Jana Černochová

Jana Černochová svůj výrok uvedla v souvislosti s vládním závazkem vynakládat do roku 2025 na obranu 2 % HDP. Tento závazek je pak součástí programového prohlášení vlády a zní následovně: „Budeme navyšovat výdaje na obranu země v souladu s našimi aliančními závazky tak, aby dosáhly úrovně 2 % HDP už v rozpočtu na rok 2025. Budeme prosazovat legislativní zakotvení této úrovně obranných výdajů jako minimální hranice.“ Dodejme, že členské státy NATO se na zmíněné 2% hranici dohodly již v roce 2006, Česká republika ji však naposledy překročila v roce 2005. 

Ministryně Černochová už dříve mluvila o tom, že předchozí vlády do obranných výdajů započítávaly především rozpočet Ministerstva obrany, ačkoliv mohly započítat i další položky.

NATO za obranné výdaje považuje (.pdf, str. 1) „platby státu, skutečné či plánované, v průběhu fiskálního roku, které slouží k zajištění potřeb ozbrojených sil státu, spojenců či Aliance“. Tato definice je poměrně obecná, a tak dochází k nejednotnému započítávání výdajů mezi členskými státy. Často používaný ukazatel výdajů na obranu ku HDP tak nemusí v mezinárodním srovnání plně odrážet plnění spojeneckých závazků.

Česko do svých obranných výdajů, které reportuje NATO, započítává především rozpočet Ministerstva obrany. To vyplývá z velmi podobných hodnot podílu rozpočtu Ministerstva obrany na HDP a podílu (.pdf, str. 8) „obranných výdajů“ dle NATO na českém HDP.

Z tiskového prohlášení (.pdf, str. 16) NATO pak vyplývá, že je možné započítat do obranných výdajů položky, které uvádí Jana Černochová. Konkrétně výdaje na dopravní infrastrukturu (tedy i položky z rozpočtu Ministerstva dopravy) lze zahrnout do obranných výdajů v případě, že je součástí společné infrastruktury NATO. Především dopravní síť ve východní části EU není z dřívějších dob uzpůsobena tak, aby umožnila přesun současné techniky NATO. Z toho důvodu došlo k uzavření spolupráce mezi EU a NATO, která má mimo jiné vést ke zrychlení modernizace evropské dopravní infrastruktury. Uveďme, že výdaje na výstavbu dopravní infrastruktury se v rozpočtu (.pdf) Ministerstva obrany skutečně nenacházejí. V České republice je má na starost přednostně Ministerstvo dopravy, respektive jemu podřízený Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI).

Kritéria NATO zahrnují (.pdf, str. 16) zvlášť také „military construction“, tedy vojenské výstavby. Ty mohou být v češtině také interpretovány pod pojmem infrastruktura, ovšem jedná se spíše například o výstavby základen či jejich vybavování.

Podle dokumentu (.pdf, str. 7–8) britského parlamentu i podle dokumentů NATO (.pdf, str. 13) je poté možné do výdajů na obranu započitatelných pro účely NATO zahrnout také výdaje na policii či celníky, a to za předpokladu, že jsou tyto jednotky vybaveny a vycvičeny takovým způsobem, že mohou být nasazeny v rámci armádní operace pod jejím velením. V Česku výdaje na Policii ČR a Celní správu spadají do rozpočtů Ministerstva vnitra (.pdf), respektive Ministerstva financí (.pdf, str. 149). V rozpočtu (.pdf) Ministerstva obrany takové položky chybí. Mezi obranné výdaje lze teoreticky započítat také finanční pomoc (.pdf, str. 8) spojenci, kterou by za stát hradilo Ministerstvo financí.

Do uznatelných výdajů spadají (.pdf, str. 16) také výzkumné projekty. Ty jsou však součástí rozpočtu (.pdf, str. 135, 140–142) Ministerstva obrany už nyní. Z dostupných zdrojů však nedokážeme určit, jaký je rozsah výzkumu a vývoje v oblasti obrany, který je financovaný z jiných zdrojů než z Ministerstva obrany.

