Jana Maláčová

Dle dlouhodobých výzkumných šetření mezinárodní analytické organizace YouGov, probíhajících od ledna 2020, je s vystoupením Velké Británie z Evropské unie konstantně nespokojeno 43 až 51 % dotazovaných. Z prozatím poslední analýzy YouGov na téma Brexit z 29. září 2021 pak vyplývá, že 53 % respondentů si myslí, že Brexit (ve smyslu fungování Spojeného království po odchodu z EU) neprobíhá dobře.

V červnovém dotazování výzkumné agentury Redfield & Wilton Strategies uvedlo 42 % oslovených, že rozhodnutí opustit EU nebylo správné.

Další průzkumy na téma Brexit ukazují, že pokud by probíhalo nové referendum, pro setrvání v EU by hlasovalo 43 % z dotazovaných.

S počínáním britské vlády ohledně Brexitu bylo pak podle jiného výzkumu agentury YouGov v září 2021 nespokojeno přibližně 59 % dotazovaných Britů. 

Vláda ČR dne 31. března 2020 na základě § 120 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti schválila usnesením č. 353 (.pdf) Cílený program k podpoře zaměstnanosti s názvem Antivirus. 

Vládou přijímaná mimořádná opatření vytvářejí překážky v práci omezující činnost zaměstnavatelů, kteří jsou v takové situaci povinni postupovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, převážně podle části osmé - § 191-210. V případech, které v této části zákoník práce předpokládá, je zaměstnavatel povinen po dobu trvání překážek v práci poskytovat zaměstnancům náhradu mzdy.

Principem programu Antivirus (.pdf, str. 2) je částečná kompenzace celkových mzdových nákladů v podobě náhrad mezd (včetně povinných odvodů na zdravotní a sociální pojištění) za dobu překážek v práci vyvolaných karanténou, mimořádnými a krizovými opatřeními souvisejícími s šířením nákazy COVID-19 jak v České republice, tak v zahraničí, spolu s doprovodnými hospodářskými problémy zaměstnavatelů.

Program Antivirus je určen (.pdf, str. 2–4) pro všechny zaměstnavatele, jejichž prostředky nejsou kryty z veřejných rozpočtů, a týká se pouze zaměstnanců v pracovním poměru. Aby zaměstnavateli vznikl nárok na kompenzace na základě programu Antivirus, musí mimo jiné (.pdf, str. 3–4) striktně dodržovat zákoník práce, jeho zaměstnancům nesmí být dána výpověď (zároveň nesmí být ve výpovědní době), nesmí mít dluh vůči veřejným rozpočtům a musí svým zaměstnancům vyplatit náhradu mzdy a odvést odvody. 

Období (.pdf, str. 2) uznatelnosti nákladů je stanoveno od 12. března 2020 do 30. dubna 2020, zároveň se předpokládá jeho prodloužení i na květen 2020. Datum zahájení přijímání žádostí bylo stanoveno na 6. dubna 2020 a veškerá komunikace s Úřadem práce má probíhat elektronicky prostřednictvím webové aplikace (str. 7).

Ministerstvo práce a sociálních věcí v Manuálu pro zaměstnavatele (.pdf, str. 10) rozlišuje 3 fáze: podání žádosti a uzavření dohody, vyúčtování a následnou kontrolu.

Aby zaměstnavateli vznikl nárok na úhradu příspěvku z programu Antivirus, musí ze všeho nejdříve podat žádost (.pdf, str. 7-8) o jeho poskytnutí prostřednictvím webové aplikace. Povinnou součástí žádosti je doklad o zřízení účtu žadatele, na který bude ÚP ČR zasílat finanční prostředky a doklad o zastupování zaměstnavatele – plnou moc (pokud je vyřizováním žádosti pověřena jiná osoba než sám zaměstnavatel). Po vyplnění těchto údajů se automaticky vygeneruje Dohoda (.pdf, str. 8) o poskytnutí příspěvku z cíleného programu Antivirus. 

V druhé fází (.pdf, str. 8) provede zaměstnavatel uzávěrku, v řádném termínu vyplatí zaměstnancům náhrady mezd a odvede povinné odvody (sociální a zdravotní pojištění). Poté předloží ÚP prostřednictvím webové aplikace vyúčtování takto vyplacených náhrad (včetně odvodů), které bude obsahovat seznam zaměstnanců a jejich rodných čísel (nebo evidenčních čísel), na které požaduje příspěvek.

Po obdržení vyúčtování (.pdf, str. 8–9) zašle ÚP ČR elektronický dotaz na ČSSZ (Česká správa sociálního zabezpečení), zda zaměstnanci, na které si zaměstnavatel nárokuje příspěvek, jsou skutečně jeho zaměstnanci v pracovním poměru. Pokud tomu tak je, vyplatí ÚP příspěvek na účet zaměstnavatele, který uvedl v žádosti.

