Jakub Michálek
Piráti

Jakub Michálek

Bez tématu69 výroků
Obrana, bezpečnost, vnitro1 výrok
Právní stát1 výrok
Zrušit filtry

Jakub Michálek

A slibované elektronické náramky pro vězně? Máme jich asi 150.
X (dříve Twitter), 6. května 2021
Obrana, bezpečnost, vnitro
Nepravda
V současnosti je v České republice evidováno 102 osob, které nosí elektronický monitorovací náramek. V říjnu 2019, tedy po zatím poslední dodávce funkčních náramků Elektronického monitorovacího systému, měla Česká republika k dispozici 280 těchto zařízení.

Elektronický monitorovací systém (.pdf) sloužící k dálkovému monitoringu osob ve výkonu trestu začala Česká republika poprvé využívat již v září 2018. Jedná se o zařízení v podobě pásku s krabičkou, která monitorují pohyb sledovaných osob. Využívají se především při trestu domácího vězení či soudním zákazu přiblížení. Jejich konkrétní zákonná využití upravuje například § 334b nebo § 360a trestního řádu.

K 2. květnu 2021 je v České republice evidováno 102 osob monitorovaných systémem elektronických náramků. Z toho 52 osob je kontrolováno z důvodu nahrazení vazby dohledem, 47 osob je ve výkonu trestu domácího vězení, zbývající 3 osoby jsou monitorovány kvůli podmíněnému propuštění s dohledem. Od začátku roku 2020 celkový počet monitorovaných osob klesá.

Podle Probační a mediační služby bylo v říjnu 2019 v České republice k dispozici 280 těchto zařízení. Dalších 120 měla do České republiky dopravit izraelská firma SuperCom ještě tentýž měsíc. Dodávka se však zpozdila o více než 6 měsíců, některé z doručených přístrojů byly navíc nefunkční. V květnu 2020 tak ministryně spravedlnosti Marie Benešová avizovala, že plánuje ukončit spolupráci s touto firmou a vypsat nové výběrové řízení.

Jakub Michálek

Jsme tady měli milion členů komunistické strany.
Otázky Václava Moravce, 22. září 2019
Nepravda
Nejvíce straníků registrovala KSČ v roce 1948, a to téměř 2,3 mil. Po naprostou většinu období normalizace měla KSČ mnohem více než tvrzený 1 milion členů. Na začátku 80. let, kdy do KSČ vstoupil Andrej Babiš, se počet členů pohyboval mezi 1,3 až 1,5 mil.

Předně uveďme, že z kontextu rozhovoru vyplývá, že poslanec Michálek hovoří o počtu členů v době, kdy ve straně byl současný premiér Andrej Babiš, který vstoupil do KSČ v roce 1980, či obecněji v době normalizace.

Komunistická strana Československa vznikla 14. května 1921 v Národním domě v Karlíně. Na prvním sjezdu KSČ v únoru 1923 čítala (.pdf, str. 1) strana na 132 000 členů. Ve volbách v roce 1925 se KSČ stala druhou nejsilnější stranou se ziskem 41 mandátů a volby v roce 1946 vyhrála. K 15. lednu 1946 registrovala KSČ 1 081 544 členů. Na konci roku 1948, kdy se uskutečnil komunistický puč, už měla strana 2 267 688 členů. V 50. letech počet členů klesá, k 31. lednu 1956 čítala strana 1 333 415 členů. Naopak od roku 1963 počet členů roste, k 1. lednu 1969 měla strana 1 671 637 členů a kandidátů. (ŠTVERÁK, František. Schematismus k dějinám KSČ 1921–1992. Národní archiv, Praha 2018)

S dotazem na počet členů komunistické strany v době normalizace jsme kontaktovali Ústav pro studium totalitních režimů. PhDr. Jan Kalous uvedl, že z dostupných informací KSČ registrovala:

  • k 1. lednu 1968 1 690 977 členů a kandidátů
  • k 1. lednu 1969 1 671 637 členů a kandidátů
  • k 1. lednu 1970 1 535 537 členů a kandidátů
  • k 1. lednu 1971 1 194 191 členů a kandidátů
  • k 1. lednu 1972 1 196 025 členů a kandidátů
  • k 1. lednu 1973 1 154 815 členů a 79 188 kandidátů
  • k 1. lednu 1974 1 141 578 členů a 137 547 kandidátů
  • k 1. lednu 1975 1 170 862 členů a 159 794 kandidátů

Od roku 1976 dochází každoročně k nárůstu členské základny KSČ. K 1. lednu 1979 čítala strana 1 364 047 členů, k 1. lednu 1980 1 396 815 členů, k 1. lednu 1981 1 425 150 členů a k 1. lednu 1982 1 457 859 členů. K 1. říjnu 1989 pak bylo registrováno 1 617 863 členů a 79 882 kandidátů KSČ. (ŠTVERÁK, František. Schematismus k dějinám KSČ 1921–1992. Národní archiv, Praha 2018) Po listopadu 1989 začali (.pdf, str. 67) lidé stranu ve velkém opouštět.

