Ivan Bartoš

Místní organizace hnutí STAN a České pirátské strany v Kladně v červnu roku 2021 uzavřely koaliční dohodu pro komunální volby, které se budou konat v září 2022. Za hnutí STAN povede koalici zastupitelka Anna Gamanová, za Piráty kulturní organizátor Roman Hájek.

Dalšími městy, kde jde Česká pirátská strana do nadcházejících komunálních voleb v koalici, jsou například Olomouc, Jihlava, Ústí nad Labem nebo Pardubice. V Olomouci se Piráti spojili s hnutím ProOlomouc, kandidátem na primátora je člen ProOlomouc Tomáš Pejpek, druhý na kandidátce by měl být Pirát Viktor Tichák.

V Jihlavě se Piráti spojili s uskupením nezávislých kandidátů Fórum Jihlava. Jako jednička kandidátky byla zvolena současná primátorka za Fórum Jihlava Karolína Koubová. 

V Ústí nad Labem jsou Piráti již od roku 2014 součástí hnutí PRO! Ústí společně se Zelenými a nezávislými. Piráti kandidují za hnutí PRO! Ústí i tento rok, kandidátem na primátora je pirátský ústecký zastupitel Lukáš Blažej.

Z dalších krajských měst Piráti utvořili koalici pro komunální volby už jen v Pardubicích, kde kandidují spolu se Zelenými a nezávislými kandidáty. Post jedničky zde získala pardubická zastupitelka za Piráty Ivana Böhmová.

Piráti jsou v několika městech v letošních komunálních volbách skutečně součástí koalice, a to včetně Kladna, kde jdou do voleb spolu s hnutím STAN. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

V posledních sněmovních volbách na podzim loňského roku kandidovali Piráti společně s hnutím STAN. Koaliční smlouva těchto dvou uskupení byla přijata (.pdf, str. 1) 22. prosince 2020. Že se jedná pouze o dohodu k nadcházejícím sněmovním volbám, svědčí její celý název „Koaliční smlouva pro volby do poslanecké sněmovny konané v roce 2021“. V příloze č. 2, konkrétně v podkapitole Základní principy koalice, je i bod (.pdf, příloha č. 2, str. 2), ve kterém stojí: „Ačkoliv se tato koaliční smlouva uzavírá pouze pro volby do Poslanecké sněmovny konané v roce 2021 a navazující volební období, koaliční strany deklarují, že mají zájem spolupracovat na všech úrovních. Postup na těchto úrovních je však v gesci příslušných organizačních jednotek koaliční strany.“

Obě partaje se tedy dohodly pouze na spolupráci pro sněmovní volby v roce 2021. Pro kontext uveďme, že bezprostředně po zveřejnění výsledků sněmovních voleb mluvil předseda Pirátů Bartoš i o možnosti utvoření společného poslaneckého klubu. Nakonec však utvořili Piráti a hnutí STAN poslanecké kluby zvlášť, což ale také bylo již předem dohodnuto (.pdf, příloha č. 2, str. 6) v koaliční smlouvě, konkrétně její druhé příloze.

Ivan Bartoš rovněž nepopíral značné zklamání z výsledků. Piráti totiž vlivem preferenčních hlasů (neboli tzv. kroužkování) získali jen 4 poslance, Starostové přitom obdrželi 33 poslaneckých křesel. Po volbách si Piráti nechali zpracovat svou analýzu, kterou následně zveřejnil server Neovlivní.cz. V analýze se píše, že se Starostové měli opakovaně dopouštět porušení koaliční smlouvy, hlavně co se týče osobnostní kampaně a kroužkování. Europoslanec za Piráty Mikuláš Peksa pak v rozhovoru pro iRozhlas vyjádřil neochotu podílet se společně se STAN na dalších koaličních uskupeních. Jako „nepravděpodobnou“ označil pro iDnes další spolupráci s Piráty také předseda hnutí STAN Vít Rakušan.

