Bohuslav Svoboda

Kauza Dozimetr propukla v letošním červnu a týká se ovlivňování veřejných zakázek a chodu městských firem, především pražského dopravního podniku (DPP). Mezi obviněnými je třeba bývalý náměstek současného primátora Petr Hlubuček, lobbista Michal Redl či bývalý člen představenstva DPP Matej Augustín. Poslední zmíněný je právě ten, na kterého lídr koalice Spolu Bohuslav Svoboda naráží.

Adam Scheinherr je od roku 2018 předsedou dozorčí rady pražského dopravního podniku a zároveň zastává pozici náměstka primátora za uskupení Praha sobě.

Bohuslav Svoboda tedy v námi ověřovaném výroku tvrdí, že Adam Scheinherr „připustil a nechal hlasovat“ o Mateji Augustínovi, kterého už v té době měl podezřívat z nekalých praktik. Než se zaměříme na odůvodnění tohoto tvrzení, je potřeba si popsat, jak k celé volbě Augustína došlo.

Matej Augustín v DPP

Slovenský podnikatel Matej Augustín doplnil (.pdf, str. 79) neobsazené členské místo v představenstvu Dopravního podniku hlavního města Prahy v prosinci 2019. Na tuto pozici ho prosazoval tehdejší náměstek primátora Petr Hlubuček. Členy představenstva přitom volí právě dozorčí rada dopravního podniku.

Z veřejně dostupných zdrojů se nicméně nelze dozvědět, jak probíhalo jednání dozorčí rady, které zvolilo Mateje Augustína do vedení DPP. Žádné záznamy jednání ani hlasování totiž nejsou veřejně dostupné. K dispozici je pouze strohé usnesení (.pdf) o jeho zvolení ve Sbírce listin.

I přesto se však v médiích objevily zmínky o tom, jak mělo zhruba hlasování probíhat. Podle serveru Seznam Zprávy se pro volbu Augustína vyslovilo osm z patnácti členů rady. Do čela dopravního podniku se měl dostat díky hlasům za Spojené síly pro Prahu (TOP 09 a hnutí STAN) a hlasům zástupců z řad odborů DPP.

Web Zdopravy.cz informoval, že Matej Augustín prošel při hlasování pouze o jeden hlas a pro byl nakonec i Adam Scheinherr z Prahy sobě. Před chystanou volbou přitom náměstek Scheinherr uváděl, že Augustína nepodpoří. Na konci letošního června pak v rozhovoru pro Respekt nepřímo připustil, že pro Augustína hlasoval.

Scheinherrovo trestní oznámení

„Podezření“, o kterém mluví Bohuslav Svoboda, je zjevná narážka na trestní oznámení, které Adam Scheinherr podal. Stalo se tak 27. dubna 2020, což kromě samotného náměstka Scheinherra potvrzuje i policejní materiál, který se objevil v mediálním prostoru.

Důvodem k podání trestního oznámení bylo, že se Adam Scheinherr dozvěděl o jedné žádosti o úplatek, která se týkala dopravního podniku v Praze. Zároveň podle svého vyjádření podepsal na policii mlčenlivost, a proto o této věci nemohl veřejně mluvit.

Důležité každopádně je, že k podání trestního oznámení došlo několik měsíců poté, co dozorčí rada zvolila Mateje Augustína do představenstva. Podle policejního materiálu, který získala média, měla žádost o úplatek proběhnout pouze několik dnů před tím, než šel Adam Scheinherr na policii. Scheinherrovo trestní oznámení následně vedlo k policejnímu vyšetřování, které vyústilo v celou kauzu Dozimetr.

Předseda dozorčí rady Scheinherr rovněž v rozhovorech pro různá média uváděl, že byl sice vůči Mateji Augustínovi v době jeho volby do vrcholné funkce v DPP (tedy v prosinci 2019) kritický, ale ne proto, že by ho z něčeho konkrétního podezříval. Vadila mu prý jeho minulá kariéra, která je spojená se slovenským expremiérem Robertem Ficem a působením ve značně ztrátové společnosti.