Na mimořádném sjezdu KSČ v prosinci 1989 delegáti učinili prohlášení, kde se distancují od činů KSČ v předchozích letech.

Proto se strana rozhodně rozchází se všemi, kteří se vědomě do­pouštěli zvůle, zneužívali moc, dali se korumpovat a korumpovali druhé, se všemi, kdož vydávali lež za pravdu, dopustili znehodnocení ideálů socialismu, čestnosti a spravedlnosti, významu práce a jejích mravních hodnot, víry v domov a vlastenectví, v jednotu slov a činů a kteří dopouštěli zneužívání pořádkových sil proti občanům.

Na Slovensku působila Komunistická strana Slovenska. Dříve samostatná komunistická strana se na začátku 50. let stala územní organizací KSČ. V září 1946 měla KSS 158 028 členů, koncem roku 1950 236 437 členů a kandidátů a koncem roku 1967 307 568 členů a kandidátů. (JÁN, Pešek. Komunistická strana Slovenska – dějiny politického subjektu 1. Bratislava: Veda, 2012.) V březnu 1976 měla KSS 319 606 členů a kandidátů, v březnu 1981 již 388 534 a v lednu 1986 dokonce 435 537 členů a kandidátů, nejvíce ve své historii. (SIKORA, Stanislav. Slovníková příručka čs. dějin 1945–1989. Praha: Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2006.)

Komunistická strana Československa se přejmenovala na KSČS a poté se v roce 1990 přetvořila ve federaci nově vzniklých stran KSČM a KSS. Tato federace v roce 1992 zanikla a Strana demokratickej ľavice (původní KSS) se osamostatnila. V červenci 1990 počet členů KSS klesl na 194 000 a do nově vzniklé Strany demorkatickej ľavice podalo přihlášku už pouze 47 000 bývalých členů. Dnešní Komunistická strana Slovenska vznikla 29. srpna 1992 sjednocením Komunistickej strany Slovenska“91“ a Zväzu komunistov Slovenska.

V roce 2004 strana KSČM měla přes 100 000 členů. Po volbách 2010 strana čítala 66 627 straníků. V roce 2017 klesl počet členů na přibližně 40 000. I přes snižující se počet členů strany je KSČM v současnosti nejpočetnější stranou s 34 622 členy (duben 2019).

Pro roky 1971 a 1972 se nám nepodařilo získat přesné údaje o počtu kandidátů, tudíž s jistotou nemůžeme ověřit, kolik bylo v těchto letech, kdy se počet členů a kandidátů pohyboval nedaleko nad toleranční hranicí 1,1 mil., plnohodnotných členů KSČ. Nicméně pro to, aby výrok Jakuba Michálka nebyl nepravdivý, musel by se počet členů KSČ pohybovat okolo jednoho milionu (+/- 10 %) po nezanedbatelnou dobu. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť s výjimkou pouhých 2 let se nám podařilo ověřit, že počet členů KSČ v době normalizace byl větší než tvrzený 1 milion.

Jakub Michálek

Tady klesá reinvestovaný zisk o 60 miliard korun.
Pro a proti, 27. června 2019
Nepravda
Reinvestovaný zisk představuje část zisku zahraničních vlastníků z přímé zahraniční investice v ČR, která je reinvestována do provozu podniků. V posledních deseti letech došlo k největšímu poklesu mezi lety 2017 a 2018, konkrétně o 36,52 miliard korun.

Reinvestovaný zisk představuje část zisku zahraničních společností z jejich přímých investic v České republice. Zahraniční vlastníci generují v ČR zisky, ze kterých si vyplácí dividendy a další část znovu investují (reinvestují) do provozu svých podniků.

V roce 2018 představovaly reinvestované zisky téměř 140 miliard korun a na dividendách bylo do zahraničí vyplaceno 303 mld. Kč. Oproti roku 2017 došlo k poklesu reinvestovaných zisků o 36,52 mld. Kč, tedy o 23,48 mld. Kč méně, než uvádí Jakub Michálek. Rok 2017 byl v tomto ohledu rekordní, protože reinvestice dosáhly hodnoty 176 mld. Kč. Na dividendách bylo nejvíce vyplaceno v roce 2016, a to 312 mld. Kč.

Přestože Jakub Michálek neupřesnil, v jakém období mělo dojít k poklesu reinvestovaného zisku o 60 mld. Kč, výše uvedený pokles o 36,52 mld. Kč je za posledních deset let největší, a proto je výrok hodnocen jako nepravda.

