Andrej Babiš

Andrej Babiš ve výroku přesně neuvádí, jakého období se tento údaj týká. V projevu ale vyčísloval úspěchy své vlády. V odůvodnění se tedy zaměříme na to, zda reálné mzdy v době působení Babišova kabinetu opravdu rostly o 8,2 %. Jako reálná mzda se označuje skutečná mzda snížená o míru inflace. Zohledňuje tedy, kolik zboží si mohou lidé za vydělané peníze koupit.

Předseda hnutí ANO Babiš byl premiérem od prosince 2017 do prosince 2021. Český statistický úřad (ČSÚ) naměřil v tomto období nárůst reálných mezd o 8,2 % pouze v jednom čtvrtletí, a to konkrétně ve druhém kvartálu roku 2021 (.xlsx). (ČSÚ tuto hodnotu později upřesnil na 8,1 %.)

Následující graf ukazuje, že se jednalo jen o ojedinělou hodnotu růstu. Po většinu doby, kdy Andrej Babiš zastával roli předsedy vlády, se meziroční růst reálných mezd pohyboval mezi 4 a 6,5 procenta za čtvrtletí. Ve druhém kvartálu roku 2020, tedy během uzavírání podniků kvůli pandemii covidu-19, došlo dokonce k poklesu reálných mezd, a to o 2,1 procenta (.xlsx). Ke snížení reálných mezd došlo i ke konci Babišova vládnutí, v posledním čtvrtletí roku 2021.

Pro úplnost doplníme také meziroční srovnání, které lépe zachycuje dlouhodobější vývoj, bez výkyvů v jednotlivých čtvrtletích. Tato statistika mj. ukazuje (.pdf, str. 59), že ačkoli reálné mzdy ve 2. čtvrtletí roku 2021 narostly o přibližně 8,2 %, za celý rok 2021 se jednalo o nárůst jen o 1,9 %.

Během vlády Andreje Babiše tedy došlo k nárůstu reálných mezd o cca 8,2 % pouze v jednom čtvrtletí, a to ve druhém kvartálu roku 2021. Po většinu jeho působení v křesle premiéra byl růst nižší, a ve dvou čtvrtletích mzdy dokonce reálně klesly. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš ve svém videu nejdříve popisuje, v jakém stavu se nacházela Česká republika na konci roku 2021, kdy hnutí ANO předalo vládu současné koalici. Mimo jiné mluví o tom, že Česko bylo šestou nejbezpečnější zemí v Evropské unii (EU). Následně tvrdí (video, čas 3:52), že se za působení nynějšího Fialova kabinetu naše země propadla až na dvanácté místo.

Uveďme, že bezpečnost odborníci posuzují např. podle míry kriminality nebo počtu obětí válečných konfliktů. Pro srovnání bezpečnosti jednotlivých států se nicméně dlouhodobě používá Globální index míru (GPI), který vydává globální think-tank Institut pro ekonomiku a mír. Ten porovnává 23 různých ukazatelů napříč třemi oblastmi, do nichž se řadí společenská bezpečnost (např. počet vězňů, počet policistů nebo úroveň kriminality), rozsah aktuálních vnitrostátních a mezinárodních konfliktů a také oblast militarizace (např. výdaje na zbrojení nebo počet vojáků).

Podle tohoto měření se Česká republika v roce 2023 nacházela na dvanáctém místě ze všech hodnocených zemí světa a na šestém místě ze států EU (.pdf, str. 8). V rámci EU se lépe než Česko umístilo jen Dánsko, Irsko, Rakousko, Portugalsko a Slovinsko. I v roce 2021 bylo Česko šestou nejbezpečnější zemí EU, avšak v rámci celého světa se umístilo na devátém místě (.pdf, str. 9).

Andrej Babiš ve svém proslovu porovnává umístění ČR podle Globálního indexu míru v roce 2021 a 2023. Za rok 2021 ale vybral umístění pouze v rámci EU a za rok 2023 zmínil umístění ze všech hodnocených států světa. Svým výrokem tak zveličuje propad Česka na žebříčku – to je totiž v rámci EU stále šesté. V celosvětovém porovnání je sice dvanácté, propadlo se ale pouze o tři příčky. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš ve svém novoročním projevu kritizuje vládu Petra Fialy za nárůst zadlužení a zmiňuje, že je Česko stejně zadlužené jako v roce 2013, kdy v Nečasově kabinetu vládla ODS spolu s TOP 09. Zjevně přitom mluví o dluhu sektoru vládních institucí v poměru k HDP, který se skládá ze státního dluhu a například také z dluhů územních samospráv, tedy obcí a krajů. Zmiňme, že vláda Pera Fialy se k moci dostala na konci roku 2021.

