Andrej Babiš

Premiér Babiš uvádí částku 52 miliard v kontextu odměn a platů zdravotníků. Pro lepší pochopení kontextu výroku je nejprve nutné se stručně seznámit s tím, jak funguje financování českého zdravotnictví, kdo zdravotníkům vyplácí platy a mzdy a odkud tyto peníze přitékají.

Na financování zdravotnictví se podílejí (.pdf, str. 8) tři sektory. Jasně nejsilnějším je sektor veřejný, tedy zdravotní pojišťovny a státní, krajské i obecní rozpočty. Z veřejných peněz jde do zdravotnictví zhruba 83 %. Soukromý sektor, tedy například soukromé pojištění, závodní preventivní péče a neziskové organizace, pak tvoří jen 3,8 %. Posledním přispěvatelem jsou domácnosti, které do rozpočtu přinášejí cca 13,3 %. Zmiňme, že tato procenta vycházejí z čísel Českého statistického úřadu, přesněji z dokumentu Výsledky (.pdf) zdravotnických účtů ČR 2010–2019.

Klíčovým hráčem jsou v případě financování zdravotnictví zdravotní pojišťovny. Ty získávají od všech účastníků veřejného zdravotního pojištění peníze, z nichž pak proplácí poskytovatelům zdravotní péče jejich úkony. Platy a mzdy zdravotníků jsou tedy tvořeny především penězi od zdravotních pojišťoven.

Zdravotní pojištění nicméně neplatí jen pojištěnci (fyzické osoby), ale částečně také jejich zaměstnavatelé a v určitých případech stát. Ten platí (.pdf, str. 49) pojistné za tzv. státní pojištěnce, tedy za děti, studenty, osoby na mateřské či rodičovské dovolené, uchazeče o zaměstnání, důchodce apod.

Stát tedy výši platů zdravotníků v nemocnicích, které přímo nezřizuje, může ovlivnit především nastavením výše plateb za státní pojištěnce. V současné době pojistné za státního pojištěnce za kalendářní měsíc odpovídá 1 767 Kč. Celková částka, se kterou státní rozpočet na tento rok počítá, dosáhla výše 127,3 mld. Kč. Jedná se však jen o odhad. Na následujícím grafu můžeme vidět vývoj této celkové částky od roku 1993. Na příští rok byl schválen další nárůst, konkrétně o 200 Kč na osobu měsíčně, celkově pak o 14,35 mld. Kč.

Zdroj: 1993–2014 (.xlsx), 2015–2021.

Andrej Babiš zastává post premiéra ČR od prosince 2017. Jeho vláda tedy mohla ovlivnit až výši státních plateb za rok 2019, výši plateb v roce 2018 určila ještě vláda Bohuslava Sobotky. Mezi lety 2018 a 2021 došlo k celkovému zvýšení plateb za státní pojištěnce o 58,9 mld. Kč. Celkové výdaje systému veřejného zdravotního pojištění činí v roce 2021 zhruba 404 mld. Kč (.pdf, str 50). V roce 2018 tyto výdaje dosahovaly částky 298 mld. Kč (str. 50). Přibližně za polovinou z nárůstu výdajů tak stojí právě navýšení plateb státu. Kolik z celkových 58,9 mld. Kč ale šlo na navýšení platů a mezd zdravotníků a kolik na jiné výdaje, se nám bohužel nepodařilo ve veřejně dostupných zdrojích dohledat, a proto výrok Andreje Babiše hodnotíme jako neověřitelný.

Zmiňme, že vláda v roce 2021 vyhradila také 12,2 mld. Kč na odměny zdravotníkům a pracovníkům v sociálních službách. Obdobnou částku odměn vláda poskytla zdravotníkům také v minulém roce, tehdy šlo na odměny 11,5 mld. Kč.

Co se týče druhé části výroku, kde premiér Babiš tvrdí, že zdravotnictví nikdy nemělo tolik peněz jako za jeho vlády, jsou klíčové dva ukazatele. Prvním je výše zobrazený vývoj celkové výše plateb za státní zaměstnance, který skutečně dlouhodobě roste a v době současné vlády je nejvyšší v historii. Vláda Andreje Babiše také tuto částku navýšila relativně více než kterákoliv předchozí vláda.