Třetí fáze (.pdf, str. 9) je fází kontrolní. Úřad práce ve spolupráci se Státním úřadem inspekce práce bude podle Ministerstva práce a sociálních věcí provádět zejména následnou kontrolu, ale kontrolní činnost může být prováděna v rámci celého průběhu realizace programu Antivirus. Přehled dokladů (.pdf, str. 10), které musí být zaměstnavatel připraven doložit v jednotlivých fázích, je uveden v tabulce Manuálu pro zaměstnavatele.

Sociálně vyloučená lokalita je území, kde se koncentruje větší množství osob žijících v nevyhovujících podmínkách. Podle Analýzy sociálně vyloučených lokalit v ČR (dále jen „Analýza“) se sociální vyloučení charakterizuje jako souběh několika faktorů, které výrazně omezují možnosti přístupu na otevřený trh práce, přístupu k veřejným službám, včetně sociálních služeb a vzdělávání, kontaktu se sociálním okolím, řešením osobních krizí a politické participace. Specifickou roli v sociálním vyloučení hraje etnicita. Zadavatelem Analýzy bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí, její výsledky byly zveřejněny v květnu roku 2015.

K počtu sociálně vyloučených lokalit ve srovnání s rokem 2006 (v tomto roce vyšla předchozí analýza sociálně vyloučených lokalit) hovoří Analýza takto (str. 34):

„Celkový počet lokalit se v porovnání s rokem 2006 téměř zdvojnásobil (z 310 na 606). Počet lokalit vzrostl ve všech krajích, v Karlovarském a Moravskoslezském kraji ale více než trojnásobně (dle tabulky na str. 34 byl však nárůst v Moravskoslezském kraji nižší, pozn. Demagog.cz).“ K samotnému počtu obyvatel dodává (str. 11): „Počet obyvatel žijících v sociálně vyloučených lokalitách se zvýšil téměř o polovinu. V roce 2006 analýza odhadovala celkem 60 000 až 80 000 obyvatel v sociálně vyloučeném prostředí.“ Kdežto v roce 2015: „Lze předpokládat, že počet lidí žijících v sociálně vyloučených lokalitách se pohybuje mezi 95 000 až 115 000.“

Novější zdroj informací než tato Analýza k dispozici není. Nejaktuálnější Zpráva o plnění opatření Strategie sociálního začleňování 2014–2020 za rok 2018, vypracovaná v březnu roku 2019 (.pdf, str. 5), stále pracuje s informacemi z této Analýzy. Tudíž podle momentálně dostupných dat lze hovořit o celkovém navýšení sociálně vyloučených lokalit „pouze“ na dvojnásobek, nikoliv trojnásobek. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý. S žádostí o poskytnutí aktuálnějších údajů, ze kterých mohla ministryně Maláčová vycházet, jsme oslovili Ministerstvo práce a sociálních věcí, zatím jsme však neobdrželi odpověď.

Ministryně Maláčová hovoří v rozhovoru o lidech, u kterých hrozí, že jim již nebudou v budoucnu přiděleny dávky na bydlení vzhledem k podmíněnosti dávky aktivitou příjemce. Dle nového návrhu (.docx, str. 1) zákona o přídavku na bydlení by totiž příjemci měli pracovat, chodit na veřejné prospěšné práce nebo si zaměstnání aktivně hledat.

Na období od roku 2021 do roku 2027 navrhuje Komise celkový rozpočet (.pdf, str. 36) ve výši 1 279 miliard € v prostředcích na závazky v běžných cenách, což odpovídá zhruba 1,11 % hrubého národního důchodu EU-27 (tedy již po vystoupení Velké Británie z Evropské unie). Z hlediska vyloučených lokalit nabývá velkého významu kohezní politika EU, neboli politika hospodářské a územní soudržnosti, jež má za cíl snižování rozdílů mezi regiony a snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů. Evropská komise navrhla pro kohezní politiku rozpočet, který se podobá minulým obdobím, avšak dochází ke snížení prostředků o cca 5 %.

Dále by podle tohoto prozatímního návrhu měla Česká republika celkově obdržet 20 miliard € pro politiku soudržnosti v běžných cenách z fondů EU během programového období 2021–2027. Z této částky by mělo 10,52 miliard € tvořit prostředky z Evropského fondu pro regionální rozvoj, 6,44 miliard € z Fondu soudržnosti a 2,74 miliard € z Evropského sociálního fondu plus. Dle článku 7 připravovaného nařízení, které má upravovat právě pravidla čerpání z Evropského sociálního fondu plus pak platí, že „členské státy přidělí nejméně 25 % svých zdrojů ESF+ v rámci sdíleného řízení na specifické cíle v oblasti politiky sociálního začleňování, které jsou stanoveny v čl. 4 odst. 1 bodech vii) až xi)“.

