Kauza Dozimetr propukla v letošním červnu a týká se ovlivňování veřejných zakázek a chodu městských firem, především pražského dopravního podniku (DPP). Mezi obviněnými je třeba bývalý náměstek současného primátora Petr Hlubuček, lobbista Michal Redl či bývalý člen představenstva DPP Matej Augustín. Poslední zmíněný je právě ten, na kterého lídr koalice Spolu Bohuslav Svoboda naráží.

Adam Scheinherr je od roku 2018 předsedou dozorčí rady pražského dopravního podniku a zároveň zastává pozici náměstka primátora za uskupení Praha sobě.

Bohuslav Svoboda tedy v námi ověřovaném výroku tvrdí, že Adam Scheinherr „připustil a nechal hlasovat“ o Mateji Augustínovi, kterého už v té době měl podezřívat z nekalých praktik. Než se zaměříme na odůvodnění tohoto tvrzení, je potřeba si popsat, jak k celé volbě Augustína došlo.

Matej Augustín v DPP

Slovenský podnikatel Matej Augustín doplnil (.pdf, str. 79) neobsazené členské místo v představenstvu Dopravního podniku hlavního města Prahy v prosinci 2019. Na tuto pozici ho prosazoval tehdejší náměstek primátora Petr Hlubuček. Členy představenstva přitom volí právě dozorčí rada dopravního podniku.

Z veřejně dostupných zdrojů se nicméně nelze dozvědět, jak probíhalo jednání dozorčí rady, které zvolilo Mateje Augustína do vedení DPP. Žádné záznamy jednání ani hlasování totiž nejsou veřejně dostupné. K dispozici je pouze strohé usnesení (.pdf) o jeho zvolení ve Sbírce listin.

I přesto se však v médiích objevily zmínky o tom, jak mělo zhruba hlasování probíhat. Podle serveru Seznam Zprávy se pro volbu Augustína vyslovilo osm z patnácti členů rady. Do čela dopravního podniku se měl dostat díky hlasům za Spojené síly pro Prahu (TOP 09 a hnutí STAN) a hlasům zástupců z řad odborů DPP.

Web Zdopravy.cz informoval, že Matej Augustín prošel při hlasování pouze o jeden hlas a pro byl nakonec i Adam Scheinherr z Prahy sobě. Před chystanou volbou přitom náměstek Scheinherr uváděl, že Augustína nepodpoří. Na konci letošního června pak v rozhovoru pro Respekt nepřímo připustil, že pro Augustína hlasoval.

Scheinherrovo trestní oznámení

„Podezření“, o kterém mluví Bohuslav Svoboda, je zjevná narážka na trestní oznámení, které Adam Scheinherr podal. Stalo se tak 27. dubna 2020, což kromě samotného náměstka Scheinherra potvrzuje i policejní materiál, který se objevil v mediálním prostoru.

Důvodem k podání trestního oznámení bylo, že se Adam Scheinherr dozvěděl o jedné žádosti o úplatek, která se týkala dopravního podniku v Praze. Zároveň podle svého vyjádření podepsal na policii mlčenlivost, a proto o této věci nemohl veřejně mluvit.

Důležité každopádně je, že k podání trestního oznámení došlo několik měsíců poté, co dozorčí rada zvolila Mateje Augustína do představenstva. Podle policejního materiálu, který získala média, měla žádost o úplatek proběhnout pouze několik dnů před tím, než šel Adam Scheinherr na policii. Scheinherrovo trestní oznámení následně vedlo k policejnímu vyšetřování, které vyústilo v celou kauzu Dozimetr.

Předseda dozorčí rady Scheinherr rovněž v rozhovorech pro různá média uváděl, že byl sice vůči Mateji Augustínovi v době jeho volby do vrcholné funkce v DPP (tedy v prosinci 2019) kritický, ale ne proto, že by ho z něčeho konkrétního podezříval. Vadila mu prý jeho minulá kariéra, která je spojená se slovenským expremiérem Robertem Ficem a působením ve značně ztrátové společnosti.