Druhým ukazatelem jsou pak celkové výdaje na zdravotní péči, tedy celkový objem peněz, který různé subjekty (zejména ale zdravotní pojišťovny z peněz pojištěnců) vynaloží na zdravotní péči.

Český statistický úřad zveřejňuje výsledky zdravotnických účtů, jejich nejnovější analýza pochází z rozmezí roků 2010 až 2019 (.pdf) a vyplývá z ní stálý růst výdajů ve zdravotnictví, který je zachycen na grafu výše. V roce 2019 činila celková částka výdajů ve zdravotnictví 477 724 mil. Kč (.pdf, str. 8). Pro porovnání, v roce 2000 se jednalo o 146 835 mil. Kč (.pdf, str. 9). Z grafu je pak jasně vidět, že celkové výdaje na zdravotnictví byly v roce 2019 skutečně nejvyšší, a zjednodušeně řečeno tak bylo ve zdravotnictví nejvíce peněz. Vzhledem k navyšování plateb státu za státní pojištěnce lze předpokládat, že celkové výdaje jsou v současnosti ještě vyšší.

Andrej Babiš již několikrát hovořil o tom, že svůj plat posílá do Fondu pro rodiče samoživitele Nadace AGROFERT, ve které působí jako předseda správní rady. 

V roce 2014 uvedl, že na Fond jde celý jeho ministerský plat. V roce 2019, kdy už pobíral premiérský plat, se také zmínil: „Dělám zdarma, posílám peníze samoživitelkám (…).“ V následujícím roce v rozhovoru pro Blesk opět říkal (video, čas: 38:25–38:38): „A já samozřejmě, jak je známo, moje veškeré příjmy od vstupu do politiky posílám samoživitelkám, takže já neberu ani korunu od státu jako politik.“ 

Tvrzení premiéra Babiše potvrzují i informace uvedené na webu Fondu pro rodiče samoživitele: „Fond je financován z prostředků Nadace AGROFERT a platu pana Andreje Babiše, předsedy správní rady Nadace AGROFERT.“

Babišovy příjmy

Babišovy vedlejší příjmy v roce 2019 dosahovaly přes 114 milionů korun. Peníze mu přišly od firem spadajících do jeho svěřenského fondu, a to Agrofert (90,1 milionu) a Imoba (2,4 milionu). Další příjem tvořily peníze od lucemburské společnosti Sogelife (6,8 milionu), švýcarské Bank Vontobel (14,9 milionu). Od Hnutí ANO se mu dostalo 1 300 Kč a od Honebního společenstva Bžany 350 Kč.

Počátek politické kariéry Andreje Babiše můžeme datovat do roku 2013, kdy jeho hnutí ANO skončilo na 2. místě ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR a poté utvořilo koaliční vládu spolu s vítězem voleb ČSSD a KDU-ČSL. Od té doby vystřídal tyto funkce: poslanec, 1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí, premiér. Pro přehled uvádíme časová vymezení jeho politických funkcí:

• poslanec Poslanecké sněmovny PČR: 26. října 2013 – 26. října 2017, 21. října 2017 – dodnes
• 1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí v Sobotkově vládě: 29. ledna 2014 – 24. května 2017
• premiér: I. vláda Andreje Babiše 13. prosince 2017 – 27. června 2018, II. vláda Andreje Babiše 27. června 2018 – dodnes

Dále uvádíme základní hrubé měsíční platy ústavních činitelů (tedy bez dalších náhrad, např. za funkci v orgánech Sněmovny nebo na cestovní výdaje) v letech 2013–2020, tedy v době, kdy Andrej Babiš zastával/zastává nějakou politickou funkci (tučně jsou zvýrazněny ty platy, které se týkaly Andreje Babiše):

Jako poslanec Poslanecké sněmovny PČR (26. října 2013 – 26. října 2017, 21. října 2017 – dodnes)

• 2013 – 55 900 Kč
• 2014 – 55 900 Kč
• 2015 – 57 600 Kč
• 2016 – 65 700 Kč
• 2017 – 71 000 Kč
• 2018 – 75 800 Kč
• 2019 – 82 400 Kč
• 2020 – 90 800 Kč

Jako 1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí v Sobotkově vládě (29. ledna 2014 – 24. května 2017)

