Ti kandidáti našich partnerů (na evropského komisaře) ani nebyli na koaliční kandidátce.
Vládní koaliční partneři hnutí ANO navrhují na pozici evropského komisaře Zuzanu Roithovou (KDU-ČSL) a Pavla Mertlíka (ČSSD.)
Vzhledem k tomu, že ani jedna z vše jmenovaných stran žádnou koaliční kandidátku nevytvořila, předpokládáme, že si vicepremiér Babiš popletl pojmy a myslel kandidátky stran ve vládní koalici. Tam totiž skutečně jméno Zuzany Roithové ani Pavla Mertlíka nenajdeme.
Andreji Babišovi dáváme přes drobnou nepřesnost za pravdu.
(...) vnitřní trh, který je velký problém pro naše podnikatele - expotéry, protože je plno bariér netarifních, a oni nemůžou prodávat do Evropy, když teda tvrdíme, že je volný trh.
Jednotný vnitřní trh Evropské unie znamená odstranění vnitřních tarifních omezení mezi členskými státy a stejně tak i postupné odstranění netarifních omezení.
Nejčastěji uplatňovanou formou netarifního opatření je preferování "domácích" firem před těmi zahraničními a to například prostřednictvím státních podpor (dotace, státní zakázky, daňové zvýhodnění, atd.). Přesto, že se Evropská unie snaží postupně omezovat i tyto netarifní bariéry, existuje možnost výjimek, kdy jsou pro daný členský stát netarifní omezení volného obchodu buď dočasně (podpora v důsledku přírodních katastrof), či trvale (ochrana kulturního bohatství) dovolena.
Výše popsané tedy znamená, že netarifní omezení nejsou namířena proti jednotlivým členským státům (například proti českým podnikatelům), ale jsou všeobecná. Není zcela přesné, že díky netarifním omezením nemohou čeští podnikatelé prodávat své zboží do Evropy, protože mohou, a stejně tak se tato problematická oblast netýká pouze českých podnikatelů, ale naopak všech podnikatelů v Evropské unii a problémem českých podnikatelů tak tedy může být spíše nedostatečná konkurenceschopnost, než bariéry v rámci vnitřního trhu EU.
Je tedy pravdou, že některá omezení stále přetrvávají a pro české podnikatele mohou být omezující. Existují však další překážky, např. nedostatečná konkurenceschopnost, nicméně výrok ministra financí je možno považovat za korektní.
Parlamentní volby vyhrála ČSSD (...), a jakým rozdílem? Úplně stejným jako prohrála s ANO (v nynějších evropských volbách).
Výrok Andreje Babiše hodnotíme jako pravdivý na základě údajů z Českého statistického úřadu dostupných na stránce volby.cz.
Volby do poslanecké sněmovny v roce 2013 skutečně vyhrála ČSSD se ziskem 1 016 829 hlasů, což představuje 20,45 % celkového počtu platných hlasů. Politické hnutí ANO se umístilo ve volbách na druhém místě s 927 240 hlasů, tedy 18,65 % platných hlasů. Rozdíl mezi výsledky je 1,8 procentního bodu.
Ve volbách do Evropského parlamentu zvítězilo hnutí ANO se ziskem 244 501 hlasů, vyjádřeno v procentech pak 16,13 %. Strana ČSSD v těchto volbách získala 214 800 hlasů, tedy 14,17 %. Rozdíl v těchto číslech je 1,96 procentního bodu.
Přestože tento rozdíl v procentních bodech nepředstavuje zcela totožné číslo, s určitou mírou tolerance můžeme výrok Andreje Babiše označit za pravdivý.
My jsme dnes měli koaliční jednání, odešel jsem chudší o 4,6 miliardy.
Z vyjádření Andreje Babiše vyplývá, že se jedná o náklady související se zvýšením slev na druhé, třetí a další dítě. Dle vyjádření zástupců KDU-ČSL by dopady, při započtení dopadů těchto prostředků na zvýšení spotřeby, měly přibližně být 900 milionů Kč pro rok 2015, 1,5 miliardy Kč pro rok 2016 a 2,5 miliardy Kč pro rok 2017.
V součtu výše uvedená částka dosahuje 4,9 miliardy Kč, což přibližně odpovídá částce uváděné Andrejem Babišem. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
DD: Zastropujete úplně všechny paušály (...) i 80% paušál? AB: Ano, na 2 miliony. DD: (...) Protože vy jste v minulých dnech tvrdil opak, "Rozhodně nemáme v úmyslu omezovat 80% paušál řemeslníkům a zemědělcům." AB: To se změnilo na koaliční radě. Já jsem absolvoval rozhovory s panem Havlíčkem, předsedou Asociace malých a středních podniků a živnostníků, a s panem Dandou, a víceméně oni s tím nemají problém. Takže bylo to konzultováno přímo i se zástupci živnostníků.
Na základě dohledaných informací hodnotíme výrok Andreje Babiše jako pravdivý.
Andrej Babiš skutečně ještě v březnu letošního roku tvrdil, že 80 % paušál řemeslníkům a zemědělcům omezovat nebude. Server iDNES.cz pak 21. května přinesl zprávu, že vládní koalice se dohodla na omezení všech typů výdajových paušálů, je tedy jasné, že původní stanovisko Ministerstva financí bylo opuštěno.
