Luděk Niedermayer

Státní orgány mají možnost provést daňovou kontrolu. Pokud naleznou nesrovnalosti, mohou pak daňovým subjektům daň doměřit. V případě Andreje Babiše a akciové společnosti Agrofert by dodaněná částka činila přibližně 30 milionů Kč. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Příslušnými státními orgány, které provádí správu daní a s ní související činnosti, jsou finanční úřady. Ty mohou provést daňovou kontrolu a na jejím základě pak daň doměřit.

Pokud by správce daně shledal, že akciová společnost Agrofert vydala dluhopisy neoprávněně, vyzval by všechny zúčastněné subjekty k dodanění. V tomto případě by se jednalo o Andreje Babiše, jenž drží korunové dluhopisy Agrofertu v hodnotě 1,5 miliardy Kč, které nepodléhají zdanění a které při roční sazbě 6 % Andreji Babišovi přinesly za minulý rok výnos 90 milionů Kč. Kromě něj by musela dodanit tuto částku i akciová společnost Agrofert, o 90 milionů se totiž snížil její daňový základ.

Částka, kterou by Andrej Babiš musel ročně doplatit, činí 13 milionů Kč, neboť by výnos v hodnotě 90 milionů Kč musel zdanit sazbou daně z přijmu fyzických osob, tedy 15 %. Akciová společnost Agrofert by pak jako právnická osoba danila sazbou ve výši 19 %, což by každoročně činilo 17 milionů Kč. Celková částka tak opravdu dosahuje přibližně 30 milionů ročně. Výrok hodnotíme jako pravdivý.

Niedermayer zřejmě mluví o novele zákona o dluhopisech z roku 2012. Právě tou ministerstvo zamýšlelo zjednodušit proces registrace dluhopisů, respektive procedury schvalování Českou národní bankou. Na tvorbě zákona však ČNB spolupracovala a ve fázi projednávání ve vládě poskytla k návrhu zásadní připomínky (.doc). V každém případě tato novela nebyla „startérem“ vlny emitování korunových dluhopisů.

Klíčový je § 3. Z důvodové zprávy (.pdf) uvádíme: „Zrušuje se omezení, stanovené v dosavadním § 3 odst. 1, a umožňuje se tak, aby dluhopisy mohla vydávat jakákoli osoba, včetně osoby fyzické. Dále se odstraňuje dvojitá povinnost týkající se dokumentů, které musejí (být) schváleny Českou národní bankou při vydávání a veřejném nabízení dluhopisů.“

Podíváme-li se na celý proces, zjistíme, že prezident zákon podepsal 4. května 2012 a v účinnost vstoupil až 14. srpna 2012. Ani jedno z dat rozhodujících pro vydání zákona však výrazně neovlivnilo emisi korunových dluhopisů. Podle serveru Kurzy.cz byl stát prvním emitentem takových papírů, a to v roce 2011, kdy byl Kalousek ministrem financí. Právě to spustilo vlnu dalších emisí, zejména ze strany soukromých subjektů. Vzestup na konci roku 2011 následovalo markantní vyvrcholení na konci roku 2012. Od roku 2013 totiž měly být nově úroky z těchto dluhopisů zdaněny (bod 6) legislativním návrhem z pera MPO.

Lze tedy říci, že stát svou praxí "posvětil" takovýto postup a umožnil firmám jej bez obav z porušení daňového systému následovat, to byl tedy pravý startér.

Pojmem agresivní daňové plánování bývá skutečně označováno využívání či dokonce zneužívání mezer v daňových zákonech ke snížení daňové povinnosti.

Zamezit této činnosti se snaží státy jak na národní úrovni, tak ve spolupráci s EU či OECD prostřednictvím řady opatření. Na mezinárodní úrovni se jedná zejména o danění podle sídla provozovny, kontrolu převodních cen či tzv. exit tax při přesunutí sídla společnosti.

Na národní úrovni jde především o eliminování různých mezer v zákonech, jako byla například ta, která vedla k nulovému zdanění korunových dluhopisů. Tento fenomén byl vysvětlen v jiných odůvodněních.

V září 2016 zveřejnila EU odhad mezery ve výběru DPH, tzn. odhadovanou ztrátu mezi tím, co bylo skutečně vybráno, a tím, co vybráno být mělo. Nejnovější odhady přináší data z roku 2014. V tomto roce mezera EU-27 byla u DPH 159 460 milionů eur (.pdf, str. 2).

Česká republika patří k zemím, kde se daňová mezera pohybuje na vyšších číslech, tedy na 15 %. V roce 2014 to bylo 2 233 milionů eur. Roční ztráta příjmů z podnikové daně se pohybuje od 50–70 miliard eur do 160–190 miliard eur (.pdf, str. 1).

Niedermayer mluví ve svém výroku o evropské úrovni této problematiky a čísla jeho tvrzení potvrzují. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Každý členský stát Evropské unie si rozhoduje o výši daní a daňových sazbách suverénně, EU nehraje přímo žádnou roli. Jak vysoké daně občan členské země platí, neurčuje Evropská unie, ale vláda konkrétního státu.

