Marian Jurečka

Ministr Jurečka předložil v dubnu vládě dvanáct možných opatření pro podporu rodin. Na tiskové konferenci 27. dubna poté vláda oznámila, že se shodla na přijetí čtyř z nich - jednorázového příspěvku na dítě ve výši 5 000 korun, zvýšení maximální výše čerpání rodičovského příspěvku o 3 000 korun, podpory zkrácených a flexibilních úvazků a podpory dětských skupin. Vláda naopak nerozhodla o návrzích, které se týkaly např. příspěvku na mobilitu, obědů ve školách, doplatků na léky, nebo také o usnesení, že neobnoví superhrubou mzdu.

Některá z navržených opatření vláda sice neschválila, nicméně premiér Fiala uvedl, že boudou zaváděna „podle toho, jak to bude potřeba.“ Mezi takové návrhy patří i zvýšení životního a existenčního minima. Ty mají vliv na řadu sociálních dávek, na které by tak dosáhlo více lidí, nebo na výši alimentů. Uveďme, že vláda tato minima letos už jednou zvýšila, a to k 1. dubnu.

O dalším zvýšení existenciálního a životního minima pak Marian Jurečka opět mluvil na začátku května a 11. května pak na tiskové konferenci vlády oznámil, že připravuje jejich zvýšení k 1. červenci. Dále na konferenci zmínil i to, že vláda chystá zvýšení normativů pro vyplácení příspěvku na bydlení. Uveďme, že v jiných zdrojích se nám tuto informaci nepodařilo dohledat. Jelikož ale ministr Jurečka o těchto plánovaných krocích mluvil na oficiální tiskové konferenci členů vlády a premiér ani další ministři jeho vyjádření nerozporovali, považujeme ho za stanovisko celé vlády.

Zajímali jsme se také, zda je navýšení normativu pro příspěvek na bydlení součástí ministrem avizovaných 12 opatření. Konkrétní znění všech opatření nicméně není veřejně dostupné. Obrátili jsme proto s dotazem na Deník N, který má dokument k dispozici. Redakce nám zaslala bodový výčet těchto opatření, který plánované zvýšení normativu pro příspěvek na bydlení neobsahuje.

Doplňme, že podle dostupných informací se vláda dohodla na výše zmiňovaných čtyřech opatřeních, prozatím však neschválila konkrétní návrhy na změnu zákonů, které jsou k jejich skutečnému zavedení nutné. Vláda na svém webu DeštníkProtiDrahotě.cz například uvádí, že „zvýšila“ maximální výši čerpání rodičovského příspěvku o 3 000 Kč, připravovaný návrh novely, který tuto změnu obsahuje (.doc, str. 10), však vláda k datu 18. května ještě neprojednávala.

Vláda tedy skutečně oznámila, že se dohodla na zavedení čtyř z dvanácti navržených opatření a mezi nepřijatá, ale zvažovaná opatření patří i zvýšení existenčního a životního minima a normativu u příspěvku na bydlení. Byť podle informací Deníku N úprava normativu pro příspěvek na bydlení není součástí avizovaného balíčku, vláda ji skutečně plánuje. Jelikož Marian Jurečka explicitně neuvádí, že by úprava normativu měla být součástí tohoto balíčku, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Ministr Jurečka se ve svém výroku odkazuje na programové prohlášení (.pdf) koaliční vlády Petra Fialy. V dokumentu vydaném v lednu tohoto roku se k této problematice vláda skutečně vyjadřuje hned v několika bodech (str. 6). V prohlášení konkrétně zaznívají zmínky jak o valorizaci slevy na poplatníka, tak i o zavedení daňových prázdnin pro rodiny s třemi a více dětmi:

• „Zavedeme valorizaci slevy na poplatníka.“
• „Zavedeme daňové prázdniny se zastropováním výše příjmů pro rodiny, které čerpají rodičovský příspěvek nebo mají tři a více dětí.“

Doplňme, že Marian Jurečka odpovídá na dotaz týkající se „možnosti slevy na poplatníka“, o které mluvil v březnu premiér Fiala. Ten tehdy nebyl příliš konkrétní a pouze zmínil, že vláda zvýšení slevy na poplatníka zvažuje. Ministr Jurečka tedy svým výrokem reaguje na velmi obecný dotaz, který mohl směřovat právě i na valorizaci, nejen na prosté zvýšení slevy.