Informace o výši vládního dluhu v poměru k HDP poskytuje například server tradingeconomics.com, který vychází z dat národních statistických či jiných úřadů, případně Eurostatu. Ten uvádí, že úroveň vládního dluhu v ČR v roce 2022 dosahovala 44,2 % HDP. Podobný údaj zveřejnil i za rok 2013, pro který výši vládního dluhu vyčíslil na 44,4 % HDP. Jak je ovšem na grafu vidět, dluh vzrůstal už v letech 2019–2021, tedy v době vládnutí Babišova kabinetu.

Dodejme, že část roku 2013 byla u moci vláda Petra Nečase, jejíž součástí v té době byly skutečně strany ODS a TOP 09 (původní koaliční partner Věci veřejné vládu opustil už v předcházejícím roce). Tyto dvě strany jsou součástí i současného kabinetu Petra Fialy.

Dluh sektoru vládních institucí vůči HDP byl tedy v letech 2013 a 2022 téměř totožný. Andrej Babiš svým výrokem ale naznačuje, že za nárůst zadlužení může především vláda Petra Fialy. Dluh přitom znatelně vzrostl už během toho, kdy byl u moci Andrej Babiš, což bývalý premiér nezmiňuje. Výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš a Petr Pavel v prezidentské debatě odvysílané na TV Nova před druhým kolem prezidentských voleb odpovídali na dotaz redaktora DVTV Martina Veselovského, který se ptal (video, 1:22:52): „Co byste řekli svému synovi, kdyby se rozhodl jít jako voják se zbraní v ruce bránit jednoho z našich spojenců?“ Petr Pavel připodobnil situaci k roku 1992, kdy se on sám zapojil do válečných bojů, a řekl, že jeho otec o něj sice měl obavy, ale byl na něj hrdý (video, 1:23:57).

Pozdější vítěz prezidentských voleb Pavel poté uvedl (video, 1:23:57): „Pokud by taková situace nastala a my bychom museli v rámci solidarity a společné obrany pomoci někomu z našich spojenců a můj syn by tam šel, měl bych stejné obavy, ale byl bych na něj hrdý, protože chlap dělá to, co je správné.“

V odpovědi na položenou otázku tedy nezazněl záměr poslat syna do války. Petr Pavel pouze referoval k hypotetické situaci, kdy by se jeho syn sám rozhodl jít do války bránit některého ze spojenců České republiky. Dodejme, že Pavel svými slovy také odkázal na článek 5 Severoatlantické smlouvy, který členy NATO zavazuje ke kolektivní obraně.

Obdobnou otázku položila i moderátorka České televize v rozhovoru, který byl publikován 24. ledna 2023. V něm se Petra Pavla zeptala (video, čas 09:13): „Představte si, že se Česko ocitne v ohrožení, že bude vyhlášena mobilizace a vaši dva synové dostanou povolávací rozkaz. (…) S jakým pocitem byste je poslal do války?“ Moderátorka se tedy dotázala na potenciální situaci, ve které by Pavlovi synové obdrželi povolávací rozkaz v době válečného stavu, a do bojů by se tak museli zapojit.

Petr Pavel následně reagoval (video, čas 09:27), že by své syny poslal do války s obavou. Poté dodal: „Já jsem vždycky vychovával kluky k tomu, že je potřeba dělat věci, které jsou správné. V tomhle případě by asi bylo správné, aby šli bránit svoji zemi (…) a člověk pro to musí něco dělat, včetně toho, že musí něco obětovat, když taková situace nastane.“