Vlády všech 28 členských států EU se dohodly, že vzájemně harmonizují své předpisy a minimální sazby např. u DPH nebo daně z pohonných hmot, tabákových výrobků a alkoholických nápojů (spotřební daně), aby zabránily přeshraničnímu narušování hospodářské soutěže mezi státy unie.

Úloha Evropského parlamentu a jeho poslanců spočívá ve schvalování právních předpisů EU, jejichž návrhy předkládá Evropská komise. Pokud tedy Evropská unie nehraje ve výši daně roli, poslanci Evropského parlamentu nemohou daňovou legislativu schvalovat.

Data ekonomického růstu uváděná europoslancem Niedermayerem se pohybují blízko hodnot, které uvádí Eurostat. Poslední zveřejněné údaje jsou za třetí čtvrtinu roku 2016 a ukazují růst 1,3 %.

Podle Eurostatu byl růst České republiky za rok 2015 4,4 %, data za celý rok 2016 zatím nejsou k dispozici. Pro úplnost dodáváme, že celkový růst za rok 2014 byl 2,7 %. Kvartální data Eurostatu o růstu HDP na hlavu (růst v porovnání se stejným kvartálem minulého roku) ukazují nejnovější údaje za třetí kvartál 2016. Podle nich ČR rostla tempem 1,3 %. Ve třetím kvartálu 2015 šlo přitom o růst 4,1 %, ve třetím kvartálu 2014 3,5 %.

Vývoj je vidět v grafu:

Zdroj dat: Eurostat

Oproti tomu data České národní banky (a stejné údaje zveřejňuje OECD), na která v jiném výroku odkazuje ministr Babiš, ukazují v prvním čtvrtletí růst 3 %, v druhém 2,6 %, ve třetím 1,9 %. Také podle ČSÚ je meziroční nárůst ve třetím kvartálu 1,9 %. Data za čtvrtý kvartál ještě nejsou k dispozici, ČNB je prognózuje na 2,1 %.

Tabulka ukazuje data za jednotlivá čtvrtletí podle ČNB a Eurostatu:

Podle ČNB byl důvodem poklesu „zejména dočasný pokles vládních i podnikových investic spolufinancovaných z fondů Evropské unie“ .

Na české politické scéně skutečně nelze identifikovat osoby, které by vydělávaly uvedené částky. A to ani v období od roku 93, který vymezuje ve svých vyjádřeních z poslední doby Babiš.

Za majetné lze jistě považovat např. senátora Valentu, majitele holdingu SYNOT, senátora Hlavatého (Juta), Karla Schwarzenberga (vlastnícího rozsáhlé pozemky a nemovitosti) či prezidentského kandidáta Horáčka (býv. majitele Fortuny). Obecně jde spíše o jednotlivce a není příliš obvyklé, aby se přímo angažovali v politice.

Niedermayer korektně popisuje, že Česká republika nečerpá dobře evropské prostředky, udává však nepravdivě počet zemí a připisuje nám tak větší exkluzivitu, než jaká je v skutečnosti. Konkrétně nejde o šest zemí, jak uvádí, ale o osm členských států. Ve druhém případě se jedná o čtyři členy EU namísto tří.

Evropský parlament by měl projednávat návrh na usnesení„Zpoždění při provádění operačních programů financovaných z ESI – dopad na politiku soudržnosti a jak postupovat dále“ ve čtvrtek 16. února.

Poslanec Niedermayer hovoří o šesti zemích (mezi které patří také ČR), jež mají velký objem kohezní politiky a zároveň vyčerpaly pouze pod 2 % možných prostředků z programového období 2014–2020.

Kohezní politika, nebo také politika hospodářské, sociální a územní soudržnosti EU, je politikou, jejímž cílem je snižování rozdílů mezi úrovní rozvoje různých regionů, snížení zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů a posilování hospodářské, sociální a územní soudržnosti za účelem harmonického vývoje Evropské unie.

Podle dat Evropské komise náleží největší objem prostředků z Fondu soudržnosti Polsku. Dále má velký objem dalších čtrnáct států, např. Rumunsko, Česká republika, Maďarsko, Slovensko, Řecko (více viz graf).

Zdroj: Evropská komise

Mezi zmiňovaných šest států, které mají velký objem kohezní politiky a zároveň vyčerpaly pouze pod 2 % z programového období, patří: Kypr (0,9 %), Chorvatsko (0,4 %), ČR (0,4 %), Řecko (1,9 %), Malta (1,3 %) a Slovensko (1,5 %). Můžeme ovšem dodat, že dva státy zatím nevyčerpaly z programového období žádné finance, tedy 0 %. Těmito státy jsou Rumunsko a Slovinsko.

Když poslanec Niedermayer hovoří o 650 miliardách, má tím na mysli celkové přidělené prostředky pro Českou republiku. Konkrétně bylo České republice určeno 23,98 miliard eur, což odpovídá částce 648,16 miliard korun (.pdf, str. 71). Každá země má přidělený rozdílný objem finančních prostředků (.pdf, str. 16).