Jana Černochová tedy správně uvádí, že mezi uznatelné výdaje pro účely reportování NATO patří také některé položky, které se dnes nacházejí v rozpočtech ministerstev dopravy, vnitra či financí. Některé výzkumné projekty již dnes spadají pod Ministerstvo obrany, a Česko je tedy do svých obranných výdajů zahrnuje. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Jana Černochová svůj výrok uvedla v souvislosti se závazkem vynakládat na obranu 2 % HDP. Tento závazek je pak součástí programového prohlášení vlády, členské státy NATO se na zmíněné 2% hranici dohodly již v roce 2006. Ministryně Černochová poukazuje na to, že Česko do svých výdajů na obranu nezapočítává některé položky, přestože by pro účely navýšení podílu na HDP mohlo. Jako příklad opačného přístupu pak uvádí Německo, které se podle ní díky započítání dodatečných položek mezi obranné výdaje může snáz přiblížit hranici 2 %.

NATO za obranné výdaje považuje (.pdf, str. 1) „platby státu, skutečné či plánované, v průběhu fiskálního roku, které slouží k zajištění potřeb ozbrojených sil státu, spojenců či Aliance“. Tato definice je poměrně obecná, a tak dochází nejednotnému započítávání výdajů mezi členskými státy. Často používaný ukazatel výdajů na obranu ku HDP tak nemusí v mezinárodním srovnání plně odrážet plnění spojeneckých závazků.

Jak k výpočtu obranných výdajů přistupuje Německo, se nám však z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo zjistit. Narazili jsme na dva články z let 2018 a 2019, ze kterých vyplývá, že se v Německu o možnosti započítávání výdajů na dopravní infrastrukturu mezi obranné výdaje diskutovalo. Jestli k tomu ale nakonec Německo přistoupilo, nevíme.

Obrátili jsme se proto s dotazem na německé ministerstvo obrany, armádu a také bruselské zastoupení Německa u NATO. Zatím jsme však nedostali žádnou odpověď, a výrok Jany Černochové proto hodnotíme jako neověřitelný.

Současná ministryně obrany Jana Černochová se v rozhovoru pro Deník N mimo jiné vyjadřovala k vývoji nových materiálů a vzorů polních stejnokrojů Armády ČR. Ve svém výroku uvádí, že se touto problematikou zabývala již v roce 2011, a to v rámci svého působení ve Výboru pro obranu. 

V první řadě jsme se tedy při ověřování výroku zaměřili na záznamy z jednání Výboru pro obranu, které jsou dostupné na webových stránkách Poslanecké sněmovny. Soustředili jsme se především na zápisy z roku 2011, kdy ještě výbor fungoval pod názvem Výbor pro obranu a bezpečnost, ale také na ostatní období. Jelikož jsou zápisy prováděny velice stručnou formou, nepodařilo se nám najít žádnou zmínku o podobné diskuzi.

Obrátili jsme se proto na tiskové oddělení Ministerstva obrany, ale také na samotnou ministryni Janu Černochovou s žádostí o odkaz na konkrétní jednání. Mluvčí Ministerstva obrany nám odpověděl, že resort obrany nemá k dispozici žádné záznamy z uskutečněných diskuzí ze sněmovních výborů či jiných orgánů, a nemůže nám tak poskytnout více informací. Jana Černochová se zatím k věci nevyjádřila.

Vzhledem k výše popsaným skutečnostem tedy tento výrok ministryně obrany Jany Černochové hodnotíme jako neověřitelný. 

Pro kontext ještě uveďme, že v květnu 2011 Ministerstvo obrany vyhlásilo tendr na nákup nových vojenských uniforem. V září stejného roku nicméně výběrové řízení zrušilo, protože čtyři z pěti firem nesplnily zadávací podmínky. V říjnu 2011 následně ministerstvo tendr vypsalo znovu. Jednou z jeho podmínek přitom bylo, aby uniformy splňovaly parametry špičkové kvality, včetně barevného provedení kvůli maskování. Je tedy možné, že poslanci na některé ze schůzí Výboru pro obranu a bezpečnost řešili právě i toto téma.