Závěr

Předseda dozorčí rady DPP nemá žádné formální pravomoce určovat, kdo může být navržen do představenstva. Ve stanovách dopravního podniku, které jsou dostupné ve Sbírce listin (.pdf, čl. 19 odst. 3), se přitom píše: „Návrh na volbu nebo odvolání člena představenstva je oprávněn podat akcionář, popř. člen dozorčí rady. Dozorčí rada volí a odvolává členy představenstva nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů.“

Slova Bohuslava Svobody o tom, že Adam Scheinherr „připustil a nechal hlasovat“ o Mateji Augustínovi, ale můžeme chápat i jinak než z hlediska jeho pravomocí. Konkrétně tak, že volbě Mateje Augustína mohl zabránit např. tím, že by veřejně řekl, z čeho jej „podezřívá“.

Ve veřejně dostupných zdrojích se ale nevyskytují žádné indicie, které by nasvědčovaly tomu, že Adam Scheinherr podezříval Mateje Augustína z něčeho konkrétního už v prosinci roku 2019, kdy ho dozorčí rada DPP zvolila do představenstva. Trestní oznámení (na které Bohuslav Svoboda zjevně naráží) podezření, že mělo v dopravním podniku dojít k žádosti o úplatek, podal Adam Scheinherr prokazatelně až na jaře 2020. K samotné žádosti o úplatek přitom došlo pár dní před tím. Bohuslav Svoboda tak svým výrokem vytváří nepravdivý dojem, že Adam Scheinherr věděl o podezření z úplatku už ve chvíli, kdy byl Augustín zvolen do vedení DPP. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Post primátora v letech 2002–2010 zastával Pavel Bém (ODS), jenž byl vystřídán právě Bohuslavem Svobodou (ODS). Ten předsedal metropoli až do května roku 2013 a vystřídán byl Tomášem Hudečkem (TOP 09).

Co se Rady hlavního města Prahy týče, tak minimálně od roku 2006 tvořili velkou část straníci Občanské demokratické strany, a to až do 23. května 2013, kdy byl zastupitelstvem v tajném hlasování odvolán primátor Bohuslav Svoboda. Spolu s ním byli odvoláni i náměstek primátora Josef Nosek a radní Alexandra Udženija; odstoupili i radní Ivan Kabický a Radek Lohynský (všichni ODS).

Celoroční jízdné stojí 3650 Kč, což odpovídá 10 Kč na den. V září 2018 proběhl průzkum agentury STEM/MARK, v jehož rámci lidé odpovídali na otázku „Které oblasti jsou pro vás osobně v Praze nejvíce problematické?”. V odpovědích se nejčastěji objevovalo: dokončení Pražského okruhu (45 %), rekonstrukce komunikací a mostů (38 %) nebo např. životní prostředí (27 %). Nespokojenost s cenou jízdného oproti tomu vyjádřilo 9 % respondentů, což odpovídá v pořadí 11. pozici. Celkem se průzkumu zúčastnilo 1103 respondentů.

Od roku 2016 navíc funguje magistrátní web a aplikace Zmente.to, kde jsou přijímány podněty Pražanů. Podle lednové statistiky (2018) si lidé nejčastěji stěžovali na stav silnic, chodníků a veřejných prostranství a také na veřejnou dopravu.

Český právní řád nepracuje přímo s pojmem „korupce“, v trestním zákoníku jsou taková jednání upravena v § 329–334. V kontextu diskuze řečníci patrně naráží na případ podezření z korupce na Praze 7, který ovšem není dosud dořešen a ve kterém byla zatím odsouzena jediná osoba, a to nikoli za některý z úplatkářských trestných činů, ale za zpronevěru.