V části programového prohlášení týkající se rodinné a sociální politiky (.pdf, str. 12) se vláda také zavazuje k přijetí daňových nástrojů a zjednodušujících opatření týkajících se systému sociálních dávek. Ke zvyšování rodičovských dávek a životního minima se v březnu letošního roku vyjadřovala například i koaliční Pirátská strana, která navrhla jejich pravidelnou valorizaci. Tyto kroky vláda také zmiňuje ve svém programovém prohlášení (.pdf, str. 14), podle kterého hodlá zvážit „zavedení systému valorizací tam, kde je potřeba zajistit větší předvídatelnost, např. u rodičovského příspěvku nebo životního minima“.

Programové prohlášení vlády Petra Fialy skutečně obsahuje (.pdf, str. 13) závazek prosazení automatické valorizace minimální mzdy. „Zavedeme automatickou valorizaci minimální mzdy,“ uvádí vláda v pasáži věnované sociální a rodinné politice.

Dodejme, že o pravidelném navyšování minimální mzdy mluví Marian Jurečka od začátku roku. Jakub Augusta z tiskového oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí k tomu v únoru uvedl, že „ministerstvo podporuje zavedení automatické valorizace minimální mzdy. Záměrem je zakotvit v zákoníku práce mechanismus umožňující předvídatelný výpočet výše minimální mzdy na základě vývoje průměrné mzdy v národním hospodářství tak, aby byla výše minimální mzdy jednoduše a dostatečně včas odhadnutelná“.

Přesné informace o parametrech valorizačního mechanismu nicméně známy nejsou. Ministr financí Zbyněk Stanjura dne 10. února v rozhovoru pro Blesk.cz zmiňoval, že se valorizace může odvíjet od průměrné mzdy nebo jejího mediánu, tedy střední hodnoty mezd. Nevyloučil také, že se minimální mzda může automaticky zvyšovat i v závislosti na výši inflace. Na začátku května 2022 poté premiér Petr Fiala mluvil o tom, že vláda automatickou valorizaci minimální mzdy „zvažuje“ a diskutuje o ní.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka na dotaz moderátorky o očekávaném zvyšování minimální mzdy zmiňuje požadavek odborů na úpravu minimální mzdy i v pololetí, což podle Mariana Jurečky není běžné. V odůvodnění proto ověříme, zda odbory takovýto požadavek vznesly, a také zda a případně v kolika případech došlo ke zvýšení minimální mzdy také v pololetí roku. 

Dne 29. dubna 2022 na tiskové konferenci sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) promluvil její předseda Josef Středula. Kvůli výraznému růstu inflace vznesl lídr ČMKOS požadavek na mimořádné zvýšení minimální mzdy na 18 200 Kč s platností od července 2022. Naposledy vzrostla v lednu 2022, konkrétně o 1 000 Kč, na současných 16 200 Kč.

Od svého zavedení v roce 1991 se v České republice minimální mzda zvýšila celkem 24krát, většinou k tomu docházelo na počátku roku. Podle přehledu MPSV o vývoji částek minimální mzdy došlo od roku 1991 k dodatečnému pololetnímu zvýšení, jak správně uvádí Marian Jurečka, jen ve čtyřech případech – v červenci 1999, v červenci 2000, v červenci 2006 a naposledy v srpnu 2013. Výrok Mariana Jurečky tak hodnotíme jako pravdivý. 

O opatřeních pro podporu rodin s dětmi a samoživitelů jednala vláda 27. dubna 2022. Ministr Jurečka předložil dvanáct návrhů, přijaty byly čtyři z nich – jednorázový příspěvek na dítě ve výši 5 000 korun, zvýšení maximální výše čerpání rodičovského příspěvku o 3 000 korun, podpora zkrácených a flexibilních úvazků a podpora dětských skupin. Z nepřijatých to byly například návrhy na úpravu slevy na děti, příspěvku na mobilitu, obědů ve školách, doplatků na léky nebo také usnesení o tom, že vláda neobnoví superhrubou mzdu.