Doplňme, že i poslední zmíněný tendr byl v roce 2012 zrušen Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Jedna z firem si tehdy například stěžovala, že v tendru neuspěla, i když jako jediná dodržela předpisy pro maskovací vzor na látce. Problémem ostatních firem tehdy mělo být nedodržení rozestupu mezi maskovacími skvrnami.

Zákon o státní službě vstoupil v účinnost 1. ledna 2015. Od té doby byl několikrát novelizován. 

§ 173 zmíněného zákona upravuje tzv. politické náměstky, kdy odst. 2 říká, že „člen vlády může mít nejvýše 2 takové náměstky“. Tyto náměstky si vybírá či odvolává samotný ministr, kterého náměstek zastupuje např. na jednáních vlády, schůzí výboru nebo komise Poslanecké sněmovny. Služební zákon se na ně nevztahuje. Ustanovení o politických náměstcích bylo za dobu účinnosti služebního zákona novelizováno pouze jednou, nejvyšší povolený počet náměstků se však nezměnil.

Maximálně dva politické náměstky člena vlády povolovala také původní verze služebního zákona z roku 2002, kterou připravila vláda Miloše Zemana. Tento zákon nicméně nikdy nevstoupil v účinnost. K jediné změně úpravy náměstků tak došlo právě při zavedení režimu státní služby v roce 2015.

Před rokem 2015 tedy neexistovala (.pdf) účinná právní úprava, která by rozlišovala mezi tzv. politickými a ostatními náměstky. Až s přijetím nového služebního zákona přešla většina stávajících náměstků pod režim státní služby a počet ostatních (politických) náměstků byl omezen na dva.

Jana Černochová se tedy dopustila nepřesnosti, když označila přijetí služebního zákona za jeho změnu. Právní úprava ministerských náměstků se však se služebním zákonem skutečně změnila tak, jak ministryně obrany popisuje. Její výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Dodejme, že kromě politických náměstků může mít dnes člen vlády také tzv. odborné náměstky (náměstek pro řízení sekce), na které se služební zákon naopak vztahuje. Ti jsou vybíráni na základě výběrového řízení na dobu neurčitou. Změny na těchto pozicích jsou možné pouze tzv. systemizací, kdy se ruší či slučují místa.

Vlasta Parkanová byla ministryní obrany ve druhé vládě premiéra Mirka Topolánka. Úřad zastávala mezi lety 2007 a 2009. 

Kauza s nákupem armádních letadel CASA odstartovala 13. června 2012, kdy policie požádala Poslaneckou sněmovnu o vydání ministryně obrany Parkanové k trestnímu stíhání. Sněmovna této žádosti 11. července vyhověla. Pro vydání hlasovalo celkem 117 poslanců, včetně tehdejšího premiéra Petra Nečase. Po svém vydání se Parkanová rozhodla rezignovat na post místopředsedkyně Poslanecké sněmovny. 

Vlasta Parkanová byla obviněna ze dvou trestných činů. Podle policie se měla dopustit zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Toho se měla dopustit tak, že před nákupem letounů nenechala zpracovat znalecký posudek na ověření ceny zakázky. Policie údajnou škodu původně vyčíslila na 658 milionů Kč.

V březnu 2015 policie navrhla obžalovat Vlastu Parkanovou a jejího bývalého podřízeného Jiřího Staňka z výše zmíněných trestných činů. Zároveň změnila odhadovanou výši škody na 818,8 milionu Kč. V září roku 2016 obvodní soud pro Prahu 6 vrátil obžalobu k došetření. Soudní jednání nakonec začalo v květnu 2017, následně bylo nicméně odročeno na srpen téhož roku. Líčení se protáhlo až do roku 2020, kdy soud exministryni Parkanovou i Jiřího Staňka nepravomocně zprostil obžaloby. Státní zástupce Kořán ovšem podal odvolání a požadoval pro Parkanovou dvouletý podmíněný trest a pokutu 2 miliony Kč. Pro Jiřího Staňka požadoval trest odnětí svobody na 5 let a pokutu 5 milionů Kč. Zároveň požadoval pro oba obžalované pětiletý zákaz činnosti.