Z trestných činů, které přicházejí v úvahu, se totiž oznamovací povinnost vztahuje pouze na přijetí úplatku a podplacení. Musí jít navíc o „hodnověrnou znalost“, jinak by naopak mohl čelit obvinění z pomluvy. Žádná oznamovací povinnost se ale nevztahuje například na zneužití pravomoci úřední osoby, porušení povinnosti při správě cizího majetku, nebo právě zpronevěru. Obecnou oznamovací povinnost mají dle trestního řádu státní orgány, tam se však zastupitelé (kterým je právě Mirovský) neřadí. Jde typicky o soudce nebo státní zástupce, ti musí nahlásit jakýkoli trestný čin, o kterém se dozví.

Průzkum si nechala zpracovat firma Uber a zúčastnilo se ho 953 obyvatel Prahy. Ten ukazuje, že 39 % respondentů se s tímto problémem setkává denně, 36 % poté několikrát týdně. Dokonce 78 % Pražanů pravidelně stráví více času hledáním parkování než samotnou cestou na dané místo. Pouze 17 % řidičů tento problém vůbec nepociťuje.

Průzkum si nechala zpracovat firma Uber a zúčastnilo se ho 953 obyvatel Prahy. Ten ukazuje, že 39 % respondentů má problém se zaparkováním na denní bázi a 36 % pak několikrát týdně. Autoři výzkumu uvedli, že Pražané stráví hledáním parkovacího místa dokonce 180 hodin ročně. Pouze 17 % řidičů tento problém vůbec nepociťuje.

Bohuslav Svoboda jakožto primátor např. jmenoval nového ředitele městské policie. Došlo také k zahájení reorganizace (.pdf, str. 5 a násl.) městské policie, která se dotkla 289 míst. Zpráva uvádí: „Na základě provedených změn lze jednoznačně říci, že bylo dosaženo splnění úkolu, který byl před nové vedení MP v roce 2013 postaven. To znamená, že prokazatelně byla zeštíhlena řídící struktura, zrušena nepotřebná místa v administrativě, byly eliminovány činnosti, které nejsou prioritně úkolem MP, a naopak byl posílen přímý výkon služby na jednotlivých Obvodních ředitelstvích.“

Městská a státní policie pak vzájemně spolupracovaly (.pdf, str. 28) na základě koordinační dohody, která však byla podepsána již za Pavla Béma. O pravidelných setkáních Svobody s městskými či státními policisty nemáme konkrétní zmínky, zpráva o činnosti policie za rok 2013 (.pdf, str. 33) však potvrzuje, že ke spolupráci a koordinaci docházelo.

V podrobném volebním programu ODS (.pdf str. 32) z roku 2010 je v sekci Vnitřní věci zmíněn program „Každý zná svého policistu“, který usiluje o větší využití policistů v ulicích a také o to, aby každý občan znal jméno a obličej strážníka, který hlídkuje v jeho okolí. Program tedy opravdu není žádnou novinkou, na internetových stránkách pražské městské policie je teoreticky možno dohledat kontakt na tzv. okrskáře v blízkém okolí (služba ale momentálně nefunguje).

Na internetových stránkách Městské policie hl. m. Prahy jsou ve výročních zprávách dohledatelné počty okrskářů na území města Prahy až do roku 2004. Ze zprávy z roku 2004 (.pdf str. 10) taktéž vyplývá, že tato složka městské policie měla již v roce 2004 na území hlavního města pětiletou tradici.

V letech 2013–2014 proběhla v Praze za vedení Eduarda Šustera třífázová reorganizace městské policie (.pdf, str. 7). Tato reorganizace byla zahájena z důvodu nemožnosti dalšího financování (.pdf, str. 6) městské policie. Dále měla přinést větší efektivitu práce jejích zaměstnanců. Jak je patrné z výroční zprávy pro rok 2013, měla tato opatření (v kombinaci s přirozeným odchodem zaměstnanců) za následek podstav (.pdf, str. 6) 190 zaměstnanců k 1. lednu 2014. Dle níže uvedeného grafu (.pdf, str. 7) se jednalo o nejnižší počet od roku 2009.