V posledních sněmovních volbách, na podzim loňského roku, kandidovali Piráti společně s hnutím STAN. Koaliční smlouvu (.pdf) oba politické subjekty podepsaly na konci roku 2020. Kromě programové vize, se kterou se tato koalice ucházela o přízeň voličů, obsahovala smlouva i přílohu s názvem „Finanční dohoda“. V ní se řeší nejen financování předvolební kampaně a hospodaření se společným majetkem, ale i to, jakým způsobem si obě partaje rozdělí po volbách státní příspěvky, na které mají ze zákonanárok.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že předseda Pirátů Bartoš mluví pouze o povolebním vyrovnávání účtů, a tak se v našem hodnocení budeme zabývat pouze jím.

Příspěvek na úhradu volebních nákladů

Po sněmovních a evropských volbách se vyplácí jednorázový příspěvek na úhradu volebních nákladů. Když subjekt ve volbách do Poslanecké sněmovny získá nejméně 1,5 % hlasů, dostane za každý hlas 100 Kč. (U voleb do Evropského parlamentu je minimální hranice procentního zisku snížena o půl procentního bodu, za každý obdržený hlas je pak sazba 30 Kč.)

Ve smlouvě mezi Piráty a hnutím STAN se počítalo s tím, že se obdržená částka z tohoto příspěvku rozdělí mezi oba politické subjekty podle tzv. rozhodného poměru. Ten se odvíjel od počtu získaných poslaneckých křesel. Pokud by Piráti a Starostové získali například celkem 100 mandátů, dělil by se tento příspěvek v poměru 1,703 : 1 ve prospěch Pirátů. Při zisku 54 a méně poslanců, což se nakonec na základě výsledků voleb i stalo, je pak poměr 2,25 : 1. Piráti si tak podle Ministerstva financí přišli na více než 58 milionů korun a hnutí STAN na bezmála 26 milionů korun.

Stálý příspěvek

Stálý příspěvek získá strana či hnutí, které v posledních sněmovních volbách obdrží minimálně 3 % všech hlasů. Částka činí 6 milionů korun ročně s tím, že za každou další získanou desetinu procenta hlasů obdrží strana ještě 200 000 Kč každý rok. Pokud je však jejich volební výsledek vyšší než 5 %, podpora se dále nezvyšuje. Maximálně je tak možné získat 10 milionů korun ročně.

V situaci, kdy do voleb kandiduje koalice, je podle zákona u stálého příspěvku rozhodující „dohoda o podílu členů koalice na volebním výsledku“. Koaliční smlouva Pirátů a Starostů na ni myslí a počítá přitom se třemi situacemi. Pokud by byl volební výsledek minimálně 10 %, započítá se každé straně smlouvy 5 % s tím, že zbytek volebního výsledku se rozpočítá tak, aby odpovídal rozhodnému poměru, o kterém jsme psali výše.

Pokud by koalice získala ve volbách alespoň 6 %, ale méně než 10 %, připadne každé straně přesně polovina volebního výsledku koalice. V případě zisku méně než 6 % hlasů připadne pro účely nároku na podporu vše Pirátům, kteří ale musí následně polovinu obdrženého stálého příspěvku dát hnutí STAN.

Příspěvek na mandát a příspěvek na podporu činnosti politického institutu

Za každý mandát poslance pak náleží podle zákona straně či hnutí částka 900 000 korun. Piráti a hnutí STAN se ve své koaliční smlouvě dohodli, že si celkovou částku, která odpovídá příspěvkům za všechny poslance koalice, rozdělí podle již zmiňovaného rozhodného poměru.

Smlouva zmiňuje i příspěvek na činnost politického institutu. Z údajů Ministerstva financí ale vyplývá, že ani jeden z politických subjektů tuto podporu nečerpá. Tento druh příspěvku odpovídá 10 % celkové výše příspěvku na činnost, kam spadá stálý příspěvek a příspěvek na mandát. Příspěvek na mandát se přitom netýká jen poslaneckého křesla, ale i pozice senátora a člena zastupitelstva kraje (včetně hlavního města Prahy).

Nevyužité prostředky

Jediný bod koaliční smlouvy, který souvisí s povolebním vyrovnáváním financí, ale zároveň nemá co do činění se státními příspěvky, se týká nevyužitých prostředků a společného majetku po konci kampaně. Dohoda říká, že se tyto prostředky rozdělí mezi obě partaje, a to v poměru, v jakém se oba subjekty zavázaly na kampaň přispět. Piráti podle smlouvy přispěli 33 miliony korun, vklad hnutí STAN byl o něco nižší, konkrétně 16 milionů korun.