Trestní stíhání pro Vlastu Parkanovou a Jiřího Staňka pravomocně skončilo v říjnu 2021. Městský soud v Praze potvrdil osvobozující rozsudek a státní zástupce nepodal odvolání. Soudkyně Petra Benešová se v rozsudku vyjádřila takto: „V žádném směru nebylo zjištěno, že by České republice v souvislosti s obchodem s letadly a s nákupem transportního letounu CASA vznikla nějaká škoda.“ 

Kauza definitivně skončila v lednu 2022, když se nejvyšší státní zástupce Igor Stříž rozhodl nepodat dovolání k Nejvyššímu soudu. Zároveň Parkanová uvedla, že se bude domáhat finančního odškodnění a omluvy. Na definitivní osvobození Vlasty Parkanové zareagoval současný ministr spravedlnosti Pavel Blažek, který přislíbil omluvu a vyjednání finanční kompenzace za neoprávněné trestní stíhání. Na konec kauzy reagovala také ministryně obrany Černochová, která Vlastě Parkanové zaslala omluvu za dlouhé roky trvající trestní stíhání.

Ministryně obrany nicméně správně poukazuje na nestandardně dlouhou dobu trvání celé kauzy. Vlasta Parkanová čelila obvinění nejméně od 13. června 2012 až do 13. ledna 2022 – 9 let a 7 měsíců. Janou Černochovou uvedená doba 11 let je o rok a 5 měsíců delší, její výrok tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám přesnou výši vnitřního dluhu armády nepodařilo dohledat. Můžeme však zmínit, že o vnitřním dluhu Armády ČR, který „přesahuje 100 a více miliard Kč“, hovořil například v červenci 2020 předseda ODS Petr Fiala v rozhovoru pro Armádní noviny. Že má armáda dluh ve výši 100 miliard korun, pak podle informací serveru czdefence.cz zaznělo také na neveřejném jednání Výboru pro obranu, jehož je Jana Černochová (ODS) předsedkyní. Nemůžeme však vyloučit, že na jednání o této sumě hovořila samotná Jana Černochová, která ji v médiích zmiňovala již dříve.

S dotazem ohledně přesné výše vnitřního dluhu armády jsme se tedy obrátili na Ministerstvo obrany a Generální štáb Armády ČR. Zatím jsme obdrželi odpověď od Ministerstva obrany, které však „pomyslný vnitřní dluh (…) nikdy takto nevyčíslilo, protože se jedná pouze o teoretický konstrukt, který nezohledňuje řadu faktorů ovlivňujících každoroční sestavovaní rozpočtu resortu obrany.“ 

Ministerstvo však připouští, že pokud bychom pomyslný vnitřní dluh armády chápali „jako prostý rozdíl v tom, jaké byly rozpočty Ministerstva obrany od vstupu do NATO, a jaké měly být, kdybychom ve všech letech dávali na obranu 2 % HDP, k čemuž jsme se tehdy zavázali, mohla by se jeho výše zřejmě orientačně skutečně blížit částce, kterou uvádí paní poslankyně Černochová a další odborníci na obranu a bezpečnost.“ 

Dodejme, že dle této definice vnitřního dluhu by nicméně celková částka od vstupu ČR do NATO v roce 1999 byla přibližně čtyřnásobná, než kolik uvádí poslankyně Černochová. Částka 100 mld. Kč tedy vyjadřuje spíše hodnotu „podinvestovanosti“ Armády ČR, nikoli rozdíl mezi reálnými celkovými výdaji (např. na platy) a výdaji, které by odpovídaly 2 % HDP. Hodnotu podinvestovanosti se nám však nepodařilo dohledat, a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Pro kontext uveďme, že Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR 18. prosince 2020 schválila návrh zákona o státním rozpočtu pro rok 2021. Pro tento rozpočet se schodkem 320 miliard korun tehdy hlasovali poslanci ANO, ČSSD a KSČM. Návrh původně počítal s rozpočtem Ministerstva obrany ve výši 85,4 miliard (.pdf, str. 14), komunisté však podporu zákona podmiňovali snížením armádního rozpočtu o 10 miliard, a zmíněná částka tak byla přesunuta do rozpočtové rezervy.

