Ivan Bartoš

Dne 28. října 2018 se konal již sedmý ročník romského pochodu hrdosti Roma Pride. O přítomnosti předsedy Pirátů Ivana Bartoše svědčí facebookový příspěvek z jeho osobního profilu a záznam z akce (video, čas 31:18–35:44) na stránkách organizace Romea. Bartoš na happeningu převzal zmíněný manifest a slíbil jeho předání příslušným osobám na Hradě při příležitosti oslav vzniku Československa.

Bartoš v příspěvku na sociální síti kromě celého znění manifestu také uvedl, že dokument úspěšně předal na Pražském hradě: „Předáno v 19:30 s vysvětlením panu ředitelovi Odboru protokolu Mgr. Vladimírovi Krulišovi, Ph.D. s příslibem, že bude doručeno k rukám prezidenta republiky."

Převzetí dokumentu na dotaz projektu Demagog.cz potvrdil i Vladimír Kruliš: „Dobrý den, ano, dokument jsem od pana předsedy Bartoše převzal ve Vladislavském sále a doručil jej 29. 10. ráno do kanceláře pana prezidenta."

Manifest romské hrdosti 2018 bilancuje nad stoletou zkušeností s podmínkami života romské menšiny v Československu a jeho následnických státech. Mapuje protiromskou rétoriku v období první republiky, protektorátu, komunistické diktatury i svobodné éry od roku 1989. Upozorňuje na fakt, že protiromské téma je v české politické scéně stále hojně zneužíváno: „Protiromská nenávist byla jedním z hlavních témat nedávných voleb v České republice – česká města zaplavily billboardy, požadující města bez parazitů, nepřizpůsobivých, slibující segregaci Romů do vesnice za městem, a podobně.  Anticikanismus, toho nejhrubšího zrna, můžeme v České republice slyšet z úst vrcholových politiků, nebo prezidenta."

Pavol Krúpa, slovenský podnikatel, na sebe v Čechách výrazněji upozornil v roce 2007 v souvislosti s obchodováním jeho společnosti Arca Capital s tehdejším premiérem Stanislavem Grossem. Se současným premiérem mají společné především ostré vyhraňování se vůči Zdeňku Bakalovi v souvislosti s kauzou OKD, jež byla v rámci tématu nominačního zákona v nedělních Otázkách Václava Moravce mimo jiné probírána. Andrej Babiš se zde na otázku Václava Moravce, zda si myslí, že je dobré ocenit Pavola Krúpu, vyjádřil následovně: „Tak asi to není dobré, je tady plno jiných podnikatelů, který by si to určitě více zasloužili." Posléze ještě dodal: „Já o tom budu mluvit s panem prezidentem, já si myslím, že to není dobrý nápad a pan prezident mi určitě sdělí svoje důvody." (video od 14:30)

Ivanu Bartošovi tak lze dát za pravdu. Jméno podnikatele Krúpy bylo v poslední době zmiňováno hlavně v souvislosti s udílením státních vyznamenaní prezidentem Zemanem u příležitosti oslav stého výročí vzniku samostatného československého státu. Státní vyznamenání oficiálně obdržel za boj proti výše zmiňovanému Zdeňku Bakalovi, což je i v souvislosti se zahraniční politikou pro premiéra Babiše těžce obhajitelné, zvlášť v případě, kdy sám Krúpa je centrální bankou označován za nedůvěryhodnou osobu.

O návrzích Poslanecké sněmovny na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání, konkrétně o nominaci na vyznamenání Karla Sýse, se hlasovalo 25. května 2018. Pro hlasovalo 14 pirátských poslanců. Piráti se však za hlasování o státním vyznamenání pro Karla Sýse později omluvili. Místopředseda Sněmovny Vojtěch Pikal, který svou chybu přiznal v rozhovoru pro iRozhlas.cz, řekl následující:

„Udělal jsem tu chybu, že jsem si nedostatečně prostudoval osobnosti. Spoléhal jsem se na slova ostatních poslanců z podvýboru. Myslel jsem, že budu mít více času se ten den připravit. Nevěděl jsem, že budu předsedat sněmovně a zaskakovat za předsedu Vondráčka (Radek Vondráček z ANO), kterému náhle odešel hlas."

