Andrej Babiš

Výrok hodnotíme na základě veřejně dostupných zdrojů z obchodního rejstříku a informací pořadu Reportéři ČT. Z těchto zdrojů vyplývá, že Spolana nakoupila akcie Agrofertu za 400 tisíc korun a prodala je později Andreji Babišovi za 2,5 milionů korun. Podle některých odhadů však tato částka byla podhodnocena vzhledem k hodnotě firmy. S tím pracuje analýza ČSSD (.pdf, otázka 21, str. 35) a také se to objevuje v některých mediálních výstupech (níže), na což Babiš reaguje právě tímto prohlášením. Sami nedokážeme posoudit, zda byla částka přiměřená, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Společnost Agrofert, spol. s r.o. založil Andrej Babiš v roce 1993. V roce 1994 pak byla převedena na akciovou společnost Agrofert, a.s. Podle zápisu z mimořádné valné hromady konané 2. prosince 1996 byly tehdy majiteli akcií společnost O.F.I. Ost Finanz und Investment AG (260 ks akcií, 65 %), Spolana, a.s. (40 ks akcií, 10 %) a Duslo, a.s. (100 ks akcií, 25 %). Jednotlivé akcie měly nominální hodnotu 10 000 Kč. Podle obchodního rejstříku předtím došlo k navýšení základního kapitálu společnosti k 2. květnu 1995 z jednoho na čtyři miliony korun zvětšením počtu akcií ze 100 na 400 kusů. Bohužel nejsou k dispozici dokumenty, které by ukazovaly původní rozdělení akcií nebo zdůvodňovaly, proč a jak k tomuto navýšení došlo.

Jisté však je, že po tomto navýšení společnost Spolana držela 40 kusů akcií v celkové nominální hodnotě 400 tisíc korun. V roce 1997 došlo k dalšímu navýšení základního jmění z vlastních zdrojů. Na základě rozhodnutí valné hromady se tak nominální hodnota každé akcie zvýšila z původních 10 tisíc na 300 tisíc korun. Podíl Spolany by se pak navýšil na 12 milionů korun. V účetní závěrce za roky 1998 (strana 12) i 1999 (strana 88) však Spolana stále uvádí nominální hodnotu podílu ve výši 400 tisíc korun. V listopadu 1999 byly akcie prodány.

V roce 1997 společnost nechala znaleckým posudkem ocenit tři ze svých čtyř divizí (Průmyslová hnojiva, Agrochemikálie, Zemědělské produkty a dovoz surovin). Tyto divize byly souhrnně oceněny na 620,7 milionů korun (strana 21), respektive na 616,68 milionů korun (strana 78), a následně převedeny na společnosti Agrofert Holding, a.s. Za převádějícího i nabyvatele tehdy jednal Ing. Andrej Babiš z pozice předsedy představenstva obou společností. Sbírka listin společnosti Agrofert Holding, a.s. nebyla dosud digitalizována a dokumenty tedy nejsou dostupné online. Podle výpisu z obchodního rejstříku měla firma akcie na jméno, jako jediný akcionář je od roku 2002 zapsaná společnost Agrofert, a.s. V roce 2004 společnost zanikla sloučením s AGFTRADING, a.s., což byl tehdejší název pro současný AGROFERT, a.s.

Pořad Reportéři ČT pátral, kdy a jak nabyl Andrej Babiš akcie společnosti Agrofert. Uvádí, že v roce 2001 držel Andrej Babiš sám 35 % akcií Agrofertu, dalších 10 % pak vlastnil prostřednictvím společnosti Agroter a mezi vlastníky najdeme také společnost Ameropa, která vlastní 45 % společnosti.

Podle pořadu Reportéři ČT koupil Andrej Babiš 10 % akcií Agrofertu od společnosti Spolana v roce 1999 za přibližně 2,5 milionů korun. Podle Ladislava Mejzlíka, děkana Fakulty financí a účetnictví, je tato suma podhodnocená jak vzhledem k nerozdělenému zisku Agrofertu, který v té době tvořil více než 50 milionů korun, tak s ohledem na výše uvedené posudky, jež firmu oceňují na více než 600 milionů.