V prosinci 2017 proběhla na fóru Pirátské strany vnitrostranická anketa. V té mohli členové strany vyjádřit svou podporu jednomu z prezidentských kandidátů ve volbách, které poté proběhly v lednu 2018. Doplňme, že jak v minulých, tak v těchto prezidentských volbách nemá Pirátská strana vlastního kandidáta.

Svůj názor v pirátské anketě vyjádřilo celkem 289 hlasujících. Výsledek této nezávazné ankety byl vcelku zřejmý. Prezidentský kandidát Marek Hilšer získal 123 hlasů, což tvořilo 43 % z celkového počtu udělených hlasů. Dalšími kandidáty s relativně vysokou podporou byli Jiří Drahoš (59 hlasů, 20 %) a Michal Horáček (49 hlasů, 17 %). Ostatní kandidáti dosáhli nejvýše na 5 % hlasů. Uveďme například, že Miloš Zeman jako kandidát tehdy obhajující prezidentský post získal 12 hlasů, tj. pouhá 4 %.

Upřesněme, že anketa z prosince 2017 zahrnovala jen oficiální kandidáty na prezidenta, kteří v té době již podali přihlášku k volbám Ministerstvu vnitra a splnili zákonem dané podmínky. Ostatní osobnosti, které se dříve chtěly ucházet o prezidentský post, anketa neobsahovala. Právě o splnění formálních podmínek pravděpodobně mluví Ivan Bartoš, když zmiňuje „relevantní kandidáty, kteří splňují ta kritéria“. Dodejme, že podobná anketa Pirátů k nadcházejícím prezidentským volbám v roce 2023 se od té předchozí mírně liší, protože nynější kandidáti mají na splnění podmínek nutných pro přihlášení k volbám čas až do listopadu 2022.

Ačkoliv předseda strany Ivan Bartoš hovoří o čtyřech kandidátech, kteří v anketě v roce 2017 získali mezi Piráty relevantní podporu, ve skutečnosti se jednalo jen o tři. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ivan Bartoš hovoří o anketě, která běží na pirátském online fóru. V ní může volit každý registrovaný člen strany, k dispozici má 3 hlasy, které může i změnit. Anketa sleduje, koho pirátští členové zvažují volit v příštích prezidentských volbách. K 2. srpnu 2022 hlasovalo celkem 385 uživatelů, kteří rozdali 861 hlasů. Nejvíce hlasů dostala bývalá rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová (245 hlasů), následovaná generálem Petrem Pavlem (196 hlasů) a senátorem Markem Hilšerem (152 hlasů). Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro zajímavost uveďme, že podobnou anketu si Piráti na svém fóru uspořádali již před minulými prezidentskými volbami v roce 2018. V 1. kole dostal nejvíce hlasů Marek Hilšer, ve 2. kole získal nejvyšší podporu Jiří Drahoš.

1. srpna 2022 vyšel průzkum agentury Median, podle kterého by nyní první kolo prezidentské volby (.pdf, str. 7) vyhrál Andrej Babiš (25,5 %), následovaný generálem ve výslužbě Petrem Pavlem (21 %). Bývalá rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová by podle téhož průzkumu skončila se 7 % na čtvrtém místě, za odborovým předákem Josefem Středulou (9 %).

22. července 2022 vydala svůj prezidentský volební model také agentura Ipsos. Podle jejího průzkumu by taktéž zvítězil Andrej Babiš (31,7 %), opět následovaný Petrem Pavlem (23,8 %). Na třetím místě by se dle těchto informací umístila Danuše Nerudová se ziskem 10,8 %.

Doplňme, že podrobnější data agentury Ipsos zveřejněná Deníkem N ukazují, že mezi voliči Pirátské strany (jejímž předsedou je Ivan Bartoš) by největší podporu získal senátor Marek Hilšer, a to necelých 33 % (Deník N, 29. července 2022, str. 8). Dle průzkumu by 18 % příznivců Pirátů dalo hlas Danuši Nerudové, stejný počet pak i Petru Pavlovi. Pro kontext zmiňme, že ani jeden ze dvou hlavních favoritů prezidentských voleb oficiálně kampaň neoznámil. Petr Pavel se podle médií k oznámení kandidatury chystá na konci prázdnin, Andrej Babiš až na začátku listopadu.