Kolik strážníků se skutečně podařilo „vyhnat z aut do ulic“, jak tvrdí Svoboda, není z výročních zpráv patrné. Tyto zprávy nicméně evidují počet přestupků, které městská policie ročně odhalí. V roce 2013 (.pdf, str. 17) došlo k výraznému poklesu odhalených přestupků v dopravě (−24,1 %), přičemž podobný procentuální pokles (−26,8 %) zaznamenalo ukládání blokových pokut (.pdf, str. 26).

Tyto a podobné poklesy by mohly teoreticky reflektovat snížení počtu strážníků, k čemuž docházelo jistě v letech 2011 (.pdf, str. 29) a 2012 (.pdf, str. 34). Zpráva o činnosti MP hl. m. Prahy z roku 2013 (.pdf, str. 6) pak již nabízí pouze celkový počet zaměstnanců, nikoli jen strážníků. Stěží však lze bez dalších a nám nepřístupných dat jednoznačně prokázat tuto teorii.

Pokud se jedná o „úředníčky, kteří tam byli zbyteční“, můžeme nabídnout statistiku jako u strážníků výše. Na konci roku 2010 byl stav „ostatních zaměstnanců“ 186 lidí (.pdf, str. 33), v roce 2011 pak 194 (.pdf, str. 29) a v roce 2012 180 hlav (.pdf, str. 34). Zpráva o činnosti MP z roku 2013 pak ještě přidává informaci o zrušených místech v administrativě kvůli reorganizaci sboru, kterých je 69 (.pdf, str. 6). Dodejme, že „zbytečnost“ konkrétních pozic je věcí názoru, a proto ji nehodnotíme.

Výsledkem Svobodova výroku budiž tedy hodnocení neověřitelné, jelikož bez dalších dat není možné prokázat souvis poklesem v počtu udělených pokut či odhalených přestupků a reorganizací sboru MP hl. m. Prahy.

Návrh novely obecně závazné vyhlášky č. 10/2013 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví místa a čas, v nichž lze provozovat loterie a jiné podobné hry, a kterou se stanoví opatření k omezení jejich propagace, byl projednán v červnu 2015, a to na 8. zasedání (.pdf, bod 3) Zastupitelstva hl. m. Prahy.

Schválení návrhu předloženého Radou hl. m. Prahy by zavedlo snížení počtu míst, na kterých lze provozovat loterie a jiné podobné hry, z původních 313 na navrhovaných 179 (.pdf, str 65). Na území pěti městských částí by pak došlo k nové nulové toleranci hazardu (.pdf, str. 15).

Zastupitel Nouza poněkud krkolomným způsobem navrhl (.pdf, str. 103) hlasování o nulové toleranci provozu loterií a jiných podobných her na území Hl. m. Prahy. Jeho návrh nebyl přijat, přičemž pro hlasovalo 19 zastupitelů, proti 1 a zdrželo se 23.

Zaměříme-li se na volební program Trojkoalice (KDU-ČSL, Zelení a STAN) k volbám do Zastupitelstva hl. m. Prahy v roce 2014, seznáme, že Trojkoalice se vskutku k prosazení nulové tolerance vůči hazardu zavázala (.pdf, str. 9).

Nakonec lze tedy zhodnotit, že z osmi zastupitelů Trojkoalice (zastupitelé Čižinský, Kolínská, Mirovský, Plamínková, Růžička, Stropnický, Štěpánek, Wolf) hlasovali 4 pro, 3 nehlasovali a 1 se zdržel. Nehlasovali Štěpánek (přestože byl přítomen, jak plyne ze zápisu) a Kolínská (která mohla být nepřítomna). Zelení tedy nebyli v hlasování jednotní, přestože tento bod měli v programu. Je pravdou, jak Nouzovi oponoval Mirovský, že ani za jejich souhlasu by návrh neprošel a nešlo tedy o realizovatelnou variantu.