Výrok musíme hodnotit jako neověřitelný, protože Babišův začátek podnikání v Agrofertu, dceřiné firmě Petrimexu, je poměrně nejasný a existují různá vysvětlení toho, jakým způsobem se Agrofert z Petrimexu vydělil. Údaj o 60 lidech, kteří odešli s Babišem, taktéž nelze ověřit.

V podniku zahraničního obchodu Petrimex působil Babiš jako ředitelobchodního oddělení 32, zabývajícího se vývozem a dovozem hnojiv, a to mezi lety 1991 a 1995. Již před tím byl Babiš v Maroku delegátem podniku (a dalších čtrnácti podniků zahraničního obchodu).

V roce 1993, kdy se rozdělovala Česká a Slovenská Federativní Republika na Českou a Slovenskou republiku, byla z Petrimexu vydělena pražská dceřiná firma, Agrofert. Okolnosti, za jakých Petrimex upadl a Agrofert se naopak stal velkým hráčem, jsou popisovány různě. Babišův popis je následující:

„Na Slovensku probíhala privatizace slovenské chemie a Mečiarovci chtěli ovládnout Petrimex. Prostřednictvím českých akcionářů jsem držel rovnováhu, ale po převzetí Spolany Neratovice Harvardskými fondy jsme tuto rovnováhu ztratili. Když mi 27. dubna 1995 v půl deváté ráno volali z vrátnice, že je tady zástupce Spolany z Harvardských fondů Boris Vostrý (je na něj mezinárodní zatykač, toho času vydaný za útěk v Belize), věděl jsem, že je to ztracené. Odpoledne nás všechny vyhodili, odvolali a já už jsem se do Petrimexu nikdy nevrátil.“
Někteří novináři však popisují převzetí Agrofertu a jeho vydělení z Petrimexu jako více promyšlený tah. Například Daniel Kaiser v Reflexu píše:

„Mateřská firma v Bratislavě do rozjezdu své dceřiné firmy mocně investovala a od Babiše samozřejmě očekávala loajalitu. Jenže počátkem května 1995 Agrofert, nedlouho předtím přeměněný ze společnosti s ručením omezeným na akciovku, zvýšil základní jmění z jednoho milionu korun na čtyři. Petrimex, který nejenže do Agrofertu investoval stovky miliónů, ale přenechal mu i podstatnou část své klientely, najednou neměl zájem se na zvýšení základního jmění podílet, byť to pro něj byla zanedbatelná částka. O nezájmu měl svědčit zápis z mimořádné valné hromady z února 1995, jímž se Agrofert bránil u soudu, kam ho rozzlobená matka pohnala. Soud žalobě nevyhověl, takže se Petrimex ze stoprocentního vlastníka stal minoritním akcionářem a z Agrofertu časem vycouval (brzy nato zanikl). Oficiálním vítězem celé operace byla neznámá švýcarská O.F.I. (Ost Finanz und Investition AG) z malého švýcarského města Baar, založená nedlouho předtím spolužáky Andreje Babiše z počátku 70. let, kdy jako syn československého diplomata u OSN chodil na gymnázium v Ženevě.“

Reportér Respektu Jaroslav Spurný později firmu O.F.I. ve Švýcarsku hledal a zjistil, že nemá kancelář.

V neposlední řadě uveďme také text magazínu Reportér, konkrétně text Jiřího Štického „Andrej a továrna na hnojiva“. Ten se zabývá také obdobím po revoluci, kdy Babiš přišel k značnému bohatství.

Z uvedeného vyplývá, že nejsme schopni ověřit, zda byl Babiš a další „vyhozeni z Petrimexu“. Petrimex existoval v různých právních formách, nicméně podle výpisuze slovenského rejstříku se v roce 1996 změnil z Petrimex akciová společnosť pre zahraničný obchod a. s. na Petrimex akciová společnosť, v roce 1998 se dále změnil na Petrimex a. s. a definitivně zanikl v roce 2006.

Bohuslav Sobotka vystudoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, studium ukončil v roce 1995. Následně v roce 1999 pracoval jako koncipient pro svého spolužáka z gymnázia Radka Pokorného v advokátní kanceláři Pokorný, Wagner & partneři.

Sobotka v roce 1990 spoluzakládal klub Mladých sociálních demokratů. Do Sněmovny se poprvé dostal v roce 1996 za ČSSD, kde zastával funkci v nejrůznějších výborech a komisích, případně ministerský úřad. V letech 1998–2010 se angažoval v městském zastupitelstvu Slavkova u Brna. V letech 2001–2002 a 2009–2011 byl předsedou poslaneckého klubu sociálních demokratů a od roku 2011 je předsedou samotné ČSSD.