Petr Pavel tedy v debatě na Nově pouze odpovídal na to, jak by reagoval, kdyby se jeho syn sám rozhodl zapojit do bojů a bránit tak spojence České republiky. V rozhovoru pro ČT se pak Pavlova odpověď týkala hypotetické situace, kdy by se jeho synové do války zapojit museli kvůli vyhlášené mobilizaci. V takovém případě by Pavel své syny poslal do bojů s obavou. Andrej Babiš tak sice Pavla cituje správně, jeho výrok však naznačuje, že Petr Pavel by syny poslal do války z vlastního rozhodnutí, což Pavel nikdy neřekl. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš v debatě reaguje na otázku (video, čas 24:03) moderátorky, jestli by podpořil vládní návrh na změnu Ústavy, podle níž by vláda mohla vyslat vojáky do zahraničí „například k záchraně českých občanů“ bez předchozího souhlasu Parlamentu (.pdf, str. 1). Ve své odpovědi předseda hnutí ANO uvedl, že návrh na změnu pravidel pravomocí vlády pochází ještě „z jeho vlády“ a ve spojitosti s tímto návrhem zmínil jen případ záchrany Čechů v zahraničí.

Nyní projednávaný návrh novely Ústavy, která upravuje pravidla vysílání českých vojáků do zahraničí a přejezd spojeneckých vojsk přes území ČR, předložil kabinet Petra Fialy Poslanecké sněmovně 22. června 2022. Podle této novely by vláda nově nepotřebovala souhlas Parlamentu k povolení pohybu cizích vojsk na území ČR (.pdf) ani k vyslání vojska na cizí území za účelem ochrany „života a zdraví, ohrožení majetkových hodnot nebo bezpečnosti České republiky“ (.pdf, str. 1, 14), tedy např. při záchraně českých občanů. Tato pravomoc by nicméně i nadále byla omezena na dobu 60 dní, poté by pobyt vojsk mimo ČR musel schvalovat Parlament, stejně jako je tomu nyní.

Současný návrh tak rozšiřuje okruh vymezených případů, kdy vláda může maximálně na 60 dní bez předchozího parlamentního souhlasu vyslat vojáky mimo české území. Dle stávajícího znění Ústavy totiž takto může rozhodnout jen ve třech situacích: při „plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení“, při účasti na mírových operacích a při záchranných pracích po živelních pohromách nebo průmyslových a ekologických haváriích.

V minulosti byly ve Sněmovně předloženy i další návrhy na úpravu pravomocí vlády v této oblasti (.pdf, str. 4). První z nich v době vlády Bohuslava Sobotky v roce 2016 podala skupina poslanců, mezi nimiž byl i tehdejší ministr obrany za hnutí ANO Martin Stropnický. Druhým pak byl návrh z roku 2019, který předložili poslanci ODS, hnutí ANO, ČSSD, KDU-ČSL a STAN. Mezi předkladateli byl tehdy i někdejší premiér Andrej Babiš.

Zmíněné návrhy z let 2016 (.pdf, str. 16) i 2019 (.pdf, str. 22) přitom navrhovaly ze znění Ústavy odstranit výše uvedené tři podmínky, za kterých může vláda bez předchozího souhlasu Parlamentu do zahraničí vojáky na max. 60 dní vyslat.

Mezi argumenty (.pdf, str. 2–3) pro zavedení této změny oba návrhy (v téměř totožném znění) uváděly, že „podle dosavadní úpravy by například bylo mimořádně obtížné včasné vyslání ozbrojených sil ČR za účelem záchrany životů občanů ČR protiprávně zadržovaných v zahraničí“ (.pdf, str. 3–4).

Zároveň ale tyto materiály zmiňovaly (.pdf, str. 4–5), že úpravy jsou nutné také proto, aby ČR mohla bez souhlasu Parlamentu vyslat do zahraničí jednotky v rámci tzv. Sil velmi rychlé reakce NATO (VJTF) i v případech, které nespadají pod čl. 43 odst. 4 Ústavy. Tedy v situacích nad rámec „plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení“.

Navržené změny tak měly vládě umožnit „operativně rozhodovat o vyslání ozbrojených sil ČR mimo území ČR a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území ČR bez specifikace účelu vyslání, resp. pobytu“ (.pdf, str. 18).

