Andrej Babiš

Česká republika opravdu přichází podle údajů Evropské komise každoročně na únicích z daně z přidané hodnoty o 60 miliard Kč, pro celou Evropskou unii pak tato částka činí 160 miliard eur ročně.

Evropská komise se však DPH zabývá, v dubnu loňského roku vydala akční plán a v prosinci pak navrhla úpravy stávajícího systému DPH, které reagují mj. i na snahy ministra Babiše, jenž na unijní úrovni prosazuje systém reverse-charge. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Evropská komise se DPH zabývá, v dubnu 2016 vydala akční plán, ve kterém navrhla zmodernizovat stávající systém DPH. 21. prosince 2016 pak předložila novelu směrnice o společném systému daně z přidané hodnoty, jež v článku 199c zavádí všeobecný mechanismus přenesení daňové povinnosti z dodavatele na odběratele, neboli tzv. reverse-charge systém. Jedná se o všeobecnou odchylku ze stávajícího mechanismu, kdy daň z přidané hodnoty musí až na výjimky platit dodavatel (.pdf, str. 39, čl. 193). Státy však mohou reverse-charge zavést pouze u transakcí přesahujících 10 000 eur, zároveň musí splnit podmínky stanovené v odstavci 1 a jejich žádost o zavedení musí schválit Evropská komise. Použití všeobecné reverse-charge je omezeno i časově, a to do 30. června 2022.

Andrej Babiš se k návrhu Komise vyjádřil 21. prosince 2016, přičemž jej vítá, avšak podle jeho názoru je hrubě nedostačující. 27. ledna 2017 pak na Radě pro hospodářské a finanční věci ECOFIN seznámil s výtkami ČR i ostatní ministry financí. Kritizoval zejména podmínku souhlasu Komise se zavedením reverse-charge, která ke schválení vyžaduje předepsanou minimální výši nevybrané DPH, a také pravomoc Komise zastavit po půl roce fungování reverse-charge.

Podle studie (.pdf, str. 19) zabývající se mezerou ve výběru DPH přichází všechny členské státy EU ročně dohromady o přibližně 160 miliard eur. Česká republika podle údajů za rok 2014 ročně přichází o 2,2 miliardy eur, což v přepočtu činí přibližně 60 miliard Kč. V procentuálním vyjádření tvoří tato mezera za rok 2014 v České republice 16 %, průměr v rámci EU je pak 14 %.

Údaje o únicích v korporátních daních v rámci České republiky se nám nepodařilo získat, analytická služba Evropského parlamentu odhaduje (.pdf, str. 3, pole Abstract) korporátní úniky způsobené agresivním daňovým plánováním v rámci celé EU na 50–70 miliard eur. Úniky z úmyslného zatížení společnosti vysokým úrokem na úvěr v rámci koncernu pak na 160–190 miliard eur.

V tomto výroku Andrej Babiš reaguje na slova Luďka Niedermayera, že je ČR mezi třemi zeměmi, které mají naplánovány projekty za méně než 10 % hodnoty celkové alokace. Má pravdu, že ČR mezi nimi opravdu není, je totiž na čtvrtém místě. Není však pravdou, že by východoevropské země obecně měly problém s plánováním čerpání: Maďarsko bylo v roce 2016 mezi trojicí nejúspěšnějších v rámci EU.

Podle souhrnných dat (.pdf, str. 21) dat Evropské komise jsou čtyři země, které zatím naplánovaly projekty za méně než 10 % svých přidělených prostředků: Kypr (5,1 %), Chorvatsko (9,1 %), Česká republika (9,6 %) a Rumunsko (7,2 %). Je tedy pravdou, že nejsme mezi třemi nejhoršími - tuto trojici tvoří Kypr, Rumunsko a Chorvatsko, ČR je čtvrtá.

Naopak nejefektivněji aktuálně čerpá Belgie (42 %), Finsko (40 %) a právě Maďarsko (39,1 %).

Problém s čerpáním se tedy netýká obecně východní Evropy, respektive vyjmenovaných zemí. Jak bylo zmíněno, Maďarsko je mezi trojicí nejlépe plánujících, i když se na tuto pozici vyšvihlo až v roce 2016. V předchozím roce (str. 20) naopak mělo problémy a naplánovalo pouze 5,8 % z peněz (ČR v roce 2015 vyčerpala 3 %).

