roce 2015 Krajský soud v Bratislavě, přičemž konstatoval, že: „Andrej Babiš nebyl vědomým spolupracovníkem STB.“ Předseda senátu Juraj Považan řekl: „Jeho evidence agenta(Andreje Babiše, pozn. Demagog.cz)je v rozporu se skutečný stavem.“

Ústav paměti národa se odvolal, ovšem Nejvyšší soud v únoru 2017 opět rozhodlv Babišův prospěch.

V minulosti jsme již ověřovali několik variant takového vyjádření. Miroslav Kalousek nedal vzniknout zákonům, které umožňují vydávat nedaněné korunové dluhopisy. Na druhou stranu ovšem stál jako ministr financí u počátku jejich vydávání a jeho rozhodnutí vydat sérii státních korunových dluhopisů bylo spouštěčem tohoto fenoménu. Vzhledem k tomu, že tedy byl jejich počátečním průkopníkem, dá se říci, že korunové dluhopisy tzv. vymyslel. Celá situace vznikla takto:

Pátráme-li po původu nedaněných korunových dluhopisů, dostaneme se až do 90. let. Nezdanění takových dluhopisů se zakládá na dvou ustanoveních - zaprvé umožňujícího zdanění jednotlivých korunových cenných papírů, zadruhé ustanovení zaokrouhlujícího takto určenou daň směrem dolů. Z korunového dluhopisu je pak daň zaokrouhlena na nulu.

Ustanovení o zdanění jednotlivých dluhopisů stejného emitenta najdeme v zákoně o daních z příjmů z počátku roku 1995 (bod 128, odst. 3). Ustanovení o zaokrouhlení má původ již v roce 1993, a to v novele zákona o správě daní a poplatků (bod 41). V těchto letech Kalousek působil jako náměstek na ministerstvu obrany.

V roce 2009 (s účinností od 2011) je zákon o správě daní a poplatků zrušen novým daňovým řádem navrženým ministrem financí Kalouskem. „Zaokrouhlovací“ ustavení pro zvláštní sazbu daně v něm nebylo obsaženo, proto na dluhopisy nově dopadala daň podle obecného pravidla zaokrouhlování nahoru. S odůvodněním, že při této změně zákonů však došlo k vytvoření dvojího, vzájemně rozporného postupu, byla takto vybraná daň subjektům následně vrácena a novela zákona o daních z příjmů (předložená opět ministrem financí Kalouskem) zaokrouhlování dolů do daňového systému vrací.

Ne ovšem na dlouho. Tři měsíce po účinnosti této novely byla navržena další změna zákona o dani z příjmů, tentokrát vládou zastoupenou ministerstvem průmyslu a obchodu. Opětovné zaokrouhlení nahoru (a prakticky tedy zdanění korunových dluhopisů) je pozměňovacím návrhem hospodářského výboru, přičemž ovšem ze záznamu z jednání výboru nelze zjistit, kdo je jeho autorem.

Z technického hlediska tedy Kalousek úpravu, která umožňuje korunové dluhopisy nedanit, nevymyslel, její základ byl položen již mnoho let zpět. Podobnou optimalizaci aplikovala v červenci 2011 také ZUNO banka pod heslem „Spořte jako v daňovém ráji“ , když za pomoci denního upisování úroků a rozložení částky na vícero menších částek srazila daň po zaokrouhlení také na nulu. Podobným postupem pak Kalousek jako ministr financí vydal státní korunové dluhopisy.

Podle serveru Kurzy.cz byly korunové dluhopisy poprvé vydány (tzv. emitovány) státem, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. Vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení v závěru roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) výše zmíněným návrhem z pera MPO. Z těchto důvodů tedy hodnotíme Babišův výrok jako pravdivý.

Andrej Babiš opakovaně jako o „zhrzené novinářce“ mluví o Lence Zlámalové, která pracuje v redakci Echo24.cz. Její článek pro zmíněný server vyšel v lednu 2016. Podrobně rozebírá, jak probíhal nákup dluhopisů firmy Agrofert. Uvádí také, že dle veřejně dostupných informací nemohl ministr Babiš mít na nákup takového objemu korunových dluhopisů peníze. Zlámalová vycházela z Babišových veřejných vyjádření pro Deník a Hospodářské noviny:

„Šlo o moje vydělané a zdaněné peníze. Od roku 1993 jsem jako fyzická osoba oficiálně vydělal 1,8 miliardy korun, za tu dobu jsem na dani z příjmů zaplatil 310 milionů korun a 27 milionů korun na pojistném. Můj čistý příjem tedy byl 1,526 miliardy korun a za ně jsem nakoupil dluhopisy v ceně 1,482 miliardy korun,“uvedl Babiš v rozhovoru pro Deník 4. ledna 2017.