Na závěr tedy shrňme, že úpravy pravomocí vlády při vysílání vojáků do zahraničí skutečně poslanci včetně zástupců hnutí ANO navrhovali v době, kdy bylo hnutí ANO součástí vlády a později i v době, kdy byl premiérem Andrej Babiš. Předseda hnutí ANO nicméně ve výroku návrh na rychlé vyslání českých vojáků do zahraničí bez předchozího souhlasu Parlamentu spojuje jen se situací záchrany českých občanů. Zároveň už však nedodává, že dokumenty, pod jedním z nichž je sám podepsán, zároveň navrhovaly, aby vláda mohla poslat Armádu ČR na 60 dní do zahraničí bez souhlasu Parlamentu, a to bez jakýchkoli omezení. Z tohoto důvodu jeho výrok hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš v roce 2017 pověřil auditorské firmy Ernst & Young (EY) a PricewaterhouseCoopers (PwC), aby mu každá vypracovala zprávu o jeho příjmech. Reagoval tak na podezření ohledně nákupu korunových dluhopisů. Celý případ, který nakonec policie odložila, vešel ve známost jako tzv. kauza dluhopisy, kterou předseda hnutí ANO v debatě také zmiňoval (video, čas 13:18). 

Auditoři tehdy uvedli, že zprávy vznikly za účelem prokázání, zda měl tehdejší ministr financí dostatečné finanční prostředky na nákup dluhopisů koncernu Agrofert v hodnotě přibližně 1,5 miliardy korun. Obě vypracované zprávy potvrdily, že měl „v letech 1996 až 2015“ celkové příjmy 2,4 miliardy korun. Podle auditorů vycházely tyto zprávy mimo jiné právě z daňových přiznání Andreje Babiše za daná léta, která auditorským firmám předložil. V námi ověřovaném výroku se tak předseda hnutí ANO zjevně odkazuje na tyto dokumenty, které obsahovaly některé údaje z jeho daňových přiznání.

Pro doplnění kontextu je dobré připomenout, že už v roce 2017 někteří analytici upozornili na skutečnost, že tyto zprávy nejsou auditem v pravém slova smyslu. Tyto zprávy tedy neměly stejnou vypovídací hodnotu, jako plnohodnotný audit. Jak uvedl například Tomáš Brabec z auditorské společnosti APOGEO AUDIT, „předložený audit tak minimálně v oblasti dosažených osvobozených příjmů neosvědčuje, že tento osvobozený příjem byl fakticky realizován“. Auditorská firma EY ve zprávě také zmiňuje, že nepřebírá žádnou odpovědnost za obdrženou dokumentaci a „ve vztahu k daňovým přiznáním (…) nebyly provedeny žádné další procedury“.

Andrej Babiš později v roce 2021 sám potvrdil, že zprávy neobsahují všechny jeho zdanitelné příjmy. Učinil tak v reakci na zveřejnění aféry Pandora Papers. Podle těchto materiálů měl Babiš v roce 2009 přes tzv. offshorové firmy nakoupit nemovitosti ve Francii za 15 milionů eur, tedy v přepočtu za zhruba 400 milionů korun. Novináři Hospodářských novin ale na základě analýzy obou dokumentů zjistili, že pokud by zprávy auditorských firem zahrnovaly všechny Babišovy zdanitelné příjmy, chybělo by mu k nákupu zmíněných nemovitostí přibližně 160 milionů korun. Až poté tedy Andrej Babiš přiznal, že zprávy nezahrnují veškeré jeho příjmy. „Jednalo se o mé vybrané příjmy, takže je potřeba vzít v úvahu, že jsem měl k dispozici i jiné zdaněné finance, které v auditu zohledněny nejsou,“ uvedl tehdy.

Je pravda, že zveřejňování daňového přiznání je mezi českými politiky spíše ojedinělé. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám podařilo dohledat jen daňové přiznání, které na svém webu publikoval bývalý kandidát na prezidenta v roce 2018 Michal Horáček. Jednalo se nicméně o přiznání pouze za rok 2015.

Na závěr shrňme, že v roce 2017 předseda hnutí ANO zveřejnil zprávy, jež obsahovaly údaje z jeho daňových přiznání za roky 1996 až 2015, tedy za téměř totožné období, které zmiňuje ve výroku.

Kandidát na prezidenta Andrej Babiš naráží na Pavlu Holcovou, investigativní novinářku a šéfredaktorku webu investigace.cz. Holcová 3. října 2021 informovala o projektu Pandora Papers, který zveřejnil miliony dokumentů týkajících se využívání tzv. offshorových firem, daňových úniků a praní špinavých peněz, čehož se měly dopustit významné osobnosti.