Kromě absolutních hodnot reinvestovaných zisků a vyplacených dividend je však nutné vzít v úvahu i relativní hodnoty ve vztahu k celkovým ziskům zahraničních vlastníků z přímých zahraničních investic realizovaných v ČR. Hodnota reinvestovaných zisků je dlouhodobě nižší než hodnota dividend, přičemž reinvestice představují přibližně čtvrtinu až třetinu z celkových zisků. Mezi lety 2017 a 2018 došlo spolu s absolutním poklesem reinvestovaných zisků k relativnímu poklesu z 35,3 % na 27,9 %.

Jakub Michálek

(Andrej Babiš, pozn. Demagog.cz) tady vlastní v podstatě třetinu na mediálním trhu tištěných, tištěných novin, že vlastní mediální dům Mafra.
Pro a proti, 27. června 2019
Nepravda
Po akvizici společnosti Bauer v roce 2018 se skupina Mafra stala nejsilnější skupinou na tiskovém trhu, její podíl na trhu tištěných novin je však pouze 24%.

Z informací pro rok 2018 dle projektu Media Projekt Unie vydavatelů plyne, že je skupina Mafra nejsilnějším hráčem, který ovládá 28 % trhu tiskovin (včetně magazínů, časopisů apod.). Tato pozice vznikla koupí společnosti Bauer, která byla dokončena v prosinci 2018 poté, co byla schválena antimonopolním úřadem.

Zdroj: Unie vydavatelů (.pdf, str. 37)

Skupina Mafra je součástí holdingu Agrofert. Premiér Andrej Babiš, dle svých slov a informací z holdingu, převedl svoje vlastnictví firmy Agrofert na dva svěřenské fondy v únoru 2017, aby splnil požadavky nového zákona o střetu zájmů. I přes oficiální naplnění zákona stále zaznívají rozporné názory na to, zda se premiér Andrej Babiš vzdal kontroly své firmy i de facto.

Pokud se však zaměříme pouze na trh tištěných deníků (novin), je podíl vydavatelství MAFRA nižší. V roce 2017 byl jeho podíl pouze 24,3 % trhu, v roce 2018 tento podíl klesl na 23,8 %. Nejsilnějším vydavatelstvím je v obou případech Czech News Center, vydávající např. deník Blesk či Sport.

Pokud jde o média, je otázka, zda je možné posuzovat jejich vliv na odchod ministrů. Stejně tak se lze ptát, do jaké míry se může projevovat vliv majitele na témata a zaměření jejich článků. Vliv médií na svůj odchod v době obou Babišových vlád či vlády Bohuslava Sobotky otevřeně přiznaly pouze bývalá ministryně obrany Karla Šlechtová a bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková. Obě ministryně za hnutí ANO obvinily ze svého odchodu Lidové noviny spadající pod vydavatelství Mafra.

V současné vládě zatím od července 2018 proběhlo šest výměn ministrů, přičemž žádný z nich svoje odvolání nespojoval přímo s mediálním tlakem. U ministrů Taťány Malé (ANO) a Petra Krčála (ČSSD) měly být důvodem jejich problémy s diplomovými pracemi, u navrhovaného ministra zahraničí Miroslava Pocheho (ČSSD) nedošlo k jeho jmenování prezidentem, ministr dopravy Dan Ťok (ANO) skončil na vlastní žádost, ministryně průmyslu Marta Nováková (ANO) byla vyměněna premiérem a vedením hnutí ANO. Ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (ANO) jako jediný přiznal, že ho v odchodu utvrdil i mediální tlak vůči jeho osobě, ale jen ve smyslu spekulací o jeho odvolání.

Jakub Michálek

Já myslím, že pan prezident republiky nemá kompetenci odmítnout jmenovat ministry, které mu předloží předseda vlády.
Události, komentáře, 26. června 2018
Nepravda

Předseda Michálek se ve svém vidění problematiky neshoduje s ústavněprávními kapacitami či zavedenou praxí. Proto jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Ústava České republiky vyjadřuje jmenování ministra prezidentem republiky v článku 68 odst. 2: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Z pohledu čistě gramatického výkladu ústava jinou možnost pro prezidenta než jmenování navrženého ministra nepřipouští. Praxe, ústavní právníci či logický výklad ústavy však hovoří jinak.

Jak uvádí ve svém komentáři k problematice Zdeněk Koudelka: ... z ústavy totiž neplyne, že by prezident republiky, byť posléze vázán návrhem předsedy vlády, nemohl odmítat některé osoby navržené na funkci ministra jako nevhodné nebo nepřijatelné.“ Stejně tak Jan Wintr, který je Koudelkou citován, připouští, aby prezident nehrál pouze ceremoniální roli, ale byl druhým párem očí, které dohlížejí, aby nebyl jmenován nějaký podezřelý, nedůvěryhodný, nebezpečný kandidát.