Zatímco Pikal se omlouvá za nedostatečné prostudování osobností, předseda Bartoš mluví o předřazení bodu a hlasování omylem. Dle stenoprotokolu probíhalo hlasování takto:

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Dalším návrhem je Karel Sýs.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Zahájil jsem hlasování číslo 96 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.
Hlasování pořadové číslo 96. Z přítomných 161 poslanců pro 108, proti 25. Návrh byl přijat.

Předseda Pirátů Ivan Bartoš se v rozhovoru vyjádřil k hlasování pro Karla Sýse následovně:

„Nominace na vyznamenání se měly probírat až na konci druhého týdne, ale došlo k jejich předřazení. Neměli jsme je projité. Na plénu se hlasovala asi tři jména během jedné minuty, někteří pirátští poslanci si toho problematického pana Sýse všimli a zdrželi se hlasování, někteří se řídili doporučením Vojty Pikala."

25. října 2018 došlo rovněž k hlasování o návrhu na pevné zařazení bodu 117 týkajícího se státních vyznamenání na tentýž den a tento návrh byl přijat. Zkrácená doba před hlasováním tedy mohla mít vliv na jeho výsledek, byť nemůžeme ověřit, zda Piráti hlasovali "omylem".

K přijetí nominace bylo potřeba, aby pro ni hlasovalo 81 poslanců. Návrh nominace Karla Sýse na státní vyznamenání byl schválen, celkem pro něj hlasovalo 108 poslanců, z toho 14 poslanců za Piráty. I kdyby tedy pirátští poslanci pro návrh nehlasovali, stejně by i tak prošel.

Ivan Bartoš se vyjadřuje o nominačním týmu v souvislosti s incidentem z května 2018. Tehdy pirátští poslanci včetně předsedy Bartoše podpořili návrh na udělení státního vyznamenání komunistickému básníkovi Karlu Sýsovi. Sněmovnou navržený byl následně při příležitosti oslav sto let od vzniku Československé republiky vyznamenán prezidentem republiky za zásluhy v oblasti kultury.

V návaznosti na toto faux pas měli Piráti zavést pro svůj poslanecký klub expertní nominační tým, který by měl posuzovat nominanty potenciálně podpořené klubem. Tak alespoň proklamují na stránkách vnitřních poměrů svého sněmovního klubu.

Na pirátských oficiálních stránkách o zavedení podobného týmu není zmínky, s dotazem jsme se tedy obrátili na Ivana Bartoše. Předsedou týmu by měl být Tomáš Martínek, na jehož jméno jsou na fóru Pirátů vedena témata výběrových řízení, sám se v nich také zaštiťuje funkcí předsedy nominačního týmu. Výběrová řízení se řídí metodikou, kterou lze nalézt na fóru Pirátů v souvislosti s reporty poslance Martínka. Nominační tým je opakovaně představován jako aktivní orgán v rámci jednotlivých výběrových řízení Pirátů (např. na nominanta do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání či nominanta do dozorčí rady Státního zemědělského intervenčního fondu.)

Bez ohledu na to, jak tým funguje či nikoli, je evidentní, že existuje. Stejně tak veřejná výběrová řízení u Pirátů fungují.

Za Piráty se kvůli hlasování ve Sněmovně omluvil na sociálních sítích Vojtěch Pikal. Jednalo se konkrétně o hlasování v souvislosti s návrhy Poslanecké sněmovny na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání. Jedním z navržených na udělení Medaile za zásluhy byl básník Karel Sýs, jak ukazuje Usnesení PS č. 235 (.pdf, str. 14).

Server iRozhlas.cz o Sýsovi uvádí: ,,Sýs ale také získal v roce 1989 titul zasloužilý umělec (od prezidenta Gustáva Husáka, pozn. Demagog.cz). Nyní šéfuje literární příloze Haló novin spojených s KSČM a za komunisty také v roce 2002 kandidoval na Praze 1 do Senátu."

Pro navržení Sýse hlasovalo 25. května 2018 při 96. hlasování 13. schůze Sněmovny za Piráty 14 poslanců, 6 se zdrželo a 2 byli z hlasování omluveni. Kromě Pirátů pro navržení Sýse hlasovali také poslanci ANO, SPD, KSČM a ČSSD.