Podle Pandora Papers Andrej Babiš v roce 2009 právě přes offshorové firmy nakoupil nemovitosti ve Francii za 15 milionů eur, tedy v přepočtu za zhruba 400 milionů korun. Odborníci již v říjnu 2021 zastávali názor, že tento postup nese znaky praní peněz.

Pavla Holcová na začátku října 2021 uvedla, že další jména, která v kauze Pandora Papers figurovala, vydá projekt až po volbách do Poslanecké sněmovny, které se konaly 8. a 9. října 2021. Jméno Andreje Babiše web investigace.cz zveřejnil již před volbami proto, že se dle něj jednalo o jediného aktivního politika na státní úrovni, kterého se dokumenty týkaly. Holcová tehdy pouze nastínila, že na seznamu jsou bývalí politici, zločinci či nejbohatší podnikatelé v zemi.

Další jména, která se objevila v aféře Pandora Papers, byla Pavlou Holcovou zveřejněna 25. listopadu 2021. V dokumentech se dle serveru investigace.cz vyskytovalo i jméno Petra Bendy, někdejšího asistenta Jiřího Paroubka (ČSSD) a šéfa krajské organizace sociálních demokratů v Ústeckém kraji. Dalším zmiňovaným člověkem byl lobbista Ivo Rittig.

Projekt investigace.cz již ve druhé polovině října 2021 přinesl informaci, že se Pandora Papers týkají i realitního magnáta Radovana Vítka, který měl na nákup nemovitostí ve Francii použít totožné schéma jako Andrej Babiš. V seznamech je navíc možné narazit celkem na 300 Čechů a 178 offshorových firem s českým pozadím.

Na závěr shrňme, že Andrej Babiš v kontextu výroku uvádí (video, čas 13:30), že Pandora Papers byly účelovou aférou. Svým tvrzením naznačuje, že Pavla Holcová již žádná další jména v této souvislosti nezveřejnila, a to ani po volbách. Holcová však tato jména publikovala ke konci listopadu 2021. Výrok předsedy hnutí ANO Babiše z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Předseda hnutí ANO zde reaguje na otázku (video, čas 3:40), jestli ve funkci prezidenta „bude transparentní“. Ve své odpovědi uvádí, že transparentní je, což dokládá právě tvrzením, že je jediným politikem, který zveřejnil daňová přiznání od roku 1996 do 2016.

Andrej Babiš v roce 2017 pověřil auditorské firmy Ernst & Young a PricewaterhouseCoopers k tomu, aby mu vypracovaly zprávu o jeho příjmech. Reagoval tak na podezření ohledně nákupu korunových dluhopisů. Auditoři uvedli, že tím chtěl tehdejší ministr financí dokázat, že měl na nákup dluhopisů dostatečné finanční prostředky. Obě vypracované zprávy potvrdily, že měl „v letech 1996 až 2015“ celkové příjmy 2,4 miliardy korun. Podle auditorů vycházely tyto zprávy mimo jiné právě z daňových přiznání Andreje Babiše za daná léta, která auditorským firmám předložil. V námi ověřovaném výroku se tak předseda hnutí ANO pravděpodobně odkazuje na tyto dokumenty, které obsahovaly některé údaje z jeho daňových přiznání.

Pro doplnění kontextu je dobré připomenout upozornění analytiků z roku 2017, kteří uvedli, že zprávy nejsou auditem v pravém slova smyslu. Tyto zprávy tedy neměly stejnou vypovídací hodnotu, jako plnohodnotný audit. Jak uvedl například Tomáš Brabec z auditorské společnosti APOGEO AUDIT, „předložený audit tak minimálně v oblasti dosažených osvobozených příjmů neosvědčuje, že tento osvobozený příjem byl fakticky realizován.“ Auditorská firma EY ve zprávě také zmiňuje, že nepřebírá žádnou odpovědnost za obdrženou dokumentaci a „ve vztahu k daňovým přiznáním (…) nebyly provedeny žádné další procedury“.