Zvýšení rodičovského příspěvku rovněž nebylo přijato. O tom, že se jeho možné zvýšení projednávalo, informovaly Novinky.cz nebo CNN Prima News a zřejmě se jedná o jedno z opatření, která vyplynula (video, čas 0:21) z jednání vlády na zámku Štiřín, kde se sešla 20. dubna.

Dle Ministerstva práce a sociálních věcí má „nárok na rodičovský příspěvek (…) rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině, a to až do vyčerpání celkové částky 300 000 Kč, nejdéle do 4 let věku tohoto dítěte.“ Právě tímto omezením u věku dítěte ministr Jurečka zdůvodňoval rozhodnutí vlády rodičovský příspěvek nezvyšovat: „Když jsme se bavili například o té cestě přes zvýšení jenom rodičáku, zase by to byli rodiče dětí jen do čtyř let.“

Vláda 30. března 2022 rozhodla o zvýšení životního a existenčního minima o 10 % s platností od 1. dubna 2022. Důvodem k navýšení je podle vlády především vysoká inflace.

Navýšení životního a existenčního minima by se podle odhadů Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) mělo týkat (.pdf) přibližně 360 000 lidí. Životní minimum se totiž využívá při rozhodování o poskytnutí příspěvků a dávek a při posuzování hmotné nouze. Do dávek hmotné nouze spadá příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc.

Úroveň životního minima má dále vliv na tyto dávky: porodné, dávky pro zdravotně postižené, příspěvek na bydlení a přídavek na dítě. Na ten mají nárok rodiny, jejichž příjem nedosahuje 3,4 násobku životního minima.

Marian Jurečka tedy uvedl nepřesný odhad počtu lidí, kterých se má dotknout zvýšení životního a existenčního minima. Nicméně vzhledem k tomu, že jak Jurečka („zhruba“), tak tisková zpráva MPSV („přibližně“) své odhady relativizují a ministr se pohybuje blízko naší 10% toleranční hranice, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.

Marian Jurečka hovoří o slevě na odvodech na sociální a zdravotní pojištění u vybraných zaměstnanců. Reaguje na poznámku redaktorky, podle které 5 % „nedělá takovou částku“.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) pod vedením Mariana Jurečky představilo v polovině května 2022 návrh (.docx) novely zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dle tohoto dokumentu by měly být sníženy (.docx, str. 2) odvody pro vybrané skupiny zaměstnanců, aby u nich došlo ke zvýšení zaměstnanosti. Přesněji MPSV navrhuje „snížit pojistné na sociální zabezpečení placené zaměstnavatelem o 5 %“ pro:"

• osoby starší 55, případně 60 let,
• rodiče dětí do 9 let věku,
• osoby pečující o blízkou osobu závislou na pomoci jiné osoby,
• osoby studující na střední nebo vysoké škole,
• osoby se zdravotním postižením na nechráněném trhu práce,
• osoby na rekvalifikaci,
• osoby mladší 21 let.

Podmínkou pro získání této 5% slevy je u většiny kategorií zaměstnanců sjednaná pracovní doba v rozsahu 8 až 32 hodin týdně, tedy tzv. zkrácený úvazek. 

MPSV v důvodové zprávě argumentuje (.docx, str. 2) především nízkou zaměstnaností výše zmíněných skupin obyvatel. Například zaměstnanost matek dětí mladších 6 let byla v roce 2021 pouze 41,8 % a zaměstnanost osob se zdravotním postižením byla v roce 2020 pouze 39 %. 

Ministerstvo předpokládá (.docx, str. 1–2), že tyto lidi může možnost pracovat na kratší pracovní úvazek motivovat k zapojení se do pracovního procesu, čímž by se podle něj zvýšily příjmy jejich domácností i státu. Uvedeným snížením odvodů chce proto ministerstvo motivovat zaměstnavatele částečné úvazky více vytvářet a nabízet. Doplňme, že podle MPSV je v ČR na zkrácený úvazek zaměstnáno pouze 5,7 % zaměstnanců, zatímco v Německu je to 27,9 % a v Rakousku 28,7 %.