Tabulka ukazuje, jak si v letech 2015 a 2016 vedly Babišem zmíněné země, hodnoty jsou v procentech:

Zdroj dat: Evropská komise

Jak je vidět, Maďarsko určitě s plánováním čerpání problém nemá. Ani Slovensko na tom není nijak špatně. Pobaltské státy si rovněž vedou poměrně dobře - Litva v roce 2016 naplánovala 23,9 %, Lotyšsko 22,6 %, Estonsko 13,3 %. Plánování čerpání je tedy problémem jen některých východoevropských zemí.

Výrazné problémy s čerpáním evropských dotací měla ČR především v programovém období 2007–2013. Fakt, že z hlediska čerpání dotací patřila ČR k nejhorším v EU, zmiňuje i zpráva EU Report 2015, kterou zveřejnil NKÚ. Podle něj byl na vině především velký počet programů a také složitost jejich implementační struktury (.pdf, str. 25).

V roce 2015 došlo ke zrychlení čerpání peněz z EU a čistá pozice za rok 2015 dosáhla rekordní výše (.pdf, str. 37). Následující rok 2016 z pohledu čerpání dotací nebyl tak úspěšný, což přiznává jak MMR, které je za čerpání evropských dotací zodpovědné, tak zpráva NKÚ, jež vytýká zpoždění s čerpáním dotací a absenci jasných cílů. Vyhodnocováním efektivního čerpání se však bude Evropská komise zabývat až příští rok.

Andrej Babiš ve svém výroku zaměňuje vydání dluhopisů, které byly emitovány v roce 2012 s nákupem dluhopisů. Ty nakoupil až v letech 2013 a 2014, což je podstatou výměny mezi ním a Niedermayerem. Výrok je z tohoto důvodu hodnocen jako nepravdivý.

Co se týče dluhopisů Agrofertu, ty skutečně byly emitovány v roce 2012. Nicméně Babiš je jako fyzická osoba koupil až v letech 2013 a 2014, tedy v letech, kdy již v politice prokazatelně byl. Nedokážeme však určit, zda Babiš 1. část nákupu provedl v době, kdy byl poslancem. V roce 2013 byl předsedou hnutí, které se účastnilo voleb do Poslanecké sněmovny a stal se poslancem, v roce 2014 již přímo zasedl do vládního křesla.

Výroční zpráva skupiny Agrofert (.pdf, str. 45) za rok 2014 dokládá, že v roce 2012 byly dluhopisy emitovány. Zpráva uvádí:

„Společnost AGROFERT, a.s. k 31. prosinci 2012 emitovala dluhopisy s pevným úrokovým výnosem v celkové jmenovité hodnotě 3 000 000 tis. Kč. Dluhopisy jsou splatné v roce 2022. K 31. prosinci 2014 činily prodané dluhopisy1 482 270 tis. Kč (k 31. prosinci 2013: 1 252 270 tis. Kč).“

Babiš byl, jak je známo, jediným kupujícím těchto dluhopisů. V roce 2013, jak uvádí výroční zpráva společnosti za tento rok na straně 44, byly prodány dluhopisy ve výši 1,252 mld. V roce 2014 pak došlo k prodeji další části ve výši 230 milionů korun. Média (např. iDNES.cz nebo Seznam.cz) s odkazem na Babišova majetková přiznání, která jsou uložena v Poslanecké sněmovně, informují o tomtéž.

Hospodářský výbor v květnu 2014 doporučil schválit novelu zákona ve znění pozměňovacích návrhů. Pozměňovací návrh poslance Urbana se týkal věci změny informování účastníků o změnách smlouvy (.pdf, str. 22).