• 2014 – 128 900 Kč
• 2015 – 141 500 Kč
• 2016 – 151 500 Kč
• 2017 – 163 700 Kč

Jako premiér – I. vláda Andreje Babiše (13. prosince 2017 – 27. června 2018), II. vláda Andreje Babiše (27. června 2018 – dodnes)

• 2017 – 190 700 Kč
• 2018 – 203 600 Kč – 2,4 mil. Kč ročně
• 2019 – 221 200 Kč – 2,7 mil. Kč ročně
• 2020 – 243 800 Kč – 2,9 mil. Kč ročně

Platy politických činitelů jsou upraveny v zákoně č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. V § 39 tohoto zákona je uvedeno: „Členům vlády nenáleží příjmy z jiných funkcí a činností, s výjimkou správy vlastního majetku a vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké činnosti.“

Z tohoto zákona tedy vyplývá, že v případě zastávání funkce poslance a funkce člena vlády zároveň se jejich platy nekumulují, člen vlády může pobírat jenom ministerský (příp. premiérský) plat. Za svou činnost ve funkci řadového poslance odměny nemá. To lze vztáhnout i na téměř celou dobu politického působení Andreje Babiše, neboť v minulém i současném volebním období zastával a zastává funkci člena vlády (kromě období mezi říjnem 2013 a lednem 2014, než se zformovala vláda, a mezi květnem a prosincem 2017, kdy byl odvolán z funkce – v těchto mezičasech zastával funkci řadového poslance).

Byť nemůžeme posoudit, zda premiér Babiš žije z premiérského platu, nebo ze svých vedlejších příjmů, vzhledem k tomu, jak zanedbatelnou část jeho celkových příjmů premiérský plat tvoří, lze předpokládat, že pro něj příjem z premiérské funkce není nepostradatelný. Zaměřme se však na to, zda všechny své „politické“ příjmy opravdu posílá Fondu pro rodiče samoživitele.

Příspěvky samoživitelům

Od založení Fondu pro rodiče samoživitele v roce 2013 Andrej Babiš pravidelně posílá peníze, a to:

• 2013 (str. 27) – 138 000 Kč
• 2014 (str. 26) – 1 123 000 Kč
• 2015 (str. 18) – není uveden přesný seznam, pouze že „Nadace AGROFERT obdržela na podporu své činnosti v roce 2015 dary v celkové výši 9.674.581 Kč“
• 2016 (str. 60) – 1 503 000 Kč
• 2017 (str. 55) – 25 261 000 Kč (z toho „Nadace AGROFERT obdržela od pana Andreje Babiše dar z Výzvy 52 milionů ve výši 24.339.112 Kč“. Jedná se o částku, kterou premiér Babiš převedl z transparentního účtu Výzvy 52 milionů den před vyhlášením voleb do PS PČR, jinak by mohly být započítávány do nákladů na předvolební kampaň. 52 milionů Kč je částka odpovídající sumě, kterou nezaplatil na daních za korunové dluhopisy Agrofertu za rok 2017, premiér se rozhodl tuto sumu poslat na dobročinné účely – více o kauze korunových dluhopisů zde)
• 2018 (str. 45) – 1 964 000 Kč
• 2019 (str. 41) – 2 491 000 Kč

Jelikož nemáme z veřejně dostupných dat možnost vypočítat přesné částky čistého platu, který premiér Babiš pobírá a pobíral, nemůžeme porovnat a nezávisle tak potvrdit, zda se jeho příjmy za politické funkce rovnají darovaným finančním částkám Nadaci AGROFERT. Proto musíme tento výrok hodnotit jako neověřitelný.

Premiér Andrej Babiš v důsledku špatné epidemické situace i nedostatku vakcín požádal kolem 20. února Evropskou unii o poskytnutí aktuálně nevyužívaných vakcín ze společných nákupů. Podle zdrojů Hospodářských novin se předseda vlády v této záležitosti obrátil přímo na šéfku Evropské komise Ursulu von der Leyenovou.

Evropská unie se tedy teď zabývá žádostí České republiky o dočasné poskytnutí vakcín nad množství, které má Česko přidělené v rámci společné unijní distribuce očkovacích látek. Podle vyjádření mluvčího Komise pro ČTK členské státy EU ve zvláště složité situaci mohou požádat o poskytnutí více dávek s tím, že stejné množství později ostatním státům vrátí. Posouzení má na starosti výbor složený ze zástupců všech unijních zemí.