Pro hodnocení tohoto výroku ministra Jurečky je ale klíčová část důvodové zprávy o dopadu (.docx, str. 3–4) zmiňovaného opatření na státní rozpočet.

MPSV odhaduje (.docx, str. 3–4), že 5% slevou na odvodech pro výše zmíněné skupiny zaměstnanců se příjem státního rozpočtu sníží o 1,9–3,2 mld. Kč. Počítá přitom s přibližně 260 tisíci osob, které jsou aktuálně zaměstnané a spadají do definovaných skupin.

MPSV dále předpokládá (.docx, str. 4), že snížení nákladů na zkrácené úvazky přivede na trh práce dosud nezaměstnané osoby (dle odhadu ministerstva 50–80 tisíc osob), čímž by se měl celkový výpadek státního rozpočtu snížit. V této souvislosti nicméně MPSV hovoří o „horizontu 5–10 let“.

Na závěr uveďme, že ministerstvo v návrhu odhaduje, že snížení odvodů bude v důsledku znamenat snížení výběru pojistného o 1,9 až 3,2 mld. Kč ročně. Marian Jurečka tak uvádí nepřesná čísla, když zmiňuje nižší rozsah 1,5 až 2 mld. Kč, oba intervaly se však částečně překrývají. Jurečka se tedy vyjadřuje nepřesně, ovšem nikoli nepravdivě.

Zároveň pripomeňme, že Jurečka svým výrokem poukazuje na to, že slevy v celkovém objemu představují nezanedbatelnou částku („Nemyslím si, že pět procent je málo"). Jelikož ve skutečnosti MPSV odhaduje celkový objem ještě větší a podporuje Jurečkovo tvrzení, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Informace o zaměstnanosti v jednotlivých zemích Evropské unie pravidelně zveřejňuje Statistický úřad EU (Eurostat). Jeho přehled obsahuje i data pro věkovou skupinu od 15 do 24 let. Podle této statistiky činila průměrná zaměstnanost lidí této věkové kategorie v EU v roce 2021 32,7 %. Česká republika tedy s 24,8 % leží pod průměrem EU a mezi 27 členy Unie se nachází na 19. místě. Velmi podobně se Česko umístilo v tomto žebříčku i v roce 2020, kdy skončilo na 18. místě.

Nejvyšší zaměstnanost mladých lidí vykazuje v roce 2021 Nizozemsko se 71,7 %, nejnižší naopak Řecko s 13,4 %. Pokud bychom se podívali na naše sousedy, Slovensko mělo zaměstnanost v této věkové skupině 20,8 %, Polsko 27,3 %, Německo 48,7 % a Rakousko 50,2 %. V porovnání s Rakouskem a Německem byla tedy v České republice zaměstnanost lidí ve věku 15–24 let přibližně dvakrát nižší.

Doplňme, že Česká republika patří mezi země s nejnižší mírou zaměstnanosti mladých lidí i mezi státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).

Jestliže se zaměříme na míru zaměstnanosti mužů a žen ve věku 15–64 let, rozdíl mezi těmito dvěma skupinami byl v roce 2021 14,2 procentních bodů: Zatímco mužů bylo zaměstnaných 81,3 %, žen jen 67,1 %. Téměř totožná byla situace i v předchozím roce.

Uveďme, že Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v květnu minulého roku zveřejnilo Analýzu vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2020 (.pdf), přehled za rok 2021 nicméně ještě nevydalo. Analýza za rok 2020 míru zaměstnanosti (MZ) jednotlivých skupin obyvatel shrnuje (.pdf, str. 9) následovně: „MZ se snížila především v mladších věkových skupinách. Patrný je pokles MZ ve věkové skupině 15–24 let, a to o 2,9 p. b., jedná se především o pokles MZ žen (o 4,9 p. b.).“ Ve věkové skupině 25–39 let se na poklesu míry zaměstnanosti (o 1,8 p. b.) také podílely především ženy. V jejichž případě se totiž zaměstnanost snížila o 2,9 p. b., což podle ministerstva „může souviset s péčí o děti“.