Toto vyjádření Zlámalová porovnala s majetkovým přiznáním poslance Babiše z roku 2013, které je založené ve sněmovně, a zjistila, že uváděné příjmy nemohly stačit na nákup zmíněných dluhopisů v roce 2013.

O několik dní později na tiskové konferenci v reakci na toto zpochybnění doplnil ministr financí dalších 668 milionů nedaněných příjmů z prodejů firem či akcií.

V následujících dnech po vydání tohoto článku se situací začala zabývat další média (mimo jiné pořad 168 hodin). Ministr argumentoval zapomenutými nezdanitelnými příjmy, které v jeho případě činily asi jednu miliardu korun.

O auditu začal Babiš hovořit na přelomu ledna a února 2017. Dle svých slov oslovil dva „renomované auditory“ a požádal je o nezávislý audit, který následně zveřejní. Doslova řekl:„Já jsem oslovil dva renomované auditory z první čtyřky(čtveřice největších auditorských firem v České republice, poznámka Demagog.cz)a požádal jsem je, aby udělali nezávislý audit.“

Tak se stalo v březnu, kdy zprávy auditorských firem EY a PWC určily, že ministr Babiš měl do roku 2015 zdanitelné příjmy 1,8 miliardy korun (po zdanění 1,5 miliardy) a k tomu nedaněné příjmy z prodeje akcií ve výši 750 milionů korun. Vzhledem k tomu, že zprávy nejsou auditem, nemají vypovídací hodnotu, která je auditům přisuzována. Jinými slovy, nesledují například, zda příjem osvobozený od daně byl „fakticky realizován“. Tuto skutečnost dodává Tomáš Brabec z auditorské společnosti APOGEO AUDIT.

Zlámalová si tedy nic nevymyslela, porovnala pouze veřejné vyjádření Andreje Babiše pro média s jím předloženým majetkovým přiznáním do Poslanecké sněmovny.

Babiš si sám vymezuje období (od roku 1996) a formu (zveřejnění příjmů), kterou zveřejňuje údaje. Není ovšem jediným politikem, který ukázal svůj majetek. Jsou případy, kdy politik (či kandidát) zveřejnil svůj majetek kompletně. Babiš tedy může mít pravdu v jím vymezeném rozsahu, nicméně tím budí dojem, že on sám je jako jediný transparentní, což pravda není.

Jako příklad můžeme uvést senátora Václava Lásku, který byl zvolen za Stranu zelených a KDU-ČSL s podporu Pirátů v roce 2014. Ten přímo na svém webu uvádí soupis svého kompletního majetku, jenž aktualizuje.

Dále bychom mohli uvést příklad Michala Horáčka, který oznámil prezidentskou kandidaturu. Ten při spuštění své kampaně zveřejnil kompletní soupis svého majetku.

O auditu začal Babiš hovořit na přelomu ledna a února 2017. Dle svých slov oslovil dva „renomované auditory“ a požádal je o nezávislý audit, který následně zveřejní. Doslova řekl:„Já jsem oslovil dva renomované auditory z první čtyřky(čtveřice největších auditorských firem v České republice, pozn. Demagog.cz)a požádal jsem je, aby udělali nezávislý audit.“

Tak se stalo v březnu, kdy zprávy auditorských firem EY a PWC určily, že ministr Babiš měl do roku 2015 zdanitelné příjmy 1,8 miliard korun (po zdanění 1,5 miliard) a k tomu nedaněné příjmy z prodeje akcií ve výši 750 milionů korun. Vzhledem k tomu, že zprávy nejsou auditem, nemají vypovídající hodnotu, která je auditům přisuzována. Jinými slovy, nesledují například, zda příjem osvobozený od daně byl „fakticky realizován“. Tuto skutečnost dodává Tomáš Brabec z auditorské společnosti APOGEO AUDIT.

Vláda Bohuslava Sobotky skutečně investuje. V období jejího mandátu došlo také ke zvýšení důchodů, minimální mzdy i platů státních zaměstnanců.

Ministr Babiš správně informuje o investicích této vlády. Jak je vidět v grafu, výše investic v roce 2014 odpovídala průměru z minulých let. V následujícím roce kapitálové výdaje vlády výrazně narostly především kvůli snaze dočerpat finance z evropských fondů z programového období 2007–2013. V roce 2016 bylo oproti tomu množství proinvestovaných peněz nejmenší od roku 2005. I přes výkyvy ve výši kapitálových výdajů konstatujeme, že tato vláda investuje podobně jako ty předchozí.