Horská služba spadá pod resort Ministerstva pro místní rozvoj ČR, a proto je ministrem Ivanem Bartošem zmiňována společně s hotely a lázněmi. V tiskové zprávě ze 14. března Ministerstvo pro místní rozvoj ČR oznamuje, že Horská služba ČR poskytne některé prostory k ubytování uprchlíků z Ukrajiny. Blíže nespecifikuje, o jaké prostory se jedná. V této tiskové zprávě se také zmiňuje, že pokračují práce na možnosti zapojení lázní s volnými kapacitami, které by za přispění státu poskytly pro uprchlíky ubytování.

Hotely a lázně se skutečně do poskytování dočasného ubytování zapojily. Více než 70 ukrajinských uprchlíků nalezlo azyl například v Nových lázních v Teplicích, které poskytují i jídlo a další materiální pomoc. Ubytování pro uprchlíky nabídly i Lázně Bohdaneč nebo Luhačovice. Podle Deníku k „podobné praxi přistoupily skoro všechny lázně v Česku.“

Dalších 50 míst pro uprchlíky z Ukrajiny nabídl i hotel Šumava v Horšovském Týně na Domažlicku. Hotel Styria ve Chvalovicích poskytuje pomoc v podobě dočasného ubytování, stravy, léků a podobných k životu nezbytných věcí. K poskytování ubytování se připojila taktéž síť hotelů Pytloun. 6. března uvedl prezident Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek, že hotely již poskytly uprchlíkům několik tisíc lůžek zdarma.

Ministr Bartoš také uvedl, že hotely a lázně měly poskytnout své kapacity na měsíc. Česká tisková kancelář vydala 11. března článek, ve kterém Václav Stárek tvrdí, že hotely mohou poskytnout svá lůžka uprchlíkům zhruba na měsíc, tedy do začátku dubna. Členy Stárkovy Asociace jsou i některá lázeňská zařízení. Námi zmíněné Nové lázně v Teplicích zase uvedly, že „můžeme z našich zdrojů pomoci po dobu zhruba jednoho měsíce“.

Dodejme, že 9. března rozhodla (.pdf) vláda o vyplácení příspěvku na kompenzaci za ubytování uprchlíků. Za dospělého činila částka 180 Kč, za dítě 100 Kč. 16. března následně schválila (.pdf, str. 2) zvýšení příspěvku na 200 až 250 Kč podle typu ubytovacího zařízení. Kompenzace mohou být vypláceny i zpětně do 24. února, kdy začala ruská invaze na Ukrajinu, pokud ubytování zajišťuje kraj. Příspěvky poskytne vláda jen tomu, kdo má s krajem dohodu nebo uzavřenou smlouvu.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2021 získala koalice Pirátů a Starostů 15,62 % z celkového počtu odevzdaných hlasů. Po přepočtu na mandáty ovšem Pirátská strana obsadila – hlavně vlivem preferenčních hlasů (tzv. kroužkováním) – pouze 4 poslanecká křesla, oproti 33 poslancům, které získalo hnutí STAN. Tento volební výsledek Pirátů vedl k nespokojenosti některých členů strany.

Ihned po vyhlášení výsledků voleb poté zástupci koalice Pirátů a Starostů a koalice SPOLU uzavřeli memorandum o spolupráci, kterým deklarovali vůli společně vytvořit vládu České republiky. 7. listopadu 2021 republikové předsednictvo Pirátů pověřilo předsedu Ivana Bartoše podepsáním koaliční smlouvy. 8. listopadu pak předsedkyně a předsedové jednotlivých stran těchto koalic koaliční smlouvu skutečně uzavřeli. 

Tento akt byl následně ještě předložen k odsouhlasení členské základně Pirátů. Pro schválení koaliční smlouvy byl zapotřebí souhlas (video, čas 0:24) alespoň 60 % hlasujících. Po vnitrostranické rozpravě koaliční smlouvu a vznik nové vlády skutečně v tomto internetovém hlasování podpořilo více než osmdesát procent členů strany, přesně 82,1 % zúčastněných. Doplňme, že referenda se zúčastnilo 90,7 % členské základy, tedy 1082 členů.