Z oficiálního životopisu Sobotky ovšem skutečně nevyplývá, že by po studiu vykonával nějakou činnost kromě politiky. Od roku 1996 pak na plný úvazek působí v politice. Je na místě uvést, že je do pozice poslance demokraticky volen a zastupuje sociálně demokratické voliče v Jihomoravském kraji.

Ze strany Babiše jde o klasický útok na Sobotku, který ponecháme jako neověřitelný výrok. Rozhodnutí, zda vykonávání demokraticky získaného poslaneckého mandátu je práce či nikoli, ponechme na čtenářích.

Nepodařilo se nám získat informace potvrzující tichou domácnost mezi ministrem financí Andrejem Babišem (ANO 2011) a premiérem Bohuslavem Sobotkou (ČSSD). Oba však pilně poskytují médiím vyjádření vůči sobě navzájem.

Ministr dopravy Dan Ťok pro ČT ovšem nepřímo potvrdil, že spolu zmíněná dvojice komunikuje.

„Vlády probíhají paradoxně velmi pohodově. Jsou tam občas třaskavé body, ale že by tam někdo na sebe křičel... Prostě se vyměňují argumenty, argumenty jsou tvrdé, nevypadá to nijak dramaticky. Že se třeba nahne pan premiér k panu Bělobrádkovi většinou, než k panu Babišovi, to je pravda.“

Jestli spolu aktuálně oba politici mluví, je však otázkou. Vzhledem k tomu, že jde o předsedu vlády a vicepremiéra, to lze očekávat.

Je pravda, že Andrej Babiš (či jeho firmy) nebyl v souvislosti se svým podnikáním nezávislým soudem uznán z toho, že by porušil zákon. Ve veřejném prostoru se v posledních letech vyskytly některé otazníky, které jsou diskutovány. Jde například o kauzu Čapí hnízdo, která je vyšetřována jak policií, tak orgánem OLAF. V poslední době se také diskutuje o tom, zda se Babiš nedopustil účelového vydání a nákupu korunových dluhopisů skupiny Agrofert. Jak ovšem uvádíme na začátku, není známo, že by se Babiš dopustil nějakého nezákonného postupu.

Dále je třeba připomenout kauzu firmy Agrotec. Ta patří do Babišova holdingu (resp. do Agrofertu, který je aktuálně ve svěřenském fondu) a byla obžalována kvůli zakázkám pro Českou poštu. Doposud nebyl případ pravomocně uzavřen.

Média také informovala o tom, že Babišovy firmy byly pokutovány Českou inspekcí životního prostředí za různá pochybení (např. úhyn 8500 raků nebo překročení limitu jedovatého oxidu siřičitého v Přerově). Pokutováno bylo rovněž Čapí hnízdo za neoprávněně čerpané dotace.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Babišovy firmy se v minulosti několikrát dostaly do rozporu s různými předpisy, některé segmenty jeho podnikání jsou také problematizovány a vyšetřovány. Doposud však není jasné, jak zmíněné kauzy dopadnou.

Česká republika se při privatizaci zavázala, že jednotlivým nabyvatelům uhradí ekologické škody z předešlých let do určité předem stanovené výše. ČR v průběhu let uzavřela 325 ekologických smluv s garancí 176 miliard korun. 75 miliard již bylo proinvestováno. Andrej Babiš jako ministr financí chce snížit zbývající cenu o třetinu, ze 101 miliard na 30 miliard korun.

Bohuslav Sobotka byl ministrem financí v letech 2002–2006. Ten v roce 2004 zadávání zakázek zastavil z důvodu přesměrování privatizačních příjmů do jiných oblastí. Alespoň to tvrdí sám Babiš na webu Ministerstva financí: „Například v letech 2004–2005 se na ekologické smlouvy v Moravskoslezském kraji proinvestovalo celkem necelých 750 mil. Kč, přestože jen v roce 2005 dosáhly příjmy privatizačního fondu 113 mld. Kč. Přednost před Ostravskem dostala například sanace zátěží ve Škodě Plzeň, kde bylo během dvou let proinvestováno 5 mld. Kč s průměrným tempem čerpání 100–350 mil. Kč měsíčně.“

Nepodařilo se nám dohledat konkrétní výši, kterou měla Škoda Plzeň inkasovat. Martin Roman je bývalý generální ředitel ČEZu. Ve médiích (MF DNES) se také objevila informace, že je Roman jedním z lidí, který prostřednictvím provázaných společností ve skutečnosti účinkoval také ve Škodě Plzeň, které ČEZ zadával zakázky.