Informace o tom, kolik dávek šéfka Evropské komise přislíbila premiérovi, nebo o tom, že by poskytnutí vakcín blokovaly některé země, se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo najít.

Nicméně dne 3. března, tedy 4. den po ověřované diskuzi, Hospodářské noviny informovaly, že by měly státy EU přenechat Česku přednostně 100 000 dávek vakcíny Pfizer/BioNTech na úkor zemí, které s pandemií bojují úspěšněji. Andrej Babiš o tom také informoval na Twitteru a poděkoval Evropské komisi, její šéfce Ursule von der Leyenové i členským státům. Podle něj by měly dávky dorazit do České republiky příští týden.

Doplňme, že Česko už využilo i možnost obrátit se na jiné státy, např. do Česka dorazilo 5 000 dávek vakcín z Izraele od společnosti Moderna. Francie přislíbila 100 000 dávek vakcíny od firem Pfizer/BioNTech a spolkové země Sasko, Bavorsko a Durynsko nabídly pomoc v podobě darování 15 000 dávek vakcín AstraZeneca.

Premiér Babiš v rozhovoru uvedl, že 65 zemí světa „chce“ ruskou vakcínu. Pokud slovo „chce“ budeme interpretovat tak, že Sputnik V oficiálně schválilo, vyjde nám k datu ověřovaného rozhovoru výsledný součet 38 států, z toho Maďarsko je jedinou zemí v rámci EU, která schválila ruskou vakcínu a již s ní začala očkovat své obyvatelstvo. Ze zemí ležících v Evropě, které ovšem nejsou součástí EU, pak Sputnik V schválila Černá Hora, Srbsko, Republika srbská v Bosně a Hercegovině a San Marino.

Oficiální web Sputniku V uvádí v tiskové zprávě z 25. února výčet 37 států, v nichž byla tato vakcína schválena. Těmi jsou Rusko, Bělorusko, Argentina, Bolívie, Alžírsko, Palestina, Venezuela, Paraguay, Turkmenistán, Maďarsko, Černá Hora, Srbsko, San Marino, SAE, Írán, Guinea, Tunisko, Arménie, Mexiko, Nikaragua, Republika srbská v Bosně a Hercegovině, Libanon, Myanmar, Pákistán, Mongolsko, Bahrajn, Svatý Vincenc a Grenadiny, Kazachstán, Uzbekistán, Gabon, Ghana, Sýrie, Kyrgyzstán, Guyana, Egypt, Honduras a Guatemala. Dle informací z 27. února Sputnik V schválilo i Moldavsko, dohromady se tak ke dni rozhovoru jednalo o 38 zemí světa.

Na začátku března, tedy až po výroku premiéra Babiše, použití ruské vakcíny schválily Slovensko, Angola, Kongo, Džibutsko, Srí Lanka, Laos či Irák.

Pokud bychom slovo „chce“ interpretovali tak, že představitelé daných států vyjádřili zájem o získání ruské vakcíny, bude celkový počet států ještě vyšší.

Souhlas s použitím ruské vakcíny za určitých podmínek dříve vyjádřili představitelé unijních zemí jako je Chorvatsko, Německo, Rakousko, Španělsko a představitelé České republiky či Slovenska. Uveďme, že v případě Slovenska jednání tamního premiéra Igora Matoviče vyústilo ve vládní krizi a koaliční partneři vlády probírají, zdali ve vládě zůstat.

Jelikož se nám však nepodařilo jasně stanovit, kolik států se vyslovilo alespoň neoficiálně pro ruskou vakcínu a zda počet dosahuje premiérem uváděných 65, hodnotíme tento výrok jako neověřitelný.

Ačkoliv Andrej Babiš ve videu použil slovo „rozpočet“, nemyslel tím běžný rozpočet EU, ale víceletý finanční rámec EU. To vyplývá z předchozích 2 vět, kde zmiňuje, že EU dělá rozpočet na 7 let. Zamýšlel tím víceletý finanční rámec, neboť ten se skutečně sestavuje na alespoň 5leté období. „Víceletý finanční rámec představuje dlouhodobý rozpočet EU. Stanoví limity pro výdaje EU – celkově i pro různé oblasti činnosti – na období nejméně pěti let. Poslední víceleté finanční rámce obvykle pokrývaly období sedmi let.”