Zdroj: EU Report 2016

Podle dat Evropské komise jsou čtyři země, které zatím naplánovaly projekty za méně než 10 % svých přidělených prostředků: Kypr (5,1 %), Chorvatsko (9,1 %), Česká republika (9,6 %) a Rumunsko (7,2 %).

ATAD, neboli The Anti Tax Avoidance Directive je směrnice Evropské unie schválená Radou ministrů v červnu 2016. Rada přijala nová pravidla za účelem řešení některých praktik nejčastěji používaných velkými společnostmi, které se snaží snížit své daňové povinnosti. Směrnice je součásti balíčku návrhů Evropské Komise na posílení pravidel proti firemním daňovým únikům představených v lednu 2016.

Z vládního jednání (.pdf, str. 7), které předcházelo červnovému zasedání Rady ministrů lze vyčíst, že česká vláda systém podporuje, raději by však prosadila řešení jiné. „Výsledkem diskuse byl návrh úpravy textu vystoupení ministra v tom smyslu, že ČR nemá zájem blokovat přijetí návrhu směrnice ATAD a současně trvá na požadavku, aby Komise předložila legislativní návrh na širší použití reverse charge do konce září 2016. A. Babiš přislíbil, že v případě, že se jednání na zasedání Rady pro hospodářské a finanční věci 17. června nebude vyvíjet pozitivně, dohodne se na dalším postupu s předsedou vlády, případně státním tajemníkem pro evropské záležitost.“ O sjednocení daňového základu firem je mimo jiné také uvažuje v rámci daňového reformního balíčku Common Consolidated Corporate Tax Base (CCCTB), který by měl přispět k férovějšímu a rovnějšímu zdanění společností podnikajících na společném evropském trhu.

V červenci minulého roku Evropská komise přijala návrh, jehož cílem je posílit pravidla EU pro boj proti praní peněz, aby mohla účinněji bojovat proti financování terorismu a posílila transparentnost, pokud jde o skutečné vlastníky společností a svěřenských fondů. V letošním roce by také mělo padnout rozhodnutí o reformě daně z přidané hodnoty.

Evropská komise odhaduje, že nový systém výběru DPH by měl přeshraniční podvody snížit o 80 % (přibližně 40 miliard eur).

Babiš s návrhem na změnu v reverse charge přišel již v červnu 2014, Komise zveřejnila svůj návrh v prosinci 2016. Návrh se týkal změny v daňové povinnosti - u DPH by se přenesla daňová povinnost z dodavatelů na odběratele, a to u veškerého zboží a služeb. DPH tak nepřiznává dodavatel (prodejce), ale je povinností odběratele daň přiznat. Podle Babiše bylo účelem tohoto opatření bojovat proti daňovým podvodům v rámci EU. Komise v prosinci 2016 představila návrh, Babiš proti němu ale opět vznesl výhrady.

Před již výše zmíněným jednáním Rady ministru financí členských států v černu 2016 publikoval Andrej Babiš na webu ministerstva financí prohlášení, ve kterém Babiš píše: „Jsem si vědom rizik, která mohou zavedením plošného reverse charge vzniknout, ovšem zároveň jsem přesvědčen, že jsme na ně dobře připraveni a dokážeme si s nimi poradit..Širší aplikace mechanismu reverse charge představuje třetí pilíř naší reformy správy daní, která kompletně eliminuje tzv. kolotočové podvody na DPH. Apeluji tedy znovu na Evropskou komisi i Radu ECOFIN, aby nám umožnili naši reformu dokončit.“

V roce 2013 vydala OECD a státy G20 Akční plán eroze základu daně a přesouvání zisku (anglická zkratka BEPS), jehož součástí je omezit erozi daně prostřednictvím vysokých úroků na úvěr (.pdf, str. 19, Akční oblast 4).

Na výsledky Akčního plánu zareagovala v prosinci 2015 Rada EU, načež v lednu 2016 podala Komise návrh na vydání směrnice týkající se praktik vyhýbání se daňovým povinnostem. Tato směrnice byla přijata 12. července 2016.

Směrnice reaguje na předchozí snahy OECD a v článku 5 pak vymezuje počet případů, ve kterých je daňový poplatník povinen platit daň při přesunutí svých aktiv do jiného členského státu nebo třetích zemí. Nová situace tak kopíruje stav na obrázku vpravo, kdy by při použití stejného postupu jako předtím musela nyní společnost A zaplatit daň při převodu svých aktiv již ve svém členském státě.

Návrh směrnice byl součástí balíčku opatření proti vyhýbání se daňovým povinnostem a patří mezi první schválené předpisy týkající se obcházení daní. Komise v říjnu 2016 navrhla další daňové směrnice, konkrétně směrnici, která se zabývá hybridními nesoulady se třetími zeměmi a směrnici o společném základu daně z příjmu právnických osob, žádná z nich však prozatím nebyla schválena.