Zápis z jednání popisuje návrh následujícím způsobem:

„Ve věci změny informování účastníků o změnách smlouvy, jedná se o PN pana poslance Urbana, upozornil (zástupce MPO - pozn. Demagog.cz) , že podle jejich názoru by navrhovaná úprava byla v rozporu se směrnicí o univerzální službě, která stanoví povinnost informovat účastníka o jakékoliv změně smlouvy a o možnosti ukončit smlouvu v případě všech změn, nikoliv jen změn některých náležitostí, jak to předpokládá předložený návrh.“

Návrh i přes neutrální stanovisko výborem prošel, výbor doporučil celé Poslanecké sněmovně přijmout návrh včetně tohoto návrhu.

Novela následně putovala do 3. čtení, kde však poslanec Laudát (TOP 09) navrhl opakování 2. čtení (tedy navrácení předlohy do výboru). To podpořil i předseda výboru Pilný (ANO), který k tomu řekl:

„...vzhledem k tomu, že se vyskytla velmi kontroverzní definice pojmu spotřebitel v pozměňovacím návrhu, tak přesto, že je to poněkud pozdě, tak jako předseda hospodářského výboru podporuji návrh pana poslance Laudáta.“

V následném hlasování poslanci rozhodli skutečně o vrácení návrhu do výboru. Tedy návrh poslance Urbana vůbec nebyl přijat, nebylo o něm dokonce ani hlasování. V opakovaném 2. čtení Urban totiž svůj návrh stáhl. Podobnou předlohu totiž načetl poslanec Pfléger z hnutí ANO. Opětovné jednání Hospodářského výboru se uskutečnilo 3.září 2014. V zápisu (.pdf, str. 5) se píše, že:

„Podstatou návrhu posl. Pflégera je, obdobně jako je tomu u návrhu posl. Urbana, taková úprava, kdy by podnikatel byl povinen informovat účastníka o možnosti ukončení smlouvy bez postihu a možnosti ukončení této smlouvy pouze v případě změny podstatných náležitostí smlouvy vedoucích ke zhoršení postavení účastníka.“

V této změně poslance Pflégera jsou pak uvedena slovní spojení „podstatná změna“ a „zhoršení postavení účastníka”. Podstatné změny nejsou nikterak specifikovány, skutečně tedy záleží na rozhodnutí operátora. Poslanec Pfléger pro Českou televizi (pořad 168 hodin) v září 2016 uvedl (čas 5:15):

„Bylo to na popud asociace provozovatelů komunikačních služeb, který měli v tý době výhrady k současnému zákonu a připravili tento pozměňovací návrh.“

Sněmovní tisk 135/3 (.pdf) po zapracování návrhů zní:

„Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti je povinen nejméně 1 měsíc před nabytím účinnosti změny smlouvy uveřejnit informaci o této změně v každé své provozovně a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zároveň je podnikatel povinen informovat účastníka o uveřejnění. Pokud se jedná o podstatnou změnu smlouvy vedoucí ke zhoršení postavení účastníka, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka, jehož smlouva obsahuje ustanovení o úhradě v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti změny, a to bez této úhrady, jestliže nové podmínky nebude účastník akceptovat. Informaci je podnikatel povinen poskytnout účastníkovi způsobem, který si účastník zvolil pro zasílání vyúčtování. Právo ukončit smlouvu podle tohoto ustanovení nevzniká, pokud dojde ke změně smlouvy na základě změny právní úpravy nebo v případě změny smlouvy podle odstavce 5.“.

Tento Pflégererův pozměňovací návrh pak skutečně prošel Poslaneckou sněmovnou, Senát schválil návrh ve znění, ve kterém k němu doputoval a v platném právním rámci je tedy to, co protlačil poslanec ANO.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Pravdou sice je, že došlo k oslabení a ztížení práv zákazníků a že návrh v tomto duchu podával Milan Urban z ČSSD. Nicméně ten během projednávání svůj návrh stáhl a reálně tak prošlo toto opatření díky předloze od poslance Babišova hnutí ANO.

ČSSD v hlasování o návrhu zákona o rozpočtové zodpovědnosti nehlasovala proti, jak tvrdí Babiš, ale pouze se zdržela hlasování. Není pravdou ani to, že pravicové strany hlasovaly s ANO. TOP 09 se stejně jako ČSSD hlasování zdržela.