Andrej Babiš později v roce 2021 sám potvrdil, že zpráva neobsahuje všechny jeho zdanitelné příjmy. Učinil tak v reakci na zveřejnění aféry Pandora Papers. Podle ní měl Babiš v roce 2009 přes tzv. offshorové firmy nakoupit nemovitosti ve Francii za 15 milionů eur, tedy v přepočtu za zhruba 400 milionů korun. Novináři Hospodářských novin ale na základě analýzy obou dokumentů zjistili, že pokud by zpráva auditorských firem zahrnovala všechny Babišovy zdanitelné příjmy, chybělo by mu k nákupu zmíněných nemovitostí přibližně 160 milionů korun. Až poté tedy Andrej Babiš přiznal, že zprávy nezahrnují jeho veškeré příjmy. „Jednalo se o mé vybrané příjmy, takže je potřeba vzít v úvahu, že jsem měl k dispozici i jiné zdaněné finance, které v auditu zohledněny nejsou,“ uvedl tehdy.

Je pravda, že zveřejnění daňového přiznání je mezi českými politiky věc spíše ojedinělá. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám podařilo dohledat jen daňové přiznání, které na svém webu publikoval bývalý kandidát na prezidenta v roce 2018 Michal Horáček. Jednalo se přitom jen o přiznání za rok 2015.

Na závěr shrňme, že v roce 2017 předseda hnutí ANO zveřejnil zprávu, jež obsahovala také údaje z jeho daňových přiznání za roky 1996 až 2015. Tedy za téměř totožné období, které zmiňuje ve výroku. Andrej Babiš nicméně svým výrokem naznačuje, že zveřejnil všechny své zdaněné příjmy za dané období. Jelikož sám Andrej Babiš nakonec přiznal, že zpráva z roku 2017 neobsahuje veškeré jeho zdaněné příjmy, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Předně uveďme, že Andrej Babiš v debatě (video, 30:03) mluvil o tom, že vláda Petra Fialy „zaspala“ a plán na zastropování cen elektřiny představila až v polovině září. V této souvislosti pak uvádí, že současný kabinet „nevyřešil“ zastropování cen plynu.

K zastropování cen plynu sice nedošlo v případě velkoodběratelů, vláda nicméně v pondělí 12. září představila pravidla pro zastropování cen elektřiny i plynu pro maloodběratele. Premiér Petr Fiala (ODS) oznámil, že maloodběratelé – tedy domácnosti, živnostníci a drobní podnikatelé – zaplatí za silovou elektřinu maximálně šest korun za jednu kilowatthodinu (kWh) včetně DPH, plyn pak má stát maximálně tři koruny za kWh. Předseda vlády pak tuto informaci zopakoval i na tiskové konferenci, která se konala 14. září.

Při přepočtu na jednu megawatthodinu (MWh) byl cenový strop pro plyn stanoven na tři tisíce korun. Ministerstvo průmyslu a obchodu upřesnilo, že se zastropování týká „všech subjektů připojených na hladinu nízkého napětí“, a to „včetně malých a středních podniků“ s ročním odběrem plynu do 630 MWh.

Pro úplnost uveďme, že vláda na tiskové konferenci konané 14. září představila také podobu a výši pomoci pro zasažené podniky, které spadají do kategorie velkoodběratelů elektřiny a plynu. Petr Fiala řekl, že dle tohoto návrhu budou moci čerpat pomoc malé a střední firmy, kterých se nedotkne zastropování cen energií oznámené 12. září. Nejedná se ovšem o zastropování cen, za které podniky energie nakupují, ale o finanční kompenzace. Pro velkoodběratele elektřiny a plynu má být v rámci tohoto programu alokováno 30 miliard korun.

Na závěr tedy shrňme, že vláda nepředstavila plán na zastropování cen plynu pouze v případě velkoodběratelů. Kabinet Petra Fialy však oznámil zastropování cen plynu u maloodběratelů, jejichž roční odběr plynu nepřesáhne 630 MWh. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako zavádějící.

Doplňme, že novelu energetického zákona, která vládě umožňuje zastropovat ceny energií, schválila Poslanecká sněmovna 16. září. Prezident Miloš Zeman pak zákon podepsal 21. září, tedy den před konáním superdebaty. K zavedení omezení cen pak musela vláda vydat nařízení, v němž 5. října stanovila maximální cenu elektřiny a plynu na výše uvedené hodnoty. Podle předsedy vlády by se snížené ceny měly projevit již v zálohách za listopad, jak Petr Fiala uvedl také na zmíněné tiskové konferenci ze 12. září.