Andrej Babiš také skutečně vyjednával s Asociací malých a středních podniků a živnostníků ČR(AMSP ČR) i Sdružením podnikatelů a živnostníků České republiky (SPŽ ČR). Babiš se sešel s předsedou představenstva SPŽ ČR Bedřichem Dandou v pátek 23.5. Předseda představenstva AMSP ČR Karel Havlíček potvrzuje, že strop pro 80 % paušály byl odsouhlasen: „Ústupek v podobě omezení dvěma milióny korun obratu i u tzv. 80% paušálů považujeme za přijatelný kompromis, který se nijak nedotkne těch nejmenších, což bylo od počátku naším hlavním cílem. Tento ústupek jsme před konečnou dohodou nechali bleskurychle odsouhlasit devíti řemeslnými cechy.“
Ten soud (slovenský soud, který má rozhodnout o Babišově možném spolupráci s StB) rok a půl nekonal, já jsem podal žalobu v lednu 2012 a první soud byl v červnu 2013.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť ministr Babiš podal (sk.) žalobu na slovenský Ústav paměti národa (ÚPN) 17. ledna 2012.
Předmětem žaloby jsou archivní dokumenty ÚPN, které implikují spolupráci Babiše se Státní bezpečností.
Proces začal skutečně s 18 měsičním zpoždění v červnu 2013.
DD: Vy jste řekl, že (k soudu) pojedete, ale pak jste tam nejel. AB: Ne, ne, já jsem tam byl, 6. 6. 2013 jsem vypovídal 70 minut.
O tom, že vicepremiér Babiš byl prvnímu jednání před slovenským soudem přítomen, informovala ČTK prostřednictvím Českých novin - svého zpravodajského serveru. Dále například také místní média jako server Pluska.sk. Dalšího, říjnového jednání, se nezúčastnil a byl pouze zastoupen advokátem. Na zatím poslední jednání 30. ledna se (přes původně avizovanou absenci) prokazatelně dostavil, článek o tom napsaly například Webnoviny.
Přítomný skutečně nebyl na druhém jednání ve věci, které ale bylo pro absenci svědků odročeno na výše zmíněný 30. leden. Nutno ovšem říct, že vypovídal již na jednání prvním a jeho osobní účast nutná.
Nečasova vláda nevyjednala výjimku jako Rumuni nebo Slováci, aby mohli o rok déle čerpat.
Slovensku a Rumunsku se skutečně podařilo vyjednat na půdě Evropské rady v únoru 2013 výjimku z čerpání evropských fondů ve formě prodloužení čerpání ze dvou let na tři. Výjimku definitivně schválilo hlasování Výboru pro regionální rozvoj Evropského parlamentu. Žádné další země výjimku nevyjednaly a nedostaly, proto hodnotíme výrok jako pravdivý.
V případě vstupu do Eurozóny musíme okamžitě zaplatit 40 miliard a potenciálně garantovat 310 miliard.
Ministerstvo financí a Česká národní banka za schválení vlády ČR vydaly v prosinci 2013 dokument „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou“ (.pdf), kde na straně 24 uvádí následující: „…členové eurozóny mohou svůj souhlas s přijetím eura v České republice vstupem do mechanismu podmiňovat. Vstup do ESM (pozn. autora: čti jako Evropský mechanismus stability) by pro Českou republiku bezprostředně znamenal povinnost vložit cca 40 mld. Kč do jeho základního kapitálu. Odhadovanou výši tohoto vkladu vyčíslilo MF ČR na základě klíče pro upisování základního kapitálu ECB, podle nějž se v tomto případě postupuje. V případě nesplacení některých půjček poskytnutých ESM či významného snížení bonity smluvních stran by navíc mohla České republice vzniknout povinnost dodat do tohoto mechanismu další vklad. … Při plném využití výpůjční kapacity ESM v budoucnosti by se pak tento podmíněný závazek České republiky mohl vyšplhat do výše cca 310 mld. Kč.“
Výrok hodnotíme jako pravdivý.
Dneska na vstup do Eurozóny musíme splnit některá kritéria, ale někteří členové, co už tam jsou, je nedodržují.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s odkazem na data Eurostatu.
Pro přijetí společné měny eura (vstup do eurozóny) musí státy splnit konvergenční kritéria.
Státy, které jsou uvnitř eurozóny, jsou již svázány společnou měnovou politikou. Mohou však nezávisle provádět fiskální politiku a určovat své rozpočty.
Saldo veřejných rozpočtů je právě jedním z konvergenčních kritérií společně s velikostí veřejného zadlužení.
Státy by pak měly dodržovat hranici deficitu veřejných rozpočtů max. 3 % HDP.
Jak je vidět z dat Eurostatu (xls.), toto kritérium by nedodrželo 7 států, které používají euro.
Kritérium veřejného dluhu, kdy tento dluh by neměl překročit hladinu 60 % HDP, nesplnilo dle Eurostatu hned 13 z 18 členů eurozóny.
Je však třeba podotknout, že konvergenční kritéria se na již členské státy nijak nevztahují. Členské státy jsou vázány cíly stanovenými v Paktu stability a růstu. To ovšem nic nemění na podstatě výroku, který na základě výše uvedeného hodnotíme jako pravdivý.