Petr Fiala se již 24. února, tedy první den invaze na Ukrajinu, před odletem na mimořádné zasedání Evropské rady v Bruselu vyjádřil takto: „Budu v souladu s pozicí vlády České republiky prosazovat co nejtvrdší sankce vůči Rusku a jednotný postup Evropské unie“. Druhý den po summitu Evropské rady prohlásil: „Jsem za maximální možnou míru sankcí.“ Tisková zpráva Ministerstva financí z 25. února zase uvádí, že „v rámci evropské sedmadvacítky je česká vláda odhodlána plně podpořit další zpřísnění a rozšíření sankcí“.

Druhý den invaze vláda rozhodla o „zastavení udělování víz a dlouhodobých a trvalých pobytů státním příslušníkům Ruské federace s výjimkou humanitárních důvodů“. O podobném kroku chtěla vláda přesvědčit i ostatní evropské státy. Mimo jiné se česká vláda rozhodla urychlit vystoupení ze dvou postsovětských bank a vyzvala k tomu i další země.

25. února Česká republika oznámila, že od 27. února uzavře vzdušný prostor pro ruská letadla. K oznámení stejného kroku na celoevropské úrovni došlo až o dva dny později.

Den po invazi také internetové sdružení CZ.NIC rozhodlo o zablokování osmi tzv. dezinformačních webů, které jsou označovány za proruské. Stalo se tak na základě doporučení vlády a po jednáních s bezpečnostními složkami státu. Evropská komise pak o dva dny později oznámila, že zablokuje stanici RT (dříve známa jako Russia Today) a internetové médium Sputnik, která jsou vlastněna ruským státem.

Na začátku března Česká republika požadovala tvrdší sankce v oblasti vyloučení bank ze sytému SWIFT. Do té doby totiž z tohoto platebního systému bylo na základě rozhodnutí EU vyloučeno jen 7 ruských bank. Dne 10. března se Petr Fiala vyjádřil pro iDnes.cz, že už teď musíme přemýšlet, kam by ještě sankce šly posunout, aby zabránily další ruské agresi. Premiér Fiala navrhoval například odpojení dalších bank od mezinárodního systému SWIFT nebo blokádu ruských lodí.

Česká vláda tedy nejen ústy premiéra Fialy dávala již v prvních dnech ruské invaze na Ukrajině najevo, že chce protiruské sankce nastavit až na maximální možnou míru. Některé sankční kroky vláda učinila ještě před ostatními evropskými partnery a u jiných zase na další státy apelovala, aby svůj přístup zpřísnili. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Ivana Bartoše jako pravdivý.

Předseda Pirátů Ivan Bartoš v rozhovoru pro Info.cz poukazuje na to, že před ruskou invazí na Ukrajinu považovala Evropská unie zemní plyn za tzv. přechodný zdroj energie, avšak zároveň je do značné míry závislá na zemním plynu z Ruska. Uveďme, že 40 % dodávek plynu do Evropské unie pochází právě z této země. Ačkoliv zemní plyn není bezemisní, jeho spalování vypouští do vzduchu jen zhruba poloviční množství emisí, než je tomu např. u hnědého uhlí. Doplňme však, že při těžbě a přepravě zemního plynu do ovzduší uniká metan, tedy plyn se silným skleníkovým efektem (.pdf, str. 2), což podle odborníků ekologickou výhodnost zemního plynu snižuje.

Pro kontext zmiňme, že na základě Zelené dohody pro Evropu, tzv. Green Dealu, se mají do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů v EU minimálně o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by pak Evropská unie měla dojít k úplné uhlíkové neutralitě.

Aby se jasně určilo, které ekonomické činnosti jsou ekologicky udržitelné a které nikoliv, existuje v rámci EU systém jejich rozřazení, tedy tzv. taxonomie. V jejím rámci Evropská komise na začátku letošního února dočasně zařadila plyn a jádro mezi čisté zdroje energie. Nové plynové elektrárny či teplárny však budou muset být schopné do konce roku 2035 přejít od zemního plynu k jiným palivům (.pdf, str. 16), jinak „zelený status“ ztratí. Dodejme, že rámcově vstoupila taxonomie EU v platnost v červenci 2020 s tím, že úkolem Evropské komise bylo ji následně konkretizovat.