Závěr

Předseda dozorčí rady DPP nemá žádné formální pravomoce určovat, kdo může být navržen do představenstva. Ve stanovách dopravního podniku, které jsou dostupné ve Sbírce listin (.pdf, čl. 19 odst. 3), se přitom píše: „Návrh na volbu nebo odvolání člena představenstva je oprávněn podat akcionář, popř. člen dozorčí rady. Dozorčí rada volí a odvolává členy představenstva nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů.“

Slova Bohuslava Svobody o tom, že Adam Scheinherr „připustil a nechal hlasovat“ o Mateji Augustínovi, ale můžeme chápat i jinak než z hlediska jeho pravomocí. Konkrétně tak, že volbě Mateje Augustína mohl zabránit např. tím, že by veřejně řekl, z čeho jej „podezřívá“.

Ve veřejně dostupných zdrojích se ale nevyskytují žádné indicie, které by nasvědčovaly tomu, že Adam Scheinherr podezříval Mateje Augustína z něčeho konkrétního už v prosinci roku 2019, kdy ho dozorčí rada DPP zvolila do představenstva. Trestní oznámení (na které Bohuslav Svoboda zjevně naráží) podezření, že mělo v dopravním podniku dojít k žádosti o úplatek, podal Adam Scheinherr prokazatelně až na jaře 2020. K samotné žádosti o úplatek přitom došlo pár dní před tím. Bohuslav Svoboda tak svým výrokem vytváří nepravdivý dojem, že Adam Scheinherr věděl o podezření z úplatku už ve chvíli, kdy byl Augustín zvolen do vedení DPP. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

V podrobném volebním programu ODS (.pdf str. 32) z roku 2010 je v sekci Vnitřní věci zmíněn program „Každý zná svého policistu“, který usiluje o větší využití policistů v ulicích a také o to, aby každý občan znal jméno a obličej strážníka, který hlídkuje v jeho okolí. Program tedy opravdu není žádnou novinkou, na internetových stránkách pražské městské policie je teoreticky možno dohledat kontakt na tzv. okrskáře v blízkém okolí (služba ale momentálně nefunguje).

Na internetových stránkách Městské policie hl. m. Prahy jsou ve výročních zprávách dohledatelné počty okrskářů na území města Prahy až do roku 2004. Ze zprávy z roku 2004 (.pdf str. 10) taktéž vyplývá, že tato složka městské policie měla již v roce 2004 na území hlavního města pětiletou tradici.

V letech 2013–2014 proběhla v Praze za vedení Eduarda Šustera třífázová reorganizace městské policie (.pdf, str. 7). Tato reorganizace byla zahájena z důvodu nemožnosti dalšího financování (.pdf, str. 6) městské policie. Dále měla přinést větší efektivitu práce jejích zaměstnanců. Jak je patrné z výroční zprávy pro rok 2013, měla tato opatření (v kombinaci s přirozeným odchodem zaměstnanců) za následek podstav (.pdf, str. 6) 190 zaměstnanců k 1. lednu 2014. Dle níže uvedeného grafu (.pdf, str. 7) se jednalo o nejnižší počet od roku 2009.

Kolik strážníků se skutečně podařilo „vyhnat z aut do ulic“, jak tvrdí Svoboda, není z výročních zpráv patrné. Tyto zprávy nicméně evidují počet přestupků, které městská policie ročně odhalí. V roce 2013 (.pdf, str. 17) došlo k výraznému poklesu odhalených přestupků v dopravě (−24,1 %), přičemž podobný procentuální pokles (−26,8 %) zaznamenalo ukládání blokových pokut (.pdf, str. 26).

