Martin Stropnický

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože jsme nenašli žádný oficiální dokument o zadání vyšetřování kauzy Fajád premiérem Sobotkou. Našli jsme pouze toto vyjádření premiéra: " Je důležité zjistit, proč vůbec ti lidé jeli do Libanonu a proč tam jeli právě v tom složení, v jakém tam byli."

Zaslali jsme v této věci dotaz řediteli odboru komunikace Vlády ČR. V době publikování výroku jsme však neobdrželi odpověď.

Obecně má ministr obrany pravdu, že k únosům Evropanů dochází a lze také doložit, že státy o unesených občanech vyjednávají a snaží se tak napomoci jejich osvobození. Nepodařilo se nám sice dohledat kompletní výčet zemí EU, jejichž občané byli uneseni a bylo o nich vyjednáváno, v obecném pohledu je ovšem Stropnického vyjádření korektní a výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

V souvislosti s únosem Jamese Foleye (americký novinář, který byl brutálně zavražděn během věznění) vyšel na webu USA Today text, který s odvoláním na viceprezidenta Stratforu (soukromá zpravodajská konzultační agentura) Scotta Stewarta uvádí, že občané např. z Itálie, Francie a Španělska jsou svými zeměmi vykupováni za miliony dolarů. Naopak Američané či Britové jsou z politických důvodů zabíjeni.

New York Times se v textu (ang.) Paying Ransoms, Europe Bankrolls Qaeda Terror z července 2014 věnuje vyčerpávajícím způsobem problematice únosů "občanů západu" (jde však pouze o některé skupiny, které toto provozují) a popisuje, že státy za své občany v zajetí výkupné platí, tedy s únosci jednají a tím se je snaží osvobodit.

Zdroj dat: RUKMINI CALLIMACHI, NYT. Autor jako své zdroje uvádí bývalé rukojmí, vyjednavače, diplomaty a vládní činitele z 10 evropských zemí, Afriky a Blízkého východu. Částka vyplacená v letech 2009-2010 na únosy vychází z článku španělského listu El Mundo.

Vyjma výše zmíněných zemí lze dohledat další případy únosů dalšími skupinami, jde spíše o ilustrativní výčet. Kromě známých českých případů 2 unesených žen a také 5 mužů v Libanonu šlo o např. chorvatského občana v Egyptě (Reuters).

Proces zadávání veřejných zakázek ministr Stropnický značně zjednodušil. Nicméně budeme vycházet z jeho příkladu a za pomoci příručky (.pdf) k zadávání veřejných zakázek z pera MPSV jej rozebereme. Ve všech následujícíh případech, pokud není řečeno jinak, jde o ustanovení zákona č. 137/2006 Sb., zákona o veřejných zakázkách.

Zakázka Ministerstva obrany je hodnocena jako nadlimitní veřejná zakázka na dodávku v oblasti obrany nebo bezpečnosti. V oblasti obrany a bezpečnosti se pohybujeme, neboť vojenské kamiony spadají pod vojenský materiál ve smyslu vyhlášky č. 210/2012 Sb., respektive její přílohy. V tom případě se dle § 10a řídí zvláštními ustanovení o takových zakázkách. Nadlimitní je, neboť nákup 50 kamionů Tatra patrně přesahuje částku 5.244.000 Kč stanovenou nařízením vlády o stanovení finančních limitů pro účely zákona o veřejných zakázkách jako limit nadlimitních zakázek, kam spadá pod § 2 odst. 1 písm. b, neboť by šlo o vojenská vozidla, tedy položku 8702 z kapitoly 87 přílohy k tomuto nařízení. Veřejnou je v souladu s § 2 odst. 2 písm a, neboť jejím zadavatelem je Česká Republika. O veřejnou zakázku na dodávky jde dle § 8.

Pro takovéto zakázky velkého rozsahu a významu jsou pochopitelně nároky na výběrové řízení poměrně přísné. Přesto existuje několik východisek, jak navázat na dobrou zkušenost s osvědčenou firmou a vypsat tzv. jednací řízení bez uveřejnění, tedy rovnou zahájit jednání o obchodu s jediným dodavatelem.