Příslušná ustanovení článku 4 pak zní následovně:
„vii) posílit aktivní začleňování občanů, a podpořit tak jejich rovné příležitosti a aktivní účast a nabídnout jim lepší zaměstnatelnost;

viii) podporovat sociálně-ekonomickou integraci státních příslušníků třetích zemí a marginalizovaných komunit, jako jsou Romové;

ix) zvyšovat rovný a včasný přístup ke kvalitním, udržitelným a cenově dostupným službám; modernizovat systémy sociální ochrany včetně podpory přístupu k sociální ochraně; zlepšit dostupnost, účinnost a odolnost systémů zdravotní péče a služeb dlouhodobé zdravotní péče;

x) podporovat sociální začlenění osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením včetně nejchudších osob a dětí;

xi) řešit materiální deprivaci poskytnutím potravinové a/nebo základní materiální pomoci nejchudším osobám, včetně doprovodných opatření“.

Toto ustanovení se přitom týká pouze Evropského sociálního fondu plus. Návrh nařízení týkající se Evropského fondu pro regionální rozvoj a Fondu soudržnosti přitom žádné podobné ustanovení neobsahuje. Stejně tak ani návrh nařízení o ustanoveních všem fondům společných.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť podle představ Evropské komise bude do vyloučených lokalit povinně alokována čtvrtina prostředků pouze Evropského sociálního fondu plus. V českém kontextu to znamená přibližně 0,7 miliardy €, tedy pouze cca 3,4 % z celkových prostředků určených pro Českou republiku.

Na úvod tohoto hodnocení můžeme vymezit, že negramotný člověk je ten, který neumí číst a psát. Dle výroku Jany Maláčové by ze základních škol mělo vycházet obrovské množství takových dětí, které ani po minimálně 9 letech povinné školní docházky (či nejvýše na konci roku, kdy v průběhu školního roku dosáhly 17. roku věku) neumí číst ani psát.

Tento výrok můžeme porovnat s daty ve statistické ročence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (dále MŠMT), ve které je uveden počet dětí, které ve školním roce 2017/2018 ukončily povinnou školní docházku.

Zdroj: Statistické ročenky školství a výkonové ukazatele (tabulka C1.17.1)

Z těchto dat můžeme usuzovat, že pokud významná většina studentů a studentek ZŠ ukončila v 9. ročníku studia (77 371 z 82 091 = 94 %), tedy neopakovala ročník či jinak z logiky věci nesplňovala důvod k propadnutí, pak musela být gramotná. Znalost čtení a psaní je elementární dovedností, na niž navazuje většina pokročilejších znalostí, které má žák ve škole nabýt.

Na tomto místě můžeme uvést, že úspěšně dosáhnout základního vzdělání může pouze žák 9. a 10. ročníku. Žáci ukončující studium v nižším ročníku doklad o dosažení základního vzdělaní nezískávají.

U zbylých žáků (ti, kteří vycházejí z jiného než 9. ročníku) však můžeme základní gramotnost také předpokládat, neboť žák s neznalostí této elementární dovednosti z prvních ročníků ZŠ bude nejspíše předmětem šetření pedagogicko-psychologické poradny (například z důvodu poruchy učení) a i žák vycházející například z ročníku 8. opakoval ročník jen jednou, tedy zajisté projevil elementární znalosti na postup do dalšího ročníku na prvním či druhém stupni, mezi které se počítá gramotnost.

Problém nastává u žáků, kteří nedosáhli základního vzdělání (tedy 9. a 10. ročníku) a ukončili po dvou opakováních ročníku své studium ZŠ například v 7. ročníku. Lze si představit příklad, že žák propadl z důvodu nenabytí elementárních znalostí (např. gramotnosti) v prvním stupni ZŠ (1.–5. ročník). Propadnout lze na prvním stupni i druhém stupni vždy pouze jednou, tedy i žák negramotný po propadnutí zákonitě postoupí na druhý stupeň (6.–9. ročník), kde může neúspěšně ukončit svou školní docházku v 7. ročníku. Takových žáků může být ale podle statistické ročenky MŠMT maximálně 758, čili 0,92 % celkového počtu (pro školní rok 2017/18).

Z výše popsaných důvodů lze dovodit, že je možné, že část dětí vycházejících ZŠ v naší zemi je negramotná. Nemůže se ale jednat o obrovské množství. Byť je tento pojem značně relativní, maximální počet dětí, které jsou negramotné, nedosahuje ani jednoho procenta dětí opouštějících ZŠ.

