Jan Dohnal

Vláda v tomto roce rozhodla o prodloužení těžby v OKD minimálně do konce roku 2023, původně ale mělo dojít k ukončení těžby již v prvním pololetí letošního roku.

Uveďme, že společnost OKD je jediným producentem černého uhlí v České republice, které se těží na Karvinsku. Stoprocentním vlastníkem těžařské firmy je od dubna 2018 stát prostřednictvím Ministerstva financí (konkrétně přes společnost Prisko). Ministrem resortu je právě zmiňovaný Zbyněk Stanjura.

Mezi důvody prodloužení těžby podle ministerstva patří zajištění dostatku uhlí pro následující topné sezóny a snaha vlády pokrýt zvýšenou poptávku po uhlí ze strany českých zákazníků, „kterou vyvolaly výpadky dodávek černého uhlí z východu kvůli ruské agresi na Ukrajině”.

Největším odběratelem uhlí OKD je společnost ČEZ, uhlí ale odebírá také společnost Veolia, kterou Jan Dohnal v této souvislosti zmiňuje. Ta zajišťuje dodávky tepla pro více než 325 tisíc domácností v Moravskoslezském, Olomouckém, Středočeském a Karlovarském kraji a v Praze.

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela na svém Twitteru v červnu napsal, že se státu ve spolupráci se skupinou ČEZ podařilo zajistit kapacitu v nizozemském terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG). Bližší podrobnosti tehdy Síkela neuvedl.

Na začátku července pak nizozemský velvyslanec v České republice oznámil, že Česko by mělo získat přibližně 3 miliardy metrů krychlových zemního plynu, což představuje přibližně třetinu naší roční spotřeby. Na tiskové konferenci, která proběhla 19. července 2022 ministr průmyslu a obchodu oznámil detaily uzavřené dohody.

Plovoucí terminál u nizozemského Eemshavenu se otevřel 8. září 2022 a ČEZ v něm má podle Síkely a generálního ředitele ČEZu Daniela Beneše pronajatou kapacitu na zpětné zplyňování LNG ze 30 tankerů. Kapacita terminálu je zakoupena na 5 let od září 2022 do září 2027. Daniel Beneš také uvedl, že první loď se zkapalněným zemním plynem určeným pro Českou republiku dorazí z USA do Nizozemska v pondělí 19. září. Zároveň doplnil, že do konce roku připluje celkem 8 lodí s plynem a každá má podle něj přivézt 100 milionů metrů krychlových plynu.

Kontrakt pokrývající zhruba třetinu české roční spotřeby podle nizozemského velvyslance v ČR významně sníží naši závislost na ruském plynu. Později pak na Twitteru psal o úzké česko-nizozemské spolupráci při dojednání kapacity v terminálu.

Doplňme, že Jan Dohnal poněkud nepřesně mluví o „plynu v holandských terminálech“, přičemž v současné době má Česko zajištěnou pouze kapacitu, nikoli plyn samotný. Dále však dodává, že plyn máme pouze „vyjednaný“, a proto jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.

V České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 25) podzemní zásobníky plynu: RWE Gas Storage CZ, MND Energy Storage, Moravia Gas Storage a SPP Storage, jejíž zásobník nicméně není připojený k české plynárenské soustavě a slouží primárně pro potřeby Slovenska. Celková kapacita zásobníků, v nichž se skladuje plyn pro český trh, odpovídá 36,88 TWh (.pdf, str. 25).

RWE Gas Storage CZ mělo ke 12. září 2022 ve svých zásobnících uloženo 26,8 TWh plynu. MND Energy Storage mělo ke stejnému datu uskladněno 3,07 TWh plynu a Moravia Gas Storage 1,6 TWh plynu. Dohromady se tak jednalo o 31,5 TWh zemního plynu, tedy o 85,4 % celkové kapacity zásobníků.

Jan Dohnal dále mluví o vyjednané solidaritě s Německem. Tento pojem se v české veřejné debatě o řešení energetické krize používá v souvislosti s připravovanou bilaterální dohodou mezi Českem a Německem. V červenci Česká republika a Německo totiž podepsaly dohodu o energetické bezpečnosti, podle níž si země v případě výpadku dodávek zemního plynu navzájem pomohou. Přesněji se v jejím rámci státy zavázaly v budoucnu uzavřít smlouvu o solidárních opatřeních (.pdf), která by měla zajistit bezpečnost dodávek plynu mezi oběma zeměmi „před začátkem nadcházející zimní sezóny“.

Německý ministr hospodářství Robert Habeck tehdy uvedl, že Česko a Německo budou dále pracovat na konkrétních krocích spolupráce. Český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela pak zmiňoval, že konkrétní kroky jsou připravené, blíže je ale nespecifikoval. Doplňme, že na konci srpna premiér Fiala uvedl, že jednání o konkrétní podobě česko-německé smlouvy o solidaritě v dodávkách plynu stále probíhají. Tento projev solidarity tedy nelze zatím označit za „vyjednaný“.

Za solidaritu nicméně lze nicméně označit také celounijní mechanismus reagující na nedostatečné dodávky zemního plynu. Jedná se o Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU z října roku 2017 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu. Toto nařízení funguje jako záruka solidarity mezi evropskými zeměmi v případě, že by daný stát nebyl schopen pokrýt dodávky plynu těm, kteří jsou daným nařízením chráněni, tzv. „zákazníkům chráněným v rámci solidarity.“

Mezi tyto zákazníky spadají (článek 2) domácnosti, sociální služby a dálková vytápění, která uvedeným subjektům plyn poskytují. Článek 13 nařízení upravuje solidární pomoc v případě, že by některou z unijních zemí postihl nedostatek dodávek plynu. Jak uvádí Ruven Fleming z nizozemské univerzity v Groningenu v časopise Energy Policy, článek 13 znamená (.pdf, str. 108), že v případě plynové krize v jedné zemi (v tzv. žádajícím členském státě) musí jiná členská země Evropské unie, která je s danou zemí přímo propojena, snížit dodávky plynu těm, kteří nespadají mezi zákazníky chráněné v rámci solidarity. Tím dojde k uvolnění kapacit zemního plynu, které si pak žádající stát může odkoupit (čl. 13, odst. 5) a pokrýt tak výpadek dodávek.

Tento mechanismus je již od roku 2017 v platnosti, lze tedy říct, že tato podoba evropské (mj. i česko-německé) solidarity je již zajištěná.

Jan Dohnal tedy správně popisuje stav plynu v českých zásobnících. Správně také poukazuje na skutečnost, že existuje závazek vzájemné solidarity mezi Českem a Německem. Ta nicméně nevychází z bilaterálních dohod, ale z unijního nařízení.