Zákon počítá se situacemi jako krajně naléhavé případy, unikátní charakter dodávky (resp. jejího dodavatele), výzkumné účely či mimořádně výhodná nabídka od dodavatele v insolvenci. Výjimka, která by pak mohla dopadat na zmíněný případ, je rozšíření dosavadní dodávky z některých praktických důvodů dle § 23 odst. 5 písm. b. Jednat přímo s Tatrou by ministerstvo mohlo, pokud by změna dodavatele nutila zadavatele pořizovat zboží odlišných technických parametrů, které by měly za následek neslučitelnost nebo by znamenaly nepřiměřené technické obtíže při provozu a údržbě.

Pokud by tedy Tatra nedala nejlepší nabídku, dalo by se ji upřednostnit pod záštitou technického pohodlí či funkčnosti. Nelze tak ovšem činit na základě estetických preferencí. Další variantou by samozřejmě bylo uzavření rámcové smlouvy.

Poslední možnou variantou, kterou bychom chtěli zmínit, je skutečnost, že některé vozy mohou spadat pod vojenský materiál ve smyslu vyhlášky č. 210/2012 Sb., respektive její přílohy. V tom případě by dle § 10a

V zásadě však má ministr Stropnický pravdu. Zákon do určité míry svazuje veřejné zadavatele požadavky na transparentnost, rovné zacházení a základní kritérium pro nabídky - ekonomickou výhodností.

Agentura AP informuje o tom, že zatímco ruský ekonomický sektor čelil 10% ztrátám a Rusko směřovalo do recese, vojenský rozpočet se na začátku roku 2015 zvýšil o 33 % na 3,3 bilionu rublů (cca. 50 miliard dolarů).

Díky horšícím se ekonomickým předpovědím nakonec byla tato částka o 5 % snížena na 3,1 bilionu rublů, což je však stále nárůst o 25,6 % (The Diplomat).

Na druhou stranu, rozpočet pro rok 2016 již s dalším vysokým navyšováním nepočítá. Má jít o 0,8% navýšení (25,5 miliardy rublů), kdy však vlivem inflace naopak reálné výdaje na zbrojení klesají. Výdaje na obranu se však ve federálním rozpočtu mají pohybovat mezi 1/3 a 1/5 celkového objemu či v hodnotě 4-6 % ruského HDP (Politico, The Diplomat).

Pokud jde o pokles životní úrovně, o tomto tématu informuje více serverů. Jde nejen o pokles životní úrovně pro důchodce, pokles platů, ale svůj plat si kvůli horšící se ekonomice snížil i prezident a ruská vláda, o poklesu živ. úrovně mluví opozice a jde i o celkový obraz země způsobený pádem rublu, poklesem cen ropy, zvýšením cen dováženého zboží i vlivu sankcí. I kvůli tomu se v Rusku mluví o tom, že až 1/10 lidí dostane potravinové lístky (ČT, Echo24, Novinky).

Bitevní letouny typu Gripen JAS-39 C/D, které má k dispozici 21. základna taktického letectva Čáslav, v současné době disponují softwarovou konfigurací MS 19 Block 3 a nemají vybavení k útoku na pozemní cíle (funkce "země-vzduch").

V březnu roku 2014 Vláda ČR rozhodla o prodloužení pronájmu letounů Gripen na období 2015 - 2027. Zároveň byla dohodnuta postupná modernizace softwaru i vybavení všech letounů Gripen využívaných Armádou ČR.

Tato modernizace by mimo jiné umožnila těmto letounům útočit i na pozemní cíle. Za tímto účelem ČR podepsala na summitu NATO ve Walesu smlouvu o nákupu 200 kusů přesných naváděných zbraní.

Nicméně výrok musíme zhodnotit jako neověřitelný, protože není možné dohledat, zda funkce země-vzduch bude českým Gripenům skutečně k dispozici již od příštího roku.

Prodloužení pronájmu (strana 174) švédských stíhaček JAS-39 Gripen schválila vláda v březnu 2014, v květnu pak schválila jejich financování částkou 21 393,070 mil. Kč do roku 2027. Jedná se tedy skutečně o předvídatelný výdaj, s kterým je možné počítat dopředu.