Po začátku invaze ruské armády na Ukrajinu se začaly objevovat hlasy, zda není třeba přehodnotit současnou energetickou politiku Unie, a snížit tak dosavadní závislost na dodávkách plynu z Ruska. 8. března proto Evropská komise představila plán, jehož cílem je snížit závislost na ruském plynu již v tomto roce o dvě třetiny. Počítá se s dodávkami plynu z jiných států, např. Alžírska či USA, rychlejším přechodem na solární a větrné zdroje, snížením termostatů o jeden stupeň či výměnou plynových kotlů za tepelná čerpadla. Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans také připustil, že některé státy budou muset využívat uhlí déle, než se původně plánovalo.

Bartoš tedy správně podotýká, že zemní plyn byl považován za přechodný zdroj energie. Vzhledem k tomu, že k další úpravě evropské taxonomie od té doby nedošlo tedy za dočasně čistý zdroj energie považován stále je. Poněkud zavádějící nicméně je, že Bartoš poukázal pouze na „země západní Evropy“. Taxonomie totiž nijak nerozlišuje mezi členskými státy a týká všech států Evropské unie, tedy i těch východních. Například ČTK pak v souvislosti se zařazením zemního plynu a jaderné energie mezi čisté zdroje napsala, že „komise v takzvané taxonomii vyšla vstříc zemím jako Francie, Polsko či Česko“.

Zmiňme, Francie má poměrně ambiciózní plány, co se týče jaderné energetiky. Ačkoli francouzský prezident Emmanuel Macron na začátku svého funkčního období prosazoval snížení podílu využití jaderné energie (ze 75 % na 50 % v roce 2035), později hovořil o nutnosti „obrození francouzského jaderného průmyslu“. Dále oznámil, že dojde k výstavbě šesti nových reaktorů. Na konci roku 2021 tak například představil investiční strategii Francie 2030, v jejímž rámci země chce podpořit rozvoj malých modulárních jaderných reaktorů. Macron tehdy uvedl: „Jaderná energetika, vodík a obnovitelné zdroje pro nás budou klíčové k výrobě elektřiny z různých zdrojů a ke snížení naší uhlíkové stopy,“.

Některé starší francouzské jaderné elektrárny v minulosti bojovaly s technickými problémy, především s korozí, kvůli čemuž docházelo a stále dochází k jejich odstávkám. Někteří odborníci proto upozorňují na to, že z krátkodobého hlediska bude Francie muset využít právě zemní plyn k pokrytí případných výpadků energie z jaderných zdrojů. Doplňme, že roli zemního plynu, jakožto přechodného kroku při transformaci energetiky zmiňoval již v roce 2019 francouzský vládní web.

Za typický příklad západní země, která před vpádem ruských vojsk na Ukrajinu plánovala při přechodu na obnovitelné zdroje energie využívat ve velké míře zemní plyn pak můžeme označit Německo. To je navíc největším odběratelem ruského plynu v celé Evropské unii. Německý kancléř Olaf Scholz ještě na podzim minulého roku plánoval postavení nových plynových elektráren. Německo také počítalo s otevřením plynovodu Nord Stream 2, který měl zdvojnásobit vývoz ruského plynu po dně Baltského moře do Evropy, projekt nicméně vzbuzoval kritiku např. ze strany USA. Kvůli krokům Ruska vůči Ukrajině pak německá vláda oznámila, že Nord Streamu 2 neudělí povolení k provozu, a k otevření plynovodu tak nemůže dojít. 

Němečtí vládní představitelé po ruské invazi v souvislosti s využíváním zemního plynu také uvedli, že by mohlo dojít ke změně termínů odstavení uhelných či jaderných elektráren. Zároveň zdůraznili nutnost rychleji začít využívat např. solární či větrnou energii. Německo tedy přesto, že nejdříve považovalo zemní plyn za důležitý prvek přechodu na obnovitelné zdroje energie, svůj postoj později přehodnotilo.