Tyto a podobné poklesy by mohly teoreticky reflektovat snížení počtu strážníků, k čemuž docházelo jistě v letech 2011 (.pdf, str. 29) a 2012 (.pdf, str. 34). Zpráva o činnosti MP hl. m. Prahy z roku 2013 (.pdf, str. 6) pak již nabízí pouze celkový počet zaměstnanců, nikoli jen strážníků. Stěží však lze bez dalších a nám nepřístupných dat jednoznačně prokázat tuto teorii.

Pokud se jedná o „úředníčky, kteří tam byli zbyteční“, můžeme nabídnout statistiku jako u strážníků výše. Na konci roku 2010 byl stav „ostatních zaměstnanců“ 186 lidí (.pdf, str. 33), v roce 2011 pak 194 (.pdf, str. 29) a v roce 2012 180 hlav (.pdf, str. 34). Zpráva o činnosti MP z roku 2013 pak ještě přidává informaci o zrušených místech v administrativě kvůli reorganizaci sboru, kterých je 69 (.pdf, str. 6). Dodejme, že „zbytečnost“ konkrétních pozic je věcí názoru, a proto ji nehodnotíme.

Výsledkem Svobodova výroku budiž tedy hodnocení neověřitelné, jelikož bez dalších dat není možné prokázat souvis poklesem v počtu udělených pokut či odhalených přestupků a reorganizací sboru MP hl. m. Prahy.

Návrh novely obecně závazné vyhlášky č. 10/2013 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví místa a čas, v nichž lze provozovat loterie a jiné podobné hry, a kterou se stanoví opatření k omezení jejich propagace, byl projednán v červnu 2015, a to na 8. zasedání (.pdf, bod 3) Zastupitelstva hl. m. Prahy.

Schválení návrhu předloženého Radou hl. m. Prahy by zavedlo snížení počtu míst, na kterých lze provozovat loterie a jiné podobné hry, z původních 313 na navrhovaných 179 (.pdf, str 65). Na území pěti městských částí by pak došlo k nové nulové toleranci hazardu (.pdf, str. 15).

Zastupitel Nouza poněkud krkolomným způsobem navrhl (.pdf, str. 103) hlasování o nulové toleranci provozu loterií a jiných podobných her na území Hl. m. Prahy. Jeho návrh nebyl přijat, přičemž pro hlasovalo 19 zastupitelů, proti 1 a zdrželo se 23.

Zaměříme-li se na volební program Trojkoalice (KDU-ČSL, Zelení a STAN) k volbám do Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2014, seznáme, že Trojkoalice se vskutku k prosazení nulové tolerance vůči hazardu zavázala (.pdf, str. 9).

Nakonec lze tedy zhodnotit, že z osmi zastupitelů Trojkoalice (zastupitelé Čižinský, Kolínská, Mirovský, Plamínková, Růžička, Stropnický, Štěpánek, Wolf) hlasovali 4 pro, 3 nehlasovali a 1 se zdržel. Nehlasovali Štěpánek (přestože byl přítomen, jak plyne ze zápisu) a Kolínská (která mohla být nepřítomna). Zelení tedy nebyli v hlasování jednotní, přestože tento bod měli v programu. Je pravdou, jak Nouzovi oponoval Mirovský, že ani za jejich souhlasu by návrh neprošel a nešlo tedy o realizovatelnou variantu.

Kauza Opencard se táhne již od prosince 2009, kdy pražská opoziční zastupitelka Jana Ryšlinková podala trestní oznámení na neznámého pachatele. Měla podezření, že v souvislosti s projektem Opencard mohl být porušen zákon o zadávání veřejných zakázek nebo zákon o hospodaření s veřejnými
prostředky.

Městské státní zastupitelství v Praze podalo v červnu 2014 obžalobu na 15 pražských radních, kteří rozhodovali o projektu Opencard. Mezi nimi byli i bývalí pražští primátoři Bohuslav Svoboda (ODS) a Tomáš Hudeček (dříve TOP 09). Exprimátor Svoboda byl totiž v únoru téhož roku vydán Sněmovnou k trestnímu stíhání. Dle zastupitelství mělo dojít k porušení zákona v souvislosti se zadáním zakázky na
podporu programového vybavení firmě Haguess.