Světová média shodně informují o ruských dodávkách zbraní a další techniky režimu syrského prezidenta Bašára Asada. Tento fakt nevyvrací ani ruský prezident Vladimir Putin, který v projevu na setkání rady Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti v Dušanbe v září 2015 prohlásil, že " (Rusko) podporuje syrskou vládu ... v boji proti agresi teroristů. Poskytuje jí a bude nadále poskytovat nezbytnou vojenskou techniku. "

Syrský velvyslanec v Moskvě Riad Haddad toto potvrdil v reakci na kritiku amerického ministra zahraničí Johna Kerryho, že Rusko svou podporou Asadovu režimu riskuje prodloužení a prohloubení konfliktu. Řekl konkrétně, že " s Ruskem spolupracujeme již 30 - 40 let, a to v různých oblastech včetně vojenské. Ano, dostáváme od nich zbraně a vojenskou techniku, což je vše v souladu s dohodami mezi našimi dvěma zeměmi " (vyjádření pro agenturu ITAR-TASS převzala většina světových médií včetně Reuters).

Analýza (.pdf, str. 2) amerického Institutu pro výzkum války potvrzuje a dokládá " nové rozšiřování ruských vojenských sil v Sýrii, které začalo července 2015 a výrazně zrychlilo v srpnu a září ".

Z výše uvedeného je možné vyvodit, že vyzbrojování Asadova režimu ze strany Ruska probíhá, a to dlouhodobě. Také existuje důvodné podezření, že v posledních měsících toto vyzbrojování nabralo na intenzitě.

Analýza webu Armádní noviny ve dvou dílech uvádí typ zbraní a techniky, které Rusko v posledních letech Sýrii poskytlo. V první části web popisuje zejména dodávky, modernizaci a opravy letecké techniky (vrtulníky, bojová letadla, drony), ale také pozemní techniku (transportéry). V druhé části své analýzy pak web popisuje dodávky palných zbraní, a to od samopalů po odstřelovací pušky.

Ačkoli lze těžko přesně kvantifikovat "docela masivní vyzbrojení," jak o něm Stropnický mluví, tak vzhledem k dlouhodobosti dodávek zbraní a techniky z Ruska do Sýrie a s ohledem na rozmanitost těchto dodávek (od samopalů po leteckou techniku) hodnotíme výrok jako pravdivý.

Irácký velvyslanec ocenil českou pomoc při jednání s ministrem Stropnickým. Nepodařilo se nám však v dostupných zdrojích najít informace o možné budoucí spolupráci při rekonstrukci Iráku.

Ministr obrany přijal 18. listopadu 2015 nového velvyslance irácké republiky Walida Hamed Shiltaga, který je ve funkci od srpna letošního roku. Na společném jednání velvyslanec ocenil českou pomoc v boji s ISIL. " Velvyslanec Shiltagh dále zdůraznil zájem Iráku na rozvoji spolupráce v obranné oblasti, mj. ve výcviku, obranném průmyslu nebo v dodávkách vojenského materiálu. " Rovněž bylo konstatováno, že obě strany budou o společných oblastech zájmu dále jednat.

Přímá spojitost mezi dodávkami a dalšími zakázkami pro české firmy však není průkazná a výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Dodávka zbraní do Iráku proběhla 19. listopadu 2015. Část daru byla určená irácké armádě a druhá část kurdským ozbrojeným silám.

Co se letounů L-159 týče, jejich odprodej je skutečně dojednán. Že dva z bitevníků jsou již na místě, o tom informuje např. Idnes, Reflex, Novinky.cz či České noviny (eng.) - zpravodajský server ČTK. Odkazují přitom na aeroblog Aerohisto, který sdílel fotky bitevníků stojících na letišti v bulharském Plovdivu a dále na agenturu Reuters.

O úspěšném obdržení letounu informují i některá zahraniční média, např. zde (eng.) či zde (arabsky).

Na základě informací o misi působící v Mali hodnotíme výrok jako nepravdivý. Naše jednotky totiž v Mali pracují v rámci výcvikové mise EU (EU TM), nikoliv pod francouzským velením. Velitelství mise EU TM sídlí v Bamaku, jeho bezpečnost mají na starosti právě čeští vojáci.

EU TM vychází z principů Společné bezpečnostní a obranné politiky EU, operují zde vedle sebe jednotky více než dvaceti evropských států včetně Česka či zmíněné Francie, přičemž na celou EU TM v Mali od července dohlížíněmecký brigádní generál Franz Pfrengle.

Co se týče české pomoci, v Mali nyní od září 2015 operuje 6. jednotka AČR. „Úkolem jednotky je ochrana velitelství výcvikové mise EU TM (Training Mission) v Bamaku, provádění doprovodů velitele a štábu mise a částečně i výcvik malijské armády. Při plnění tohoto úkolu spolupracuje s francouzskými, německými a malijskými jednotkami,“ jak uvádí Ministerstvo obrany.