Ve čl. 312 SFEU odst. 3 (.pdf, str. 136), kde je víceletý finanční rámec definovaný, stojí, že „Finanční rámec stanoví výši ročních stropů prostředků na závazky podle kategorie výdajů a ročních stropů prostředků na platby. Kategorie výdajů, kterých je omezený počet, odpovídají hlavním oblastem činnosti Unie.” Víceletý finanční rámec se tak zasluhuje o to, aby byly výdaje EU na budoucí období předvídatelné a aby se v nadcházející době přiměřeně naplňovaly priority Unie.

Víceletý finanční rámec je přijímán ve formě meziinstitucionální dohody, resp. nařízení (viz čl. 312 odst. 2 SFEU), tedy dohodou mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou EU. Poté co Komise předloží návrh finančního rámce, Rada EU jednohlasně rozhodne o jednotlivých výdajích a příjmech. Následně musí vyjádřit souhlas také většina poslanců parlamentu.

Smlouva o fungování EU bližší ustanovení o sestavování víceletého finančního rámce bohužel neobsahuje. Zajímavý však může být čl. 314 SFEU, který se však týká sestavování ročního rozpočtu. Dle prvního odstavce tohoto článku platí, že:

„Každý orgán s výjimkou Evropské centrální banky sestaví před 1. červencem předběžný odhad svých výdajů na příští rozpočtový rok. Komise shrne tyto odhady do návrhu rozpočtu, jenž může obsahovat odlišné odhady. Návrh rozpočtu zahrnuje odhad příjmů a odhad výdajů.“

Na první pohled by se mohlo zdát, že se při přípravách rozpočtu nejdříve skutečně sestavují výdaje, je však nutné upozornit, že jak plyne z daného ustanovení, výslednou podobu unijního rozpočtu sestavuje Komise, pro kterou jsou navrhované výdaje jednotlivých institucí pouhým doporučením. Nic jí tedy nebrání v tom, aby v praxi nejdříve sestavila příjmovou a až poté výdajovou stranu rozpočtu.

V případě např. České republiky pak sestavování rozpočtu upravuje zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. I ten však udává jen spíše rámec, při kterém se má při sestavování rozpočtu vláda, resp. Ministerstvo financí, pohybovat, a otázku, zda nejdříve sestavit příjmy nebo výdaje, tak neřeší.

Bohužel se nám nepodařilo konkrétně zjistit, zdali vytváření dlouhodobého rozpočtu EU, neboli víceletého finančního rámce, probíhá tak, jak říká Andrej Babiš. Nelze tak potvrdit, ani vyvrátit, že je víceletý finanční rámec vytvářen nejdříve výdaji, a posléze příjmy. Stejně tak jsme bohužel nedohledali informace, jak v praxi probíhá sestavování státních a jiných rozpočtů, tedy zda by mohla být EU se svým postupem skutečně unikátní.

Andrej Babiš tímto výrokem reagoval na dotaz (40. minuta) moderátora, zdali souhlasí se zmrazením platů politiků v době současné koronavirové krize, kdy se spousta lidí ocitla v situaci, kdy nemohou chodit do práce, a jejich náhrada mzdy tak činí pouze 60 % jejich průměrného výdělku (viz o právech zaměstnanců během epidemie koronaviru na webu MPSV). Premiér Babiš odpověděl, že by byl pro, kdyby poslanci a senátoři například půlku svého platu poslali na nějakou charitu, ale takovýto návrh nechce sám předkládat.