Andrej Babiš už 18. prosince po schválení zákona přislíbil, že k navrácení těchto 10 miliard zpět armádě dojde v lednu. Koncem ledna pak vláda schválila přesunutí částky z rezervy do rozpočtu Ministerstva obrany ve výši 5 miliard korun.

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR schválila 18. prosince 2020 návrh zákona o státním rozpočtu pro rok 2021. Pro něj hlasovali poslanci ANO, ČSSD a KSČM. Komunisté svou podporu rozpočtu podmiňovali škrty 10 miliard korun pro Ministerstvo obrany, které byly nakonec přesunuty do rozpočtové rezervy. Andrej Babiš přislíbil, že k navrácení této částky zpět do rozpočtu obrany dojde v lednu. Tento závazek však vláda nedodržela, ministerstvu vrátila na konci ledna pouze 5 miliard korun, o zbylých pěti miliardách chce rozhodnout pravděpodobně v únoru.

KSČM požadovala, aby se přesunuté finanční prostředky použily na pomoc v souvislosti s pandemií covidu-19 místo nákupu vojenské techniky. Miloslava Vostrá (KSČM) koncem roku uvedla, že „převedené peníze mohou samozřejmě být využity v resortu obrany, například pro vojáky, kteří pomáhají v nemocnicích“. 

Dle slov předsedy KSČM Vojtěcha Filipa z konce ledna pak finance mají jít na „odměny pro zdravotníky a vojáky, kteří v nemocnicích a dalších zařízeních pomáhají se zvládáním epidemie covidu“. Již v prosinci 2020 také Vojtěch Filip požadoval, aby byly peníze použity „spíše na to, že armáda pomůže zdravotníkům, sociálnímu systému v řešení pandemie covidu, než aby udělala nákupy“. O měsíc později pak hovořil o „krytí jiných povinností, které jsou ve zdravotnictví, anebo vůbec v boji proti covidu-19“.

V debatě DVTV v prosinci poslanec KSČM Leo Luzar hovořil o navrácení peněz obraně v roce 2021 (video, čas 6:46), avšak ohledně vrácení těchto prostředků prostřednictvím platů armádě se nezmínil.

Představitelé KSČM se tedy opravdu vyjádřili, že finance přesunuté do rezervy rozpočtu by se mohly vrátit armádě, avšak pouze jako odměny pro vojáky pomáhající se zvládnutím pandemie covidu-19. Komunisté nevyjádřili souhlas s vrácením prostředků armádě podle plánu vlády nebo s jejich využitím na běžné platy v armádě, jak svým výrokem naznačuje poslankyně Černochová.

Poslankyně Černochová zde má pravděpodobně na mysli slevu 75 % na jízdné v autobusech a vlacích pro cestující ve věku od 6 let do 18 let, studenty do 26 let a lidi nad 65 let, kterou vláda schválila již v roce 2018. Doplňme, že s účinností od začátku roku 2020 následně došlo k úpravě podmínek pro dopravce a k zastropování proplácených slev. V roce 2019 stály tyto slevy státní kasu 5,78 miliard korun.

Na stránkách vlády je uvedeno, že 27. března 2018 byly tyto slevy vládou schváleny (bod B, 19) po předložení návrhu tehdejším ministrem dopravy Danem Ťokem. 

Podle článku serveru Echo24 ze 14. března 2018 tento návrh vítali komunisté a s lehkou mírou opatrnosti i sociální demokraté a KDU-ČSL. Poslanec za KSČM Jiří Dolejš pro tento server také uvedl: „(…) Vítáme i taková dílčí sociální zlepšení, i když dopravní obslužnost vyžaduje důslednější řešení. Od údržby pražských mostů přes krajské dopravní podniky až po řešení dluhů na regionálních komunikacích druhé a třetí třídy.“ Z jeho vyjádření lze tedy soudit, že zvýšení slev na jízdné pro děti, studenty a lidi starší 65 let KSČM vítala.