Andrej Babiš (ANO) tento výrok směřuje k současnému ministru financí Zbyňku Stanjurovi (ODS). Reaguje tak například na kritiku (video, 25:10) Zbyňka Stanjury vůči bývalé ministryni financí Schillerové (ANO) kvůli růstu státního dluhu. Babiš také vzkazuje ministru financí Stanjurovi, že má „dost peněz“ a ať „neškrtí“ ekonomiku. Zjevně tedy poukazuje na to, že snaha nynější vlády snížit deficit letošního státního rozpočtu podle něj není opodstatněná. V následujících odstavcích se proto podíváme na dva makroekonomické ukazatele, které zachycují „kvalitu“ veřejných financí ve vztahu k rozpočtovému deficitu, respektive dluhu.

Níže uvedený graf, který vychází z posledních dostupných dat (.pdf) Eurostatu, ukazuje výši vládního dluhu vyjádřenou v poměru k hrubému domácímu produktu (HDP) v rámci všech členských zemí Evropské unie. Z něj je patrné, že český vládní dluh byl (.pdf, str. 2) ve 3. čtvrtletí roku 2021 6. nejnižší v EU a odpovídal 40,5 % HDP.

Ministr financí Stanjura, kterého zde Andrej Babiš kritizuje, však vyjádřil obavu z růstu dluhu, nikoli z jeho výše. Musíme tedy sledovat i tempo zadlužování ČR, tedy vývoj poměru vládního dluhu k HDP. Česká republika si v této statistice vede dobře v posledním mezičtvrtletním srovnání: za 3. čtvrtletí roku 2021 poklesl vládní dluh ve srovnání s předchozím čtvrtletím o 2,2 p. b. (.pdf, str. 4), což je 6. nejlepší hodnota mezi zeměmi EU. Mezičtvrtletní srovnání je však výrazně ovlivněno krátkodobými sezónními výkyvy ve vývoji dluhu. Pro posouzení vývoje dluhu v delším časovém období je tak vhodnější meziroční srovnání, které zobrazuje následující graf.

Poslední dostupná data ukazují, že Česká republika v meziročním srovnání zvýšila svůj dluh ku HDP. Ve 3. čtvrtletí 2021 navýšila (.pdf) dluh o 2,4 p. b., a Česko se tak zařadilo v uvedeném srovnání na druhý konec žebříčku – je 6. nejrychleji se zadlužující zemí. V předchozích čtvrtletích však tempo českého zadlužování bylo v evropském srovnání spíše průměrné a v druhé polovině roku 2020 se ČR zadlužovala jedním z nejpomalejších temp v EU.

Srovnání meziročních nárůstů dluhu vůči HDP je v čase poměrně proměnlivé a pochopitelně souvisí i s vývojem opatření v době pandemie covidu-19. Evropské státy tak sledují stejný trend, zejména v posledním roce však došlo i k výrazným změnám v žebříčku tempa zadlužování unijních zemí. ČR se přitom neumisťuje na vysokých příčkách a data za poslední dostupné čtvrtletí u Česka dokonce ukazují 6. nerychlejší růst.

Vraťme se tedy k výroku Andreje Babiše. Jelikož si jej vykládáme jako odkaz na výši českého vládního dluhu, sledujeme, zda je dluh v evropském srovnání skutečně jeden z nejnižších. V tom má bývalý premiér pravdu. Zároveň ale v rámci kritiky současných kroků Fialovy vlády (a ministra financí, který je znepokojený aktuálním růstem státního dluhu) opomíjí nynější tempo zadlužování Česka ve srovnání s ostatními unijními státy. Byť je ukazatel tempa zadlužování poměrně kolísavý, dle nejnovějších dostupných dat Eurostatu patří Česko mezi nejrychleji se zadlužující státy a ani v předchozích čtvrtletích nepatřilo Česko v tomto aspektu mezi státy s „nejlepšími financemi“. Andrej Babiš tedy správně popisuje stav zadlužení Česka ve srovnání se zeměmi EU, opomíjí ale nynější trend zadlužování, ve kterém Česko mezi nejlepší nepatří. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako zavádějící.