Podle statistik Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v roce 2020 pobíralo rodičovský příspěvek 309,7 tisíc žen a 5,7 tisíc mužů. Jelikož muži tvoří jen necelá 2 % z rodičů čerpajících tento příspěvek a jelikož se nám nepodařilo dohledat data k zaměstnanosti mužů pečujících o děti, zaměříme se jen na zaměstnanost žen–matek. Podle statistiky OECD, v níž lze nalézt data o zaměstnanosti matek, je v České republice zaměstnáno (.pdf, str. 7) pouze 21,7 % matek, které pečují o dítě do dvou let věku (.xls, list LMF1.2.F). Nižší čísla hlásí jen Maďarsko a Slovensko. Ve většině států OECD se zaměstnanost matek s takto mladými dětmi pohybuje nad 50 %, často i nad 60 %, což je průměr zemí OECD i zemí EU.

Pokud je nejmladšímu dítěti, o které žena pečuje, 3–5 let, zaměstnanost matek v ČR činí 78,9 % (.xls, list LMF1.2.C). V případě, že je nejmladšímu dítěti 6–14 let, odpovídá míra zaměstnanosti matek dokonce 92,3 %, což je nejvyšší hodnota v rámci statistiky OECD. Jestliže se ale celkově zaměříme na matky, které pečují o dítě ve věku 0–14 let, nachází se ČR s mírou zaměstnanosti 67 % pod průměrem OECD (71,4 %) i pod průměrem EU (73 %). Česká republika tak stojí až na 25. místě z 29 srovnávaných zemí, tedy v poslední pětce. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Mariana Jurečky jako pravdivý.

Marian Jurečka (KDU-ČSL) v rozhovoru mluví o tom, že stát zaručuje rodičům dětí, které místo školky navštěvují tzv. dětské skupiny, že za jejich docházku zaplatí vždy maximálně 4 000 Kč měsíčně, ale pouze pokud se jedná o děti mladší tří let. Tímto upozorňuje na skutečnost, že pro děti nad 3 roky toto zastropování poplatků zavedeno není a v případě, že se tyto starší děti nedostanou do školky, mohou nakonec jejich rodiče za docházku do dětských skupin platit i vyšší částky. Dětské skupiny Jurečka zmiňuje také ve spojitosti s tím, že podle něj rodiče v České republice mají možnost sladit pracovní povinnosti a péči o dítě jen částečně.

Upřesněme, že dětské skupiny (.pdf, str. 11) jsou zařízení pravidelné péče o děti ve věkovém rozpětí od 6 měsíců do zahájení povinné školní docházky. Děti do jednoho roku přitom může dětská skupina přijmout jen v případě (.pdf, str. 3), že jsou v ní v daný den nejvýše 3 další děti mladší 4 let věku. Nejvyšší možná kapacita dětské skupiny je poté 24 dětí.

Zmiňované zastropování maximální výše poplatku za dítě v dětské skupině je součástí zákona č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, od října 2021. Tehdy vstoupila v účinnost novela, která právě mimo jiné stanovuje maximální výši úhrady rodičů u dětí do 3 let (počítáno vždy k 31. srpnu) na částku 4 000 Kč měsíčně. Pro děti nad 3 roky nicméně zákon maximální výši poplatku neobsahuje. Výrok Mariana Jurečky z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý.

Poslední komunální volby se konaly v roce 2018. KDU-ČSL v nich jednak sestavovala vlastní samostatné kandidátní listiny, jednak byla i součástí koalic. Uveďme, že jednotliví křesťanští demokraté kandidovali i na listinách jiných stran a mezi kandidáty navrženými KDU-ČSL byli i příslušníci jiných politických uskupení. Určit počet „komunálních politiků KDU-ČSL“ tak lze několika způsoby – s různými výsledky.