Zákon o rozpočtové odpovědnosti (sněmovní tisk č. 411) zavádí tzv. Národní rozpočtovou radu - nezávislý odborný orgán, který působí v oblasti fiskální a rozpočtové politiky, sleduje vývoj hospodaření sektoru veřejných institucí a dodržování pravidel rozpočtové odpovědnosti a hodnotí je.

Zároveň zavádí povinnost přijmout určitá opatření v okamžiku, kdy dluh veřejných institucí dosáhne 55 % HDP (podle tzv. maastrichtských kritérií je pro vstup do eurozóny udržitelná hranice 60 % HDP). Další postup pak upravuje samostatný zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti (sněmovní tisk č. 412).

Návrh schválila vláda v únoru 2015 - podpořilo (.doc) jej všech 15 přítomných členů vlády. Ve sněmovně byl však zákon zamítnut ve třetím čtení. V hlasování návrh podpořili poslanci hnutí ANO, ODS, KDU-ČSL, Úsvit i většina nezařazených poslanců. Poslanci vládní ČSSD se zdrželi, stejně jako opoziční TOP 09. Postoj sociálních demokratů shrnul poslanec Votava:

„... v rozpočtovém výboru byl prohlasován pozměňovací návrh Občanské demokratické strany, který do ústavního zákona dává další parametry té dluhové brzdy. Ona ta výše dluhové brzdy už v ústavním zákonu je, ale rozšiřuje to i o ten soubor opatření, která je povinna udělat vláda, a tak dále.

Náš názor je ten, že tyto parametry do ústavního zákona prostě nepatří. Ústavní zákon má být obecný a parametry patří do běžného zákona. A tím běžným zákonem jsou pravidla o rozpočtové odpovědnosti. Má to i praktický důvod. Samozřejmě my jsme povinni implementovat evropské předpisy, i co se týká fiskální politiky. A např. fiscal compact se bude znovu projednávat v roce 2018, budou se možná měnit některé parametry. Pak samozřejmě, pokud se přijmou takto natvrdo ta opatření v ústavním zákoně, pak je samozřejmě těžko implementovat evropské předpisy, evropské směrnice, evropskou legislativu. Takže to je i jeden z důvodů. Ale znovu říkám, do ústavního zákona patří pouze obecné principy, ne to rozšíření, tak jak to navrhuje Občanská demokratická strana.

Pokud neprojde ten pozměňovací návrh Občanské demokratické strany, tak my samozřejmě podpoříme ústavní návrh, tak jak jej vláda dala do Poslanecké sněmovny, tak jak jej schválila vláda. Pokud ovšem projde ten pozměňovací návrh Občanské demokratické strany, pak tuto ústavu, tento ústavní zákon podpořit nemůžeme.“

Poslanci ČSSD tedy odmítli návrh podpořit, protože schválený pozměňovací návrh ODS přesouvá definici některých opatření z prováděcího zákona přímo do vlastního ústavního zákona. Nehlasovali však proti zákonu, pouze se zdrželi hlasování a ve sněmovně se pak již nepodařilo získat 120 hlasů nutných pro schválení ústavního zákona, přestože jej podpořili i opoziční poslanci.

Dodejme, že zdržení se v tomto případě mělo stejnou váhu, jako kdyby poslanci ČSSD hlasovali aktivně proti. Nicméně návrh nepodpořila ani pravicová TOP 09, jak Babiš uvádí, a výrok je tak hodnocen jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Radim Jančura přestal hnutí ANO podporovat nikoliv kvůli Českým drahám, ale proto, že podle něj Andrej Babiš jako ministr financí zbytečně rozhazuje peníze.

Radim Jančura v roce 2013 hnutí ANO oficiálně podpořil. V březnu 2016 však uvedl, že ztratil důvěru v ministra Babiše jako politika. „Co se týče Čapího hnízda, v tomto důvěru neztratil. Ztratil jsem ale v něj důvěru jako v politika, který má ambici naši zemi změnit. Je nedůrazný a nemá vizi. Vybere na daních sice víc peněz, ale stejné množství zbytečně rozhází,“ vysvětlil Jančura.

Ve vyjádření pro server Podnikatel.cz se Radim Jančura v březnu 2016 také ohradil proti tomu, že by útočil na ministra Babiše a ministra Ťoka kvůli Českým drahám.