Další relevantní zmínky představitelů KSČM podporující slevy na jízdném se nám nepodařilo dohledat. Zda slevy ve vyjádření pro Echo24 vítal Jiří Dolejš „vesele“ pochopitelně nevíme, pravdou však je, že se o slevách vyjádřil pozitivně, a výrok Jany Černochové tedy hodnotíme jako pravdivý.

Od září roku 2018 fungují takzvané slevy na jízdné pro cestující ve věku od 6 let do 18 let, studenty do 26 let a lidi nad 65 let. Tyto slevy platí pouze na vnitrostátních dálkových a regionálních linkách a v prostředcích městské hromadné dopravy, které zajíždějí až za hranice měst. Podle Ministerstva dopravy měla tato sleva pomoci sociálně slabším skupinám lidí, které mají omezenou možnost využívat hromadnou dopravu, a tím pádem jí umožnit častěji cestovat vlaky a autobusy.

Za rok 2020 zatím nejsou zveřejněna data, kolik stát zaplatil na slevách na jízdné. Ministryně financí Alena Schillerová nicméně v srpnu 2020 uvedla, že podle odhadů resortů dopravy a financí stát ušetřil za první měsíce koronavirové pandemie až 1,5 miliardy korun.

V roce 2019 vyšlo stát proplacení slev na jízdné na 5,78 miliardy korun. Uvádí se, že nejvíce z této částky čerpaly České dráhy, a to 2,58 miliardy korun. Dále to byl RegioJet, který od státu dostal 389 milionů korun. Z autobusových dopravců pak nejvíce dostal Student Agency, 183 milionů korun. 

Od 1. ledna 2020 Ministerstvo dopravy zavedlo kompenzační strop stanovený podle počtu ujetých kilometrů. Stát tímto opatřením chce předejít případům, kdy tyto kompenzace byly zneužívány přepravci, kteří zvyšovali ceny u státem částečně proplácených jízdenek, aby jim byla proplacena větší kompenzace. 

I přesto, že poslankyně Černochová uvádí, že se jednalo o jízdné zdarma, hodnotíme tento výrok, jako pravdivý, protože se zde primárně jedná o částku vyplácenou státem, která se vejde do naší stanovené odchylky 10 %.

Při projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 2021 KSČM prosadila odebrání 10 miliard armádě a převedení této částky do rozpočtové rezervy, čímž také podmiňovala podporu rozpočtu. Ministr obrany Lubomír Metnar schválení konečné verze státního rozpočtu, která tak místo vládou navrhovaných 85,4 miliard (.pdf, str. 14) počítá s rozpočtem armády ve výši 75,4 miliard Kč, označil za nutný kompromis. Přislíbil také, že 4. ledna, na prvním jednání vlády v roce 2021, předloží návrh na vrácení těchto 10 miliard zpět do rozpočtu Ministerstva obrany. 

Také premiér Andrej Babiš v prosinci minulého roku v této souvislosti mluvil o kompromisu a o tom, že hned v lednu „co nejrychleji“ dostane armáda peníze zpět. Na tiskové konferenci po schválení rozpočtu konkrétně uvedl (video, čas 04:55:25): „(…) přesunutí části peněz z rozpočtu Ministerstva obrany do rozpočtové rezervy je dočasné. (…) Předpokládám, že v lednu co nejrychleji je tam vrátíme.“

Na jednání vlády 4. ledna, které dříve zmiňoval ministr Metnar, se tak však nestalo. Premiér Babiš k tomu na začátku ledna uvedl: „Určitě armádě ty peníze vrátíme v lednu, je pravda, že původně to bylo v plánu od 4. ledna, ale z nějakých technických důvodů se to posouvá.“

Na závěr pro úplnost dodejme, že k navrácení celé částky z rozpočtové rezervy zpět do rozpočtu Ministerstva obrany prozatím nedošlo. Vláda však na mimořádné schůzi 27. ledna 2021 odsouhlasila (.pdf) přesun poloviny této sumy, tedy pět miliard korun.