Pokud se podíváme na počty mandátů, které získali členové kandidátní listiny sestavené samotnou KDU-ČSL, připadlo těmto kandidátům 3 217 křesel v zastupitelstvech obcí, městysů a měst a 14 křesel v zastupitelstvech městských částí a obvodů. Dohromady se tak jednalo o 3 231 mandátů. 

Nezapočítáme-li nezávislé kandidáty, nachází se KDU-ČSL v tomto srovnání skutečně na prvním místě před ostatními politickými stranami. Například ODS na druhé příčce získala přibližně o tisíc mandátů méně, celkově 2 281 křesel.

Zde nicméně uveďme, že součástí kandidátních listin KDU-ČSL byli v některých případech také kandidáti jiných politických stran, například ODS či TOP 09, a dále také kandidáti bez politické příslušnosti (.zip, tabulka kvrk.xlsx). Ti získali celkem 2 339 z uváděných 3 231 mandátů. Zastupitelů, kteří kandidovali na stranické kandidátce KDU-ČSL a byli přímo členy této strany, bylo jen 887. Členové KDU-ČSL byli naopak i součástí kandidátek jiných stran.

Dále zmiňme, že v komunálních volbách sestavily své vlastní kandidátní listiny nejen jednotlivé politické strany, ale i koalice. Jak ukazuje přehled (.zip, tabulka kvrk.xlsx), který zveřejnil Český statistický úřad, straníci KDU-ČSL kandidovali za řadu uskupení, jež zahrnovala i stranu TOP 09, ODS, hnutí STAN, ale i ČSSD, Pirátskou stranu či stranu Zelených.

Pokud se tedy podíváme na celkové počty zastupitelů podle jejich politické příslušnosti, nachází se KDU-ČSL s celkovým počtem cca 1 200 komunálních křesel až na druhém místě za ODS se zhruba 1 500 mandáty.

Český statistický úřad nicméně nabízí také statistiku počtu zastupitelů podle navrhující strany. V ní je KDU-ČSL opravdu na prvním místě se zhruba 3 600 mandáty. S odstupem tisíce mandátů se pak umístily hnutí STAN a ODS, které obě podle této statistiky získaly přibližně 2 600 křesel (.zip, tabulka kvrk.xlsx). 

Zaměřme se nyní podrobněji na zastupitele bez politické příslušnosti, kterých je v České republice více než 54 tisíc a představují tak 88 % všech zastupitelů. Mnozí z nich totiž byli v komunálních volbách KDU-ČSL navrženi – jak na kandidátkách samotné KDU-ČSL, tak na kandidátkách koalic. Je proto možné, že je Marian Jurečka zahrnuje do celkového počtu „komunálních politiků KDU-ČSL“. Dohromady bylo těchto zastupitelů navržených KDU-ČSL 2 508 (.zip, tabulka kvrk.xlsx). Jestliže k tomuto číslu přičteme straníky KDU-ČSL z řad zastupitelů, dostaneme celkový počet 3 739 komunálních křesel. 

Stejným postupem bychom poté dostali přibližně 2 700 křesel v případě ODS, která by se tak v tomto srovnání nacházela až na druhém místě za KDU-ČSL. Třetí příčku s přibližně 2 600 mandáty by obsadilo hnutí STAN.

V posledních krajských volbách v roce 2020 získala KDU-ČSL 51 křesel a ODS 95. Ani po připočtení těchto politiků k počtu zastupitelů na úrovni měst a obcí by tak nedošlo ke změně celkového pořadí.

Můžeme tedy shrnout, že KDU-ČSL získala největší počet křesel ve volbách do zastupitelstev obcí, pokud vycházíme ze statistiky počtu mandátů podle navrhující strany, která je dostupná na webu Českého statistického úřadu. Na prvním místě by se KDU-ČSL nacházela, i pokud bychom k zastupitelům, kteří jsou členy této strany, přičetli zastupitele bez politické příslušnosti navržené právě KDU-ČSL. Doplňme však, že co se týče celkového počtu zastupitelů čistě podle politické příslušnosti, nachází se na prvním místě ODS. Výrok Mariana Jurečky proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.