Počátek politické kariéry Andreje Babiše můžeme datovat do roku 2013, kdy jeho hnutí ANO skončilo na 2. místě ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR a poté utvořilo koaliční vládu spolu s vítězem voleb ČSSD a KDU-ČSL. Od té doby vystřídal tyto funkce: poslanec, 1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí, premiér. Pro přehled uvádíme časová vymezení jeho politických funkcí:

• poslanec Poslanecké sněmovny PČR: 26. října 2013 – 26. října 2017, 21. října 2017 – dodnes
• 1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí v Sobotkově vládě: 29. ledna 2014 – 24. května 2017
• premiér: I. vláda Andreje Babiše 13. prosince 2017 – 27. června 2018, II. vláda Andreje Babiše 27. června 2018 – dodnes

Dále uvádíme základní hrubé měsíční platy ústavních činitelů (tedy bez dalších náhrad, např. za funkci v orgánech Sněmovny nebo na cestovní výdaje) v letech 2013–2020, tedy v době, kdy Andrej Babiš zastával/zastává nějakou politickou funkci:

Jako poslanec Poslanecké sněmovny PČR (26. října 2013 – 26. října 2017, 21. října 2017 – dodnes)

• 2013 – 55 900 Kč
• 2014 – 55 900 Kč
• 2015 – 57 600 Kč
• 2016 – 65 700 Kč
• 2017 – 71 000 Kč
• 2018 – 75 800 Kč
• 2019 – 82 400 Kč
• 2020 – 90 800 Kč

Jako 1. místopředseda vlády pro ekonomiku a ministr financí v Sobotkově vládě (29. ledna 2014 – 24. května 2017)

• 2014 – 128 900 Kč
• 2015 – 141 500 Kč
• 2016 – 151 500 Kč
• 2017 – 163 700 Kč

Jako premiér – I. vláda Andreje Babiše (13. prosince 2017 – 27. června 2018), II. vláda Andreje Babiše (27. června 2018 – dodnes)

• 2017 – 190 700 Kč
• 2018 – 203 600 Kč
• 2019 – 221 200 Kč
• 2020 – 243 800 Kč

Platy politických činitelů jsou upraveny v zákoně č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. V § 39 tohoto zákona je uvedeno: „Členům vlády nenáleží příjmy z jiných funkcí a činností, s výjimkou správy vlastního majetku a vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké činnosti.“

Z tohoto zákona tedy vyplývá, že v případě zastávání funkce poslance a funkce člena vlády zároveň se jejich platy nekumulují, člen vlády může pobírat jenom ministerský (příp. premiérský) plat. Za svou činnost ve funkci řadového poslance odměny nemá. To lze vztáhnout i na téměř celou dobu politického působení Andreje Babiše, neboť v minulém i současném volebním období zastával a zastává funkci člena vlády (kromě období mezi říjnem 2013 a lednem 2014, než se zformovala vláda, a mezi květnem a prosincem 2017, kdy byl odvolán z funkce – v těchto mezičasech zastával funkci řadového poslance).

Andrej Babiš však opakovaně prohlašuje, že svůj plat nepobírá. Například v roce 2014 uvedl, že celý svůj ministerský plat posílá Fondu pro rodiče samoživitele, což je projekt Nadace AGROFERT: „Na Fond pro rodiče samoživitele Nadace AGROFERT jde celý můj ministerský plat.“

O financování Fondu ze svého platu se zmínil i v roce 2019 (nyní už jde o plat premiérský): „Dělám zdarma, posílám peníze samoživitelkám (…).“

Ve stejném rozhovoru (čas 38:30–38:38), ze kterého pochází námi analyzovaný výrok, premiér Babiš řekl: „A já samozřejmě, jak je známo, moje veškeré příjmy od vstupu do politiky posílám samoživitelkám, takže já neberu ani korunu od státu jako politik.“ 

Tvrzení premiéra Babiše podporují i informace uvedené na webu Fondu pro rodiče samoživitele: „Fond je financován z prostředků Nadace AGROFERT a platu pana Andreje Babiše, předsedy správní rady Nadace AGROFERT.“

Další informace na webu Fondu se zároveň shodují se začátkem politické kariéry Andreje Babiše, tedy s říjnem 2013: „Fond na podporu rodičů-samoživitelů v nouzi byl odstartován v říjnu 2013 s cílem nabídnout pomoc skupině obyvatel nejvíce ohrožené chudobou.“

Příspěvky Nadaci AGROFERT jsou pravidelně zveřejňovány v jejich výročních zprávách, v seznamu přijatých finančních darů figuruje i jméno Andreje Babiše. Pro přehled tedy uvádíme částky, které dle zveřejněných údajů Nadaci AGROFERT věnoval právě premiér Babiš:

• 2013 (str. 27) – 138 000 Kč
• 2014 (str. 26) – 1 123 000 Kč
• 2015 (str. 18) – není uveden přesný seznam, pouze že „Nadace AGROFERT obdržela na podporu své činnosti v roce 2015 dary v celkové výši 9.674.581,- Kč“
• 2016 (str. 60) – 1 503 000 Kč
• 2017 (str. 55) – 25 261 000 Kč (z toho „Nadace AGROFERT obdržela od pana Andreje Babiše dar z Výzvy 52 milionů ve výši 24.339.112,-Kč“. Jedná se o částku, kterou premiér Babiš převedl z transparentního účtu Výzvy 52 milionů den před vyhlášením voleb do PS PČR, jinak by mohly být započítávány do nákladů na předvolební kampaň. 52 milionů Kč je částka odpovídající sumě, kterou nezaplatil na daních za korunové dluhopisy Agrofertu za rok 2017, premiér se rozhodl tuto sumu poslat na dobročinné účely – více o kauze korunových dluhopisů zde)
• 2018 (str. 45) – 1 964 000 Kč

Andrej Babiš není první politik, který se svého platu, podle svých slov, vzdal. Senátor za SPO František Čuba se rozhodl svůj senátorský plat posílat Studijnímu fondu Iva Valenty, neboť ze zdravotních důvodů nemohl řádně vykonávat svou funkci. Někteří senátoři jej za to kritizovali a vyzývali spíše k rezignaci (rezignoval v únoru 2018). Dalším politikem je již zmiňovaný Ivo Valenta (nestraník za Stranu soukromníků), který dle svého vyjádření a informací na webu do tohoto Fondu taktéž přispívá celým svým senátorským platem.

Jelikož nemáme z veřejně dostupných dat možnost vypočítat přesné částky čistého platu, který premiér Babiš pobírá a pobíral, nemůžeme porovnat a nezávisle tak potvrdit, zda se jeho příjmy za politické funkce rovnají darovaným finančním částkám Nadaci AGROFERT. Za rok 2015 navíc není ve výroční zprávě Nadace upřesněno, jakou částkou premiér přispěl. Proto musíme tento výrok hodnotit jako neověřitelný.

Česká republika má jako člen NATO závazek ke kolektivní obraně na základě 5. článku Washingtonské smlouvy.

Pro plnění svých základních úkolů, tj. zejména pro případné vedení operací, potřebuje Severoatlantická aliance odpovídající škálu schopností. Odpověď na otázku, které schopnosti to jsou a v jakém množství jsou zapotřebí, poskytuje tzv. proces obranného plánování NATO (NDPP – NATO Defence Planning Process).

Tento proces pak určí cíle a požadavky schopností pro jednotlivé členské země na dané období, které jsou pak schváleny Severoatlantickou radou. Přijetím se členské země a jejich vlády zavazují zapracovat požadavky do svých strategických obranných dokumentů.

V případě České republiky a jejích aktuálních strategických dokumentů – Obranná strategie 2017 (pdf., str. 12), Dlouhodobý výhled pro obranu 2035 (pdf., str. 7) a Koncepce výstavby Armády ČR 2030 (pdf., str. 17) – pak všechny reflektují závazek vytvoření a poskytnutí jedné mechanizované brigády těžkého typu pro účel kolektivní obrany dle článku 5 Washingtonské smlouvy.

V rámci Armády ČR se počítá s přezbrojením 7. mechanizované brigády do stavu schopného plnění výše zmíněného závazku vůči NATO.

Samotná 7. mechanizovaná brigáda je v současnosti tvořena třemi mechanizovanými prapory a jedním praporem tankovým. V rámci modernizace se počítá s celkovou výměnou zastaralých vozidel pěchoty u všech třech mechanizovaných praporů (56 vozidel na prapor) s celkovým počtem 210 kusů. Ku příkladu 71. mechanizovaný prapor bude jen pro bojovou část potřebovat minimálně 36 vozidel (pokud dojde k přijetí konceptu čtyř – 4 vozidla na bojovou mechanizovanou četu). Samozřejmostí je počítat i s dalšími vozidly pro velitelské a další role.

