Česká republika má kapacity v zásobnících naplněné přes 80 %. S Německem je vyjednaná solidarita, tzn. že v případě, že plyn nebude, tak přes to Německo opravdu poteče.
Česká republika měla ke dni debaty uloženo v zásobnících 85,4 % kapacity. Dohoda s Německem se teprve připravuje. Na unijní úrovni ovšem již funguje mechanismus solidarity, který má v případě nedostatku zajistit dodávky pro ohrožené zákazníky.
V České republice existují čtyři společnosti, které provozují (.pdf, str. 25) podzemní zásobníky plynu: RWE Gas Storage CZ, MND Energy Storage, Moravia Gas Storage a SPP Storage, jejíž zásobník nicméně není připojený k české plynárenské soustavě a slouží primárně pro potřeby Slovenska. Celková kapacita zásobníků, v nichž se skladuje plyn pro český trh, odpovídá 36,88 TWh (.pdf, str. 25).
RWE Gas Storage CZ mělo ke 12. září 2022 ve svých zásobnících uloženo 26,8 TWh plynu. MND Energy Storage mělo ke stejnému datu uskladněno 3,07 TWh plynu a Moravia Gas Storage 1,6 TWh plynu. Dohromady se tak jednalo o 31,5 TWh zemního plynu, tedy o 85,4 % celkové kapacity zásobníků.
Jan Dohnal dále mluví o vyjednané solidaritě s Německem. Tento pojem se v české veřejné debatě o řešení energetické krize používá v souvislosti s připravovanou bilaterální dohodou mezi Českem a Německem. V červenci Česká republika a Německo totiž podepsaly dohodu o energetické bezpečnosti, podle níž si země v případě výpadku dodávek zemního plynu navzájem pomohou. Přesněji se v jejím rámci státy zavázaly v budoucnu uzavřít smlouvu o solidárních opatřeních (.pdf), která by měla zajistit bezpečnost dodávek plynu mezi oběma zeměmi „před začátkem nadcházející zimní sezóny“.
Německý ministr hospodářství Robert Habeck tehdy uvedl, že Česko a Německo budou dále pracovat na konkrétních krocích spolupráce. Český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela pak zmiňoval, že konkrétní kroky jsou připravené, blíže je ale nespecifikoval. Doplňme, že na konci srpna premiér Fiala uvedl, že jednání o konkrétní podobě česko-německé smlouvy o solidaritě v dodávkách plynu stále probíhají. Tento projev solidarity tedy nelze zatím označit za „vyjednaný“.
Za solidaritu nicméně lze nicméně označit také celounijní mechanismus reagující na nedostatečné dodávky zemního plynu. Jedná se o Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU z října roku 2017 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu. Toto nařízení funguje jako záruka solidarity mezi evropskými zeměmi v případě, že by daný stát nebyl schopen pokrýt dodávky plynu těm, kteří jsou daným nařízením chráněni, tzv. „zákazníkům chráněným v rámci solidarity.“
Mezi tyto zákazníky spadají (článek 2) domácnosti, sociální služby a dálková vytápění, která uvedeným subjektům plyn poskytují. Článek 13 nařízení upravuje solidární pomoc v případě, že by některou z unijních zemí postihl nedostatek dodávek plynu. Jak uvádí Ruven Fleming z nizozemské univerzity v Groningenu v časopise Energy Policy, článek 13 znamená (.pdf, str. 108), že v případě plynové krize v jedné zemi (v tzv. žádajícím členském státě) musí jiná členská země Evropské unie, která je s danou zemí přímo propojena, snížit dodávky plynu těm, kteří nespadají mezi zákazníky chráněné v rámci solidarity. Tím dojde k uvolnění kapacit zemního plynu, které si pak žádající stát může odkoupit (čl. 13, odst. 5) a pokrýt tak výpadek dodávek.
Tento mechanismus je již od roku 2017 v platnosti, lze tedy říct, že tato podoba evropské (mj. i česko-německé) solidarity je již zajištěná.
Jan Dohnal tedy správně popisuje stav plynu v českých zásobnících. Správně také poukazuje na skutečnost, že existuje závazek vzájemné solidarity mezi Českem a Německem. Ta nicméně nevychází z bilaterálních dohod, ale z unijního nařízení.