V září 2016 padl u Městského soudu v Praze nepravomocný rozsudek, kvůli uzavření nevýhodných smluv s firmou Haguess měla městu vzniknout nejméně pětadvacetimilionová škoda. Svoboda dostal podmíněný trest dva a půl roku, Hudeček dvouletou podmínku. Odsouzení se okamžitě odvolali.

Policie se začátkem nového volebního období, tedy po parlamentních volbách 2017, zažádala o opětovné vydání znovuzvoleného poslance Bohuslava Svobody. Tentokrát Sněmovna bývalého primátora k trestnímu stíhání nevydala. Svobodovi tak zůstala ústavně zaručená trestněprávní imunita poslance.

V září 2018 Vrchní soud v Praze zrušil podmíněné tresty bývalým pražským radním v kauze Opencard. Případ byl navrácen Městskému soudu v Praze k opětovnému posouzení. Závažná pochybení v rozsudku Městského soudu nelze doložit, neboť rozhodnutí Vrchního soudu není veřejně dostupné.

Podle posledních údajů by mělo být na území Prahy přes 1400 ha brownfieldů, v užším centru by mělo jít o zhruba 950 ha. To potvrdil i mluvčí Institutu plánování a rozvoje: "Ano, je to pravda. Transformační plochy větší než 10 ha pokrývají opravdu celkem 3% rozlohy Prahy, tedy 1404 hektarů. Číslo vychází z Územně analytických podkladů 2016. Dokument naleznete v elektronické verzi zde."

Petra Kolínská, náměstkyně pražské primátorky, uvedla ve své prezentaci (.pptx) na téma Revitalizace transformačních území (z druhé poloviny září 2018), že má Praha několik brownfiledů, u nichž se plánuje jejich transformace. Některé z nich vyjmenoval Bohuslav Svoboda.

• Vysočany - 220 ha

• Nákladové nádraží Žižkov - 69 ha

• Smíchov - 46 ha

Bohnice v tomto návrhu nejsou mezi transformační území zahrnuty. Není ani možné z veřejně dostupných zdrojů dohledat přesnou rozlohu či stav této plochy. V souvislosti s tím jsme zadali dotaz na Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, dosud jsme však bez odpovědi. 

Podstatné je, že ani s ohledem na chybějící údaj o rozloze brownfieldu v Bohnicích, bychom se k číslu 4200 zastavitelné plochy, ať už jsou její jednotky jakékoliv, nedostali.

Podle posledních údajů by mělo být na území Prahy přes 1400 ha brownfieldů, v užším centru by mělo jít o zhruba 950 ha. Podle Hospodářských novin není výjimkou, že celý proces brzdí absence územního planu.

Informace, které by potvrzovaly nebo vyvracely výrok, není možné z veřejně dostupných zdrojů dohledat.

Požádali jsme příslušné orgány o zpřístupnění informací o konkrétních počtech obecních bytů, u nichž byla výstavba dokončena v letech 2014-2018, avšak jsme dosud bez odpovědi.

Pravidla pro přidělování obecních bytů jsou dostupná v dokumentu Pravidla pronájmu bytů v obecních domech svěřených MČ Praha 2 (.doc). Součástí dokumentu jsou Pravidla sociální bytové politiky přijatá usnesením RMČ č. 50 ze dne 6. února 2017. Dále Pravidla pro slučování bytů přijatá usnesením RMČ č. 836 ze dne 27. listopadu 2012
a Pravidla veřejné soutěže o nájem obecních bytů přijatá usnesením RMČ č. 213 ze dne 18. dubna 2017. Dále je součástí pravidel příloha k usnesení RMČ č. 131 ze dne 6. března 2012 Pravidla pronájmu bytů pedagogickým pracovníkům a pracovníkům vykonávající funkci školníka ve školách, jejichž zřizovatelem je MČ Praha 2, zaměstnancům ÚMČ Praha 2, policistům OŘ PČR Praha II, strážníkům OŘ MP Praha 2 a zaměstnancům Centra sociálních služeb Praha 2.