Jelikož se žádný druh státní podpory, který se týká bydlení, nenazývá přímo „dávka na bydlení“, jak je ve svém výroku použila ministryně Jana Maláčová, řadíme mezi ně dva druhy státní sociální podpory, a to doplatek na bydlení, který se řadí mezi dávky pomoci v hmotné nouzi, a příspěvek na bydlení, který se řadí mezi dávky státní sociální podpory.

Informace a statistiky příjemců dávek vytváří Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), které je měsíčně zveřejňuje na svém webu. Poslední měsíční přehled je dostupný za prosinec 2019 (.pdf). Statistika příjemců podle věku (konkrétně důchodců) je pak dostupná v materiálech k návrhu zákona, konkrétně pak v Závěrečné zprávě RIA (.zip, soubor s názvem Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.docx).

Podle posledních statistik MPSV pobíralo v prosinci 2019 doplatek na bydlení přibližně 33 100 osob (str. 9) a příspěvek na bydlení přibližně 169 500 osob (str. 11). Celkem se tedy jednalo o 202 600 příjemců státní podpory na bydlení. Podle zprávy RIA (str. 8–12), kde jsou uváděny i hodnoty o zastoupení důchodců, kteří tyto příspěvky pobírají, šlo v případě doplatku na bydlení o 3 092 osob (9,3 % z celkového počtu příjemců) a v případě příspěvku na bydlení o 57 737 osob (34,1 % z celkového počtu příjemců). Celkem se tedy jedná o 60 829 důchodců pobírajících podporu na bydlení. Hodnota se podstatně liší od hodnoty uvedené ve výroku ministryně Maláčové.

Oba příspěvky od roku 2014 (v případě doplatku na bydlení, .pdf) a od roku 2015 (v případě příspěvku na bydlení, .pdf) vykazují sestupný trend, kdy počet příjemců dávek klesá. V roce 2014 pobíralo doplatek na bydlení přibližně 73 200 osob, příspěvek na bydlení pobíralo z dostupných dat nejvíce lidí v roce 2002, kdy byl vyplácen přibližně 343 000 osobám. Ve zprávě RIA (str. 8) se uvádí jako hlavní důvod snižování počtu vyplácených dávek zvyšování mezd: „Vzhledem k tomu, že základní složení příjemců je dlouhodobě v zásadě konstantní a vzhledem k vývoji (mírnému navyšování) mezd se meziročně (i meziměsíčně) počet příjemců mírně snižuje.“

Ministryně Maláčová zde mluví o návrhu zákona Ministerstva práce a sociálních věcí o přídavku na bydlení. Tento návrh, který prošel připomínkovým řízením, byl z mnoha stran kritizován.

Součástí novely je plán nahradit příspěvek a doplatek na bydlení novým přídavkem. Dávky ale mají být podmíněné řádnou školní docházkou dětí příjemců. Pokud by dítě za jedno pololetí mělo absenci větší než sto hodin, pak by se dávky mohly snížit. Dále také mohou ztratit nárok na příspěvek na bydlení lidé, kteří nebudou aktivně hledat práci (snaha o hledání práce by se nehodnotila u nezaopatřených dětí, příjemců starších 68 let a dalších (.doc, str. 14)).

Podle hodnotící zprávy RIA, která ve dvou (.zip, Va_RIA_zákon o přídavku na bydlení_12_12_2019.doc, str. 53–54) modelových příkladech počítá dávky seniorům bydlícím ve Velkých Hamrech a Kladně, přídavky v jednom případě porostou a v druhém klesnou (zůstanou nezměněné, pokud ÚP ČR započítá zvýšené náklady na elektřinu, vzhledem k věku příjemce). Co se týče ochrany (str. 26–27) zranitelných osob, tak krajská pobočka ÚP ČR bude mít pravomoc v individuálních případech zvýšit dávky s ohledem na věk či zdravotní stav osoby (např. seniora či zdravotně postižené osoby).

Na druhé straně například Platforma (.pdf, str. 3) pro sociální bydlení předpokládá, že jeden z dopadů novely bude nemožnost přesunu seniorů a dětí z ubytoven do míst s vyššími cenami nájemného. Změna týkající se absence žáků ve škole je také kritizována organizacemi EDUin, Platformou pro sociální bydlení a Institutem pro sociální inkluzi, podle kterých by se tím mohla zhoršit situace chudých.

Z hodnotící zprávy RIA a kritiky návrhu zákona tedy nevyplývá, že by senioři měli dostávat díky novele větší částky, a ani není zřejmé, že by obecně výrazně pomohla zranitelným osobám. Byť v individuálních případech bude mít ÚP možnost zvýšit dávky seniorům, není pravdou, že by se navrhovaná změna obecně seniorů vůbec (negativně) nedotkla.