Zdroj: Kapitálové výdaje rozpočtu, 2000–2016 skutečnost, 2017 rozpočet

Ke zvyšování důchodů dochází pravidelně po celou dobu vládnutí koalice. Přiložený graf demonstruje, že od v letech 2014–2016 vzrostly penze žen asi o 350 Kč, muži obdrželi průměrně ještě 50 Kč navíc.

Zdroj: web ČT24

Vláda může přímo ovlivnit jen výši minimální mzdy a platů státních zaměstnanců. Minimální mzda vzrostla od roku 2014 téměř o 30 %, ze zaměstnanců státu si na víc přišli učitelé, úředníci či lékaři.

Zdroj: Facebook Bohuslava Sobotky

Výrok hodnotíme na základě veřejně dostupných zdrojů z obchodního rejstříku a informací pořadu Reportéři ČT. Z těchto zdrojů vyplývá, že Spolana nakoupila akcie Agrofertu za 400 tisíc korun a prodala je později Andreji Babišovi za 2,5 milionů korun. Podle některých odhadů však tato částka byla podhodnocena vzhledem k hodnotě firmy. S tím pracuje analýza ČSSD (.pdf, otázka 21, str. 35) a také se to objevuje v některých mediálních výstupech (níže), na což Babiš reaguje právě tímto prohlášením. Sami nedokážeme posoudit, zda byla částka přiměřená, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Společnost Agrofert, spol. s r.o. založil Andrej Babiš v roce 1993. V roce 1994 pak byla převedena na akciovou společnost Agrofert, a.s. Podle zápisu z mimořádné valné hromady konané 2. prosince 1996 byly tehdy majiteli akcií společnost O.F.I. Ost Finanz und Investment AG (260 ks akcií, 65 %), Spolana, a.s. (40 ks akcií, 10 %) a Duslo, a.s. (100 ks akcií, 25 %). Jednotlivé akcie měly nominální hodnotu 10 000 Kč. Podle obchodního rejstříku předtím došlo k navýšení základního kapitálu společnosti k 2. květnu 1995 z jednoho na čtyři miliony korun zvětšením počtu akcií ze 100 na 400 kusů. Bohužel nejsou k dispozici dokumenty, které by ukazovaly původní rozdělení akcií nebo zdůvodňovaly, proč a jak k tomuto navýšení došlo.

Jisté však je, že po tomto navýšení společnost Spolana držela 40 kusů akcií v celkové nominální hodnotě 400 tisíc korun. V roce 1997 došlo k dalšímu navýšení základního jmění z vlastních zdrojů. Na základě rozhodnutí valné hromady se tak nominální hodnota každé akcie zvýšila z původních 10 tisíc na 300 tisíc korun. Podíl Spolany by se pak navýšil na 12 milionů korun. V účetní závěrce za roky 1998 (strana 12) i 1999 (strana 88) však Spolana stále uvádí nominální hodnotu podílu ve výši 400 tisíc korun. V listopadu 1999 byly akcie prodány.

V roce 1997 společnost nechala znaleckým posudkem ocenit tři ze svých čtyř divizí (Průmyslová hnojiva, Agrochemikálie, Zemědělské produkty a dovoz surovin). Tyto divize byly souhrnně oceněny na 620,7 milionů korun (strana 21), respektive na 616,68 milionů korun (strana 78), a následně převedeny na společnosti Agrofert Holding, a.s. Za převádějícího i nabyvatele tehdy jednal Ing. Andrej Babiš z pozice předsedy představenstva obou společností. Sbírka listin společnosti Agrofert Holding, a.s. nebyla dosud digitalizována a dokumenty tedy nejsou dostupné online. Podle výpisu z obchodního rejstříku měla firma akcie na jméno, jako jediný akcionář je od roku 2002 zapsaná společnost Agrofert, a.s. V roce 2004 společnost zanikla sloučením s AGFTRADING, a.s., což byl tehdejší název pro současný AGROFERT, a.s.

Pořad Reportéři ČT pátral, kdy a jak nabyl Andrej Babiš akcie společnosti Agrofert. Uvádí, že v roce 2001 držel Andrej Babiš sám 35 % akcií Agrofertu, dalších 10 % pak vlastnil prostřednictvím společnosti Agroter a mezi vlastníky najdeme také společnost Ameropa, která vlastní 45 % společnosti.

Podle pořadu Reportéři ČT koupil Andrej Babiš 10 % akcií Agrofertu od společnosti Spolana v roce 1999 za přibližně 2,5 milionů korun. Podle Ladislava Mejzlíka, děkana Fakulty financí a účetnictví, je tato suma podhodnocená jak vzhledem k nerozdělenému zisku Agrofertu, který v té době tvořil více než 50 milionů korun, tak s ohledem na výše uvedené posudky, jež firmu oceňují na více než 600 milionů.