V červnu 2016 pak pro Aktuálně.cz promluvil o svém vztahu k předsedovi hnutí ANO Andreji Babišovi: „Když vstupoval do politiky, podpořil jsem ho. Pak jsme se trochu chytli a pohádali kvůli vybírání daní a rozhazování peněz. Teď si někdo proto může myslet, že to (oblepení autobusů portrétem ministra Chovance v reakci na reorganizaci policie – pozn. Demagog.cz) dělám pro něj, ale to není pravda. Sice jsem rád, že Babiš v politice je, už ho ale nepodporuji, což se však může změnit,“ uvedl Radim Jančura.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Mládek jednak Babiše v DVTV sprostě neurážel, druhak pak na svém oficiálním facebookovém profilu Mládka označil 14. října za „politického parazita“.

Jako začátek označuje Babiš vyjádření ministra Mládka na tiskové konferenci po jednání vlády z 12. října, kdy slovy „ono to platilo nejenom dneska, kdykoliv není přítomen pan vicepremiér, tak to všechno tak nějak jde harmoničtěji“ doplnil Pavla Bělobrádka, nepřímo hovořícího o dělné a harmonické atmosféře bez pana Babiše.

Téhož dne se ministr Mládek zúčastnil senátního duelu s Jaroslavem Větrovským v DVTV. Při té příležitosti uvedl následující: „Hnutí ANO není žádné demokratické hnutí. Jeho majitel to řekl pro deník Financial Times. Řekl, že on je hnutí ANO a všichni členové v zásadě jsou podrobeni tuhé disciplíně (…) Chodím na vládu, jsou tam ministři za hnutí ANO, potkávám je a vidím, jak to funguje. Řada těch lidí není schopna rozhodnout důležité věci, dokud nemají posvěcení alespoň smskou od pana Babiše. A koneckonců kdybyste si přečetl rozhovor pana Babiše pro Financial Times, tak on to tam sám říká.“ Dodal, že řada členů hnutí ANO není schopna rozhodnout důležité věci bez posvěcení od Andreje Babiše. Dodejme, že tento výrok jsme ověřovali a vyhodnotili jako nepravdivý.

Andrej Babiš pak 14. října krátce před začátkem druhého kola senátních voleb označil Jana Mládka ve svém facebookovém příspěvku za parazita. „Přátelé, teď jde o všechno. Hodina vašeho času rozhodne. Už dnes je druhé kolo senátních voleb. A rozhoduje se mezi naším Jardou Větrovským a jedním z typických kariérních politiků ČSSD: politickým parazitem Janem Mládkem. Asi nemusím říkat, koho bych doporučil a koho vůbec ne.“

Ministr Babiš korektně popisuje to, že se během jeho působení ve funkci snížil státní dluh a že se podařilo uspořit na obsluze státního dluhu. Tato úspora však nesměřuje plně na platy učitelů a rozpočet je nadále plánován jako schodkový. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

Při pohledu na pokladní plnění za letošní rok můžeme dát Andreji Babišovi za pravdu v tom, že rozpočet je v přebytku - ke konci října 2016 byl přebytek 98,34 miliardy korun. I přesto je ale rozpočet pro příští rok naplánován opět jako schodkový, konkrétně s deficitem 60 miliard.

Výše státního dluhu byla podle informací ministerstva financí na konci třetího čtvrtletí letošního roku 1660,1 miliardy. Jedná se o pokles od počátku roku i oproti začátku funkčního období Andreje Babiše. Na konci roku 2013, tedy krátce před nástupem současné vlády, byl státní dluh 1683,3 miliardy korun.

Oproti minulému roku se snížily i náklady na obsluhu státního dluhu (položka Úroky a ost. finanční výdaje kap. Státní dluh). Zatímco za prvních 10 měsíců loňského roku činily tyto náklady 49,08 miliard, v letošním roce se zatím jedná o 38,27 miliard, tj. o 10,81 miliard méně. Na správě dluhu se šetří i oproti rozpočtu, výdaje jsou zatím o 8,76 miliard nižší, než bylo rozpočtováno.