Pokorným míní Andrej Babiš Radka Pokorného. Jde o právníka Advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & Partneři a bývalého spolužáka Bohuslava Sobotky z gymnázia. Sobotka je s Pokorným často spojován. Česká televize ovšem upozorňuje, že Pokorný v roce 2010 zastupoval Babišův Agrofert při arbitráži s polským PKN Orlen kvůli Unipetrolu. Že Pokorný zastupoval Škodu Transportation, popisuje web Neovlivní.cz.

Nejsme bohužel schopni přesně kvantifikovat objem investic do ekologických zakázek, které podnik dostal. Také je otázkou, nakolik šlo v dané době o přímé rozhodnutí Sobotky. S ohledem na tyto nejasnosti je výrok hodnocen jako neověřitelný.

Informace o údajných promlčených pohledávkách se nám nepodařilo ve veřejných zdrojích dohledat. Ministerstvo financí vykazuje roční souhrnné zprávy o stavu a vývoji zahraničních pohledávek až od roku 2007.

Státní dluhopisy lze rozdělit podle těchto kritérií: dle typu instrumentu, dle typu držitele a dle doby splatnosti. Jen za rok 2017 byly vydány např. tyto krátkodobé dluhopisy se zápornou výnosovou mírou. Je samozřejmostí, že do různých typů dluhopisů vkládají své finanční prostředky různí investoři.

Z dat za prosinec 2016 vyplývá, že 97,30 % tvořily dluhopisy střednědobé a dlouhodobé. Dlouhodobé investice poskytují vyšší výnos, ale i vyšší míru rizika. Kdo jaké druhy dluhopisů drží ale ministerstvo financí nevykazuje.

Další významný faktor dosaženého přebytku představovaly prostředky přijaté z EU. Ty převýšily rozpočtovanou výši o 64,8 mld. Kč.

Od roku 2014, kdy se hnutí ANO podílí na tvorbě rozpočtu, skutečně došlo k navýšení investic v roce 2015 v důsledku dočerpání dotací z předchozích let. Ty byly v konečném důsledku sníženy o 26 miliard korun, v čemž má Babiš (ANO) s drobnou odchylkou pravdu. Stejně tak mu musíme dát za pravdu, že čerpání dotací se v posledním roce jednotlivým ministerstvům (zejména zdravotnictví) příliš nedaří.

Rozpočet na rok 2014 schválila úřednická vláda Jiřího Rusnoka. Andrej Babiš se tak začal podílet až na sestavování rozpočtu pro rok 2015. V něm byly zahrnuty i předpokládané příjmy z EU, které činily 86,7 mld. korun. Za rok 2014 nebylo dočerpáno asi 85 miliard, konečný stav ke konci roku 2015 byl asi 6,8 miliard.

Současně má ministr Babiš pravdu, že za jeho působení došlo při dočerpávání ke snížení alokace (.pdf, str. 15) o 26 miliard, tedy nedočerpané částky za rok 2013 (.pdf, str. 3) a 2014. Rok 2015 tak byl posledním, kdy bylo možné tyto dotace dočerpat.

Zdroj: ministerstvo pro místní rozvoj

To se skutečně podařilo, ovšem s pomocí zvýšení investic. Za rok 2015 se kapitálové výdaje oproti předešlému roku zvýšily o 64,7 mld. korun, přičemž investice do programů spolufinancovaných EU se zvedly o 57,5 mld. korun.

Vláda tak skutečně koncem roku 2015 investovala více.

„Na meziročně nižší výdaje v samotném prosinci o 41,2 mld. Kč mělo vliv zejména mimořádně vysoké čerpání výdajů na společné programy EU a ČR v závěru roku 2015.“ - ministerstvo financí

Zdroj: Ondřej Kokeš

Od roku 2014 se tak rozjel nový dotační program, díky němuž obdrží Česká republika do roku 2020 asi 648,5 mld. korun.