Jan Kysela v rozhovoru pro Aktuálně.cz dokonce jmenuje konkrétní příklady, kdy by prezident republiky dle jeho názoru nemusel navrženého kandidáta na ministra jmenovat.

Kdyby kandidát představený předsedou vlády nesplňoval nějaké zákonné podmínky, například ty v zákoně o střetu zájmů a ten střet zájmů by byl neodstranitelný v dohledném čase, nebo kdyby kandidát představoval bezpečnostní riziko na základě informací rozvědky nebo kontrarozvědky, protože je to agent cizí moci, nebo protože by nastaly nějaké krajní případy - typově jako že člověk je analfabet nebo něco takového -, tak mám pocit, že takovým návrhům prezident vyhovět nemusí.

Pokud jde o konkrétní případy nejmenování kandidáta ministrem v minulosti, lze se pozastavit například u Davida Ratha, kterého tehdejší prezident Klaus odmítl v roce 2005 jmenovat ministrem zdravotnictví, jelikož působil zároveň jako prezident České lékařské komory. Jmenován byl až po čtrnácti dnech, protože své působení v čele komory ukončil.

Jakub Michálek

... není možné vyplnit daňové přiznání online.
Předvolební debata České televize, 2. října 2017
Nepravda

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože na stránkách Finanční správy ČR je celá sekce věnována možnostem elektronického podání, včetně například daně z příjmů fyzických i právnických osob. Přehled všech dostupných elektronických formulářů pro přiznání daní lze nalézt zde.

Tato podání lze podat jak s ověřeným digitálním podpisem, tak i čistě bez něho. V takovém případě je pak ale třeba do pěti dnů zaslat na Finanční úřad potvrzení o správnosti údajů v elektronickém formuláři.

Podle statistik Finanční správy ČR odevzdalo elektronické daňové přiznání k 31. srpnu letošního roku již přes 250 000 osob. Výrok tak hodnotíme jako nepravdivý, protože je možné podat daňové přiznání elektronicky.

Jakub Michálek

Složená daňová kvóta je asi 48,6 % (reakce viz další výrok). Mluvil jsem o mezní dani z příjmu, to znamená, že u osob, které jsou ve střední třídě, tak ty platí 48,6 %. Vaše vláda (směrem ke Kalouskovi, pozn. Demagog.cz) a další pravicové vlády nastavily systém tak, že střední třídy platí 48,6 %, zatímco ti nejbohatší platí jenom nějakých 34 %.
Předvolební debata České televize, 2. října 2017
Nepravda

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Michálek jednak zaměňuje složenou daňovou kvótu za mezní sazbu daně (dodejme, že se po upozornění opravil), jím popsané procentní zdanění je také problematické, neboť zmíněných 34 % dopadá na naprosté minimum občanů. Uvedených 48 % (a podobné hodnoty) pak dopadají na širší skupiny obyvatel.

Ukazatel daňová kvóta popisuje podíl příjmů daňového charakteru na HDP. Složená daňová kvóta obsahuje mimo daní ještě další povinné odvody, tedy příspěvky na sociální a zdravotní pojištění a cla.

Výše složené daňové kvóty je 34,3 % (.pdf, str. 23). Od roku 2011 mírně roste, v řádech desetin procentních bodů. Skutečná složená daňová kvóta je tedy přibližně o 14 procentních bodů nižší než uvedl Jakub Michálek.

Mezní veličina označuje přírůstek placené (vyměřené) daně z dodatečného příjmu. Mezní sazba daně se uplatňuje ze základu daně v nejvyšším zdaňovacím pásmu, tzn. nejvyšší možnou sazbou příslušné daně. Toto efektivní zdanění ekonomicky lépe popisuje skutečnou daňovou zátěž dopadající na každého jednotlivce. Rozhodně se nejedná o složenou daňovou kvótu. Podle OECD je mezní sazba střední třídy (průměrného zaměstnance) 48,6 % (str. 236).

Zdroj: vlastní výpočet

Do celkových odvodů zahrnujeme jak daň z příjmu, tak i odvody na zdravotní a sociální pojištění. Právě to způsobuje degresi ve výši efektivního zdanění, která je v grafu patrná. Odvody na sociální pojištění jsou totiž zastropovány na 48násobku průměrné mzdy. Míru zdanění počítáme v poměru k celkovým nákladům práce (tzv. superhrubé mzdě), tedy k hrubé mzdě navýšené o pojistné placené zaměstnavatelem.

Ve výpočtu uvažujeme poplatníka, který uplatňuje pouze základní slevu na dani.