K nominaci se posléze Pikal omluvil na sociálních sítích, například na svém Twitteru:

Pro úplnost však dodejme, že se poslanci Pirátů v roce 2018 omlouvali i v rámci dalších afér, nejednalo se však o záležitosti v souvislosti s hlasováním v Poslanecké sněmovně. Jako příklad uveďme poslance Vymazala, který čelil aféře s těžbou kryptoměn ve služebním bytě, což odůvodňoval tím, že si tímto způsobem přitápěl. Za své jednání se 25. května 2018 omluvil na svém facebookovém profilu a výtěžek z těžby 4434 Kč věnoval Jídelně Kuchařek bez domova. Dále nesmíme zapomenout na poslance Peksu, který se v květnu 2018 zúčastnil oslav Dne vítězství na ruské ambasádě a zveřejnil zde fotografii s pelmeněmi, za kterou se omluvil a označil ji za nevhodnou (video, čas 12:26–12:58).

Medaile obecně jsou nižším typem státního vyznamenání České republiky dle zákona č. 157/1994 Sb., Zákon o státních vyznamenáních ČR. Medaile Za zásluhy je udělována od roku 1990 a přijímána z rukou prezidenta. Medaile má tři stupně, z nichž první je nejvyšší.

V letošním roce převzalo státní vyznamenání z rukou prezidenta Miloše Zemana na Pražském hradě 41 lidí. Medaili Za zásluhy získali letos například fotbalový brankář Petr Čech, hudebníci Michal David a Ondřej Hejma nebo dvojnásobná olympijská vítězka Ester Ledecká. Výběr oceněných se neobešel bez kritiky stran specialistů i veřejně známých osobností. Například dle bývalého prezidenta Václava Klause státní vyznamenání ztrácí na své jedinečnosti, a to ať se bavíme o výběru či samotném množství rozdaných vyznamenání.

Vláda navrhovala jmenování ředitele Koudelky do hodnosti generála již v květnu, ani tehdy ho však prezident republiky generálem nejmenoval. Dle některých médií byla důvodem pro nejmenování zpráva BIS o jedu novičok i role BIS při vyhoštění několika ruských diplomatů.

Vláda tedy ke 28. říjnu 2018 navrhla na povýšení ředitele Koudelku znovu, přičemž ČTK premiér Babiš potvrdil, že povýšení ředitele Koudelky do hodnosti generála měl od prezidenta Zemana přislíbené: „‚Slíbil mi (prezident), že pana Koudelku povýší,' uvedl premiér." Ani tentokrát však nebyl ředitel BIS do generálské hodnosti povýšen.

Usnesením č. 635 (.pdf) ze 3. října 2018 vláda navrhla prezidentu republiky jmenovat dne 28. října 2018 plukovníka Ing. Michala Koudelku do hodnosti brigádního generála. Prezident Miloš Zeman ovšem ředitele BIS Koudelku opět nejmenoval.

Důvod tohoto nejmenování však prezident nijak nekomentoval, i když premiér Babiš řekl, že mu prezident Zeman povýšení Koudelky potvrdil: „Slíbil mi (prezident), že pana Koudelku povýší."

Babiš také následně dodal: „Měl jsem za to, že se nedorozumění mezi nimi vysvětlilo.“ V květnu se totiž spekulovalo o tom, že Koudelka nebyl jmenován kvůli zprávě BIS k jedu novičok, kdy Zeman zprávu interpretoval jinak než ministerstva obrany a zahraničí. 

Svěřenský fond je dle §1448 a násl. občanského zákoníku entitou bez právní subjektivity. Vytváří se vyčleněním majetku zakladatele. Vznikem svěřenského fondu vzniká oddělený a samostatný majetek, který nemá vlastníka.

Vlastnická práva k svěřenskému fondu sice vykonává správce, je však nutné si uvědomit, že dle §1448 odst. 3 OZ vlastnické právo k fondu nenáleží ani správci, ani zakladateli, ani osobě, které má být ze svěřenského fondu plněno.

Nelze tvrdit, že je někdo vlastníkem majetku ve svěřenském fondu. Z projevu Ivana Bartoše je však možné dovodit, že je přesvědčen o tom, že Andrej Babiš má na majetek ve svěřenském fondu stále rozhodující vliv, a to i přesto, že dle právní úpravy není jeho vlastníkem.

Pokud by to byla pravda, pak by se dalo říci, že je Andrej Babiš skutečným majitelem svěřenského fondu tak, jak to chápe zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Dle § 4 odst. 4 tohoto zákona by skutečným majitelem svěřenského fondu byla osoba, která má fakticky nebo právně možnost vykonávat přímo či nepřímo rozhodující vliv ve svěřenském fondu.

