Nacionalismus je poměrně různorodá ideologie, nicméně vztaženo k současnosti mají nacionalistické (radikálně pravicové) politické strany několik základních projevů: zdůrazňují kulturní rozdíly a unikátnost národních rysů, odmítají míchání kultur a prosazují ochranu vlastního národa. V současné době se v Evropě projevuje např. v euroskepticismu, obavách z muslimské migrace a migrace obecně. Obecně nástup nacionalistických evropských stran konstatují některé studie.
Podívejme se na několik konkrétních příkladů. Marcel Kolaja zmiňuje Francii, kde je nejsilnější nacionalistickou stranou Národní fronta vedená Marine Le Pen. Ve volbách do Národního shromáždění Francie, které se odehrály v červnu roku 2017, vyhrála strana En Marche! (Vpřed!) Emmanuela Macrona s 28,2 % v prvním kole a 43,1 % v kole druhém, zatímco strana Front National Marine Le Pen získala v prvním kole 13,2 % a v druhém kole 8,8 % (8 křesel v Národním shromáždění). Ve volbách do Národního shromáždění z roku 2012 získala Front National v prvním kole 13,6 % hlasů a v druhém kole 3,7 % hlasů a tím 2 křesla v Národním shromáždění. Ve volbách roku 2017 tedy strana získala větší podporu v druhém kole a více křesel.
Větší popularitu měla strana v 90. letech, nicméně oproti propadu kolem přelomu tisíciletí opravdu jde o nárůst.
Le Pen se též ucházela o prezidentské křeslo. Při volbě v roce 2017 získala Marine Le Pen v prvním kole 21,3 % hlasů a v druhém kole 33,9 % hlasů, prezidentské volby vyhrál Emmanuel Macron s 24 % v prvním kole a 66,1 % v druhém kole.
Zdroj: Election Resources, European Election Database
Druhým Kolajovým příkladem je Itálie. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2018 v Itálii získala nacionalistická strana Lega Nord (Liga Severu) 17,4 % hlasů. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v Itálii v roce 2013 získaly strany Lega Nord 4,1 % hlasů. V roce 2018 tedy Liga Severu zaznamenala mnohem lepší volební výsledek, což vedlo také k angažmá strany v koaliční vládě Giuseppe Conteho.
Zdroj: Election Resources, European Election Database
Příklady posilování nacionalistických stran lze hledat i v jiných evropských zemích. Ve volbách do finského parlamentu 14. dubna 2019 získala nacionalistická strana Finns Party (Strana Finů) 17,5 % hlasů a 39 křesel. V roce 2015 pod jménem True Finns získali 17,7 % hlasů, v roce 2011 19,1 % hlasů, v roce 2007 4,1 % hlasů, v roce 2003 1,6 % hlasů a v roce 1999 pouze 1 % hlasů. Za deset let jde tedy o nárůst víc jak 16 %.
Ve volbách do Národní rady v Rakousku 15. října 2017 získala nacionalistická strana Freiheitliche Partei Österreichs (Svobodná strana Rakouska) 26 % hlasů a 51 křesel, což vedlo k její účasti ve vládě Sebastiana Kurze. V roce měla 2013 20,5 % hlasů, v roce 2008 17,5 % hlasů, v roce 2006 11 % hlasů, v roce 2002 10 % hlasů, v roce 1999 26,9 % hlasů a v roce 1995 21,9 % hlasů. Je tedy vidět, že její popularita je proměnlivá, nicméně od roku 2001 stoupala.
Ve Spojeného království je za nacionalistickou stranu označována United Kingdom Independence Party (Strana nezávislosti Spojeného království, UKIP), která prosazovala odchod království z Evropské unie. Ve volbách do Dolní sněmovny získala 1,8 % hlasů a žádné křeslo, ovšem v roce 2015 12,6 % hlasů, v roce 2010 3,1 % hlasů, v roce 2005 2,2 % hlasů, v roce 2001 1,5 % hlasů a v roce 1997 pouze 0,3 % hlasů. Komentátoři uvádějí, že popularita UKIP klesla po vítězném hlasování o brexitu, případně za jejím propadem může být odchod Nigela Farage z čela strany.
Další příklady nacionalistických stran a jejich úspěchů přináší přehledně článek BBC.