U tankového praporu by mělo dojít k modernizaci všech jeho 33 kusů tanku T-72 M4CZ (27 bojových, 3 velitelských a 3 vyprošťovacích). Pokud jde o další detaily v počtech techniky a mužstva, jsou údaje neověřitelné.

Plných operačních schopností by měla 7. mechanizovaná brigáda dosáhnout do konce roku 2025. V roce 2020 resort obrany tedy plánuje nakoupit 210 pásových bojových vozidel pěchoty za více než 50 mld. Kč a modernizovat 33 kusů tanků T-72 za 1,8 mld. Kč.

Do roku 2025 Ministerstvo obrany nakoupí 52 nových děl za 4 miliardy korun a počítá se také s nákupem 60 kusů nových samohybných minometů za 7,5 miliardy Kč.

„Splníme tak závazky v NATO, ke kterým jsme se historicky zavázali. Budeme mít perfektně vybavenou a vycvičenou těžkou brigádu, v našem slangu jí říkáme nejtěžší klacek,“ řekl nový velitel pozemních sil brigádní generál Josef Kopecký.

Že měl Alois Rašín, autor Prvního zákona československého státu a první československý ministr financí, zájem o vzdělanost a národní cítění, dokládá replika Aloise Rašína z nového dvoudílného filmu Rašín od Jiřího Svobody. V čase 36:42 zde postava Aloise Rašína pronesla: „Jsme malá země, až se zbavíme Rakouska-Uherska, budeme potřebovat muže i ženy. Vzdělané, sebevědomé a úspěšné lidi (...).“ Zda ale Alois Rašín podobný výrok pronesl i ve skutečnosti, se nám bohužel nepodařilo ověřit.

Je však pravdou, že Rašín zdůrazňoval důležitost vzdělání, jakožto nezbytného prostředku národní emancipace. Zároveň byl i členem Československé národní demokracie, která podporovala rozvoj vzdělanosti (.pdf, str. 10). Karel Hoch ve své knize Alois Rašín – jeho život, dílo a doba o Rašínových postojích uvádí (.pdf, str. 82–83):

„A tím více je tu nadějí, čím více nových dorůstajících reserv, čím více mužů vzdělaných a čestných, kteří touží sloužiti věci národní, čím více uvědomení mas, čím více kultury duchovní i hmotné, jíž nelze upírati ani politického uplatnění. Oficiální Rakousko je silné, ale ne tolik, aby mohlo trvale vzdorovati národu, jenž se bude mocně a opravdově domáhati věcí spravedlivých (...)“

Statistiky týkající se snahy státu o obnovu rybníků a dalších článků naší vodohospodářské soustavy jsou pravidelně vydávány na portálu Ministerstva zemědělství, eagri.cz. Dokumenty s názvem Modrá zpráva (Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky) jsou však k dispozici jen do roku 2017 (informace za roky od nástupu Andreje Babiše do funkce premiéra tak nejsou k dispozici). Nedostatek aktuálních a spolehlivých informací tak neumožňuje výrok Andreje Babiše ověřit.

Některá starší fakta (zpráva za rok 2017, .pdf, str. 77), však umožňují udělat si představu o stavu soustavy rybníků v ČR. V současnosti je v republice okolo 24 tisíc rybníků, přičemž celková plocha rybníků se mezi lety 2008 a 2017 zvýšila z 52 029 ha na 53 052 ha. V neposlední řadě je nutné zmínit vládní program 129 282 (Podpora výstavby, obnovy, rekonstrukce a odbahnění rybníků a vodních nádrží). Podle informací Ministerstva zemědělství (zpráva za rok 2017, .pdf, str. 86) byla v roce 2017 v tomto programu poskytnuta finanční pomoc 10 projektům.

Veřejně dostupné podklady k vládním jednáním nikde jmenovitě neuvádějí účast členů vlády. Ve sledovaných třech posledních jednáních vlády je u jednotlivých předkládaných bodů projednávaného programu vždy zmíněn jen ministr kultury, ne jeho zástup (pro příklad bod 13 strana 3 programu schůze vlády).

O zástupu ministra Staňka při jednáních vlády, který měla zastat Kateřina Kalistová, mluvil jen premiér Andrej Babiš. Dne 31. července při svém odstoupení jmenoval ministr Antonín Staněk dočasným zástupcem svého ekonomického náměstka Reného Schreiera.