Jaroslav Kubera

ODS se skutečně po letech se ztrátovým hospodařením podařilo dostat se do černých čísel. Jaké jsou její možnosti vzhledem ke kampaním, nehodnotíme. Dodejme však, že výrok padl v kontextu prezidentských voleb, kde existuje zákonný limit pro výdaje ve výši 40 milionů pro první kolo volby a dalších 10 milionů před kolem druhým.

Dle výroční zprávy za rok 2013 byla ODS ve ztrátě 14 milionů korun. V roce 2014 pak byla strana ve ztrátě 51 milionů korun, a to zejména díky snížení státního příspěvku po volbách.

Výroční zpráva za rok 2015 hovoří o celkových nákladech 85 milionů a výnosech 114 milionů korun. Po zdanění je tedy strana 27 milionů „v plusu“.

ODS splácí dlouhodobě úvěry soukromým subjektům, vůči státu žádné závazky po splatnosti nemá. Soukromými subjekty jsou myšleny zejména banky, od nichž si politické strany půjčují, aby měly finanční prostředky na vedení kampaně. Úvěry se pak zpravidla splácí ze státního příspěvku, který strany získávají s ohledem na jejich volební zisk.

Ve stanovách ODS (článek 3, odstavec 7, písmeno h) je definováno, že členství ve straně zaniká mimo jiné „... kandidaturou v parlamentních, krajských či komunálních volbách za jiný volební subjekt bez souhlasu orgánu strany, v jehož pravomoci je kandidaturu schválit“

Člen ODS tedy na prezidenta za jiný politický subjekt dle tohoto odstavce stanov kandidovat může.

Kandidáta ODS na prezidenta schvaluje výkonná rada. V jiné oblasti se o volbě prezidenta ve stanovách strany nehovoří. Kandidatura členů ODS není stanovami nijak limitována.

Před historicky první přímou prezidentskou volbou v roce 2013 vybrala strana svého kandidáta v prezidentských primárkách. V těch se společně utkali pozdější vítěz Přemysl Sobotka a Evžen Tošenovský.

V České republice bylo v roce 2013 prosázeno 123 miliard Kč, což je méně než v předchozím roce a takový trend bude zřejmě i pokračovat. Podle studie hazardních her v ČR (.pdf, str. 13) byly v roce 2007 s náskokem na prvním místě v sumě prosázených finančních prostředků výherní hrací přístroje. Na druhé příčce byly technické hry. Následné pořadí bylo: kurzové sázky, kasina a loterie.

Vymezení hazardu na zmíněné typy se poměrně výrazně kryje s výčtem Jaroslava Kubery, který jmenoval herny (provozovny výherních hracích přístrojů), Sportku (představitele loterií) a sportovní (kurzové) sázení. Přesto hodnotíme výrok jako pravdivý. Kromě jmenovaných typů Jaroslavem Kuberou se totiž na hazardu výrazně podílí i kasina a loterie (mimo Sportky).

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože ačkoliv situaci ohledně uznání podpisů Kubera popisuje korektně, některé jeho kroky (zejména zabránění jednání o referendu o hazardu na mimořádném jednání zastupitelstva) se dají označit jako "bránění heren".

Není pravdou, že by Kubera neprojevil vstřícný postoj k hazardu. Ilustrují to obstrukce, které provázely mimořádné zasedání zastupitelstva, jež se konalo 29. srpna. Na tomto zasedání sice měla být projednávaná vyhláška zakazující hazard a mělo také dojít k jednání o konání případného referenda, ani jeden z těchto bodů se však díky zdržení při hlasování většinou přítomných zastupitelů do programu mimořádného zasedání nakonec nedostal.

Kubera k tomuto uvedl: "Je zde ale ještě další věc, a sice, že zákon o referendu říká, že referendum nemá zavazovat budoucí zastupitelstvo. Takže udělat ho při komunálních volbách není dobré. Říci tomu novému, co musí hned udělat, není možné".Přitom ale Nejvyšší správní soud (.pdf) i Ústavní soud judikoval, že je vhodné zajistit konání místního referenda v termínu voleb, a to zejména z důvodu zajištění co nejvyšší účasti.

Krajský soud v Ústí nad Labem skutečně i přes uznání platnosti dva roky starých podpisových archů rozhodl, že iniciativa Teplice proti hernám nenasbírala k vyvolání referenda dostatečný počet podpisů. Soud uznal platnost jen 3 886 z 4 776 odevzdaných podpisů, k dosažení nutné hranice 4 074 podpisů k vyvolání referenda jich tak chybělo 188.

Kubera ve svém výroku mluví o situaci, kdy si lázeňští hosté, a zejména pak jejich doprovod, pronajímají od soukromníků byty po dobu pobytu ve městě. Primátor Teplic říká, že tito pronajímatelé z této činnosti žádné daně neplatí, popř. řeknou, že to byl kamarád. Tuto konkrétní situaci nejsme schopni přirozeně posoudit.

Nicméně není pravdou, že by nájemné nepodléhalo zdanění. Tyto situace řeší zákon 568/1992 Sb., o daních z příjmu, konkrétně § 9 Příjmy z nájmu. Jak vysvětluje server finance, existuje řada různých způsobů, jak ke zdanění přistupovat podle druhu nemovitosti. V každém případě ale není pravda, že by nájemce nepodléhal zdanění.

Pokud dotyčný pronajímatel daně z Kuberou popsané činnosti neplatí, je to reálně možné, nicméně tím porušuje zákon, protože ten mu ukládá daňovou povinnost, jež je v České republice nastavena.

Část výroků o patnácti členech bereme jako ilustrativní – je faktem, že s pacienty přijíždí do Teplic celé rodiny, jádro výroku je tedy pravdivé.