Z veřejných zdrojů se však nepodařilo potvrdit, zda tyto ušetřené peníze budou skutečně směřovat na platy učitelů. Podle tiskové zprávy vlády z července 2016, kdy se schválilo navýšení platů učitelů již od září 2016, mělo na toto navýšení směřovat 2,5 miliardy korun, nikoliv 11 miliard.

Ministr Babiš obvinil své koaliční partnery z porušení koaliční smlouvy, protože byl přehlasován ve dvojici hlasování o rozpočtu pro vědu a výzkum a o zvýšení plateb za státní pojištěnce. K porušení koaliční smlouvy však nedošlo, a to z následujících důvodů.

V koaliční smlouvě je v kapitole„Principy koaliční spolupráce“ pod bodem č. 6 uvedeno: „Smluvní strany se zavazují, že vládní návrhy zákonů, a to: o státním rozpočtu, o daních a poplatcích, včetně zákonů na podporu jejich správy,…, budou předloženy výlučně jako koaličně dohodnuté ve smyslu bodu 5.“ V tom se píše: „Za koaličně dohodnutý se má takový vládní návrh, resp. Takové usnesení vlády, které podpoří alespoň polovina z přítomných ministrů z každé koaliční strany.“(.pdf, str. 31)

Hlasování o rozpočtu na vědu a výzkum, který je součástí státního rozpočtu, bylo dílčím hlasováním, které vláda zadala následně Babišovi k zapracování do státního rozpočtu. Nešlo tedy o vládní návrh zákona, kde by podle smlouvy byla požadována uvedená většina přítomných ministrů. Smlouva proto porušena spíše nebyla, byť jde spíše o spor mezi partnery ve vládě.

Podle ČSSD a KDU-ČSL k porušení koaliční smlouvy nedošlo, protože to, co vláda projednávala, nespadalo do žádné kategorie uvedené v koaliční smlouvě. Předseda rozpočtového výboru sněmovny Václav Votava (ČSSD) upozornil, že se nejednalo o hlasování konečného návrhu státního rozpočtu.

Finální hlasování o návrhu zákona o státním rozpočtu na vládě skutečně již proběhlo konsenzuálně a podle koaliční smlouvy. Vláda se na rozpočtu shodla (.doc - bod 7) 21. září 2016. Pro návrh hlasovalo 14 členů vlády a 1 se zdržel. Zde tedy byla koaliční smlouva dodržena.

Ministr Babiš dále tvrdí, že o státním rozpočtu se hlasuje většinou ministrů z každé strany. To ale není pravda, protože v koaliční smlouvě stojí: „... alespoň polovina z přítomných ministrů z každé koaliční strany.“

Uveďme tuto záměnu na příkladu. Hnutí ANO má 6 členů ve vládě, tedy podle Babišova prohlášení by bylo potřeba, aby vždy alespoň 4 hlasovali pro návrhy. Podle dohody mezi vládními stranami je to ovšem tak, že je potřeba většina přítomných - to tedy mohou být i 2 členové vlády.

Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý. Nedošlo k porušení koaliční smlouvy a ministr Babiš navíc nesprávně líčí způsob hlasování uvedený v bodě 5 koaliční smlouvy.

Dalajláma získal Nobelovu cenu míru 10. prosince 1989 v Oslu. Cenu mu však předala Nobelova komise, nikoli norská vláda, jak tvrdí ministr Babiš. Při návštěvě 14. dalajlámy v Norsku v roce 2014 pak místní vláda oficiální setkání skutečně odmítla. Důvodem byla snaha nezhoršit vztahy mezi Norskem a Čínou, které byly v té době napjaté.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože Nobelovu cenu míru dalajlámovi nepředala norská vláda, ale Nobelova komise. Ta se skládá z pěti členů, které volí norský parlament. Dříve se Nobelova komise skládala zejména ze členů parlamentu a vlády. Norský parlament ale v roce 1937 rozhodl, že členové vlády nesmí být do komise zvoleni. Od roku 1977 nesmí v komisi zasednout ani poslanci ve funkčním období. Tvoří ji zejména bývalí poslanci a lidé s politickými zkušenostmi.