Za předpokladu, že jsou tyto podmínky splněny, figuruje zde vyvratitelná domněnka („má se za to, že“), že skutečným majitelem svěřenského fondu je například zakladatel, svěřenský správce nebo obmyšlený. Pro úplnost uveďme, že obmyšleným značí občanský zákoník toho, komu plyne majetkový prospěch ze svěřenského fondu. S tímto pak souvisí zákon č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, který zřizuje evidenci skutečných majitelů. Tato evidence ale není veřejným rejstříkem.

Přestože se zapsané údaje o zakladateli a obmyšleném svěřenského fondu bez souhlasu neuvádí, je možné dospět k závěru, že obmyšleným i zakladatelem je Andrej Babiš. Indikují to údaje o svěřenských správcích, které jsou veřejně dostupné (jsou jimi Alexej Bílek a Zbyněk Průša), a také zjištění Transparency International (viz. také graf níže, případně tabulka zde).

V souvislosti s těmito informacemi a dalšími údaji z Registeru partnerov verejného sektora byly českou Transparecy International podány dva podněty, které se týkají Babišova možného střetu zájmů. Register partnerov je totiž na rozdíl od evidence skutečných majitelů veřejný a jako jeden z konečných užívateľou výhod se v něm objevuje právě Andrej Babiš, mj. také spolu se dvěma výše zmíněnými svěřenskými správci.

Pro úplnost je nutné podotknout, že konečný užívateľ výhod je pojem definovaný v §6a zákona č. 297/2008 Z. z. o ochrane pred legalizáciou príjmov z trestnej činnosti a terorizmom. Podle vyjádření koncernu AGROFERT i Andreje Babiše je tento pojem odlišný od pojmu skutečného majitele dle české právní úpravy.

Služební zákon vstoupil v platnost 28. května 2002, jeho přijetí bylo jednou ze součástí přístupových podmínek (C, 1., veřejná správa) vstupu České republiky do Evropské unie. Účinnosti se však nikdy nedočkal, v průběhu let 2002 až 2014 byl pětkrát odložen. Upozorňujeme tak na terminologickou nesrovnalost (platnost, tedy zveřejnění ve Sbírce zákonů, vs. účinnost, tedy „vstup do života“).

Prvního odkladu se služební zákon dočkal již v roce 2003, kdy byl prodloužen do roku 2004. Následně byl posunut podruhé v roce 2004 až do roku 2007. V roce 2006 jej zákonodárci odložili na rok 2009. V roce 2008 byl odložen na rok 2012 a konečně napopáté byla jeho účinnost v roce 2011 odložena na 1. ledna 2015. Služební zákon byl však nakonec kompletně nahrazen novým zákonem o státní službě, vyhlášeným 6. listopadu 2014 nedlouho před jeho vstupem v účinnost 1. ledna 2015. Ten ve svých zrušovacích ustanoveních zrušil původní služební zákon z roku 2002. Nešlo tedy o jedno odložení, dlouhé čekání a konečně vstup v platnost, resp. účinnost. Zákon tak, jak byl přijat v době uzavření přístupových hovorů, nikdy v účinnost nevstoupil.

Formální podmínky členství v EU, tedy tzv. „kodaňská kritéria“(en), jsou mnohem obecnější než přijetí konkrétního zákona. Je však pravda, že služební zákon tvoří naplnění tzv. ex-ante kondicionality neboli předběžné podmínky (tj. podmínky nutné pro přijetí přístupové dohody k EU) č. 11 - efektivizace a depolitizace veřejné správy. Ke stejné podmínce se hlásil jako gestor tehdejší ministr pro legislativu Jiří Dienstbier, když byl v roce 2014 přijímán nový služební zákon. Přijetí služebního zákona a odpovídajících opatření je podmínkou čerpání evropských dotací v období 2014—2020.

Ze souhrnné monitorovací zprávy o připravenosti ČR na členství EU (část C, oddíl 1. Výkonnost státní správy a soudnictví) vyplývá, že vstupovat do EU s rozpracovaným a neúčinným zákonem o státní službě „...je [postup] nešťastný, protože Česká republika vstoupí do EU s centrální správou ve velmi raném stadiu reformy“.