Již několik let jezdí do českých lázní cizinci z arabských zemí a Teplice patří mezi nejnavštěvovanější lázeňská centra. S jednotlivými arabskými pacienty však jezdí celé rodiny a jejich příbuzní.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý. Pokuta za odhozenou láhev by byla v ČR hodnocena jako přestupek proti veřejnému pořádku. Na základě zákona o přestupcích č. 200/1900 Sb. podle § 47 Přestupky proti veřejnému pořádku lze za znečištění veřejného prostranství, veřejně přístupného objektu nebo veřejně prospěšného zařízení uložit pokutu do výše 20 000 Kč.

Odhazování odpadků ve Velké Británii je na místě pokutováno 75 librami. V Londýně je tento přestupek pokutován 80 librami. Maximální pokutu, kterou je možné uložit, je 2 500 liber.

Výrok byl označen jako pravdivý, protože Lázně Teplice v Čechách jsou skutečně jediným lázeňským městem v České republice, kde není vybírán lázeňský poplatek. Tento poplatek byl zrušen vyhláškou, která vstoupila v platnost 1. ledna 2010 a která rušila i další místní poplatky. To vše za účelem zmírnění dopadů ekonomické krize a učinění města Teplice přitažlivějším pro lázeňské hosty a turisty a příjemnějším pro jeho obyvatele.

V souvislosti se zákazem vydání vyhlášky zakazující zahalování obličeje, od které si zastupitelé slibovali eliminaci znečišťování města arabskými lázeňskými hosty, zastupitelstvo Teplic uvažuje o znovuzavedení lázeňského poplatku, který by pokryl zvýšené náklady na úklid města.

Lázně Teplice jsou skutečně akciovou společností, Kubera však zcela opomíjí, že město Teplice má v této společnosti 5% podíl. Dokládá to výroční zpráva společnosti za rok 2013. Údaje jsou dostupné na straně 3 v bodu B. Příjmy za lázeňskou turistiku mají tedy samotné lázně, v nichž má město svůj podíl, nicméně nelze tvrdit, že by lázeňští hosté nepřinesli do pokladny města žádné peníze. Při svém pobytu utrácejí ve městě u místních obchodníků, v restauracích etc., z čehož město získává svůj díl (.xls – rozpočet – záložka příjmy) z daní, např. na DPH. Nadto má společnost Lázně Teplice, a. s., své sídlo v Teplicích a odvádí zde tedy část daní z příjmu právnických osob. Také lázně jako takové platí daň z nemovitosti, což by bez hostů jistě nemohly. Z těch jde rovněž městu část.

Navíc na červnové valné hromadě (.pdf) společnosti Lázně Teplice byly vyplaceny mimořádné dividendy (v hodnotě 4 Kč na akcii) akcionářům, tedy i městu Teplice.

Kuberův výrok je o konání referenda o zákazu hazardu ve městě Teplice, které chtěla část občanů města v termínu komunálních voleb.

Soudní výhra, o níž Kubera mluví, je fakticky neuznání dostatku podpisů občanů města Teplice, kteří chtěli iniciovat referendum o zákazu hazardu ve městě v termínu komunálních voleb (kvůli relativně vysoké účasti z důvodu závaznosti/platnosti výsledku referenda – pozn. Demagog.cz).

I po postupném doplňování podpisových archů došel soud k tomu, že skupině pro referendum chybělo do jeho vypsání (při dosažení zákonem určeného počtu podpisů by bylo město nuceno referendum vyhlásit) 188 podpisů. Zastupitelstvo města však může o své vlastní vůli vyhlásit referendum také. Na svém jednání na konci srpna byl však tento navržený bod smeten. Referendum se tak konat v době komunálních voleb nebude.

Kubera argumentuje ve svém výroku tím, že za konání referenda spolu s komunálními volbami ušetří město milion a půl (s touto částkou pracuje primátor Kubera). Nicméně je téměř jisté, že zbývajících 200 podpisů pro konání referenda (kdy jej zastupitelstvo bude muset vyhlásit) aktivisté v době po volbách posbírají. Tím pádem buď donutí zastupitelstvo referendum vypsat (ještě se může změnit zásadně po volbách složení zastupitelstva a vypsat referendum o své vůli) v mezidobí mezi volbami, což městu přinese vyšší náklady. Další volby, které se konají za 2 roky (krajské a senátní), jsou potenciálně dalším termínem, kdy by mohlo ono referendum proběhnout, což ovšem opět žádnou úsporu nepřinese.

Kuberův výrok je hodnocen jako zavádějící. Jím deklarovaná úspora milionu a půl za konání referenda je iluzorní, neboť se stejně dříve či později bude konat a v kombinací s komunálními volbami by město za pořádání referenda vydalo méně, než pokud jej bude pořádat samostatně.

K úspoře za konání referenda by mohlo dojít za předpokladu, že by zákaz hazardu vyhlásilo samo město Teplice. Což je ovšem v rozporu s postoji primátora Kubery, jež v této diskuzi uváděl, a jde spíše o doplnění výčtu možností.

Kubera také uvedl 28. srpna (v souvislosti se zmíněným jednáním zastupitelstva) pro Žít Teplice, že pokud by město k hazardu přijalo vyhlášku, není nutné referendum, neboť vyhláška má vyšší právní sílu a ušetřilo by se (odtud také informace o milionu a půl). Tento argument by platil, pokud by obě skupiny prosazovaly stejné či alespoň podobné návrhy k regulaci hazardu. V tomto pořadu Českého rozhlasu však Kubera vystupoval jako odpůrce znatelné regulace, což je v přímém protikladu s požadavky aktivistů.