V roce 2016 obdržel náš stát z Evropské unie 92,9 mld. korun (.pdf, str. 6), přičemž 88 mld. ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Z této částky vyčerpala země podle ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové (ČSSD) pouze 86,6 miliard.

Letošní (.pdf) rok je předpokládaný obnos z EU o 3,9 miliardy vyšší, předpokládá se 96,8 miliard. Současně má Babiš pravdu, že čerpání dotací je u některých ministerstev problematické a předpokládá se, že dojde v následujících letech k poklesům ekonomiky.

Jak vyplývá z výsledku rozpočtu 2016, který skončil přebytkem, kromě nižších kapitálových výdajů se na něm výrazně podílely právě evropské peníze. Jak uvádí zpráva ministerstva financí:

„Další významný faktor dosaženého přebytku představovaly prostředky přijaté z EU. Ty převýšily rozpočtovanou výši o 64,8 mld. Kč.“

Je tedy zjevné, že tento indikátor je pro státní rozpočet zásadní. Nicméně lze jen těžko predikovat v únoru 2017, jaká konkrétní výše peněz z EU do českého rozpočtu zasáhne. Výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný. Je sice pravdou, že na tzv. „tvrdé projekty“ jde primárně v rámci Fondu pro regionální rozvoj větší část z přidělených finančních prostředků, nelze však jednoznačně určit, kolik peněz je vyčleněných na tvrdé a kolik na měkké projekty, protože ty se mohou v rámci pěti fondů, ze kterých lze finanční prostředky čerpat prolínat.

V programovém období 2014-2020 může Česká republika vyčerpat z evropských fondů částku pohybující se mezi 21 a 24 mld. € (Evropská komise uvádí částku 21,6 mld €, ministerstvo pro místní rozvoj pak částku 23,9 mld. €). Tento objem peněz je rozdělen mezi pět fondů: Fondu soudržnosti, Evropského fondu pro regionální rozvoj, Evropského námořního a rybářského fondu, Evropského sociálního fondu a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova.

Takřka polovina celkové částky (11,94 mld. €) připadá Evropskému fondu pro regionální rozvoj (EFRR/ERDF). Tento fond na úrovni 29 členských zemí alokuje 43 % financí, které jsou pro země Evropské unie v kohezních fondech vyčleněny.

Fond pro regionální rozvoj podporuje projekty v oblasti infrastruktury, tedy zejména tzv. „tvrdé“ projekty (stavby dopravní infrastruktury, rekonstrukce kulturních památek, výsadba zeleně nebo rozvoj elektronické veřejné správy apod.). Naopak tzv. „měkké projekty“ tedy neinvestiční (neinfrastrukturní) projekty, které mají podporovat např. rozvoj vzdělávání, osoby se zdravotním postižením, etnické menšiny, nezaměstnané osoby nebo zvyšování kvalifikace úředníků veřejné správy apod. spadají pod Sociální fond, kterému bylo v programovém období vyčleněno 3,43 mld. €. Nelze však stoprocentně říci, že by Fond pro regionální rozvoj obsahoval výzvy pouze k tvrdým projektům, v rámci tohoto fondu mohou být vypsány i projekty měkké.

Babišem zmíněné opravy silnic spadají primárně pod Fond soudržnosti, ze kterého může během programového období Česká republika vyčerpat částku 6,25 mld. €.

Z čehož vyplývá, že na tzv. měkké projekty Evropská unie vyčlenila České republice zhruba sedminu/osminu celkové částky.

Hodnotit složitost a byrokratičnost zadávání a čerpání projektů je subjektivní, nicméně zjednodušení, centralizování a plná elektronizace celého procesu byla jedním z cílů, které si Unie pro programové období 2014–2020 předsevzala.

Mezi novinky také patří vyšší měřitelnost přínosu podpořených operací (důraz na plnění stanovených indikátorů), finanční závislost na rychlosti a kvalitě čerpání (výkonnostní rámec) a vyšší míra uplatnění finančních nástrojů na úkor dotací, což může v konečném důsledku působit, že čerpání peněz je pro uchazeče náročnějším úkolem než v minulém programovém období.

Webové stránky fondů ani ministerstva dopravy aktuálně nenabízejí přehled, jak se čerpání podnikatelským subjektům, obcím či krajům daří.