Ohledně počtu žádostí o sociální byty na Praze 2 poskytla pro projekt Demagog.cz data Zdena Szabová, vedoucí Bytového oddělení pod Odborem majetku a investic MČ Prahy 2. Poskytnutá data zahrnují počty žádostí o sociální byty v MČ Praha 2 od roku 2013 až k 29. září 2018. V uvedeném rozmezí let 2013-2018 nebyly podle poskytnutých dat ani v jednom roce podány 2-3 případy žádostí, jak uvádí Bohuslav Svoboda. Nejnižší počty byly zaznamenány v letech 2013 a 2014, kdy bylo shodně podáno celkem 41 žádostí o sociální byty. Nejvíce žádostí bylo zatím podáno v roce 2017, a to 70 žádostí. Z uvedených dat je také patrný stabilní růst počtu žádostí, konečná data pro rok 2018 samozřejmě ještě známá nejsou. Přesto je zjevné, že i letos půjde řádově o 20krát až 30krát větší číslo, než uvádí Svoboda.

Pro zajímavost uvádíme celou datovou tabulku, kterou nám Odbor majetku a investic MČ Prahy 2 poskytl.

Zdroj: Zdenka Szabová, vedoucí Bytového oddělení, Odbor majetku a investic městské části Praha 2

Od roku 2014 v Radě Prahy 7 není ODS zastoupena, jsou v ní zástupci Praha 7 sobě a Strany zelených. ODS byla ve vedení městské části v předchozím volebním období, kdy v roce 2010 volby na Praze 7 vyhrála a její člen Marek Ječmének se stal starostou.

Předně uveďme, že Poslanecká sněmovna takzvanou imunitu, tedy nemožnost poslance trestně stíhat, poslancům neuděluje, naopak, imunita vzniká poslanci automaticky se vznikem jeho mandátu. Poslanecká sněmovna pak rozhoduje, zda konkrétního poslance v konkrétní kauze tzv. vydá, tedy zda ho imunity zbaví a umožní jeho trestní stíhání.

Poslanecká sněmovna rozhodovala o vydání Bohuslava Svobody již dvakrát, poprvé 5. února 2014 a podruhé 24. ledna 2018, v obou případech v souvislosti s kauzou Opencard. Bohuslav Svoboda má zjevně na mysli v pořadí druhé jednání o jeho vydání.

Dle stenoprotokolu poslanec Svoboda při jednání o svém vydání v Poslanecké sněmovně nevystoupil, a tedy ani nepožádal poslance o své vydání. O takové žádosti se nezmiňuje ani poslanec Gazdík, který poslancům shrnul průběh jednání o zbavení Bohuslava Svobody poslanecké imunity v Mandátovém a imunitním výboru.

Imunitu Bohuslav Svoboda veřejně odmítal při první žádosti o jeho vydání, v únoru 2014. Na schůzi Poslanecké sněmovny pronesl: “Nic to nemění na tom, co říkám, že jsem připraven se hájit před jakýmkoliv soudem...” Podobně se vyjádřil i v médiích: „Pro mě to nic neznamená. Já pořád říkám totéž, že ta kauza je naprosto vymyšlená. Pokud bude probíhat nějaké jednání na toto téma, samozřejmě se k němu dostavím. Ale imunitu v tomto případě nechci. Rozhodne parlamentní imunitní výbor.“

Po jednání mandátového a imunitního výboru v lednu 2018 Svoboda veřejně oznámil, že se svým stíháním nesouhlasí, bude ale hlasovat pro své vydání.